Ježíš Kristus = Bůh, anděl, člověk nebo šílenec?

Kdo byl a kým je Ježíš z Nazaretha? Jedni tvrdí, že je Boží Syn, Svědkové Jehovovi Ježíši Kristu božství upírají? Kde je pravda???

KARLE,JK JE "BOŽÍ SYN,BŮH,...JE SOUČÁSTÍ"ELOHIMU"..KDYŽ UMÍRAL NA "DŘEVĚ" BYLA NAD JEHO HLAVOU CEDULKA.."JK.REX JUDEORUM...V HEBREJŠTINĚ PRVNÍ PÍSMENA ODPOVÍDALA TETRAGRAMATONU " JHVH" PS:ODPOVĚZ MI NA D.PRINCE..SOUKROMNĚ..DÍKY PETR

JK kdo to byl?

Řekl bych, že je stále stejný, ale také občas jiný. Duchovní bytost, stejné podstaty jako Bůh, boží syn. Ale protože boží syn a stejné postaty, byl duchovní bytostí, byl Bohem, ale byl mu jako každý syn, podřízen. Nebyl stejně věčný, ani stejně mocný, jako Otec. Měl počátek, neměl moc nad svým Otcem. Byl a je, hlavním vykonavatelem vůle svého Otce.
Byl po Bohu, tou nejdokonalejší a mimořádnou duchovní bytostí.

V době, když byl na zemi, jako člověk, byl také nejdokonalejším a mimořádným člověkem.
Svou lidskou dokonalostí, byl na úrovni prvního člověka, Adama. Bez zatížení dědičným hříchem a tedy jako jediný žid, byl schopen naplnit zákon a tak získat právo na věčný život, které první člověk ztratil.
Podobně, jako první člověk ztratil právo na život pro celé své daleké potomstvo, tento druhý, dokonalý člověk, toto právo, svou smrtí získal zpět. Vzdal se svého práva na věčný pozemský život, ve prospěch všeho lidstva. Stal se „otcem věčnosti“.

Jako boží syn v lidském těle byl „nakrátko nižší, než andělé“
Hebrejcům 2:9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé,

Po své smrti a vzkříšení, do stavu, kde byl před tím, dostal postavení ještě mnohem vyšší. Hebrejcům 1:4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
„Převyšuje jménem“ znamená, dostal nové, vysoké postavení
Hebrejcům 2:8 Všechny věci jsi mu podřídil pod nohy." Tím totiž, že mu [Bůh] podřídil všechny věci, neponechal nic, co mu není podřízeno.

Tak, to je on. Ježíš Kristus, Pán a král, mocný Bůh, z vůle svého Otce. Ten, jehož prostřednictvím, budou odstraněny a napraveny škody, které zavinil a způsobil satan, se svými služebníky.

Dědo S.,myslím ,že Jk je "Svrchovaný Bůh" a výklad jeho osoby u SJ ,ale třeba i částečně u adventisků je mylný."Adventisté mají jakousi dvojici"..Při pohledu na JK ho nelze vidět bez "Otce ani Ducha..Elohim je možno, překládat jako"Božstvo" nebo "Bohové" tedy, množné číslo.Jk bude po dokonání všeho ,zase jedno se svým "Otcem" Není to tak ,že tu jsou 3.osoby pro nás "lidičky"a ty "mají svá specifika"? a je to podobné , jako třeba voda?Led,pára,kapalina..Je to podoba téhož.!!Ale projev je jiný,Pro nás lidi..Je to přeci stále H2O..V každém období ,konal někdo jiný? Jako čerstvej ,odpadlík jsem z toho měl ,ale po mém pochopení a zažití "Osoby Ducha S. jsem i začal chápat polohu JK..

Voda, led, pára, pro Datla.

Datle, poprvé jsem toto přirovnání slyšel od katolického kněze z Koryčan, pátera Brázdy.
Již tenkrát uznal slabiny, tohoto přirovnání. Voda se mění v led a páru, jako celek. Tady by muselo trochu vody zůstat, aby například moíhl být Kristus vzkříšen. Další slabina je v tom, že skutečnost ukazuje postavení Otce, jako nejvyššího a těch druhých dvou veličin, jako jenu podřízených. Otec dal Kristu veškerou moc, Otec tak miloval...že poslal svého Syna atd. Co se týká Ducha, ten plně podléhá vůli jak Otce, tak v některých případech i Syna.
Podobnost člověka k "obrazu Božímu" je i v tom, že existuje podřízenost a nadřazenost "hlavy",
Efezanům 4:15 Ale tím, že mluvíme pravdu, vyrůstejme láskou ve všem v toho, kdo je hlavou, Krista.
Efezanům 5:23 protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, neboť je zachránce [tohoto] těla.

