Co říká hebrejský originál o Bohu a Trojici

Ono s Martinem to je těšké v tom, že on se prostě vidí jako učitel a tudíž musí každého poučovat, to učiteli tedy lidskému přísluší, ale já mám rád a vítám učitele Ježíše a jeho Otce a oni poučují, ale i pohladí a především mají porozumění a vidí do mých problémů nebo radostí, což Martin není schopný a proto jeho poučování má mezery.

Já si vůbec nemyslím, že ten který zde vystupuje pod svým "skutečným" jménem je víc věrohodný než ten, který tu vystupuje v anonymitě. Ale rozhodně se nemíním o tom s Martinem přít. :-)

Pro Witnesse:

Myslím, že se v té věci zastáváš Candyho neprávem. Já totiž nemám nikomu za zlé, když v diskuzi vystupuje pod pseudonymem. Za zlé to mám pouze těm anonymům, kteří místo rozumné argumentace a slušného pokračování v diskuzi od druhých vyžadují, aby nenechávali „za sebe mluvit v totmto případě (v diskuzích na netu) slova, ale v běžném životě naše skutky“ (viz Candyho příspěvek z Thu 29 Oct ŕ 14:01).

Martine vidím, že jsi konzistentní což tě šlechtí, ale na druhou stranu nejhorší je když je někdo konzistentní v mylných názorech. Mohl by jsi mi nastínit, když jsem tak ubohých, jaké je dle tebe slušné pokračování v diskuzi?

Díky Martine Cibulko

Pro Candyho:

Myslím, že jsem to nastínil dost jasně, když jsem citoval Tvá vlastní slova. Pokud po někom v diskuzi chceš, aby to, co napsal, potvrdil svými skutky, pak je zřejmé, že Ti chybí slovní argumenty a od této skutečnosti jen odvracíš pozornost. Takové odvracení pozornosti v diskuzi nemá se slušností nic společného. Buď totiž člověk chce pokračovat v diskuzi anebo nechce. A pokud nechce, tak to má říct na rovinu a pokud k tomu nemá dost odvahy, může se prostě odmlčet. Ty však nejsi konzistentní ani v jednom ani druhém.

A pokud by Ti nestačilo toto mé vysvětlení, tak se zamysli nad tím, co Ti napsala Alea v příspěvku z Today at 0:35 (téma: Jak můžeme rozpoznat vliv démonů např. tady na diskuzi?, rubrika: Svědkové Jehovovi – jejich organizace a nauky) těmito slovy:

Dívala jsem se na Tvé minulé příspěvky a mám takový dojem, že místo toho, abys konstruktivně hovořil, spíš druhým jen kážeš a napadáš je, tak, jako dnes Jaga a potom i mne, (tohle dělá většina Svědků - patříš stále mezi ně?).

Martine myslel jsem skutky v tom smyslu jak je patrné samozřejmě v přeneseném smyslu slova z komentářů na tomto fóru. Proto je logické, že když jsem psal o skutcích je evidentní když se přímo nesetkáme nebo když se neznáme, že vycházím jen z toho, co se dá o tobě nebo o kom koliv jiném vypozorovat z jeho příspěvků.

K těm dvěma dámám se nemíním na nějakou dobu jak jsem již avizoval dříve vyjadřovat. Což vžádném případě neznamená, že bych jim nějak upíral nebo zakazoval jejich projev a jejich názory. Jen jsem komentoval jejich příspěvky, proč už konečně neuznáte, že mám na to ve svobodné společnosti nárok. Samozřejmě nikomu kritika není příjemná, ale to neznamená, že hned se musíme čertit, že? :-)

Pro Candyho:

No, někdy mi to připadá tak, že se čertíš víc Ty, než kdokoliv z ostatních, a to přesto, že to jsou zrovna Tvé příspěvky, které místo rozumných argumentů obsahují spíše plno neopodstatněných domněnek o druhých. Možná by Tě kritika ostatních tak nebolela, kdybys začal konečně psát víc „konstruktivně“, sám méně druhé napadal a přestal si plést skutky s domněnkami.

Martin Cibulka napsal:Pro Witnesse:
Myslím, že se v té věci zastáváš Candyho neprávem. Já totiž nemám nikomu za zlé, když v diskuzi vystupuje pod pseudonymem. Za zlé to mám pouze těm anonymům, kteří místo rozumné argumentace a slušného pokračování v diskuzi od druhých vyžadují, aby nenechávali „za sebe mluvit v totmto případě (v diskuzích na netu) slova, ale v běžném životě naše skutky“ (viz Candyho příspěvek z Thu 29 Oct ŕ 14:01).

Dle mého názoru jedna věc je, jak se zde podepisujeme a druhá věc je, co zde píšeme. Myslím, že ať kdokoliv z nás píše cokoliv, nemá to mít žádný vliv na jeho morální právo zde vystupovat anonymně.

meleseto napsal:Souhlasíme. ZÁLEŽÍ NA ROZHODNUTÍ KRISTA.

Přečetl jsem si pár vyjádření zpátky této výměny myšlenek. Kdybych to neudělal, asi bych řekl na výše uvedený citát ANO. Ale mám potřebu doplnit ji o pár textů, jako námět k přemýšlení, jako vodítko, jaké to rozhodnutí a rozhodování Krista vlastně je a jak následně správně pochopit slova o přitáhnutí.

Chronicky známí text:

Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3:16

Samozřejmě lze namítnout, že uvěří jenom ten, koho Otec přitáhne a ti ostatní nemají šanci. To je velmi nešťastná úvaha. Naštěstí hned v dalším verši je napsáno, že nepřišel zemřít za pár konkrétních lidí, ale přišel zachránit, pokud by to bylo možné, tak celý svět.

Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze něj byl svět zachráněn. Jan 3:17

Dále:
Jděte tedy a učiňte mými učedníky všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého Mat 28:19

Ježíš započal dílo kázání evangelia s cílem zasáhnout celý svět. Pokud by šlo o záchranu vybraných a jmenovitě předem známých vyvolených, tak nač ta námaha evangelizovat. Stačilo by vytrhnout do nebe ty vyvolené a hotovo. Logicky tedy předem jmenovitě známi nejsou a o tom, kdo bude spasen, si rozhoduje člověk sám podle toho, jak reaguje na evangelium. Proto Pavel také mimo jiné říká, že evangelium je "Boží mocí ke spasení" Řím: 1:14. Kdyby bylo vše dáno jmenovitě předem, tak by tomu tak nebylo.

Jestliže se píše o přitáhnutí Otcem, tak to nefunguje tak, že "hele ten se snaží, ale není na seznamu, tak má smůlu", ale funguje to tak, že člověk sám o sobě není schopen poznání Boha se dopátrat a potřebuje k tomu pomoc shůry. A tak Bůh sám pečlivě vyhledává každou snahu dopátrat se pravdy evangelia. Je to podle jeho srdce, které si přeje záchranu pro každého a nikomu nenadržuje.

Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. 2.Petra 3:9

Neboť není přijímání osob u Boha. Řím 2:11 (kms) Bůh nepracuje se seznamem privilegovaných osob, které chce přijmout. Nebo také jinak, podle jiného překladu.
Neboť Bůh nestraní nikomu.(nkb)

Pokud se tedy píše o povolání, vyvolení, přitáhnutí, je to vždy o Boží dobrotě a lidské neschopnosti sami o sobě lidskou silou dosáhnout nového narození. Na počátku uvěření a obrácení je vždy lidské rozhodnutí, lidský krok, lidské volání o pomoc a k tomu se přídává Boží pomoc. Ikdyž ani toto není přesné vyjádření, protože ještě před naším lidským rozhodnutím, nás Bůh miloval a Boží syn za nás zemřel a bylo učiněno vše k naší záchraně - k našemu spasení.

Ahoj Pasachu,

přidávám další díl k seriálu mých odpovědí k otázce ELOHIM. Ve svém výčtu (ECHAD a JACHÍD) jsi neuvedl výraz, kterým hebrejská Bible vyjadřuje též Boží jedinečnost. Tím výrazem je BAD, lépe řečeno jeho předložková vazba LeVAD. Toto slovo je zároveň odpovědí na otázku, proč hebrejská Písma nepoužívají slovo JACHÍD ve spojení s Bohem. Je to proto, že k tomu používají výraz, který vhodněji zdůrazňuje jedinost. Tím výrazem je právě LeVAD.

LeVAD
Podle Pípala znamená „sám, sám pro sebe, samotný“. Vzhledem k Bohu se v hebrejských Písmech užívá např. v:

Exodus 8:10. Na to řekl: „Zítra.“ Řekl tedy: „Bude to podle tvého slova, abys poznal, že není nikdo jiný jako Jehova, náš Bůh,
Exodus 9:14: V tomto čase totiž posílám všechny své rány proti tvému srdci a na tvé sluhy a na tvůj lid, abys poznal, že na celé zemi není nikdo jako já.
Deuteronomium 4:35.39: Tobě — tobě [to] bylo ukázáno, abys poznal, že Jehova je [pravý] Bůh; kromě něho není žádný jiný. A dnes dobře víš a přivoláš zpět do svého srdce, že Jehova je [pravý] Bůh v nebesích nahoře a na zemi dole. Není žádný jiný.
2 Královská 19:15.19: A Ezekjáš se začal před Jehovou modlit a říkat: „Ó Jehovo, BOŽE Izraele, který sedíš na cherubínech, ty jediný jsi [pravý] Bůh všech království země. Ty sám jsi udělal nebesa a zemi. A nyní nás, Jehovo, náš Bože, prosím, zachraň z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že jedině ty, Jehovo, jsi Bůh.“
Žalm 86:10: Vždyť ty jsi velký a činíš úžasné věci; ty jsi Bůh, jen ty.
Izajáš 45:5.6 Já jsem Jehova, a není nikdo jiný. S výjimkou mne není žádný Bůh. Pevně tě opásám, ačkoli jsi mě neznal, aby lidé poznali od východu slunce a od jeho západu, že mimo mne není žádný. Já jsem Jehova a není nikdo jiný.


