Ježíš Kristus = Bůh, anděl, člověk nebo šílenec?

--------------------------------------------------------------------------------

Snažil jsem se uvažovat o tom, proč je mezi SJ vcelku jednota a tady ji nejsme schopni dosáhnout.

Mezi SJ je to jednoduché. Vše je stanoveno, určen směr a způsob „jízdy“, nikdo nesmí samostatně, pod hrozbou trestu krůček vpřed, zpět a nebo do strany.

Mezi námi je plná svoboda názorů. To by ale nemělo být překážkou. V čem je tedy vada?

Příklad. Mluvím o motoru. Jenže jsme si předem neřekli o jakém. Jeden mluví a prosazuje parametry motoru z letadla, druhý z ponorky, další z mopedu a ještě jiný z dětského modelu. Všichni sice mluví o stejném námětu, ale přesto se nemohou sjednotit. Nebyl stanoven základ, a to, o kterém motoru je řeč.

Podobný problém asi bude tady. Přesto, že jsou rozdílné názory, přesto má každý pravdu. Ne tu svou, lidskou, ale skutečnou pravdu. Jako v případě těch motorů.
Duchovní dary, večeře Páně, život v nebi, život na zemi, a další „závěje na silnici“. Všichni mají pravdu, stačí se jen sjednotit, o jakou situaci se jedná.

Představte si, že bychom všichni souhlasili s tím, že Boží záměr, je věčný život člověka na zemi.

Opatření v podobě smrti Krista a v podobě jeho vlády po tisíc let se svými spoluvládci je nasměrováno na to, aby tento jeho plán, věčného života na zemi, byl uskutečněn.
Co se stane s těmi, kdo jsou vyvoleni, aby vládli s Kristem, po ukončení jejich úkolu, snad nebylo zjeveno. Jestli půjdou zpět ne zem, nebo jinak.
Možná by bylo dobré se sjednotit na myšlence, co a kdo bude mít podíl na nebeském vzkříšení a proměnění, a za jakých podmínek, a kdo, na pozemském životě a vzkříšení
a jestli se i těch „pozemských“ týká proměnění. A k tomu přidat třeba i další základní mléčné poznání.

potom se můžeme pustit do hutných debat o tom, co se očekává od lidí, kteří budou tvořit vládu s Kristem (znovuzrození, pánova večeře, dary ducha Pokud toto základní mléčko strávíme a sjednotíme se,atp.) a co je vyžadováno od ostatních Kristových služebníků, kteří na této výsadě nemají podíl.

Potom snad by přestala i jakási hádka, v podobě vnucování, že všichni jdou do nebe, všichni se musí znovuzrodit, protože jinak tam, do nebeského království nevstoupí, všichni to a všichni ono.

Je psáno že „náš duch svědčí s Božím Duchem, že jsme Boží děti“.
Mně osobně duch nic nedosvědčuje a necítím se být Božím dítětem na této úrovni. Přesto mne někdo ale stále nutí, „ty to musíš cítit, ty musíš dosáhnout tohoto stavu ty musíš se znovuzrodit, ty musíš…“

Nebo znáte ještě i jiné závěje na silnici, které nás nutí „vzdát další debatu“ protože každý pokus o vyjetí kopce je marný?
Jinak hrozí, že namísto jednoty a přátelství, vyroste opovržení navzájem, rozdělení a rozpad.
_________________

--------------------------------------------------------------------------------

V této diskuzi opět zaznělo mnoho otázek, na které nikdo neodpověděl, dokonce ani ti, kteří mohli. A to je podle mne hlavní důvod, proč diskuze nefunguje tak, jak by měla. Vezmu to od posledního příspěvku dědy Slavíka.

Sváťa doporučuje, abychom se sjednotili na myšlence, kdo bude mít podíl na nebeském vzkříšení a proměnění a za jakých podmínek a kdo na pozemském životě a vzkříšení a jestli se i těch „pozemských“ týká proměnění. Nemám nic proti tomu, že téma „vzkříšení“ patří k duchovnímu mléku. Mám však za to, že to duchovní mléko v podobě učení o „vzkříšení mrtvých“ (Hebrejcům 6:2) nemá nic společného s uvažováním o tom, že je někomu skrze evangelium nabízená pozemská a někomu jinému nebeská naděje. Tato dvojí naděje, kterou hlásají SJ, totiž není duchovním mlékem, ale pouhou lidskou filozofií! Do hutných témat se opravdu můžeme pustit, ale měli bychom mít jasno v tom opravdovém mléku, ke kterému patří „prvotní“ nauka o Kristu (Hebrejcům 6:1–3).

K té prvotní nauce o Kristu patří mimo jiné zodpovězení otázky, kterou položil „pavel pw“ a která zněla: „Obrátil si se ke Kristu již někdy v modlitbě?“ Když ten, komu byla tato otázka položena, nereagoval, a „pavel pw“ položil jinou doplňující otázku, dostali jsme odpověď: Ano, jsem ve spojení s Ježíšem Kristem. Tato odpověď však vůbec neřešila tu původní důležitou otázku a tak si o tom spojení můžu pouze ledacos myslet.

