Co je špatně?

Příjemný den všem,
přečetl sem si akorát téma, které vytvořil David, patrající po poznání pravdy, jsem v podobné pozici neboť okolnosti posledních dnů, měsíců, snad možná už i let , mě přivedly k tomu, že sem se začal zajímat o víru v Boha, křesťanství a především o učení Svědků Jehovových.Protože jsem poznal dívku, která patří ke SJ, avšak zpočátku to tajila. Nejlepší cestou, jak to vše poznat je přidat se k nim, začít studovat a nechat si odpovídat na otázky, které každému přirozeně proudí hlavou. Cesta je to bezpochyby dobrá, mnoho už sem se tak dozvěděl a dozvídám,ale zajímá mě i jiný pohled na křesťanstvtí, neboť kdyby společenství SJ bylo skutečně tou pravou organizací, nebylo by myslím tolik sporných otázek a negativních zkušeností.¨Věřím,že je mezi nimi mnoho dobrých lidí, ale celá organizace na mě působí trochu svazujícím způsobem,a ke všemu sem ještě podmíněn city.Sem opravdu na začátku a tak bych chtěl posbírat nějaké zkušenosti, protože bych nerad někomu křivdil, spíš si hledám já svou pravdu a třídím si mezi poznáním dobrého. zajímaly by mne různé zkušenosti,ať už dobré či špatné, atp. Záleží mi jak na tom, abych mohl opravdu poznat Boha, jednat správně a získat lepší duchovní život, tak na té dívce. zatim se to ale zdá být trošku jako problém.Adam

Ahoj Adame!

Už jsem spolu komunikovali soukromě, ale je dobré, že jsi se osmělil a napsal na toto fórum, snad Ti někdo pomůže ještě lépe pochopit to, zda jít cestou SJ, nebo zvolit jinou alternativu hledání víry v Boha, možností je hodně, jen je tu jedno nebezpečí, a to, že si "natlučeš", tak jako jsem si před léty natloukl já, já jsem již svého Izáka na oltář přinesl a musím Ti říci, že tato oběť bolí stále. Nebýt mé hluboké důvěry a víry v Adonai JHVH, nebyl bych schopen tuto oběť unést, neboť vím, že jednou budu stát "obnažen" před soudnou stolicí a budu zvažován na vahách Boží spravedlnosti, snad najdu milost v jeho očích. Pamatuj na jedno! Láska k "člověku" může kdykoliv selhat, pak to bolí dvojnásob, láska k Bohu je vždy občerstvující a navíc Bůh "své" nikdy neopustí, pokud my neopustíme jej.

Koukam,ze nidko nemá chuť se podělit o zkušenosti apod. nebo je to snad jinak?

Ahoj Adame!

Ostatní si vedou na netu jiné diskuzní rozhovory, malý, nepatrný výkřik do světa hledání asi nikdo neslyšel, je to smutné.

Ahoj Adame,

ptáš se, co je špatně. Já si myslím, že učení svědků Jehovových stojí na špatném základě. Základ je špatně, a tudíž celá stavba je na spadnutí.
Křesťanské učení má stát na Kristu.
Myslím, že učení svědků Jehovových stojí na tom, že "jen oni" znají pravdu, "jen oni" jsou ti správní, stojí na roce 1914 a s ním spojených naukách a na vykonstruovaném roce 607 před Kristem. Stojí na tom, že Pánu Bohu se má říkat Jehovo... Stojí, zjednodušeně řečeno na tom, že "když se k nám přidáš a budeš plnit to a to a to, co ti říkáme, pak se dopracuješ do pozemského ráje".
Ap. Pavel píše Efezským (Ef 2:20=22) - "Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží." A o úhelném kameni, který drží celou stavbu, se píše ještě na několika místech. Tím kamenem je tedy myšlen vždy Kristus.