Je tu nadhozeno několik otázek ohledně toho kdo je Ježíš Kristus ? Každý z nás má nějaký názor, ale každý z nás také o tom určitě dost ví. Mám takový návrh. Co kdybychom postupně odkrývali, co o tom říká sama Bible ? Pokud začneme postupně předkládat jak co sama Bible říká o Kristu, pak můžeme udělat nějaký závěr.

Já bych třeba začal tím, že samotný Ježíš mluvil o své předlidské existenci v nebi - Ježíš jim odpověděl: Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem ! - JAN 8:58 (EP)

Dědo, to přirovnání možná kulhá? Já ho myslel jako pohled na molekuly H2O..tedy kyslík a vodík..ten je stále stejný..Tak si myslím ,že i nějak to je..

Co se týče osoby Pána Ježíše, chtěl bych se vrátit k tomu, co napsal děda Slavík. Mimo jiné citoval Hebrejcům 1:4 z ekumenického překladu Bible. Zde si myslím, že v jedné věci je přesnější překlad NS. Říká totiž, že to vznešenější jméno Pán Ježíš zdědil. To ostatně potvrzuje i EP v poznámce pod čárou. Otázkou je, kdy toto vznešenější jméno zdědil a o jaké jméno se jedná?

Ve svém článku „Kdo je Mesiáš?“, který jsem uveřejnil na svých webových stránkách, jsem naznačil, proč mám za to, že tím vznešeným jménem, které zdědil od svého Otce, je jméno Jehova. Pokud je pravda, že se Pán Ježíš v době, kdy se ještě nenarodil jako člověk, zjevoval pod tímto jménem, pak toto jméno zdědil již před založením světa. Svou smrtí a vzkříšením proto ani tak nedostal lepší jméno, než měl předtím, jako spíše potvrdil oprávněnost pro užívání tohoto jména.

Pán Ježíš tedy od počátku byl a je „o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem“. Apoštol Pavel sice napsal „stal se“, ale jen proto, že „byl nakrátko postaven níže než andělé“ (Židům 2:9, EP). Když Pán Ježíš „dokonal očištění od hříchů“ (Židům 1:3, EP), vyslyšel jeho Otec modlitbu, kterou pronesl zde na zemi: „A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.“ (Jan 17:5, EP)

Zdědil jméno Jehova.

V předchozích článcích jsou dvě myšlenky, které chápu (možná, že mylně) jinak.
Petr-Datel píše, že JK je „svrchovaný Bůh“. Svrchovaný, ale znamená, nejvyšší. Není nikomu podřízen, ale naopak, všichni jsou podřízeni jemu. Navíc, nemohou být dva svrchovaní Bohové, ale pouze jeden. O JK je řečeno, (Izaiáš) že je mocný Bůh, nikoliv svrchovaný a to je rozdíl. Je podřízen Otci.
Otec jej poslal, pověřil, podřídil mu, ustanovil jej, atp.

Z jiného odstavce je cítit (snad) přání, postavit JK na stejnou úroveň jakou má Otec. Za tím účelem byl použit překlad NS od SJ a slova „zdědil jméno“ Jehova.
Z lidského pohledu, by to bylo běžnou záležitostí. František Novák, má syna, a ten zdědil jeho jméno a jmenuje se také Novák.

Žalmy 83:18 aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.
Izajáš 42:8 Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu,
Tyto dva texty promlouvají jasně. Svrchovaný (nejvyšší) je pouze Otec, a své jméno a svou slávu (postavení) nikomu nedá. Nebude se o nic s nikým dělit.

Možná by bylo dobré, společně se zamyslet nad významem slova „jméno“ a jeho variant. Ve jménu, jménem, vzývat jméno a další.

