Kdo jsou Svědkové Jehovovi?Křesťané nebo sekta?

Arago napsal:Vždyť dar přemýšlet, hloubat, vnímat srdcem a mozkem jsme od Boha dostali všichni ...

Arago, zapomínáš ale na to, že pomazání od Boha naopak nedostali a nedostávají všichni lidé, nýbrž pouze někdo. To pomazání dostávají lidé, kteří jsou toho před Bohem hodni, ale ne kvůli svým zásluhám a své převeliké dobrotě nýbrž proto, že o to pomazání stojí a mají víru v to, že Bůh je může tímhle pomazáním (tj. mocí svého svatého ducha) vychovat až k dokonalé moudrosti a dokonalému charakteru, aby mohli sehrát v "Boží věci" tu úlohu, kterou mají dokonalí křesťané sehrát. O nic jiného či složitějšího v křesťanství nejde, ale je to úkol tak veliký, že nikdo nikdy v lidstvu větší úkol neměl ani nebude mít. Podle toho pomazání se také tito lidé poznávají, i když jsou dnes v diaspoře, uprostřed Babylona. Ale mají z toho Babylona (co je Babylon?) vyjít, jsou-li pomazaní a vědí-li, že dosud v takovém Babylonu setrvávají. Není možné se chlácholit řečmi o tom, že ve všech církvích a společenstvích může být dobře. Nedokonalí křesťané, kteří nedojdou cíle cesty a zůstanou někde napůl v poznání a v charakteru, skončí jako ti králové a obyvatelé země ze Zjevení.


Já si nemyslím, že Bůh vzbuzuje nyní v různých církvích a společenstvích proroky, kteří by ostatním ukázali, kam se mají ubírat. Dnes vzbuzuje Bůh cosi jako proroky, ale bylo by lepší tomu říkat spíš "čtoucí" (čtoucí a vykládající svitek) nebo také "posel sboru" (anděl sboru, strážce sboru), viz začátek Janova Zjevení. Počátek Janova Zjevení ukazuje uspořádání Božího lidu (pravých následovníků Ježíše Krista) v předvečer událostí Pánova dne. To už není "dva nebo tři v mém jménu", jako tomu bylo po dva tisíce let poté, co se rozptýlila prvotní církev do diaspory. Dnes je doba, kdy Bůh působí tam, kde je jeho výsostné území, tam kde jsou praví křesťané shromáždění na konci věků v obrazných sedmi sborech, kterým jsou adresovány Janovy dopisy ve Zjevení. Ti andělé sborů, kteří jsou cosi jako strážci sboru, mají podle Janových dopisů své sbory očistit od tělesně smýšlejících lidí s falešnými, nevěstčími naukami a mají dohlédnout na to, aby všichni ve sboru došli dokonalosti a plnosti Kristovy osoby a byli připravení na události popisované ve Zjevení hned vzápětí. Pokud to ti andělé sborů neučiní, tak Ježíš "pohne jejich svícnem", tj. zbaví je tohoto úřadu a na jejich místo vzbudí jiného anděla sboru.

Martine, moc se mi líbilo, jak jsi to napsal a vystihnul, z tvého příspěvku je o čem přemýšlet.
Oskare, s tím co píšeš se mi těžko ztotožňuje. I když jsem si vědom toho, že kniha Zjevení je nedílnou součástí Bible, trochu se straním toho, dělat z této knihy závěry, které by měly vést k nějakému razantnimu vlivu na mé rozhodování. Tato kniha byla už tolikrát vysvětlována a tolikrát se vysvětlení měnilo, že si netroufám mít v tom jasný postoj. Můžu se nechat informovat, ale abych z toho dělal závěr, že je třeba vytáhnout do boje proti někomu, to určitě ne. A co se týče toho pomazání - já jsem na to nezapomněl, ale řekni mi, co si představuješ pod tímto pojmem? Jestliže pomazání bylo v době králů učiněno tím, že byl na hlavu vylit olej, jestliže Bůh pomazal Krista - ale olejem to asi nebylo, jestliže Ježíš pomazal své učeníky ke svému účelu - také ne olejem,
jak si to představuješ v dnešní době? Zřejmě máš na mysli pomázání SD? A to je to, co jsme tu již řešili mnohokrát, jak se to pozná? A jsou ti, kteří jsou takto pomazáni, oprávněni vládnout a napravovat ty ostatní? V lidské historii byla spousta takzvaně pomazaných, kteří ve víře svého pomazání vraždili lidi. Kde je ta hranice? Kde je hranice mezi zabitím a psychickým terorem uplatňovaným v dobré víře na ostatní, když se pro to já - pomazaný- rozhodnu? Nemám snad na to právo, když mě pomazal SD nebo si to alespoň myslím? Proto bych byl velmi opatrný v otázkách toho, jak vládnout nad vírou ostatních, jak zdůrazńovat někomu, že musí udělat to či ono, vyjít odtamtud a jít někam jinam.
Jsme jenom lidé i když si řada z nás myslí, že jsme pomazaní, mělo by to vést především k pokoře a k tomu, co řekl Ježíš, že ti kteří jsou největšími mezi vámi, by se měli chovat jako nejmenší.

