Knihy né jen pro bývalé SJ ale i současné?

Zde, chci vytvořit seznam zajimavých knih na rozšíření obzoru a seznámení SJ i těch "ex" jako jsem byl já s myšlením křesťanů okolo!!Né, vše je špatně co je mimo pero V.R.O.Pro mne to bylo "děsné"procitnutí ze sna ,že SJ "nejsou" ti jediní a nejlepší a přitom jim,asi ujíždí "vlak"biblického poznání..Může to tak být?
----------------------------------------------------------------
Michael l. Brown...Jdi a už nehřeš..doporučuji
Philip Yancey...Nekončící milost
Karol E.Sidon...7 slov
Carlos Annacondia...Satane,poslyš!...doporučuji..
Ernst Schrupp..Izrael a Mesiáš
Ulf Ekman...Židé-Lid Budoucnosti...doporučuji..
Fredi Winkler..Izrael a "Třetí chrám"..doporučuji..
Raymond Franz...Krize svědomí..jde o "kladivo" na myšlení každého SJ

www.dobreknihy.cz/shop/products_new.php ..pozvánka na dobrou knihu..

Na www.ova.inecnet.cz/a-alef ,alef@ova.inecnet.cz ..lze objednat zajimavý časopis o biblických proroctvích.."Volání uprostřed noci"...hned první číslo mne jako SJ upoutalo..Doporučuji !!!

Právě čtu knihu „CHARISMATA (Výklad novozákonního zjevení o duchovních darech)“ od Luboše Pavla Křesiny, kde mě mimo jiné zaujal jeho názor na to, co je a co není sekta, respektive, kdy v řeči dědy Slavíka přecházíme z bláta do louže a kdy ne. Cituji ze str. 84:

„V souvislosti s problémem sekt tu musím říci, že v historii byly nesčetné spory, štěpení a oddělení, jež často byla ospravedlnitelná. Reformátoři byli plně v právu, že se oddělili od papežství a všeho modlářství, jež představovalo. Anabaptisté byli v právu, že se oddělili od luteránské a jiných mocenských organizací. Mnozí reformovaní se oddělili od státních denominací, protože zdůrazňovali svobodu „církve“ od státu. Smutné bylo, že ti silní jedinci a jejich stoupenci, kteří se právem oddělili, sami vždy založili novou organizovanou sektu křesťanstva! A v tom je ten hříšný prvek! Kdyby byli v každém místě, kde kázali, založili církev (sbor) jako místní jednotku, odpovídající pouze Pánu, bylo by to v souladu s apoštolským učením a praxí. Nikdy by tak nedošlo k založení nové sekty. Žel, že i mnozí skuteční Křesťané někdy staví svůj rozum nad Boží zjevení!

Čtenář musí mít na paměti, že kriteriem všeho je Boží slovo (ovšem správně vyložené!). Když společnost vyznávajících křesťanů se natolik uchýlí od Božího zjevení, čehož jsme neustále svědky, pak když povstane jedinec, který důsledně hlásá návrat k věrnému uplatňování všeho, co Bůh zjevil, tu nejde o rozkolníka, nýbrž o reformátora. Lidé, jichž srdce Bůh zasáhne věrným hlásáním jeho Slova, se nemají stát stoupenci věrného reformátora, nýbrž stoupenci BOŽÍ PRAVDY bez jakékoli organizace! Ovšem historicky ověřenou skutečností je, že všichni takoví jedinci jsou zlikvidováni tak či onak „oficiálním náboženstvím“, anebo jim nezbývá nic jiného než se oddělit a vytvořit nová místní obecenství – sbory. Nevědomí lidé je ovšem i tak mohou nazvat sektou (hairesis, Sk 24,5.14; 28,22). To je však nemusí bolet. Pokud nová společenství, tj. jednotlivé místní sbory se neorganizují v celém území nebo státě pod jedním jménem a pod centrálním orgánem, nejsou sektou. Podle učení Písem Nové smlouvy jediné pouto mezi místními sbory je duchovní řád, především Osoba Páně, pravdy jeho zjevení a víra, láska, naděje. Jediným „Centrálním Orgánem“ nad sbory je Pán Církve a jeho Zástupce, Duch svatý. Každý jiný je svatokrádežník!!“

Také mě zaujal popis na str. 100 a 101, jak k tomuto svatokrádežnictví dochází, cituji:

„Marek 10,35–45 (i Matouš 20,20–28) popisuje další zajímavý incident, který opět ukazuje na jeden z hlavních prvků hříšné lidské přirozenosti a světa vůbec: „pýchu života“ (1J 2,16). Tato vlastnost je hnací sílou k dosažení postavení nadřazenosti, moci, popularity a sebeoslavy. „Pýcha života“ bují jak v bezbožném, tak v náboženském světě. Politikové lidem namlouvají, že mají nezištný zájem sloužit národu, řešit problémy, odstraňovat křivdy. Funkcionáři církevnických organizací namlouvají sobě i nám, že chtějí sloužit Bohu a konat dobro pro ostatní věřící. V obou sférách však bývá hnací sílou pýcha života. Funkcionářům dělá dobře, že stojí v popředí a jsou důležití.

Je naprosto v pořádku uplatňovat duchovní dar a „stát v popředí“ (Ř 12,8). Původ takového daru je u Pána Církve a Ducha svatého. On svrchovaně povolává, obdaruje a zmocní takového jedince. Avšak k funkcionaření v náboženské organizaci vede vlastní EGO a hnací sílou je „pýcha života“! Funkcionaření a charismata nemají nic společného!“

"Jindřich Šimon Baar: Jan Cimbura "
Není to žádný Tomáš Halík, na někoho může působit naivně. Ideální knížka na srovnání si životních priorit. Doporučuji, možno číst opakovaně.
Pro náročnější čtenáře "Kohouti" také od J.Š.Baara.

Jan Cimbura, krásná kniha! Nádherně byla spracována jako rozhlasová dramatizace - jestli lze sehnat, tak vřele doporučuji!

Oblibena kniha: K jadru krestanstvi od C.S.Lewise. Je to prepis jeho rozhlasovych uvah o krestanstvi - je velmi moudra, velkorysa, laskava a hlavne uzasnym zpusobem LOGICKA! Osvedcuje se u tech mych pratel, kteri se radi rozbihaji do sirokych filosofickych dimenzi a nemaji se ceho chytit...

Dobrý dílko: kniha psychologa Scotta Pecka Dále nevyšlapanou cestou.
Rozebírá stádia duchovního růstu - dost přesně vystihuje to co sme sami prožili odchodem ze svědkovské jistoty do nejistoty svobody...

Jak si tak pročítám příspěvky, tak bych také rád jedem přihodil. Mám velice dobrého přítele, jmenuje se Marek. Patří k církvi letničního zameření. Jednou mi dal knížku, která se jmenuje "Dýka a kříž." Je to knížka, která podává svědectví o tom, jakým způsobem Svatý Duch dnes působí. Měl jsem podobný názor jako děda Slavík, a v mnohém se SJ souhlasím. Ale nakonec jsem svůj názor na dary Ducha musel přehodnotit.

"Jsem narkomanka, kazateli. Není pro mě už žádná naděje a to ani u Boha!" To je jen jedna ukázka z knížky. Ano mnoho těch, kteří se z jedné závislosti vrhli do druhé, ztroskotali ve své víře. V tom je knížka naprosto realistická. Přesto tisíce mladých lidí a mezi nimi i Marie, to je totiž jméno oné narkomanky se stali křesťany, a dnes pomáhají ostatním mladým lidem, především těm, kteří žijí na ulici, v kanálech a jejich jediným unikem jsou drogy a nemravný život.

David Wilkerson, autor knížky, kazatel letniční církve, a zakladatel TEEN CHALLENGE, organizace, která dnes působí v 68 zemích, a která pomáhá a praktickým způsobem zachraňuje tisíce životů mladých lidí, a která nese poselství Kříže lidem, kteří byli zvyklý řešit své problémy dýkou.

Ano, Svatý Duch opravdu dává rozmanité dary.
Spojení:TEEN CHALLENGE; Na Bendovce 24; 181 00 Praha 8, www.teenchallenge.cz

Výpisky z knihy jsou na adrese :

http://absolvo.bloguje.cz/571630-paul-m-zulehner-cirkev-pristresek-pro-dusi.php
Knihu vydalo nakladatelství portál v roce 1997 :ISBN 80-7178-158-4

Mohla by být užitečná pro pochopení, proč někteří odešlí SJ už nehledají jiný domov pro svoji duši.