Jak ale můžeme přejít k hutnému pokrmu, když jsme neslyšeli jasnou odpověď ve věci, která se týká duchovního mléka? Nemůžeme přece odbýt prvotní nauku o Kristu a myslet si, že porozumím nebo již dokonce rozumím knize Zjevení. Oskar toho opravdu hodně napsal, ale málo z toho, co tvrdí, doložil Písmem (v celém příspěvku z 13. března ŕ 23:50 jsem nenašel ani jednu odvolávku na biblický text).

V jiném svém příspěvku Oskar dokonce tvrdí, že v žádném biblickém citátu, které uvedli jiní, nevidí „nic, co by se stávalo sporným ve světle představy, že Ježíš Kristus je stvořená (zplozená) bytost“. Vůbec si nevšiml, že někdo jiný poukazuje na to, že být stvořen a být zplozen je rozdíl a že poznání tohoto rozdílu vychází z Písem. Vlastně všiml si, ale jak sám přiznává (viz příspěvek z 10. března ŕ 21:03), opadl jeho zájem o danou diskuzi, přestože jsem odpověděl na jeho argument, když se snažil dokázat, že PRÓTOTOKOS PASÉS KTISEOS (prvorozený všeho stvoření) z Kolosanům 1:15 znamená, že Pán Ježíš je stvořenou bytostí. Jenže pokud opadá zájem v momentě, kdy nám dojdou argumenty, jak se potom chceme k něčemu dobrat? Nebo si myslíte, že nám bude patřit „hutný pokrm“ (Hebrejcům 5:14), když žádný problém nedotáhneme do konce a jeden bude mluvit o koze a druhý o voze?

Martine C., já si myslím, že nemáme šanci tady dospět k nějakému rozumnému závěru a ke shodě o základních otázkách, pokud se nezmění jedna podstatná věc, kterou je taková skutečná shoda podmíněná.

Nejde o nějakou kulturu diskuze, jde o něco úplně jiného, principiálnějšího. Když se popisuje zmatení jazyků v Babylonu, tak se tím obrazně vyjadřuje zmatení toho, co se pomocí jazyků a slov vyjadřuje - totiž zmatení představ, na prvním místě představ o spravedlnosti a o Bohu. Bůh tu kdysi dávno nastolil takové poměry, že neexistuje dodnes ve světě síla, která by dokázala lidi sjednotit v myšlení a především v pohledu na Boha a Boží spravedlnost. Lidstvo je tomu vydáno napospas a ten zlý toho umí chytře využívat, a proto odedávna střídá jedno náboženství druhé a jedna filozofie druhou a nic z toho nevede k pokoji mezi lidmi ani k poznání Boha.

Existuje jenom jeden způsob, jak dosáhnout shody v myšlení, a to tehdy, jestliže někde zavane Boží duch a uzpůsobí mysl zúčastněných osob, aby byli stejného smýšlení a znali stejnou pravdu, o které hovoří Ježíš Kristus. Tu pravou jednotu lze tedy nastolit pouze Božím duchem, jinak je to jenom hra na toleranci a vybízení ke sjednocování názorů, které pochází z těla a jako takové nemá naději na úspěch.

Zajímavý názor na dosažení jednoty. Jelikož jsem byl označen jako ten, kdo je ovládán tělesným smýšlením, při hledání Krista a rovněž, jako ten, kdo je v zajetí svých představ, na jiném místě opět, že mi tyto věci nezjevil svatý duch, dovolím si tedy tu pošetilost, že odpovím ve stejném duchu. A přesto nechci oplácet urážku urážkou.
Organizací SJ vane duch jednoty. Je patrný v myslích a srdcích těch, kteří uznávaji VRO jako jednotící sílu řízenou Ježíšem Kristem. Podobná jednota a podobný duch potom vane i v jiných náboženských skupinách, kde jednotlivci též věří ve spojení s Kristem prostřednictvím nějakého člověka, nějaké skupiny lidí, nějaké instituce. Sjednotit se s těmito křesťany, kteří jsou pod vlivem vanutí tohoto jiného ducha je těžko uskutečnitelné. Je vlastně možné jenom za předpokladu, že se podvolíte stejnému vanutí ducha a uznáte jeho autoritu. Zde narážím i na některé skupiny vzniklé z bývalých svědků Jehovových, kteří se opět seskupují kolem nějakých "pomazaných", kteří jim opět přidělují nějakých "duchovní pokrm".
Boží Duch naproti tomu nikomu svou autoritu nenutí a jednota vyplývající z Božího Ducha je založena na ochotě věřících mu naslouchat a učinit mu místo ve svém srdci.
A tak nejednota vyplývá z toho, že jsme omezeni sami sebou. Ale mám podezření, že někteří jsou navíc omezeni uznáním další autority a vzdávají se vlastního vztahu ke Kristu. Projevuje se to například tím, že v konečném důsledku odmítnou i samotné Boží slovo a přidrží se lidského slova. Jak, ale potom mohou dosáhnout plné míry vzrůstu?
Tato slova nepředkládám, jako to, že jsem něčeho dosáhl, ale jako podnět k otevřenosti. Sám se snažím být otevřený a též mi to někdy nejde úplně dobře a svůj názor opravuji se zpožděním.

