Kterou knihu doporučujete k nezávislému studiu?

Bráškové.

Díky Xtone, za zajímavou psychologickou vsuvku. Já si taky myslím, že ap. Pavel to právě dal jako protiváhu k víře, tedy že to mohl zvládnout ne proto, že by ten svůj vnitřní boj řešil do té míry, že by z toho měl depku, ale právě díky víře ji neměl. Pěkně jsi zde podotkl, že když takový boj vedl někdo, kdo byl přímo Pánem vyvolen pro určitou službu, co nám dává právo si myslet, že buď nám, nebo druhým, něco takového nehrozí, že?

Jsem rád, že jsme za jedno Je to velké osvobození, ale myslím, že je moc těžké k němu dojít..myslím, že často ve vědomí chceme milost přijmout, ale naše pudy nám v tom brání-? (a často se maskují i za svědomí).. Takže se vytváří napětí mezi tím, co chceme ve vědomí a tím co chtějí naše pudy (ev. co děláme) a to ústí v neklid a vnitřní boj, který následně zase jitří pudy...atd. dokola.

Myslím, že toto je cesta jak z tohoto vnitřního kruhu boje dojít k vítězství-Kristus se neštítit dotknout se malomocného, když ten k němu přišel a natáhl svou ruku.. Tak si myslím, že vírou a vyznáním své neschopnosti být dokonalým se s Kristem usmíříme-i s naším svědomím. Přijmeme jeho milost a to nás osvobodí, protože budeme vědět, že jsme přijímáni i přes naše "malomocenství".

Tak nějak si to představuji-teoreticky, ale je to těžké, sám jsem k tomu ještě nedošel a stále válčím-což si myslím s křesťanským pokojem a mírem-nejde moc dohromady.. Chce to asi víc víry a překonat staré sugesce přejaté od druhých..

Bráškové.

Myslím, že toto je cesta jak z tohoto vnitřního kruhu boje dojít k vítězství-Kristus se neštítit dotknout se malomocného, když ten k němu přišel a natáhl svou ruku.. Tak si myslím, že vírou a vyznáním své neschopnosti být dokonalým se s Kristem usmíříme-i s naším svědomím. Přijmeme jeho milost a to nás osvobodí, protože budeme vědět, že jsme přijímáni i přes naše "malomocenství".

=vlastně dokonalost, ne? :-)

Ještě ke tvé původní otázce:

..Napadá mě, nedávno.. mi někdo strčil do ruky knihu-tuším Moc přítomného okamžiku-?? ..autor knihy je hodně ovlivněn východem, ale některé jeho myšlenky- myslím přesně odpovídají tvé otázce, tak ti alespoň napíšu co jsem si zapamatoval-jako ev. zajímavé..

Autor popisuje, že naše mysl je odlišná od našeho vědomí..popisuje právě metodu pozorování myšlenek a emocí-protože usuzuje, že když člověk nemůže přestat myslet a bere všechny myšlenky jako pravdu, pak se neovládá on-jeho vědomí, ale ovládá ho mysl a podvědomí v ní. (asi tím myslel-emoce, sugesce, vzory chování-dedukuji..)-?? Pak je člověk otrokem své mysli-i když o tom sám neví.-?

No a právě v tom je podle něj -autora- zakopaný "pes"- a jediná cesta ke svobodě je - skrze převládnutí vědomí nad podvědomím myšlením..to alespoň stručně kam kniha směřuje. Zda jí věřím nebo ne je otázka-nezkoušel jsem to..ale dávám zde k dobru-spíše jako zajímavost..a k diskuzi, třeba to někdo zkoušel a poradí?

No přemýšlel jsem o tom vnitřním boji apoštola, je fakt, že tuto problematiku vnímají všichni i SJ-možná proto se snaží získat "školené svědomí" -tj. dostat do svého podvědomí tolik sugescí určitého druhu, že ve výsledku - bude naše mysl zaplavena vždy jen určitým typem myšlení-tj. člověk získá druh pevného a neochvějného pokoje, jistoty přesvědčení a klidu... To je možná jedna metoda-ovládnutí mysli-skrze podvědomé a náboženské sugesce (jakékoliv církve)?

Druhá metoda je asi ta s cvičením-aby vědomí převládlo nad podvědomím? Možná v tom dlí boj apoštola-že jeho mysl a pudy chtějí něco jiného než on a protože se ve vědomí neumí oddělit od své mysli, neustále s ní musí bojovat?? -spekuji podle té knihy.

