Co nás čeká po smrti.Je tam něco?

Petr So

Zajímá tě, jak to asi vypadá v Pekle? Pochybuješ, že místo jako tohle může vůbec existovat? Potom si přečti tenhle článek. Možná změní mnoho tvých teorií.

Pokúsim sa ponúknuť zopár postrehov k tomu čo sa píše v tomto článku. Popravde ma veľmi nezaujíma ako to asi vyzerá v pekle, ale uvedomujem si, že práve na týchto stránkach môžeme stretnúť ľudí, ktorí pochybujú, že takéto miesto (stav) vôbec môže existovať.

Opustil jsem tělo. Viděl jsem svoje tělo ležet na podlaze když jsem se vracel, takže vím určitě, že jsem byl mimo tělo.

Áno, takto väčšinou začínajú svoje zážitky popisovať tí, ktorý prežili klinickú smrť. Nie je na tom nič zvláštne, dr. Moody popisuje dosť detailne tieto zážitky. Podobné predstavy majú aj tí, ktorým sa sníva, sú schizofrenici, prežívajú halucinogénne opojenie nejakou látkou, sú po neurotickej pseudohalucinácii, či v autogénnom tréningu. Psychoterapeut Klaus Thomas to popisuje vo svojej knihe, kde tieto stavy zoradil do tabuľky a napriek niekoľkým odchýlkam sa tu vyskytujú pozoruhodné paralelné zhody.

Když jsem se vrátil zpátky, tak jsem chtěl zjistit, jestli je někdo v Bibli, kdo zažil Peklo, takže jsem začal svoje hledání, bavil jsem se s Chuckem Misslerem, Billem Scallerem a on řekl, že Jonáš zažil Peklo.

Podľa štýlu písania mi to skôr pripadá, že autor si najprv vyhľadal zmienky o pekle v Písme a potom podľa týchto obrazov prispôsobil svoje rozprávanie. Nemôžem si pomôcť, takto to na mňa pôsobí.

Také jsem zjistil, že je dalších 14 lidí, kteří zažili nějakou část Pekla. Většina z nich byla po klinické smrti, lidé v nemocnici, lidé, kteří umřeli a pak se vrátili zpátky atd.

Tu sa autor trošku pletie, klinická smrť nie je totálna smrť. Pri klinickej smrti je človek vyhlásený za mŕtveho, ale zostatkové elektromagnetické pole v jeho mozgu ešte môže dodatočne produkovať predstavy. Preto sa odvážim povedať, že tí, ktorí prešli klinickou smrťou a potom sa zobudili vlastne skutočne nezomreli, lebo by sa predsa nemohli zobudiť. Na prebudenie tela stačil maličký impulz z odumierajúceho mozgu plného predstáv a fantázií, človek ktorý sa takto zobudil však nebol nikdy mŕtvy. Totálne mŕtvym sa človek stáva až vtedy, keď poškodenie jeho mozgu vplyvom nedostatku kyslíka znemožní jeho opätovné naštartovanie. Tu je však problém, že od takýchto ľudí nemáme žiadne relevantné správy o "tom mieste po". Aj keby sme zázračné vzkriesenie niekoľkodňových mŕtvol, ktoré popisuje Písmo nepodrobili kritickému skúmaniu ich pravdivosti a považovali ich za pravdivé, tak títo ľudia nezanechali žiaden odkaz týkajúci sa možného záhrobia, alebo podsvetia. Správy od nich sa k nám dostávajú sprostredkovanie niekoľko storočí po ich druhej smrti.

Další věc je, Bůh udělal člověka nejvyšší formou stvoření. A démoni jsou nejnižší. Jako lidé se snažíme vylepšit naše životy. Učíme se… Ale v Pekle jsou démoni, stvoření s nulovým IQ, absolutně ignorantní bytosti.

