Jsem, který jsem-je to jméno Ježíše?

Izajáš 42:8 Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu, ani svou chválu rytinám.

Je zde řečeno „mé jméno“ a ne „naše jméno“. Takže ani své jméno, ani SVOU slávu, nikomu jinému, ani Synovi, protože říká NIKOMU, ji nedá. Vše ostatní ano.

Pro Queense:

Pán Ježíš může dostát toho, o čem píše Izajáš. Je v podstatě zbytečné dodávat, že kdyby něco neměl, tak by nemohl to nebo ono, protože On prostě disponuje všemi prostředky jako jeho Otec. Na textu z 2.Mojžíšovy 3:14 je zvláštní právě to, že Elohim (Bohové) je představen jako JSEM, KTERÝŽ JSEM, ale ten, kdo pokračoval s Mojžíšem v hovoru se již představuje jako JSEM. Jméno Jahve však náleží i tomu JSEM stejně jako tomu JSEM, KTERÝŽ JSEM.

Pro dědu Slavíka:

Proč zdůrazňuješ NIKOMU, když Izajáš napsal ve skutečnosti NIKOMU JINÉMU (Izajáš 42:8)? Izajáš zde totiž použil slovo ACHER (přesně LE-ACHER, přičemž LE je předpona 3. pádu), které se dá přeložit jako „další, jinaký, jiný, následující, zadní, cizí“ (Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu; Blahoslav Pípal). Někdo jiný je přece ten, kdo toto jméno ještě neměl. V té době, kdy onen HA-EL (ten Bůh; viz Izajáš 42:5) toto řekl, toto jméno měl jak Otec, tak Syn, který to jméno „zdědil“ (Hebrejcům 1:4).

Queensi, nesnažím se v této věci slovíčkářit. Proto jsem nenapsal, že to tak je, ale že "je zvláštní". Kdybych chtěl slovíčkářit, tak bych musel také vysvětlit, které JSEM je Otec a které JSEM je Syn.

Nicméně JSEM, KTERÝŽ JSEM podle mého názoru není ani tak složené jméno, jako spíš výklad jména Jahve a zároveň poukázání na to, že znalost jména nikomu nezaručí přízeň Nejvyššího Božstva. Co totiž "může být o Bohu poznáno", je beztak "zjevné" (Římanům 1:19) i bez přesného znění jeho jména. Egypťané "slávu neporušitelného Boha proměnili v něco podobného obrazu porušitelného člověka a ptáků a čtvernožců a lezoucích tvorů" (Římanům 1:23) a tyto obrazy pojmenovávali různými jmény, ale Nejvyšší Božstvo takto nikdy nemělo být uctíváno a nemělo být konfrontováno s modlami.

Slavík Svatopluk napsal:Izajáš 42:8 Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu, ani svou chválu rytinám.

Je zde řečeno „mé jméno“ a ne „naše jméno“. Takže ani své jméno, ani SVOU slávu, nikomu jinému, ani Synovi, protože říká NIKOMU, ji nedá. Vše ostatní ano.

Olda oponuje slovy z Písma: Židům, 1. kapitola

1. Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,
2. Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.
3. Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
4. Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
5. Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?
6. A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.
7. A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;
8. Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého.
9. Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
10. A opět: Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.
11. Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
12. A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.13. A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
14. Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?


To říká o J:K: BOŽÍ SLOVO
V TOM SOUHLASÍM S MARTINEM

OLDA

Zdravím všechny

kdesi jsem četla (konkrétně v knížečce V.Váchy: Věřím!Věříš?Věříme?), že Ježíš měl nad křížem nápisy ve třech jazycích, přičemž počáteční hlásky hebrejského nápisu dávaly JHWH. Něco jako Jošua Hanozri Wumelech Hebrej*** (Židů, Hebrejů...pardon, netuším už, jak to bylo). Ale význam je Ježíš Nazaretský král židovký, že.

Nicméně, to jen tak jako poznámka, jinak rozhodující naplnění pro mě je to, jak Pán odpovídal těm vyslýchajícím: JÁ JSEM!

Tak sláva Pánu, Amen!

Také provolávám: sláva Pánu!

Přes všechny historické dohady o božství Ježíše Krista si dovoluji hlasitě zachválit našeho Pána Ježíše Krista. Pán je Boží syn i Boží Kristus. Titul "Boží syn" hovoří o jeho božství a ukazuje, že je Bůh. Titul "Syna" také znamená, že je roven Bohu - sdílí stejnou slávu. A titul Kristus vypovídá o vykonavateli Božího záměru, plánu.



Tím chci naznačit, že už není čas na dohadování. Vždyť Kristus je za dveřmi a my chceme dorůst do Jeho svatosti. Takže proč pochybovat o Jeho věčnosti (které je vyjádřené jménem JHVH). Jasným důkazem pro všechny nevěřící, že Ježíš je, bude a byl věčný je v první kapitole Jana.