Na jiném místě v Bibli je další důležitý verš, že prostředníkem mezi Bohem a námi je Ježíš Kristus. Svědkové však sami sebe staví jako jakési prostředníky mezi námi a Kristem. Líbí se mi, jak to komentoval před rokem v Praze Raymond Franz:
"Organizace si na sebe bere autoritu Pána Ježíše Krista. Říká lidem, jak mají přemýšlet a co mají cítit. Panuje tak nad svědomím druhých a činí je svými poddanými. Noví členové se křtem zavazují k věrnosti organizaci, což obnáší povinnost hájit její zájmy, a to i v případě, že jsou v rozporu s jejich zájmy a jejich svědomím." Komentoval také verš z Jana 14:6, kde Ježíš říká: Já jsem ta cesta, pravda i život." - v tom smyslu, že organizace říká - "ano, Ježíš je ta pravda, ale my tu pravdu zprostředkováváme ostatním, ano, on je ta cesta, ale my na tu cestu přivádíme..." tak nějak. Nemůžu teď nikde najít doslovnou citaci. Ale přesně to vystihuje ten problém: dělají ze sebe prostředníky mezi Ježíšem Kristem a člověkem. A to je dost mimo!

Takové intepretování a taková aplikace Písma vede k "hraní divadla". Člověk dříve či později musí začít předstírat, dostává se do rozporu mezi realitou a požadovanými standardy, začíná vést dvojí život, ať už jen ve své mysli, nebo i v praxi. To je ale důsledek jakékoli totality: kývám, ale uvnitř si myslím své. Tak ale nemůžeme být pravdiví v lásce, nemůžeme být opravdoví tak, jak to po nás Boží slovo chce. Už je to jen přetvářka.

Milý Adame,
nejsem současná ani bývalá SJ, nebyla jsem ani v žádné jiné církvi. Také mě zajímají ty samé otázky co tebe. Jsem ráda, že na rozdíl od tebe nemusím řešit takové věci, o kterých se rozepisuješ. Mohu si studovat věci svým tempem, bibli čtu osobně, nezaujatě a spíše, než abych v ní hledala Boha, čekám, že Bůh si najde mě. Jsem ve spojení s pár lidmi, se kterými jsme naladěni na stejnou notu.


Rozepisuješ se o dvou vztazích - k té dívce, která ti zalhala a k organizaci.

Pro každý z obou těchto vztahů jsou důležité 4 pilíře, na kterých ten vztah stojí.
Jsou to láska, úcta, důvěra a respekt.

Když jeden z těch pilířů chybí je jen otázkou času, kdy se daný vztah rozpadne.

Pokud nemají lidé stejné hodnoty, podobný cíl, kam a jak chtějí oba směřovat, pokud mají jiné plány o své budoucnosti, pokud mají rozdílný přístup k životu a partnerství, rozdílné pohledy na svět a na Boha (protože to si myslím, že je dosti závažný prvek - víra) - je to začátek konce.



Proto by si každý, kdo hledá trvalý vztah, měl hledat někoho, kdo je v mnoha aspektech povahově jiný, ale kdo v těch základních záležitostech přemýšlí a cítí, co nejvíce podobně, jako on sám….



Nevím, jestli jsi chtěl slyšet přesně tohle.



Myslím, že Dora organizaci SJ nemohla vystihnout lépe.

Osobně mám mezi svědky známé, necítím k nim žádnou zášť, ale nedostali by mě tam ani heverem. Hanala

pro Hanalu

proč tak tvrdé hodnocení ???

...dívce, která ti zalhala ...

Adam psal že tajila ne lhala.!!! Jestliže něco neřeknu na plnou hubu, ještě to není lež!!! Jestli ji má rád tak co... !!!! Třeba je Adam pro ni ten pravý. Třeba bude lepší než nějaký příkladný vykazovač hodin . Takoví mladi muži nehledají lásku ale ženou se křesťanskou dráhou = kariérou u svědků.

Jo a s těmi cílemi. Svět se mění a my s ním. Na něčem se shodnou lidi a za pět 10 let jsou jinde.... Pak zůstanou (možná)ne ty cíle, ale vzájemná láska a úcta.

Hm, můj názor je, že Adam je tak trochu v pasti. Pokud je v křesťanství začátečník, pak asi té svědkyni těžko ukáže, kde je problém. Leda by ona sama už pochybovala a sama hledala cestu ven. Jinak to nevidím moc nadějně, protože buďto se k nim Adam bude muset přidat, nebo jí SJ budou v takovém vztahu bránit.

