Výchova dětí v po odchodu nábožensky rozdělených rodinách

Děti jsou darem od Boha, pokud je máme, jsou pro nás zdrojem radosti a štěstí, ale také smutku a trápení. Někdy to je vzájemným nepochopením, jindy ideovým rozkolem.
Bible nabádá, aby se děti podřizovaly svým rodičům, ctili otce i matku a neměly být drážděni svými rodiči. Odpovědnost za výchovu měl nést otec. Potud jsou myšlenky jasné a tomu, kdo děti nemá, se může zdát cesta přímá. Opak je ale pravdou.
Dávám tedy k zamyšlení několik bodů do diskuze.

Výchova dětí v křesťanské rodině
- jsou podle vás vhodné tělesné tresty a případně do jaké míry?
- jaké je pro děti vhodné vzdělání?
- může být vhodnou alternativou místo školy domácí vzdělávání?
- jak dalece by se do vzdělávání měla zapojit církev?
- jak naložit s volnočasovými aktivitami dětí?

Obecným problémem může být výchova dětí v rodinách, kde jeden setrvává v NSSJ a druhý odešel. Podle učení SJ by v takovém případě měla být komunikace mezi tímto odejitým rodičem korigována a členové rodiny by se s ním neměli bavit o duchovních věcech. Je to tak v pořádku? Nestaví se SJ nad to, co je psáno?

Dle mého mínění, nečiní SJ dobře, pokud se takto pletou do rodinných záležitostí. Zvláště pak, pokud je odcházejícím muž, má stále odpovědnost před Kristem vést svoji rodinu. Pokud ale SJ tvrdí, že muž na to právo nemá, staví se tak otevřeně proti Kristu.
Zatímco Bible uznává rovinu Kristus - muž - žena a děti, SJ nabízí možnost - Kristus - organizace- žena, děti.

Další názorový střet může být v liberálních rodinách, kde odcházející člen domácnosti chce dětem ukázat některé nešvary v NSSJ. Setrvávající partner, ale namítá, že v tom budou mít děti zmatek a nebudou vědět, čemu věřit.
Je tedy lepší mlčet a přihlížet tomu, jak jsou děti duchovně vzdělávány, někdy ale manipulativními technikami a nesprávnými názory za cenu duševní vyrovnanosti dítěte?
Nebo je lepší poskytovat dětem alternativu a neukazovat svět jenom černobílý?

Přísloví 13,24
Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho všas.

Drobečku pěkná rada, ale někteří si pod slovem hůl mohou představovat skutečný klacek a potom chudáci děti. Znám případ, kdy tady u nás v Brně si dcera staršího vzala bratra a ten své dítě když bylo malé, trestal tak, že když byla neposlušná, tak jí strkal hlavu do pračky. Na shromáždění dvouletému děvčátku ubalil takovou, že měla na pusince otisknuté prsty ještě po shromáždění. Když jsem na to upozorňoval toho staršího (protože mě o to mnozí žádali, že už se na to nemohou dívat), říkal, že oni určitě vědí co dělají a že Anička to občas potřebuje protože je neposedná. Dodnes mi je z toho na zvracení.

Arago to je dobré téma a věřím, že všichni k tomu určitě mají co říct. Já bych se zatím vyjádřil k tomu ....Zatímco Bible uznává rovinu Kristus - muž - žena a děti, SJ nabízí možnost - Kristus - organizace- žena, děti....