Bytosť s nulovým IQ nie schopná rozhodovania. Nemáme správy o tom aby Boh stvoril nejaké bytosti, ktoré by od svojho stvorenia nenávideli Boha (osoba s nulovým IQ zrejme ani nedokáže nenávidieť, tak ako nedokáže milovať). Démoni, či diabli sú tí, ktorí sa rozhodli byť proti.

Jsou tu miliony lidí, kteří trpí a prosí o jedinou příležitost, aby se odtamtud dostali. Ale nedostanou ji.

Musím povedať, že takéto predstavy mučenia a trpenia v pekle sú staré ako samotné kresťanstvo a možno ešte staršie. Aj Ježiš hovorí o škrípaní zubov. Tu je jedna ukážka: A boli tam aj ďalší; ženy za vlasy zavesené nad vriacim bahnom – to boli tie, ktoré zdobilo cudzoložstvo... Videl som vrahov a ich prisluhovačov, ako boli vrhnutí do stiesnených priestorov plných zlých, plaziacich sa tvorov, ktoré ich trýznili tak, že sa zvíjali v mukách. A nad nimi sa vznášali mrákavy hmyzu. Duše zavraždených stáli a dívali sa na mučenie vrahov hovoriac: Ó, Bože, tvoj súd je spravodlivý... To bola ukážka z Petrovej apokalypsy, ktorá bola napísaná približne okolo roku 130 neznámym autorom a spočiatku bola pripisovaná sv. Petrovi ako videnie, ktoré mu dal sám Ježiš. V cirkvi bola dosť obľúbená, dokonca v istom období bola jej obľuba na rovnakej úrovni ako kanonickej apokalypsy sv. Jána. Bola súčasťou Muratoriho kanónu, predchodcu dnešného kanónu. Niektoré zbory z nej čítali ešte v piatom storočí, teda v čase, keď vo väčšine zborov bola už odmietnutá. Iným príkladom môže byť apokryfné Nikodémovo evanjelium, ktoré popisuje Ježišove zostúpenie do pekiel. Čítame: Zatímco se všichni takto radovali, přišel satan, dědic temnoty, a řekl Hádovi: “Ty všežroute nenasytný, slyš má slova: Kdosi z národa židovského zvaný Ježíš se nazývá synem Božím. Ale protože je člověkem, Židé ho ukřižovali s mou pomocí. A když nyní zemřel, připrav se, abychom ho zavřeli zde. Vždyť já vím, že je člověkem, a slyšel jsem, jak sám říkal, že jeho duše je smutná až k smrti. Způsobil mi i mnoho zla na horním světě, když ještě pobýval se smrtelníky. Všude, kde nacházel mé služebníky, pronásledoval je, a všechny lidi, které jsem učinil hrbatými, slepými, zmrzačenými a malomocnými a podobně, uzdravoval pouhým slovem, a mnohé, které jsem chtěl již pohřbít, i ty oživil opět pouhým slovem.”
Hádés řekl: “A on je tak mocný, že to může činit pouhým slovem? Můžeš se mu, je-li takový vůbec postavit? Zdá se mi, že takovému se nikdo nemůže postavit. Říkáš-li, že jsi od něho slyšel, že se bojí smrti, pak to říkal žertem a posměšně a chtěl tě uchopit svou mocnou rukou. A běda, běda tobě na všechen věk.” Satan řekl: “Všežroute nenasytný, Háde, to ses tak polekal, když jsi slyšel o našem společném nepříteli? Já jsem se nelekl, ale zapůsobil jsem na Židy a oni ho ukřižovali, napojili ho žlučí s octem. Připrav se tedy, abys ho pevně uchopil, až přijde.
Hádes odpověděl: “Dědici temnot, synu záhuby, ďáble, nyní jsi mi řekl, že mnohé, které jsi připravil k pohřbu on oživil pouhým slovem. A jestliže jiné osvobodil z hrobu, jak a jakou silou ho zadržím? Já jsem pře krátkou dobou pohltil jakéhosi člověka jménem Lazar, a za chvíli kdosi z živých jej silou pouhého slova vyrval z mého nitra. Myslím, že je to ten, o němž mluvíš. Pakliže přijmeme odtamtud jeho, bojím se, aby nás nějak neohrozili i ti ostatní. Podívej, už cítím, že se stávají neklidnými všichni, které jsem od věků pohltil, bolí mne břicho a zdá se mi, že když mi byl prve vyrván Lazar, bylo to špatné znamení. Vylétl ode mne ne jako mrtvý, ale jako orel. Tak rychle ho země ze sebe vydala. Proto tě zapřísahám, pro tvé i mé dobro, nevoď ho sem. Myslím totiž, že sem přichází, aby vzkřísil všechny mrtvé. A to ti říkám, při temnotě, která nám patří, jestliže ho sem přivedeš, nezůstane mi už nikdo z mrtvých.
Takže rozprávanie v tomto článku nie je ničím extra novým, ani veľmi prevratným.