Třetí metoda mě napadá-nespočívá ani ve cvičení, ani v neustálém studiu a upevňování náboženských sugescí, ale v oproštění se od sebe a vnitřní přijmutí Krista jak jsme se o tom už bavili, ale i apoštol s tím měl problém.. Tedy zopakuji:

Kristus se neštítit dotknout se malomocného, když ten k němu přišel a natáhl svou ruku.. Tak si myslím, že vírou a vyznáním své neschopnosti být dokonalým se s Kristem usmíříme-i s naším svědomím. Přijmeme jeho milost a to nás osvobodí, protože budeme vědět, že jsme přijímáni i přes naše "malomocenství".

Myslím, že takové oproštění se od sebe a přijetí Krista i když se zdá lehké je z těchto tří metod nejtěžší ale určitě jde..

Myslím, ale že "v extrému" zahrnuje víc než jen víru, ale kompletní "smrt/tranformaci" našeho ega, což si myslím může mít i velice dramatický průběh..viz knihy jako "Temná noc" (Karmenitánské nakl.) apod. středověkých mystiků..(jako boj s vnitřními "ďábly a démony"-rozuměj stádium očišťování a "umírání" tužeb ega a nezvladatelných pudů? a následný "přerod" ve vnitřním přijetí Krista..ale to už asi zacházíme do extrémů..).


K dalšímu píšeš (přijetí Krista a osvobození)-že to je dokonalost.., ? Kéž by byla Moc by mě zajímal tvůj názor příp. zkušenost či náhled na tuto problematiku..

Bráškové.

Ahoj Xtone, díky za tvé pohledy a postřehy, tuším, že tu knihu mám v el. podobě. Je to zajímavé, ale myslím si, že skutečně je nějaká spojitost s tím, že si jen myslíme, že náš mozek je i centrem naší mysli, ale nemusí to tak být. Když člověk ovládne vědomí a podvědomí, tak si myslím, má celkem vyhráno, ale souhlasím s tím, že těch možností a forem jak k tomu dojít je hodně a ne všechny jsou prospěšné a bezpečné.

K té dokonalosti asi jen tolik, že i Písmo se zmiňuje o tom, že máme být svatí jako je svatý náš nebeský Otec, ale jak je to konkrétně myšleno, je na diskuzi, ne? :-) Jedna z možností je asi i ta, že když skutečně přijmeme Krista do svého života, tedy že žijeme v Kristu, tedy umřeli jsme tělesným věcem a žijeme již v duchu, by to mohlo i té svatosti či dokonalosti, odpovídat.

Zdravím, dlho som tu nebol /niekoľko rokov/, ale nedávno som našiel na nete zaujímavo spracované prednášky týkajúce sa Strážnej veže a svedkov Jehovových, tak vám tu dávam odkaz, ak to tu už bolo a poznáte to, tak sa ospravedlňujem za spam.http://www.inky.sk/ Nájdete to medzi prednáškami.

Bráškové a sestřičky.

Díky stefane, za zajímavý link.

Bráškové a sestřičky.

Já osobně Hledání křesťanské svobody mám, škoda, že není na trhu i první Raymondova kniha - Krize svědomí - tu mám jen v pdf.

Ahoj Jarku, tady jeden odkaz:
http://uloz.to/x67PHrb/krize-svedomi-pdf

Mohu srdečně doporučit téměř 500 stránkovou knihu Mireii Ryškové Doba Ježíše Nazaretského, je používána jako učebnice nejen na ETF UK, ale i na KTF UK, jde o kvalitní publikaci mapující vše okolo historie. Vydalo Karolinum - vydavatelství Univerzity Karlovy - Kniha mapuje nejvíce období 1000 př.n.l. až po cca. 180 n.l.. Zcela oproštěná jakéhokoliv nalévání z jakékoliv náboženské stránky, založená na faktech, faktech, faktech a výzkumech. Kniha se čte jedním dechem a dá za všechny knihy, které vydala WTBS :-) v celé své historii. Od postav Bible až po postavení pasáčků v řecké společnosti, oblečení žen, dětí, skupin v Židovské společnosti až po to, z čeho se v biblických dobách vařilo... Náhled viz. zde
http://www.cupress.cuni.cz/ink2_stat/index.jsp?include=podrobnosti&id=3783