Tato naše diskuze je opravdu náročná. Jak to mají bezvadně zařízené ostatní církve, včetně SJ, kde stačí pokorně kývat hlavou a je „Bohem schválen“.

Martine, nemohu si pomoct, ale nemáš pravdu v tom, že úvaha o životě na zemi je lidská filozofie, že Bible mluví jen o životě v nebi s Kristem.

Když se člověku nějaké dílo nepodaří, vhodí jej do popelnice a může začít znovu. Každý je omylný.
Dá se to říct o Bohu? Nepodařil se mu plán s věčným životem člověka na zemi (za podmínky, že člověk nezhřeší) a proto svůj původní plán, jako neproveditelný, vhodil do popelnice a stanovil jiný, pro tentýž život, ale duchovní a v nebi?

No a protože našich tisíc let je u Boha jako jeden den, potom podle zastánců víry pro život pouze v nebi, a pro všechny, se Bůh pořádně zesměšnil. Jeho dílo vůbec nebylo „velmi dobré“, ale nepovedené s trváním jen na několik dní (podle jeho měřítka času) a jeho původní prohlášení, že „země na věky trvat bude“ (jistě nemyslel pustou planetu), tak to byl také pořádný omyl. Je to vůbec možné, takto uvažovat?.

Je pravda, že Nový zákon se zabývá převážně Kristem a životem v nebi. Sice jsou tam zmínky i o životě na zemi, na příklad, že nic nečistého nezdědí Boží (nebeské) království s dodatkem, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých a tedy nečistých a protože nemohou do nebe, musí být logicky vzkříšeni na zem. To není lidská úvaha, ale říká to Bible. Stačí se jen rozhlédnout a sundat klapky z očí, které vymezují pohled jen určitým směrem.

Kristus a jeho spoluvládci, kteří jdou k němu a pro tento vstup mají stanovena přísná pravidla, je hlavním námětem Nového zákona. Ten starý se o nich také zmiňuje, ale ne podrobně. Jen zmínkami o Mesiáši, semeni a semenech atd.

Této skutečnosti věnuje NZ proto tolik pozornosti, že je to jediný možný způsob, jak uskutečnit to, co bylo na počátku a co nebylo vhozeno do popelnice. Uskutečnění toho, co Bůh vytvořil a satan se snažil zničit. Ráje na zemi. Snaží se dokázat neschopnost Boha, zesměšnit ho.

Nahradit tento pozemský ráj, rájem nebeským, je přesně to, o co se satan snaží. Odstranit a zničit tuto zem a život člověka na ní.
Nebo, že by to Bůh opět nějak popletl, když na jedné straně říká „zničím ty, kteří mi ničí zemi“ a sám na druhé straně by dopředu naplánoval pustou zemi určenou k zániku, protože všichni lidé by žili v nebi? Přestože předtím tvrdil něco jiného, a sice „země na věky trvat bude“?

Myslel jsem. Že tyto otázky jsou jen základním mléčkem o Kristu a jeho úkolu, ale vidím, že je to pro některé i těžkostravitelné sousto.

Pro Oskara:

Mám trochu problém právě s těmi slovy, respektive s tím, jak kdo vyjadřuje své představy. Buď je to vyjadřování založeno na Písmu (a pak si myslím, že ten, kdo obdržel Božího ducha, ví o čem je řeč) nebo ne (a pak je problém, protože ihned není jasné odkud přesně vane vítr, a než si to vyjasníme, nějaký čas to trvá).

Vezmu nyní jako příklad Tvá slova:

Existuje jenom jeden způsob, jak dosáhnout shody v myšlení, a to tehdy, jestliže někde zavane Boží duch a uzpůsobí mysl zúčastněných osob, aby byli stejného smýšlení a znali stejnou pravdu, o které hovoří Ježíš Kristus. Tu pravou jednotu lze tedy nastolit pouze Božím duchem, jinak je to jenom hra na toleranci a vybízení ke sjednocování názorů, které pochází z těla a jako takové nemá naději na úspěch.

I zde mám problém. O jakém nastolování pravé jednoty to vlastně mluvíš? Boží duch přece nebude nikoho znásilňovat. Boží duch Kristovy následovníky sice opravdu sjednocuje, ale podmínka je, abychom ho přijali dobrovolně a podvolili se jeho působení. Jinými slovy, v každé době zde byli lidé, kteří měli Božího ducha, ale byli zde i lidé bez toho ducha a dokonce lidé s jiným duchem. Ale i ten, kdo Božího ducha má, nemůže něco nastolovat. Může pouze v moci toho ducha působit a jedině tak se může stát to, co napsal apoštol Pavel: „Ale jestliže všichni prorokujete a vejde nějaký nevěřící nebo obyčejný člověk, je všemi kárán, je všemi bedlivě zkoumán; tajemství jeho srdce vycházejí najevo, takže padne na tvář, bude uctívat Boha a oznamovat: „Bůh je skutečně mezi vámi.““ (1.Korinťanům 14:24–25)

To padnutí na tvář není uznáním vyššího postavení někoho z lidí, byť by to byl člověk naplněný svatým duchem, ale je uznáním Boha, přičemž to uznání je spojené s přijetím jeho ducha. Jinými slovy, to padnutí na tvář je stejná zkušenost, kterou má každý znovuzrozený křesťan, a každý, kdo má právo v Kristově církvi vyučovat, musí mít tuto zkušenost. Kdo tuto zkušenost nemá, může Boží slovo vysvětlovat leda tak podle lidské filozofie, a v tom je ten problém. Je zapotřebí rozpoznat, kdo vysvětluje Boží slovo v moci ducha a kdo ne. Ze slov apoštola Pavla je patrné, že i člověk nevěřící to může rozpoznat.