Řeckým ekvivalentem výrazu LeVAD je MONOS. Hebrejská Písma tedy sice kladou důraz na to, že Bůh Izraele je jen jeden /ECHAD/ (oproti mnoha bohům národů), nezapomíná však připomínat i jeho jedinečnost (LeVAD).
I Mojžíšovi bylo Jahvem zdůrazňováno, že Bůh je jediný /LeVAD/ (Dt 4:35.39). Znamenalo to, že není nikdo jiný jako Jahve, Bůh Izraele (Ex 8:10, 9:14; Dt 4:39; 1 Sam 2:2). Boží lid má poznat, věřit a rozumět, že jeho Bůh je jedinečný (Iz 43:10-13, 44:6-8.24, 45:5-7), že Jahve je jedinečný (Iz 37:20).


MONOS
Souček překládá slovy „jediný, samojediný, sám, opuštěný“.

Slovo MONOS je vzhledem k Bohu použito např. v následujících textech:
Matouš 4:10 Tu mu Ježíš řekl: "Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.'"
Jan5:44 Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte?
Jan 17:3 A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.


Podle Mojžíšova zákona tedy mají Izraelité uctívat jednoho jediného (samojediného) Boha (Mt 4:10; Lk 4:8). Pro Ježíše je jeho Bůh jediným pravým Bohem (J 17:3), je Bohem, který má jedinečnou svatost (1 Sam 2:2). Je to proto, že Ježíš má věčnou zkušenost s Bohem a proto ví a učí, že Bůh je (samo)jediný (J 5:44). Totéž učí i pisatelé NZ (Ř 16:27; 1 Tim 1:17,; Juda 1:25).


Jan 10:30
Ačkoli si nemyslím, že v případech, které jsi uvedl k číslovce ECHAD, jde o sjednocenost (jde tam spíše o počet), věřím, snad podobně jako Ty, že vazba HEN ESMEN (jedno jsme) zde vyjadřuje jednotu Otce a Syna a nikoli tutéž identitu. I Ježíšovi současní a budoucí učedníci mohou a mají takové jednoty dosáhnout, neboť Ježíš za ně o takovou jednotu prosí Otce (Jan 17:20-23).

Pro Jiřího Breie:

Vidím, že neúnavně přidáváš další a další své komentáře k původní práci Pasacha, a vůbec Ti nevadí, že nikdo nereaguje. Možná, že je to škoda, zvlášť pokud by nikdo nepřemýšlel nad tím, co zde předkládáš, nebo pokud by se to ostatním jevilo jako něco, s čím nelze polemizovat. Nyní bych se chtěl vrátit k Tvému dřívějšímu příspěvku, v němž jsi tvrdil (Sat 7 Nov ŕ 10:56):

Genesis 1:5
To, co je zde složeným celkem, je den, který se skládá z večera a jitra. V číslovce „jedna“ však žádná složenost není. Ta pouze udává počet, respektive pořadí, v tomto případě složených, jindy však nesložených, celků. Podobně je tomu i u dne dvě, který se skládá z večera a jitra, u dne tři atd. Je evidentní, že číslovky jedna, dva, tři ... zde nevypovídají nic o složenosti či nesloženosti, nýbrž udávají počet, respektive pořadí, v tomto případě dnů, které jsou složenými celky, udávají pořadí složených celků.

Zde musím poukázat na to, že slovo ECHAD v Genesis 1:5 neudává ani tak „počet, respektive pořadí“, ale spíše právě poukazuje na to, co odmítáš vidět, totiž na složenost dne, který se skládá z dne a noci. To je něco, co se bude dále opakovat a teprve při každém zopakování se klade důraz na pořadí. Kdyby se kladl důraz na pořadí již v prvním dnu, byl by použit jiný hebrejský výraz, totiž výraz RI’ŠON (= dřívější, dříve, hlavní, nejprve, první, prvotní, předchozí) a ne ECHAD (= jeden, jedna, jediný, jednou, některý, první). Tam, kde se klade důraz na pořadí, je používán pro „první“ výraz RI’ŠON (viz např. 4.Mojžíšova 7:12).

zkopírováno od jinud:
http://diskuse.doktorka.cz/jhvh-jahve-jehova-jediny-zivy/archiv/13210/
30.11.2009 10:28 - Badatel pravdy

Boží organizace nikoho ničím...

Obecně platí,že překlady bible reflektují náboženské vyznání autora překladu.žádný jiný překlad kromě jehovistického PNS neobsahuje v novém zákoně ani tetrafram a už vůbec ne JEHOVA.Tato úprava byla v PNS provedena cca na 270-.ti místech.Ona i samotná zmíněná kralická bible má doplňkový text,jež v jiných nemá obdobu."ve jménu otce,syna i ducha svatého".Tento text měl pevněji podložit víru ve svatou trojici. Co je však úplně nejzávažnější,bile už v době napsání ve 4.stol.byla cenzurovaným falzem a náhražkou za původní křesťanské svitky.Bibli vydala nově vylášená obecná římská církev,aby pomohla císaři Konstantinovi Velikému sjednotit říši.Za tuto veleslužbu získala římská církev výsadu jediného státem uznaného a dovoleného náboženství.Nakonec se stalo,že církev,která měla říši zachránit urychlila její zkázu.Jelikož prvotní křesťané nevyznávali triády bohů a pohané ano,byl do bible nenápadně zakomponován pojem "Svatý duch",dosud chybějící 3 božská osoba,jejíž podstala není nikde v bibli vysvětlena a vedou se o ní nekonečné teologické spory bez výsledku.Pochopitelně,že text o sv.trojici nemohl být ve 4.stol.do bible napsán tak jak v kralickém překladu,neboť by jej křesťané tehdy nepřijali.též bylo na místo jména božího a JK dosazeno "Otec a Syn" neboť v duchu řeckých pohanských náboženství převládaly představy,že bohové žijí v rodinách jako lidé.biblí bylo třeba sjednotit pohany i křesťany,tak musela být napsána univerzálně.Každá víra si v ní najde pro sebe vyhovující texty a ostatní se prohlásí,že není člověku dáno,aby v této době přišlo jejich plné porozumění.

bible už v době napsání ve 4.stol.byla cenzurovaným falzem a náhražkou za původní křesťanské svitky.

Domnívám se, že je to jinak.Co se týče SZ tam věřím, že není pochyb, protože v době konstantinovské byl soubor Písem SZ již uzavřen. Pro NZ svědčí dobré zdroje jako zmínky v dílech tzv.apoštolských otců, kteří citují z evangelií a listů,Josefus Flavius,téměř úplný seznam používaných spis NZ je v tzv.kánonu Muratoriho a další zdroje.Vliv římské církve také neproniknul všude a sbory v Africe či v Asii měly již dříve soubory písemností,které uznávaly.
Pokud by římská církev chtěla s pomocí vlastního souboru ovládnout křesťanství, jistě by zasáhla do problematických míst, v kterých dodnes protestanté vidí prorocké naplnění.Také by potlačila či změnila mnoho míst textu, které hovoří o spasení z milosti,bez odpustků,zádušních mší,o všeobecném kněžství věřících,o roli Marie atd., prostě témata, kterými se zabývala hlavně reformace, která se vrátila k bibli.Takže argument o jakési cenzuře nemá podle mne oporu.
Jaké jsou tedy "původní" svitky?

do bible nenápadně zakomponován pojem "Svatý duch",dosud chybějící 3 božská osoba,jejíž podstala není nikde v bibli vysvětlena a vedou se o ní nekonečné teologické spory bez výsledku.

Pojem "svatý duch" se vyskytuje už v SZ, ale zřídka.Ježíš sám nevysvětluje podstatu Ducha, ale říká o něm, je bude naším Utěšitelem,Rádcem,že nás uvede do pravdy.Není důležitá jakási morfologie, dokonce ani podstata(ukázkový příklad řeckého způsobu myšlení), ale to, jak působí, čím pro nás je.(hebrejský, biblický způsob myšlení)

biblí bylo třeba sjednotit pohany i křesťany,tak musela být napsána univerzálně.

Myslím, že asi nemá cenu uvádět texty, které tuto myšlenku vylučují.Za všechny tedy alespoň na závěr:

to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu.

1.Kor 10:20

Ahoj Pasachu,
pokračuje ve svých komentářích, které jsou reakcí na Tvoji prosbu o vyjádření našich názorů a kritiky (pokud možno přísné), jak jsi napsal v úvodu.

Žalm 45:7
Ano, souhlasím s Tebou. Užit na Krista (původně byl užit zřejmě na davidovského krále) tento žalm mluví o dvou Bozích. Říká, že i Bůh Ježíš Kristus má podobně jako králové - bohové z Davidovi rodové linie svého Boha. Tento Bůh je hlavou Ježíše Krista (1 Kor 11:3). I v budoucnu mu má být Ježíš Kristus podřízen (1 Kor 15:28).


Zacharijáš 2:8
Ten, kdo tu mluví v první osobě o svém vyslání Jahvem, by mohl být spíše než Jahve, který by mluvil o svém vyslání jiným Jahvem, např. anděl, ve kterém je Boží jméno (Ex 23:20-23). Většina překladů (až na ty židovské) tu nebere moc v úvahu hebrejský text Leningradského rukopisu (ani text Septuaginty).

Překlad, který by více bral v úvahu hebrejský (i řecký) text, by mohl např. znít: Protože tak řekl Jahve zástupů: „Za slávou poslal mne k národům, které plenili vás, protože ten, kdo se dotýká vás, dotýká se bulvy oka jeho.“

Anděl, ve kterém je jméno Jahva zástupů a který již vyváděl izraelské zástupy z Egypta, má možná nyní vyvést izraelské zástupy i z Babylona. On může být tím, kdo je poslán a kdo mluví v Jahvově jméně tak, jako by mluvil Jahve sám. Útisk Božího lidu se však dotýká dokonce oka toho, kdo tohoto anděla s Božím jménem poslal, nikoli anděla samotného.

