Zásady hermeneutiky - výkladu textu

Příběh Bielámův podle mne není v tomto směru rozporuplný.

Pokud přijeme předpoklad, že Bůh je schizofrenik. Nebo se tam dělo něco jiného, co neumíme správně rozkódovat - možná nějaký vnitřní spor mezi osobami, které vůči Bileámovi vystupovaly jako Bůh.

Vím, že to může vypadat jako rozpor, ale jestliže vezmu v potaz, že Hospodin má smysl pro humor a jeho nejhorším trestem je, že nás nechá dělat naši vůli místo toho, aby nám vnutil to co je pro nás správné, pak v tomto příběhu není žádného rozporu.

Hospodin řekl Bileámovi, co má dělat, akdyž ten touže pozlatě opět škemral, tak ho nechal se v tom vykoupat.

Dóv

Pro Zbyška, který napsal:

Vraťme se k uvedeným dvěma případům. Já tam čtu, že jednou podnítil Davida Bůh, podruhé satan.

Ano, a nejen, že čteš správně, ale také můžeš rozumět správně jedině tehdy, když obě výpovědi budeš brát vážně, tzn. tak, jak jsou. Představ si, že bychom měli jen jednu výpověď. Zřejmě by pak podle toho vypadala i naše exegeze, nemyslíš?

V druhém případu čtu, že Bůh je schizofrenik.

Ne, nečteš. Kdybys to tam totiž četl, pak bys opravdu o Bohu i tvrdil, že je schizofrenik, a přesvědčoval bys druhé o svém pohledu vidění. Jenže Ty toto neděláš, protože jsi to tam nevyčetl, ale pouze tvrdíš, že podle doslovného výkladu bys to tak musel chápat.

Jenže právě v tom se mýlíš. To, že někdo něco zakáže, poté povolí a pak za to někoho vyplísní, není znakem schizofrenie ani humoru, ale prostého jednání někoho, kdo nechce jednat s druhým jako s loutkou. Já sám jsem jako rodič takto několikrát jednal, a to jen proto, že se mým dětem nelíbil některý můj zákaz.

Kromě toho to zakazování a následné povolení může mít v případě Boha a Bileáma i jiný důvod. Co když hlavním důvodem původního zákazu bylo pouhé zdržení určité události v čase? Možná, že to zdržení bylo tak klíčové, že v krajním případě by musel anděl Bileáma skutečně dokonce i zabít (viz 4.Mojžíšova 22:33). Nebo se Ti zdá, že anděl jen tak kecal?

Ahoj Martine,

k Tvému příspěvku z Tue 9 Feb - 11:46:

Říci, že „exegeze je předpokladem dobré exegeze“, můžeš tehdy, když pro Tebe slovo „exegeze“ nemá pouze jeden význam. Slovo exegeze má významy nejméně dva: 1. slovníkový = „výklad“ a 2. technický, zahrnující množství činností, které jsou předpokladem pro dobrý výklad (exegezi v netechnickém, slovníkovém významu). některých z nich se dotkli i pánové G.D. Fee a D. Stuart. Ti, stejně jako další badatelé, kteří se zabývají starými texty, používají slovo „exegeze“ převážně jako terminus technicus pro souhrn metod, vedoucích ke stanovení původního významu a znění textu. Ostatně Tvůj slovník odkazuje v podstatě na totéž. Mluví o „odborném výkladu“. Tato odbornost v sobě zahrnuje právě užívání metod, které používají odborníci, zabývající se starými texty.

No, já vidím, že židovští vykladači (naštěstí jen někteří), hledají zdůvodnění paralelních verzí textů především na základě svých přání a nikoli na základě poctivé exegeze. Výsledkem jsou židovské bajky jako je ta, kterou jsi uvedl v tématu „Verbální inspirovanost Hebrejských Písem“ v Wed 16 Dec - 10:14 (s. 4). Ať už ji hájí, kdo chce, jak chce, faktem zůstává, že jste ani Ty, ani oni nepřinesli žádné důkazy o její pravdivosti.

