Co je potřeba dělat pro záchranu?

Napište tím nejjednodušším způsobem, co děláte pro svoji záchranu? Co podle vás ta záchrana je?

Poslouchat ústředí, věřit všemu, co řekne a dělat všechno, co se píše ve strážné věži. To stručně řečeno znamená, být poctivý v práci, nelhat, nekouřit, omezit sexuální aktivity pouze na svou manželku(manžela), vyhnout se jedení krve a krevní transfúzi, projevovat lásku svým bratrům ve víře, chodit na shromáždění SJ do sálu Království, pravidelně se účastnit kazatelské služby a neustále prohlubovat znalosti učení svědků Jehovových. Pokud to bude jedinec dělat dostatečně usilovně, Bůh se nad ním v budoucnu slituje a použije Kristovu výkupní oběť na to aby mu dal věčný život v ráji.
Tak asi jednoduše ve stručnosti. Dalo by se to samozřejmě opentlit odkazy na Biblické texty.

Výše uvedené jsem napsal na základě toho, jak jsem poznal učení svědků Jehovových a není vyjádřením mého osobního názoru, že přesně takhle to funguje, že přesně takhle se to má dělat.
SJ podle svého učení žijí a mnohdy si tím získávají respekt u lidí, kteří s nimi nesouhlasí. To, že konají podle svého přesvědčení vůbec nemusí být zárukou, že to přesvědčení je správné.

Nejde o nic menšího než o život a nejen tento, ale i ten budoucí - věčný, tak to už si zaslouží úsilí zjistit, jak to doopravdy je. Nepochybuji, že SJ jsou přesvědčeni, že vědí, jak to je. Otázka zní: je i Bůh stejného názoru? S biblickým textem se dá různě  pracovat. Jedná se o text poměrně rozsáhlý a rozmanitý, čímž vzniká prostor pro rozličné výklady. To, že lidé vykládají Bibli různě, však  neznamená, že sama Bible je mnohoznačná a nejednotná. Bible je Boží slovo. Bůh chce aby ho lidé pochopili a svým životem naplnili – nezůstává jen nestranným pozorovatelem. Vždyť Bible obsahuje mnoho svědectví o tom, jak Bůh jedná s lidmi.  Je tedy správné očekávat, že se do našeho poznávacího procesu Bůh nějak zapojí? Pokud k tomu přistoupíme správně, tak ano.

Uvědomil jsem si, že jsem nenapsal naprosto zásadní pravdu ohledně toho, co učí a dělají SJ.

Předpokládám, že každý už četl podobenství o rozsévači. Rozsévač měl znamenité osivo, které se jmenovalo život. Každé jedno semínko obsahovalo jedinečný genetický kód, který ho odlišoval od jiného druhu semena, kód, který byl sám zárukou, že to, co vyroste bude život. Ne v každém srdci se mu podařilo vyklíčit, ne v každém srdci vyrostl, ale to už nebyla chyba toho semínka.

Pak jste jistě také četli jiné podobenství o poli, na kterém vyrostla pšenice, ale nejenom pšenice, ale také plevel a bylo vysvětleno, že přišel někdo jiný a rozséval jiná semínka. Ta také vyrostla, ale už to nebyla pšenice.

Když v sobě chceš mít život, musí do tebe být zaseto, to správné semínko, které se jmenuje život a obsahuje právě ten jedinečný genetický kód.

O semeni života a způsobu rozsévání se píše: A tak, pokudž na mně jest, hotov jsem i vám, kteříž v Římě jste, zvěstovati evangelium. Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, [potom] i Řeku. Řím 1:15,16

To semeno života se jmenuje evangelium a rozsévá se tím, že vám ho někdo řekne nebo napíše. A jak jste si mohli přečíst, v tom semeni je ta Boží moc k záchraně.

Pokud toto evangelium nějak změním, bude to ještě to semeno? A, co z něj vyroste, když se zasadí?

Prosím čtenáře, aby dal šanci Božímu slovu a přečetl si a porozuměl tomu, co je Evangelium, aby měl sám srovnání, jestli to, co káže ve službě, to podle čeho se sám zařizuje, je Evangelium nebo nějaké jiné evangelium, jiné semeno. Pak ať se sám rozhodne, na čem svůj život založí, co přijme a co v sobě nechá růst.

Většina čtenářů Bible včetně svědků Jehovových vám na dotaz kolik je v Bibli evangelií odpoví, že čtyři – Matouš, Matek, Lukáš, Jan.
O to překvapivější je, že mezi knihami nového zákona objevíme jednu, kterou lze smělé označit za 5.evangelium.