Velmi dobře jsi dal tyto dva stavy do protikladu. Opravdu si myslím, že v tomto směru jdou SJ proti Kristu. Dávat někomu radu jak má vychovávat své děti, to je situace kdy stojíme na tenkém ledu. Pochopím, když sestra, jejíž manžel není SJ má k někomu důvěru a ptá se co má dělat. V tom případě je možné ji povzbudit, ale rozhodně nikdo nemá právo říct, udělej to tak či onak. Právě již zmíněný starší ze sb. Brno-Bohunice má již mnoho let své manželství v krachu a přitom druhým dává jasné rady jak mají řešit situace v rozdělené domácnosti. Dokonce prosazuje názor a vede k tomu rodiny ve sboru, že vnoučata nesmí navštěvovat dědečka, který byl v 70 létech vyloučen, protože nesouhlasil s určitými postupy některých starších. Je to příšerné a smutné je, že mnozí na jeho rady dají. Myslím si, že když žena, jejíž manžel není SJ je ochotna o něm mluvit se staršími o tom jaký je, jak se chová, atd...ona sama jde proti Kristu a nerespektuje uspořádání, které dal. Takovým způsobem někteří pastýři ničí celé rodiny. Doufám, že se za to budou jednou zodpovídat. Tento bratr o kterém se tu zmiňuji má na svědomí již pěkný seznam rodin. Můj názor je, že ty ženy které jsou SJ by měli o výchově a dalších záležitostech rodiny mluvit především se svým manželem a s nikým jiným. Je to jejich zodpovědnost !

Ahoj Arago a &.

Na stránkách www.straznavez.cz je vyhrazený prostor nazvaný RADY. Původní idea byla, že by tam byly konkrétní rady ze života od lidí, kteří již něčím prošli, pro Ty, kdo mají nějaký problém s životem v rámci společenství SJ.

Jednak by tam mohly být články - jako například shrnutí tohoto tematu o dětech apod.

A také by tam mohl být prostor pro konkrétní otázky kohokoliv. Těch otázek asi nebude mnoho - zatím mi jich přišlo jen pár typu "jak je to se svadbou u SJ" apod.

Domnívám se, že je opravdu škoda nechat zapadnout některé zajímavé komentáře, které vyplývají z těchto diskuzí. CHtělo by to udělat z probíraného tematu závěrečné shrnutí. Ale já to dělat nebudu ...

Představoval bych si shrnutí prosté jakéhokoliv ideologického zabarvení. Tedy kromě obecného křesťanství samozřejmě - informovat seriozně a tolerantně.

Musel by se k tomu otevřít i jiný formát stránek - nevyhovuje diskuze tohoto typu, která je nepřehledná, ale ani klopotná postupná výstavba neinteraktivních stránek, která je nepružná a pomalá. Mělo by to být něco, kam je možno odesílat dotazy a kde by moderátoři mohli odpovídat a sami vkládat články.

Hmm ...?

M

Díky Petře za připomínku násilí na dětech na shromážděních. To je myslím kapitola sama pro sebe. Na jedné straně je určitě snaha vychovávat děti tak, aby na shromáždění seděly způsobně a tiše jako dospělí a proti tomu stojí fakt, že je to pro děti velmi těžké. Navíc je často prosazován názor, že by si děti ani neměly kreslit a měly by se účastnit svými komentáři. Chudák dítě ale často vůbec nerozumí tomu, co se na programu probírá, často tomu nerozumí ani dospělí. Dítě čas vnímá jinak než dospělý, je to pro něj relativně delší. Dítě se potřebuje hýbat, komunikovat... A tady záleží na tom, jak osvícení rodiče jsou. Někteří to řeší útěkem do 'klece' pro matky s dětmi, jiní se to snaží z dětí vymlátit. Následky mohou být kruté. Tím ale nechci říct, že zavrhuji tělesné tresty pro děti. Ale ve spojení s duchovní činností mi nářez připadá obludný.

