To, čo sme ako SJ stratili a stále to bolí.

Milé sestry, milí bratia, drahí priatelia.

Je nás tu veľa, ktorí sme to mysleli s Bohom vážne. Sama som tým hlboko poznačená a niekedy sa mi stane, že niektoré spomienky ešte zabolia. Chcela som vložiť príspevok do inej diskusie, ale tam som sa nedostala.
Za seba teda napíšem, najviac ma bolí strata viery, je to moja celoživotná strata.
Bolí a trápi ma nedostatok poriadneho vzdelania, ako povedal Anton Srholec, môj veľký vzor. Som vďačná mame a organizácii SJ, že vďaka nej mám jasný postoj ku komunistickej strane a čistú nestrannícku minulosť. Ak niekto dnes povie, že za socializmu museli byť pionieri všetci, tak ja poviem:"Nemuseli." Inak ma nič dobré už nenapadá. Niektorí ľudia tam boli veľmi dobrí a vedeli pomáhať. Vďaka im za to. Ale systémovo tam bolo veľa zla a hlavne nečestnosti. Hlavne tie scénky o tom, že my sme Vás neprišli presviedčať. A čo sme prišli? Juj, šak nás učili klamať samých seba, až sa hory zelenali. Povedala som im to a odišla. Ale môj manžel bol do toho namočený dlhšie a viac a niekedy mu aj dnes poviem, že srdcom ostal SJ.   

skeptik napsal:Je nás tu veľa, ktorí sme to mysleli s Bohom vážne.

No, já to s Bohem myslím vážně stále. Když jsem si přebíral, kdy a jakými způsoby se mi dával Bůh poznat, byl můj odchod od SJ logický a jeho vůlí.

Možno som to nevyjadrila jasne. Stratila som nádej, že Boh by mal o mňa záujem a miluje ma. Pripadám si ako malý mravček, stratený v systéme, ktorého ktokoľvek postrieka biolitom, keď sa to bude hodiť vyššej moci. Nedávno som premýšlala, kde bol Boh, keď bol holokaust. Ak by som bola ešte SJ, bola by na to nejaká odpoveď. Teraz som si iba povedala, že asi tam nebol. Neviem k tomu povedať viac. Raz sa ma dotkla jedna časť katolíckej omše, vravia tam:"Som nehodný prísť pod Tvoju strechu, ale povedz slovo a ožijeme." Je to samozrejme citát z Písma a to sa ma dotklo. Aj keď som mŕtva, ak Pán chce, tak ožijem, ožije moja viera, nič mu nie je nemožné.

skeptik napsal:Stratila som nádej, že Boh by mal o mňa záujem a miluje ma.

Zkusila ses obrátit přímo na něj? Když jsem byl u SJ a začínal jsem tušit vnitřní rozpory v jejich učení, prosil jsem Boha, ať mi ukáže jeho pravou církev, ať jsou to SJ či nějaká jiná. Nic... Změnil jsem tedy modlitby a prosil jsem ho, ať mi ukáže, zda jsou SJ tím, co o sobě říkají. A věci se děly.

Nu, já odešel/nechal se vyloučit právě proto, že jsem to myslel s Bohem vážně. Buď si jistá, že tě Bůh miluje láskou, jaká nemá mezi lidmi obdoby a velice Mu na tobě záleží. Obrať se přímo na Něj, na Otce a na Ježíše - ne skrze lidi - ať laiky nebo kněze. On tě miluje a touží po osobním vztahu s každým člověkem - to jen ďábel a naše hříšná přirozenost tomu brání - ale Kristus za naše hříchy prolil krev a ospravedlnil nás zdarma milostí - tak veliká je Boží láska.

U mě to bylo tak, že jsem se modlil "Otče, Ježíši, setkejte se se mnou..." a pak se začaly dít věci!

Jde prostě o to, obrátit se přímo k Bohu pro záchranu - a to ne s "dobrými skutky", ale s prázdnýma rukama. Jinak by milost nebyla milostí.