Pro Alžbětu:

S Alžbětou plně souhlasím. Špatně jsem se vyjádřila, byla to samozřejmě dívka, která tajila ne lhala.
A samozřejmě jsem ji za to nehodnotila. I já někdy tajím a řeknu v pravý čas nebo neřeknu vůbec.

Ten kontext celého mého vyprávění vůbec nesouvisí s touto dívkou.
Vůbec bych si netroufla hodnotit někoho, koho osobně vůbec neznám.

Mluvila jsem o jakémkoliv vztahu a co si myslím, že v něm platí. V případě vztahu Adama k SJ jsou ty společné cíle myslím DOST důležité.

Já sama žiju s člověkem, který je tak obrovským protikladem, ale vím, že v těžkých chvílích se o něj mohu opřít a že mě má rád.
Člověk si toto nemůže naprogramovat, vše prověří čas.

Hanala

Milý Adame,

nedá mi to, abych tu v tématu, který jsi založil, neocitovala kousek z českého doslovu k Orwellova románu 1984:

Z obrazovek se říká lidem, že nikdy nebyli tak svobodní a bezpečni jako právě teď. A lidé si už nemohou vzpomenout, jak to vlastně bylo, nejsou si jisti, zda je to jen pověst, anebo zda skutečně byla doba, kdy na hranicích nebyly ostnaté dráty a strážní věže. str. 223 z českého vydání z roku 1991

Pokud si za slova z obrazovek dosadíš slova ze Strážné věže, můžeš pokračovat jen s mírnými modifikacemi.

Stejně jako Angsoc v Orwellovi, i organizace SJ upravuje své dějiny.
To, že SJ nemají jako organizace paměť, je jedno z jejich největších "špatně". Lidé uvnitř organizace se jen těžko dostávají k informacím z minulosti a zvnějšku. A to i přesto, že jinak žijí obklopení relativně svobodným prostředím. Ve svém domově si mohou přečíst, co chtějí. Ale organizaci SJ se podařilo to, aby její členové slepě poslouchali pokyny bratrů z vedení (z věrného a rozvážného otroka), a to i pokyny, které jsou oproti pokynům z minulosti zcela protichůdné (například civilní služba ano, pak ne, pak zase ano; souhlas a pak odmítání krevních transfúzí...). A jedním z takových nejnebezpečnějších pokynů je "bránit se před duchovní nákazou" - rozuměj - bránit se před čtením odpadlické literatury (té, kde se o SJ píše jinak než v superlativech), neusilovat o vyšší "světské" vzdělání, číst zejména literaturu oficiálně vydanou SJ apod.


Působením strachu z odsouzení v Armagedonu a ze ztráty sociálních vazeb po případném vyloučení je na řadové svědky vyvíjen obrovský tlak na absolutní shodu s oficiálními naukami a přizpůsobení se jim. Organizace jako celek pak může budit zdání jednoty a to je pro svědky potvrzením její pravosti. Protože si je organizace tak jistá svoji pravdou, neprovádí žádnou, nebo jen minimální reflexi vzhledem k sobě sama a ke svým ovečkám. V duchovním smyslu stagnuje a lidem spíše brání v růstu k plnohodnotnému křesťanství, než aby jim k němu pomáhala.

A to je, podle mého názoru, na organizaci SJ "opravdu, ale opravdu" špatně.

Ahojky, nemylím, že by lidi tady tento námět nezajímal, jenom se těžko v takové situaci radí. Co si totiž člověk neprožil a není jeho zkušenost, to nikdy nemá takovou váhu. Připadá mi to stejné jako slepému vysvětlovat, jak vypadá červená barva. Vnímám to, když mluvím se svými příbuznými o svědcích.....nechápou, jak je možné, že jsem se nechala manipulovat. Kdo neprožije, nepochopí.