Pro Michala :

To o čem píšeš je přirozený vývoj těchto stránek. Je pravda, že se často ztrácí nit v založeném tématu a těžko se dopátrat nějakého výsledku. Problém je v tom, že každý z nás má na věc jiný názor a stavět se do role toho, kdo má zaručenou pravdu, může být potíž.
Dokážu si představit, že by z každého tématu byla udělána analýza hlavních názorových proudů a čtenář si může vybrat, který ten názor je mu nejbližší. Pod touto analýzou by mohla být právě diskuze, která tomuto výsledku předcházela. Ale asi se nikdy neubráníme vlivu toho, kdo příslušnou pasáž bude moderovat.
Další otázkou je, zda si takový styl čtenáři přejí. S tím by možná souvisela anketa, co jim čtení těchto stránek přináší a co od nich očekávají.
Omlouvám se za tuto reakci, vím, že do tématu nepatří, ale reagoval jsem aktuálně na Michalovu reakci. Nechme toto téma dětem, jak je uvedeno v záhlaví a já založím pro tuto diskuzi nové téma.

Zdravím,
náš konkrétní případ se týká právě tohoto problému. Manželka i já exsvědkové společně vychováváme dvě děti. Jedno máme společné, druhé má manželka z prvního manželství. Otec této holčičky je ortodoxním (dle našeho názoru fanatickým) SJ. Hodlá přivést dítě do řad organizace s čímž manželka radikálně nesouhlasí! Tento problém byl i hlavním bodem několika soudních přelíčení, které manželka absolvovala proti otci dítěte. To co se snaží otec dělat - tedy přivést dítě ke křtu v organizaci SJ považujeme za cílenou snahu porušení a zničení toho nejzákladnějšího, co by si měl každý člověk chránit - zachování vztahů mezi dítětem a maminkou, která jej porodila a dalšími nejbližšími příbuznými. V tomto považuji organizaci za velmi nebezpečnou a zrůdnou!!!!

Abych to vysvětlil blíže.

Otec v období, kdy byla exkomunikována manželka (tehdy jeho, dnes moje), vyvíjel mnohaměsíční obrovské úsilí, aby se mu podařilo přispět i k exkomunikaci tchána s manželkou. Spolil se s mnoha staršími a mnoha "řadovými" členy a uspořádal vyložený "hon" za tímto účelem. To se jim také po mnoha kličkách a úskocích podařilo.
Nicméně tímto však jeho úsilí neskončilo. Nyní se stala jeho terčem i vlastní dcerka, kterou se snaží všemožně zaměřit na cíl - státi se SJ i přes důrazný odpor matky. Možná, že na tom není nic divného. Nebylo by, kdyby otec nebyl fanatikem, který důsledně s chutí a povýšenou arogancí dodržuje pravidlo "toho ani nezdravte". Otec a celé jeho okolí skutečně VELMI DŮSLEDNĚ A S POVÝŠENOU RADOSTÍ TUTO ZÁSADU DODRŽUJÍ. A nepochybně budou vyžadovat, aby je stejně důsledně začala dodržovat i dcerka - po křtu!! To by tedy znamenalo ÚPLNÉ ZPŘETRHÁNÍ KONTAKTŮ S MAMINKOU, KTERÁ DCERKU VYCHOVALA (její úplné zavržení a odstranění ze života - ani pozdravit!!!!!), SE MNOU - PĚSTOUNEM DCERKY, S BABIČKOU A DĚDEČKEM, KTERÉ VELICE MILUJE A VNEPOSLEDNÍ ŘADĚ SNAD I SESTRIČKOU, KTEROU OPRAVDU ZBOŽŇUJE ... Úplné zničení vztahů s těmi, které má nejraději a kteří v jejím životě nejvíce znamenají!!!
Místo toho by se měla zcela přidržet otce, který se o ni nestará a stýkat výhradně s lidmi, kteří opovrhují její maminkou a celou její rodinou.
Toto jednání, které vyžaduje organizace od svých členů je ohavnou kličkou, jak vmést mezi lidi dobré vůle nesnášenlivost, nenávist a zlo. A věřím, že některým členům je toto pravidlo vhod. Mohou tak uplatnit svoji aroganci a povýšenost nad druhými, nebo snad může sloužit i k osobní mstě, tak jak je to v tomto případě!!!

Že hovořím z cesty?