Na světě jsou miliony lidí, kteří každý den prožívají, jak je úžasné být s Bohem. Také museli udělat v minulosti ten krok víry a říct: Bože, jestli jsi, dej se mi prosím tě poznat. A On odpověděl. Bůh zaslibuje, že kdo ho bude z celého srdce hledat a bude ho upřímně chtít poznat, tak tomu se dá poznat. Není to o tom, že někdo slepě věří, je to o tom, že osobně zná Boha.

Tu by som chcel znova upozorniť na hriešne pokúšanie Boha. Slová "Bože, keď existuješ... tak to dokáž" sú rúhaním a pokúšaním. Lebo čo Boh musí dokazovať nám ľuďom? My sme tu preto aby sme verili a nie preto, aby sme sa dotazovali a pokúšali. Ako znejú Bohu slová "keď si"? Boh sa nás môže opýtať, že kto sme my, len chamraď, len mravce bezmocné, že mu kladieme otázky a podmienky? Kto sme my, že On sa má pred nami skláňať, aby sme láskavo v Neho uverili? Ak veríme, tak aj život položíme pre Neho, ak neveríme, tak stále budeme mať plno otázok a pochybností. (položiť život pre vieru je samozrejme mučeníctvo a vrcholný prejav viery, ktorej sú schopní len niektorí... teda len málo)
Aby som to zhrnul. Tento článok je výmysel, ale chce poukázať na dobrú vec, na pokánie, na uznanie vlastnej hriešnosti, na obrátenie a na milovanie Boha v Ježišovi. Sám Ježiš hovorí, že kto nie je proti nemu, ten je s ním (Luk 9, 50), takže aj tento pestrý a poetický článok môže u niekoho vzbudiť vieru alebo aspoň zamyslenie.

stefan napsal:
Tu by som chcel znova upozorniť na hriešne pokúšanie Boha. Slová "Bože, keď existuješ... tak to dokáž" sú rúhaním a pokúšaním. Lebo čo Boh musí dokazovať nám ľuďom? My sme tu preto aby sme verili a nie preto, aby sme sa dotazovali .

j: to je ale sranda jak všechny sekty - i ta stará katolická - na konec vší argumentace sází na slepou víru a vyhrožování typu

"ty tu člověče snad nejsi proto aby ses na něco ptal -

tak drž hubu a krok nebo budeš v pekle kde i démoni jsou malí jako mravenci"

Stefane, a žes neřekl, že jsi takový odborník? Vždyť celé Písmo je plné dotazování a pochybování, to by pak nebyl ani člověk, kdyby nekladl otázky? "Jsi vůbec člověk?"

stefan napsal:

Aby som to zhrnul. Tento článok je výmysel, ale chce poukázať na dobrú vec, na pokánie, na uznanie vlastnej hriešnosti, na obrátenie a na milovanie Boha v Ježišovi. Sám Ježiš hovorí, že kto nie je proti nemu, ten je s ním (Luk 9, 50), takže aj tento pestrý a poetický článok môže u niekoho vzbudiť vieru alebo aspoň zamyslenie.