I kdybych přijal Tvojí myšlenku o dvou Bozích jménem Jahve (nevím o žádném dalším místě Písma, které by ji podporovalo a toto, které na podporu své teorie uvádíš, není vůbec jasné a jednoznačné), stále by platilo to, co platí o Bohu, který má svého Boha, jak o tom čteme v Žalmu 45:7. Jeden je druhému podřízen, jeden je tím, kdo vysílá, druhý tím, kdo je vysílán. Mají vůči sobě rozdílná postavení.

Pavol apoštol veľmi zrozumiteľne napísal: „...lebo je veľa bohov, a veľa pánov – pre nás je len jediný Boh, Otec,“(1. Kor. 8:5b-6 pr. NT). Takže nie trojicu, ani tri božské osoby tvoriace jedného Boha. V tom absolútnom zmysle je pre nás Bohom iba jeden. Aj iné bytosti sú v Biblii nazvané bohmi, ale nikto z nich nie je Bohom v takom zmysle ako Otec. Tak isto Júda Boha Otca od svojho Syna jasne rozlíšil, keď napísal: „No tomu, ktorý vás môže bez potknutia sa uchrániť a bez úhony s jasotom postaviť pred svojou slávou, jedinému Bohu nášmu Záchrancovi skrze Ježiša Krista, nášho Pána, sláva, veličenstvo, vláda a zvrchovanosť spred celého veku aj teraz aj do všetkých vekov. Amen“(Júda 1:25 preklad M. Pavlíka). Ježiš Kristus nemôže byť tým jediným Bohom, pretože skrze neho je ten jediný Boh oslávený. Z tohto verša môžeme vidieť, že to nebolo, nie je a ani nebude nikdy inak, pretože skrze Ježiša Krista, nám bola ukázaná tá skutočná zvrchovanosť Najvyššieho Boha, ktorá bude trvať do všetkých vekov. Tak isto apoštol Ján napísal, ako sa Pán Ježiš modlil: „Avšak ten večný život je v tom, aby poznali teba, jediného pravého Boha, (teda nie trojjediného) a toho, ktorého si poslal Ježiša Krista“ (Ján 17:3). Tu vidíme, že jediný pravý Boh je iná bytosť, ako ten, ktorého pravý Boh poslal. Podobne apoštol Pavol v závere listu Rimanom 16:27 napísal o zjavení tajomstva, ktoré bolo vyjavené „prorockými písmami na rozkaz večného Boha, oznámeného všetkým národom, aby boli privedené k poslušnosti viery – jedinému múdremu Bohu skrze Ježiša Krista sláva na veky vekov!“ Úvahy toho tipu, že Syn je osobou trojjediného Boha, alebo inak povedané, že je v tom istom zmysle Bohom ako Otec, nemôžu nikdy s uvedenými veršami dosiahnuť súlad. Ježiš Kristus je tu spomenutý ako niekto iný, je tým, ktorý má za úlohu ľudí k tomu „jedinému múdremu Bohu“ priviesť. Pritom, ako jeho Syn, plne odráža Otcovu múdrosť. Je „obrazom Boha, kópiou (odtlačkom) jeho podstaty“(Žid. 1:3), ale to ho nestavia do pozície rovného Bohu. On nie je obrazom seba, svojej podstaty, ale niekoho väčšieho, koho potrebujú ľudia v prvom rade poznať. Pán Ježiš prišiel zjaviť Otcovu povahu, pretože on jediný bol jeho priamym Synom, a tak ho mohol najlepšie poznať (Ján 1:18; Mat. 11:27).
O Synovi nie je napísané, že on mal život v sebe, ale „Otec má život v sebe, a tak dal aj Synovi, aby mal život v sebe“ (Ján. 5:26). Takže pôvodne iba Otec mal schopnosť oživovať, Syn až potom, keď túto schopnosť od Otca dostal.
Otec je tiež sám o ktorom Písmo hovorí: „On jediný má nesmrteľnosť a prebýva v neprístupnom svetle. Jeho nikto z ľudí nevidel ani vidieť nemôže" (1.Tim. 6:16 pr. NT). Niektorí vykladači Písma tvrdia, že sa tu jedná o Ježiša Krista, no keď si pozrieme predchádzajúce verše uvidíme, že to tak nemôže byť. Pavol píše Timotejovi: „Prikazujem ti pred Bohom, ktorý všetko zachováva v stave života, a pred Kristom Ježišom, ktorý pred Pontským Pilátom osvedčil dobré vyznanie, aby si toto prikázanie zachoval nepoškvrnené a bez úhony až do zjavenia Pána nášho Ježiša Krista, ktoré v pravom čase ukáže, ten blahoslavený a jediný Mocnár, Kráľ kraľujúcich a Pán panujúcich“(1. Tim. 6:14-15 pr. NT). Zjavenie Ježiša Krista neukáže Ježiš Kristus, ale logicky niekto iný. Boh, ktorý je vo svojom jedinečnom postavení blahoslaveného Mocnára naozaj jediný, on určí čas, kedy pošle Ježiša Krista, aby vykonal súd nad svetom. Je to podobné, ako v Zj. 1:1, kde Boh dal Ježišovi Kristovi zjavenie, aby ho ukázal svojim služobníkom. Boh teda ukáže zjavenie Ježiša Krista v pravom čase. Z uvedených veršov tiež vyplýva, že Boh Otec je jediný, ktorý mal vždy nesmrteľnosť, čo nemožno povedať o Synovi Božom. Syn Boží, ako duchovná bytosť (Jahveho anjel) existoval v nebi ako jediný, ktorý bol priamo splodený Otcom. Potom Boh preniesol jeho existenciu do izraelskej ženy Márie. Bol tak znovu splodený v tele Márie, ale ako človek, aby mohol ako človek priniesť zodpovedajúce výkupné za hriechy ľudí. Až po vzkriesení dostal nesmrteľnosť od svojho nebeského Otca. Je to už niečo iné, ako u Boha Otca, ktorý ju mal vždy. Správnosť tohto výkladu potvrdzuje aj skutočnosť, že je iba jediná bytosť, ktorú „nikto z ľudí nevidel ani vidieť nemôže“, Boh a Otec Pána Ježiša.
Autorom učenia o trojici nemôže byť Boh, pretože Písmo jasne hovorí: „Jahveh náš Boh je jeden“(5. Moj. 6:4). Mnohí ľudia si myslia, že učeniu o trojici rozumejú a tvária sa, že sú s tým spokojní. No často si pritom predstavujú troch vzájomne si rovných Bohov, lebo to je jediný spôsob, ako si môžu predstaviť tri osoby, keď každá z nich je Bohom. Schopnosť teológov prehovoriť veriacich, že dve, alebo tri osoby sú v skutočnosti jeden Boh, by mala byť hodnotená, ako jeden z veľkých divov kresťanskej histórie. Môžeme len žasnúť nad tým, ako normálne rozumní ľudia môžu tak ochotne súhlasiť s niečím, čo je nakoniec aj tak prehlásené za nepochopiteľnú záhadu, alebo tajomstvo. V Biblii o tom kto je Boh, nie je ani náznak nejakého hlavolamu. Ak by bola trojica pravdivá, musela by byť pravdou vždy a nemohla sa stať pravdou až v 4. a 5. storočí. Niektorí z jej zástancov tvrdia, že trojica je v Biblii iba naznačená. No uvažujme, prečo by Boh tak dôležitú vec, akou je pravda o ňom samom iba naznačoval, keď iné základné náuky majú v jeho slove taký veľký priestor? Učenie o trojici teda nemôže byť pôvodné.
Je to niečo pohanské, cudzie čo vytvára zmätok v mysliach ľudí a odporuje Biblii. Niektorí zo zástancov trojice sa snažia vysvetliť uctievanie božských triád u mnohých národov tým, že satan sa snažil napodobniť pravú trojicu. Zvláštne, že na takúto skutočnosť nás neupozornil nikto z prorokov, apoštolov a ani sám Pán Ježiš. Nepopieram, že za triádami božstiev stojí satan, ale ak je trojica pravdou o Bohu, potom je divné, že Izraelský ľud nebol nikdy k uctievaniu trojjediného božstva vedený. Čo potom satan napodobňoval? Snažil a odviezť Boží ľud od uctievania jediného pravého Boha, všetkými možnými spôsobmi. Preto Boh zakotvil hneď do 1. prikázania: „Nebudeš mať iných bohov predo mnou“(2. Moj. 20:3 pr. J.Roháček).
Jediný pravý Boh je svojho druhu len jeden. Všetky ostatné bytosti, vrátane jeho prvorodeného Syna sa od neho odlišujú v jednej podstatnej veci, že majú nejaký začiatok svojej existencie. Jediný pravý Boh je sám, ktorý je nesplodený nemá nijaký počiatok ani koniec. Boží Syn Pán Ježiš Kristus je tiež svojho druhu len jeden. On je na rozdiel od ostatných anjelov, ktorí sú tiež synovia Boží (1. Moj. 6:2; Job 38:7), priamo splodený samotným Bohom. Preto je aj nazvaný „jednorodený“(Ján 1:18), teda jediný svojho druhu. Slovo „jednorodený“ gr. „monogenes“ podľa slovníka Gerharda Kittela znamená „sám pôvodom“. Ak by niekto namietol, že sa tým myslí jeho narodenie len ako človeka, tak 1. Jána 4:9 hovorí: „V tom sa zjavila láska Božia k nám, že Boh poslal na svet svojho jednorodeného Syna“. Poslať na svet nemohol Boh malé dieťa, ale bytosť, ktorá si svoje poslanie, mohla uvedomovať. Keď Pán začal službu, už na svete bol, takže všetko svedčí o jeho poslaní z neba. On už bol v nebi u Otca jednorodeným, prv ako ho Otec poslal na svet. To potvrdzujú aj iné texty (Ján 1:18; 3:16-17). Podobne bol jednorodeným nazvaný aj Izák (Žid. 11:17), pretože iba on bol dieťaťom Abraháma a Sáry. Ostatných synov mal Abrahám už s inými ženami.
Niektorí obhajcovia učenia o trojici vidia trojjedinosť aj v slove „ELOHIM“, pretože je to plurál (množné číslo) v tomto prípade plurál majestatikus. Ako už bolo skôr spomenuté, abstraktné výrazy sú v hebrejčine bežne v pluráli (v množnom čísle), ale chápeme ich ako singulár (v jednotnom čísle). Keď Boh dal Áronovi Mojžiša, aby mu bol bohom „ELOHIM“ (2. Moj. 4,16) predsa nemôže znamenať, že by Mojžiš predstavoval nejakým spôsobom trojicu. Tiež filištínsky boh Dagón bol len jeden a bol označený ako „ELOHIM“ (1. Sam. 5:7).
Mojžiš mal byť bohom (mocnou autoritou) Áronovi, keď mu Boh povedal: „on ti bude ústami a ty mu budeš bohom“(2. Moj. 4,16) a tiež faraónovi: „Hľa, dal som ťa faraónovi za boha“ (2. Moj. 7:1). Samozrejme že Áron nemal Mojžiša uctievať, mal hovoriť pred faraónom iba to, čo mu bude hovoriť Mojžiš. Faraón by tak isto Mojžiša neuctieval, ale jeho budúcnosť závisela od toho, aký postoj zaujme po Mojžišových slovách. V tomto zmysle mu bol vlastne Mojžiš bohom. Tiež duchovní vodcovia Izraela mali byť „bohmi“, teda mocnou autoritou iba izraelskému ľudu (Žalm 82:6; Ján 10:35). Aj anjeli sú nazvaní „ELOHIM“ v Žalme 8:6 „učinil si ho (človeka) málo menším ako bohovia,“ a keď sa pozrieme ako je tento verš citovaný v liste Židom 2:7 zistíme, že slovo „bohovia“ je tam nahradené slovom „anjeli“. Anjeli sú teda pre ľudí mocnou autoritou danou od Boha. Pán Ježiš je bohom svojmu zhromaždeniu a Božím anjelom je kniežaťom (Dan. 8:11). V 1000 ročnom kráľovstve sa budú musieť pred jeho autoritou skloniť všetky bytosti, ale na slávu Boha Otca (Fil. 2:10-11). Je teda autoritou všetkým, okrem Boha Otca, pretože od Otca mu je daná „všetka právomoc na nebi aj na zemi“(Mat. 28:18). Tomáš ho nazval svojím bohom (Ján 20:28), pretože ho považoval za svoju priamu od Otca ustanovenú, mocnú autoritu. Tomáš samozrejme vedel, keď chodil s Pánom Ježišom, že Ježiš adresoval svoje modlitby Bohu, ktorý „...je väčší ako všetci“ (Ján 10:29) a ako povedal kedysi Mojžišov svokor Jetro: „...že Jahveh je väčší nad všetkých bohov,“(2. Moj. 18:11). To znamená, že je väčší, ako všetci ktorí by boli označení výrazom „ELOHIM“. Ak by sme chápali, že Pán Ježiš je Bohom v tom istom zmysle, ako jeho Otec, mali by sme dvoch Bohov na rovnakej úrovni, ktorých by sme museli rovnako uctievať. To by sme boli v ostrom rozpore z mnohými textami Biblie, ktoré hovoria, že máme uctievať len jediného Boha. Pán Ježiš povedal satanovi: „Pánu Bohu svojmu sa budeš klaňať a jemu jedinému budeš svätoslúžiť (gr. „latreíseis“ uctievať; slúžiť spôsobom, ako je to možné len Najvyššiemu Bohu)!“(Luk. 4:. Anjel v Zjavení povedal Jánovi: „Bohu sa klaňaj!“(Zj. 22:9). V tom zmysle ako je Otec Bohom (absolútne najvyššou a najmocnejšou autoritou) sa mu nemôže nikto rovnať. „Pamätajte na prvé veci od vekov, že som Boh a niet iného Boha, ani nikto nie je ako ja“(Iz. 46:9). Keď Jahveh hovorí, že nikto nie je Bohom ako on, tak to musí platiť aj pre jeho jedinečného Syna. „Veď kto je rovný Jahvemu na nebesiach, kto je ako Jahve medzi nebeštanmi (v poznámke doslovne medzi Božími synmi)?“(Žalm 89:7 Jeruzalem. B.). „A teda ku komu ma pripodobníte, aby som mu bol rovný? hovorí Svätý“(Iz. 40:25 pr. J.R). Túto otázku kladie Jahveh Izraelu aby si uvedomili, že proti tomuto Bohu sa nemôže nikto postaviť a dosiahnuť úspech. Nikto z nebeských bytostí sa s ním nemôže rovnať. Jediný pravý Boh je v mnohých ohľadoch jedinečný: nemá počiatok (Žalm 93:2), všetko vie (1. Sam. 2:3), „jediný má nesmrteľnosť“ (1. Tim. 6:16), „jediný je Svätý“ (1. Sam. 2:2; Zj. 15:4), je „sám Najvyšší nad celou zemou“ (Žalm 83:16), jediný je hodný svätoslužby - uctievania (Mat. 4:10).
Už v 1. prikázaní bolo jasne zakotvené: „Nebudeš mať iných bohov predo mnou“(1. Moj. 20:3). To znamená iných Bohov na tej istej úrovni, ako je jediný pravý Boh. Slovom boh „ELOHIM“ však pravý Boh označil aj na iné bytosti, aby zdôraznil ich moc a autoritu. V 5. Mojžišovej 4:35 je slovo pre Izrael: „Tebe bolo ukázané, aby si poznal, že Jahveh je Bohom a okrem neho niet iného.“ Ďalší dôkaz, že v tom zmysle ako je Bohom Jahveh, už nemôže byť nikto iný.
Už sme si ukázali, že Biblia používa označenie „ELOHIM“ aj na Božích poslov anjelov a tiež aj na modlárskych bohov za ktorými stáli padlí anjeli. Jediný pravý Boh je však Bohom aj nad nimi. „Lebo ja viem, že Jahveh je veľký a že náš Pán je nad všetkých bohov“(Žalm 135:5). Jahveh je Bohom všetkým nebeským bytostiam, preto hovorí žalmista: „Oslavujte Boha bohov, lebo jeho milosť trvá na veky“(Žalm 136:2 pr. J.R.). Nijaká bytosť nemôže byť v takom zmysle Bohom, ako je ním Otec Ježiša Krista. On je Bohom aj tým ktorí sú tiež nazvaní „ELOHIM“. Aj Dávid vyznával v modlitbe: „lebo si veľký, robíš divné skutky, jedine Ty si Boh“(Žalm 86:10 evan. pr.). Podobne sa modlil k Bohu judský kráľ Ezechiáš: „Jahveh Bože Izraelov, ktorý tróniš nad cherubínmi, ty si sám jediný Bohom,“(2. Kráľ. 19:15). Z týchto veršov vyplýva, že Jahveh je len sám, ktorý je Bohom v absolútnom zmysle, je jednou bytosťou a jednou osobou.