V knize skutků nacházíme zajímavé popisky kazatelského zápalu ap. Pavla.

Skutky 17:2,3 Pavel tam podle svého zvyku šel a po tři soboty k nim promlouval z Písem. Vysvětloval a dokazoval jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že "toto je Mesiáš: Ježíš, kterého vám kážu!"
Skutky 18:5 Když pak z Makedonie dorazili Silas a Timoteus, Pavel se zcela oddal kázání Slova a dokazoval Židům, že Ježíš je Mesiáš.

Kromě těchto stručných zmínek o rozsáhlém dokazování, které trvalo celé hodiny, máme i jedno celé sepsané.

V úvodu dopisu Římanům ap. Pavel píše, nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. A to, co následuje, je evangelium, tak jak ještě předtím napsáno  nebylo -  dokazování „že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých..“

Než se pustíme do rozboru Pavlova evangelia, bude užitečné si ještě připomenout jiné Pavlovo kázání. V něm se Pavel dostává k naprosté podstatě věci. Lidem bylo vloženo do srdce, „aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho - ačkoli není daleko od žádného z nás.“ Sk 17:27
Není to touha po obnoveném pozemském ráji, jak se nás snaží přesvědčit publikace společnosti Strážná věž, ale je to touha po Bohu.  Touha ho nalézt a nějak obnovit ztracený vztah. Pokud něco takového v sobě nalézáte, tak je to skvělé. Bůh je Otec, který čeká na každého ztraceného syna, čeká že změní své smýšlení a vrátí se k němu. Bůh dokázal v průběhu historie lidstva, že chce přebývat s lidmi. Pokud člověk přistoupí na Boží způsob řešení a udělá, co udělat má, tak i Bůh udělá, co zaslíbil a Bůh mu svým způsobem potvrdí, že vztah byl urovnán, že jeho hříchy byly odpuštěny a udělá to v tu chvíli a ne někdy v budoucnu nebo po smrti.  Lidé, kteří mají tuto zkušenost, o ní hovoří jako o „setkání s Bohem“.

Tak si rozmyslete, jestli právě o tohle stojíte a pokud ano, tak má smysl číst dál.

Ap. Pavel v dopise Římanům po úvodních pozdravech píše naprosto zásadní slova, která jsem zde uvedl již dříve, „ nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně“  v 17. verši zmiňuje spravedlnost a víru – dva klíčové pojmy, kterými se ještě budu zabývat podrobněji v dalším příspěvku.

1:18 – 32 začíná slovy „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a a nepravosti  lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu,“  následuje popis pádu lidstva do hříchu a myšlenkové a morální temnoty. Člověk je zkažeností prolezlý tvor. Někteří si myslí, že jsou lepší, že jich se tohle netýká a povýšeně se dívají na druhé a ty Pavel usazuje slovy 2:1 „Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž“ Slova o souzení a nesouzení nelze vytrhovat z kontextu, neboť právě zde to naprosto perfektně sedí. Jsi součástí lidstva? Jsi, tak jsi bez výmluvy a co bylo o lidstvu řečeno 1:18-32, platí i na tebe. A neříkej, že tě nikdy nenapadlo, že to je hlavně o těch druhých.    Správný postoj srdce najdeš ve 2:2-11. Ne se bouřit proti Bohu, pyšně vyvyšovat sebe a říkat, mně se to netýká, případně být rozlobení na Boha, že je nespravedlivý, že to přehání apod. Správný postoj je upřímně uznat, že Boží hněv, Boží odsouzení, je spravedlivé a zasloužené, že Bůh je spravedlivý a dobrý. Velmi povzbudivé je ujištění, že má smysl usilovat o dobro, protože Bůh to nepřehlédne, ať má člověk jakýkoliv původ.  