Ano, máš pravdu, na rozdíl od Tebe chci, „aby mi někdo předkládal důkazy, že existence variant téže zprávy neubírá nic na doslovnosti a spolehlivosti obou variant“. Řídím se v tom tím, k čemu vybízí Přísloví 14:15: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích“. Tím se liším od Tvých židovských vykladačů, kteří vycházejí z přání, aby tyto varianty byly doslovné a pravdivé. Neudivuje mne to. Je to nutné k udržení jejich dogmatu o verbální (doslovné) inspiraci Hebrejských Písem.

Martine, výklad výkladu už není výkladem toho, co bylo výkladem vykládáno, ale právě již pouze výkladem výkladu. Výkladem, toho, co bylo původně vykládáno, je nanejvýš sekundárně a zprostředkovaně. Pokud tedy někdo vykládá výklad Tóry, nevykládá již Tóru, ale její výklad.

Navíc, Řecká Písma nevykládají Tóru tak, jak ji vykládají proroci Hebrejských Písem. Vykládá ji, na rozdíl od nich, na základě toho, že Mesiáš, o kterém občas mluvili oni (a ještě řidčeji i Tóra), již přišel a svou smrtí na kříži, vzkříšením a nanebevzetím, dovedl cestu člověka k Bohu podle Tóry k jejímu konci.

Mt 5:18
Když si uděláš exegezi tohoto textu, zjistíš, že Ježíš zde, stejně jako např. ve v. 27-30, užívá nadsázku a nerozebírá zde otázku, zda je každá čárka a každé písmeno Hebrejských Písem nadiktováno Bohem. Použitím této nadsázky neustanovuje dogma o verbální inspirovanosti Hebrejských Písem, nýbrž s její pomocí zdůrazňuje úlohu Hebrejských Písem, jako ukazatele právoplatné cesty k Bohu.

Lk 24:27
Pokud si uděláš exegezi tohoto textu, zjistíš, že ani zde Ježíš nerozebírá otázku verbální (doslovné) inspirace Hebrejských Písem. Texty, které asi učedníkům citoval, citoval pravděpodobně z paměti a v podobě, ve které je mohli mít v podvědomí i jeho posluchači. Bylo to podobné, jako když je o něm citujeme my dnes v podobě, jakou známe např. z Ekumenického překladu. Netvrdíme tím přece však, že každé slovo Ekumenického překladu přímo nadiktoval Bůh. K tomu, abychom předali nějakou myšlenku z Písma, nepotřebujeme přesná původní slova.

2 Tim 3:16.17
Apoštol Pavel zde neříká, že by každá čárka a písmeno Písma, jehož textovou podobu si pamatuje, nebo má snad i k dispozici, nadiktoval přímo Bůh. Říká, že


Řecká Písma sama vysvětlují, koho míní výrazem „Ne-lid“. Jsou jím nádoby milosrdenství, které Bůh předem připravil k slávě, totiž křesťané, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů. O těch totiž mluví u Ozeáše (Ř 9:23-26).


k Tvému příspěvku z Fri 12 Feb - 11:54:

Právě proto, že hermeneutika vychází z doslovné podoby textů, které máme dnes k dispozici, může vidět a domýšlet širší souvislosti (např. i literární, historické a další), souvislosti, bez kterých není možný dobrý výklad. Jestliže jsou jednotlivá slovíčka Písma přesná, řekni mi, prosím, co je pravda, že Bůh doslovně Mojžíšovi řekl a doslovně zapsal na desky? Je pravda, že řekl doslovně to, co čteme v Ex 20:2-17 nebo je pravda, že řekl doslovně to, co čteme v Dt 5:6-21? Jestliže věříš, „že konkrétně Mojžíš napsal to, co mu Bůh diktoval, a nepřidával k tomu svá slova“, která slova jsou doslovně ta, která Bůh Mojžíšovi diktoval? Ta v Ex 20:2-17 nebo ta v Dt 5:6-21?