Tímto prosím tatínka mé manželky, aby zde zveřejnil za co byl exkomunikován a jakou roli v odůvodnění exkomunikace hrál roli vztah otec-dcera.
Jmenovitě - kdo stál u zrodu a kdo "tahal za nitky".
Děkuji za autentické doplnění.

Ahoj Yakuro. Jsem rád, že jsi do této diskuze přidal vaši zkušenost. Každý si může moji zkušenost se SJ přečíst na www.straznavez.cz a tam pochopí kdo stál za vším. Samozřejmě že to byl můj bývalý zeť a fyzický otec naší vnučky Kamil Kryčer za sb. Brno-Bohunice (on mi to v telefonickém rozhovoru osobně slíbil), za vydatné pomoci staršího Jiřího Musila st. a dalších.

Ten příběh určitě neskončil a nyní jak píšeš je zaměřen na naši vnučku a vaši dcerku. Ta obava o které píšeš, je umocněna ještě tím, že mi jako rodiče jsme již 4 roky neviděli naši druhou dceru, která je u SJ a se svým manželem starším ze sb. Brno-Líšeň Janem Palečkem jsou velkými přáteli tohoto člověka. Ten útok na naši vnučku je veden kdykoliv je u fyzického otce na návštěvě. Tito lidé naší vnučce vykládají jak špatný jsem člověk, jaké hrozné věci říkám o Bohu, že ubližuji své dceři která je SJ a další.....věřím, že tak mluví i o vás, vždyť stačí, že ji řekli, že maminka nebude žít v ráji a že vy jako manželé používáte nevhodným způsobem pohlavní orgány, a další a další nesmysly !

Je to podlost a nejhorší na tom je to, že se proti tomu člověk v celku nemůže nijak bránit. Osobně věřím, že je to jeho cíl, izolovat naši vnučku jak od nás dědečka a babičky, tak od vás jako rodičů. Pokud by se mu to podařilo, tak si můžete být jisti, že byste zažívali to co mi s naší druhou dcerou jak píši víše. No doufejme, že se to nestane a z vnučky vyroste zralý, svobodný člověk.

Yakuro a Petře,

ta situace, kterou popisujete je zjevně složitá pro obě dvě strany a to především proto, že jsou zde minimálně troje měřítka a zákony, které jsou na váš příběh uplatňovány.

Ty první jsou zákony ČR, kde dle rozhodnutí soudu, má fyzický otec právo, stýkat se se svým dítětem a hovořit s ním o tématech, které nejsou v rozporu s platnými zákony
Ta druhá měřítka jsou vnitřní zákony SJ, kde je třeba vytrhnout dítě z odpadlického prostředí a takto jej zachránit. Svoji roli zde může také hrát určitá vnitřní pomsta bývalé manželce, případně, pokud fyzický otec dceru miloval, tak zoufalá snaha jí k sobě připoutat. Z toho jak píšete, tak ale vyplývá, že otec o dceru nejevil zájem a spíše jí využívá jako objekt k manipulaci.
Třetí měřítka vidím v učení J.Krista, které se zřejmě snažíte aplikovat na své děti a tudíž snažení bývalého otce vnímáte jako hrubé narušení vašich výsostních rodinných práv.
Myslím, že jediná rozumná cesta je vychovávat dceru s rozhledem a s možností, aby byla schopná si utvořit vlastní názor. A pokud se od svého fyzického otce vrátí a má některé od něj přejaté názory, je lepší si o těch názorech povídat a ptát se jí, proč si myslí, že je to či ono pravda, jak by si to přála ona anebo jestli to může třeba být trochu jinak. Situace je nepříjemná v tom, že tento boj o dítě může mít na dceru nablahý psychický vliv. Tolik můj laický pohled na věc.

pro Yakuru

Je smutné, že musí Tvoje rodina zažívat takové tlaky. Velmi s tebou cítím. Vím, že výchova dětí je složitá a citlivá oblast. I když mám se SJ opravdu dlouholeté zkušenosti, ničím takovým jako Ty, Tvoje nejbližší rodina a příbuzní jsem si neprošla. Přesto si dovolím vyjádřit se k myšlence z Tvého příspěvku.