Arago, nenutím ti ani nikomu jinému činit nějaké osobní závěry na základě knihy Zjevení. Pokud se necítíš být tou knihou osloven, jak upřímně přiznáváš, tak se přece nic neděje, znamená to leda to, že výklad těch věcí není určen tobě, nýbrž někomu jinému, kdo má k tomu uzpůsobenou mysl. Chápat Boží věci nelze (ani to není radno) tak, že nám to někdo našroubuje do hlavy. To musí člověk sám vnitřně cítit, že to chápe a že to je od Boha a nikoli z těla. S tím souvisí i to pomazání. Pomazání je přítomnost božího svatého ducha v našem nitru. Boží duch tam může být, ale také nemusí, když ho tam nechceme nebo ve své pošetilosti "nepustíme". Pokud však tento duch s námi je, tak působí růst toho nového člověka, který má nové svědomí a nové (po)vědomí o Božích věcech. Takový člověk nezůstává v pochybnostech o svém pomazání a o přítomnosti svatého ducha ve svém nitru. Posoudit pomazání u někoho může pouze ten, kdo má stejné pomazání, pro ostatní lidi je to neviditelná věc. A posoudit to pomazání u někoho druhého lze pouze pomocí toho, jak se dotyčný člověk projevuje, co říká a co koná. Boží synové se poznají, o to se nemusíš bát, spíše usiluj o to, abys jako Boží syn takové pomazání od Otce měl v srdci trvale, abys nemusel v této věci tápat a o pomazání pochybovat. Totéž platí i pro mnoho jiných pochybovačných lidí.

Počátek Janova Zjevení ukazuje uspořádání Božího lidu (pravých následovníků Ježíše Krista) v předvečer událostí Pánova dne. To už není "dva nebo tři v mém jménu", jako tomu bylo po dva tisíce let poté, co se rozptýlila prvotní církev do diaspory. Dnes je doba, kdy Bůh působí tam, kde je jeho výsostné území, tam kde jsou praví křesťané shromáždění na konci věků v obrazných sedmi sborech, kterým jsou adresovány Janovy dopisy ve Zjevení. Ti andělé sborů, kteří jsou cosi jako strážci sboru, mají podle Janových dopisů své sbory očistit od tělesně smýšlejících lidí s falešnými, nevěstčími naukami a mají dohlédnout na to, aby všichni ve sboru došli dokonalosti a plnosti Kristovy osoby a byli připravení na události popisované ve Zjevení hned vzápětí. Pokud to ti andělé sborů neučiní, tak Ježíš "pohne jejich svícnem", tj. zbaví je tohoto úřadu a na jejich místo vzbudí jiného anděla sboru.

Tak. To jsou Oskarova slova.

Pročetl jsem poslední příspěvky a z něčím radostně souhlasím (i když připouštím pozdější možnou změnu), ale jiné myšlenky jsou naproti tomu pro mne trvale nestravitelné.
Hlavní myšlenku jsem v jeho (oskarově) komentáři zdůraznil.

Proč nesouhlasím? Zastávám názor, že jestliže Bůh svěřil všechny věci na nebi i na zemi do rukou Syna, tak se mu do toho již neplete. Prostě nemá zde své výsostné postavení, nemá zde svůj lid, prostě vše, včetně dělení pšenice od koukole na úplný závěr, svěřil do rukou syna.
Je psáno, že pšenice a koukol porostou pospolu až do konce a ne jen do jakéhosi „předvečera soudného dne“ jak píše oskar.

