Rozhovor se Sobičkou

Odkaz na rozhovor se Sobičkou, který byl odvysílán v sobotu v rádiu, v pořadu Hovory o víře:

http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.html?id=00882869&br=48&s=

Doro díky, ještě jsem to nedoposlouchal a musím reagovat. Estébák Sobička lže když tiskne, když na otázku redaktora jestli SJ nemají nějaký registr svých členů tak Sobička odpověděl ne nemáme nebo nemají žádný registr svých členů. Málem jsem spadl ze židle. Tak zatím jdu si to doposlouchat.

Tak mi při poslechu vyschlo v krku.
Na chvíli se mi rozdvojila osobnost. Jedno Já se příjemně hřálo v
teplém přátelském hlase E. Sobičky, který působil jako starý rozumný
dobrák, obyčejný pokorný člověk, s vynikajícími znalostmi Bible.
Když jsem si ale představil, jak by reagoval na palčivé otázky, o
kterých se přísně mlčí (měnící se nauky, r. 1914, tutlání případů
pedofilie, add) - v té chvíli mne zamrazilo. Osobně ho neznám, ale
obávám se, že vytříbenou, cvičenou argumentací a širokými znalostmi
Biblických textů by mne pevně "usměrnil"... (asi už ne tím přátelským
tónem)

Otázka:

V: Kdo píše strážné věže?
Sobička: To je otázka na kterou vám neodpovím. Protože v těchto věcech my dodržujeme přísnou anonymitu, poněvadž se domníváme, že vůbec není důležité znát jméno toho, kdo to píše. Faktem je, že to je kolektivní produkt, že se na tom podílí skupina osob duchovně vyspělých, kteří znají dobře Bibli, a že přirozeně ten obsah musí být také schválen vedoucím sborem, dneska Svědků Jehovových, který je ve Spojených státech v New Yorku.

Moje otázka:
Proč se musí dodržovat přísná anonymita, když to píšou duchovně vyspělé osoby? Bojí se že nepíšou pravdu? Jak by vypadala Bible podle tohoto vzoru? To by pak nebyli pisatelé Matouš,Marek, Jan,Pavel,Petr, ale nějáká skupina osob. A ty "následovníku" následuj.

Sobička: „ … v našich publikacích nikdy nebylo řečeno, a to nemůže nikdo najít dodneška, že jsme říkali, že v roce 1975 přijde konec světa. V našich publikacích bylo spíše takové zbožné přání vyjádřeno v roce 1966, jak by to bylo pěkné, kdyby …“

V americkém vydání bulletinu Naše služba království 5/1974, na straně 3 stojí: „Docházejí zprávy, že bratři prodávají své domy i majetek a plánují završit zbytek svých dnů v tomto starém systému věcí v průkopnické službě. To je jistě znamenitý způsob, jak strávit tak krátký čas, který zbývá do konce tohoto ničemného světa.“

Také je dobré přečíst si Krizi svědomí, začátek kapitoly 9, kde Franz cituje ze SV něco jiného, než tvrdil Sobička. Že by o tom Sobička (už) nevěděl, nebo prostě jen lže?

Na konci při loučení byla poznámka redaktora, že příště si bude povídat s bývalými členy SJ. Nevíte, kdy to bude, příp. s kým?

Když se podíváš na stránky rádia na kterém se vysílá tento pořad pravidelně v soboty je pravděpodobné, že další díl bude zřejmě další sobotu 20.3.09.

21.03.2009 19:30
Hovory o víře (ČRo 6)
Společnost Svědkové Jehovovi, 2. díl. Připravil Karel Vepřek.

Rozhovor s "vyloučenými" - Janem Rakytkou a Františkem Mladějovským.

Link:
http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=3412&p_pattern=&p_gt=1

Rozhovor s Františkem Mladějovským a Janem Rakytkou ...

Tak jsem měl pocit, že ta jména odněkud znám. Paměti pomohl Google.
:-)

Nalezená stránka dokumentuje o co tehdy šlo:

http://www.volny.cz/uhlirp/uhlpag12.htm

Rozhovor s panem Sobičkou je vcelku zajímavý. Pro mne jako nesvědka byl velmi zajímavé pozorovat, na co kladou SJ důraz. Jde o morálku a o správné poznán í božího jména, i když jde Nejvyššího nazývat i jinak.