..dcerka, kterou se snaží všemožně zaměřit na cíl - státi se SJ i přes důrazný odpor matky...

Jistě víš, že procento úspěšnosti, kdy se děti SJ nechají pokřtít není moc vysoké. Vzhledem k tomu, že dcera vyrůstá u vás, máte jako rodiče více času ji "tvarovat". Nyní, když je opravdu hodně malá, ledacos si nechá namluvit. Možná, že i ledačemus nerozumí a uvěří...
NEBOJ!! I dcera vyroste!!! U svědků se přece nekřtí malé děti! Nejmladšího křtěnce ze svého okolí co znám je nyní již mladá žena, co se nechala pokřtít v 11 letech. To je ale výjimka. Ta dotyčná stejně již sama odešla. Nenechala se vyloučit, ale sama se oddělila od NSSJ. Moje dcera také když byla hodně malá všemu věřila. Ale jak děti rostou, i když jim do dospělosti chybí hodně, ony si dovedou udělat v hlavě pořádek. Dělají to svým dětským způsobem. Ledacos vycítí, ikdyž to ještě neumějí pojmenovat. Je velmi nepravděpodobné, že by se vaše dcera v době dospívání nechala pokřtít. Pod nátlakem přece do toho bazénu nevleze!! A jistě víš, že křtu předchází různě dlouhé období kdy je uchazeč různě konfrontován, zda vyhovuje požadavkům. Takže to vše je otázka více či méně vzdálené budoucnosti. Do té doby máte vy rodiče, prostor pro rozvíjení její víry, prostor pro pomoc při vytváření jejího úhlu pohledu na svět. Prostor pro pomoc při rozlišování dobrého a špatného..

Díky za vaše reakce.
Nevím na kolik máte zkušenosti s tímto problémem a jeho řešením před soudem ČR. My již docela bohaté.
Nedávno skončila jedna ze soudních tahanic, kdy manželka stála proti otci ve věci četnosti styku otce s dcerou a také jeho fanatickým výchovným metodám popouzejícím proti rodině matky a jí samotné.

To co popisujete výše, tudíž vysvětlovat dceři jak se situace má, co má o tom co se děje vědět... má mnoho úskalí. Jedním je samotná psychika dítěte. Tato situace trvá již od jejích čtyř let. Nyní jí je deset a stále se musí vyrovnávat s tím, že:"... matka je v moci ďáblů a celá její rodina jsou Satanovi přisluhovači. Bude s celou rodinou zničena v Armagedonu, protože je nekajícná hříšníce..." - dle slov otce. To je jen zlomek z toho co otec dceru učí. A to ať přímo nebo prostřednictvím shromáždění a společenství s jeho přáteli - SJ.
Jak s tím může milující matka bojovat? Soudně určený styk dítěte s otcem matka dodržovat musí, jinak o dceru příjde. Vysvětlovat, jak to radí ostatní znamená způsobit pěkný zmatek v hlavičce děťátka, které vlasně neví co si má myslet? Často se ptala: "A kdo je teda ten zlej mami? Ty nebo taťka? On říká, že ty!" Co jí odpovíte? Ať odpovíte jakkoli, prostě je to obrovská zátěž pro psychiku dítěte a nějak se to na něm musí projevit.
A vrátím se k tomu "Jak odpovíte?". Samozřejmě, že se snažíte odpovědět tak, aby dítě co nejméně trpělo. Ale také tak, aby jasně vědělo, že nemáte doma Satana ani nejste v moci démonů, že se nemusí bát. Že když si žena nenechá na sobě a dítěti páchat domácí násilí a od takového násilného muže odejde není ostuda hodná zavržení, ale naopak. (Domácího násilí byla dcerka nejen svědkem, ale někdy přímo terčem, než menželka od Kamila Kryčera odešla a rozvedla se s ním.) A další a další neustálé vysvětlování nesmyslů, pomluv a blábolů sypajících se na malé dítě. Co jiného zbývá než vysvětlovat. To by jistě udělal každý.