Pro dědu Slavíka:

Sváťo, tvrdíš, že nemám pravdu v tom, že úvaha o životě na zemi je lidská filozofie a že Bible mluví jen o životě v nebi s Kristem. Jenže i zde je problém se slovy. Já jsem totiž nic takového nikdy netvrdil ani neučil. Pouze upozorňuji na to, že skrze evangelium není nabízena pozemská naděje. Pán Ježíš totiž nezrušil hlásání té jedné naděje, totiž nebeské (srovnej Efezanům 4:4; 1.Petra 1:3–5). Jestliže ji nezrušil, tak nemohu přece hlásat jinou naději bez toho, že bych nebyl „proklet“ (Galaťanům 1:8–9).

To však neznamená, že během tisíciletého království Pána Ježíše bude země pustá a bez lidí. Věřím, že opravdu někteří lidé přežijí Armagedon, kteří i po Armagedonu budou žít na zemi. Tato víra však není předmětem naděje evangelia, kterou máme hlásat. Jestliže jsem přijal nebeskou naději, nemohu hlásat naději pozemskou. Jestliže někdo přijal pozemskou naději, pak skutečně nepřijal „dobrou zprávu o Kristu“ (Galaťanům 1:6–7), ale jiný druh dobré zprávy.

Nevěřím, že lidstvo bude díky posledním Ježíšovým učedníkům v roli proroků zachráněno, jak tvrdí Oskar, protože i poslední Ježíšovi učedníci budou „ohlašovat Pánovu smrt, dokud on nepřijde“ (1.Korinťanům 11:26) a pak budou všichni „přeměněni ve chvíli, v okamžiku, během poslední trubky“ (1.Korinťanům 15:52) a budou „uchváceni v oblacích“ (1.Tesaloničanům 4:17) vstříc Pánu. Zkrátka a dobře, v té době „jeden bude vzat s sebou a druhý zanechán“ (Matouš 24:40), a ten, kdo bude vzat, nebude zachraňovat ty, kdo do té doby neuvěřili a nepřijali tu jednu naději nebo byli dokonce nevěrní.

Co dodat k Martinovi? Souhlasím je to v podstatě i můj názor..

Většinou souhlasím. V podstatě mluvíš stejně jako já, mimo několika detailů,.nemám námitek, proti obsahu (tvé představě) evangelia.
Evangelium, nebo poselství o příchodu Kristovi vlády, je hlavní a podstatná myšlenkou Bible. V Kristu je záchrana .On je cesta, pravda i život.
Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Poselství evangelia je tedy věčný život prostřednictvím Krista.
Omezit ale evangelium jen na polovinu, o nebeské vládě a nepřidat i tu druhou polovinu s dodatkem komu a proč tato vláda bude vládnout, jaký je její vládní program a s jakým výsledkem, by neznamenalo oznamování evangelia, ale jen vlastního názoru.
Také by zmizela otázka, proč vlastně se muselo stát vše právě tak?.

Mnozí mají pocit a touhu být v nebi s Kristem.
Jiní mají touhu, žít pod jeho vládou a vládou jeho spoluvládců zde na zemi.
V tomtéž Božím království, jen v jiném „ovčinci a na jiné pastvě“.

Kdo těmto lidem vložil tuto touhu do srdce? Patrně oběma skupinám tentýž duch.

Protože se cítím být spolu s Kristem v jeho panství nahoře, nemám právo upírat jiným skutečnost pozemského života pod tímto panstvím (podle evangelia) a nebo zkracovat evangelium o jeho nedílnou část, vládu nad zemí.

Zaráží mně názor že „jestliže někdo přijal pozemskou naději, potom nepřijal evangelium o Kristu“.

Evangelium oznamuje, že Kristus zemřel za všechny hříchy světa. Ne jen za ty s nebeskou nadějí. Slíbil vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.

Do nebe žádní nespravedliví nevstoupí (nic nečistého). S Kristem budou jedině ti spravedliví.
Nespravedliví budou tedy po svém vzkříšení (nebo přežití velkého soužení) tady na zemi. I to oznamuje evangelium.

Jak jsi správně podotkl. Jeden bude vzat (spolu s Kristem nahoru) a druhý ponechán (pro život na zemi)
A ještě jiní, v podobě koukole, odstraněni navždy. I to ale také oznamuje evangelium.

Tak proč evangelium ořezávat jak Hitler protektorát?

Sváťo, píšeš:

Mnozí mají pocit a touhu být v nebi s Kristem. Jiní mají touhu, žít pod jeho vládou a vládou jeho spoluvládců zde na zemi. V tomtéž Božím království, jen v jiném „ovčinci a na jiné pastvě“. Kdo těmto lidem vložil tuto touhu do srdce? Patrně oběma skupinám tentýž duch.