Martin Cibulka napsal:Já sám jsem jako rodič takto několikrát jednal, a to jen proto, že se mým dětem nelíbil některý můj zákaz.

Pokud jsem podobně jednal jako rodič, pak dvoustupně. Zakázal, povolil, ale s varováním, že to může špatně dopadnout. Jakmile jsem to povolil, už jse neplísnil za to, že před tím jsem jim to zakázal. Zde by bylo namístě si přečíst pomalu celou kapitolu, aby byl viditelný sled událostí.

Kromě toho to zakazování a následné povolení může mít v případě Boha a Bileáma i jiný důvod. Co když hlavním důvodem původního zákazu bylo pouhé zdržení určité události v čase? Možná, že to zdržení bylo tak klíčové, že v krajním případě by musel anděl Bileáma skutečně dokonce i zabít (viz 4.Mojžíšova 22:33). Nebo se Ti zdá, že anděl jen tak kecal?

Možné to je, ale to si jen můžeme domýšlet. V Bibli takové vysvětlení není. Takže čeho se držíš? Toho, že každé slovo je přesné, nebo máš přece jen potřebu dolaďovat konstrukce, protože s tou přesností to zas tak horké není? Nebo chceš říct, že sice každé slovo je přesné, ale sdělení je natolik neúplné, že bez dalších vývodů je nám stejně k ničemu?

Pokud chceš mít představu o přesnosti výroků i jednotlivých slov, podívej se na matematiku. Bible však není matematická ani učebnicí matematiky, ale učebnicí o vztazích. Její vyjadřovací aparát je tedy jiný než v matematice. Pro daný účel nejsou nutná přesná slova, ale přesná celková myšlenka, která je popsána na příbězích a podobenstvích a to na tolika, že každý jednotlivý příběh může být i dost nepřesný, aniž by to bylo překážkou k pochopení podstaty.

Pro Jiřího Breie, který napsal:

Slovo exegeze má významy nejméně dva: 1. slovníkový = „výklad“ a 2. technický, zahrnující množství činností, které jsou předpokladem pro dobrý výklad (exegezi v netechnickém, slovníkovém významu). některých z nich se dotkli i pánové G.D. Fee a D. Stuart.

Ano, všiml jsem si toho, že „pánové G.D. Fee a D. Stuart“ slovo „exegeze“ pojali ve významu technickém. Proto jsem také ve svém příspěvku z Tue 9 Feb ŕ 11:46 napsal, že v pojetí, které tito pánové předkládají, „mají jistě pravdu“. Je to však jejich pojetí, jakýsi ideál, ale ne skutečný význam tohoto slova.

Kromě toho ten Tvůj důraz na slovo „odborný“ v sousloví „odborný výklad“, je poněkud zavádějící. Na základě svých definic jsi totiž označil hermeneutické pojetí exegeze za poctivou exegezi, kdežto židovský způsob exegeze konkrétního případu za něco, co vede k vytváření židovských bajek. Problém tvého posuzování, co poctivé je a co již ne, však v tomto případě spočívá pouze na tom, že takovéto vidění je výsledkem Tvého přání a ne poctivého bádání. Jedině snad, že bys biblickou zásadu: „u Boha není nic nemožného“ (Lukáš 1:37, EP), označil za jednu z bajek.

Ano, máš pravdu, na rozdíl od Tebe chci, „aby mi někdo předkládal důkazy, že existence variant téže zprávy neubírá nic na doslovnosti a spolehlivosti obou variant“. Řídím se v tom tím, k čemu vybízí Přísloví 14:15: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích“. Tím se liším od Tvých židovských vykladačů, kteří vycházejí z přání, aby tyto varianty byly doslovné a pravdivé. Neudivuje mne to. Je to nutné k udržení jejich dogmatu o verbální (doslovné) inspiraci Hebrejských Písem.