K úvahám dědy Slavíka bych chtěl poznamenat především to, že vzájemnou podřízenost mezi Bohem Otcem a jeho Synem a eventuálně Božím duchem řeší především lidé, kteří jsou stále „části světa“ (Jan 15:19), kde se většina lidí snaží dosáhnout nadřazenosti nad ostatními. Ostatně byl to problém i Ježíšových učedníků, kteří se také „mezi sebou dohadovali, kdo je větší“ (Marek 9:34). Pán Ježíš jim ale ukázal, že pohled světa je úplně scestný a také jim řekl: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a že velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není; …“ (Matouš 20:25-26)

Myslím si, že člověku nepřísluší řešit vzájemné postavení mezi Bohem Otcem a jeho Synem ani tím, v jakém postavení vůči nim je to, co Bible nazývá Svatým duchem. Nepotřebuji dokazovat trojjedinost Boží ani vzájemnou rovnost mezi Otcem a Synem ani podřadnost Syna vůči jeho Otci. Otec i Syn i svatý duch jednoduše přesahují mé myšlení a jakýkoliv výklad, který by šel nad to, co zjevuje Písmo, by byla pouhá spekulace a lidská filozofie. Navíc by to byla neúcta ke Stvořiteli.

Bible jasně zjevuje, že tím Stvořitelem není pouze Bůh Otec, ale také jeho Syn. Také zjevuje přání Boha Otce, aby „všichni ctili Syna, právě jako ctí Otce“ a zároveň varuje, že ten, „kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal“ (Jan 5:23). Proč bych se tedy měl s někým přít o to, kdo z nich je Nejvyšší?

Uznání, že jméno Jehova je jméno jak Otce, tak Syna, neodporuje Písmu, ale naopak přivádí člověka k pochopení těch míst Písem, s nimiž mají svědkové Jehovovi velké problémy. Děda Slavík uvádí Žalm 83:18 a Izajáše 42:8 jako důkaz, že „svrchovaný (nejvyšší) je pouze Otec, a své jméno a svou slávu (postavení) nikomu nedá. Nebude se s nikým dělit.“ Já se však ptám, kde to tam je napsáno? Jak někdo může vědět, že to řekl Otec našeho Pána?

Naproti tomu Pán Ježíš řekl jasně něco jiného. Řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10:30) A jako jedno od počátku vystupovali pod jménem Jehova ve smyslu židovského vyznání víry: „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5.Mojžíšova 6:4) V hebrejštině toto vyznání zní: „Šma Jisra’el Jahve Elohejnu Jahve echad.“

Hebrejské slovo „echad“ (jeden) neznamená v přísném slova smyslu jednotku, ale spíše jednotu. Z toho důvodu je téhož slova použito, když čteme: „Proto opustí muž otce svého i matku svou a lpí na ženě své a [oba] stanou se tělem jedním.“ (1.Mojžíšova 2:24, rabín Hirsch) Ne náhodou byl právě člověk „mužského a ženského rodu“ stvořen „k obrazu Božímu“ (1.Mojžíšova 1:27). A ne náhodou mluvil Bůh (Elohim = bohové) před stvořením člověka v množném čísle: „Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby, …“ (1.Mojžíšova 1:26) Jako Bůh (Elohim) zde vystupuje od počátku Otec se svým Synem.

Když tedy žalmista říká, že Jehova je „Nejvyšší nad celou zemí“ (Žalm 83:18), proč by měl mluvit pouze o Otci našeho Pána? A když Jehova říká: „nikomu jinému nedám svou vlastní slávu, ani svou vlastní chválu rytinám“ (Izajáš 42:8), proč by to nemohla být řeč téhož Elohima, který stvořil svět? Když mluví Otec se Synem, mluví jako Elohim v množném čísle, když však mluví k tvorům, mluví vždy v jednotném, neboť Otec a Syn jsou „jedno“ (Jan 10:30) neboli „jeden Jehova“ (5.Mojžíšova 6:4).

1. Jana 5:20; Víme , že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. ON JE TEN PRAVÝ BŮH A VĚČNÝ ŽIVOT.

Zde apoštol Jan a Boží slovo jasně říká kdo je ježíš Kristus, On je ten pravý Bůh a věčný život.

V předchozím komentáři byl použit text "Já a Otec jedno jsme".
Způsob vysvětlení připomíná snahu o prosazení trojice. Tedy, tří bytosti (v tomto případě dvou) stejně věčné, stejně mocné, prostě na stejné úrovni, kdy není nikdo nikomu z nich nadřazen ani podřízen. Pokud se podaří text vytrhnout z kontextu a použít samostatně, tak to jde.
O tuto záležitost ale vůbec nešlo, Kristus mluvil o něčem jiném.

Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.".

Jan 17:11…., aby byli jedno, právě jako jsme my.

Jan14:28, že jdu k Otci, protože Otec je větší než já.

Zde se modlil Ježíš za své učedníky. Prosil, aby mezi nimi byla stejná jednota, jako je mezi ním a Otcem. Tato jednota není rovnocennost, ale jednota myšlení, konání, atd, včetně podřízenosti, jak vyplývá z dalších textů.