Ahoj skeptik,

oceňuji tvou otevřenost, tvůj upřímný vztek, tvá slova rozhořčení. I já stejně jako ty a stejně jako mnozí další nešel na vysokou školu a nyní bez náležitého vzdělání nemohu dělat práci, kterou bych dělat chtěl. Je to ztráta, kterou nikdo nenahradí. Roky zpátky nevrátíš. Ušlou mzdu ti nikdo nezaplatí.

Je tu však věc, které lituji mnohem více. Lituji toho, že jsem svou upřímnost, svou víru dal těm špatnejm lidem. Když nyní znám skutečného Pána, živého Boha, tak si říkám, jak by mohl můj život vypadat, kdybych ty roky věnované organizaci, věnoval skutečně Jemu. Kde bych byl já a moje rodina?

skeptik napsal:Za seba teda napíšem, najviac ma bolí strata viery, je to moja celoživotná strata.

Myslím, že toto je ve svém důsledku největší zlo, které SJ páchají. Rozbité vztahy v rodině jsou nepříjemné, někdy se dají časem narovnat, ale i když ne, žít se s tím dá. Nedokončené vzdělání či nutnost se živit podřadnější prací než, kterou by člověk dělat s vyšším vzděláním mohl, to je také velmi nepříjemné, ale i s tím se žít dá. Z dlouhodobého hlediska (z Božího pohledu) to nejsou zase tak velké ztráty. Jsou to věci nepříjemné, citově, fyzicky, duševně, dají se vyčíslit v penězích, ale i přes to jsou to starosti pomíjivé.

Ale ztráta víry, nechuť se zabývat duchovními věcmi a po odchodu od SJ vlastně úplné odpadnutí od víry, to jsou ty nejničivější důsledky působení SJ, které mohou mít opravdu trvalé následky.

Bohužel je to osud mnohých, kteří se s vírou SJ rozloučili. To totální zklamání, zahořklost, nedůvěra v cokoli nového, to je zkrátka zdrcující. Vůbec se nevidím mnohým těm, kteří po odchodu úplně ztratí zájem o duchovní věci. Dlouhé roky se pro něco a někoho nasazují, překopou celý život, dělají věci, které jim nejsou vlastní a jsou jim nepříjemné, zažívají kvůli tomu utrpení, posměch ve škole, v práci a pořád si myslí, že to má velkou hodnotu. Až najednou dojdou do bodu kdy si uvědomí, že to všechno byl klam, bylo to marné, zbytečné a špatné. Pak nastává naprostá ztráta jistot, tápání ve světě, v naukách, v samotných základech jakékoli víry. Je to nelehká situace a je třeba takovým lidem velmi pomáhat pokud o to aspoň trochu stojí.

Věřím, že Bůh to vše vidí a bude i takovým lidem shovívavý a zároveň ve svůj čas ukáže kde stála pravda a na které straně byly SJ...

Amen!

pepakrocan napsal:Ale ztráta víry, nechuť se zabývat duchovními věcmi a po odchodu od SJ vlastně úplné odpadnutí od víry, to jsou ty nejničivější důsledky působení SJ, které mohou mít opravdu trvalé následky.

To, co popsal pepakrocan ve svém příspěvku,  je jeden z možných špatných scénářů.

Napadá mě ještě jeden.