To, co popisuje Oskar, je čistě a jen učení SJ. Jim toto učení náramně pasuje.

Protože, jestliže je tomu tak, jak Oskar (nebo SJ učí) potom skutečně jsou starší ve sborech již dnes vládnoucí knížata. Dělení na ovce a kozly provádí SJ, velký zástup je jimi vybírán a ušetří tak Kristu spoustu práce, protože ji s předstihem dělají již dnes.věrný otrok je Jehovou schválen a pověřen atd.

Prostě hrůza, až se mi vyráží na těle kopřivka. A já jsem těmto blábolám věřil přes třicet let.
Je mi hanba, že jsem tak dlouho stavěl Strážnou věž a ostatní zbraně Jehovistů, nad učení Božího slova.
Snad mne uklidňuje, že mnozí to tak dělají dosud a budou věrni, tomuto lidskému zřízení až do konce.

Vidím, že jsem tu obviněn z činnosti skoro diverzantské, jakoo bych byl nějakým tajným agentem SJ... Ale chyba lávky, není tomu tak. Ani nechápu, jak jsi mohl, dědo Slavíku, k takovému závěru dojít. Co se týče učení SJ, tak jediné, co mě oslovuje a jeví se mi jako univerzálně použitelné, je jejich trefná argumentace proti Trojici a příbuzným nesmyslům hlásaným v tradičních církvích. Ale vlastní evangelium, které SJ přetavili do podoby jakési zvěsti o životě v pozemském ráji v příkrém rozporu s tím, co přišel hlásat na zem Ježíš Kristus - tak toto jejich překroucené evangelium a související nauky v žádném případě nevyznávám. Kdybys znal šířeji věci, ve kterých jsem já vyučen, tak bys nemohl opakovaně upozorňovat na nějakou podobnost nebo shodu mých myšlenek s myšlenkami SJ. Myslím, že moje představy mají do představ Sj hodně daleko.

Oskare, napsal jsi:

Dnes vzbuzuje Bůh cosi jako proroky, ale bylo by lepší tomu říkat spíš "čtoucí" (čtoucí a vykládající svitek) nebo také "posel sboru" (anděl sboru, strážce sboru), viz začátek Janova Zjevení. Počátek Janova Zjevení ukazuje uspořádání Božího lidu (pravých následovníků Ježíše Krista) v předvečer událostí Pánova dne.

Mám k tomu otázky a námitky:

1. Kde je napsáno, že Bůh vzbudí „cosi jako proroky“? Kde je napsáno, že by bylo lepší říkat nějakým prorokům „čtoucí“? Kde je napsáno, že posel sboru je prorok?

2. Nesouhlasím, že počátek Janova Zjevení ukazuje uspořádání Božího lidu v předvečer Pánova dne, tedy až nyní, kdy je podle Tebe prvotní církev již rozptýlená někde v diaspoře, protože Jan zcela jasně napsal, že viděl „to, co jest, i to, co se má stát potom“ (Zjevení 1:19). Mimochodem, co to je za termín „v předvečer Pánova dne“?

Tím slovem čtoucí narážím na "blaze tomu, kdo čte ... i tomu, kdo slyší slova tohoto proroctví". Nechtěj mi namluvit, že ten "čtoucí" je ten, kdo si to v doslovném smyslu čte. Mám za to, že čtoucí je ten, kdo tomu i rozumí. Jinak by nebyl blažený. A když tento člověk "čte", tak jsou kolem něj i ostatní, kteří "slyší". Ta kvalita "čtení" a "slyšení" je v posledku stejná, je jedno, jestli někdo čte nebo pouze slyší, protože výsledkem musí být náprava všech - i toho, kdo čte, i toho, kdo slyší - aby všichni vstupovali do těch následně popisovaných událostí nikoliv jako "králové a obyvatelé země" podléhající zkáze (= pany, které usnuly, aniž by si předem obstarali dostatek oleje) nýbrž jako "dva proroci" nebo jinými slovy "pacholík" rodící se z ženy.