To zda je to správné řešení či nikoli si musí odpovědět každý sám.

Vrátím se zpět k nedávno ukončenému soudnímu sporu. K této věci byla přizvána i soudní znalkyně z oboru psychologie Lincová, jejíž posudek byl v úplném rozporu s posudkem jiného odborníka. Paní Lincová otcovo jednání nazvala "neprokázaným". (To bychom ho museli sledovat, odposlouchávat a natáčet.) Naopak matčino vysvětlování otcových útoků bylo posouzeno jako "silná manipulace dítěte proti otci"! (K tomu důkazy potřeba jaksi nejsou.)
A teď si vyberte. Kdo Vám radí dobře, kdo špatně? Často jsou rady zcela protichůdné, často nepoužitelné. Kdo má pravdu, který člověk?
Jen matka se musí rozhodnout.

Je to obrovský balvan zodpovědnosti. Proto se dnes již nedivím, že mnohá žena se nechá týrat, že snáší utrpení, že nemá odvahu se vzepřít, že nenajde sílu odejít a postavit se tyranovi. Ženám, které to dokázaly patří můj obdiv, protože když sleduji kolik bolesti, síly, psychiky a odvahy musí žena obětovat, nevím, nevím, jestli bych se v takové situaci dokázal vzepřít já sám.

Hrůza je, že sposta lidí vůbec nevěří, že je něco takového možné. Myslí si, že život v totalitní společnosti uprostřed demokracie není tak "horký".

Například některé z názorů čtenářů:

"Nevěřím, že by dnes opravdu někdo nechal zemřít své dítě kvůli krvi."

"Když nebudu souhlasit s ODS, tak z ní vystoupím a půjdu třeba někam jinam." (V rámci přirovnání organizace NSSJ k politické straně.)

M

"Když nebudu souhlasit s ODS, tak z ní vystoupím a půjdu třeba někam jinam." (V rámci přirovnání organizace NSSJ k politické straně.)

Půjdeš jinam a dopadneš stejně. Jen kabát bude mí trošku jiný střih.
Steně tak u SJ a nebo "jít jinam"..

Pane Štefku, mohu se zeptat prosím kolik je vaší vnučce let?

Pro Yakuru a ostatní!

Tak jsem se slzami v očích přečetl to , co jsi napsal, kdysi jsem byl asi podobný blázen, jako bývalý muž Tvé ženy. Dnes mám výčitky svědomí, má prvorozená dcera mi to dnes vrací, protože jsem z ní vychoval fanatika u SJ. Už jsem to tady psal, ale v této souvislosti to musím napsat znovu. Mám vnučku, viděl jsem ji jen jednou po narození a nyní má již rok a nevím jak vypadá. Velice mě to skličuje.
Takový je život, bohužel, mé jednání a chování mě dostihlo. Druhou dceru jsem už do ničeho tak moc nenutil, chtěl jsem, ať se naučí nejdříve být pozorovatelem a pak teprve, ať jedná podle svého poznání. Nikdy se nestala SJ a nelituji toho, je totiž svá, ale není bez víry v Boha. Máme spolu dobré vztahy a to mě dodává sílu k tomu, že vše není ztraceno. Doufám, že jednou prvorozená dcera, společně se zeťem, dostanou rozum, snad pochopí, že i oni jsou NSSJ oklamáváni. To samé platí pro zeťova tátu a mámu, jsou to lidé se srdcem na dlani, dodnes je mám rád, ale nemůžu k nim jít, žijí v hrůze, že na ně dolehne ruka "staršovců" NSSJ, pokud by měli se mnou kontakt. Vím, že to pro ně není jednoduché. Největší obavy mám však z toho, že moji vnučku budou učit stejné fanatičnosti a mě, jako jejího dědu, nedovolí nikdy lépe poznat. Mladší dcera, co by "narušitel", slíbila, že bude vnučce o dědovi vše vyprávět, aby věděla, že má děděčka, který ji má na dálku velice rád. Snad jednou, až bude velká, bude mít sílu na to, aby mě poznala a navštívila. Je smutné, že jako křesťané, nejsme schopni rozumné domluvy v rodinách. Neumíme totiž dostatečně používat s láskou Boží pravdy správným spůsobem, protože do této "pravdy" se podvodně vloudil lidský činitel, který se jen za pravdu vydává. Způsobuje tak spousta utrpení v rodinách SJ i exSJ.