Organizace SJ systematicky vychovává své členy k pocitu výjimečnosti a výlučnosti. Žijí v přesvědčení, že se jim dostává úžasné pocty, žít a sloužit ve skutečné Boží organizaci a být vyučováni skutečným pravdám. Ty tzv. pravdy jsou systémem nauk, který se v zásadních věcech účelově liší od všech  křesťanských církví. Píši účelově, protože odlišnost je cílem. Odlišnost znamená výlučnost a jedinečnost.
Pak se může lehce stát, že si  člověk, který po prohlédnutí skutečné tváře organizace odchází, v sobě odnáší spoustu po léta budovaných předsudků vůči křesťanům. Najednou se ocitá v pasti. O organizaci již ví, že to není pravda, ale cosi v jeho srdci mu brání začlenit se kamkoliv jinam. Je to směs pocitů. Na jedné straně je to oprávněná obava z podvodu a nečestnosti ze strany lidí. Na straně druhé jsou to pevně zakořené pokroucené výklady Bible. V neschopnosti vymanit se z vlivu učení organizace a nedůvěře vůči křesťanům zůstává sám. Je mu jasné, že není samojediný křesťan na celém světě, tak od něj můžeme číst příspěvky o pšenici v různých církvích, které jsou však laděny tak, že to je sem tam nějaký jednotlivec mezi samým koukolem.
V této souvislosi mě zaujaly příspěvky "králíčka" o používání překladu spiriristy Johanese Grebera při vytváření překladu nového světa a nejen to, zarazila mě podobnost učení démonů, jak ho předávali Johanesu Greberovi s učením watchtower. Johanese Grebera zaujala čistá logika výkladu ze strany tzv. "dobrých duchů". To, co zaujme na učení SJ, je logika. Jak to všechno logicky zapadá a navazuje. Všechno se to splétá jedno s druhým. Lidská mysl neustále hledá souvislosti. Nové poznatky dává do souvislosti s těmi dřívějšími. Pro bývalé SJ je nemožné posunout se ke skutečnému křesťanství bez odložení celého logického schématu myšlení. Je naprosto nezbytné dokázat to odhodit, jako staré smetí a začít od nova na zcela novém základu.
Skutečné biblické učení, skutečná pravda je také velmi logická. Musíte ovšem začít od nova.

Zdeňku, myslíš, že když někdo necejtí potřebu se znova někde organizovat a při tom má dál úctu k Bibli, Bohu i Kristu, je horší z Božího pohledu než ten, kdo po odchodu od SJ je zas někde jinde?

Ahoj Jájo,

vůbec se nesnažím hodnotit, kdo je lepší a kdo je horší.

Já jsem pouze přidal svůj pohled k tématu vlákna diskuze, tak jak vidím různé těžkosti, se kterými se bývalí SJ potýkají.

Když už posuzovat, co je lepší nebo horší, tak která životní cesta je pro člověka lepší z hlediska toho člověka.

Z těch zkušeností, se kterými se setkávám, z rozhovorů s lidmi vidím určité svázanosti uvnitř lidí. Vidím jak je jejich výběr a jejich myšlení ovlivněno.  Spíše bych chtěl pomoci ke svobodě než někoho odsoudit.

Zdeněk

Pro řadu exSJ, včetně mě, je ta svoboda v další neorganizovanosti. Nebo nepatření někam. Při vší úctě k Bohu a jeho Slovu.

V dětství jsem pobýval v ústavu po dobu školního vyučování tj. 10 měsíců v roce po 10 let tj. od přípravky do 9. třídy. Domů jsem dojížděl jen na vánoce, velikonoce a prázdniny.

Později okolo r. 1970 začala třetí sobota volná, postupně druhá, tak jsem mohl v tuto dobu domů dojíždět.

Jestli jsem ztratil lásku rodičů? Jestli jsem zahořklý? Čas zahojí a vzpomínky zůstávají po celý život jako velmi drahocenné, že by švédský syndrom?

Ztratil jsem myslím mnoho, jako skutečný život pro izolovanost od světa, ale získal jsem neocenitelné vlastnosti, díky nimž jsem dobýval svět pomocí sportu. Trpělivost a vytrvalost.

Tak to může být i členství mezi SJ. Sice mi vzalo mnoho, ale jsem o zkušenosti se SJ a jeho organizací bohatší pro vzpomínky na mnohá přátelství a obětavosti ve službě ,,Bohu".

Bůh mě použil k jinému účelu s většími zkušenostmi pro budování nové církve při řešení nejrůznějších problémů. Tak Bůh i používá ostatní exSJ. Jenom škoda, že si někteří tyto drahocenné zkušenosti ponechají pro sebe.

Bůh každého věřícího člověka potřebuje pro svůj účel, jen musí chtít a naslouchat Ducha svatého. Chtít otevřít srdce a mysl a ne zahořknout a pro ,,ztracený čas mezi SJ" ne zopakovat. My jsme Boží hlína, Boží dílo, Boží stavba, Boží církev, Kristovo tělo, ano při vší úctě k Bohu a Jeho Slovu.