Queensi, nemyslíš, že sloveso „bylo“ dost jasně vyjadřuje, že i Slovo nemá počátek ani konec? Vždyť to Slovo „bylo“ a ne teprve vzniklo na počátku.

Ptáš se správně, cituji: „na počátku čeho, koho?“ Správná odpověď však není na počátku stvoření či zplození Slova, ale na počátku toho, co onen Bůh skrze své Slovo uvedl v existenci a o čem svědčí Písmo hned v úvodu těmito slovy: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1.Mojžíšova 1:1)

Není tam napsáno, že na počátku Bůh zplodil svého Syna, protože na počátku Syn již byl a se svým Otcem se podílel na onom počátku. Proto také výraz „prvorozený všeho stvoření“ nemá význam ten, že Syn byl jako první stvořen, jak to učí svědkové Jehovovi, ale ten, jak učil apoštol Pavel, který napsal, že „jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny věci v nebesích a na zemi“ (Kolosanům 1:16).

Upozorňuji, že jsem schválně vypustil z textu Překladu nového světa Svatých písem slovo „jiné“, které je v Kolosanům 1:16 uvedeno jen proto, aby čtenáři pokud možno nepochopili, co opravdu apoštol Pavel napsal.

Díky pánové za Vaše názory.
Mám tuto verzi. Pokud je Bůh a Syn JHVH - VĚČNÝ, čas počátku Slova prostě neznáme, je jaksi mimo omezení časem a prostorem. ( jsme u Jana )
A pokud jde o počátek v Gn ? Tak tam jde o počátek vesmíru , který může být časem měřen.
Odkáži ještě na jeden důležitý fakt.Jsou přece verše, které mluví o čase "před založení světa" ( Jan 17,24 /Ef 1,4/ list Petra 1,20)

Mějte se !

Pro Mrs. White:

Pokud jsou Otec se Synem "jaksi mimo omezení časem a prostorem", pak je nepřesné mluvit "o čase "před založením světa"", protože měření času je součástí stvořeného světa a ne VĚČNÉHO BOHA, jenž má jméno JHVH. Svědkové Jehovovi prostě měří čas i tam, kde není, a proto považují Syna za stvořenou bytost namísto toho, aby i Syna uznali za Stvořitele a nositele téhož jména, jaké připisují pouze jeho Otci.

Svědkové Jehovovi prostě měří čas i tam, kde není, a proto považují Syna za stvořenou bytost namísto toho, aby i Syna uznali za Stvořitele a nositele téhož jména, jaké připisují pouze jeho Otci.

Ano.
Nechápu tedy, proč se nazývají křesťany. Křesťany byli přece odpočátku nazývani následovníci vzkříšeného Krista, kteří o Jeho božství absolutně nepochybovali a dosvědčovali ho slovem, životem a mocnými skutky. Vlastně jsou to tedy asi v tomto případě ti křesťané podle jména, ne ale ve skutečnosti před Bohem. Těch je tedy ale samozřejmě mnohem víc, nejen SJ. Tím nechci upadat do žádného elitářství, ale jde o to, že je mi líto, když někdo žije v klamu a nechává se okrádat o skutečnost, kterou by mohl zažívat, pokud by se vzdal klamu.

A nerada bych z účastni na jménu JHVH vynechala Ducha svatého. Ten toho vyhánění snad zažívá ještě víc, než osoba Pána Ježíše Krista.

Pro Mrs.Brown:

Svědkové Jehovovi sami sebe považují za křesťany proto, že věří, že onoho Krista skutečně následují. V jejich případě proto cesta z klamu vede přes uznání Pána Ježíše Krista jako toho, ke kterému se mohou obrátit přímo. U SJ je v tom zábrana, protože to v podstatě považují za modlářství. Modlitba k Pánu Ježíši je pro ně totiž totéž, co modlitba ke stvořené bytosti. Proto diskuzi o Duchu svatém považuji v jejich případě za druhořadou. Teprve tam, kde se prolomí vztah k Pánu Ježíši, je totiž prostor pro uznání a přijetí působení Ducha svatého a ne opačně, jak je vidět z příkladu Saula z Tarzu (Skutky 9:3-17).

Opět s vámi souhlasím, Martine.
To je ale obrovská škoda. Vlastně právě v modlitbě k Pánu Ježíši můžeme zakoušet, že nás tu někdo chápe, a to naprosto plně. (He 4:15 Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.)

Vlastně spousta lidí, kteří věří, ale nedošli plnosti té možnosti setkání s Bohem v daném okamžiku, dalo by se říct pouze doufají, že jednou něco příjde. Třeba až v jakémsi životě po životě - po tomto věku. Ale pokud to nezažívám teď - pokud teď nezažívám život věčný (byť v chátrajícím těle), tak si přeci nemůžu malovat med kolem pusy a ještě se snažit navádět ostatní na tutéž formu "víry" - spíše ale slepého doufání. Až mám chuť myslet na Ježíšovo: "Slepí vůdcové, pokrytci!" , jak častoval tehdejší učitele Písma.