Také si myslím,že je to výmysl.Akorát mi příde,že tady nejde o dobrou věc, ale o to lidi vyděsit a pak získat pro svoje náboženství.Což mi příde trošku neetické.Asi jako když SJ vyhrožuje Armagedonem a smrtí.Akorát todle je ještě mnohem horší.( Na Internetu je takových článků hodně)

jona777

"ty tu člověče snad nejsi proto aby ses na něco ptal -
tak drž hubu a krok nebo budeš v pekle kde i démoni jsou malí jako mravenci"

Neviem o čom hovoríte Vy, ale ja hovorím o tom, že je to prejav namyslenosti žiadať Boha aby niečo dokázal resp. dokazoval. Lebo svojím "ak si, tak urob toto" tlačíme Boha do kúta. On je (existuje), to vieme, a aj tak chceme aby to dokázal. Čo robíme? Snažíme sa diktovať Bohu čo má robiť. A to je podľa mňa hriech. Predstavte si situáciu, že Vám zomrie niekto blízky a Vy sa očami otočíte k nebu a povzdychnete si "Bože prečo on, prečo teraz?" To je pokúšanie Boha a prejav nedôvery, je to hriech. Boh vie prečo a ak to my nechápeme, tak to musíme prijať a nie pýtať si vysvetlenie, lebo On nie je povinný nám nič vysvetľovať. Radšej v takejto situácii povedzme "Bože ty vieš sám najlepšie čo je dobré, ďakujem Ti, že si mi dovolil byť s týmto človekom tak dlho, že na neho nikdy nezabudnem".

Pavel

Vždyť celé Písmo je plné dotazování a pochybování, to by pak nebyl ani člověk, kdyby nekladl otázky?

To že je Písmo niečoho plné predsa ešte neznamená, že je to dobré, alebo že to čo tam je napísané máme robiť. Kedykoľvek sa v Písme hovorí o pokúšaní Boha, stále je to v negatívnom zmysle. Či už Boh odpovedá alebo nie. Aj na Tomášove "dokiaľ neuvidím... nevložím... neuverím" Ježiš odpovedá, "nebuď neveriaci, ale veriaci"... "blahoslavení tí, ktorí nevideli a uverili".

Muirne

Akorát mi příde,že tady nejde o dobrou věc, ale o to lidi vyděsit a pak získat pro svoje náboženství.

Ja som z tohoto článku nepochopil akého vierovyznanie je autor, možno som bol nepozorný, ale nechce sa mi to čítať znova, ak máte ten poznatok (ktorá cirkev stojí za autorom), tak prosím napíšte.

To bude nejspíš vědět Petr So odkud to stáhnul.Jájsem něco podobného četla na nějakých křestanských stránkách nabízely tam,že vás osobně navštívý a kde můžete navštívit jejich sbor radši jsem se o to dál nezajímala.

Tak jen namátkou takový Mojžíš nebo Abraham, ti si nedovolovali k Bohu příliš? Nejsme to my kdo rozhoduje jaké je naše jednání, protože nejsme schopni jej obsáhnout do důsledků, ale Bůh ano, tak to je On, kdo chápe proč se ptáme, a ne člověk, proto taky ta vybídka: nesuď abys nebyl souzen, ne???

"Bože prečo on, prečo teraz?" To je pokúšanie Boha a prejav nedôvery, je to hriech. Boh vie prečo a ak to my nechápeme, tak to musíme prijať a nie pýtať si vysvetlenie, lebo On nie je povinný nám nič vysvetľovať.

Milý Štefane, Tvůj šéf z Vatikánu J. Ratzinger v jedné své knize uvažuje tímto způsobem : Jako nevěřící mají pochybnosti o svém ateismu ,tak věřící mají někdy pochybnosti ve své víře v Boha" ( řečeno mými slovy )
Neslyším tam slova odsouzení ve smyslu pokoušení Boha. Bůh VÍ jakými zkouškami právě procházíme i jak nám pomoci svým Slovem k upevnění naší víry. Pokud tedy mluvíme o vztahu se živým Pánem, je krajně irelevantní Tvůj výraz " On nie povinný nič vysvetľovať".