Myslím si, že právě zde je zakopán pes. Pořád se Ti totiž zdá, že Ti někdo bere část poselství evangelia a že tedy ten, kdo mluví o nebeské naději jako o povolání „v té jedné naději“ (Efezanům 4:4), omezuje evangelium na polovinu.

Jenže po pravdě řečeno Pán nás povolává ke „vzkříšení spravedlivých“ (Skutky 24:15) a ne ke vzkříšení nespravedlivých. Vzkříšení je fakt, před který bude postaven každý, ale naděje se vztahuje pouze k tomu lepšímu. Apoštol Jan přece napsal: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na první vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let.“ (Zjevení 20:6)

Proč by Boží duch v době milosti dával do srdce touhu po jiné naději? Jestliže žijeme v době milosti, pak se nemáme řídit svými pocity a touhami, ale tím, co nám nabízí Pán, a Pán Ježíš nenabízí jiný ovčinec a jinou pastvu, ale učí, že ti, kdo budou naslouchat jeho hlasu, „stanou se jedním stádem jednoho pastýře“ (Jan 10:16).

Myslím si, že většina SJ nepřijímá nebeskou naději jen proto, že tak byli naučeni, a také proto, že se necítí být hodni toho povolání. Jenže ve skutečnosti nikdo není hoden té naděje. Je to milost či nezasloužená laskavost i pro toho nejlepšího z lidí. Tu naději si nikdo nemůže zasloužit svými skutky, ale může ji přijmout svou vírou v Boží slovo. Víra se chápe té naděje a ne pocit a touha.

Chtěl bych se Tě Sváťo na něco zeptat (i těch, kteří stále touží po věčném životě na zemi). Představ si, že by ses dožil příchodu našeho Pána a on by poslal za Tebou anděla (viz Matouš 24:31), který by řekl: „Pán Tě zve, následuj mě!“ Co bys dělal? Vymlouval by ses a trval bys na tom, že chceš zůstat na zemi? Skutečně bys riskoval průchod Armagedonem jen proto, že chceš žít na zemi? Možná řekneš, že se to nikdy nestane, ale já věřím, že i k takovým situacím možná dojde, a to jen proto, že někdo s malou vírou dal napít „jednomu z nejmenších“ (Matouš 25:34–40) těch, které Pán Ježíš považuje za své bratry.

Souhlasím s tebou. Ale je to pořád jen polovina celku. jako bys tu druhou skutečnost, život na zemi nepřipouštěl.
Dejme tomu, že je to tak. Ale vysvětli mi, když nastane, podle slibu, vzkříšení i nespravedlivých, o koho se jedná a kam budou vzkříšeni, když na nebe nemají nespravedliví šanci.

Nejde mi o to, že bych nechtěl být spoluvládcem s Kristem, ale jsem přesvědčen a cítím to (podobně, jako jiní cítí něco jiného, když "jejich duch svědčí s Božím Duchem, že jsou ...) že nejsem mezi vyvolenými a proto se tam ani nesnažím nacpat. Rozumíš, co tím myslím?

Jestli někdo nemá právo na život s Kristem v jeho vládě, neznamená to, že je odepsaný.

Velký zástup, který "vyjde z velkého soužení" také nepatří ke Kristovým spoluvládcům. ATD ATD.

Již delší dobu tady čtu příspěvky ohledně jití či nejití do nebe. Přemýšlím o této věci a vyvolává to alespoň u mě mnoho otázek. Jestliže by existovala jen nebeská naděje, proč Bůh tvořil naši nádhernou planetu zem ? Naše země je tedy dle některých názorů pohou přestupní stanicí do nebe ? Adam s Evou a jejich potomstvo měli žít v pozemském ráji a panovat nad ním, neměli žít v nebi ani oni ani jejich potomci. Proč tedy Boží Slovo říká, že země bude trvat na věky, že mírní, pokorní lidé zdědí zemi na věky ? Jistě Martine znáš tyto biblické zprávy a jiné, můžeš se k nim prosím vyjádřit ? Není to žádný útok na tvé myšlenky a názory, pouze mě zajímá jak ty se díváš na tyto biblické sliby.
Pokud jde o mě, netoužím po nebeském životě. Raději bych se těšil z pozemského života, ke kterému jsem byl dle Bible určen jako člověk. Umím si představit nádherný ranní úsvit u řeky s nadhozeným prutem, nádheru zpěvu probouzejících se ptáků, nebo večerní západ slunce, jarní déšť, výlety do přírody, procházky s našim věrným a dovádějicím psem a další a další krásy pozemského života. To je touha, kterou nám lidem vložil do srdcí Bůh, tak proč se někdo diví, že třeba jsou lidé, kteří netouží žít v nebesích jako duchové ? To je můj názor a mé pocity jedná-li se o otázky života v nebi či na zemi. Samozřejmě že se nebráním o těchto věcech přemýšlet a nechat se poučit.

Petře, používáš ve své úvaze slova "přestupní stanice".

Já bych je použil také. Ale na život v nebi.