Biblický křestane, Ježíš je Slovo to proto, aby slovem bylo stvořeno, ne proto že je doslova Slovem. Ježíš se Slovem stal kvůli stvoření, ne kvůli sobě. Zj.22:13 je stejně jako Otec Alfa a Omega, tj. nekonečnost.
Ježíš je prvorozený Syn proto, že po něm se stanou lidští synové rozenými Duchem svatým a stávají se též rozenými Božími syny oproti andělům, též Božími syny, rozenými nikoli. Ježíš je prvorozený ne kvůli sobě.
To že dostal od Otce život neznamená, že neměl nesmrtelnost, život sám v sobě, ale proto že se od Boha oddělil jako Slovo kvůli stvoření jako Syn, a proto se stává Slovo, Boží Syn vzhledem ke svátosti Boha, jako nástroj k uskutečnění Boží vůle, tj. naplnění Boží slávy od pohany vlivem průběhu času od tvorů jak andělských tak lidských vůči Božím zákonům. Ve Fil. vidíme, jak ap.Pavel káral filipanům, aby se usměrňovali mezi sebou a nesoupeřili se, a ukázal příklad Ježíše v souvislosti s Otcem, jak i když je rovný s Otcem, se na rovnosti s ním nelpěl. Ptám se, proč ap.Pavel se o tom v souvislosti právě zmínil?
Otec je Král králů a Pán pánů. Tomu nerozumím, když tvrdíš, že je jen jeden Pán, a to Ježíš? Za druhé Král králů a Pán pánů je také Ježíš viz. Zj.17:14 ...s Beránkem, protože je Pán Pánů a Král králů...
Dle učení vro je Ježíš jen JAKO nebo PROSTŘEDEK. Tak také si myslíš?

Pán Ježiš sa nestal Slovom to Písmo nehovorí, ale to, že sa Slovo stalo telom.
Ak chceš pošlem ti o tom článok asi na 6 strán.

