přesné datum, kdy se Kristus viditelně vrátí na tuto zemi

No - nejvyšší čas navrátit se k tématu. Nejdřív chci předložit stručnou historii hnutí, o kterém jsem mluvil na začátku:

Všechno začíná v roce 1822, kdy americký farmář, William Miller (jeden z mnoha lidí, kteří se domnívají, že v Bibli je zakódováno cosi jako matematický rébus) učinil ohromující objev: vypočítal z Písma přesné datum, kdy se Kristus viditelně vrátí na tuto zemi.
Miller byl sám sebou a svým nálezem velmi překvapen – a o svůj objev se začal okamžitě dělit s jinými lidmi. Kristův návrat určil na 21. 3. 1844.
Odezvou na Millerova kázání vzniklo hnutí, které se skládalo z mnoha kazatelů z řad baptistů, metodistů, kongregacionalistů, luteránů, episkopálů a holandských reformovaných. Lidí se zmocnila jakási podivná horečka. Hnutí začalo pronikat daleko za hranice USA, zejm. do Jižní Ameriky a Německa. V roce 1844 vycházelo na území USA již 25 časopisů a konala se misie od domu k domu. Jeden z předních kazatelů později na toto téma dokonce kázal Kongresu Spojených států.
Samozřejmě, že přívrženci nového proroka se okamžitě začali negativně vymezovat vůči ostatním věřícím. Katolická církev získala (jak jinak) název „Nevěstka ze Zjevení“ , reformované církve a vůbec křesťané jako takoví byli považováni (jak také jinak) za „Velký Babylon“.
Hnutí, poháněné motorem brzkého konce dosavadního světa, brzy získalo jeden milión členů. Klasické křesťanské denominace zakázaly kazatelům hnutí činnost v jejich kostelech a modlitebnách, což si millerité vysvětlili (jak jinak) jako pronásledování pravých křesťanů. Někteří pak už z důvodu brzkého konce ani neoseli pole, jiní prodali veškerý majetek. Nepřipomíná vám to něco?

Horečka vyvrcholila 21. března 1844, kdy se měl Kristus vrátit ve své slávě na zem. Když k parusii nedošlo, Miller došel k závěru, že jeho výpočet byl chybný, a učinil nový výpočet. Kristus se vrátí 22. října roku 1844.
Kristův příchod se ovšem nekonal ani teď. Toto období členové hnutí poeticky nazvali  „velké zklamání“. Následovníci Millera se začali štěpit a podléhat mnoha různým vlivům. Jedni tvrdili, že „žeň sebrána“ a dveře milosti jsou uzavřeny, jiní se snažili stanovit další datum konce. Zdaleka to však neznamenalo konec hnutí. Není to hodně povědomé?

Nikdy bych se nechtěl jakkoli negativně vymezovat vůči lidem, kteří byli svedeni zjevným náboženským podvodem. Očitý svědek "velikého zklamání", Hiram Edson, takhle popisuje den, o kterém prorokoval falešný prorok:

"Očekávali jsme našeho přicházejícího Pána, dokud neodbila půlnoc. Uplynul celý den a naše obavy se staly hroznou jistotou. Naše nejniternější naděje a očekávání vzaly za své. Přepadla nás taková lítost, jakou jsme nikdy předtím neprožili… Plakali jsme, dokud se nerozednilo."

Připadá mi hrozné, že je vůbec možné si takhle hrát s náboženskými city lidí. Ale tahle lež nebyla žel v nauce a proroctvích hnutí tou poslední...

pavel port napsal: Následovníci Millera se začali štěpit a podléhat mnoha různým vlivům. Jedni tvrdili, že „žeň sebrána“ a dveře milosti jsou uzavřeny, jiní se snažili stanovit další datum konce. Zdaleka to však neznamenalo konec hnutí. Není to hodně povědomé?

O kom píšeš, jsem věděl hned. Nic nebylo platné, že Miller ze své neuváženosti činil pokání, od svých bludů se distancoval a pokorně se vrátil do baptistické církve, odkud pocházel. To co rozpoutal si žilo vlastním životem a jedna odnož toho je NSSJ.

Nevěděl jsem kam mám dát následující odkaz. Učení NSSJ je totiž slepencem minimálně tří herezí: arianismu (hereze kristologická), millerianismu ( hereze eschatologická) a pelagianismu (hereze antropologická).

Zastavím se u té třetí. Je pojmenována po britském mnichu Pelagiovi. Ne, že by Pelagius přišel s něčím novým, byla však na něm pro jeho extrémní postoje demaskována. Proto jsem se rozhodl dát tu odkaz na článek, který napsal William P. Farley, pojednávající o té herezi.

http://zod.reformace.cz/velka-pelagianska-hereze-cislo-108

Děkuju za reakci, Tondo.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jaké psychologické a duchovní klima vlastně vládne v podobných skupinách - a co se z tohoto klimatu rodí.
Až budu mít trochu víc času, budu pokračovat ve vláknu. Geneze adventistů je opravdu zvláštní po mnoha stránkách a výborně ilustruje mentalitu podobných novodobých hnutí.
Nechci je vnímat černobíle - proto si nechám pro další příspěvek menší časovou distanci.