Milý Adame,
jak již bylo řečeno výše, těžko se na dálku radí, ale můžeš se tady aspoň poučit ze zkušenosti jiných. Pročti si všechny příspěvky na tomto webu a zamysli se nad nimi. Pokud by ses snad chtěl nechat pokřtít jako SJ, dobře si to promysli a případně se snaž promluvit i s jinými SJ.
Níže uvádím úryvek z knihy jedné sestry, bývalé SJ. Tato kniha mi hodně pomohla.
Byla jsem hrdá na to, že patřím k BOŽÍMU LIDU, jediné pravé Boží organizaci, která má Boží schválení. O tom jsem byla přesvědčena.
Z mé knihovny postupně zmizely všechny knihy, které měly jen náznak „satanského“ obsahu (včetně pohádek o čertech a vodnících). Pečlivě jsem se připravovala na úkoly ve škole teokratické služby podle předloh, na studijní články ze studijních časopisů se zpracovanou tematikou, podpůrnými texty i vypracovanými otázkami. Bylo to vcelku snadné, látka byla dobře zpracovaná a stačilo najít klíčové slovo nebo klíčovou myšlenku odstavce a mohla jsem správně odpovědět na položenou otázku. Na vlastní názory nebyl prostor, studium bylo časově náročné, odpovědi musely být stručné, věcné a k tématu. Vše bylo pečlivě naplánováno.
Službě jsem věnovala mnoho času a byla jsem přesvědčená, že to je ono a nic lepšího nemůže být.
Přesto se mě často zmocňoval pocit, že cosi není v pořádku, ale nevěděla jsem co. V modlitbách jsem prosila Boha o porozumění tomu všemu. Teoreticky jsem měla mít vnitřní radost a pokoj, ale neměla jsem ani jedno, ani druhé.
ZNÁTE TO? Vaříte polévku a zdá se vám, že už jste tam dali všechno, co tam patří, ale pořád to není ono. Pořád tomu něco chybí, ale nejste schopni poznat, CO TO JE. Co to je, to NĚCO, aby láska byla LÁSKOU, život ŽIVOTEM a Bůh BOHEM?
V případě polévky je to jednoduché. ALE POKUD JDE O BOHA, TO JE DOCELA ZÁSADNÍ!
...
Ve sborech děsivá spousta sester i bratrů trpí depresemi. Jako já.
PROČ? PROČ? PROČ?
...
Často jsem se přistihla při tom, že jsem na lidi kolem sebe začala pohlížet jako na ty, kteří jsou něco méně, než já. Možná to byla jen reakce na můj vlastní strach. Je hrozné si to přiznat, ale vědomí sounáležitosti s Bohem vyvolenou skupinou mi dávalo pocit neodůvodněné nadřazenosti a práva poučovat jiné, co je správné a co ne. A to všechno v situaci, kdy jsem si často se svými vlastními problémy nevěděla rady.

Ať se Ti daří, Pán s Tebou. H.

Ahoj Adame,

ani já nevím, jak bych Ti poradil. Jediné, co mohu udělat, je otevřít Ti kousek svého života a Ty v něm můžeš hledat, zda v něm je něco, co by mohlo být užitečné pro Tebe a Tvojí situaci. Ještě jsem na tomto webu nic výrazně osobního nezveřejňoval, takže je to spíše malý a nesmělý pokus a svým způsobem premiéra. Premiéra, kterou věnuji Tobě, ale tak trochu i sobě, neboť je dobré, když se člověk občas ohlédne za svým životem.

Narodil jsem se sice v katolické rodině a záhy byl pokřtěn, ale moji rodiče nebyli praktikujícími katolíky a k víře mě nijak zvlášť nevedli. Přesto jsem, kam až mi paměť sahá, k víře vždy tíhl, modlil se, měl spoustu otázek. Prostě víra jako Boží dar. Tak asi od čtrnácti let jsem začal chodit pravidelně do kostela, začal jsem číst Bibli a mé otázky přibývali. V roce 1982 jsem potkal svojí ženu Štěpánku. Nebylo to však v kostele, jak bys možná očekával, ale na diskotéce v kavárně Alfa na Václavském náměstí. Štěpánka sice pocházela z ateistické rodiny, ale chodila na gymnázium s Madlenkou Kaplanovou (Kaplanovi se během komunistického režimu silně angažovali v disidentském hnutí, ale především byli a jsou hluboce věřícími katolíky) a skrze ní jsme oba získali spojení s komunitou v Taize a příjemné společenství věřících. Pro mne opět Boží dar. Přivedl mne až k biřmování, které jsem obdržel od stařičkého kardinála Tomáška. Mezitím přišla maturita a začala hrozit vojna. Zkusil jsem se dvakrát přihlásit na Vysokou školu zemědělskou, ale soudruzi mi nedali šanci, neboť oba moji rodiče i bratr žili v té době již na Západě. V době před rokem 1989 docela smůla a pro uchazeče o vysokoškolské studium obzvlášť. Jediným způsobem, jak se vyhnout vojně, pro mne bylo vystěhování se za rodiči. Nakonec jsem se po dvou letech váhání, pochyb, vyzvedávání a vracení vystěhovaleckého pasu přece jen do Rakouska odstěhoval. Tři dni před mým odjezdem jsem se oženil se Štěpánkou. Zanechala studia medicíny, aby kvůli mně odešla do Rakouska pracovat jako pomocná síla v hospodě. Stejně ochotně se pak se mnou zase vrátila zpátky do Československa, když mi začalo být v cizině úzko. Prokázala se jako trpělivá a obětavá partnerka, která mne podepírá v době tísně. Považuji to za jeden z největších Božích darů, že jsem ji mohl potkat.