1. Korintským 13,3
A kdybych rozdal všechen svůj majetek a nechal se třeba i upálit, a přitom bych to dělal bez lásky, není to k ničemu.

1. Janova 4,18
Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

Výše uvedené texty si čtu, když na mě doléhají mé rodinné chmury a dohání mě má nedokonalost a hříšnost. S hlubokou láskou se dají zvládout všechny těžkosti života, jen je k tomu potřeba, aby ti kolem nás, kterých se to týká, byli ochotni ke spolupráci. Bohuže, obludárium strachu, které vyrobila NSSJ, je často silnější a tak je čistá láska doslova "umlácena k smrti". Jak říkám ženě doma, chtělo by to znova tzv. "výstřel z Aurory", jenže lidí odvážného srdce, kteří by to udělali, je pomálu. Chce to čas, snad se to jednou nějak změní, snad dojdeme k vítězství pravé lásky a svobody.

Jakub 1,25
Kdo se však pozorně zahledí do Božího zákona a pochopí, že ho jím Bůh nechce svázat, nýbrž osvobodit, nezůstane jen zapomnětlivým posluchačem, ale vede ho to k činům, které mu přinesou radost a štěstí.

Pán s Vámi!

Vláďo, je to smutné, co prožíváš a může to bohužel potkat nejenom každého z nás, jak tady píšeme, ale i ty, kteří jsou dnes činí SJ a třeba časem nebudou. Je to jako pověstný Damokův meč.
Navíc s hlediska zcela lidského je soužití prarodičů s vnuky dle psychologů důležité. Ono je to totiž jako v té básni od Nerudy o Dědově míse. Také tam platí jak se otcové chovají ke svým otcům, tak se k nim budou chovat jejich synové. Pokud funguje úcta k prarodičům, je to velmi dobrý základ pro vlastní stáří. Navíc, na dobu strávenou s dědečkem a babičkou většinou vzpomínáme rádi, byli méně přísnější a jejich rady byly laskavé. I to je prvek, který by v rodině neměl chybět. Zatímco rodiče bývají přísní a uspěchaní, prarodiče již mají dostatek času a zkušeností a vyvažují negativní stránky rodičů.
A pohled biblický? Dokážete si představit, že by Izák řekl Jákobovi, že s Abrahamem, svým dědou nesmí mluvit? To je nepředstavitelné.
Stejně nám ale nakonec nezbyde nic jiného než cesta odpuštění, ale poranění od nejbližších a vězení izolace od nich velmi bolí.

Christian´s gayangel napsal:Pane Štefku, mohu se zeptat prosím kolik je vaší vnučce let?

Nyní 10. Spory začaly v jejích asi čtyřech letech.

NSSJ se snaží tvářit,že podporuje soudržnost rodin.Chvástání o tom,kolik rozvodů mají katolíci a oni téměř žádný jsem na schromážděních slyšel mnohokrát.Některé články ze SV vyloženě doporučovali zvěstovatelům celibát ,a čas ,který jiní věnují rodině využít v průkopnické službě.