Na termínu předvečer Pánova dne netrvám, může to být klidně i delší období. Použil jsem to jenom ad hoc. Trvám ale na tom, že Jan byl přenesen do Dne Páně a z té pozice posílá dopisy obrazným sedmi sborům a z té pozice také vidí, co se "brzy" stane. Moment, ze kterého se Jan dívá na události Zjevení, je nejpřesněji popsán ve slovech o šelmě, "byla, není a znovu povstane". To se hodí na naši současnost, kdy do propasti zalezla ateistická šelma, která v podobě komunistických režimů hrozila, že pohltí celý svět. Není totiž horšího režimu než takový, který má za cíl vymýtit v lidstvu veškeré náboženství a víru v Boha. Tato šelma zalezla a dnes se můžeme vyhřívat ve slunci parlamentní demokracie a konečně zkoumat Písma a hovořit o Bohu bez pronásledování ze strany režimu. Kdo v tento moment pochopí smysl Zjevení a smysl sedmi dopisů posílaných Janem nám, kteří jsme v takovém rozptýlení, a kdo se podle toho zařídí a dospěje k cíli křesťanství, bude dobře připraven na další události, o kterých sice nevíme, kdy nastanou, ale získáváme o nic a o jejich účastnících bohaté poučení, když přicházíme k pochopení biblických proroctví. Biblická proroctví totiž o těchto událostech prorokují a biblická proroctví se teprve v nadcházejících událostech beze zbytku splní - splní se všechna, v úplnosti, nikoli už jen částečně, jak se průběžně plnila v průběhu "dějin spásy" od Adama až po první příchod Ježíše Krista.

Oskare, nezlob se, ale svou odpovědí a slovy „nechtěj mi namluvit“ mi vkládáš do úst něco, co jsem neřekl, namísto toho, aby ses pokusil vysvětlil to, co jsi tvrdil.

V některých jednotlivostech jistě jde s Tebou souhlasit, ale přesto. Pokud tvrdíš, že Jan byl přenesen do „Dne Páně“, měl bys nejprve vysvětlit, kterou událostí podle Tebe ten „Den Páně“ vlastně začne! Souvisí to totiž s tím termínem „předvečer“; to proto, abychom věděli, kdy je podle Tebe ještě ten „předvečer“ a kdy již „Pánův Den“.

Také by nebylo na škodu, kdybys lépe osvětlil, co to znamená, když Jan říká „v den Páně“ (Zjevení 1:10). Jistě víš, že na ten výraz existuje více výkladů. Jestliže je Tvůj výklad správný, pak jistě budeš umět na ty chybné výklady poukázat a vyvrátit je na základě Písma.

Martine, promiň, že svým výrokem "nechtěj mi namluvit" atd. jsem ti vložil do úst něco, co jsi neřekl. Vysvětlení významu slov "čtoucí" uvádím v tom odstavci, ve kterém tě křivě obviňuju, že mi chceš cosi "namluvit". Řekl jsem "cosi jako proroci", protože prorok ve smyslu starozákonního proroka je už pasé. Pasé už jsou i proroci v tom smyslu, v jakém se prorokovalo v prvním století. Před námi je leda prorokování ve smyslu vysvětlení konečného a plného naplnění Písem. V tomto smyslu bych klidně i použil slova prorok, ale abych tím nedráždil, tak říkám "cosi jako prorok". Příprava na toto prorokování o konečném splnění Písem začíná tím, když se v křesťanském sboru objeví "čtoucí" a když mu začnou naslouchat "slyšící".

Co se týká začátku dne Páně, tak první událostí, která má nastat a je stále před námi, je vystoupení šelem z moře a ze země. Ve Zjevení je ten okamžik zlomu zachycen ještě několika dalšími obrazy, ale uvádím alespoň jeden z nich, a to vystoupení šelmy z moře a ze země. Jinak ale je faktem, že Den Páně začíná už dříve, protože Jan je vytržen do okamžiku, kdy nějaká šelma zalezla do propasti, odkud opět (ke všeobecnému zděšení) vyleze, ale až po té šelmě z moře. Ve dni Páně se tak těch sedm křesťanských sborů vlastně ocitá náhle a neočekávaně, jako by v takové zvláštní pauze, kterou Bůh učinil po stažení šelmy do propasti, ale ještě před vystoupením šelmi z moře. V této pauze se proto posílá těch sedm dopisů jako varování a poslední pobídka k dovršení dokonalosti a nasbírání oleje na následující období zkoušky. V pořádku a bez výtek jsou pouze Filadelfští, kterým nezbývá, než přečkat ještě tu "zkoušku", která na ně má přijít (tj. to, co se líčí ve Zjevení dále). Ostatní sbory musejí ještě pro svou záchranu napravit to, co ochablo, upadlo.