Petr Velechovsky napsal:Mohu srdečně doporučit téměř 500 stránkovou knihu Mireii Ryškové Doba Ježíše Nazaretského, je používána jako učebnice nejen na ETF UK, ale i na KTF UK, jde o kvalitní publikaci mapující vše okolo historie. Vydalo Karolinum - vydavatelství Univerzity Karlovy - Kniha mapuje nejvíce období 1000 př.n.l. až po cca. 180 n.l.. Zcela oproštěná jakéhokoliv nalévání z jakékoliv náboženské stránky, založená na faktech, faktech, faktech a výzkumech. Kniha se čte jedním dechem a dá za všechny knihy, které vydala WTBS :-) v celé své historii. Od postav Bible až po postavení pasáčků v řecké společnosti, oblečení žen, dětí, skupin v Židovské společnosti až po to, z čeho se v biblických dobách vařilo... Náhled viz. zde
http://www.cupress.cuni.cz/ink2_stat/index.jsp?include=podrobnosti&id=3783

snad to tu nezaspamuji - zde je obsah knihy:
1. HISTORICKÉ POZADI NOVOZÁKONNÍ DOBY
OD ALEXANDRAVELIKÉHO PO HERODOVCE (333-40 PŘ. N. L.)

PALESTINA V DOBĚ HERODA VELIKÉHO A JEHO SYNŮ
(40/37 PŘ. N. L.-39 N. L.)
Herodes Veliký (37-4 př. n. 1. )
Tzv. Quiriniův census
Herodovi nástupci

JUDSKO/PALESTINA V DOBĚ ŘÍMSKÝCH PROKURÁTORŮ A POSLEDNlCH HERODOVCŮ (6 N. L.-66 N. L.)
Judsko a Samařsko do správy Pontia Piláta
Pontius Pilatus
Agrippa I. (37; 39/40-44)
Do židovské války

ŽIDOVSKÁ VÁLKA A POSLEDNÍ ZBYTKY ŽIDOVSKÉ SAMOSTATNOSTI (66-135 N. L.)
DIASPORA
Diasporní židovstvo
Filo/Filon Alexandrijský (25 př. n. 1.-50 n. 1.)

CHRÁM, SYNAGOGA, ZÁKON V DOBĚ JEŽÍŠOVĚ
Náboženský, správní a ekonomický význam Chrámu
Synagogy
Zákon

NÁBOŽENSKÁ SESKUPENÍ V DOBĚ JEŽÍŠOVĚ
Saducejové
Farizejové
Esénští (eséni, esejci, eseji)
Zélóti
Zákoníci
Starší
Herodiáni
Apokalyptické hnutí

POKUSY O OBNOVU V ŽIDOVSTVU V 1. STOLETÍ N. L
Mesiánská hnutí v rámci povstaleckých hnutí roku 4. př. n. l.
Radikálně teokratické učeníJudy Galilejského (rok 6 n. l..)
Prorocká opozice - hnutí Jana Křtitele a dalšich proroků
Protestní hnutí v Palestině z pohledu sociálního
Jan Křtitel a jeho učedníci
Ježíšovi učedníci

2. SOClÁLNÍ A HOSPODÁŘSKÉ POMĚRY V ŘÍMSKÉ ŘÍŠI A V PALESTINĚ V DOBĚ INTERTESTAMENTÁRNÍ A NOVOZÁKONNÍ

ŘÍMSKÁ ŘÍŠE
Rodina
Manželství
Dům
Náboženský život

SOCIÁLNÍ ROZVRSTVENÍ ANTICKÉ SPOLEČNOSTI
Elita (honestiores)
Aristokracie
Bohatí bez politicky vedoucího postavení
Závislí - retainers (Gefolgskute)
Ne-elita/Masa (humiliores)
Chudí
Otroci
Propuštěnci
Klienti
Antické spolky
Korintská obec
Sociální složení.
Domovská/domácí církev
Žena v antické společnosti
Právo a soukromě-veřejný charakter života
Armáda

HOSPODÁŘSTVÍ ANTICKÉ SPOLEČNOSTI
Základní charakteristiky antického hospodářství:
Vztah k práci
Peníze a jejich kupní síla
Zemědělství
Povinné dávky, služby a daně
Daně