Pokud se podaří text vytrhnout z kontextu a použít samostatně, tak to jde.
O tuto záležitost ale vůbec nešlo, Kristus mluvil o něčem jiném.

Kde máš jistotu, že jsi Ty nevytrhnul texty z kontextu? Mluvíš jak VRO, mně děsíš?

Kontext a předsudek při vysvětlení Jana 10:30.

Kontext je dle slovníku významová souvislost v jazykovém projevu, kdežto předsudek je předem učiněný nebo tradovaný, ale pravdě neodpovídající závěr, názor, zpravidla citově zabarvený. Proto když někdo odmítne nějaké vysvětlení jen proto, že mu „způsob vysvětlení připomíná snahu o prosazení trojice“, jedná se spíše o předsudek, než o kontext.

Souhlasím s dědou Slavíkem, že Jan 14:28 i Jan 17:11 je v nějakém kontextu s tvrzením Pána Ježíše, který řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10:30) Pokud však chceme mluvit o kontextu tohoto Ježíšova výroku, musíme si všimnout nejprve toho, co je v 10. kapitole, a teprve pak odbíhat jinde.

Když Pán Ježíš řekl: „Já a Otec jsme jedno“, chtěli Židé Ježíše kamenovat s vysvětlením: „Nekamenujeme tě za nějaký znamenitý skutek, ale za rouhání, protože ty, ač jsi člověk, děláš se bohem.“ (Jan 10:33) Pán Ježíš se však hájil poukazem na Písmo: „Není napsáno ve vašem Zákoně: „Řekl jsem: „Jste bohové““? Jestliže nazval „bohy“ ty, proti nimž přišlo Boží slovo, a Písmo přece nemůže být prohlášeno za neplatné, říkáte mně, kterého Otec posvětil a vyslal do světa: „Rouháš se“, protože jsem řekl, že jsem Boží Syn?“ (Jan 10:34–36)

SJ zcela pomíjejí, o co zde šlo. Být Božím Synem znamená totéž, co být Bohem. V případě Pána Ježíše však ne ledajakým Bohem. Nebo snad někdo má odvahu tvrdit, že Pán Ježíš byl sice „bohem“, ale takovým, na kterého „přišlo Boží slovo“? Vše nasvědčuje tomu, že Pán Ježíš nepatří mezi takové, „kteří jsou nazýváni „bohy“, ať v nebi nebo na zemi, právě jako je mnoho „bohů“ a mnoho „pánů“, …“ (1.Korinťanům 8:5) Pán Ježíš Kristus takový není, protože „skrze něho je všechno, a my skrze něho“ (1.Korinťanům 8:6).

Proto Pán Ježíš Židy dále vybízel: „Jestliže nečiním skutky svého Otce, nevěřte mi. Ale jestliže je činím, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a nadále věděli, že Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem.“ (Jan 10:37–38) Židé však nevěřili a tento nárok na Božství neuznali, podobně jako ten nárok neuznávají SJ. „Já a Otec jsme jedno“, proto znamená v podání SJ všecko možné, jen ne „jeden Jehova“ (5.Mojžíšova 6:4).

SJ rádi poukazují na Jana 17:11, aby dokázali, že Pán Ježíš mluvil o jednotě, jaká má být mezi jeho učedníky. Ale pak ať se zamyslí a řeknou, který s Ježíšových učedníků byl nebo je nejvyšší, nejstarší a nejmocnější? Jestliže o to nejde, jak to, že o to jde ve sporech, zda Bůh je či není Trojice?

Ještě jednou „já a Otec, jedno jsme“

Souhlasím s každým mladším člověkem v názoru, že myšlení starce je pomalejší a na spoustu věcí mnohdy nemá, aby je pochopil. Proto moje názory neberte vážně, ale jen jako klábosení starce, který se potřebuje vypovídat.
Je mi dokonale nepříjemné, když musím říct, že s názorem někoho, kdo se mi zdá moudřejší než já, nesouhlasím a chápu jej jinak.
Mám zlost sám na sebe, že nejsem schopen v tichosti „šoupat nohama“ jako někteří, a vnitřně mne to nutí se ozvat. Momentálně mne vytočilo (a možná neprávem!) vysvětlování Martina Cibulky, textu „já a Otec jedno jsme“. Jeho názor na text „je jeden Jehova“ s dovětkem, že je zde řeč, jak o otci, tak Synu. Tedy jakési jednolité dvojici.