Den Páně je období, kdy se dovrší "dějiny spásy" a naplní se vše, co je prorokováno v biblických knihách. Až do událostí dne Páně si svět žije poklidně tak, jak žil od založení světa. Den Páně je dnem veliké zkoušky celého lidstva. Rozhoduje se v něm, kdo bude mít účast na vzkříšení a životě v následujícím tisíciletém království, a kdo toto právo mít nebude. Po Dni Páně následuje tedy vzkříšení mrtvých a vláda tisíciletého království, kdy probíhá náprava kříšených lidí, aby byly připraveni na věčný život po zkoušce, která je eještě po dovršení tisíciletého království čeká.

Den Páně, chápu jako den, jeho vlády.
A ta ještě nenastala. Snad má přijít jako zloděj v noci (nečekaně a nepředvídatelně) v den a hodinu, kterou nikdo nezná.

Připadají mi proto, všechny ty úvahy o předvečeru a šelmě atd, jako spekulace SJ.
Ti potřebují, aby Kristova vláda již fungovala teď. Aby starší sborů byli jako knížata, VRO byl odměněn vším majetkem a další jejich myšlenky "nad to, co je psáno".

Jestli někdo zná okamžik nastolení jeho, Kristovi tisícileté vlády, potom může uvažovat o "jakémsi předvečeru" v podobě přípravných kroků, k této skutečnosti.
Má znalosti jako Bůh.

Až se to vyřeší jestli jsme sekta nebo náboženství tak co z toho bude? Hodím si to do polívky?
Slovíčkaření - křesťanská činost žádná

Sekta může mít různé podoby.

Katolík považuje za sektu vše, co se odklonilo od jejich učení.
Bible považuje za sektu vše, co se odklonolo od jejího učení.

V tom případě jsou sektami všechny církve a náboženské (křesťanské) společnosti, protože se všechny něčím od Písma odklonily a vytvořili vlastní náboženství pod zástěrkou Bible..

Tak vidím sektu já.

Arago napsal:Martine,

moc světla jsi mi do toho nevnesl. Můžeš tedy napsat svůj názor, která byla správná církev, kdy skončila a případně kde ji hledat? A dále, zda i v "sektách" mohou být lidé, kteří jsou přijatelní Bohu?

Díky

Je to sice "stará" otázka, ale snad si má odpověď své adresáty najde. A himbjas, proč není také zobrazen rok publikace zprávy? Aby byl člověk věštcem...

Napíšu osobní zkušenost. Když jsem byl ještě u svědků a začal jsem pochybovat o věrohodnosti tvrzení, že oni jsou ti jediní praví, prosil jsem Boha, ať mi ukáže tu správnou, tu svou pravou církev. Nic, klid po pěšině.

Později, když (opět) vyplul na povrch spor o civilní službu (poté, co SV oznámila - rok po jejím povolení - že před tím se jednalo Boží vůli, že byla CS zakázaná, nikoliv o chybu vedoucího sboru), prosil jsem Boha, ať mi ukáže, zda jsou SJ tím, za co se vydávají; tedy jeho organizací. Pokud ano, ať spor vyšumí jako se stalo před tím a v jiných případech, a pokud ne, ať mě rychle vyhodí. Byl jsem rychle vyhozen.

Tři roky jsem si "pěstoval" křesťanství v podstatě sám. I když jsem občas mezi nějaké křesťany přišel, nikde jsem nechtěl zakotvit (říkal jsem si, všude je to v bleděmodrém totéž). Občas mi někdo sice řekl, že bych zakotvit měl, ale nechápal jsem proč. Občas jsem tedy Boha požádal, ať mi dá pochopení. To přišlo po třech letech ve formě dopisu od jednoho křesťana ze Slovenska, který mi popisoval svou cestu ke Kristu. Konečně jsem rozuměl, kam ale jít? Nejprve jsem hledal v seznamech blízkých sborů, ale nic mi nevonělo. Podle osvědčeného způsobu jsem to opět přehodil na Boha. Bůh zapracoval...