Pavel

Tak jen namátkou takový Mojžíš nebo Abraham, ti si nedovolovali k Bohu příliš? Nejsme to my kdo rozhoduje jaké je naše jednání, protože nejsme schopni jej obsáhnout do důsledků, ale Bůh ano, tak to je On, kdo chápe proč se ptáme, a ne člověk, proto taky ta vybídka: nesuď abys nebyl souzen, ne???

Nechápem prečo chodíte okolo horúcej kaše. Veď to povedzte rovno, že neveríte slovám Písma, že "nebudeš pokúšať Boha" a máme "vymalováno".

Doktorka White

Pokud tedy mluvíme o vztahu se živým Pánem, je krajně irelevantní Tvůj výraz " On nie povinný nič vysvetľovať".

Skúsim to povedať jasnejšie. Každý dotaz na Boha typu "prečo, ako, ....?" je prejavom nedôvery a nevery - neviery. Ak my nevieme prečo, tak Boh vie a našou otázkou ho nútime komunikovať, teda sami prekračujeme Boha, lebo mu nedávame na výber, ale sme ho prinútili sa vyjadriť. Kto dáva otázky? Žalobca. A kto odpovedá? Obžalovaný. My našou otázkou "prečo" obžalúvavame Boha, že niečo urobil alebo dopustil zle, a teraz si od neho žiadame vysvetlenie, že prečo to tak urobil. Namiesto toho aby sme s vierou prijali všetko čo nám určil.
Pavel spomína Abraháma. Tak si pozrite text Gen 22,1-12. Tu som ja pochopil čo to znamená nepokúšať Boha otázkou prečo. Kto z nás by sa zachoval tak ako Abrahám? Kto z nás by si len v duchu nepovedal "Bože prečo to mám urobiť, môj milovaný syn..."? Nie, Boh povedal - Abrahám robil. Taká veľká viera bola v tomto mužovi. Bez ohľadu na to, či sa táto udalosť stala, alebo je len poetickým vyrozprávaním oddanosti človek Bohu, je to ukážka toho, akých nás chce Boh mať. Pevných vo viere. Bez pochybností. Bez dotazov. Lebo On vie prečo sa deje čo sa deje.

Stefane, ale to ještě neznamená, že je nesprávné to dělat, jen je tu doporučení. Protože stejně vždy to dopadne tak, jak si přeje Bůh. Ale on nás bere v určitých oblastech jako společníky, vždyť mnohokrát se ukázalo, že je ochoten změnit svou vůli, kvůli člověku nebo dokonce národu. A proč? Že by proto, že se někdo nebál s Bohem polemizovat? Ty to vidíš jako pokoušení Boha, ale snad i v tom si jen nerozumíme.

Bez ohľadu na to, či sa táto udalosť stala, alebo je len poetickým vyrozprávaním oddanosti človek Bohu, je to ukážka toho, akých nás chce Boh mať. Pevných vo viere. Bez pochybností. Bez dotazov. Lebo On vie prečo sa deje čo sa deje.

Lukáš krásně vypodobňuje jeden moment :
Lukáš 12:47 Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit.


Náš úkol je HLEDAT Pánovu vůli a žít podle ní. JENŽE ta dokonalá souhra, kde vnímáme a potom konáme 100 % Boží vůli , prochází procesem Boží výchovy ---> nejde toho dosáhnout ihned po obrácení či křtu , čili lousknutím prstů. Náš Pán si je dobře vědom, z které chlupaté náruče nás vytrhl a jakou práci máme se "zapíráním své duše ".
My jsme Jeho děti, které mají otázky .... andělé i Boží dítka v nebi se ptají .... a není to výraz nevíry.