U Jana v 10 kapitole je spor o to, co židé nepochopili. Jednalo se tedy o nedorozumění. Vyčítali Ježíši, že se pokládá za Boha. (tím myslely jejich Jehovu).
Jan 10:33 Židé mu odpověděli: "Nekamenujeme tě za nějaký znamenitý skutek, ale za rouhání, protože ty, ač jsi člověk, děláš se bohem."
Popudem k tomuto nenávistnému odsouzení byla Ježíšova předchozí slova
Jan10:30 Já a Otec jsme jedno."
To byl jejich způsob chápání a nic z toho, co známe dnes my, neznali.
Ježíš neobhajoval myšlenku, že on, je Jehova, ale tvrdil jen, že je Boží syn, kterého Otec poslal. Ale i to, bylo na židy moc silné „kafe“.
Jan10:36 (to) říkáte mně, kterého Otec posvětil a vyslal do světa: ,Rouháš se', protože jsem řekl, že jsem Boží Syn?10:37 Jestliže nečiním skutky svého Otce, nevěřte mi

A dál se Ježíš snaží dokázat, že jedná přesně podle vůle Otce. Ne, že je on Jehova (jak se domnívá Martin) ale poslušný Syn.
Jan10:38 Ale, jestliže je činím, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a nadále věděli, že Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem."
(že moc, kterou mám, je od něj)

Tak a jestli je zde ještě nějaké nedorozumění, teprve teď (aby se nejednalo o předsudky, které popisuje Martin) berme v úvahu motlitbu Pána u Jana v 17 kapitole, kde se mimo jiné modlí za učedníky ve stejném smyslu o jakém je teď řeč.

Jan7:20 Prosím nejen za ně, ale také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo;
17:21 aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mě vyslal.

Ježíš prosí za svoje následovníky, aby mezi nimi byla stejná jednota, jako je mezi ním a otcem.

Závěrem ještě jedna myšlenka Martina.

Martin píše „Uznání, že jméno Jehova je jméno jak Otce, tak Syna, neodporuje Písmu, ale naopak přivádí člověka k pochopení těch míst Písem, s nimiž mají svědkové Jehovovi velké problémy. Děda Slavík uvádí Žalm 83:18 a Izajáše 42:8 jako důkaz, že „svrchovaný (nejvyšší) je pouze Otec, a své jméno a svou slávu (postavení) nikomu nedá. Nebude se s nikým dělit.“ Já se však ptám, kde to tam je napsáno? Jak někdo může vědět, že to řekl Otec našeho Pána?“

Nebudu se rozepisovat dál, ale na otázku Martina, „kde je to tam napsáno a řekl to vůbec Jehova?“ pro snadnější odpověď okopíruj ji zpochybněné texty.

Žalmy 83:18 aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.
Izajáš 42:8 Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu, ani svou chválu rytinám.

Vidíš, bratře Slavíku. Tebe vytočilo to, co jsem napsal o Pánu Ježíši. Jak by ale asi reagovali Židé, kdyby jim Pán Ježíš otevřeně řekl: Ano jsem Bohem!? Nebo si myslíš, že by neměl právo to říct?

Právo na to měl a má. Protože skutečně je Bohem. Na druhou stranu to ale neudělal, protože by židy utvrdil v přesvědčení, že mají pravdu, když tvrdí, že je Bohem, Otcem, Jehovou. Tím on nebyl a není. Je jeho Synem. A to jim potvrdil.
Nepochopil jsem, na čem stavíš své tvrzení, že Otec a Syn jsou jedno a totéž. Že se jedná o stejnou podstatu, to chápu. Já jsem také stejné podstaty jako můj tělesný otec, ale přesto jsem někdo jiný. Prostě jiná osobnost.

Myslím si, že Pán Ježíš neřekl otevřeně: "Ano, jsem Bohem!" ne z toho důvodu, jak píšeš, ale proto, že Židé nebyli připraveni to příjmout. Jinými slovy, Pán Ježíš chtěl, aby na to přišli sami z Písem.

Já netvrdím, že Syn je Otec. Naopak, já tvrdím, že do příchodu Pána Ježíše, nebylo jasné, kdo mluví, když mluví Jehova. V některých případech to mohl být Otec, v jiných Syn, ale v podstatě to bylo jedno, protože oba vždy mluvili a jednali souhlasně jako jeden.

