Volby

Svědkové Jehovovi zachovávají neutralitu vzhledem k politickým a vojenským záležitostem národů. (Jan 17:16; rs s. 130-134)

Nezasahují, chtějí-li se jiní účastnit politických voleb, kandidovat na politické úřady či se účastnit boje o ně, vstupovat do organizací, které nejsou neutrální, vykřikovat politická hesla atd. (2, 1987, l. stud. čl., odst. 9-16; 6, 1969, ot. čt.)

Praví, oddaní křesťané nejsou "částí světa", a proto jestliže se některý člen sboru nekajícně chová tak, že porušuje křesťanskou neutralitu, sám tím opouští společenství s neutrálním křesťanským sborem. (Jan 15:19; 17:14-16; 15, 1982, ot. čt.)

Starší by měli promluvit s tím, o němž vědí, že má v úmyslu dát se na takovou cestu, protože to třeba dělá z nevědomosti. (Žalm 119:67; Gal. 6:1; 1. Tim. 1:13)

Jestliže nedbá na nabízenou pomoc a dále porušuje křesťanskou neutralitu, výbor by měl na formulářích S-77 a S-79 poslat odbočce materiály o opuštění společenství.

Obvykle se oznámí, že ten člověk sám opustil společenství se sborem, a jemu se ústně sdělí jeho postavení. Jestliže se to z nějakých polehčujících důvodů neoznámí, osoby, které by mohl navštívit ten, kdo opustil společenství, o tom mohou být soukromě informovány. S tímto člověkem se bude jednat jako s tím, komu byla odňata pospolitost. Viz Oddíl 5 a), strany 101-2.

Když je někdo požádán, aby vyjádřil svůj názor na nějaký veřejný problém nebo podepsal nějakou petici, musí tu záležitost pečlivě zvážit. To může být vhodné, ale také nemusí. Je to politická záležitost? (83 3/1 pp. 30-1 angl.)

Jestliže vláda žádá v nějaké mimořádné době sály království či sborové zařízení k dočasnému používání, vyhovět té žádosti by nebylo porušením neutrality.

V některých zemích se požaduje od každého, aby stavěl silnice nebo pracoval na poli. Kde to není nějaká forma vojenské služby, ale je to srovnatelné s daní, nebylo by proti tomu námitek, pokud samotná práce nějak neporušuje biblické zásady. (Mat. 5 : 41; 22:21)

Strážná věž 1.11.1999, str. 28-29 Otázky čtenářů

V Bibli jsou uvedeny jasné zásady, které Božím služebníkům umožňují získat správný náhled na tuto záležitost. Zdá se však, že neexistuje žádná biblická zásada, která by vylučovala hlasování jako takové. Není žádný důvod, proč by například nějaká správní rada nemohla dát hlasovat, aby dospěla k určitým rozhodnutím, jež se týkají její korporace. Sbory svědků Jehovových často rozhodují o době shromáždění a o použití finančních prostředků sboru tak, že dávají hlasovat zdvižením ruky.

Jak je to však v případě odevzdávání hlasu při politických volbách? V některých demokratických zemích nechodí hlasovat v den voleb až 50 procent obyvatel. Svědkové Jehovovi však nezasahují do práva ostatních lidí volit, ani proti politickým volbám nepodnikají žádné kampaně. Respektují autority, které jsou v takových volbách řádně zvoleny, a spolupracují s nimi. (Římanům 13:1–7) Pokud jde o to, zda osobně dají svůj hlas někomu, kdo ve volbách kandiduje, každý svědek Jehovův činí rozhodnutí, které je založeno na jeho biblicky školeném svědomí a na pochopení jeho odpovědnosti vůči Bohu a státu. (Matouš 22:21; 1. Petra 3:16) Svědkové při tomto osobním rozhodování berou v úvahu řadu činitelů.

Za prvé, Ježíš Kristus o svých následovnících řekl: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:14) Svědkové Jehovovi berou tuto zásadu vážně. Jelikož „nejsou částí světa“, jsou v politických záležitostech světa neutrální. (Jan 18:36)

Za druhé, apoštol Pavel označil sám sebe za ‚vyslance‘ zastupujícího Krista před lidmi žijícími v jeho době. (Efezanům 6:20; 2. Korinťanům 5:20) Svědkové Jehovovi věří, že Kristus Ježíš je nyní Králem Božího nebeského Království a že jejich úkolem jakožto vyslanců je oznamovat tuto skutečnost národům. (Matouš 24:14; Zjevení 11:15) Od vyslanců se očekává, že budou neutrální a že nebudou zasahovat do vnitřních záležitostí země, do níž byli vysláni. Svědkové Jehovovi se, jakožto zástupci Božího nebeského Království, podobně cítí povinni nezasahovat do politiky těch zemí, kde žijí.