Pleteš si víru s přáním. Židovští vykladači, jejichž výklad je předmětem našeho sporu, si totiž nepřejí, aby text Písma byl doslovný a pravdivý, ale jednoduše tomu věří. Ty tomu však nevěříš a proto ve jménu své chytrosti označuješ vše, co odporuje Tvému rozumu, za bajku.

Martine, výklad výkladu už není výkladem toho, co bylo výkladem vykládáno, ale právě již pouze výkladem výkladu. Výkladem, toho, co bylo původně vykládáno, je nanejvýš sekundárně a zprostředkovaně. Pokud tedy někdo vykládá výklad Tóry, nevykládá již Tóru, ale její výklad.

A to Ti nakukal kdo!?

Navíc, Řecká Písma nevykládají Tóru tak, jak ji vykládají proroci Hebrejských Písem. Vykládá ji, na rozdíl od nich, na základě toho, že Mesiáš, o kterém občas mluvili oni (a ještě řidčeji i Tóra), již přišel a svou smrtí na kříži, vzkříšením a nanebevzetím, dovedl cestu člověka k Bohu podle Tóry k jejímu konci.

Tím, že Mesiáš přišel v těle a nyní sedí po pravici Boží, se automaticky nemění způsob exegeze. Proto Pán Ježíš svými slovy u Matouše 5:18 skutečně „neustanovuje dogma o verbální inspirovanosti Hebrejských Písem“. Toto dogma totiž sdílel s ostatními židy a tím, že to dogma nevyvracel, zároveň potvrdil „úlohu Hebrejských Písem, jako ukazatele právoplatné cesty k Bohu“.

Texty, které asi učedníkům citoval, citoval pravděpodobně z paměti a v podobě, ve které je mohli mít v podvědomí i jeho posluchači. Bylo to podobné, jako když je o něm citujeme my dnes v podobě, jakou známe např. z Ekumenického překladu.

Citace Písma v 1. století n.l. se nedají srovnávat s citacemi Písma v dnešní době. Dnes lidé totiž nejsou zvyklí učit se nazpaměť rozsáhlé úseky Písma, jak tomu bylo v té době a jak tomu je dodnes mezi židovskými učenci. Kromě toho překlad není totéž, co hebrejská předloha, z níž podle Ježíšových slov nemělo pominout „jediné písmenko ani jediná čárka“ (Matouš 5:18, EP).

Řecká Písma sama vysvětlují, koho míní výrazem „Ne-lid“. Jsou jím nádoby milosrdenství, které Bůh předem připravil k slávě, totiž křesťané, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů. O těch totiž mluví u Ozeáše (Ř 9:23-26).

Ale jdi. Takto to nevysvětlují řecká Písma, ale hermeneutika. Ve skutečnosti však pisatelé řeckých Písem používali staré osvědčené způsoby exegeze a v listě Římanům apoštol Pavel evidentně nepoužil způsob výkladu, kterému židé říkají PEŠAT. To je celá věda.

Jestliže jsou jednotlivá slovíčka Písma přesná, řekni mi, prosím, co je pravda, že Bůh doslovně Mojžíšovi řekl a doslovně zapsal na desky? Je pravda, že řekl doslovně to, co čteme v Ex 20:2-17 nebo je pravda, že řekl doslovně to, co čteme v Dt 5:6-21?

Pravda je to, co čteš v Písmu. O kterých slovech Písmo říká, „že Bůh doslovně Mojžíšovi řekl a doslovně zapsal na desky“? Já tam takovou informaci nenacházím.

Jestliže věříš, „že konkrétně Mojžíš napsal to, co mu Bůh diktoval, a nepřidával k tomu svá slova“, která slova jsou doslovně ta, která Bůh Mojžíšovi diktoval? Ta v Ex 20:2-17 nebo ta v Dt 5:6-21?

Věřím, že Bůh s Mojžíšem mluvil o týchž věcech několikrát a při vysvětlování použil různá slova. To je podle mne skutečný důvod, proč na některých místech Tóry můžeme číst různé varianty zdánlivě téhož.