Ten nebeský život pro hrstku vyvolených, chápu jako nutnost vyvolanou chybou samotného člověka a směřující k nápravě této chyby.
Lidé si to pokazili (věčný život na zemi) jejich zástupci to musí napravit. Proto je vláda, jako nápravné opatření, vybrána z lidí.
Musí tato vláda ale vládnout z nebe. Musí mít daleko větší moc, než by měla na zemi a musí mít dokonalého odborníka, jako svou hlavu a tím by nebyl žádný člověk, ale je to ten, který stál u zrodu celé země, Kristus.
Hlavní cíl tohoto opatření je, dát všechny věci na nebi i na zemi do původního stavu.

˛1. Korinťanům 15:28 Ale až mu bude podřízeno všechno, potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.

Zatím mu není vše podřízeno i když má veškerou moc na nebi i na zemi. Vládne uprostřed nepřátel. Bohem světa je satan a jeho nástroje..
Teprve po tisíci letech nápravných prací, bude platit tento text.

A k této nápravě je nasměrován i život lidí (jako sapoluvládců s Kristem) v nebi. Je to nutnost, jak jsem řekl, vyvolaná chybou člověka. Původně (kdyby člověk nezhřešil) by se vůbec neuskutečnila. Nebyl by k ní důvod.

¨To vše dohromady je radostnou správou, v podobě evangelia.
Kdo toto evangewlium zkracuje, jen na život v nebi, káže něco jiného-Gal. 1/8.

Dědo S.,to ,že nebe je jen pro V.I.P. křesŤANŮ JE ZASE JEN a jen "BLÁBOL" SJ..nEVRACEJ SE K UČENÍ SJ..NIC TAM NENÍ A NIKDY NEBYLO..JEN LŽI..PRO MNE bylo TĚŽKÉ PŘIPUSTIT ,ŽE JSEM 20LET "KÁZAL BLUDY" MOJE"DUCHOVNÍ" DĚTI ještě nekteří žijí "jako aktivní SJ DOKONCE STARŠÍ A JEDEN PRACUJE V BÉTELU V BRATISLAVĚ..DOKAŽ DĚDO S. BIBLICKY ,ŽE NEBE JE JEN PRO VYVOLENÉ?..pokus se TO NAPSAT NÉ JAKO SJ-EX, ALE JAKO KŘESŤAN KŘESŤANOVI..JSI člověk ,který nabyl "šediny" ve víře tak, si tě určitě vážím a v tvých pohledech je zakomponována tvoje letitá cesta služby Bohu ,neber to tedy jako "útok" DÍKY PETR /DATEL/

Dědo S. vytvoř další téma diskuze..třeba Nebe nebo zem?

Datle, pochopitelně, že větu, kterou očekáváš, v Bibli nenajdeš.

Kdyby tam byl popis každé události podrobně popsán, nebyl by potřeba v naší hlavě mozek.

Pokud někdo používá schopnost myslet, dá si dohromady všechny souvislosti a všechna pro i protože, zákonitě mu vyjde že,
"zem byla vytvořena proto, aby byla obývána a "zem na věky trvat bude"- otázka, pro koho?

"Když zhřešíte, zemřete"- byl Boží plán, lidský hřích a nebo před ním varoval. Co by se stalo, kdyby člověk nezhřešil?

"tak Bůh miloval svět" -ano, tak miloval své stvořitelské dílo, že po chybě člověka nad ním nemávl rukou, ale ihned se zmínil o způsobě nápravy. Semeno- Mesiáš a jeho spoluvláda. Ta hrstka, která půjde do nebe.

A dál zkus uvažovat sám.
A teprve potom hledej texty.
Nejsi výjimka, že něco nemůžeš strávit. Asi jsi příliš ovlivněn všemožnou literaturou s matoucími myšlenkami, které člověka odvádí ve skutečnosti od Krista a budují v něm nadšení pro onu lidskou moudrost.Satan je přirovnán k andělu světla. A jak je vidět, je to velice vhodné přirovnání.

Jan 16:12 Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.

Jako příklad bych uvedl třeba učení o Svaté trojici. I když všechny církve mají Bibli, přesto stále trvá spor.
Podobně je to asi i s životem v nebi, nebo na zemi, nebo obojím a pro koho a za jakých podmínek.
Možná je tam zavlečeno příliš mnoho různých úvah od filozofů, svatých otců a stránek www.

O těch naukách co uvádíš panuje v církvích v podstatě "JEDNOTA" jen SJ to chtějí vidět jinak.Zase píšu.SJ jsou "sekta" a "čistou pravdu" tam opravdu nehledej...Jak by tam mohla být? Zamysli se..Na špatném stromu dobré ovoce? Né to se vylučuje.Opravdová a jistá cesta od SJ je vytěsnění "jedovatých nauk"ze své hlavy.Velký úspěch SJ je i to ,že i u bývalých SJ ,převládá snaha obhajovat tyto"falešné"nauky BRÁT ZA PŘESNÉ....Překročit svůj vlastní stín "SJ" je složité, ale jde to..

Když je mezi nimi jednota, jak se domníváš, proč se nedaří církve sloučit? (ekumenické hnutí)
Je to pravě asi ta nejednota a rozpory v naukách. A také něco jiného, třeba touha po moci atd.