Jsou tu zajímavé názory a teorie, ale domnívám se, že někteří z nás jsou na hraně, nejít nad to co je psáno! Martine mohl bys mi prosím ukázat, jsme opět u "náznaku", co tě přesvědčilo, že to "zděděné jméno" je JHVH? Někdo se tu zmínil o tom, že Ježíš je i stvořitelem, domnívám se Martine, že jsi to byl ty, ale mohu se mýlit. Stvořitelem stále zůstává JHVH a svého syna Logose používal, tedy Logos nebyl stvořitelem, jako pomocníka"mistra v díle", ale i mistr má nad sebou šéfa. Musím se chtě nechtě pozastavit i nad otázkou, která zřejmě spadá i do tohoto tématu. Mám namysli toto, je-li Ježíš Kristus, píše se mi to velice těžko, " všemohoucí" Bůh, proč tedy všichni ti, kteří ho viděli nezemřeli? Mám jediné vysvětlení, protože Ježíš není Bůh "Stvořitel" ani "Všemohoucí Bůh", ale jako miriády adnělů - duchovní bytost, stvořená. I Adam je ne duch. bytostí, ale Božím synem, protože tak jako Logose tak i Adma stvořil sám JHVH, i když v Adamově případě tu fungovala už spolupráce s Logosem. A přesto nikdo si nemyslí, že byl Adam za jedno s JHVH tak jak byl a je zajedno s Jahvem jeho syn Ježíš Kristus. Když to zhrnu: Ježíš je Božím synem, tedy "bohem" nebo-li božský, je spolupracovníkem se Stvořitelem, mohli ho vidět lidé aniž by jim hrozila smrt, měl počátek což JHVH nemá. Omlouvám se za možná trochu zmatený sloh, ale píšu z patra.

Odpověď pro queens:

Že to zděděné jméno je JHVH, mě přesvědčilo hned několik věcí. Za prvé to byla zkušenost s Pánem Ježíšem, když jsem se k němu poprvé obrátil v modlitbě. Za další to byly texty Písma, kterým jsem začal po této zkušenosti rozumět úplně jinak. V případě jména JHVH sehrál největší úlohu text z Jana 17:11–12, kdy jsem si uvědomil, že slova „které jsi mi dal“ se mohou vztahovat, jak na učedníky, tak na vlastní jméno Otce. Další náznaky jsem začal pozorovat jak v dalších textech Písma, tak v samotné absenci jména JHVH v řeckých Písmech.

SJ vycházejí z toho, že v originálech řeckých rukopisů toto jméno bylo. Chybí však důkaz. Začal jsem tedy uvažovat. Kdyby tam opravdu bylo, proč by se Bůh nepostaral o to, aby jeho jméno bylo zachováno nejen v hebrejských textech Starého zákona, ale i v řeckých textech Nového zákona? Pokud tam však od počátku nebylo, pak první učedníci museli mít důvod, proč ho ani jednou nepoužili. Čím víc jsem v Písmech nacházel náznaků, že Boží Syn používal a měl oprávnění používat jméno svého Otce, tím víc mě to utvrzovalo v přesvědčení, že první učedníci jméno JHVH v novozákonních textech nepoužili jednoduše proto, že v Jehovovi jasně rozpoznali osobu Otce i Syna. Zkrátka již dokázali rozlišit, kdy působí Otec a kdy Syn, na rozdíl od starozákonních proroků, kteří nerozlišovali Otce od Syna a Syna od Otce. Pro starozákonní proroky to byl prostě Jehova Bůh, který v některých případech z jim neznámých důvodů mluvil dokonce v plurálu (viz 1.Mojžíšova 1:26; 3:22).

To, co mě utvrdilo v tom, že to zděděné jméno Syna je opravdu JHVH, je samotné slovo „zdědil“ (Hebrejcům 1:4). Cožpak může někdo zdědit něco, co nikdy nepatřilo někomu jinému? A jestliže Boží Syn zdědil jméno, pak od koho? Jestliže od svého Otce, pak to jméno musí být JHVH. Pán Ježíš totiž řekl: „Všechno, co má Otec, je moje“ (Jan 16:15), a také se ke svému Otci modlil: „… a všechno mé je tvé a tvé je mé, …“ (Jan 17:10) Jedině na základě společného jména se svým Otcem mohl také Pán Ježíš říct: „Vždyť Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil všechno souzení Synovi, aby všichni ctili Syna, právě jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.“ (Jan 5:22–23) Již ve starozákonní době se zjevoval jako anděl, o němž jeho Otec řekl Izraeli: „Dávej na sebe kvůli němu pozor a poslouchej jeho hlas. Nechovej se vůči němu vzpurně, neboť nepromine váš přestupek, protože mé jméno je v něm.“ (2.Mojžíšova 23:21)