O to větší důvod chválit a oslavit Boha společně s věřícími lidmi. Zkušenosti nikdo neveme, nýbrž rozdáváme i to může být hřivna...

sazeč napsal:Bůh mě použil k jinému účelu s většími zkušenostmi pro budování nové církve při řešení nejrůznějších problémů. Tak Bůh i používá ostatní exSJ. Jenom škoda, že si někteří tyto drahocenné zkušenosti ponechají pro sebe.

Souhlasím. Je vhodné svědčit o SJ v jiných církvích, je nutné svědčit o jejich sektářství. Mnoho lidí o nich nic neví. Ale jak svědčit někomu, kdo mně nezná? Je tedy správné někam chodit, nechat se od ostatních poznat a svědčit jim o zhoubnosti sektářství. Už jen proto, aby další církev nesklouzla do sektářských praktik.

Svědkové Jehovovi, Svědkové proti sektářství... Kde to je v Bibli? Radši budu učit děti i kamarády svým životem, co považuju za správný a už žádný organizovaný svědčení.

Také patřím mezi ty,co NIKAM nepatří.Zprvu mě to táhlo,ale je ve mě více toho pocitu....jinde to bude také mimo mísu. A tak jsem se dostal do stavu,že již ani nechci.Mám strach,že se to bude opakovat.  

jája napsal:Radši budu učit děti i kamarády svým životem, co považuju za správný.

Jájo, myslím, že to je dobrý výchozí bod. Osobně je mi tento postoj blízký. Zrovna tak vím, že když se budu přibližovat k Bohu, když s ním budu udržovat vztah, tak se to mý Já, který druhý viděj, bude proměňovat k lepšímu. A právě z pohledu prospěšného vlivu na můj vztah s Bohem posuzuji aktivity typu osobní kontakt s jinými křesťany.

mezek napsal:Také patřím mezi ty,co NIKAM nepatří. Zprvu mě to táhlo, ale je ve mě více toho pocitu....jinde to bude také mimo mísu. A tak jsem se dostal do stavu,že již ani nechci. Mám strach, že se to bude opakovat.

Zdeňku, (Mezku) oceňuji tvou upřímnost. Píšeš to tak jednoduše, jaké to je. Vím, že jsi společenský člověk. Byl jsi zvyklý někam patřit a něco pro ty lidi kolem sebe dělat. Přišlo zklamání jaké přišlo a logicky pocity, které popisuješ.

Hodně dlouho jsem tady nebyla, ale tenhle váš rozhovor mě moc oslovil.
Já jsem teď v církvi moc spokojená a šťastná - co se týče vztahu k Bohu, ke Kristu a svatému Duchu. Takovou Boží blízkost jsem u SJ nikdy nepoznala!
To, co máme společné, jsou ty zraněné mezilidské vztahy. Cítím se citově vyčerpaná, často se mi chce brečet a vzpomínám na lidi, které jsem znala...
Tahle situace mi připadá, jako když se člověk podruhé vdá/ožení třeba až v padesáti letech, kdy velkou část života prožil jinde s někým jiným. Je sice šťastný a spokojený, ale má jiné vzpomínky, jiné zážitky, jiná zklamání....
Je to asi tím, že jsem byla SJ tak dlouho a tak naplno.
Zrovna včera byli u nás na mši na návštěvě černí bratři z Jihoafrické republiky - zpívali nám nádherné černošské křesťanské písně. Byla to fakt nádhera! Až jsem z toho brečela a v těch slzách jsem Pánu odevzdávala všechny ty vzpomínky na mezinárodní sjezdy SJ, na tu spoustu lidí, které jsem tak moc milovala.
Moc bych přála Svědkům Jehovovým, aby pochopili, že stojí mimo křesťanskou společnost. Aby pochopili úžasnou nádheru našeho Boha, který není jenom tím Jehovou, kterého mají rádi. A taky, že křesťanství není hledání dokonalosti, ale hledání lásky. Moc bych jim to přála - ale přiznám se, že bych to přála taky sobě. Tím pádem by se totiž zbourala ta zeď, která dělí SJ od nás všech, a mohli bychom chválit Boha všichni společně.
Jsem tu opravdu jen výjimečně, ale jen jsem vám to chtěla napsat. A taky to, že si myslím, že není úplně nejlepším řešením v té naší bolesti a lítosti nějak zůstávat, že je asi dobré - i když to bolí - být mezi lidmi a vytvářet si s nimi nové vzpomínky a nové vztahy, nový opravdu křesťanský život.
Přeju vám požehnané dny!! :-)