Zarazilo mne, že jediné pravé křesťany musel k vyznání Ježíše Krista redaktor vyloženě vyzvat. Přišlo mi, že kdyby se na něj nezeptal tak pan Sobička vysvětlí vše možné, ale Ježíše Krista vůbec nepotřebuje?

Nevím jestli je to jen mé zkreslené očekávání, že Kristus a vztah s ním musí být tím nejdůležitějším. Přišlo mi jako by mu stačili všechny ty správné nauky a Kristus je fajn, ale to rozpitvání všeho okolo je důležitější.

Je to jen mé zdání nebo je to jinak? Je život skrze Ježíše Krista častým tétmatem přednášek u SJ nebo je častěji jiné nauky?

Dóv

Hehe, jednou jsem si udělal soukromou statistiku o hlavních tématech naukových článků SV, napříč celým ročníkem (snad 1995?). Přibližně polovina článků pojednávala o organizaci, cca 30% o Jehovovi, Ježíš se tetelil kolem nějakých 15%. Zbytek byl o všem možném. Myslím, že to o čemsi vypovídá.

dov napsal:
Je to jen mé zdání nebo je to jinak? Je život skrze Ježíše Krista častým tétmatem přednášek u SJ nebo je častěji jiné nauky?

Co se týče rozboru Ježíšova života, vysvětlování pasáží evangelií a kladení důrazu na výkupní oběť a její pochopení, toho je jak v literatuře SJ, tak i v jednotlivých programech na shromáždění celkem dost.
Existuje mnoho článků a publikací, které se osobou Ježíše Krista zabývají,
existuje i velmi kvalitně sepsaná kniha,, Největší člověk, který kdy žil´´,
která chronologicky mapuje všechny události zapsané v evangeliích, včetně vysvětlení významu jednotlivých událostí a Ježíšových podobenství.
Určité nesprávné nebo nepřesné výklady poplatné oficiálním naukám SJ tam sice jsou, ale není jich zas tolik, takže tato kniha může komukoliv pomoci zorientovat se ve významu a úloze Krista.
Osobnost Krista je tedy u SJ rozebírána často a v mnoha případech velice kvalitně.
Vadou u SJ však je to, že o osobním vztahu ke Kristu a jeho důležitosti se sice mluví, ale ne s takovou vážností, s jakou je to biblicky potřeba.
Žel, jak psal i Zbyšek, mnohem více článků vychází o organizaci a příchylnost k ní je zdůrazňována mnohem více než osobní vztah ke Kristu.
To, že se SJ ke Kristu nemodlí je známá věc, ale méně známé už je to, že např. kdyby nějaký SJ řekl jinému SJ: ,, Pán s tebou´´ a myslel by tím Krista a ne Boha, nebo by řekl dokonce: ,, Kristus s tebou´´, působilo by to
nesvědkovsky a takový výrok by vzbudil podezření, zda je SJ, který ho řekl, duchovně stále na výši.
Takovéto výroky, i když jsou zcela biblické a první křesťané je používali,
znějí svědkovskému uchu nepřirozeně.
Má osobní zkušenost:
Nedávno jsem byl na návštěvě u jedné rodiny SJ, kteří se mnou volně diskutují o mých názorech a již se mi podařilo ukázat jim z Bible některé argumenty, které ukazují na to, v čem se vedení SJ nutně biblicky mýlí.
Některé argumenty přijali, některé ne, ale diskuzi se opravdu nebrání.
Když jsem odcházel, řekl jsem jim (přiznávám, že schválně, chtěl jsem vidět jejich reakci): ,, Mějte se krásně, Kristus s vámi´´.
Očividně jim to vadilo a řekli mi, že není nutné je provokovat. Odpověděl jsem jim, že je neprovokuji, ale pouze používám biblický obrat, který
je podložitelný řadou textů.
Zeptal jsem se jich, proč si oni myslí, že rozloučení mezi křesťany slovy
,, Pán s vámi´´ nebo ,, Kristus s vámi´´ nebo ,, Ať je s vámi Ježíš´´
není vhodné, když to jsou přece biblické obraty.
Odpověděli mi v tom smyslu, že sice biblické jsou, ale mezi SJ není zvykem je používat.
Na jedné straně jsou tedy SJ svým vedením celkem často vyučováni a informováni o Kristu, na druhé straně je považováno za zcela nebiblické se ke Kristu modlit a není zvykem používat jeho jméno ve všech souvislostech,
které nabízí Písmo.
Upřímně jsem přesvědčen, že kdybych někde na společném setkání SJ
řekl: ,, Miluji naši organizaci´´, vyznělo by to celkem naukově normálně,
maximálně by se ti normálnější SJ pozastavili nad tím, proč mám potřebu
se takto okázale prezentovat.
Kdybych ale řekl :,, Miluji Krista´´, vzbudilo by to rozpaky, jelikož by se mnozí začali vnitřně tázat, co tím myslím a zda jsem se náhodou nedostal pod vliv nějaké jiné církve či zda nemám v úmyslu nějak ekumenizovat.
Takhle to prostě u nás chodí, mnohdy vysoká kvalita jde často ruku v ruce s totální demagogií.
Jak se říkalo za totality: jediný způsob, jak se na vojně nezbláznit, je co nejrychleji zezelenat.
Neboli jedině 100% ní svědkovský mozek dokáže svému nositeli
poskytnout pocit neomylné náboženské jistoty a plné přesvědčení, že je v té jediné pravé organizaci a pravoúhlý trojúhelník vidí i tam, kde jsou jen trojúhelníky tupoúhlé.
Zní to sice idylicky, ale nikomu to nedoporučuji, 100% ní svědkovský mozek jsem měl mnoho let a zaplacená cena za onu pseudojistotu může být opravdu vysoká.