Omyl Pán Ježiš nie je Alfou a Omegou.
Prvý krát to použil Izaiáš: „Takto hovorí Jahveh, Kráľ Izraelov a jeho vykupiteľ, Jahveh zástupov: Som prvý a som i posledný a okrem mňa niet Boha“(Iz. 44:6). Z kontextu môžeme veľmi dobre vidieť o čo sa tu jedná. Jehveh je prvý v tom zmysle, že existoval najskôr sám. A tiež posledný preto, lebo na konci bude mať on rozhodujúce slovo. Kontext jednoznačne svedčí, že v tomto je Boh Otec jedinečný, pretože hneď za tým nasleduje: „a okrem mňa niet Boha“. Podobne je to v Izaiášovi 48:12: „Počuj ma Jakob a ty Izrael môj povolaný. Ja som ten istý. Ja som prvý a ja som i posledný.“ Opäť je tu dôležitý kontext. V predošlom 11. verši Boh hovorí: „A svojej slávy inému nedám.“ Z toho vyplýva, že nikto sa nemôže s ním rovnať, pretože nikto iný nemôže byť v tom istom zmysle prvý a posledný. Tieto isté slová sú síce vztiahnuté aj na Pána Ježiša, ale podľa kontextu môžeme vidieť, že v úplne inom zmysle: „Ja som prvý a posledný a živý. Bol som mŕtvy, a hľa som živý na veky vekov a mám kľúče smrti a podsvetia“(Zj. 1:18). Pán Ježiš je prvý, ktorý bol priamo Bohom vzkriesený k nebeskému životu, ale zároveň aj posledný, pretože ostatných už vzkriesi Otec prostredníctvom Syna.
Niektorí zástancovia trojice sa snažia priradiť Božiemu Synovi aj slová zo Zj. 1:8 „Ja som Alfa i Omega“ – hovorí Pán Boh, ktorý je, ktorý bol a ktorý príde, Všemohúci.“ Tvrdia, že ten ktorý príde bude predsa Syn. Sú však verše, ktoré hovoria, že príde Jahveh Boh: „...Hľa váš Boh príde s pomstou a s odplatou Božou. On príde a zachráni vás“(Iz. 35:4); „Hľa Pán Jahveh príde ako mocný a jeho rameno mu bude panovať. Hľa jeho mzda ide s ním a jeho dielo pred ním“(Iz. 40:10). Je pravda, že príde Pán Ježiš, ale s ním príde aj Božia vláda (Božie kráľovstvo). Takže Boh bude vládnuť prostredníctvom svojho Syna, ktorý je tu nazvaný, ako jeho rameno. Ak by mal niekto predsa pochybnosti o koho sa v Zjavení 1:8 jedná, pretože bohom boli nazvané aj iné bytosti, tak je tu na záver označenie „Všemohúci.“ Tak bol označený len jediný Boh. Možno by stačilo si pozorne pozrieť Zjavenie. 1:4-5, kde sú Boh Otec a jeho Syn, ktorý vydáva o ňom svedectvo, zjavne odlíšení: „Milosť vám a pokoj od toho, ktorý je, ktorý bol a ktorý príde, aj od siedmych duchov, ktorí sú pred jeho trónom a od Ježiša Krista, verného svedka, prvorodeného z mŕtvych a kniežaťa kráľov zeme.“ , Ten „ktorý príde“ je tu jednoznačne Boh Otec, pretože Syn je tu spomenutý ako niekto ďalší, kto veriacim prejavuje milosť a pokoj a je to Boží verný svedok. Aj v Zjavení 4:8,10 je ten, „ktorý sedí na tróne“ predstavený ako: „Svätý, Svätý, Svätý Pán Boh Všemohúci, ktorý bol, ktorý je a ktorý príde!“ Tento Boh nemôže byť nijakým spôsobom Syn, pretože ten je potom spomenutý až v 5. kapitole ako jediný, ktorý mohol zobrať „z pravice toho, ktorý sedel na tróne (teda jednoznačne od Boha Otca) zvitok“ zo siedmimi pečaťami (Zj. 5:6-7). Veľmi dobre nám môže túto vec objasniť Zjavenie 11:17 keď sa 24 starší klaňali Bohu a volali: „Vďaky ti vzdávame, Pane Bože Všemohúci, ktorý si a ktorý si bol, že si sa ujal svojej veľkej moci a kraľovania.“ Všimnite si už tam nie je „a ktorý príde“, ako v predošlých prípadoch. Prečo? Pretože tu je Jánovi ukázané, ako to bude vyzerať keď sa Boh už ujal sa svojej kráľovskej moci. To znamená: „Kráľovstvo sveta stalo sa (kráľovstvom) nášho Pána a jeho Pomazaného a kraľovať bude na veky vekov“(Zj. 11:17).
Ďalším miestom kde sú použité tieto výrazy je Zjavenie 21:6: „Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec! Ja žíznivému dám zdarma z prameňa vody života.“ Tu sa to však bez pochybností vzťahuje na Boha Otca, pretože to podľa 5. verša to povedal „ten, ktorý sedel na tróne.“ Tiež v nasledujúcom verši hovorí: „Kto víťazí, dostane ako dedičstvo toto, a ja mu budem Bohom a on mi bude synom“(Zj. 21:7)
Posledným miestom, kde sa Boh takto predstavuje, je Zjavenie 22:12-13: „Hľa, prídem rýchlo a odplata moja so mnou, aby som odplatil každému podľa jeho skutkov! Ja som Alfa i Omega, prvý i posledný, počiatok i koniec!“ Je zaujímavé si všimnúť ako sa to stupňuje. V Zjavení sú tri miesta kde sú tieto výrazy spomenuté. V 1. kapitole je iba Alfa i Omega, v 21. je už aj prvý a posledný a v 22. sú už všetky tri, teda aj počiatok i koniec. Zástancovia trojice však práve tie posledné slová (Zj. 22:12-13), kde sa Boh predstavuje všetkými tromi dvojicami výrazov prisudzujú Synovi. Svoje tvrdenie opierajú o 16. verš, kde už hovorí Syn: „Ja Ježiš som poslal svojho anjela dosvedčovať vám tieto veci po zhromaždeniach.“ Na prvý pohľad sa to tak môže zdať, ale pozrime si celý kontext. Zo Zjavenia 21:9 môžeme vidieť, že ten čo ukazoval Jánovi nebeský Jeruzalem bol „jeden zo siedmich anjelov, ktorí mali sedem čiaš...“ Po opise tohto svätého mesta je v Zjavení 22:6 tento anjel znovu spomenutý: „A povedal mi (ten anjel): „Tieto slová sú verné a pravdivé. Pán Boh prorockých duchov poslal svojho anjela, aby ukázal svojim otrokom, čo sa má čoskoro diať.“ Hneď za tým však nasledujú slová: „A hľa prídem rýchlo! Blažený, kto zachováva prorocké slová tejto knihy!“(Zj. 22:7) Koho sa tie slová „A hľa prídem rýchlo!“ týkajú? Určite nie toho anjela, ale toho, kto anjela poslal, aby ukázal svojim otrokom, čo sa má onedlho diať. Podľa 6. verša je to jednoznačne „Pán Boh prorockých duchov“, anjel len cituje jeho slová. Bolo by dosť divné, že by anjel zrazu a bez vysvetlenia spomenul výrok niekoho iného, ako Pána Boha. Ján veľmi dobre vedel, že slová „A hľa prídem rýchlo!“ patria samotnému Bohu a to bol zrejme aj dôvod, prečo sa Ján začal tomuto anjelovi klaňať (Zj. 22:. Hoci výraz „proskyneo“- klaňať sa je použitý aj pri ľuďoch (Zj. 3:9), Jánovi bolo dobre známe, že klaňať sa niekomu, ako Bohu, teda uctievanie (Luk. 4: patrí výlučne Bohu (Ján 4:22-23). Tiež mal už predtým skúsenosť, keď chcel anjela uctievať a ten ho napravil, aby sa klaňal Bohu (Zj. 19:10). Ale keď sme pritom, všimnime si, ako sú tie dve situácie podobné. Keď sa chcel Ján klaňať anjelovi prvý krát bola to podobná situácia: „Potom mi povedal (ten anjel): „Napíš: Blažení, ktorí sú pozvaní na svadobnú hostinu Baránkovu!“ I vraví mi: „Toto sú pravdivé slová Božie!“(Zj. 19:9) Hneď za tým nasledujú slová: „Tu som mu padol k nohám, aby som sa mu klaňal,“(Zj. 19:10). Ako je to možné? Ján predsa nebol žiadny nováčik vo viere. Pravdepodobne si v tej chvíli uvedomil, že sú to pravdivé slová Božie a tak si zrejme pomyslel, že tie slová mohol povedať iba sám Boh a začal sa anjelovi klaňať ako Bohu. V 22. kapitole je to veľmi podobné. Ján vedel, že tie slová „A hľa prídem rýchlo!“(Zj. 22:7) patria Bohu Otcovi, ale neuvedomil si zrejme dostatočne, že ten ktorý tie Božie slová tlmočí je len Boží posol a nie Boh sám. Preto začal anjela uctievať aj napriek predošlému napomenutiu. Aj po druhom Jánovom pokuse uctievať anjela, ho anjel poučil, aby to nerobil, ale aby uctieval Boha. Potom anjel pokračuje v 10. verši ďalej. Takže nebyť Jánovho klaňania sa anjelovi, nasledovali by zrejme slová 10. verša po slovách zaznamenaných v 7. verši. A tak ten, ktorý hovorí „A hľa prídem rýchlo“ v 7. verši je s najväčšou pravdepodobnosťou ten, ktorý hovorí tieto isté slová v 12. verši a prestavuje sa ako „Alfa i Omega, prvý i posledný, počiatok i koniec!“ Je to ten istý, ktorý hovorí tieto slová aj v Zjavení 1:8 a v Zjavení 21:6 „Pán Boh prorockých duchov“, ten „Všemohúci“.
Všimnime si teraz pozorne slová Pána Ježiša, keď prehovoril potom, čo anjel dohovoril slová Božie. „Ja Ježiš som poslal svojho anjela dosvedčovať vám tieto veci v zhromaždeniach. Ja som koreň a rod Dávidov, jasná hviezda ranná“(Zj. 22:16). To znamená, že Ján nemá mať obavy ako príjmu iní kresťania jeho videnie, ktoré zapisuje. Ježiš sa o to postaral a poslal iného anjela, aby tieto slová dosvedčoval, že je to pravda od Boha. Nepredstavuje sa však pri tom ako Boh Otec, ktorý je absolútne zvrchovaný vo všetkom (Alfa i Omega), ale ako ten, ktorý je z rodu Dávidovho a je koreňom tejto kráľovskej línie. Pán Ježiš je tiež hviezdou rannou a hoci hviezdami rána boli nazvaní aj iní synovia Boží (anjeli) v knihe Jób 38:7, on je „jasná hviezda ranná“. To je hviezda, ktorá vychádza ako prvá a svieti najjasnejšie, čím pripomína, že sa zrodil ako prvý z nebeských bytostí. Preto má aj jeho svedectvo veľkú váhu: „Ten, ktorý dosvedčuje tieto veci hovorí: „Áno prídem rýchlo!“(Zj. 22:20) Čo týmto dosvedčuje? Božie slová, ktoré povedal Boh prostredníctvom anjela. Pán Ježiš je verným Božím svedkom (Zj. 3:14) a keď v závere hovorí: „Áno prídem rýchlo!“(Zj. 22:20) je len v súlade s Otcovým výrokom. Ako tomu však rozumieť, keď doteraz sme si dokazovali, že slová „Hľa prídem rýchlo“(Zj. 22:7,12) sa týkajú Boha Otca. Kto teda vlastne príde, Boh alebo Ježiš Kristus? Aby sme tomu lepšie porozumeli uveďme si príklad: prorok Malachiáš napísal: „A príde náhle do svojho chrámu Pán, ktorého hľadáte a anjel zmluvy, po ktorom túžite,“(Mal. 3:1). Kto bol tým Pánom, ktorý mal prísť do svojho chrámu? Predsa Jahveh, Boh, ktorý tam bol uctievaný. A kto bol tým anjelom zmluvy? Predsa Boží Syn Ježiš, ktorého Boh poslal, aby bol sprostredkovateľom zmluvy. Bol Ježiš Bohom, ktorého v Jeruzalemskom chráme uctievali? Nie, ale „Boh bol v Kristovi (prostredníctvom svojho Ducha), keď zmieroval svet zo sebou“(2.Kor. 5:19). Prišiel teda do chrámu Pán Jahveh? Áno, ale ako Duch prebývajúci v Kristovi. Prišiel do chrámu aj anjel jeho zmluvy? Áno, tým anjelom - poslom bol sám Ježiš Kristus. Verím, že Pán Ježiš poprevracal tie stoly peňazomencom v horlivosti za dom svojho Otca (Ján 2:14-17) práve pôsobením Otcovho Ducha, ktorý bol v ňom.
Pán Ježiš teda nehovorí, že príde len on, ale dosvedčuje Božie slová. Keď príde Božie kráľovstvo (Božia vláda), príde vlastne ten, koho Boh za kráľa ustanovil. To sa zhoduje zo slovami z proroka Izaiáša: „Hľa Pán Jahveh príde ako mocný a jeho rameno mu bude panovať. Hľa jeho mzda ide s ním a jeho dielo pred ním“(Iz. 40:10). Kto bude dávať mzdu? Samozrejme ten koho tým Boh poveril. On vykoná Božie dielo a to presne podľa Otcovho predsavzatia.