A zde, po našem návratu do Prahy, vstupují v roce 1988 do našeho života Svědkové Jehovovi. Sice se zpočátku jako horlivý katolík snažím Svědkům s Biblí v ruce dokázat, že nemají pravdu, ale po půl roce musím kapitulovat. Svědkové umějí s Písmem zacházet mnohem lépe a já nejsem schopen jejich tvrzení vyvrátit. Postupně přinášejí odpovědi na mé mnohé biblické otázky a také přinášejí určitou stabilitu do mého života. Daň, kterou za to musíme Štěpánka i já zaplatit je duchovního rozdělení naší rodiny. Štěpánka se s mojí novou vírou a se Svědky nehodlá smířit a zuří, protože v tom vidí jen další z mnoha mých nerozumných nápadů. Až o dva roky později začíná studovat a za čas se nechává pokřtít. Postupně vstupujeme do průkopnické služby, spolupracujeme s Bételem, stávám se služebním pomocníkem, starším … Služba pro mne není jen formalitou. Baví mne diskutovat s lidmi, hledám, jak v nich probudit hlubší zájem o svět kolem nich, o duchovní věci, což se docela daří. V devadesátých letech jsou lidé naladění na změnu, zajímají se o nové věci, chtějí žít jinak. Je docela příjemné chodit do služby. Služba však není jednosměrná ulice a odpovědnosti ve sboru také ne. Nutí člověka přemýšlet, zpětně na něj působí, přináší nové otázky. Otázky, na které dogmatické myšlení Svědků Jehovových jen stěží dává odpovědi. Jednoho dne, věřím, že to je opět Bůh, kdo to zařídil, mne při mé službě s časopisy oslovuje Mike Morrow, člen Církve Pánovy z Alabamy, bere si ode mne traktát o naději pro mrtvé a ptá se, zda poskytuji lidem i biblické studium a zda bych ho s ním v angličtině zvládnul. Samozřejmě souhlasím, ale záhy se ukazuje, že to je Mike, kdo studuje se mnou a nutí mne přemýšlet a nikoli naopak. Začínám studovat řečtinu a hebrejštinu, abych mu dokázal, že nemá pravdu, ale zjišťuji, že dogmatiku Svědků Jehovových lze biblicky obhájit jen stěží. Postupně přestávám s průkopnickou službou, skládám funkci staršího. Někteří bratři a sestry začínají být nespojení s mými názory, přicházejí rozhovory se staršími, s Ondřejem Kadlecem, který je v našem sboru a nakonec přichází v roce 1999 vyloučení. Chvíli se ještě scházím se skupinkou kolem Mika Morrow, ale zjišťuji, že se až zase tolik neliší od Svědků a tak naše kontakty postupně ustávají. I když Štěpánka zůstává Svědkem Jehovovým, náš vztah to nijak nepoškozuje. To, co jsme spolu za ta léta manželství prožili, nás naučilo oceňovat dobré stránky toho druhého, naučilo nás chápat naše omezení a chyby. Paradoxně je to i moje vyloučení, co nám pomáhá pochopit, že člověk stojí výše než náboženská dogmata. I tato zkušenost je pro nás dobrý Boží dar.

