Oslavy

Když jsem byla SJ vadilo mi na vánocích všechno - že se ten den vůbec Ježíš nenarodil, že to je z pohanských saturnálií (event. slavnost slunovratu), že Kristus je král v nebi a ne bezmocné miminko v jeslích, že se v té době pěstuje chamtivost, obžerství, že se řežou stromky pro pár dní a pak se vyhodí atd. Prostě SJ dodali spoustu argumentů, abych si tyhle svátky mohla zošklivit, ale protože jsem vánoce měla moc ráda, musím říct, že to pro mne byla pořádná fuška. Jednou jsem s nimi kvůli slavení vánoc i přestala Bibli studovat. Zpětně vidím, že jsem se trápila zbytečně. Ale...
Dříve - když jsem ještě v Krista nevěřila - mi to pojmenování "Ježíšek" jaksi nevadilo. Dnes mi na vánocích nevadí nic a zase se mi moc líbí, tak jako dřív (a upřímně lituju, že jsem se o jejich slavení celá leta ochuzovala). Dnes mám vánoce dokonce obohacené i o adventní čas, kázání a různé zvyklosti církve spojené s adventem, to jsem jako malá opravdu neznala.
Jenže dnes mě v tom všem trochu ruší ta zdrobnělina Kristova jména, mám pocit, že to je trochu divné, když je náš Pán. Proto jsem tuhle otázku vůbec otevřela...
Takže díky, Stefane....ale ještě si to stejně trochu musím promyslet.

Pro Veroniku!

Já dnes otázku vánoc neřeším, není to pro mě důležité. Když si vybavím své dětství, snad to byla radost ze stavby Betléma, protože jsem to dělal s tátou, ale vánoce nebyly nějak slavné, měli jsme hluboko do kapsy a tak to bylo každý rok stejné. Babička dostala papuče, já ponožky, nebo boty, táta mýdlo a bylo po nadělování. Více jsem si vždy cenil toho, že jsme pohromadě jako rodina, protože celý rok všechny rozdělovaly povinnosti a nebyl čas na setkávání. Dělalo se na polích a táta mimo to ještě dělal na šachtě, aby byla nějaká koruna na opravy domu a na to, abychom mohli jezdit za nemocnou mámou do ústavu. Jako SJ jsme vánoce neslavili, dětem to však chybělo, kolikrát došly domů se slzičkami, protože jiné děti se o vánocích radovali. Těžko se to vysvětlovalo, protože malé dětské dušičky vidí svět kolem nás jinak, než to vidí chladem naočkovaní SJ, kteří se přizpůsobili zdůvodňovacímu řádu NSSJ. Proč Adonai zavedl několik oslav do Izraele? Dobře věděl, že Židé okolním národům zavidí jejich oslavy, proto dal systému oslav v tomto národě řád a tak si Židé dodnes připomínají různé události z jejich putování pouští a z jejich dějin. Přitom vždy vzdávali slávu Adonai, tak se nedopouštěli nesprávného uctívání, tak jak to dělali gójim. SJ mají dnes jen připomínku na Jošuovu smrt a ostatní oslavy jsou tabu, tak se stává, že některé oslavy dělají tajně a stávají se z nich pokrytci. Něco jiného učí, ale když je nikdo nevidí, tak si dělají mnozí to, jak byli zvyklí. Kolik z nich mělo zavěšené zelené snítky na stěnách, ženy napekli spousta dobrot, dali tomu jen trochu jiný řád a vše bylo zdůvodněno. Tak to je něco z toho, jak jsem to viděl já, jako kdysi aktivní SJ.

Šalom aleichem!