Třetím činitelem, který svědkové Jehovovi berou v úvahu, je to, že lidé, kteří se odevzdáním svého hlasu podílejí na zvolení určitého člověka do nějakého úřadu, mohou nést spoluodpovědnost za to, co takový člověk dělá. (Srovnej 1. Timoteovi 5:22, Petrů.) Křesťané musí pečlivě zvážit, zda chtějí tuto odpovědnost vzít na svá bedra.

Za čtvrté, svědkové Jehovovi si velmi váží své křesťanské jednoty. (Kolosanům 3:14) Když se náboženství angažují v politice, výsledkem je často rozdělení mezi jejich členy. Svědkové Jehovovi se podle vzoru Ježíše Krista do politiky nezapojují, čímž zachovávají svou křesťanskou jednotu. (Matouš 12:25; Jan 6:15; 18:36, 37)

A konečně za páté, to, že se svědkové Jehovovi neúčastní politiky, jim umožňuje, aby s volností řeči přistupovali k lidem jakéhokoli politického přesvědčení, když jim přinášejí důležité poselství o Království. (Hebrejcům 10:35)

V mnoha zemích se svědkové Jehovovi s ohledem na výše uvedené biblické zásady rozhodují osobně pro to, že neodevzdají svůj hlas při politických volbách, a jejich svobodu učinit takové rozhodnutí podporuje zákon země, ve které žijí. Co když ale zákon od občanů vyžaduje, aby volili? V tom případě je na každém svědkovi, aby na základě svého svědomí a na základě Bible učinil vlastní rozhodnutí, jak se s touto situací vypořádá. Jestliže se někdo rozhodne jít za zástěnu, za kterou se vyplňují volební lístky, je to jeho rozhodnutí. Co za zástěnou udělá, to je mezi ním a jeho Stvořitelem.

Ve Strážné věži číslo 22 z roku 1950 bylo na straně 9 uvedeno: „Tam, kde císař zavedl pro občany volební povinnost, . . . [svědkové] mohou jít k volbě a vstoupit do přístěnku pro hlasování. Zde se na nich žádá odevzdání hlasovacího lístku. Voliči dělají se svými hlasovacími lístky, co chtějí. Zde musí tedy svědci v přítomnosti Boží jednat v souladu s jeho příkazy a ve shodě se svou vírou. Není naší odpovědností poučovat je, co mají dělat s hlasovacím lístkem.“

A co v případě, že nevěřící manžel některé křesťanky trvá na tom, aby šla k volbám? Je podřízena svému manželovi, stejně jako jsou křesťané podřízeni nadřazeným autoritám. (Efezanům 5:22; 1. Petra 2:13–17) Pokud poslechne svého manžela a půjde za zástěnu, za níž se vyplňují volební lístky, je to její vlastní rozhodnutí. Nikdo by jí to neměl vytýkat. (Srovnej Římanům 14:4.)

A co v zemi, kde volby sice nejsou povinné, ale kde panuje nepřátelství vůči těm, kdo k volbám nejdou — a kde jim možná hrozí fyzické násilí? Nebo co když jsou lidé nějakým způsobem přísně trestáni za to, že nechodí k volbám, ačkoli jim to zákon neukládá? V těchto a podobných situacích musí křesťan učinit své vlastní rozhodnutí. „Každý totiž ponese svůj vlastní náklad.“ (Galaťanům 6:5)

Někteří lidé možná klopýtají o to, když pozorují, že někdo ze svědků Jehovových v jejich zemi jde v průběhu voleb do volební místnosti, zatímco jiní svědkové nejdou. Možná říkají: ‚Svědkové Jehovovi nejsou jednotní.‘ Lidé by však měli uznat, že v záležitostech, které se týkají svědomí člověka, jako je i tato, musí každý křesťan učinit před Jehovou Bohem své vlastní rozhodnutí. (Římanům 14:12)

Ať už se svědkové Jehovovi osobně rozhodnou v různých situacích jakkoli, dbají na to, aby si zachovali svou křesťanskou neutralitu a volnost řeči. Spoléhají na to, že Jehova Bůh je ve všem posílí, dá jim moudrost a pomůže jim, aby se vyvarovali jakéhokoli kompromisu ve své víře. Tak dávají najevo, že důvěřují slovům žalmisty, který o Jehovovi řekl: „Jsi můj skalní útes a má pevnost; a kvůli svému jménu mě povedeš a doprovodíš.“ (Žalm 31:3)