Queensi, píšeš:

Martine, do slova "bylo" můžeš taky zahrnout i jiné duchovní bytosti, protože pokud do toho počátku zahrnuješ to, čím začíná Písmo, tak určitě nemíníš do toho zahrnout i další nespočet bytostí, které provolávaly slávu:

Nevím, proč si myslíš, že bych měl do slova „bylo“ zahrnout i jiné duchovní bytosti. U Jana 1:1 se přece píše pouze o Slovu a Bohu. Kromě toho se v úvodu Genesis píše: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ Jestliže nebesa a země jsou jiné výrazy pro vesmír, tak tím vesmírem je dle mého pochopení Písem míněno prostředí pro existenci jiných duchovních a hmotných bytostí mimo Stvořitele. Jestliže Bůh stvořil nejprve zemi a pak člověka, pak nevím, proč bych se měl domnívat něco jiného o nebesích a o ostatních Božích synech (viz Job 38:7). Mám tedy za to, že se opravdu pleteš, když uvažuješ, že před nebem a zemí bylo nějaké jiné stvořitelské dílo.

K Tvé snaze přimět ostatní i pro jiný úhel pohledu mohu napsat jen to, že porovnáváš neporovnatelné. Jan sice zřejmě „spočíval“ (Jan 13:23) u Ježíšových prsou, ale nikdy o něm a Ježíši nebylo napsáno to, co o Božím Synu a jeho Otci např. u Jana 1:18. Jan nebyl Ježíšův jednorozený syn ani neměl tu přednost, že by Ježíše spatřil pouze on. Nerozumím proto, proč vůbec kladeš např. takovouto otázku:

Byl snad Jan, o kterém se předpokládá, že byl tím učedníkem, Ježíšem jen proto, že byl v jeho klíně (náručí)?

Cožpak jsem Ti někdy tvrdil, že Syn je Otec? Ale i kdybys narážel na stejné jméno, představ si, že by se Jan jmenoval Ježíš. Ježíš by sice byl v náručí Ježíše a přesto by se jednalo o dvě osoby. Pokud by byli navíc stejné podstaty a vše dělali ve shodě, pak bychom mohli mluvit o jakési dvojici se stejným jménem. Proč se stále divíš nad tím, když křesťané mluví o Jahve Elohim coby Trojici Bohů se stejným jménem?

[Martin píše:
Pokud jsou Otec se Synem "jaksi mimo omezení časem a prostorem", pak je nepřesné mluvit "o čase "před založením světa"", ....

Milý Martine !
A co takhle mluvit ne o "čase,časů" ale o "věku,věkách"

Zkusme se na věc podívat z tohoto úhlu.
Každý dobrý otec, který "svý ví" , učí svého syna to samé. Chce aby jeho syn byl dokonalý ..... Příklad : jsem táta-požárník, který svého synka vychová do své podoby. Celým svým srdcem ho miluji a předávám mu ze svého řemesla maximum zkušeností, aby jednou dosáhl do bodu mé dovednosti - dokonalosti. A pak nastane čas, kdy ho ze své jednotky pošlu do akce, kde můj kluk zachrání 20 lidí, ale sám zahyne. Co řeknu v té hrozné chvíli ? Je to stejné jako bych tam byl já, já jsem se "vydal". Ale po čase, si uvědomím skutečnost 20 -ti zachráněných lidí. Ty lidé, budou do smrti vzpomínat na mého synka a já, který ho tak skvěle celý jeho život vedl, nebudu žárlit, že myslí na něj. Já jsem se v lásce "směnil" (výraz z Citadeli) do něho, mého syna. A budu tedy prožívat jeho oběť vznešeně, s hrdostí.

Vím je to lidské hledisko, ale třeba nás to přiblíží do vztahu Otce a Syna Božího.

Queensi, napsal jsi:

Domnívám se, že duchovní život, tedy Syn a další duchovní tvorové byli před hmotným vesmírem, tedy nebesi a zemí.

U Joba 38:7 je napsáno, že „jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol“ (EP), když Bůh zakládal zemi a ne když zakládal nebesa. Proč si tedy myslíš, že nebesa musejí nutně znamenat pouze hmotný vesmír? Kromě toho v Synu „bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný“ (Koloským 1:16, EP), takže Syn, skrze něhož je stvořeno všechno, předchází nejen hmotný vesmír, ale i všechny duchovní tvory. Nezmění na tom nic, ani to, když bychom místo o „čase, časů“ mluvili o „věku, věkách“, jak doporučuje Mrs.White.

Básník tím vyjádřil to o čem je zde řeč. Otec zplodí syna, který nese jeho jméno. Stačí ? Anebo to budeme rozebírat jěště dalších 2000 let ?

queens napsal:Martine, rozhodně na začátku Písma, nejsou popisována nebesa duchovní, ale hmotná, tedy vesmír.

To je pravda !!! A řekla bych svatá pravda .