PALESTINA
Rodina
Role ženy
Svatba
Porod, výchova, vztah k dětem
Každodenní činnost ženy v domácnosti
Hospodářství
Zemědělství
Řemeslo
Obchod
Sociální poměry
Daně a povinné dávky (odvody) v Palestině
Elita
Ne-elita (spodní vrstvy)

3. JEŽÍŠ V HISTORICKÉM KONTEXTU SVÉ DOBY

GALILEA - MÍSTO JEŽÍŠOVA ŽIVOTA A VEŘEJNÉHO PŮSOBENÍ
Galilea: přírodní, sociálně-ekonomické a náboženské podmínky
Nazaret kontra Betlém?
Kafarnaum - hlavní místo Ježíšovy činnosti
Ježíšova rodina
Ježíšovi učedníci
Ježíš a ženy

JERUZALÉM A PAŠIJOVÉ UDÁLOSTI

JEŽÍŠ A JEHO ŽIVOTNÍ DATA - RELATIVNÍ CHRONOLOGIE

JEŽÍŠ A JAN KŘTITEL
Jan Křtitel a jeho hlásání
Jan a Kumrán
Janův křest
Ježíšův křest vJordáně
Ježíšova nauka ve vztahu k nauceJana Křtitele

JEŽÍŠOVA VEŘEJNÁ ČINNOST
Ježíšovy etické postoje a nauka
Zpřísnění norem
Uvolnění norem
Eschatologie
Mesiánské tituly a jejich používání Ježíšem samým
Ježíšovy mocné činy a zázraky
Ježíšova slova
Ježíšovo sebepochopení
Přijetí smrti a víra ve vzkříšení

Poslední večeře
Tradice Ježíšových slov při Poslední večeři - slova ustanovení.
Původní podoba slov
Mk 14,22-25
Mt 26,26-28
L 22,14-20
1 K 11,23-26
Zmrtvýchvstání

4.PROCES VZNIKU NOVÉHO ZÁKONA

FÁZE VZNIKU NOVÉHO ZÁKONA - PÍSEMNÉ FIXACE TRADICE

NEJSTARŠÍ PODOBY REFLEXE VÍRY A "LITERÁRNÍ ŽÁNRY"
Mesiánské tituly - tzv. výsostné tituly
Formule víry
Christologické hymny

VZNIK EVANGELIÍ
Předevangelní tradice
Vyprávění/Příběhy
Řeči/Výoky
Smíšené/přechodné formy
Pramen Q
Evangelium jako literární žánr

SYNOPTICKÝ PROBLÉM -VZNIK SYNOPTICKYCH EVANGELIÍ

5.ŠÍŘENÍ KŘESŤANSTVÍ NA ZÁPAD A VZNIK CÍRKEVNÍCH OBCÍ V 1. STOLETÍ N. L

POČÁTKY CÍRKVE
Palestina a Jeruzalém
Křesťanství mimo Palestinu - sever, severozápad, severovýchod
Šíření křesťanství na západ do Evropy, Pavlova misie
Síření křesťanství na jih
Rozchod s židovstvím
Rozmanitost křesťanství a vznik prvních herezí

JEDNOTLIVÉ SKUPINY RANÉ CÍRKVE
Judaizující židokřesťané v Jeruzalémě a Judsku
Helénistické židokřesťanství

Pohanokřesťané - antiochijská obec a další obce v pohanském prostředí
Korintští libertinisté akorintská obec
Putující kazatelé, misionáři - misie
Nenastalá paruzie a apokalyptika

PŘECHOD OD PUTUJÍCÍCH MISIONÁŘŮ A KAZATELŮ K USEDLÝM MÍSTNÍM OBCÍM
(Od bezdomovce Ježíše přes putující misionáře, neúnavného cestovatele
Pavla ke strukturovaným obcím s místním vedením)
Dvanáct
Vznik úřadů
Starší
Proroci, učitelé a apoštolové
Biskupové- episkopoi a jáhni - diakonoi

FUNGOVANl OBCÍ: NA LÁSCE ZALOŽENÝ PATRIARCHALISMUS, POSTAVENÍ ŽEN A OTROKŮ, STRUKTURA, SOCIÁLNÍ POMĚRY, DOMÁCÍ CÍRKEV
Domácí církev
Role ženy v prvotní církvi
Otroctví v prvotní církvi doby Pavlovy