To, že Pán Ježiš dostal život od Otca práveže znamená, že musel najskôr zomrieť, že nebol nesmrteľný. Napokon aj 1. Tim. 6:16 hovorí, že ten ktorého nikto z ľudí nevidel a vidieť nemôže mal sám a jediný nesmrteľnosť.

Vidím, že si následkom špatného prekladu prišiel aj k nesprávnemu výkladu Fil. 2:6, predkladám ti však rozbor, ktorý by ti mohol pomôcť.
Väčšina prekladov je ovplyvnená názorom prekladateľov, ktorí sa snažili v dôsledku svojej viery v trojicu, upraviť tento text tak, aby podporil rovnosť Božieho Syna s Bohom Otcom. Katolícky preklad uvádza tento text takto: „On hoci mal božskú prirodzenosť, nepridŕžal sa svojej rovnosti s Bohom“(Fil. 2:6). Už prvá časť vety nie je presne preložená, ale neprotirečí pritom kontextu Biblie. Môžeme povedať, že Pán Ježiš mal božskú prirodzenosť, pretože jeho otcom bol Boh. Horšie je to však už s druhou časťou vety, ktorá potom budí dojem, že mať božskú prirodzenosť, alebo podľa presného prekladu podobať sa Bohu, znamená byť mu rovný. Časť vety „úch harpagmon égésato“ – „nepovažoval za vytúženú korisť,“ je tu však preložená v úplne inom zmysle. V texte nie je slovo, ktoré by sme mohli preložiť ako: „nepridŕžal sa“ a ani slovo „svojej“. Slovo „harpagmon“ aj podľa slovníkov neznamená, držať sa pridŕžať sa niečoho, ale skôr niečo negatívne: lúpež, korisť (Grécko-český slovník Václava Pracha str. 88 vyd. z roku 1993). V podobnom duchu hovorí Součkov Grécko-český slovník k NZ: lúpež, korisť (vec už ukoristená i vec po ktorej ukoristení sa túži). Foerster: zisk, ktorý treba využiť (Zv. I-II, strana 87, ods. 472). To všetko je v súlade zo skutočnosťou, že podstatné meno harpagmos je odvodené od slovesa harpazein , ktoré znamená: uchmatnúť, potom lúpiť, plieniť, uchvátiť (Souček, str. 46; podobne Prach, str.88). Handkonkordanz zum Griechischen Neun Testament od Schmollera uvádza 14 výskytov slovesa harpazein a nikdy vo význame: lipnúť držať sa, ale skôr: vytrhnúť, zmocniť sa, uchvátiť. Preto podst. meno odvodené od tohto slovesa musí mať logicky podobný význam: predmet lúpeže, vytúžená korisť, niečo čo je výsledkom zmocnenia sa.
Slovenský evanjelický a tiež aj ekumenický preklad prekladajú Filipanom 2:6 takmer zhodne: „On hoci mal Božiu podobu a svoju rovnosť s Bohom nepovažoval za ulúpenú“(Fil. 2:6). Keď si to porovnáme s doslovným prekladom gréckeho textu, slovo za slovom uvidíme, že slová „a svoju“ v pôvodnom texte nie sú: „hos – ktorý, en – v; morfe – podobe; hyparchón – súc, hoci bol (je to možné preložiť aj za pomoci spojky, pretože je to particípium bez člena); Theú – Boha; úch - nie; harpagmon – vytúžená korisť, zisk ktorý si nikto nenechá újsť; égésato - považovať, pokladať; to enai - byť, jestvovať; isa - rovný; Theó – Bohu“. Po lepšom preskúmaní môžeme vidieť, že doplnením slova „svoju“ tieto preklady vedú čitateľa k tomu, že Ježiš bol rovný Bohu. Nesnažili sa teda upraviť text tak, aby nám urobil pôvodný text zrozumiteľnejším, ale aby neodporoval trojičnému chápaniu. Pridaním spojky „a“ spojili druhú časť vety s prvou tak, akoby aj druhá časť vety bola pokračovaním opisu jeho vysokého postavenia v nebi. Druhá časť vety je však podľa pôvodného textu úplným zvratom oproti prvej. Teraz uvediem preklady, ktoré v porovnaní s doslovným prekladom jednotlivých slov tohto textu sa javia ako najpresnejšie: „Aj keď mal božskú podobu, nepokladal rovnosť s Bohom za žiadúcu korisť“(preklad Žilka); „ktorý hoci bol v podobe Božej, nepokladal rovnosť s Bohom za vytúženú korisť“(preklad Bohuslava Košu - Nový Testament). Prvá časť tohto verša hovorí o veľmi dobrom postavení v ktorom bol Boží Syn v nebi, podobal sa Bohu. Hovorí nám Biblia v čom? Osobne verím, že sa tu nejedná o podobu vo výzore, ale v povahe, z čoho vyplýva aj konanie. V liste Židom je (citát zo Žalmu) o Synovi napísané: „Miloval si spravodlivosť a nenávidel si neprávosť, preto ťa pomazal Boh (bože), tvoj Boh olejom radosti väčšmi ako tvojich druhov“(Žid. 1:9). Syn Boží teda už v nebi uplatňoval spôsoby, ktoré videl u svojho Otca (Ján 8:38) a tak mu bol podobný. List Filipanom je však písaný ľuďom. U ľudí je prirodzené, že keď majú vysoké postavenie, siahajú ešte po vyššom. Pán Ježiš však ukázal opak. Vysoké postavenie mal, ale to ešte vyššie ktoré mal Boh, nepovažoval za niečo, po čom by mal siahať, ale práve naopak ponížil sa, aby oslávil toho, kto bol od neho vyšší.
Správny preklad musí byť samozrejme v súlade aj s kontextom. Pavol píše Filipským kresťanom: „...nič nerobte z hašterivosti a márnej ctižiadosti, ale radšej v pokore iných pokladajte za hodnejších než seba a nehľadajte každý len na svoj prospech, ale aj prospech iných.“ (Fil. 2:3-4). Pavol napomínal kresťanov vo Filipis, aby medzi sebou nesúperili, pretože snaha zdôrazniť seba je u Boha márnosť. Povzbudzuje ich, aby radšej považovali jeden druhého za vyššieho od seba, hoci niektorí z nich, ktorí mali dobré postavenie mohli túžiť po ešte lepšom. Pavol im tu chce ukázať, že viac môžu dosiahnuť, keď sa pokoria a ako príklad použil Krista: „Tak zmýšľajte medzi sebou, ako aj Ježiš Kristus, ktorý hoci bol v podobe Božej, nepokladal rovnosť s Bohom za niečo, čo by mal uchvátiť, ale vzdal sa hodnosti a vzal na seba podobu služobníka“ (Fil. 2:5-6). Tak si všimnime zjavnú spojitosť. Filipania boli v postavení, ako kresťania, Kristovi učeníci. Na základe svojej hriechom poškvrnenej ľudskej prirodzenosti mohli byť ctižiadostiví a túžiť každý pre seba po väčšej sláve a lepšom postavení. A práve tu majú mať zmýšľanie, ako Ježiš Kristus. Ako však zmýšľal Ježiš Kristus? Nepovažoval svoju rovnosť s Bohom za ulúpenú (ekum. preklad)? To by bolo predsa ospravedlnenie najvyššieho postavenia a nie príklad pokory, ktorý potrebovali vidieť kresťania vo Filipis. Ak by bol preklad tohto verša z ekumenickej Biblie správny, čo mali potom kresťania vo Filipis vlastne robiť? Nepovažovať svoje postavenie za lúpež? Im bolo predsa jasné, že ich ku kresťanstvu povolal Boh a o nijakú lúpež z ich strany sa pri tom nejednalo. Oni nepotrebovali ospravedlniť svoju pozíciu. Ich problém bol aby nedávali priechod „hašterivosti (straníckosti, svárlivosti) a márnej ctižiadosti (sebectvu).“ To sú všetko postoje srdca a následné spôsoby jednania, pri ktorých ide o dosiahnutie vyššieho postavenia a nie o obhájenie svojej pozície.
V texte potom nasledujú slová o Kristovom ponížení, pri ktorých je dôležité si všimnúť, že začínajú slovom „ale“. Takže Pán Ježiš „nepovažoval rovnosť s Bohom za niečo, po čom by mal siahať“(Nová Jeruzalemská Biblia), jeho „zmýšľanie“ nebolo teda smerom hore, „ale“ dole: „seba samého vyprázdnil, prijal podobu otroka, stal sa podobným ľuďom“(Fil. 2:7 preklad B. Košu Nový Testament). Ak by sme použili preklad tohto verša z evanjelickej, alebo ekumenickej Biblie: „svoju rovnosť s Bohom nepovažoval za ulúpenú“ potom by nasledujúce slovo „ale“ a to čo je za tým, už nevytváralo kontrast, ako pri správnom preklade. Tak môžeme jasne vidieť, že nepresný preklad nie je v súlade ani s kontextom okolitých veršov.
Je tu ešte jeden aspekt ktorý stojí za pripomenutie. Nemôže byť ten, kto bol splodený, rovný tomu, kto ho splodil a tiež ten, kto má počiatok, nemôže byť rovný tomu, kto je bez počiatku. Už to, že Boh Otec preniesol Synovu existenciu nebeskej duchovnej bytosti do tela Márie, aby sa narodil ako človek nám hovorí, aký je medzi nimi rozdiel. Napokon o tom svedčí aj fakt, že pri sporoch medzi Áriom a Alexandrom nepoužíval Filipanom 2:6 Alexander, ktorý obhajoval rovnosť Syna s Otcom, ale práve Árius, ako dôkaz, že Syn je nižší ako Otec. Texty, ktoré používali títo dvaja učenci je možné si pozrieť v knihe evanjelického teológa Adolfa Harnacka: Dějiny dogmatu (str. 166-169).