Mé vyloučení od Svědků se již za rok prokazuje jako otevření nových dveří. Protože mne stále baví biblické jazyky, podávám si přihlášku na Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor Evangelická teologie, původně se záměrem, pouze absolvovat tamní jazykové kurzy. Po dvou letech úspěšného souboje s řečtinou, latinou a hebrejštinou, však zjišťuji, že je studium zajímavé a že stojí za to, ho dotáhnout do konce, když už člověk zdolal největší překážku, kterou jsou právě biblické jazyky. A tak, po sedmi letech studium úspěšně dokončuji.

Když se na to dívám po letech zpátky, vidím to, co jsem zatím v životě prožil, jako součást Boží cesty se mnou. Na mnoha jejích místech jsem měl pocit, že jsem sám a ztracen, že nemá smysl, ale nikdy tomu tak nebylo. Bůh měl pro mne vždy pomocnou ruku a otevřené dveře. Bez toho, co mi dovolil proží, bych nebyl tím, kým jsem dnes. Proto vnímám i své setkání se Svědky Jehovovými jako součást Boží výchovy, které se mi od něj dostává. Byli tím, co mně v době mojí rozkolísanosti dalo stabilitu a co mi pomohlo k duchovnímu růstu. Byli tím, skrze co Bůh Štěpánku i mne vychovával. Když nadešel čas, bylo vyloučení od nich jejich nevědomým otevřením dveří k mému studiu teologie, za něž jsem Bohu vděčný. Sice nyní nevím přesně, co dál, ale moje dosavadní zkušenost mi dává víru, že se zase někde otevřou nějaké dveře a že se nemusím bát.


Proč Ti to všechno píši? Protože mi v tom co jsem prožil, dal Bůh pocítit, že je i přes mé chyby a můj hřích se mnou. Že mne neopouští a že má pro mne vždy připravené východisko, že mi stále otevírá dveře k další cestě, že s ním vede tato cesta dál. Stále mne učí, abych ze situace, v níž se nacházím, neutíkal, ale ptal se, proč jsem v ní a co může přinést druhým i mne samotnému. Pokud Ti mohu nějak poradit, svěř se do Boží ruky a dovol mu, aby Tě nesl tam, kam on pro Tebe připravil. Třeba tvá cesta vede přes Svědky a přes dívku, kterou miluješ. Raduj se z toho. Třeba však tudy vůbec nevede a Ty zjistíš, že se věci vydaly směrem, který Ti není příjemný. Neboj se toho. Dříve či později zjistíš, že cesta, kterou pro Tebe připravil Bůh, je dobrá.

Zdravím všechny lidi dobré vůle.
Nedá mně, abych nenapsal pár řádků. Za prvé, děkuji Jiřímu za jeho svědectví životní cesty. Samozřejmě i výše uvedeným příspěvkům. Přibližovat se k Boží pravdě, nebýt dvojaký, rozvíjet se k dobru. Každý podle svých mentálních schopností. Nenechat se zotročit člověkem nebo nějakou organizací, ale brát ji jenom jako služebnici. A stále hledat Pravdu, používat sílu rozumu a pomoc Svatého ducha,vážit si křesťanské svobody, odhazovat nebiblické nánosy.Čeká nás vzrušující doba s mnohými překvapeními a odhaleními. Samotné poznání roste poslední dobou geometrickou řadou i díky internetu. A je na nás, abychom si zvolili cestu dobra a ne zla a nebyli pyšní a uměli říci "Mýlil jsem se." Takovou očistu by měla provést každá organizace, která o sobě říká, sloužím Bohu.Neboť
jinak bude očištěna ohněm ve svém stanoveném čase. Protože systémy a společenství se mohou změnit, ale náš osobní vztah k Nejvyššímu by měl být stálý a pevný, ať se budeme nacházet zde na Zemi či v jiné galaxii.
Matěj T.

Matěji ahoj!

Jen Tě doplním!

Zj. 2:23(NKB)
... A všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a odplatím vám každému podle vašich skutků.