witness napsal:
Upřímně jsem přesvědčen, že kdybych někde na společném setkání SJ
řekl: ,, Miluji naši organizaci´´, vyznělo by to celkem naukově normálně,
maximálně by se ti normálnější SJ pozastavili nad tím, proč mám potřebu
se takto okázale prezentovat.
Kdybych ale řekl :,, Miluji Krista´´, vzbudilo by to rozpaky, jelikož by se mnozí začali vnitřně tázat, co tím myslím a zda jsem se náhodou nedostal pod vliv nějaké jiné církve či zda nemám v úmyslu nějak ekumenizovat.
Takhle to prostě u nás chodí, mnohdy vysoká kvalita jde často ruku v ruce s totální demagogií.
Jak se říkalo za totality: jediný způsob, jak se na vojně nezbláznit, je co nejrychleji zezelenat.

Ahoj Witnessi,

Křesťané mají svůj problém udržet jednoznačně upřený pohled na Krista původce a dokonavatele naší víry (Heb 12:2, překlad PNS zde nelze použít, protože úplně mnění smysl textu), přesto se stále snaží svůj pohled ke Kristu směřovat.

Jen nevím, jestli není právě hlavním ďábelským svodem SJ, že směřují lidi k závislosti na sobě spíše než ke vztahu s Kristem. Napadá mne, jestli lze zůstavat někde, kde mne od vztahu s Kristem odrazují místo, aby byli poslušni výzvy listu Hebreům.

Dóv

dov napsal:
Jen nevím, jestli není právě hlavním ďábelským svodem SJ, že směřují lidi k závislosti na sobě spíše než ke vztahu s Kristem.
Dóv

Určitě souhlasím, i já považuji u SJ za hlavní ďábelský svod snahu vedení SJ
vštípit svým ovcím slepou poslušnost a závislost na matce-organizaci.

Napadá mne, jestli lze zůstavat někde, kde mne od vztahu s Kristem odrazují místo, aby byli poslušni výzvy listu Hebreům.

Nejde o odrazování vztahu s Kristem, to v žádném případě, ale spíše
o neumožnění tohoto vztahu do všech detailů.
Na druhou stranu, někde jinde zase je vztah s Kristem natolik
budován, že Syn je uctíván více než Otec.
SJ, který se zbaví své závislosti na organizaci, si může svůj vztah k Bohu i Kristu upravit aniž by nutně musel odcházet, to ale musí každý uvážit sám dle své vlastní osobní situace.
Ono všude je něco, co není OK, dnes žádná církev neposkytuje dokonalé duchovní zázemí pro kvalitní růst v Kristu, myslím, že úkolem každého křesťana, ať je v jakékoliv církvi, je uchovat si zdravý biblický náhled na věci,
čerpat ze své církve to, co je dobré a odmítat to, co je špatné(zjednodušeně řečeno), prostě přijmout vlastní odpovědnost a zkoumat, zda a proč je tomu tak.

witness napsal:SJ, který se zbaví své závislosti na organizaci, si může svůj vztah k Bohu i Kristu upravit aniž by nutně musel odcházet

Nesouhlasím, takový člověk bude nutně dříve nebo později odejit pro odpadlictví, protože nemůže ve svém svědomí plně souhlasit se vším, co učí SV. A to se jednou provalí, pokud se takový člověk nebude přetvařovat. A bude-li se přetvařovat, pak je to ještě horší problém.