Věra Kolafová - quaero napsal:Hodně dlouho jsem tady nebyla, ale tenhle váš rozhovor mě moc oslovil.
Já jsem teď v církvi moc spokojená a šťastná - co se týče vztahu k Bohu, ke Kristu a svatému Duchu. Takovou Boží blízkost jsem u SJ nikdy nepoznala!
To, co máme společné, jsou ty zraněné mezilidské vztahy. Cítím se citově vyčerpaná, často se mi chce brečet a vzpomínám na lidi, které jsem znala...
Tahle situace mi připadá, jako když se člověk podruhé vdá/ožení třeba až v padesáti letech, kdy velkou část života prožil jinde s někým jiným. Je sice šťastný a spokojený, ale má jiné vzpomínky, jiné zážitky, jiná zklamání....
Je to asi tím, že jsem byla SJ tak dlouho a tak naplno.
Zrovna včera byli u nás na mši na návštěvě černí bratři z Jihoafrické republiky - zpívali nám nádherné černošské křesťanské písně. Byla to fakt nádhera! Až jsem z toho brečela a v těch slzách jsem Pánu odevzdávala všechny ty vzpomínky na mezinárodní sjezdy SJ, na tu spoustu lidí, které jsem tak moc milovala.
Moc bych přála Svědkům Jehovovým, aby pochopili, že stojí mimo křesťanskou společnost. Aby pochopili úžasnou nádheru našeho Boha, který není jenom tím Jehovou, kterého mají rádi. A taky, že křesťanství není hledání dokonalosti, ale hledání lásky. Moc bych jim to přála - ale přiznám se, že bych to přála taky sobě. Tím pádem by se totiž zbourala ta zeď, která dělí SJ od nás všech, a mohli bychom chválit Boha všichni společně.
Jsem tu opravdu jen výjimečně, ale jen jsem vám to chtěla napsat. A taky to, že si myslím, že není úplně nejlepším řešením v té naší bolesti a lítosti nějak zůstávat, že je asi dobré - i když to bolí - být mezi lidmi a vytvářet si s nimi nové vzpomínky a nové vztahy, nový opravdu křesťanský život.
Přeju vám požehnané dny!!  :-)

Like!  

yxoxs napsal:

křesťanství není hledání dokonalosti, ale hledání lásky

Jistě, jenže nesmíme zapomínat, že nalezení Lásky znamená-dokonalost, tedy ten výrok si celkem protiřečí, ne? :)I Pán přeci vybízel v NZ, abychom byli dokonalí, co?!
Mt 5, 48Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Jak to tedy Pán myslel, když hovořil na hoře?

Věra myslela lásku, když pokračovala:

Tím pádem by se totiž zbourala ta zeď, která dělí SJ od nás všech, a mohli bychom chválit Boha všichni společně.

A to je právě rozdíl mezi dokonalostí bez DS a Boží láskou. Farizeové stejně jako SJ svou dokonalostí si zeď sami stavějí...

I tak mohl myslet Pán Ježíš na té hoře. Máme milovat všechny bratry a třeba pro ně zemřít. Touto láskou se naplňovala dokonalost.

Věra Kolafová - quaero napsal:co se týče vztahu k Bohu, ke Kristu a svatému Duchu. Takovou Boží blízkost jsem u SJ nikdy nepoznala!

AMEN! A nebo jen chvílema, když se mě Bůh milostivě dotknul - co se mě týká - pak to bylo vždy tím zákonictvím a následnými pocity viny "bezpečně" zadušeno.