a jeden citát za všechny - myslím , ža platí na duchovní únavu jež prožívá NSSJ:
) Církev je živým organismem.Na jejím počátku stojí vize Ježíšova nebeského království, ve kterém se může člověk rozvinout do důstojnosti a krásy. Zastarávání organizace většinou začíná tím, že se postupně vytrácejí vize. Pak začne slábnout společenství. Pak zbude už jenom program a administrativa. Zeslábne-li program, zůstane administrativa. Blíží se smrt organizace. K zázraku omládnutí dojde jen tehdy, když se dodá to co vitalitě scházelo. Přísun vizí, a živé společenství. (viz 1Sam3,1 n). Vize vždy dával Bůh (1Sam 3,10)

Mili pratele,
nedavno me nadchla jedna kniha takovym zpusobem, ze se o to musim s vami podelit. Cetla jsem ji v AJ, ale zjistila jsem, ze je prelozena i do cestiny. Autorem je G. P. Taylor, kniha se jmenuje Pan preludu[Shadowmancer]. Je to napinavy pribeh ve stylu Tolkiena-Lewise-Rowlingove, ktera naprosto nenasilnym a zivym zpusobem mluvi o Bohu... Nerucim za cesky preklad [ma podle kritik sve mouchy], ale doufam, ze se i tak povedlo zachovat ducha knihy.... Krasny darek na Vanoce ci kterekoliv jine netematicke rozdavani darku

Vždycky mě rozveselí nějaký ten komentář, který vlastně říká, že bychom raději měli mlčet, neptat se, netříbit si názory. Protože, kdo se ptá, ten vlastně neví, má slabou víru atd.
Tak já děkuju, za ty uvedené odkazy na knihy a docela rád si přečtu názory druhých. Oni jsou stejně jedineční v myšlení jako já, Bůh mi je dal do cesty a pokud připustím, že mi mají co říct, je to pro mě dobře.
Právě jsem dočetl knihu :
Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět
autorem je Zdeněk Vojtíšek a kniha vypovídá a postihuje chování a jednání nových náboženských hnutí jako celku i jako jednotlivců.
Jedná se o velmi čtivou analýzu takovýchto uskupení a jak se jim bránit, případně se v nich orientovat. V žádném případě se nejedná o štvavou knihu, je spíše smířlivá a vede čtenáře k pochopení některých postojů.

Děkuji OOO, že na úvodu tohoto tématu píšeš pár knížek, které by pro SJ mohly být užitečné a i ostatním, kteří nějaké knížky nebo internetové stránky též nabízejí.

Mnozí nabízejí "jen" důkladné studium Bible. Nejspíš tím nemyslí překlad od NSSJ, ale nejrozšířenější překlady Ekumenický překlad a Kralický překlad, o které jsme slyšela, že jej SJ v Československu používali do té doby, než dostali po revoluci překlad NSSJ. Což chápu, protože je to lepší překlad než Ekumenický, ale ve složité starobylé češtině. Četla jsem jej několik let, ale pak jsem se opět vrátila k Ekumenickému, protože se mi Kralický stal velice těžkým na pochopení některých skutečností a pravd.

Můj názor je, že SJ potřebují doplňující literaturu k Bibli, např. svědectví některého bývalého SJ, z jeho života, jak u něj probíhalo poznání, nebo začaly pochybnosti o některých stránkách učení SJ, jak to prožíval, jak to řešil a jak postupně či náhle poznal Pána Ježíše Krista, jak se k Němu obrátil, znovu se narodil (viz rozhovor Ježíše s Nikodémem na začátku Janova evangelia), jak se toto znovuzrození projevovalo, jak např. pak hledal Církev a našel svůj sbor křesťanů, jak vypadal jeho křesťanský život poté...

To píšu jen jako příklad. Také myslím, že SJ potřebují literaturu o učení o biblických pravd, které u NSSJ jsou vyučovány nesprávně - kdo je Ježíš Kristus, učení o Trojici, učení o tom, že jsme spaseni z milosti a ne ze skutků... Je toho hodně.

Knihu "Krize svědomí" jsem četla, velice mne zaujala, ale není vhodná vždy a u každého SJ. Lidé mají různé vzdělání, někteří jsou prostí, někteří více inteligentní, někteří méně inteligentní.. To není kritika, ale tak to je všude na světě. Proto ne každý dokáže číst stejnou literaturu. To vím z vlastní zkušenosti.

