Zfalšované texty v PNS

Nápadné je, že v naší krátké zprávě je dvakrát řeč o „lámání chleba". Čtenáře, vyrostlého v křesťanské tradici, pochopitelně hned napadne, že šlo o večeři Páně. Potvrdí mu to i vyprávění ze Sk 20, 7- 12, kde se líčí večerní křesťanské shromáždění v Troadě, při němž apoštol Pavel „lámal chléb" (rozumí se: vysluhoval večeři Páně) v nočních hodinách, když byl předtím „mluvil ke shromáždění" {rozumí se: kázal), a to tak dlouho, že jakéhosi mládence Eutycha přemohl spánek a on spadl z okna třetího poschodí, V tomto oddílu, vyprávěném jakoby očitým svědkem v 1. osobě množného čísla, je také důležitý údaj, že shromáždění k „lámání chleba" se konalo „první den v týdnu" (rozumí se: v neděli).
Přesto však si uložme jistou zdrženlivost, než ztotožníme „lámání chleba" jeruzalémských (a troadských) křesťanů s naší večeří Páně. Především nás musí zarazit, že je zde řeč jen o chlebu, nikoli o kalichu s vínem. Navíc pak v téže knize Skutků apoštolských čteme výraz „lámat chléb" v souvislosti docela jiné. Apoštol Pavel při své cestě v poutech do Říma, když loď hrozí ztroskotáním, vybízí námořníky, aby pojedli, a sám začne jíst, lámaje chléb a vzdávaje díky Bohu (27,35). Tento oddíl nemá s večeří Páně očividně nic společného. Do výrazu „lámat chléb" se zde promítá židovský zvyk zahajovat jídlo děkovnou modlitbou a rozlomením chleba.
Je tomu skutečně tak. Výraz „lámat chléb" znamená nejprve docela prostě: zahájit jídlo. Tento výraz má původ v židovském světě a v helénistickém (řeckém) jazykovém a kulturním prostředí nemá prakticky obdoby. Palestinský chléb se nekrájel, nýbrž ulamoval na sousta. „Lámáni chleba" je tedy především popis nejobyčejnějšího úkonu s chlebem, aby se dal jíst, Ale znamená i něco víc. Prvním rozlomením začínala společná hostina. Je nápadné, že jazyková logika vede ve všech výskytech tohoto výrazu do situace společného stolování. Otec rodiny či nejvzácnější host je zahájil modlitbou; když doznělo Amen, kterým se stolní společnost k modlitbě připojila, vzal chléb, rozlomil a podal spolustolujícím. Jde tedy také o jakýsi zahajovací ceremoniál společných hostin. Tím je vysvětleno i pevné spojení dvou sloves „lámal a dával", jak je známe z rabínské literatury i z novozákonních evangelií (Mk 6,41 a pararely; L 24,30 J 21,13).
Lámání chleba a rozdělování chleba tedy spolu souvisí co nejúžeji. Jíst chléb je možno i o samotě a v ústraní. Ale láme se tam, kde se ke stolu shromáždili aspoň dva nebo tři. Společné stolování svou symbolikou posunuje význam jídla daleko za pouhé sycení. Dělit se o chléb — k tomu nabádá již starozákonní prorocké kázání výzvou „lámat svůj chléb hladovému" (Iz 58,7.10).
Výraz „lámat chléb" tedy neoznačuje druh pokrmu, nýbrž rituál společného stolování. Bez ohledu na to, jaké pokrmy budou přinášeny na stůl, zahajuje se společné jídlo modlitbou a rozlomením skývy chleba.
Zpráva Skutků apoštolských neváhá tohoto výrazu užít, když má charakterizovat shromáždění jeruzalémských (a později troadských) křesťanů. Byla to nepochybně shromáždění bohoslužebná, jak naznačuje údaj o modlitbách i o tom, že přijímali jídlo „s radostí a upřímným srdcem" (v. 46). Slovo, přeložené zde jako „radost", lze případněji tlumočit jako „projev radosti", jásot či plesání, jež se zmocňuje těch, jimž bylo dopřáno okusit nového, mesiášského věku. Lze proto v malém zjednodušení říci, že „lámání chleba", společné stolování, bylo přinejmenším rámcem, i když ne plným obsahem křesťanských bohoslužebných shromáždění jeruzalémského sboru. Ve zjednodušení větším, ale stále ještě únosném, lze si bohoslužebný život prvních křesťanských obcí představit tak, že se scházely ke společnému stolování, při němž bylo místo pro apoštolské vyučování, pro modlitby a chvály a snad i pro projevy bratrské vzájemnosti a služby potřebným (v. 44n). Taková shromáždění kolem stolu měla v židovském prostředí dlouhou a výraznou tradici (o tom se ještě zmíníme později).
Je skoro jisté, že nějaký prvek společné hostiny měla všechna bohoslužebná shromáždění prvokřesťanského hnutí.

vůbec nevidím důvod k odstranění Tvého příspěvku. Je dobře, že jsi upozornil na to, že Svědkové překládají výraz "lámat chleba" prostým a pro mne spíše profánním výrazem "jídlo", který, dle mého názoru, tak přesně nevystihuje obsah, původ a důvody. Navíc si myslím, že zde, stejně jako na dalších místech, překladatelé nedostáli svému záměru, který deklarují v úvodu Překladu nového světa se studijními poznámkami (vydání z r. 2000) na str. 6 a 7:

"Text Písma není parafrázován. Naopak se vynaložilo úsilí, aby překlad byl tak doslovný, jak jen to soudobá česká frazeologie umožňuje; současně se však také dbalo na to, aby neobratným doslovným překladem nebyl zastřen význam textu. Takové znění tedy uspokojí ty, kdo touží po překladu, který odpovídá originálu téměř slovo od slova. Je zřejmé, že i zdánlivě nevýznamné záležitosti, jako je například užití nebo vynechání čárky, mohou někdy změnit smysl původní pasáže."