JANOVSKÉ OBCE A JEJICH SPLYNUTl S TZV. VELKOU, PETROVSKOU CÍRKVÍ
Rozchod se Židy
Vznik a původ obce
Konkurence s hnutímJana Křtitele
Vliv gnóze a rozpad obce na dvě části
Obec bez "hierarchického zřízení"
PROBLÉM GNÓZE
Základní nauka
Základní rysy gnóze
Hlavní představitelé a zdroje
NEJSTARŠÍ MIMOBIBLICKÁ SVĚDECTVÍ O KRISTU A KŘESŤANECH
Josephus Flavius, Židovské starožitnosti
Židovské prameny - Talmud
Syrský pramen - dopis syrského stoika Mary bar Sarapiona
Římské prameny

POSTAVENÍ KŘESŤANŮ VE SPOLEČNOSTI - ODMÍTÁNÍ, VYLUČOVÁNÍ, KRIMlNALlZOVÁNÍ A PRONÁSLEDOVÁNÍ KŘESŤANŮ V 1. STOLETÍ
Sociální situace a integrace do společnosti
Vnitřní problémy obcí s "heretickými" názory a skupinami a ochabováním víry
v důsledku "neviditelnosti" spásy
Sk 20,29-35
Tt 1,10-16a 3,9nn.
1 Tm 1,3-11
l J 2,18-26
2 J 7-11
Ju 4.8.16-19
2 Pt 2,l-3.18-22
Zj 2,4n.; 3,lb-3.15-17
Postavení křesťanů ve vztahu k Židům a "pronásledování" ze strany Židů . . . .
Diasporní židovstvo akřesťanské obce
Zj 2,9.13; 3,9
Pronásledování ze strany pohanů/římských úřadů
Pronásledování apoštolů a misionářů
Claudiův edikt
Pronásledování za Merona
Pronásledování po roce 70
Domicián (81-96)
Zd3, 12n.; 6,4-6; 10,26-39
1 Pt2,ll-17; 3,13-17; 4,2-4.12-15
2 Te 1,4-10
Zj20,4
Situace na přelomu 1. a 2. stoletíza císařů Trajdna (98-117) a Hadriána (117al 138)
Funkce textů reflektujících pronásledování a útrapy spojené s vírou v Ježíše Krista

ZÁVĚREM
Přílohy
Přehled římských císařů do r. 138 n. 1
Rodokmen Herodovců
Herodovci uvedení v Novém zákoně
Rodokmen Hasmoneovců
Makabejští - Hasmoneovci

Biblické zkratky
Zkratky a vysvětlivky
Redakční poznamka
Literatura
Rejstřík biblických míst

Petr Velechovský napsal:snad to tu nezaspamuji - zde je obsah knihy:

tohle není spam   Jen tak dál.

Jestli mohu, ještě bych prosil přídavek. Napiš nějakou zajímavost s knihy, která pro tebe osobně znamenala nový pohled na věc, něco co tě osobně obohatilo, co ti pomohlo vnímat věci novým způsobem.

admin pavel napsal: Napiš nějakou zajímavost s knihy, která pro tebe osobně znamenala nový pohled na věc, něco co tě osobně obohatilo, co ti pomohlo vnímat věci novým způsobem.

Jestli se mohu přidat, tak krátký úryvek z knihy "Jak žít autentickým křesťanským životem".
Je to zcela jiný pohled na službu, než který mi vnucovala organizace SJ