Špatné zdraví mi nedovoluje psát tak často a vtakovém rozsahu, jak bych rád... ale alespoň krátce k tomuto tématu:

Co jsem jako SJ ztratil... i když můj pobyt v této sektě trval poněkud dlouho (22let), nepočítám to vzhledem k věčnosti za tak velikou ztrátu - je to svým způsobem velmi cenná zkušenost a celoživotní účinné varování před sektářstvím, za své ztracené přátele se stále modlím a doufám...

Mrzí mě přerušené kontakty s přáteli, jež jsem míval před tím, než jsem se setkal s SJ.

Co ale opravdu cítím jako velikou ztrátu, je promarněná možnost vychovávat naše dnes již dospělé děti jako skutečné křesťany. Ony totiž dnes o Boha a o víru nestojí - syn nechce ani slyšet, stal se asi v 15-ti tvrdým ateistou ještě před naším odchodem, dcera se s námi u jídla pomodlí (ale nevím, že by sama, jako když byla maličká, chybí mi to její "pití, papu, amen"  ), vyslechne si s úsměvem pár vět o Boží lásce, ale to je vše.

Ale nedivím se jim. Léta jsem je debilními dotazy typu "co musíme dělat, abychom mohli žít vráji?" (a oni odpovídali "musíme chodit na sromáždění, na sjezdy, musíme číst Bibli, časopisy, musíme chodit do služby..." musíme, musíme, musíme...) a nesmyslnými zákazy všeho možného naučil, "že Bůh je zákoník, který své služebníky "staví do latě", zakazuje věci dobré a vyžaduje věci nudné, náročné a dává stále nové a nové náročné úkoly" Ukazovat jim teď, když mají všechny duchovní výrazy předefinované (včetně slov "láska" a "Bůh"), Boha tak, jak se zjevuje v lásce v Ježíši Kristu je téměř nemožné. Myslím si, že pro ně je ono sektářské vyučování o Bohu horší, než žádné.

To tedy - možnost učit děti o Bohu a Kristu správně - považuji za největší ztrátu.

Podobně také považuji za ztrátu to, že jsem neuměl svým již zemřelým blízkým říct pravé biblické evangelium (1Kor15:1-4, Řím3:24...) dříve, než zemřeli.

Nedávno jsme na toto téma navázali hovor při našem více méně pravidelném HP setkání jednou za rok. (HP=Heretická party.).   Mám to štěstí, že jsem poměrně brzy narazil na velmi otevřený křesťanský sbor (CB) a získal nové známé.

Jsem poměrně dost společensky zaměřený a snažil jsem se jako SJ být stále ten aktivnější, kdo měl zájem o druhé. Nyní cítím, co jsem ztratil. Ztratil jsem bližší vztah, který jsem měl mezi b. a s. jako SJ. Řekl bych, že jako SJ jsem vztah k Bohu viditelně realizoval ve vztahu k lidem - SJ.

V novém společenství takový vztah nepociťuji. Není zde jednota názoru na určité věci. Dále zde převládá vztah já-Bůh a do pozadí jde vztah já-sbor jako jednotlivci.

Tak to cítím, ale vím, že to ani jinak není možné. Ten pocit téměř 100% sounáležitosti je pryč a nikdy se nevrátí. Ovšem ještě více mi chybí ten život za socialismu a vztahy mezi SJ. Ty se nevrátí a nezažijí je ani noví SJ, kteří přišli do organizace po r. 1989.

Jesen napsal:   Jsem poměrně dost společensky zaměřený a snažil jsem se jako SJ být stále ten aktivnější, kdo měl zájem o druhé. Nyní cítím, co jsem ztratil. Ztratil jsem bližší vztah, který jsem měl mezi b. a s. jako SJ. Řekl bych, že jako SJ jsem vztah k Bohu viditelně realizoval ve vztahu k lidem - SJ.

   V novém společenství takový vztah nepociťuji. Není zde jednota názoru na určité věci. Dále zde převládá vztah já-Bůh a do pozadí jde vztah já-sbor jako jednotlivci.