Ono všude je něco, co není OK, dnes žádná církev neposkytuje dokonalé duchovní zázemí pro kvalitní růst v Kristu

Jistě, ale nevyhoděj mě za to, že pěstuju s Kristem svůj osobní vztah, nezávisle na organizaci. Někde budu dokonce s tímto postojem považován za příkladného.

witness napsal:Na druhou stranu, někde jinde zase je vztah s Kristem natolik
budován, že Syn je uctíván více než Otec.

No jo, ono se to nějak neřeší. Já třeba si nedělám čárky, kolikrát jsem se modlila k Otci a kolikrát ke Kristu - protože v tom nevidím rozdíl. Čili třeba u mě to jistě není záměrné uctívání jednoho či druhého. Pokud se díváš na uctívání srdcem, ne jen slovy, pak skončíme u toho, co jsem řekla: ono se to neřeší, protože se nevnímá rozdíl v tom, jestli oslovím Otce nebo Syna...
Dle Jan 14:9-11 např...

witness napsal:
Na druhou stranu, někde jinde zase je vztah s Kristem natolik
budován, že Syn je uctíván více než Otec.

Toto je téma, které souvisí s Boží trojjediností a nepochybuji o tom, že většina křesťanů to přísně nerozlišuje, tak jak o tom píše Dora.

No a mimo jiné se někteří modlí i k Duchu svatému

Dóv

zbysek napsal:

witness napsal:SJ, který se zbaví své závislosti na organizaci, si může svůj vztah k Bohu i Kristu upravit aniž by nutně musel odcházet

Nesouhlasím, takový člověk bude nutně dříve nebo později odejit pro odpadlictví, protože nemůže ve svém svědomí plně souhlasit se vším, co učí SV. A to se jednou provalí, pokud se takový člověk nebude přetvařovat. A bude-li se přetvařovat, pak je to ještě horší problém.

Mluvil jsem o osobním odchodu z vlastní vůle neboli o tom, že SJ může být v situaci, kdy nesouhlasí se vším co se oficiálně učí nebo o tom dokonce rozumně, bez zbytečně okázalých revolučních zásahů mluví s jinými SJ, které považuje za upřímné, ale zároveň má své důvody, proč nadále SJ zůstává a sám od sebe neodchází ani to nemá v úmyslu.
Jinak, samozřejmě, máš pravdu, u každého takového SJ hrozí reálné nebezpečí, že se něco dostane do obecné známosti ve sboru a začne se to řešit, zvláště ukáže li se, že takový SJ mluví s druhými o tom, v čem se vedení SJ mýlí nebo je dokonce ve styku s odpadlíky.
Pokud dojde na takové ostří nože, pak by si takový SJ měl za svými názory stát a nepřetvařovat se, i kdyby si tím podepsal ortel vyloučení, v tom s Tebou naprosto souhlasím.

Dora napsala:
No jo, ono se to nějak neřeší. Já třeba si nedělám čárky, kolikrát jsem se modlila k Otci a kolikrát ke Kristu - protože v tom nevidím rozdíl......
......protože se nevnímá rozdíl v tom, jestli oslovím Otce nebo Syna...

Já se též modlím k Otci i ke Kristu a souhlasím s Tebou, že by se to
těmi čárkami řešit nemělo ani to tak samozřejmě neřeším, takové modlitby
mají vycházet přirozeně ze srdce i ze situace.
Jen se asi budeme lišit v tom, že já osobně vnímám rozdíl v tom, jestli oslovím Otce nebo Syna a považuji za důležité si tento rozdíl uvědomovat.
Ale, jak napsal Dóv:

Toto je téma, které souvisí s Boží trojjediností......

witness napsal:Mluvil jsem o osobním odchodu z vlastní vůle neboli o tom, že SJ může být v situaci, kdy nesouhlasí se vším co se oficiálně učí nebo o tom dokonce rozumně, bez zbytečně okázalých revolučních zásahů mluví s jinými SJ, které považuje za upřímné, ale zároveň má své důvody, proč nadále SJ zůstává a sám od sebe neodchází ani to nemá v úmyslu.