Zpověď Hirama Edsona mě upřímně dojala – je ale zároveň pravdou, že právě tento muž sehrál rozhodující úlohu pro další přežití hnutí tím, že on sám přišel s dalším zjevením.

Když jsem se začal tímhle tématem počátků adventistů zabývat, zarazilo mne, kolik Bohu oddaných lidí se nechalo v polovině 19. století svést – a kolik jich v nastoupené cestě chtělo pokračovat. Chtěli pokračovat za každou cenu – i tváří v tvář faktu, že se Millerovy výpočty jasně prokázaly být zcela falešným proroctvím. Proč?

Odpověď není jednoduchá – ale u všech zúčastněných (o některých bude ještě řeč) nacházíme opravdu velikou exaltovanost, nepodléhající žádné rozumné kontrole či sebekontrole; ti lidé si prostě nechtěli nechat vzít ideu, která v nich žila celé roky před „velkým zklamáním“ – a to myšlenku, že oni sami jsou zvláštním způsobem vyvolení, že jsou to právě oni, na které se vztahují četné pasáže Bible, hlavně ty o časech konce lidských dějin. Vždyť to byli adventisté, kdo se první nazvali „ostatkem“ (!) – a dodnes se za něj považují.

Podobné ideje vyvolenosti, které nejsou ničím jiným než velikou duchovní pýchou, se v sektářských společenstvích šíří jako druh psychické infekce, která se rychle zmocňuje všech členů. „Vyvolení“ si svou vyvolenost navzájem potvrzují, vyvolenost (ruku v ruce s odsouzením celého zbytku světa) se stává jedním z bodů učení sekty, vyvolenost členů je stále zdůrazňována v kázáních, v knihách, tiskovinách či jiných materiálech hnutí, ideou vyvolenosti jsou okamžitě očkováni nově příchozí.

Pokud hnutí evidentně selže, je třeba stůj co stůj najít vysvětlení. Adventistům se povedl husarský kousek – z vylhávání se z falešného proroctví vytvořili jeden z pilířů své „víry“.

Mezi adventisty nastávalo po „velikém zklamání“ veliké pnutí. Mnozí se pokoušeli přijít s dalšími výpočty „Ježíšova příchodu“. S podobným pokusem přišel třeba právě Hiram Edson nebo např. Joseph Bates (o obou mužích ještě bude řeč). Adventisté se v té době rozpadali na množství skupin – každá se pokoušela jiným způsobem „zachránit“ odkaz let, kdy žili ve svém zcela nerealistickém opojení sebou samými a svou výjimečností.
Vedení hlavní adventistické skupiny ale pokusy o nové, „přesnější“ výpočty odmítlo. To, co kupodivu neodmítlo, byla ale údajná vize Hirama Edsona, která dnes (podobně jako stále vratší a vratší „rok 1914“ u Svědků Jehovových) se stala ve spojení s datem 1844 jedním z hlavních článků víry adventistů.

Farmář Hiram Edson, jehož zklamání po totálním debaklu falešného Millerova proroctví jsem tu zaznamenal, přišel s vizí, kterou údajně měl, když procházel lánem obilí. Spatřil Krista, vcházejícího do nebeské svatyně. Jedná se ve skutečnosti o obraz, který nacházíme v Pavlově listu Židům (9, 11-15).

„Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším.
A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.
Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.“

Kdyby byl Edson mužem střízlivým, u kterého by bylo možné vyloučit podvědomá přání „mít vizi“, na samotném obrazu jeho vize by nebylo vůbec nic nebiblického. Radikálně jinak je to ovšem s interpretací tohoto údajného zjevení v učení adventistů.
Byla vytvořena zcela nekřesťanská a nebiblická nauka, postavená právě na vylhávání se z falešně předpovězeného data 1844. Jak znějí tyto „pravdy“?

Podle adventistů Kristus po svém vzkříšení vešel do první části svatyně, která podle nich zcela reálně existuje v Nebesích. Zde konal smírčí službu za hříchy lidí. V roce 1844 (!) pak vešel do její další části, do svatyně svatých, aby začal tyto hříchy očišťovat a záznamy hříchů proto vnesl k prozkoumání do svatyně svatých. Zahájil prý tak první fázi vyšetřovacího soudu. Tím začala doba konce, která před vynesením rozsudku, což je druhá část vyšetřovacího soudu, na sklonku doby milosti, zahájí na zemi probuzení. Až tato doba skončí, Kristus oblékne královské roucho a hříchy Božího lidu prý vloží satanovi na hlavu – stejně jako to dělávali Izraelité s kozlem, vyháněným do pouště.

Bible pochopitelně nezná žádnou „spásu na etapy“, Pavel ve svém obraze mluví o dokonané oběti Ježíše Krista, která okamžikem Ježíšovy smrti („Dokonáno jest“ - Jan 19, 30 ) přinesla lidem spásu. Celá tahle teorie vznikla jen proto, aby adventisté nemuseli přiznat, že se vydali cestou falešných proroctví, že oni sami nejsou žádnou vyvolenou skupinou – a že Millerovy vize jsou vize nebiblické, naprosto a zcela falešné. Je to naprosto stejná situace, jako když totálně a naprosto ve všem selhaly veškeré předpovědi Ch. T. Russella o roce 1914 – i zde se blamáž členům společnosti vysvětluje „neviditelným dějem“.