   Tak to cítím, ale vím, že to ani jinak není možné. Ten pocit téměř 100% sounáležitosti je pryč a nikdy se nevrátí. Ovšem ještě více mi chybí ten život za socialismu a vztahy mezi SJ. Ty se nevrátí a nezažijí je ani noví SJ, kteří přišli do organizace po r. 1989.

Jesene, působí to na mě tak, že popisuješ dva odlišné problémy. Jedna oblast je tvůj pocit vzhledem ke vztahům k novým přátelům, kde vnímáš, že nejsou tak hluboké či vřelé jako tomu bylo ve sborech SJ. Moc se mi líbí, že píšeš, že jsi svůj vztah k Bohu realizoval ve vztahu k lidem. To je ale přeci tvůj osobní projev a určitě ti v tom nemůže bránit to, že možná není tvá aktivita opětována tak jak by sis představoval. Myslím, že v každém společenství má každý ve svůj rukou to jak bude projevovat lásku svým bližním.

A druhou věc, kterou ve tvém "povzdechnutí" vnímám je, že cítíš absenci jakési jednoty ve smyslu SJ. Píšeš o nejednotě v názorech na určité věci a chybí ti pocit téměř 100% sounáležitosti. Zde je otázkou jak dalece je žádoucí něco takového očekávat. Je pravdou, že u SJ takový pocit je, ale na čem stojí? V pojetí SJ je pocit sounáležitost spojen spíše se silou prosazovanou uniformitou A to je velký rozdíl. Každý je tlačen do stejného chápání do všech detailů a to se navenek jeví jako dokonalá jednota ve všech ohledech. Ale sám víš, že to v praxi tak není a ten pocit sounáležitosti je falešný. Protože každý je naučený jak má co chápat, jak má odpovídat na otázky v SV a to bez ohledu na to, zda v některých věcech nesouhlasí nebo si o tom zkrátka myslí své. U SJ se nenosí takové názory prezentovat. A jen velmi zřídka se někdo v osobním rozhovoru svěří s čím nesouhlasí, co mu nepřijde správné apod.

Já myslím, že prostředí mezi lidmi, kteří mají svobodu v tom prezentovat své názory, které zcela přirozeně nebudou odpovídat všem osobním názorům v daném kolektivu, je mnohem zdravější. Vždyť i v 1.st. docházelo k rozporům a názorovým střetům. A víra v Boha je velmi osobní věc a mnoho oblastí je spojeno s osobní rozlišovací schopností založené na svědomí každého jednotlivce. Prostředí u SJ je v tomto značně překroucené, protože je násilím měněno svědomí lidí, aby se učili žít podle nějakého rámce, který není založen na osobním vztahu s Bohem a tedy na upřímné radosti z toho dělat mu svým způsobem života radost, ale na bezmyšlenkovité poslušnosti VRO.

Přesto ti snad rozumím co ti vlastně chybí. Zároveň bych to ale nepovažoval v žádném případě za ztrátu. Svou láskou a pěstováním vřelých vztahů vůči svým novým blízkým můžeš změnit mnohé a naučit se radovat z toho, že je cennější být ve společenství, které dává prostor k osobním názorům a pohledům než mlčky poslouchat a se vším naoko souhlasit v rámci falešné jednoty, je věřím cesta, ke spokojenosti ve všech ohledech.

Ahoj Jesene a Pepokrocane,

líbí se mi oba vaše příspěvky. Jesen píše, jak to cítí, realisticky popisuje své pocity. Pepakrocan je takovým analytickým hlasem rozumu. V podstatě se takový rozhovor může odehrát v duši člověka mezi jeho pocitovou a rozumovou stránkou.
Prožil jsem něco podobného jako Jesen. Můj vztah k Bohu se po odchodu od SJ velmi prohloubil. Na druhou stranu jsem pociťoval absenci dlouholetých vztahů s lidmi. Staré vazby byly uťaty (a myslím si, že je to dobře. Člověku to pomůže jít dopředu.) A nové vztahy ještě nebyly založeny a ustaveny. Po cca 8 letech mohu říct, že mám reálné vztahy s křesťany v novém sboru. Člověk potřebuje určitou historii společných zážitků, rozhovorů, vzájemného poznávání.