Přemýšlel jsem znovu o tomto tématu. Neznám moc rodin, kde by byl jeden vyloučený a druhý zůstal. Většinou je to potom tak, že odchází i druhý partner nebo se spolu rozvedou. Zajímavý je pohled na výchovu dětí z hlediska toho, co jim předkládat. Zatímco do vyloučení jednoho z rodičů se většinou držela jednotná linie pravdy, která je nezpochybnitelná /což dětské duši asi vyhovuje ze všeho nejlépe/, nyní je dítě konfrontováno s tím, že tyto skálopevné pravdy pukají a vytváří se nové hypotézy a názory. Je nebezpečí, že se dítě přestane orientovat v problematice, je nejisté, ke komu se má modlit a zda se modlit, zda je správné na shromáždění chodit a samozřejmě vyvstávají další konflikty. Výsledkem může být to, že se dítě ještě více přimkne k "pravdě", aby si uchránilo své jistoty, případně začne lavírovat mezi názory obou rodičů, leckdy z toho i těží. Tato zkušenost může být pozitivní u těch dětí, které jsou již větší a odkrytí temné opony jim může pomoci odhalovat vzorce manipulace v sektách. Dítě tak může jít do života s jasnějším názorem. Anebo taky ne...

Dobrý den,znám spoustu rodin SJ,ale nechci jenom kritizovat-určitě to není podle písma.Odpíraného chleba největší krajíc

Ze svých nynějších zkušeností mám různé výsledky. I u těch SJ, kteří odešli, ale zachovali si duchovní hodnoty a zůstali věřící, jsou výsledky výchovy jejic dětí různé. Každopádně mají děti více svobody v jejich dalším rozhodování. Otroctví dogmat padlo.

PETRONELLA87 napsal:O výchově dětí si myslím toto: že by rodiče neměli být jeden tak a druhý onak...tzn. že když jeden chce žít normálním životem bez sekty, bez vlivu téhle organizace, měl by i ten druhý partner, který je členem brát především ohled na dítě a netahat jej tam, protože za prvé - jednoznačně SJ učí bludy, které malé dítě asi těžko pochopí, když jej nechápou pořádně ani dospělí...za další je to pro dítě jednoznačně utrpení nějaké nepřesné strašení satanem a koncem světa a kdesi cosi...pak má chudák to dítě trauma i ze slavení svých vlastních narozenin, vánoc, atd. atd..A to se SJ chvástají, jak mají děti rádi...Mno do určité míry...spíš bych řekla, že je jejich víra vede k tomu děti ponižovat a nenávidět ... Nepopřát jim k narozeninám a pak s nimi ani klasicky neoslavit Vánoce, mno nevím a vrcholem všeho je, když malé dítě musí poslouchat, jak by jej vlastní máma či táta nezachránili darováním krve...Mno teda je to sado maso pro dítě...Ještě horší než nevím co, nechtěla bych vyrůstat v rodině SJ....Opravdu kruté a tvrdé......
A i když se u učení SJ prokáže opak, tak jednoduše si umyjou ruce tím, že prohlásí nové světlo ... a je po problému...

O braní ohladu na dieťa a nenútení ho chodiť s jedným SJ rodičom na zhromaždenia plne súhlasím, ale ďalšie čo píšeš sú hlúposti, dieťa to podla mňa tak nevníma, myslím to "strašenie satanom a koncom sveta" na to by sa ani rodičia nemali zameriavať pri výchove detí. Úplne ma ale dostala táto tvoja veta: "Nepopřát jim k narozeninám a pak s nimi ani klasicky neoslavit Vánoce" aká trauma môže prosím ťa z tohto vzniknúť, zvlášť neviem prečo tu spomínaš vianoce keď väčšina ludí tu ich aj tak neoslavuje, lebo vedia že je to úplne mimo. Sám som ich zažil len pár a vôbec mi nechýbajú. Žiadne sado-maso vyrastať v rodine SJ nie je, samozrejme ak rodičia používajú zdravý rozum. Problém by som videl až v období dospievania, kedy nastupuje citové vydieranie a nátlak ak sa mladý človek náhodou rozhoduje ísť iným smerom.