To že je Syn Kráľ kráľov a Pán pánov ako jeho Otec, neznamená, že sú jednou bytosťou v 2 osobách. Keď Dávid povedal:" Povedal Pán môjmu Pánovi", neznamená to, že by tým myslel jedného Pána v ktorom sa rozprávajú nejaké 2 osobnosti. Ale Pán, ten absolútne najvyšší, povedal Dávidovmu Pánovi, ktorým mal byť Mesiáš.

O námětu této diskuse se debatovalo dlouhá staletí. My zde můžeme předkládat sáhodlouhé a zcela "spolehlivé" důkazy pro přesnou definici Boha, Bohů, Otce, J.K., Svatého ducha, Trojjdediností Boha.......
Existuje řada prací a názorů, které vzájemně potírají jedna druhou.
Ani tato diskuse nedospěje k jednoznačnému závěru, a pokud ano, nepřijmou ji všechny strany. Jednoduše proto, že není přesně a jednoznačně definována v Bibli. Zřejmě jako lidé bychom nedokázali přesně definovat Boha. Jako lidé toho nejsme schopni. Dovolím si odcitovat část z dopisu R. Franze, která se dotýká této záležitosti:

Přinejmenším by měli dospět k tomu, pokud jde o překlad, že dogmatismus je často silnější než samo učení. To jsem zjistil v případě mnoha těch, kteří přijímají nauku o Trojici.

Pavel podtrhl, že poznání má hodnotu pouze když je vyjádřena láskou a vede k lásce, tedy zatímco poznání může nadouvat, láska buduje. Lidský jazyk, ačkoliv je pozoruhodný, je omezen podle vztahu k lidské sféře. Nikdy nemůže být plnohodnotně použít k tomu, aby detailně a plně popisoval věci v duchovní říši. Jako například jaká je přesná povaha Boha nebo proces, jak mohl splodit syna, vztah, který plyne z takového plození a podobné záležitosti. Přinejmenším bychom museli použít jazyk andělů, což jsou také duchovní osoby, abychom to mohli dokázat. A přesto Pavel dále říká: “Jestliže mluvíme jazykem smrtelníků nebo andělů, ale nemám lásku, jsem jako hlučící zvon a řinčící činel. A jestliže mám dary prorokování a jestliže rozumím všem záhadám a mám všechno vědění a mám všechnu víru, že bych hory přenášel, ale nemám lásku, nic nejsem.—1 Corinthians 8:1; 13:1-3.

Když poslouchám některé stálé narážky nauk, které nabízejí vyjádření konkrétních věcí jako dogma, které jsou v Písmu vyjádřeny všeobecně, a jsou vysvětlovány jako doslovné věci, přestože o nich Písmo nemluví doslovně, a které jsou definovány přesně, ačkoliv je Písmo přesně nedefinuje, ptám se sám sebe jak moc lásky to ukazuje, jaký prospěch z toho vůbec může být.Jaký by mohl být prospěch s diskuse o něčem takovém, co není vyjádřeno přímo a jednoznačně v Písmu a jaký by to mělo skutečně a prospěch v osobním životě. Obávám se velmi, že mnoho z toho, co slyšíme je spíše jako hlučící zvon a řinčící činel.

Připomíná mi to prohlášení založené na knize Mýtus jistoty, ve které univerzitní profesor Daniel Tailor píše:

>> > Základní cíl všech institucí a subkultur je vlastní uchování.
>> > Zachování víry je ústřední Boží plán pro lidskou historii; zachování určité náboženské instituce není takovým cílem.
>> > Neočekávejte od těch, kteří řídí takové instituceí, že by byli citliví k rozdílům mezi těmito dvěma věcmi. Bůh nepotřebuje nějakou konkrétní osobu, církev, denominaci, krédo nebo organizaci, aby vykonal svůj záměr.
>> > Použije je všechny v celé jejich různorodosti, které jsou připraveni být použíty.
>> > ale je na něm, aby rozhodl, kdo bude pracovat pro jeho vlastní cíle.
>> > Nicméně pokud zpochybňujeme instituce, je to pro mnohé totéž, jakobychom útočili na samotného Boha, jako synonymum něčeho, co nesmí být tolerováno. Údajně chrání Boha….ve skutečnosti chrání sami sebe, svůj pohled na svět a svůj náhled na to, co považují za bezpečné. Jejich Náboženská instituce jim dala smysl života a pro některé i karieru. Kdokoli si toho může povšimnout, toho považují za skutečnou hrozbu.
>> >
>> > Když se s touto hrozbou setkají je často protlačována s veškerou mocí.
>> . . Instituce vyjadřují svou moc velmi jasně tím, že vyslovují a prosazují svá pravidla
>> > subkultury.

Vzhledem k tomu, že jsem viděl pravdu tohoto citátu v náboženství Svědků, jejich organizaci a doktrínách, bychom si neměli krátkozrace myslet, že to tak nebude i v jiných náboženských oblastech.

Omlouvám se za kostrbatý překlad, je možné nahlédnout do originálu:

dogmatism is greater evidence of ignorance than of learning. I find this to be the case with many who adopt the Trinity doctrine.

Paul stressed that knowledge has merit only when it is expressive of, and productive of, love, that while knowledge often puffs up, love builds up. Human language, remarkable though it is, is limited to expressing what relates to the human sphere. It could never adequately be used to describe in detail and fullness things of the spirit realm, such as the exact nature of God, the process whereby He could beget a Son, the relationship resulting from such begettal, and similar matters. At the very least, it would take the language of angels, themselves spirit persons, to do this. Yet Paul says, “If I speak in the tongues of mortals and of angels, but do not have love, I am a noisy gong or a clanging cymbal. And if I have prophetic powers, and understand all mysteries and all knowledge, and if I have all faith, so as to remove mountains, but do not have love, I am nothing.”—1 Corinthians 8:1; 13:1-3.

When I listen to some harp on a particular doctrine which professes to express in specific terms things which the Scriptures state in general terms, to set out explicitly things on which the Scriptures are not explicit, and define what the Scriptures leave undefined, I ask myself how much love this shows, what loving benefit they think results from this, how it could possibly be of comparable benefit to discussing something that is presented straightforwardly and unambiguously in Scripture and the appreciation of which would have real meaning and benefit in the person’s life. I’m afraid much of what many hear carries echoes of the noisy gong and clashing cymbal.

It reminds me of a statement found in the book The Myth of Certainty, in which university professor Daniel Taylor writes:

>> > The primary goal of all institutions and subcultures is self-preservation.
>> > Preserving the faith is central to God’s plan for human history; preserving
>> > particular religious institutions is not. Do not expect those who run the
>> > institutions to be sensitive to the difference. God needs no particular
>> > person, church, denomination, creed or organization to accomplish his
>> purpose.
>> > He will make use of those, in all their diversity, who are ready to be
>> used,
>> > but will leave to themselves those who labor for their own ends.
>> >
>> > Nonetheless, questioning the institutions is synonymous, for many, with
>> > attacking God—something not long to be tolerated. Supposedly they are
>> > protecting God . . . Actually, they are protecting themselves, their view >> of
>> > the world, and their sense of security. The religious institution has given
>> > them meaning, a sense of purpose, and, in some cases, careers. Anyone
>> > perceived as a threat to these things is a threat indeed.
>> >
>> > This threat is often met, or suppressed even before it arises, with power.
>> . . Institutions express their power most clearly by enunciating, interpreting
>> > and enforcing the rules of the subculture.

Having seen the truth of this in the Witness religion and its organization and creed, we should not nearsightedly fail to realize how equally true it is in the larger religious field.