Pavel ve 2:29 píše „Ale ten jest [pravý] Žid, kterýžto uvnitř jest Židem, [a to jest pravé] obřezání, [kteréž jest] srdečné v duchu, a ne podle litery; jehožto chvála ne z lidí jest, ale z Boha“. A klidně to může být původem i pohan, o kterém byla zmínka ve slovech „Nebo když pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje Zákon, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,  Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim [to] osvědčuje svědomí jejich i myšlení,“ (2:14,15)   Svědkové Jehovovi vztahují tato slova na sebe a rádi hovoří o svém svědomí, respektive o „biblicky školeném svědomí“ . Tato slova se na ně však nevztahují, protože u nich žádná obřízka srdce Duchem zatím neproběhla.  Pokud by toto tvrdili, pak vstoupili do nové smlouvy s Bohem (Jer 31:31-34) a byli by znovuzrození, ale to oni nejsou a ani to netvrdí a chleba a víno nepřijímají.  Jsou tedy v podobném stavu jako židé, dodržující zákon. Mají jinou soustavu pravidel, ale v podstatě lze říci, že  usilují o spravedlnost co nejlepším dodržováním těchto pravidel. To může vypůsobit stejně jako Zákon, dva postoje. Může to být pokora, kdy si člověk uvědomí svůj skutečný stav a potřebu Božího odpuštění a proměny (obřízky ducha) nebo pocit nadřazenosti, protože „já na své spravedlnosti makám (chodím do služby, usiluji se, odpírám si) a ten druhý ne.“ ( 2:19 A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž [jsou] ve tmě.)

Co tedy říká 2.kap Římanům?
Jestliže, žiješ podle Zákona, tak tě tento Zákon usvědčuje z hříchu, protože ikdyž se snažíš, sem tam ho porušíš. A Jakub píše  „kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen. 2:10

Jestliže jsi pohan, tak tě tvoje svědomí jednou obhajuje a jednou obviňuje. Když pomineme, že i svědomí může být porušené a tudíž nespolehlivé, stejně může posloužit, k posouzení sebe sama a pohan může dojít k pokání.

Ani svědomí ani zákon tě nevysvobodí z hříšnosti, která provází lidský rod.

Záblesk naděje na vysvobození obsahuje povzbudivá zmínka o obřízce srdce, která je součástí nabídnutého Božího řešení, o kterém jsou podrobnosti v dalších kapitolách.

Kdyby nám Bůh pouze obřezal srdce, abychom lépe viděli co je hříšné a co není hříšné, lépe rozuměli svatým Božím věcem, samo o sobě by nám to nepomohlo. Nijak by to neřešilo naše minulé hříchy. Navíc pouhé vědomí hříchu bez pomocí naší slabosti by nám také nepomohlo ke štěstí ani ke spravedlnosti. Těch opatření je více, je jich tolik, aby se nám v Ježíši Kristu dostalo všeho, co je potřeba ke spravedlivému životu.

Věřícím je darována spravedlnost, jejich hříchy jsou odpuštěny
Řím 3:21 "Ale nyní bez Zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená Zákonem i Proroky, 22 Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící. 23 Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. 24 Spravedlivi [pak] učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši, 25 Jehožto Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázání spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů",

Pro SJ bych chtěl zdůraznit, že je psáno, že vykoupení se stalo (minulý čas) ne že se teprve stane. Můžeš přijít a vzít si ho. Je pro tebe připravené. Jestli nevíš jak a uvědomuješ si svou potřebu, tak to řekni Bohu.

Jaká víra je potřeba, odkdy se ospravedlnění počítá, jak to, že je možná spravedlnost z víry? 

To jsou otázky, které musí logicky vyplynout z tak velkolepého prohlášení o spravedlnosti skrze víru v Ježíše Krista. Čtenáři v prvním století již měli svou osobní zkušenost s Ježíšem Kristem a s odpuštěním. Tuto zkušenost však bylo potřeba doplnit důkladným vyučováním, vysvětlením toho, co se to vlastně stalo a jaký to má základ a co to všechno znamená.  Díky tomu i současný čtenář žijící ve světě, kde slovo „věřím v Krista“ znamená leccos, může získat vedení ke správnému rozsouzení. (Vždyť i SJ říkají, že věří v Krista.) Následující -  4 kap je věnována Abrahamově víře. Určitě si znovu přečtěte, co je o Abrahamovi napsáno v Genesis.

Řím 5:18 Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. 

Jak jsem psal v minulém příspěvku, své tělesné rodiče jsme si nevybrali a na svém narození nemáme žádnou zásluhu. Takto na nás přišlo odsouzení. A týká se to úplně všech lidí, protože všichni mají původ v Adamovi, ať s tím souhlasí nebo ne. Skutečnosti jsou prostě skutečnostmi ať s nimi souhlasíme nebo ne. Nestávají se skutečnostmi až naším souhlasem. 
Stejně tak ospravedlnění přišlo na všechny lidi bez jejich zásluhy. Stalo se skutečností bez našeho souhlasu a vědomého přičinění. Jediné, co můžeme udělat je, že tuto skutečnost přestaneme ignorovat a přijmeme ji jako skutečnost a začneme podle ní jednat a myslet.