Časová odbočka: Asi rok a půl před tím mě oslovil jden člověk v metru (později mi přiznal, že měl docela strach ). Párkrát jsem se s ním sešel plus s jedním jeho bratrem, v debatě jsme srovnávali nauky (hm...) a jak církev funguje. Byl jsem na třech nebo čtyřech domácích shromážděních. Po asi necelém roce mě to přestalo bavit a kontakty jsem přerušil.

Zpět k času: Při své modlitbě jsem tedy prosil Boha, ať za mnou někoho pošle, abych tak poznal, kam mám jít. Nebo (vzpomněl jsem si na toho člověka), ať mi jeden z nich zavolá nebo mě jinak vyhledá. To, co se stalo, musím považovat za zázrak a jasně viditelné (pro mě) působení Ducha. Při první příležitosti, kdy jsem vyrazil do ulic města, jsem potkal toho člověka z metra na Hlavním nádraží (Praha) tak, že jsme se míjeli takřka kolmo. Stačilo 10 vteřin časového posunu, a nepotkali bychom se. V ten okamžik mi blo jasné, kde mě Bůh chce mít a používat. A tak tam jsem

Ahoj...
Chtěla bych o založení a historii SJ napsat práci do školy. Proto prosím o radu, jakou literaturu bych si měla sehnat a přečíst. Předem děkuji a přeji hezký den...

Pokud chceš popis pravdivé a úplné historie, musíš mít literaturu od SJ, ale i od jejich odpůrců.
Pokud je chceš očernit, potom pouze od odpůrců a pokud nevidět, co se jim nepovedlo, potom čistě od nich.

Je to dost náročný úkol.
Vždy je tady nebezpečí, že jedna strana a nebo druhá ti vynadá. Všem se zalíbit nelze..

Lepší je psát o "lesní veverce"..

Určitě je na netu hodně zkušeností od exSJ, ale opravdový výcuc a pohled na organizaci a z důvěrného zdroje jsou knížky od R. Franze. Je to jen návrh. Protože ostatní zkušenosti, které jsou dostupné jsou samozřejmě osobní, ale v případě R. Franze krom osobních zážitků, se dozvíš i něco málo o historii a co krom toho navíc, máš informace z nejvyšších míst, protože málo kdo může číst zkušenost od někoho, kdo byl v ústředí SJ a k tomu ještě v jejich vedoucím sboru.

A navíc píše nezaujatě a bez předsudků.
Jiní informátoři jen kolem sebe plivají jed a to není dobré a férové...

evatenácté století, zejména pak ovšem jeho první polovina se v Americe vyznačuje velice silným náboženským vzrušením, které dalo vzniknout mimo jiné i hnutí adventismu. Jeho duchovním otcem je William Miller, který byl přesvědčen, že ke konci světa dojde v období mezi 21. březnem 1843 a 21. březnem 1844. Když se naděje mnoha lidí, kteří často prodávali veškerý svůj majetek, ukázaly jako falešné, rozpadlo se hnutí adventismu do několika (obvykle se uvádí pět až šest) proudů. Jeden z nich, The Midnight Cry je mimořádně důležitý pro dějiny svědků Jehovových, neboť jím byl ovlivněn i Charles Taze Russell.

C. T. Russell se narodil 16. 2. 1852 v Allegheny, což je nyní část Pittsburghu. Již v jedenácti letech se stal společníkem svého otce v obchodu s oděvy. Později jej celý převzal a byl v něm poměrně úspěšný. Roku 1869 se setkal s adventismem, což ho přimělo k založení neformální skupiny, jejímiž členy byli vesměs jeho známí a která měla všem "členům" pomáhat ve studiu Bible. Právě zde se začala formovat nauka, která později stála u zrodu organizace, o níž hovoříme. Není jasné, byl-li C. T. Russell přesvědčen o správnosti víry svých adventistických přátel, kteří se domnívali, že roku 1874 dojde k viditelnému návratu (adventus = příchod) Ježíše Krista a ustanovení jeho tisíciletého království. Sám Russell se retrospektivně vyjadřoval tak, že věřil v neviditelný příchod. Společně s Patonem a Jonesem začali v červenci 1879 vydávat časopis Sionská strážná věž a Posel Kristovy přítomnosti (Zion's Watch Tower and Herald of Christ's Presence). Další vývoj budeme sledovat chronologicky.