Biblická hermeneutika ako ju chápem ja, nie je vo svojej pôvodnej podstate nič iné, ako len snaha o komplexnosť vo výklade, ktorej hlavnou činnosťou je zabezpečiť to, aby si aj zdanlivo /vychádza sa z toho, že zdanlivo/ protirečivé svedectvá, verše, či texty - neprotirečili, ale aby správnym spôsobom a výkladom - sa dopĺňali.

Ahoj Martine,

slovům dáváme význam my, lidé a je běžným jevem, že slova nabývají nových významů. Je jedno, jak odborný přístup ke starým textům pojmenuješ, jeho zásady a postupy budou stále stejné. Jedna část odborného přístupu ke starým textům dostala souhrnný název exegeze, jehož původní význam je „výklad“. Jeho dnešní význam v literární vědě je však širší. Zjednodušeně řečeno je to souhrnné pojmenování pro cesty, po jakých se má výklad ubírat, aby byl objektivní a korektní.

Kdyby židovské komentáře v týdeníku Šavua používali metodu doslovného výkladu, pak by v jejich komentářích muselo být to, co v textu doslovně je a nikoli to, co tam není. V ani jednom z obou textů není nic o tom, že by Bůh pronesl obě slova jedním vyřčením. V ani jednom z obou textů není nic o tom, že byl Mojžíš člověkem nejvyšší duchovní úrovně, v ani jednom z obou textů není nic o tom, že by byli lidé nějaké nižší duchovní úrovně, kterým by se musely věci říkat jinak. Kam až může člověka dovést kabalistické blouznění, je vidět na příběhu Šabtaje Cvi a Jakoba Franka. Celkem smutné čtení.

Rád budu poctivě bádat, když bude nad čím. K bajce, kterou jsi předložil, jsi zatím žádné fakta neuvedl. Uvedl jsi pouze holé tvrzení části židovských vykladačů, bez jakýchkoli důkazů. Ptám se tedy znovu, už po několikáté: Jaké mají, prosím, Tví vykladači důkazy pro svá tvrzení ohledně rozdílů v Desateru? Myslím tím skutečné, konkrétní důkazy, nikoli báje založené na dogmatických předpokladech a přáních.

To, že u Boha není nic nemožného, ještě neznamená, že konal způsobem, který jsi předložil v židovské bajce o důvodech v rozdílu Desatera. Ptám se znovu, jaké důkazy o tom, že věci proběhly, tak jak je popisují někteří Tví židovští vykladači, můžeš předložit?

Tví židovští vykladači věří, že text Písma je doslovný a pravdivý, protože si to přejí. Jinak by totiž předkládali fakta a důkazy, nikoli bajky. Nebo by alespoň poctivě přiznali, že žádná fakta a důkazy nemají. Rád na vysvětlení Tvých židovských vykladačů změním názor. To se však může stát pouze na základě důkazů a racionálních argumentů. Do té doby pro mne budou nadále bajkou. Proč? Mimo jiné i proto, že „je mnoho nepoddajných, prázdných mluvků a svůdců, obzvláště těch, kdo jsou z obřízky.“ (Titovi 1:10)

V Mt 5:18 Ježíš vůbec neřeší otázku verbální inspirovanosti. Je to zřejmé jak, z textu samotného, tak z jeho kontextu. Stačí, když si ho přečteš a zamyslíš se nad ním. Text mluví v nadsázce o tom, jaká je budoucnost Hebrejských Písem, nikoli, kde se tu jejich text vzal a zda je doslovně inspirováný a přesný.

No, ať už Pavel použil jakýkoli způsob výkladu, ukazuje jasně, kdo je pod Novou smlouvou tím, kdo byl kdysi Ne-lid. Jsou jím nádoby milosrdenství, které Bůh předem připravil k slávě, totiž křesťané, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů. Tak Pavel vykládá Ozeáše 1:10 v Ř 9:23-26.

„A Bůh přistoupil k tomu, aby mluvil všechna tato slova a řekl:“ (Ex 20:1) Mojžíš předkládá všechna slova, která následují, jako Boží slova. Je pravda, že, všechna slova, která následují, všechna slova Desatera, která následují v Ex 20:2-17, mluvil Bůh?