Tak mi prosím tě pořád nevykládej, že jseš takovej superduchovní bratr, který je bez pochybností a který se Boha neptá, když jeho manželka a děti leží v horečkách !!!

Kto z nás by sa zachoval tak ako Abrahám? Kto z nás by si len v duchu nepovedal "Bože prečo to mám urobiť, môj milovaný syn..."? Nie, Boh povedal - Abrahám robil. Taká veľká viera bola v tomto mužovi.

Ano, Abraham měl úžasnou víru. A také měl jistě tu víru v milosrdného Boha, který by nenechal jeho syna zemřít. To, kdo nakonec zemřel jako obětina nebyl Izák, ale Ježíš. Tak takový je náš Otec .
No neboj Štefko jednou se na to Abrahama zeptáš ....

Pavel

Stefane, ale to ještě neznamená, že je nesprávné to dělat, jen je tu doporučení.

Celým Písmom sa tiahne jasne jedna dôležitá myšlienka. Že ten kto príjem Božiu vôľu bude požehnaný. Je to dôležitá myšlienka, podľa mňa jedna z najpodstatnejších. Na najlepší príklad som poukázal.

Protože stejně vždy to dopadne tak, jak si přeje Bůh.

A toto je tá myšlienka o ktorej som hovoril. Ak toto vieme, tak potom nemôžeme mať otázky. Lebo vieme, že všetko sa deje tak, že o tom Boh vie a on vie prečo sa veci dejú tak ako sa dejú. To je moje presvedčenie.

Ale on nás bere v určitých oblastech jako společníky, vždyť mnohokrát se ukázalo, že je ochoten změnit svou vůli, kvůli člověku nebo dokonce národu. A proč? Že by proto, že se někdo nebál s Bohem polemizovat?

Toto je vec veľmi diskutabilná. Len nedávno, sa ma snažil pán Hvězdlický presvedčiť, že Boží zámer so zemou je taký, aby trvala večne a on svoje zámery nemení. Vy hovoríte, že po konzultácii s človekom ich môže zmeniť. Nebol by som si taký istý. Skôr by som povedal, že to tak nie je. To len ľuďom sa môže zdať, že Boh niečo zariadil na ich žiadosť alebo prosbu. Ale ako sa to zdá Bohu? Ktorý vie všetko? Nebude to naopak, že nakoniec Boh spôsobil aby človek o niečo žiadal? Aby človek žiadal o to, čo Boh aj tak chcel urobiť?

Doktorka White

My jsme Jeho děti, které mají otázky .... andělé i Boží dítka v nebi se ptají .... a není to výraz nevíry.

Samozrejme, že ľudia majú otázky. Aj ja som mal, a dokonca mám, ale už na nich ani nemyslím, nieto žeby som sa ich odvážil vysloviť. Celé to o pokúšaní Boha našou nedôverou, že nás vedie správne som pochopil z jedného výborného článku jedného protestantského autora. Pochopil a prijal. Som o tom presvedčený viac ako o čokoľvek inom. Prečítajte si Job 1,1-22 a zamerajte sa na posledné verše. Jób je podobný príklad ako Abrahám. V niečom sa predsa líši. Je diskutabilné ako v tej skúške Jób obstál, v každom prípade však do konca prvej kapitole, výborne.

Tak mi prosím tě pořád nevykládej, že jseš takovej superduchovní bratr, který je bez pochybností a který se Boha neptá, když jeho manželka a děti leží v horečkách !!!

Neviem či som superduchovný brat, ale ak by moja manželka alebo deti ležali v horúčkach, tak by som sa určite Boha nepýtal. Dali ste dobrý príklad, presne to je situácia kedy by sme nemali zlyhať. Nie je to tak dávno, čo mi behom jedného roka zomreli tri veľmi blízke osoby. Veľa ľudí by bolo zdrvených. Iná moja príbuzná z toho začala mať psychické problémy a ešte stále nie je celkom v poriadku. A ja sa až čudujem ako ľahko som cez to obdobie prešiel. Slová "prečo Pane" som zamenil za "ďakujem Pane". Stále mi je za nimi ľúto, občas si spomínam alebo prezerám fotky. Ale s veľkým pokojom v srdci. Lebo viem, že Boh vie.