Jestliže v Božím Synu bylo od počátku stvoření světa Otcovo jméno, pak je Syn společně se svým Otcem vůči tomu, co stvořili, nutně Stvořitelem, Všemohoucím a Nejvyšším Bohem. Syn sám o sobě tyto vlastnosti přiznává svému Otci. Otec však vyvyšuje svého Syna do téhož postavení, protože ho miluje. Proto mohl apoštol Pavel na Božího Syna vztáhnout to, co patří Jehovovi, a prohlásit o něm: „Pane, ty jsi na počátku položil základy země, a nebesa jsou díla tvých rukou. Ony zaniknou, ty však máš zůstat neustále; a ony celé zestárnou právě jako svrchní oděv, a svineš je právě jako plášť, jako svrchní oděv; a budou změněny, ale ty jsi stejný a tvá léta nikdy neuběhnou.“ (Hebrejcům 1:10–12; srovnej Žalm 102:1, 26–28) Každý, kdo čte Písma, by proto měl uznat, že Pán Ježíš je opravdu Stvořitelem a ne stvořením.

S tím co napsal Martin..v podstatě ,jednoznačně souhlasím..I pro mne bylo težké jako SJ EX a zároveň, úžasné v písmu vidět ,že JK a JHVH jsou v podstatě "jedno"..Prostě"ELOHIM"/je to množ.číslo, což se i překladá jako "bohové nebo božstvo"Proto i já chápu ,že platí jméno JHVH i na JK.Když umíral JK na "dřevě" byla nad jeho hlavou tabulka..Její počáteční písmena v "židovském jazyce"té doby byla "JHVH" ..Koukni se gueensi..Je to opravdu tak a polož si otázku..Proč?

Mohu jen odsouhlasit to, co zde řekl Martin. Je zajímavé si přečíst celou 1. a začátek 2. kapitoli Hebrejcům a popřemýšlet. Ap. Pavel tam zřetelně odděluje anděly a Božího syna. Svou argumentaci staví právě na neskutečně vyšším postavení Ježíše a neříká, že Ježíš je archandělem - tedy představeným andělů, ale aplikuje na něj text ze žalmu, který patří pouze a jedině stvořiteli. A na to klade důraz a na tom staví velikost záchrany.

SJ staví svou výlučnost na používání jména JHVH. Nelze ovšem určité věci vytrhovat z proudu času. Příchodem Krista - zjevením očekávaného Mesiáše, nastal obrovský zlom a křesťané prvního století to jasně věděli, proto jim bylo jasné, že nebylo pod nebem dáno žádné jiné jméno, kterým máme být zachráněni než jméno Ježíš Kristus a velmi jasně věděli, komu mají být svědky až do nejvzdálenější končiny země. (SK 4:12; 1.Kor 1:2) Pochopili, že Otec svěřil vše do rukou syna, se kterým je jedno a který je v jeho náruči. (Lze snad ještě jinak vyzdvihnout Ježíšovo Božství? Jak jinak by bylo možné říci, kdo má Syna má i Otce?)

Ano taky se mi líbí kniha Hebrejcům. Ovšem nevidíme tam stejnou pravdu. Odlesk slávy - není zdroj slávy. Přesné znázornění samotné jeho (Boží ne Kristovy) bytosti - není originál té bytosti, ale je kopií, i my jsme sice v tělesném ohledu, ale přece kopií - Božího obrazu, ale tím obrazem není Kristus, ale jeho Bůh a jeho Otec JHVH. Posadít se po pravici Majestátu - není Majestátem. Lepším než andělé - neznamená, že není andělem. (Lepší než lidé - nedělá někoho jiným, stále zůstává člověkem). Lepším se stal pro to jméno, kterého ho dělá znamenitěším než jejich jména - neukazuje, že tím jménem je jméno JHVH. "Bůh je po celou věčnost tvým trůnem - není tím trůnem. Pomazal ho víc než jeho společníky - jsou-li jeho společníky on sám je také andělem. Mám pokračovat...