"Vždy mi připadá nefér, že mnohé církve (i někteří jednotliví křesťané) si vedou pečlivé záznamy o tom, kolik lidí přivedli ke křesťanství, ale zároveň si nevedou žádné záznamy o tom, kolik lidí od Krista odrazují. V zájmu poctivosti by jistě bylo na místě vést si oba druhy záznamů. Skutečností je, že mnohé církve odvrátí od Krista více lidí, než kolik jich kdy ke Kristu přivedou, přičemž často ti nejhorlivější a nejortodoxnější křesťané odradí nejvíce lidí! Proč je tomu tak? Možná o křesťanství mluví, ale svým životem nijak o pravém křesťanství nesvědčí.
Jistě, existuje i falešné křesťanství. Existují náboženské padělky, napodobeniny křesťanství, a dále odpadlíci, kteří si na chvíli udržují zdání křesťanství, ale pak křesťanskou cestu opustí. Satan zavádí lidi na scestí svým velmi rafinovaným plánem, když se mu daří přimět křesťany, aby před světem praktikovali své křesťanství jen na oko. Takové předstírané křesťanství se nesnadno odhaluje, lidé se proti němu nezavazují svým podpisem a není proti němu ani žádné vyznání. Takové umělé křesťanství je vždy ortodoxní. Často se prezentuje svou horlivostí, posvátnými shromážděními a zasvěcovacími ceremoniály. Je třeba vždy používat ty správné termíny a chovat se náležitým, pravověrným způsobem. Ale v důsledku to nakonec lidi ke Kristu nepřitahuje, spíše je to od Krista odpuzuje.
Jak se od toho všeho liší skutečné, autentické křesťanství, jak je zamýšlel sám Ježíš Kristus, jeho zakladatel! Autentické křesťanství nikdy nepotřebuje reklamu či publicitu. Je pro lidi přitažlivé samo o sobě. Lidé jsou jím přitahováni jako nádhernou vůní, jako půvabnou hudbou. Přitahuje ale autentické křesťanství naprosto každého? Jistě že ne. Mnozí lidé se proti křesťanství staví, a to zcela záměrně. Ale autentické křesťanství všeobecně lidi přitahuje a vyvolává u nich obdiv".

A ještě krátký úryvek z knihy "Hledání a jistota" od Dana Drápala:

"Zajímavé je, že řada „lidových“ katolíků (mám tím na mysli ty, kteří se hlásí k římskokatolické církvi, nicméně nevalně znají její věrouku) a svědkové Jehovovi popírají, že je možno mít jistotu spasení, ale pohotově vám řeknou, kdo bude zatracen. U křesťanů, kteří stojí na Písmu a kteří jsou dostatečně pokorní, je tomu spíše naopak: vědí, jaká cesta vede k jistotě spasení, ale netroufají si říci o jiných, že budou zatraceni. Nebyly nám dány do rukou knihy života: Písmo nám ukáže cestu k tomu, abychom nabyli jistoty pro sebe, abychom jiným dokázali ukázat cestu k Ježíši; nemůžeme však mít jistotu za někoho jiného a nevidíme do lidských srdcí. Nevíme, kdo ještě uvěří, a kdo ne a zda se někdo nesklonil před Božím majestátem a nepřijal Ježíše Krista do svého života těsně před smrtí."

Ahoj,
nedávno jsem četl článek v časopise "Brána", který mě velmi silně oslovil. Mohl jsem se v něm vrátit do doby, kdy jsem jako Svědek Jehovův žil tzv. "zprostředkovanou víru" a měl jsem nepříjemný pocit z otázek a názorů, které mi tuto víru nabourávaly. Prošel jsem na své cestě k Bohu něčím podobným (jen v jiné životní situaci), co popisuje autorka článku.  Plně souhlasím se závěrem, ke kterému nakonec došla.

Domnívám se, že článek může oslovit i některé SJ, kterým je neustále organizací vštěpován názor, že jen oni mají díky VRO ten nejsprávnější výklad Písma a ostatními křesťany - myslím tím jejich názory, které nejsou v souladu s učením VRO - pohrdají.

Proto jsem se rozhodl, že sem tento článek zkopíruji.
(Omlouvám se, že pro někoho může být trochu delší)