Já bych ráda, když třeba potkám SJ na ulici při službě s časopisy, měla po ruce třeba více různých knížek, a při hovoru se SJ s Boží pomocí odhadla, co by pro toho či onoho člověka bylo vhodné, nebo v tu chvíli třeba vůbec nic vhodné. Oni mi nabídnou časopis - zažila jsem, že mi ho nenabídli pokaždé - a já, když si budu jistá, můžu na oplátku nabídnout také nějakou literaturu.. Buď budu hned odmítnutá, nebo si ji ze slušnosti vezmou/vezme a pak ji vyhodí, nebo do knížky nahlédne...

Já osobně jsem u SJ členka ani zájemkyně nikdy nebyla a před mým uvěřením v Boha jsem žádnou literaturu nečetla, pokoušela jsem se o Matoušovo evangelium, ale nebavilo mě to. Párkrát jsem si ale déle povídala o Bohu s jednou křesťankou z Církve bratrské a pak byla na jejich programu pro nevěřící a hledající.. Tento program byl pro mne rozhodující, tam mi Bůh "otevřel oči" a já za několik dní nato doma v pokoji přijala Pána Ježíše Krista. To bylo asi 2 měsíce před revolucí a bylo mi 21 let. Pocházím z naprosto ateistické rodiny.

Jestli ještě někdo máte nějakou osobní zkušenost, že Vám v době, kdy jste byli u SJ, nějaká křesťanská literatura jakkoli pomohla v obrácení se k Ježíši Kristu a od SJ, budu ráda, když ji zde napíšete. A jestli chcete, třeba i jak jste tu literaturu dostali, zda nějak tajně od někoho, nebo to jiný Svědek viděl, nebo jste si ji sami obstarali, a jak jste se odvážili si to vůbec přečíst.

Pokojný čas,
Veronika

Ahoj,

chtěl bych doporučit jeden fajn web. Nejsou to sice knížky, ale jsou zde výklady různých biblických oddílů, které jsou vedené jako rozhovory dvou osob. Jedna z nich je vždy nějaký známější český teolog nebo biblista. Pro mě jsou často velkým povzbuzením. Určitě stojí zato a pro své hluboké ponoření do Tanachu mají jistě co říci i mesiánským věřícím. Odkaz je:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/bible

přeji požehnaný poslech

Dóv

já jsem četl různé výklady bible. Nenadchlo mne to. Nikdy se nepřesvědčíš jestli to tak opravdu je. Ani archeologii a výkladům historie nemůžeš věřit protože v jiné knize se to zas vyvrací.
Knihy zábavné jsou super proti depresi. Vůbec kniha je dobrá že se neleskne a nerozbije a jde číst všude i ve vaně.
Co mne vzalo byla knihovna Ernst Maria Remarque - to je svět kde žijeme přátelé a na to se Bůh dívá. A po těchto knihách jsem si říkal "rozumím Bohu?"
To už jsem tu rozebíral jinde - věřím na pomoc bližním jako náplň křesťanského života. Zabývám se pomocí chudým poslední dobou v Angole. Hltám knihukterá se jmenuje Technický slovník. Jsou tam všechny vynálezy které pomáhají člověku získat vodu, bydlení oblečení atd. Mám to hned vedle Bible.

Ahojte,
narazila jsem na dobrou knížku. Nejen pro Ex-SJ, doufám.
John Eldredge: Cestou touhy. Vydal Návrat domů, Praha, 2007