To, že je Boh jeden a nie jeden v troch osobách je v Mar. 12:29 a že je ním Otec 1. Kor. 8:6 je napísané veľmi jednoznačne. Tak, že to pochopí aj malé dieťa, no trojičný hlavolam nepochopí naozaj nikto. Z osobnej skúsenosti viem, že kariéra sa dá urobiť len s vierou v trojicu. V ľuďoch je strach odhaliť klamstvo ktorým je trojica, pretože to určite znamená stop v kariére a vo väčšine prípadov vyhodenie zo zboru. Je to ako v rozprávke cisárove nové šaty. Všetci sa predbiehajú v chválach na šaty cisára a nikto nenajde odvahu povedať čo naozaj vidí. Takto je to aj s učením o trojici je to úplný nezmysel, ktorý nemá obdoby nikde a v ničom. Mohol by som predkladať ďalšie texty, že iba Jahveh je sám Najvyšším nad celou zemou Ž. 83:19, že iba on sám a jediný má nesmrteľnosť, ale viem, že ľudia, ktorí musia vyznávať trojicu, aby si to v živote neskomplikovali to aj tak neprímu. Musí sa nájsť niekto kto má detskú vieru, kto povie, ako to naozaj s tým cisárom je.
Aký to má prospech v osobnom živote? Povedal by som, že skôr neprospech, pretože si tým vyslúži nenávisť a osočovanie. Toto sa však dostávalo aj Pánovi Ježišovi a apoštolom. A v tom je práve láska, prtože tá sa raduje spolu s pravdou 1. Kor. 13:6. Žiadny hlučiaci zvon to rozhodne nie je. Slovo pravdy práveže zasahuje a viem, že veľmi silno. Denne mám rozhovory s ľuďmi, zažil som doslova zázraky, ako boli ľudia zmenení pravdou. To, že som sa nestal členom SJ neznamená, že nemôžem stáť za pravdou. Viem, že nepriateľ sa snaží pravdu zriediť, vytvoriť dojem, že to nie je tak dôležité, alebo že aj tak žiadna zo strán neustúpi.
Náuka o trojici, ktorá je podmienená vierou v nesmrteľnosť duše útočí aj na základnú náuku kresťanstva, ktorou je spochybnenie zodpovedajúceho výkupného, ktoré Pán Ježiš svojou obeťou priniesol. Ak by bol Pán Ježiš Bohom ako je ním jeho Otec, nemohol by zomrieť Hab. 1:12, ale ak by skutočne nezomrel (žil by ako duša), jeho obeť by bola neplatná, pretože smrť Pána Ježiša musela byť rovnaká, ako u Adama (Rim. 5:12-17; 6:9-10). Adam ani jeho veriaci potomkovia (Enoch, Noach) po smrti nemoholi byť v nebi (Ján 3:13) a ani v nijakom lone Abrahámovom, pretože vtedy ešte Abrahám nebol ani na svete. Viera v smrť, ktorá je v skutočnosti pokračovaním života, tak útočí na samotnú podstatu kresťanstva a tou je obeť Ježiša Krista, prinesená skrze skutočnú, nepredstieranú smrť.

Biblický pisatele, snažíš se a myslíš upřímně. Jsi blízkého názoru SJ. Nuže, podívejme se. Ří 6:8 ,Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.´ Tohle rozumím tak, že Kristus jako člověk dokonalý vzal na sebe všechny hříchy zemřel jako starý člověk nehodný života. My, křestané, jsme díky Pánu zemřeli spolu s ním jako staří lidé. Ježíš, jako Bůh, nezemřel, leda člověk.
Za druhé. Hospodin, JHVH, nosí toto jméno i Pán Ježíš, ne? Heb.1:10-12 ap.Pavel citoval Žalm 102 kap. jako Jehovu.
Ap.Pavel citoval Joela v Ří 10:13 to proto, aby pohané mohli vzývat ne jako židé v jeho době, kdy uctívali JHVH, Pána Ježíše. Pro tebe slovo ,vzývat´ týkající se Pána rázem mění smysl? Jakože i slovo ,proskyneo´?
Zj.22:13 titul Alfa i Omega týkající se dle tebe Boha Otce se vylučuje, neboť ve 12.verši píše: ,,Hle, přijdu brzy a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků...." ve srovnání Zj.2:18 a dále ...toto praví Syn Boží,...znám tvé skutky ....až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků... , dokud nepřijdu." 3:11 ,,Přijdu brzy." atd.atd.
,,Přijdu brzy." patří Pánu Ježíši, protože poté Pán slíbil, že brzy přijde.
Iz.48:12 ,,Poslouchej mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já, já jsem ten první, já jsem i poslední. (toto se vztahuje i na Pána) 13 Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula..." Ap.Pavel, farizeuské školy, inspirován psal, že Pán založil zemi svých rukou v Heb.1:10-12.
Chce to duchovní zrak, tedy v Duchu svatém.

Nečítal si pozorne môj príspevok.Pán Ježiš hovorí, že on dosvedčuje tieto veci, keď hovorí: Áno prídem rýchlo! Zj. 22:20. Aké veci? No tie, ktoré hovorí Boh prostredníctvom svojho anjela Jánovi Zj. 22:6-7. Ján vedel, že sú to slová Božie, veď preto sa aj začal klaňať anjelovi, ktorý bol Božími ústami. Po napomenutí anjel pokračoval v hovorení toho, čo mu Boh dal povedať. Odplácať bude prvotne Boh, pretože ten o tom rozhodne, ale aj Ježiš Kristus, pretože toho Boh s odplatou pošle. Podobne je to zo stvorením z Žid. 1.10. Boh najskôr nadobudol, splodil Syna Prísl. 8:22-25. Potom dal Synovi možnosť, aby sa na stvorení podieľal. Rozdiel je asi taký, ako je to medzi staviteľom, ktorý urobil projekty a tým, ktorý je prizvaný, aby to fyzicky postavil. Rokom Pána Ježiša samozrejme nebude koniec, pretože získal nesmrteľnosť. Ak chceš o vzývaní môžem ti poslať celý článok, ak mi pošleš adresu na migu@inmail.sk

Není to tak, jak jsi popsal ohledně zplození v Přísloví 8.kap. Např.: Majitel tebe ustanovuje jako svého mistra pro svou firmu před jejím založením neznamená že jsi neexistoval dřív, to je totéž ohledně stvoření. Zrodil se nápad, moudrost v osobě Božího syna před založením odedávna neznamená že neexistoval dřív než se zrodila moudrost. Proč bereš doslova?
To je totéž u mnohých slov ve Zj. Ježíš řekl, že on je v Otci, jenže SJ neuznává a přeloží jako ,ve spojení s Ním´, a tím pádem učení je odkloněno.
Jelikož Syn je v Otci, je Alfa a Omega. Jako Slovo existoval v Otci taktéž moudrost. Dřív slovo či moudrost neexistovaly? A což jednozplozený Bůh? Pán je jím proto, aby bylo v něm stvořeno, jinak nelze. Stvoření bez Slova by trpělo, všechno tvorstvo. Proto zákon uveden a Pán následující problémy mohl po určité době vyřešit tak, že se dokonce obětoval, aby tvorstvo bylo vysvobozeno ze svých otroctví hříchů. Bůh stvořil vše dobré, inteligentní tvory se svobodnou vůlí. Zlo proto časem vzniká neposlušností andělských i lidských, proto jakoby sám Bůh tvořil toto zlo, tudíž tvořil vše ač velmi dobré, s bolestmi. Předem věděl aj pád prvních lidí, a proto předem ustanovlil Svého syna jako Krále Božího království. Bůh řekl ženě, že porodí s bolestmi. Trápilo ho to, i to je moudrost pro naše poučení.
Biblický pisatele, možná se mýlím, ale věřím tomu spíš než tvému výkladu aj SJ. Tvoje výklady mohou být užitečné ale příliš zdlouhavé. Promiň.

Asi je důležité snažit se přiblížit pochopení toho, kdo je vlastně JHVH. Mírnou pomocí možná mohou být tyto dva dokumenty:
- http://www.rozcesti.org/node/380
(v PDF: http://www.rozcesti.org/system/files/JHVH-v-PNS-HV.pdf)

- http://www.rozcesti.org/cs/bo%C5%BE%C3%AD-jm%C3%A9no-v-p%C5%99ekladu-nov%C3%A9ho-sv%C4%9Bta-v-pdf
(v PDF: http://www.rozcesti.org/cs/bo%C5%BE%C3%AD-jm%C3%A9no-v-p%C5%99ekladu-nov%C3%A9ho-sv%C4%9Bta-v-pdf)

Narazil jsem na velmi zajímavou řadu pořadů o Trojici. je to sice náročnější poslouchání a na dýl, ale stojí zato Ctirad Václav Pospíšil - Úvod do teologie Trojjediného Boha. Pro ty co raději čtou je i v psané podobě Ctirad Václav Pospíšil - Jako v nebi, tak i na zemi

Dóv

Sazeč tvoje výklady sú nezrozumiteľné a neviem si predstaviť, ako by im rozumeli prostí ľudia. Svoj výklad som neraz prezentoval aj veľmi jednoduchým ľuďom a tiež deťom s veľkým úspechom, kdežto predtým, keď som ešte veril v trojicu mi deti na táboroch nikdy nerozumeli, keď som ju prezentoval, ako býva vysvelovaná. Boh mal Syna ešte v nebi, to znamená, že ho splodil Prísl. 8:25 a v Prísl. 8:22 je to vlastne vysvetlené, že ho valstne nadobudol. V článkoch ktoré ti ponúkam to vysvetlujem všetko podrobne.

"Biblický křesťane" argument, že jsi něco srozumitelně prezentoval prostým lidem není důkazem pravosti názoru. Je důkazem o schopnosti se vyjádřit. Nikoli schopnosti být pravdivý.

Text z Přísloví 8 je na prvním místě o moudrosti. Moudrost je zde popsána jako osoba. V následující kapitole je stejným způsobem popsána paní Hloupost jako protiklad moudrosti. Je zde popisován moudrý a hloupý život a nikoli jaký je Bůh a vztah s Ním.

Pro přemýšlení o tom, kým je Mesiáš a jaký je jeho vztah k JHVH je tenoto text velmi okrajový. Důležitější jsou texty jako např. Iz 9:6, Iz 11: 1-9, Ž 110:1-2, Jer 23,6. Typologický výklad, který zde používáte je pro dokazování až v někde v třetí úrovni váhy důkazů.

Dóv