Překážka v přijetí Ježíše Krista je ten nejtěžší důsledek učení SJ, jaký jsem pocítil na sobě a jaký vidím na svých spoluvěřícíh. Dnes mám pocit, že jsem měl závoj na své mysli a na svém srdci a vším myšlenkovým úsilím jsem vytvářel kličky a vytáčky kolem prosté biblické pravdy.
Být Božím synem v Otcově náruči a Stvořitelem všeho, někým komu byla dána veškerá autorita, je podle Tebe málo? A jak máš ctít Syna, o kterém je řečeno, že si jeho Otec přeje, že ho mají všichni ctít stejně jako Otce? Ježíš Kristus je jedinou bytostí, kterou Jehova zplodil přímo. Zde nevím jaké použít vhodné slovo, protože stvoření hmotného vesmíru a všech věcí již probíhalo společně s Kristem a skrze něho. Takže Ježíš Kristus byl stvořitelem andělů spolu se svým Otcem. Je tedy více než andělé. Ale pozor tady NEJDE o nahrazení Otce Synem, že bychom Ježíše postavili na místo jeho Otce, to rozhodně Ne. Není někým větším, ale ani nikým menším

1. Mojžíšova (Genesis)
1:26 A Bůh dále řekl: "Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby, a ať mají v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a domácí zvířata a celou zemi a každého pohybujícího se živočicha, který se pohybuje po zemi."

Čím jsme obrazem? Je Ježíš Kristus také tvým stvořitelem, který Tě stvořil spolu se svým Otcem?

Hebrejcům
1:3 On je odleskem jeho slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti a udržuje všechny věci slovem své moci; a když způsobil očištění za naše hříchy, posadil se po pravici Majestátu ve výšinách.

Je nějaký anděl, který by byl přesným znázorněním samotné jeho bytosti? Je nějaký anděl, který udržuje všechny věci slovem své moci? Je někdo jiný, kdo od počátku věků sedí po pravici Majestátu?

Protože posadit se po pravici Majestátu nebyla odměna za službu lidem, to se jen Kristus vrátil tam, kde byl předtím.

Jan 17:5 Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.

A znáš nějaké jiné jméno Otce než JHVH, které by mohl Kristus zdědit? Zamysli se, jaké jméno si ty zdědil od svého Otce? A jaké je jméno, které Ti tví rodiče dali? A jaké je jméno, které si získal? Je mezi nimi rozdíl?

Admine, tvé chápání biblických textů je v pořádku, ale má to jednu vadu, kterou vytýkáš i mně. Nezjevil ti to duch, ale tvá touha nalézt v Písmu co tam není.

Admin:Není někým větším, ale ani nikým menším

Zajímavá argumentace, ale nic to nevysvětluje. Ježíš je roven v naplňování Otcovy vůle, ale ne v ničem jiném. Proto mohl říci o učednících, pkud budou naplňovat Boží vůli, ne Kristovu, tak budou rovni nebo-li za jedno, tak jako je Syn s Otcem za jedno.

Uvádíš Ge 1:26, ale kdy se to stalo? Přece když už byly miriády andělů. Takže ani ty a ani SJ nemají úplnou jistotu, že tím oslovením: "Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby," byl osloven Logos jeho mistr v díle, ale mohl to klidně říkat i stvořeným dalším duch. bytostem, které se radovaly viz Job 38:7. A nebo popíráš, že další duch. bytosti v nebesích nejsou jako Bůh, stejně jako je i JK? Ano, co řekl Kristu neřekl žádnému z andělů, ale co to dokazuje? Mohl by jsi mě poučit, protože v tom nejsem dost obeznámen. Vrací se dědictví se vším všudy a nebo si můžeš něco nechat, asi je hloupé porovnávat svět lidí se světem duch. bytostí v nebi. Mám namysl jeden text: 1.Kor. 15:28. Až to nastane, bude ve hře pouze a výhradně Bůh JHVH, a všichni ostatní včetně JK, budou podřízeni Bohu a Bůh bude každému vším. Je zajímavé, že to není zásluha JK, aby si podřídil všechny nepřátele pod nohy, ale kdo mu je podřídil, je to rovnocený svazek? Nemá hrnčíř právo používat svůj výtvor k čemu koliv? Ježíš by tu slávu neměl, pokud by mu ji JHVH nepropůjčil, on ji má propůjčenou, proč jinak by, když splní JHVH vůli, se taky podřizoval, proč se nemají podřídit všichni, kromě Ježíše Krista? Asi proto, že máme všichni, kromě JHVH Boha Všemohoucího a Stvořitele a svrchovaného Panovníka, něco společného - jsme stvoření a máme počátek. Ano Ježíš měl příležitost být roven Bohu, ale nevyužil to. Je tu ovšem jiná duch. bytost, která to nezvládla a tou bytostí je Boží protivník. Jsou jisté věci o kterých se nechci přít s kýmkoliv. A tato oblast je jednou z nich.

Ef. 4:5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest; 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi a prostřednictvím všech a ve všech.