Dovolím si kousek citovat:
"Křesťanství je často chápáno jakožto předávání určitého souboru vědění. Učíme se, odkud přišli Pelištejci, jaká by byla dnešní kupní síla drachmy, spoustu zajímavostí o biblické řečtině. Těžko najít informace, které by se naší nejhlubší touhy týkaly méně.
Existují rovněž systémy, jimž tak či onak jde o to, abychom polepšili své jednání. Je celkem lhostejné, ke které církvi patříte; téměř v každé narážíte na nevyslovený seznam toho, co byste neměli (liší se podle denominace či kultury, vždy je však dosti dlouhý) a seznam věcí, které smíte (ten bývá zpravidla mnohem kratší). Zdá se, že většina našeho náboženského jednání nemá žádný vztah k našim nejhlubším touhám a pouze nás vyčerpává.
A tomu se prý říká dobrá zpráva. Poznej to správné, jednej správně. Toto je život? Proč nám to nepřipadá ani trochu vzrušující? Asi jsme málo duchovní. Možná to jednou pochopíme - když budeme všechna pravidla dodržovat dostatečně dlouho.
Ne, nepotřebujeme znát více faktů a rozhodně toho nepotřebujeme více dělat. Potřebujeme Život - hledáme ho od té doby, co jsme byli vyháni z Ráje. Ježíš oslovuje naši touhu - vždyť právě kvůli tomu přišel. Pokud svou touhu opustíme, nejsme už schopni zaslechnout a pochopit, co nám vlastně říká. Vrátili jsme se ale k zvěsti synagogy: kážeme zákon. Touha se stala nepřítelem. Konec konců, pokud je cílem, abychom se správně zařadili, je touha skutečně nepřítelem číslo jedna. Říkají nám, že máme touhu zabít. Nazývají to posvěcením. Ježíš to Farizeům říkal takto: ´Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem´(L 11,46). V důsledku toho, říká Willard, ´lidské duše skomírají a hynou na pláních života, protože nepoznaly prostředí, pro něž byly stvořeny´.
Přítel mi napsal: ´Když už jsem druhý rok trpěl depresemi, začal jsem si klást vážné otázky nad svou vírou. Lidé ve sboru viděli můj deprimovaný obličej a chválili mě, jaký že jsem to dobrý křesťan.´ Ne, nevymyslel jsem si to. Tomu ubožákovi tleskali, že je na tom duchovně dobře, zatímco bylo zjevné, že jeho duše hyne. ´Domníval jsem se, že člověk nejlépe přežije, pokud své touhy omezí na minimum. Tak bude připraven sloužit Bohu.´ Neslyšíme právě takovou zvěst? Nebývá to tak jasně řečeno, ale jasné je to dost. Zbav se touhy - a plň program."
---
Elredge dál mluví o touze - a myšlenka, která mě zaujala a z které jsem pochopila, co vlastně chce říct, je, že naše touhy jsou většinou veskrze spíš špatné. ALE: nejde o to touhu zabít. Jde o to touhu uzdravit.
Myslím, že je to fakt dobrá knížka.

Knížka je to fakt bombovní. Špica je ten příběh s lvounem a moc fajn je popis nebeké naděje pro každého

Dóv

Milan napsal:Ahojte,
sám jsem přečetl knihu od Franze" Krize svědomí." Souhlasím, že je to kladivo.
Na druhou stranu jen kladivem se dá dostatečně procitnouti... .Jenže je škoda, že naprostá většina svědků se neodváží si ji přečíst. I mě to dalo dost sil, najít v sobě odvahu.... .
Dnes si říkám jak jsem mohl být tak očarován, že jsem si nechával, dobrovolně, brát jednu ze základních lidských svobod. A jak jsem si mohl myslet, že to Bůh tak schvaluje?! Myslím, zákaz číst knihy. A to jsem si myslel kdovíjak nejsem chytrý a moudrý.... jsem byl, snad byl

Když jsem poprvé narazil na tuto knihu, vůbec jsem neřešil žádný podobný problém. První, co mne napadlo, bylo: kdo jsi ty, který ses za tolik let u SJ nevypracoval výš než na služebního pomocníka, abys odmítal poučení od člena vedoucího sboru? Nebyl snad veden Svatým duchem a neobsahuje tedy jeho kniha možná moudrost, která ti chybí?
Ukázalo se, že to byla správná úvaha.

Nevíte prosím, kde by se dala kniha "Krize svědomí" sehnat? V internetových obchodech je už vyprodaná

zven napsal:Nevíte prosím, kde by se dala kniha "Krize svědomí" sehnat? V internetových obchodech je už vyprodaná

Zkoušel jsi to tady?
http://www.usvit.cz/index2.php?co=hledej&session_id=c37ac1989

jago napsal:Zkoušel jsi to tady?
http://www.usvit.cz/index2.php?co=hledej&session_id=c37ac1989

Mockrát díky!

Ty stránky ale už dlouho neaktualizovali, tak kdoví jak to je. Lepší bude zaběhnout na prodejnu v Ječné.

Zkusil jsem to objednat, tak uvidím no, snad to budou mít. Kamenný obchod mám dost z ruky.

Sice to není kniha i když..., však posuďte sami: http://sotva.blogspot.com/2008/03/zvyk-pkaz.html

Tak bohužel knihu "Krize svědomí" nemají ani tam.
Neplánuje ji prosím někdo prodat? Nabídl bych několikanásobnou cenu, než je původní.
Promiňte, ale už nevím, jak jinak ji sehnat.