Těžko uzná protestant postavení Marie, jak ho podává katolík, těžko uzná několik set svatých, jak je mají katolíci a ti zase nejsou schopni přijmout a pochopit učení protestantů.
Tak v čem je jednotá? Snad jen v té trojici a pekle s věčnými mukami a nebi.
Jistě že v něčm ano. Ale taková jednota je i tady mezi námi. Jinak, i když je nás hrstka, jsme rozděleni svými názory (a to máme také jednu a tutéž Bibli jako oni) do několika skupin a podskupin.

Nevím a necítím jednotu ani tam, ani tady.

Né Dědo S.,tys uváděl trojici a nebe,....tam to v podstatě platí..TA MARIE JE MADE IN kATOLIK..STEJNĚ JAKO kREV JE MADE IN SJ...TO VŠAK "NEJSOU" ZÁKLADNÍ NAUKY KŘESŤANŮ...A EKUMENICKÁ CESTA K JEDNOTĚ JE OPRAVDU..JEN LIDSKÁ CESTA..

Dobrý den, na Strašné Věži.cz byly vloženy nové zásadní kapitoly (označeny červeně),
které do morku kostí odhalují nepravdy učení na kterých je založena spol. SJ.

KRISTOVA PŘÍTOMNOST A VZÝVÁNÍ JEHO JM.

www.strasnavez.cz

Pročetl jsem nové články ve "Strašné věži" a jsem rád, že konečně nějaká autorita snad udělá tečku dohadům ohledně významu slov "vzývat jméno Páně" a "příchod, nebo přítomnost". Když se člověk poctivě zabývá kontextem a vůbec myšlenkou, je to velice jednoduché k pochopení (co tím vlastně autor měl na mysli) ale přesto řada lidí nic není schopna pochopit. Jakoby nebyli schopni. Měli zatemněnou mysl.

Jsem přesvědčen, že i po přečtení všech těchto pádných argumentů budou někteří dál omýlat to svoje naučené přesvědčení.
Říkám naučené, protože přesvědčení, ke kterému se musí poctivým osobním studiem dopracovat, by odpovídalo skutečnosti a ne nějakému názoru, nějaké skupiny lidí.

Pokud je Kristus svrchovaný Bůh, nemůže být Bůh Otec jeho hlavou, a nemohl Kristus odcházet k svému Bohu.
Nemohl také Bůh Krista vzkřísit, protože to byl on sám a navíc mrtvý.

Další myšlenka, -je-li svrchovaný, potom je jedno, jestli jsem svědek Jehovův, nebo Kristův, jestli moje motlitby jsou směrovány tam, nebo tam, a podivná je výzva "modlete se k Otci, ve jménu JK".

Hovorme teda radšej, že Kristus Nového Zákona je JHWH Starého Zákona. Musíte prijať túto myšlienku, lebo to je pravda. Až Ježiš hovorí o otcovstve a synovstve...
Krista nevzkriesil Boh, ale Otec. Ale ľudia môžu povedať, že ho vzkriesil Boh, lebo aj to je pravda (lebo Otec je Boh). Ale Kristus sa vzkriesil aj sám, alebo ako Vám znejú slová Písma "zborte tento chrám a JA ho za tri dni postavím"? Ked Kristus hovorí o chráme svojho tela?
Modliť sa môžeme k Otcovi, aj ku Kristovi, ale načo toto rozlišovanie? Modlime sa k Bohu a hotovo. Písmo pozná aj modlenie (adorovanie) sa ku Kristovi. Ak by osoba Krista mala menšiu váhu ako osoba Otca potom by Písmo adoráciu Krista muselo odsúdiť. Lebo Boh je len JEDEN.

Skutky apoštolů 2:32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.

Textů podobného znění je asi třicet. Všechny tvrdí, že Ježíše vzkřísil Bůh.

Slova „zbořte tento chrám a já jej za tři dny postavím“ byla jistě myšlena obrazně.
Nebylo vzkříšeno tělo, které bylo „zbořeno“ ale tělo duchovní (byl vzkříšen jako duch oživující)

a když je to obrazně myšleno, potom i slova „já jej postavím“ ve skutečnosti znamenají „a třetího dne vstanu z mrtvých“. Ovšem ne sám od sebe, ale na základě vzkříšení Bohem-Otcem. (tak, jak tvrdí těch víc než třicet veršů).

Bůh je jeden. Ano svrchovaný, je jeden. Potom ale je „mocný Bůh“ jak říká Izaiáš (Kristus) a potom také „bůh tohoto světa (satan) a potom také, bohové v podobě model

1.Korinťanům 8:5 I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi - jakože je mnoho takových bohů a pánů –

A další. Takže je potřeba si trošku ty „bohy“ roztřídit.

Je to podobné jako 1. Timoteovi 2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

I tady, Bible jasně mluví o jediném prostředníku a přímluvci (orodovníku) Ježíši Kristu,
ale církev Katolická si těchto orodovníků a prostředníků vyrobila několik set, pannou Marií počínaje.

Sváťo, souhlasím s Tebou v tom, že „je potřeba si trošku ty „bohy“ roztřídit“ a po poznání pravdy již neomílat dřívější „naučené přesvědčení“. Jenže k Tvému poslednímu příspěvku musím přece jenom něco poznamenat.