Na vlně pochybnosti

 Jana Šrámková
V posledních dvou ročnících gymnázia se přede mnou otevřel nový svět. Do té doby pro mě škola znamenala pevně stanovené vzorce a tabulky a mapy a poučky, někdy zajímavé, někdy vůbec. A najednou přišla ta milost humanitních předmětů, dokonce pojatých jinak než jen jako memorování jmen a dat. Zamilovala jsem se do základů filosofie, psychologie, sociologie a politologie a konečně začínala číst dobrou beletrii. Hltala jsem výklad a pečlivě si zapisovala. Chtěla jsem to všechno znát, poznat a pochopit. Naučit se to. Drásala mě nutnost rozhodnout se jít studovat jen jednu věc z toho všeho. Klíčový zlom přišel při hodině, kdy jsme probírali základy křesťanství, první věc, ve které bylo moje poznání hlubší než vědomosti profesorky. To rozčarování bylo neskutečné, ona neměla pravdu, prostě neměla. Znala data, fakta, citáty, ale stejně to překroutila, protože nepochopila podstatu. Nebyl v tom zlý záměr, nechtěla nikoho poškodit, jen jí unikalo to nejpodstatnější, takže byl výsled kem jejího výkladu plochý myšlenkový konstrukt. A najednou jsem to viděla úplně jasně: jediné, co jsem schopná ověřit, se ukázalo jako liché. Proč tedy věřím čemukoliv jinému, co mi ve škole říkají? Uvědomila jsem si svoji totální závislost na jejich interpretaci. Kde beru jistotu, že co slyším a zapíšu si do sešitu, je pravda? Půjdu na nějakou školu, tam do mě cosi nahustí, já se to budu učit, skládat z toho zkoušky a pak s tím pracovat, ale co když to všechno nebude pravda? Zkrátka jsem poprvé v životě začala pochybovat. Bylo to velmi nepohodlné. Můj následný krok mi dnes přijde půvabně naivní, ale vedením Prozřetelnosti pro mě byl taky klíčový. Jako úkrok ze světa možného omylu a pochybování jsem se rozhodla jít studovat teologii. Jediné území, kde jsem si byla jistá, že dostanu správné odpovědi, kde mě budou učit pravdu a vyškolí mě, jak se v tom okolním nepřátelském světě orientovat a poznávat, co je hodné důvěry, a co ne. Netušila jsem, že mě čekají roky, ve kterých projde procesem intenzivní pochybnosti úplně všechno, na čem stojím. První zkouškou pro mě byli hned moji spolužáci. Téměř všichni pocházeli z nekřesťanského prostředí, mnozí z rozbitých rodin, nesli si s sebou různou zátěž a potřebu cokoliv problematizovat. Já prošla besídkou, dorostem, náboženstvím, dějepravu jsem měla v malíčku, uměla vyjmenovat malé proroky i pozpátku a oni nejen že neznali úplné základy, ale ještě se jim všechno nezdálo. Místo aby svoje trestuhodné mezery hltavě doplňovali, tak o všem diskutovali, všechno obraceli naruby, zdržovali a já jimi pohrdala jako nevzdělavatelnými. Stačilo pár týdnů, aby mi došlo, že jsou to nejen skvělí lidé, ale že jsou v lecčems daleko dál než já. Že jejich váhání a zápasy jsou příznakem něčeho, co mě nikdy uprostřed církve nebo na střední škole nenapadlo. Že si kladou otázky. Sice mi nikdy nechyběla žádná odpověď, zato mi fatálně chyběly otázky. Nebyla jsem schopná zapojit se do diskuse, protože jsem se ve věcech víry prakticky neměla na co se zeptat, všechno jsem brala jako fakt. Na druhou stranu hájit svoje stanovisko jsem mohla jedině argumentem, že mi to říkala tetička v besídce. Poděděné prefabrikované odpovědi najednou přestaly být dostačující a nic moc vlastního, vybojovaného jsem neměla. Do toho přišla konfrontace s pohledy jiných teologických tradic, a já poprvé za jejich odlišnými odpověďmi neviděla potměšilost, ale stejně upřímný zápas jako ten svůj, jen s trochu jiným výsledkem. Poprvé jsem nahlídla do jiných náboženských tradic, ve kterých lidé zažívají překvapivě podobné zkušenosti, od jakých já odvíjím svoji víru. Jak tedy vím tak jistě, že mám pravdu? Nejen oproti nim, ale i sama před sebou. Jak poznám Boží řeč, Boží vedení? Na čem se zakládají moje zkušenosti s Bohem? Jak odliším Boží jednání od autosugesce a nakolik mi v tom pomůže podpůrná skupina lidí, když si ji tak pečlivě vybírám mezi těmi, kdo vidí všechno stejně jako já? A kam až to bude hlodat, když si to všechno připustím? Když mi zmizí komfort jistoty, nezmizí mi postupně celý Bůh? Letitá stavba mojí víry se drolila