Pán s Tebou!

kostka20 napsal:Příjemný den všem,
přečetl sem si akorát téma, které vytvořil David, patrající po poznání pravdy, jsem v podobné pozici neboť okolnosti posledních dnů, měsíců, snad možná už i let , mě přivedly k tomu, že sem se začal zajímat o víru v Boha, křesťanství a především o učení Svědků Jehovových.Protože jsem poznal dívku, která patří ke SJ, avšak zpočátku to tajila. Nejlepší cestou, jak to vše poznat je přidat se k nim, začít studovat a nechat si odpovídat na otázky, které každému přirozeně proudí hlavou. Cesta je to bezpochyby dobrá, mnoho už sem se tak dozvěděl a dozvídám,ale zajímá mě i jiný pohled na křesťanstvtí, neboť kdyby společenství SJ bylo skutečně tou pravou organizací, nebylo by myslím tolik sporných otázek a negativních zkušeností.¨Věřím,že je mezi nimi mnoho dobrých lidí, ale celá organizace na mě působí trochu svazujícím způsobem,a ke všemu sem ještě podmíněn city.Sem opravdu na začátku a tak bych chtěl posbírat nějaké zkušenosti, protože bych nerad někomu křivdil, spíš si hledám já svou pravdu a třídím si mezi poznáním dobrého. zajímaly by mne různé zkušenosti,ať už dobré či špatné, atp. Záleží mi jak na tom, abych mohl opravdu poznat Boha, jednat správně a získat lepší duchovní život, tak na té dívce. zatim se to ale zdá být trošku jako problém.Adam

ako si dopadol s tym dievcatom,mam totiz podobny problem a neviem akosi poradit...

Vážený Adame,
jestli Váš vztah s dívkou SJ dopadne dobře, to záleží hlavně na Vás dvou. Váš postřeh, že organizace je svazující , je správný. Existuje mnoho rad a doporučení, která zasahují do životů členů až neskutečně. Pokud Vaše dívka důvěřuje organizaci a žije aktivním životem SJ, budete se setkávat v životě s ní s tím, že musí do služby, musí na shromáždění (a to několikrát týdně) dovolená se plánuje tak, aby se jelo na sjezd, nebude vánoční stromeček apod. Pokud ovšem není ortodoxní,(což je docela možné - jí ji neznám) pak Váš vztah ji může osvobodit a může se Vám spolu dobře žít. Žijeme s manželem v hezkém vztahu, on nevěřící, já SJ. Pravda, nikam nechodím, vedení organizace neposlouchám a život zařizujeme společně tak, aby prospívala naše rodina.

Ahoj Adame,

kdybys mněl zase někdy chuť, rád bych se dozvěděl, jak pokračuje Tvůj příběh se Svědky Jehovovými i s onou dívkou. Nechci však vyzvídat, ani naléhat. Jde o Tvojí soukromou záležitost a naprosto pochopím, když se k ní již třeba nebudeš chtít vyjadřovat. Chci jen, abys věděl, že jsem ji nepustil z hlavy a dále mne zajímá.

Díky
Jirka

Dobry den.
Potreboval by som poradit,moj priatel sa zalubil do jehovistky,najprv boli dobry priatelia,potom sa do nej zalubil,naklonnost citil aj z jej strany a tak jej vyznal svoje city,ale ona sa mu zacala vyhybat,on zacal studovat s Jehovistami,aby sa o nich dozvedel viac.Po case s nim zacala ako-tak komunikovat,ale on sa dost zmenil,je smutny,predtym to bol vesely clovek,ked sa s nim teraz rozpravam vidim,ze je na tom velmi zle,bojim sa,ze to s nim skonci tragicky,ako by som mu vedel pomoct?prosim poradte mi,je to(bol to velmi dobry clovek

čekal lásku:oops: ,dostal rozhřešení .On cítil náklonnost,ale ta byla zřejmě falešná,jakožto všechno co od SJ přichází.Ona posloužila jen jako volavka,jejím cílem bylo získat biblické studium. To však nemůže vést s mužem ona,ale nějaký bratr.Příčinu zklamání odhaduji na
sex až po svatbě + svatba až po křtu + křest až po studiu:no: atd.Případně je tu ještě další překážka,zjistil že již má někoho jiného:rendeer: a to mohlo být již v době projevu falešné náklonosti.
Nejrychleji se zbaví zklamání,nade-li si jinou.