„Tato Slova mluvil Jehova k celému vašemu sboru na hoře zprostřed ohně, oblaku a husté temnoty, silným hlasem, a nic nedodal; načež je napsal na dvě kamenné tabulky a dal mi je.“ (Dt 5:22) Je pravda, že slova, napsaná v Dt 5:6-21 jsou těmi, slovy, která „mluvil Jehova k celému vašemu sboru na hoře zprostřed ohně, oblaku a husté temnoty, silným hlasem, a nic nedodal“?

Písmo říká o slovech v Ex 20:2-17 i o slovech v Dt 5:6-21, že je Bůh mluvil a zapsal na desky. Která z nich tedy Bůh mluvil a zapsal na desky?

Jestliže věříš, že „Bůh s Mojžíšem mluvil o týchž věcech několikrát a při vysvětlování použil různá slova“, můžeš nějak objektivně doložit, že tomu tak bylo i v případě darování Desatera, na které se Mojžíš odvolává?

Pro Jiřího Breie, který napsal:

Kdyby židovské komentáře v týdeníku Šavua používali metodu doslovného výkladu, pak by v jejich komentářích muselo být to, co v textu doslovně je a nikoli to, co tam není.

Já jsem Tě snad někdy přesvědčoval o tom, že týdeník ŠAVU‘A TOV používá pouze metodu doslovného výkladu? Jestliže ne, tak co to zase plácáš!?

V ani jednom z obou textů není nic o tom, že by Bůh pronesl obě slova jedním vyřčením.

Ne, ale v každém textu jsou odlišná slova, a toto zjištění a uznání je PEŠAT.

Ptám se tedy znovu, už po několikáté: Jaké mají, prosím, Tví vykladači důkazy pro svá tvrzení ohledně rozdílů v Desateru? Myslím tím skutečné, konkrétní důkazy, nikoli báje založené na dogmatických předpokladech a přáních.

To nejsou mí vykladači, ale někteří z židovských vykladačů, jejichž výklady na rozdíl od Tebe nepovažuji za báje, pokud nemám zároveň důkazy, že tomu nemohlo být tak, jak říkají. Sám jsem napsal, jak čemu rozumím, a z toho, co jsem napsal, je zřejmé, že mé porozumění je jiné, takže ani já si nesedám z každého židovského vysvětlení na zadek.

Do té doby pro mne budou nadále bajkou. Proč? Mimo jiné i proto, že „je mnoho nepoddajných, prázdných mluvků a svůdců, obzvláště těch, kdo jsou z obřízky.“ (Titovi 1:10)

No, to máš dost chabé důvody pro to, abys něco označil za bajku. Pokud bych totiž měřil stejným metrem i Tobě, pak bych za nepoddajného, prázdného mluvku a svůdce, musel považovat i Tebe. Píšeš totiž:

„A Bůh přistoupil k tomu, aby mluvil všechna tato slova a řekl:“ (Ex 20:1) Mojžíš předkládá všechna slova, která následují, jako Boží slova. Je pravda, že, všechna slova, která následují, všechna slova Desatera, která následují v Ex 20:2-17, mluvil Bůh?

Cožpak takto se ptá člověk, který staví na Božím slovu? Proč si myslíš, že by si zde měl Mojžíš vymýšlet?

Je pravda, že slova, napsaná v Dt 5:6-21 jsou těmi, slovy, která „mluvil Jehova k celému vašemu sboru na hoře zprostřed ohně, oblaku a husté temnoty, silným hlasem, a nic nedodal“?

„A nic nedodal“ je nesprávný překlad toho, co stojí v hebrejském textu. Už jsem to přece vysvětloval. Jestliže mé vysvětlení odmítáš, tak si dál čti ve svém překladu, co chceš, a i nadále pravdivost slov Tebou používaného překladu zpochybňuj. Já přece nejsem obhájce Tebou používaného překladu.