a já za čas seděla jen na hromadě suti. Pochybnosti mě sžíraly. Nebylo to příjemné období, ale bylo zcela zásadní. Snad nemuselo být ani tak dramatické, říkám si dneska, kdyby přicházelo dřív, postupně, kdyby kolem nebylo tolik lidí, kterým přišlo zbytečné, patetické a nedospělé. Každopádně pomalu a v zápasech se některé základní věci zase začaly ustalovat. Nová stavba mojí víry byla o mnoho chatrnější, méně úhledná, profukovala a zatékalo do ní, ale zase jsem bydlela ve svém. A někde mezi tím vším jsem se naučila studovat, přestala mě děsit mnohost názorů i samotný fakt, že leckdy není nutné přiklonit se na jednu stranu, stačí o nich vědět. Teď po mnoha letech by se hodilo říct, že se mé nové dospělé poznání a jistota víry košatí jako stoletý strom. Jenže vůbec. Být připravený pochybovat o vlastním názoru, o své víře, pochybovat o sobě samém, to není období, je to konstanta. Místy ubíjí a trvale snižuje výkon. Ale přináší i úžasné ovoce, kterého se nechci vzdát. Pochybnost mě předně přinutila brát ostatní vážně. Nejednat s nimi podle šablon, nepoučovat je a nementorovat. Nejsem učitel národů. Můžu jim leda něco říct a na oplátku je poslouchat. Příběh nebo názor, který člověk uslyší, dost často neodpovídá jeho zažitým schématům. Neví, co si s ním počít, jak ho harmonizovat se svým viděním světa, někdy se mu pak špatně spí. Ale onoho člověka neminul a oba mají intenzivně o čem uvažovat. Když pochybujeme, nic nejde rychle dopředu. Člověk pořád přehodnocuje, ohledává terén a cesty zdánlivě neubývá. Nabízí se rezignovat a místo dobývání vrcholu to zatáhnout v nejbližší hospůdce. I s tím někdy bojuju. Plahočit se do prudkého kopce, když člověk neví stoprocentně jistě, že trefi l správnou cestu, je daleko náročnější než vítězně stoupat po fáborkách k jistému cíli. Přesto mě dnes a denně děsí, kým bych byla, kdyby to nikdy nepřišlo, kdyby mě nic nedonutilo ustoupit ze svých triumfálních pozic. Kdybych odmítla nechat si nabourat útulný svět se stanovenými pravidly, trasami a nepřáteli. Kolika lidem bych svojí zaslepeností ublížila. A kolika, to by byla ještě podstatně větší skupina, bych si prostě vůbec nikdy nevšimla. Asi bych měla větší výkon ve službě, větší „tah na bránu“, jen by možná dvě třetiny gólů padly do vlastní brány a já si toho v zápalu horlivosti ani nevšimla. Zrovna jako toho, že jsem leckomu okopala kotníky. Že jsem se zápalem útočila, zatímco soupeř by možná radši dávno probíral ligu u piva. Že jsem druhé navlíkala do dresů a nutila je (se) bránit, i když vůbec neměli potřebu nic hrát. Jistě mi lze snadno vyčíst, že jsem dítětem své doby. Nepochybně. Před padesáti lety bych mluvila jinak. Ale já žiju tady a teď, Kristus to ví, to on přece stvořil čas a prostor a nechal nás pohybovat se v jejich souřadnicích. Ví, že nebudu suverénní úderník víry už jen proto, že jsem Středoevropan a dítě postmoderny. A já zase vím, že se musím snažit svou dobu reflektovat a hledat optimální cestu. Ale vím, že po cestě pochybností a tápání jdu nejen z nutnosti, ale protože mě místo k projektům a úspěchům vede k lidem, k zájmu o člověka, k soucitu, protože setrvale nabourává moje ego, protože mi nedává možnost myslet si, že jsem nejlepší, že mám patent na rozum a něco definitivně v kapse. Nevím, co bych hned po Kristu mohla mít víc. Kdybych totiž místo toho měla pravdu, byť dokonalou, úplnou a dechberoucí, ale nebudu mít lásku, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon, zkrátka mnoho povyku pro nic.

Ke studiu-kdo by měl zájem mohu prodat knihu "Osvobození" od J.F.Rutherforda z roku-"Nakladatelské právo 1926". Nechci nosit dříví do lesa, ale stará literatura je vždy zajímavá. Právě ji čtu volná bude asi za měsíc (až ji dočtu). Daj jsem za ni v antikvariátu 100Kč, předání v Praze za těch 100.-, pokud se tím někdo další bude chtít prokousat

Ještě bych si chtěl dovolit uvést odkaz na Benediktinské nakladatelství zde: http://pietas.brevnov.cz/web_site/knihy_na_sklade.html Protože z mého pohledu mají zajímavou historickou literaturu k nezávislému studiu a dalšímu doplnění informací, které si člověk přinese od SJ.