Taky jsem něco našla na internetu
Dárky k oslavám nového roku si dávali už staří Římané. Později se dávání dárků na Vánoce stalo projevem přátelství a křesťanské lásky k bližnímu. U nás nosil dárky původně pouze svatý Mikuláš 6. prosince, na Moravě dokonce jistý Štědroň. Ježíšek přinášející dárky se objevil až za reformace v Německu, říkali mu tam Christkind. Na severu, kde žili evangelíci, zase Weinachtsmann. Češí ho pojmenovali nejdříve poněkud zkomoleně Kristkyndle, později Ježíšek.
Mně teda ta zkomolenina a její zneužívání taky hodně vadí, ale třeba moje maminka byla hodně náboženský člověk a byla vždycky pohoršená tím, že v jiných zemích nosí dárky Santa Claus nebo Děduška Maróz a jiní pochybní tvorové, zatímco jedině u nás je to správně a "křesťansky". Tak si vyberte...
Divím se, že ještě nikdo nenahodil téma traumatu a zklamání, když jsme se dozvěděli, že ty dárky nenosí Ježíšek, ale rodiče. O tom se dost mluví, že rodiče dětem vlastně lžou, a ty, když pak zjistí pravdu, tak jsou z toho zmatené. Možná je to přehnané, ale já to tak taky prožila. Když jsem se od dětí ve školce asi v šesti letech dozvěděla, že žádný Ježíšek dárky nenosí, byla jsem z toho dost vedle. Pamatuju si, jak jsem každý rok vyhlížela světýlko a jak mi starší bratr vždycky oznámil, že ho tam zrovna viděl, a já zase nic... zase jsem to prošvihla. Když jsem zjistila pravdu, fakt jsem se cítila hloupá a podvedená.

Dora napsal:
Divím se, že ještě nikdo nenahodil téma traumatu a zklamání, když jsme se dozvěděli, že ty dárky nenosí Ježíšek, ale rodiče. O tom se dost mluví, že rodiče dětem vlastně lžou, a ty, když pak zjistí pravdu, tak jsou z toho zmatené. Možná je to přehnané, ale já to tak taky prožila. Když jsem se od dětí ve školce asi v šesti letech dozvěděla, že žádný Ježíšek dárky nenosí, byla jsem z toho dost vedle. Pamatuju si, jak jsem každý rok vyhlížela světýlko a jak mi starší bratr vždycky oznámil, že ho tam zrovna viděl, a já zase nic... zase jsem to prošvihla. Když jsem zjistila pravdu, fakt jsem se cítila hloupá a podvedená.

Já jsem zase vychovaná v ateistické rodině, vždycky jsme věděli, že dárky kupují rodiče, a taky pro nás bylo skoro národní ctí je všecky před Vánocemi vyšmejdit. Náš syn byl takhle vyveden z omylu navzdory tomu, co se říkalo ve školce a ve slabé chvilce mi ve svých pěti letech řekl: Víš, mámo, tos mě stejně naštvala, že jsi mi řekla, že dárky nenosí Ježíšek....
Tak jsem mu to vysvětlila tak, že když se Bohu líbí naše chování, žehná nám a my mu pak můžeme kupovat dárky. To mě pak vzal na milost....

petra napsal: pro nás bylo skoro národní ctí je všecky před Vánocemi vyšmejdit.

Hm, asi jsi měla normální rodiče. Mně by to za tu scénu nestálo hledat dárky - jednak by z toho byla doma strašná mela, a jednak už bych pak pod stromkem nic neměla.
A nebylo ti to pak líto, když jsi je našla předem, že už na Štědrý večer nebylo žádné překvapení?

No, my jsme je naštěstí nikdy nevyšmejdili všechny. Pro rodiče zase bylo národní ctí schovat ty dárky tak, abychom ty podstatný nenašly, takže vždycky nějaký překvapení bylo.

Byla to taková naše předvánoční hra, na kterou dodnes vzpomínáme. Taky chudák máma musela na několikrát dělat vanilkový rohlíčky, protože jsme huby mlsný a nikdo se nikdy nepřiznal, samozřejmě.

Ještě mě k tématu Vánoce a děti napadl úryvek z knížky od Dolejších Každý má svůj Everest:
"A jaké pak byly Vánoce?" zajímala se sousedka. "Copak ti přinesl Ježíšek?"
Radka si všimla, jak se Ondra na malou chvíli zarazil a pak s ledovým klidem odtušil:
"SPASENÍ."
"No tohle je teda gól!!" vypadla Radka od okna, aby si sousedka nevšimla, že byla svědkem téhle zvláštní debaty na téma Vánoce, a pak už jen zpovzdálí sledovala, jak mírně zaražená paní pokračuje v cestě. Ondra se už zase snaživě škrábal do svahu a zcela evidentně v té chvíli nemyslel na to, že právě vyslovil největší a nejkrásnější pravdu na světě.

petra napsal:Taky chudák máma musela na několikrát dělat vanilkový rohlíčky, protože jsme huby mlsný a nikdo se nikdy nepřiznal, samozřejmě.