Tvrdíš totiž, že slova: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej chci postavit“ (Jan 2:19), jsou myšlena obrazně a dokládáš to poukazem na materiál zbořeného a vzkříšeného těla, jako by to na věci něco měnilo a Pán Ježíš Kristus vlastně nebyl Bohem. Jenže Pán Ježíš „hovořil o chrámu svého těla [řecky sóma = tělo mající nějaký tvar, nejedná se o materiál]“ (Jan 2:21). Chrám totiž zůstává chrámem ať je postaven z jakéhokoliv materiálu. Není tedy rozhodující z jakého materiálu bylo a je tělo Pána Ježíše Krista. Zkrátka a dobře, chrám těla Pána Ježíše byl zbořen a za tři dny postaven a vše se stalo s dopuštěním Boha. Ten, kdo má „bohy“ trošku roztříděné, ví, že vše se stalo přinejmenším s dopuštěním jak Otce, tak Syna, a ve skutečnosti tedy s dopuštěním Jehovy Boha (Elohim = Bohové). Pokud byl Syn usmrcen, pak to byl Otec, který svého Syna vzkřísil a oslavil ho slávou, kterou měl Syn u Otce dříve, „než byl svět“ (Jan 17:5). Chrám byl zbořen, když Otec na krátkou chvíli musel opustit svého Syna, a chrám byl znovu postaven, když po třech dnech bylo společenství Otce se Synem obnoveno. Bez chtění jak Otce, tak Syna, by se ani zboření ani postavení tohoto chrámu neuskutečnilo. Mám za to, že se jedná o duchovní záležitost a ne o argument, zda je něco myšleno doslovně nebo obrazně.

Také jsi použil text z 1.Timoteovi 2:5, který SJ často používají, aby zdůraznili, že Pán Ježíš není Bohem jako jeho Otec. Jenže ten text pojednává o Kristu Ježíši jako o člověku a ne jako o životodárném duchu (1.Korinťanům 15:45) či o jediném zplozeném Bohu, „který je v Otcově náručí“ (Jan 1:18). Člověk Kristus Ježíš „zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen. Od nynějška tedy neznáme nikoho podle těla (řecky sarx = doslova maso, tedy masité či pozemské tělo). I kdybychom znali Krista podle těla (sarx), určitě ho tak již nyní neznáme. Jestliže je tedy někdo ve spojení s Kristem, je novým stvořením; staré věci pominuly, pohleďte, začaly existovat nové věci. Ale všechno je od Boha, který nás se sebou smířil prostřednictvím Krista a dal nám službu smíření, že totiž Bůh se sebou smiřuje svět prostřednictvím Krista a nepočítá jim jejich přečiny, a nám svěřil to slovo smíření.“ (2.Korinťanům 5:15–19) V případě 1.Timoteovi 2:5 tedy nepotřebujeme „bohy“ třídit na jednoho většího boha a jednoho menšího boha, který dělá prostředníka, protože o tom apoštol Pavel vůbec nepsal. Toto třídění tam vidí pouze ti, kdo stále omílají dřívější „naučené přesvědčení“.

Hezky jsi to vysvětlil.
Ale stejně tak bych to vysvětlil, s použitím jiných textů a tedy jinak, i já
Jan 14:28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.¨

Jestli byl Ježíš tady na zemi Bohem na stejné úrovni, jako Otec, potom v tomto textu se požádně spletl.

Ostatní texty, které jednoznačně poukazují na rozdílnost postavení těchto dvou Bohů, na nadřazenost a podřízenost navzájem, nebudu používat.

Nemám chuť se tady dohadovat. A jistě i ty ne. Jsou to prostě naše názory a oba nejsme ochotni ustoupit, protože považujeme svůj názor za pravdu.
Ale i to je můj názor...

Také jsi použil text z 1.Timoteovi 2:5, který SJ často používají, aby zdůraznili, že Pán Ježíš není Bohem jako jeho Otec. Jenže ten text pojednává o Kristu Ježíši jako o člověku a ne jako o životodárném duchu (1.Korinťanům 15:45) či o jediném zplozeném Bohu, „který je v Otcově náručí“ (Jan 1:18). Člověk Kristus Ježíš „zemřel za všechny,

Podle těchto tvých slov je dokázáno, že nezemřel Bůh, ale člověk. Tento člověk (i když Boží syn) Bohem se teprve stal, po svém vzkříšení v podobě "životodárného ducha". Nemohl se tedy, jako mrtvý člověk sám vzkřísit, ale byl Bohem Otcem vzkříšen a dostal Božské postavení a slávu, jakou měl před tím.

To zase můj názor, ale s tvou podporou.

Sváťo, někdy opravdu nevím, kde se v Tobě některé úvahy berou a proč. Cožpak jsem někdy tvrdil, že Pán Ježíš, když byl zde na zemi, byl na stejné úrovni jako jeho Otec? Vždyť se přece vzdal své slávy v nebi, aby se narodil jako člověk. Nikdy jsem netvrdil, že by tomu bylo jinak. Proto opravdu nemohl říct o svém Otci něco jiného, než co jsi vypsal, totiž: „… Otec je větší, než já.“ (Jan 14:28)