Tady máš pravdu. není to ale z tvé hlavy, ale pouze opsáno.
To je v pořádku.

Horší je, když někdo opičkuje třeba nauky nějaké církve a osobně se nepřesvědčí, jestli je to v pořádku, (ne z texty) ale přede vším s myšlenkou a poselstvím Bible.

O podobných by asi Kristus opakoval to, co dávno již řekl.

˛Jan 5:42 Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.

Milujete svou organizaci. Církev, náboženskou společnost...

Tento článek mam též stažen z netu a jsou v něm nějaké chybičky.Účelem skupiny,nebylo pomáhat členům ve studiu bible,ale zhodnotit kapitál vložený do této akciové společnosti.C.T.Russelův vklad do společnosti byl ze všech tří zakladatelů nejmenší a tvořil pouze 500 USD.Že by se mu příliš dařilo v obchodování s pánským zbožím,je na pováženou,neboť majetek rodiny Russelových byl v době jeho rozvodu s manželkou 2000 USD.skupinka badatelů bible měla v akciové společnosti "Strážná věž" ten význam,že badatelé prodávali russelovi tiskoviny bez nároku na provizi s prodeje,tedy z přesvědčení a zadarmo.Nauky,které prodával Nebyly jeho,ale opsané zejména z besteleru od E.G.Whiteové "Velký spor věků".Kniha je v češtině ke stažení na netu a můžete posoudit sami co Russel opsal a co pak zbývá na ostatní prameny a jeho vlastní úvahy.Ještě podotýkám,že obor podnikání sionské strážné věže a.s. nebylo šíření pravdy ale sionismu.Jeho sionistické přednášky byly dobře zaplaceny spolkem nejbohatších židovských bankéřů světa,tzv."ilumináty".

Pokoj vám všem!
K tématu, zda SJ jsou sekta nebo ne, mi připadá zajímavé, že teď v posledních dnech vyšly ve třech okresních vydáních Deníku články na toto téma, a možná i v jiných vydáních:

http://valassky.denik.cz/zpravy_region/svedkove-jehovovi-se-za-sektu-nepovazuji20080513.html

http://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/jehovista-20080511.html

http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/nabozenstvi-cirkve-svedci-jehovovi-prerov20080512.html

Zvlášť zajímavý je názor bratra Kirilenka na autotransfúzi. K. je (nebo byl?) člen Výboru pro styk s nemocnicemi, jinak známý režisér.

Já mám z toho silný pocit, že i když se zločince např. vraha zeptáte jestli je vinen, tak odpoví, že není; a takže toto vidím úplně stejně:

Považujete se za sektu?
Nepovažujeme.

Pokud nemáme fakta, která ukážou na vinu nebo nevinu u zločince, je výpověď zločince přinejmenším podezřelá. Stejné to je i v tom, když se někoho ptáte jestli se cítí nebo považuje za cokoliv, ale nemáme k dispozici fakta, tak to není objektivní výpověď.

Záleží asi na tom, co považuji za sektu.

KC považuje za sektu každou církev, která je jiná než oni. Jiný pohled označuje sektou, každou menší skupinu věřících.

Písmo ale prohlašuje jako sektu každého a tedy i každou církev (bez ohledu na množství členů) která odpadla od jejího učení.

Sekta je tedy i KC i SJ a ostatní, kteří si říkají "křesťané". Protože zaměňují učení Krista za své církevní nauky a tradice.

Skutky apoštolů 24:13 Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu, sloužím Bohu svých předků....

Vždyť i KC jsou sektou...sektou judaismu. Definicí slova sekta je podle mě asi tolik, jako různých výkladů biblických textů. Ale jeden z nich, možná i ten nejkratší je odštěpek. Takže podle mě ohánět se tím kdo je a není sekta je tak trošku irelevantní. Jenom můj názor

kód:

Takže podle mě ohánět se tím kdo je a není sekta je tak trošku irelevantní. Jenom můj názor

Ne jen tvůj, i trochu můj názor.

Protože, pokud se podaří někoho přesvědčit, že tamti jsou vlastně sektou a my ne. naše DŮLEŽITOST POROSTE (i když jsme ve skutečnosti sekta také).