Tak to máš asi hezké vzpomínky. Představa, že bych si dovolila sáhnout na vánoční cukroví před Vánocema je nemyslitelná. Člověk si tak nějak představil ten cirkus, co by následoval, že takovou myšlenku předem zapudil. Díky předcházení všem konfliktním situacím a snaze udělat vše dle maminčiných představ se nám dařilo hysterické scény eliminovat na minimum, ale zdaleka ne úplně. Stejně jsem to každý rok slízla, protože jsem musela na Štědrý večer hrát na klavír koledy, ale nikdy se to nepodařilo bez chyby... takže zase špatně. Scéna jako z Pelíšků. Tak možná jsem dneska na vytváření té "správné" vánoční atmosféry dost alergická. Určitě to není o tom, jak a co kdo slaví, jaké zvyky dodržuje, nebo nedodržuje, ale o tom, jaké jsou v té rodině vztahy, a jestli je nám spolu dobře, nebo ne...

Před několika dny jsem se ptala svého syna, (je mu dnes už skoro 10) co si myslí o Ježíši Kristu.

Odpověděl mi: že nás přišel spasit a že je vzácný.

Bylo to naprosto odzbrojující a vůbec ne v souvislosti s Vánocemi.

Dora napsal:Tak možná jsem dneska na vytváření té "správné" vánoční atmosféry dost alergická. Určitě to není o tom, jak a co kdo slaví, jaké zvyky dodržuje, nebo nedodržuje, ale o tom, jaké jsou v té rodině vztahy, a jestli je nám spolu dobře, nebo ne...

To si tak někdy neseme do života všechny ty šrámy. Jednou mi někdo říkal, že dětství je jedním z nejstrašlivějších období lidského života a že je s podivem, že ho většina lidí přežije.

Moje dětství nebylo idylické. Hlavně proto, že jsem si musela projít velmi ponižující zkušeností šikany a dlouholetého naprosto bezdůvodného posměchu. Navíc mi nikdo nevěřil, ani učitelé ani rodiče. proto taky jednu dobu byla mojí oblíbenou knížka od Heinricha Bolla (přehlásku neumím) Biliár o půl desáté.

Vánoce mi to trochu kompenzovaly.

Dneska už mám naštěstí jen ten vzpomínkový optimismus.

petra napsal:Jednou mi někdo říkal, že dětství je jedním z nejstrašlivějších období lidského života a že je s podivem, že ho většina lidí přežije.
Dneska už mám naštěstí jen ten vzpomínkový optimismus.

Hm, já mám spíš vzpomínkový pesimismus. Dětství jsem kupodivu přežila, ale asi s trvalými psychickými následky. To víš, když se snažíš být dokonalá, patříš k nejlepším ve třídě, doma dřeš, děláš všechno, jak nejlíp umíš, a doufáš, že snad možná jednou budeš pochválena... a pak tě seřvou za nějakou blbost, za kterou ani nemůžeš.. člověk z toho prostě trochu zcvokne. Ale to už jsem úplně utekla od tématu.

Mohli by sme medzi katolíckou cirkvou a NSSJ hľadať spojitosti, mohli by sme hľadať aj rozdiely. Jedným z rozdielov je práve to, že katolícka cirkev nevyhnala všetky zvyky a nezanevrela na všetky /aj keď pôvodom pohanské/ obyčaje. Musela však urobiť inú vec. Všetkým takýmto zvykom musela dať teologicko - náboženský zmysel. Na dávaní darov, teda na robení iných ľudí šťastnými snáď nie je žiadna morálna chyba a ľudia by si dary dávali, či už by sa klaňali Perúnovi, alebo Zeusovi, alebo Bohu JHVH. A tak vlastne dnes už každý zabudol na pôvodný zmysel dávania darov, ale všetci vedia, že dary sa dávajú v čase pripomienky a oslavy narodenia Krista Kráľa.

Doro, já jsem se ze svých hrozných komplexů dostala až v dospělosti. Kupodivu po zkušenosti s psychickou šikanou ze strany mého bývalého šéfa. Ono se to v mém životě jakoby periodicky opakovalo.

Pak jsem pochopila, že dokud se budu užírat pocity nedostatečnosti, tak se to bude opakovat zas a zase. Někteří lidé mají zvláštní schopnost takovou slabost vycítit a dají to člověku pořádně "sežrat". Především musím říct, že mi v tom pomohl Bůh, respektive že jsem si konečně dala pomoct. Teď už ani nemám za zlé, že mi v tom rodiče nijak nepomohli, spíš mi řekli, ať jdu do háje. Ze svého pohledu nemohli nic jiného asi dělat.
Můj syn je dneska v podobné situaci, protože zdědil po mě tuhle povahovou křehkost, ale myslím, že je na tom líp, právě proto, že ho dokážu pochopit a podpořit.