Osobně se domnívám, že jednou takový člověk odejde i ze své vůle, tedy pokud nebude dřív odejit. A to jednoduše proto, že zjistí, že nemá být svědkem Jehovovým, ale svědkem Ježíšovým. Vzhledem k tomu, co a jak svědkové Jehovovi vyučují, je to sezení na dvou židlích, což dlouhodobě nelze. Až ti dojdou naplno důsledky, zjistíš, že nemůžeš být zároveň svědek Jehovův a kristovec. Stejně, jako nemůžeš být zároveň katolík a kristovec (je zde docela dost podobností). Můžeš být organizován u SJ (nebo katolíků) a být kristovec, ale to je formalita, ne přesvědčení.

A má se kristovec vůbec organizovat do náboženských skupin? Má se pídit po tom kdo v tom Kristově těle (církvi, sboru) je rukou, kdo nohou atd.?
Není to zavádějící? Prostě uvěřil v Krista a je kristovec, že se z písma dozví, že kristovci tvoří nějaké imaginární tělo, není to zase jen obraz pro nás abychom pochopili proč nemají být všichni učitelé, evangelisté, proroci atd.? Proč bych měl řešit kdo kde je v jaké církvi, rozhodující je čemu věří a jak se jeho život zračí s tou vírou. Souhlasím s výrokem, že náboženství je opium lidstva v tom smyslu, že díky nešvarům mezi náboženstvími bylo, je a bude stále hodně konfliktů, které rozhodně s křesťanstvím nemají nic společného. Je vůbe biblické, že jsou náboženské skupiny?

Jiří napsal:A má se kristovec vůbec organizovat do náboženských skupin?

Jistě, jak jinak se chceš s ostatními povzbuzovat a posilovat? Jak chceš vyučovat "nováčky"?

Ale to není náboženství to je život v Kristu. Omáčku kolem toho udělali lidé. Kdyby to tak bylo jak jsem napsal nebyli by žádné konflikty, nebo ano? Asi jo, ale nebylo by to kvůli náboženství, že?

Konflikty kvůli náboženství měli už první křesťané, viz například spor o obřízku. Takže to vidím jako nevyhnutelné a nutné obrušování hran.

zbysek napsal: Osobně se domnívám, že jednou takový člověk odejde i ze své vůle, tedy pokud nebude dřív odejit. A to jednoduše proto, že zjistí, že nemá být svědkem Jehovovým, ale svědkem Ježíšovým. Vzhledem k tomu, co a jak svědkové Jehovovi vyučují, je to sezení na dvou židlích, což dlouhodobě nelze. Až ti dojdou naplno důsledky, zjistíš, že nemůžeš být zároveň svědek Jehovův a kristovec.

Tím ale určuješ lidská pravidla a vlastně říkáš, jak by se měl každý SJ zachovat, chce li si zachránit své křesťanství a tato svá pravidla podpíráš subjektivním názorem, že zůstávat jako SJ je sezení na dvou židlích. Dokonce se neváháš ani vyjadřovat v tom smyslu, že postoj druhého kvalifikuješ jako stav, kdy mu ještě něco nedošlo.
(trochu farizejská metoda ve stylu: ,, Vám ještě nedošlo, že ten Kristus
je hříšník, my to ale už víme ?´´ )
To je přesně to, co se právem vytýká organizaci SJ, která určuje, s kým se kamarádit a nekamarádit, co a jak kdy dělat a kdy ne, v čem by nás mělo nebo nemělo obviňovat svědomí.
Zapomínáš také na jednu důležitou věc, že mezi SJ nejsou jen nauky a pokyny, ale jsou tam také a zejména lidé, kteří milují Bibli a které prostě nelze jen tak opustit.
Také, zůstat u SJ neznamená zůstat nadále slepě podřízen všem pokynům
a doktrínám, včetně těch nesprávných, ale znamená zůstat tam, kde se projevuje láska k Bohu a Bibli (a u mnohých v dost značné míře), jen se prostě již nenechat tvarovat tím nesprávným, ale nechat na sebe působit jen to správné.
Můžeš namítnout, proč tedy být nadále SJ, když mám i vážnější výhrady.
Protože určité výhrady ke způsobu vyučování a života by člověk měl v jakékoliv církvi... a takové výhrady samy o sobě nejsou morálním důvodem nebo dokonce povinností k odchodu.
Odchod nebo setrvání kdekoliv je záležitost jen a jen daného jednotlivce
a situace, ve které se nachází.