Ahoj tvarohu,

tady je každá rada drahá. Jestli tvůj kamarád je nešťastný už teď, těžko předpokládat, že bude kdoví jak šťastný v manželství, pokud by k němu vůbec došlo.
Může studovat se svědky, může se snažit... ale jestliže nebude doopravdy věřit tomu, co do něj hustí, tak bude stejně nešťastný. Může hrát divadlo, odpovídat na otázky vždy správně, chodit do služby, nechat se pokřtít... ale pokud to bude jen divadlo, a ne jeho vnitřní přesvědčení, za které by dal život, tak bude nešťastný a nemůže to dopadnout dobře. Když si představíme, jaké nároky a těžkosti manželství s sebou přináší, kromě všech těch dobrých věcí samo sebou, tak s takovým postojem to neustojí a to manželství nemá dobré vyhlídky.
Samozřejmě ho ani nelze povzbuzovat, aby věřil tomu, co do něj SJ tlačí, protože mnohé z těch věcí jsou bludy. Zrovna včera jsem si četla na oficiálních stránkách SJ o tom, jak zařídit svatbu, aby bylo všechno OK, a byla jsem dost zděšená. Ne že bych nesouhlasila s tím, že nevěsta nemá mít průhledné šaty a hluboký výstřih... ale řešit takovéhle věci, které soudný člověk stejně ví, ani nemusí být věřící, a přitom opomíjet tolik podstatných věcí, to mě fakt zase zděsilo... Ale to je trošku mimo toto téma.

Myslím si, že aby dva lidé mohli mít dobré a úspěšné manželství, musejí mít v životě stejný cíl, stejný smysl a jít stejným směrem. Jestli je smyslem života ženy zvonit na dveře a nabízet Strážné věže, zatímco manžel považuje její počínání za blbost, je krach vztahu nablízku... Pokud chtějí oba být horlivými průkopníky, možná si budou docela dobře rozumět a může jim to fungovat. Předpokládám, že u SJ je kromě spousty problémových manželství i pár neproblémových...???

Každý případ je ale jiný. Pro ilustraci dva příklady z mého okolí.

Můj kamarád se stal SJ podobným způsobem. Chodil s holkou, ta začala studovat se svědky, tak začal taky studovat se svědky... Dneska je pokřtěný svědek, tváří se spokojeně. S tou holkou nechodí a svatba se, pokud vím, nechystá. Zdá se, že "našel, co hledal". Otázkou je, co bude, až z toho vystřízliví a zjistí, že jsou věci ještě trošku jinak - že ztrácí víru, nemá ani rodinu, je sám zavalen literaturou... No, uvidíme, jak to dopadne.

Jiný známý se oženil se SJ. Nějakou dobu spolu chodili a spávali, ona to pak "řešila" svatbou. Vzala si tedy nevěřícího a její víra je takový svéráz národního lovu. V některých ohledech velmi ortodoxní, v jiných je zase hřích "v pohodě". Tj. na některých detailech bazíruje, a jiné, podle mě podstatně závažnější věci si sama nějak omlouvá. O Vánocích nechala novomanžela doma a jela s ostatními SJ lyžovat. Jak říkám. Svéráz...

Tedy, každý SJ je jiný, každá holka je jiná, každý vztah je jiný, směřující do různých extrémů či zajímavých zvratů.

Být Tebou, prostě bych se snažila kamaráda přesvědčit, ať neblbne a vzdá to. Pravděpodobnost, že by to s tou SJ mohlo dopadnout dobře, je teda dost nízká. No ale neznáme je... Třeba překvapí?

no neviem ako to dopadne,ale dufam,ze dobre,budem sa mu snazit pomoct ako najlepsie budem vediet

preco SJ hovoria,ze laska vymrela medzi ludmi,ale ked je im ponuknuta,tak ju odmietaju....

Protože si pletou pojmy...

Černá ovce sboru napsal:čekal lásku:oops: ,dostal rozhřešení .On cítil náklonnost,ale ta byla zřejmě falešná,jakožto všechno co od SJ přichází.Ona posloužila jen jako volavka,jejím cílem bylo získat biblické studium

a ako daleko moze ona zajst?