A o tom to je, neopakovat chyby.

Pak jsem pochopila, že dokud se budu užírat pocity nedostatečnosti,

Tak to je přesný. Já si k tomu přidám ještě mé " představy". Dlouho jsem nemohla přijít na to, proč mně každý i menší neúspěch dostal do úzkosti.
Je to prosté .... kreslit si své dokonalé jednání, je jednoduše blbost. Naučila jsem se přijímat jako nedokonalou chybující ženu a představy tedy automaticky zmizely. Dnes tedy dbám o to nemít představu : o tom jaké bude zítřejší jednání, jak budu působit na školení, jaká budu hvězda na večírku ...atd.
Je to paráda, začít se mít ráda i přes své chybování.

Když má člověk milovat svého bližního jako sám sebe, tak se nemůže nenávidět. I když se mu to snažili ostatní vštěpovat, třeba nevědomky.

petra napsal:Především musím říct, že mi v tom pomohl Bůh, respektive že jsem si konečně dala pomoct.

Jojo, to bych o sobě, nebo spíš o Bohu, řekla asi stejně. Myslím, že mi v tomhle hodně pomohl a že už se mám ráda. Jen mám někdy strach, jestli mě budou mít rádi i ti druzí, a proto se jim snažím všemožně zalíbit, až jsem s tím trapná. A oni mě asi celkem rádi mají a nechápou, co blbnu.
No takže tak. Myslím, že se nám tady změnilo téma na "vypovídejte se svému psychologovi", takže

Ještě pro quaero:
Našla jsem ještě jeden zajímavý odkaz - kde se vzalo to či ono v souvislosti s Vánoci - i třeba PFka apod.
http://www.novorocenky.com/o_pf.php
Ježíšek přišel z Německa, stejně jako vánoční stromeček. Na jihu Německa mu říkali Christkind, na severu Weihnachtsmann. Tuhle postavičku si převzali i naši předkové, a tak se „krystyndle“ začal objevovat s dárky i v českých a moravských domácnostech. Ale přicházel až den po Štědrém večeru, na Boží hod vánoční. Teprve koncem 19. století se jeho dnem stal 24. prosinec.
No a lepší už to asi nebude...

Moc díky, Dorko a Stefane i Vláďo - zajímavé komentáře a zajímavý odkaz.
Zas mi to pomohlo k zbavování se naimplatovaných předsudků. Je fakt, že lidé se prostě chtějí radovat, být veselí, a s tím souvisí, že si chtějí dělat vzájemně radost.
A naši předkové nejspíš nechtěli být neuctiví k Ježíši (tím, že používali jméno "Ježíšek), spíš si ho asi chtěli víc připomínat a za dlouhých tmavých zimních nocí byly pro ně vánoce krásným svátkem, který jim přinášel radost i připomínku blízkosti Ježíše. Podsouvání nějakých pochybných pohnutek nebo dokonce špatností je nejlépe opravdu úplně vymazat a dělat to, co cítíme podle svého svědomí a svého vztahu ke Kristu jako správné.
Už se na letošní svátky těším. Nechci je slavit tak, že by se všechno točilo kolem věcí hmotných, ale chci si užít tu atmosféru, prožít si všechny adventní neděle a pak půlnoční a přitom si připomínat příchod Pána.

Ahoj při svém brouzdání po internetu jsem objevila forum "Věřící maminky" Možná by to nějakou mamku co je zde mohlo zaujmout.Pro mě bylo zajimavé zjištění že u většiny věřících Ježíšek nechodí.Nechtějí lhát dětem tak si dávají dárky mezi sebou.

Nevím, ale rozlišuju lež a vymýšlení si.
To bychom pak asi nesměli číst žádné pohádky ani romány (i ty bývají přikrášleny), abychom nepodléhali "lži". Přijde mi to fanatické.
Já nikdy neměla pocit, že by mi naši lhali, když mi říkali, že mám dárky od Ježíška. Prostě chtěli, abych měla iluzi nějakého tajemna. Jako malá jsem to neřešila, a když jsem byla větší jsem si jen všímala, jak se naši tváří tajemně, když zůstávají v kuchyni u stromečku zatímco já byla u babičky v pokoji a potom zazvonil zvoneček a táta běžel z předsíně, tak mi to nějak došlo, ale nechávala jsem si to jako svoje tajemství, že to vím, jak toho Ježíška dělají. Nikdy mi to nijak nevysvětlovali a i jako větší jsme si na to hráli dál. Jen když jsme si po nadílce vzájemně děkovali, tak jsme si říkali navzájem - děkuju ti, ježíšku.
To, že mě rodiče obelhávali mi vysvětlili až SJ. (Trochu mě to šokovalo, protože naši mi říkali pravdu vždycky o všem, dokonce i o politický situaci, a to byl konec padesátých let a mě bylo sedm let. Řekli mi to na rovinu a taky dodali, že když to někde povím, zavřou je. Tak jsem mlčela, ale vždycky jsem si vážila rodičů, že mi řekli - narozdíl od jiných rodičů - pravdu.)
SJ dokonce říkali, že když rodiče obelhávají děti, že jim dárky nosí Ježíšek je to "důvod pozdější nedůvěry dětí k rodičům". Dnes se mi to zdá jako trochu silná slova. Nevím, jestli někdo opravdu ztratil důvěru v rodiče díky tomu, že mu dělali jako malým vánoce a že se to dá nazvat "lží"?
Dnes bych "lží" daleko víc nazvala třeba některé doktríny, které učí SJ (a nejen oni) - ty jsou, myslím si, opravdu nebezpečné.

Díky quaerro.
U nás chodí Ježíšek.Staršímu synovi je 9 a když si představím co námahy to stojí každý Vánoce to připravit tak aby na to nepřišel.A pak kvůli tomu mít výčitky svědomí,že mu lžu.Tak po tvém příspěvku se mi docela ulevilo.A jsem ti za něj moc vděčná protože jako dítě odchované SJ nemám zkušenost jak to na dítě působí když zjistí, že dárky kupůjí rodiče. A mám z toho docela strach.Kdyby šel čas vrátit zpátky asi bych z toho Ježíška vynechala.Teď už tomu věří a já jim nechci kazit radost.

U nás chodí Ježíšek.Staršímu synovi je 9 a když si představím co námahy to stojí každý Vánoce to připravit tak aby na to nepřišel.A pak kvůli tomu mít výčitky svědomí,že mu lžu.

...mysteri (pisi to, abych tady nebyl povazovan za "emocionalne chladneho" ), ja si myslim, ze to, co delas, ze to delas spravne...dokonce pro rodice, ktere chteji vychovavat deti v krestanske kulture, to vanocni obdarovavani muze byt vhodnym predstupne pro vnimani Krista, jako darce. Zklamani z toho, ze on darky nenosi, bych prirovnal ke zklamani z toho, ze deti nenosi cap, ale maminka 9 mesicu v brisku-detsky svet je uzasne tvarny a detske predstavy patri k detstvi!

Identifikace Jeziska s detskym vekem, je jiste sanzsi, nez na muj vkus brutalni kresby Krista na kulu, jak se objevuji napr. u SJ v knize "Moje kniha biblickych pribehu".
Nejen o esteticke strance takove "detske bible" by se dalo polemizovat, ale take o tom, ze zobrazovani nekterych biblickych scenerii nejsou vubec vhodne pro deti (nikde neni poznamka pro rodice, ktere pribehy jsou od ktereho roku vhodne a to i s ohledem na kulturu) a znam nekolik pripadu z okruhu deti SJ, ktery bylo "predcitano" z teto knihy a v pozdejsich interview sdelili, jak negativne na ty obrazky reagovali...

Pro deti nehraje historicka komplexita Jezisova narozeni takovou ulohu (muze byt umerne veku a potrebam objasnena), jako pocit byt milovan, byt stredem pozornosti, obdarovani a davani soucasne, viditelna ucta mezi rodici a vuci detem...a to vsechno MUZE rodinny svatek CESKY VANOC dobre nabidnout - staci vyuzit sanci!

Vesele Vanoce a stastny Novy rok 2008 pro mysteri a jine zde diskutujici!

(zapni si reproduktory )

http://www.epdlp.com/clasica.php?id=317

Messias z 1742 je udajne druhe oratorium G.F. Händela, ktere se sklada vylucne z biblickych citatu...

Petře, díky, super!!!

pro quaero: toto je take moooc hezkyyy...

Ravel: Bolero

http://www.epdlp.com/clasica.php?id=463

Petr W. nám tančí a zpívá ....."jsem totiž Classic ..."