A také měl jistě tu víru v milosrdného Boha, který by nenechal jeho syna zemřít.

Nehnevajte sa, ale toto ste si vymysleli. Abrahám priložil nôž na krk synovi. Nečakal žiaden zásah. Iste to robil nerád, možno by si to nikdy neodpustil, ale neváhal a nepochyboval.

Dali ste dobrý príklad, presne to je situácia kedy by sme nemali zlyhať.

Zlyhať = přestat fungovat

A kdo tady říká, že by v kritických situacích "zlyhal" ???
Je přece nutné ptát se svého Boha, proč mně tato životní zkouška potkala. Nikdo z nás nevěří na náhody. Náhodně nedostaneš ani rýmu a ani nezakopneš ... vždy to mám svou příčinu. Natož pak těžší životní situace. A koho se mám na to ptát, než svého přítele Krista.

Nehnevajte sa, ale toto ste si vymysleli. Abrahám priložil nôž na krk synovi. Nečakal žiaden zásah. Iste to robil nerád, možno by si to nikdy neodpustil, ale neváhal a nepochyboval.

Vymyslela ? Co je to za výraz ? Ty všechno opisuješ z katechismu, nebo máš taky někdy názor vyprodukovaný vlastní myslí ? Takže opisuješ nebo si vymýšlíš ?


Diskutujeme o Abrahamově víře a také o jeho zjevných skutcích. Nemáme k dispozici jeho "deníček" kde popisoval své pocity či myšlenkové pochody. Já "doktorka" v těch verších vidím toto a Štefan zase ono. To, že Štefanovo ONO je výkladem KC, je faktem pro KC . No a mé TOTO, je zase jenom mým postřehem.
A jak píšu .... však on nám to Abraham jednou řekne ...

Je tak Štefko ?


Já jsem si ještě jednou přečetla Tvou kritiku, která patrně vyvolala vlnu protestu vůči "otázkám předkládaným Bohu".
Tu by som chcel znova upozorniť na hriešne pokúšanie Boha. Slová "Bože, keď existuješ... tak to dokáž" sú rúhaním a pokúšaním. Lebo čo Boh musí dokazovať nám ľuďom?
Reagoval si dle mého nerozvážně na :
Na světě jsou miliony lidí, kteří každý den prožívají, jak je úžasné být s Bohem. Také museli udělat v minulosti ten krok víry a říct: Bože, jestli jsi, dej se mi prosím tě poznat. A On odpověděl. Bůh zaslibuje, že kdo ho bude z celého srdce hledat a bude ho upřímně chtít poznat, tak tomu se dá poznat. Není to o tom, že někdo slepě věří, je to o tom, že osobně zná Boha.

Pozrite sa. Ja som to vysvetlil snáď dosť podrobne, to čomu verím. Ak nechcete prijať toto posolstvo, je to Vaša vec. Trochu reagujem...

Doktorka White

Je přece nutné ptát se svého Boha, proč mně tato životní zkouška potkala.

Prečo by to bolo nutné? Nie je skôr nutné prijať životnú skúšku s pokorou a povedať "staň se mi podle tvého slova"? Boh sa rozhodol nás vyskúšať, podľa mňa sme neprešli tou skúškou už len preto, že sa ho pýtame "prečo". Veď On sa to rozhodol urobiť, tak naše "prečo" je úplne zbytočné. Ja si to myslím.

A koho se mám na to ptát, než svého přítele Krista.

Nepýtajme sa Krista "prečo", pýtajme sa ho "ako" máme prejsť skúškou, prosme o silu a pomoc, nesnažme sa zmeniť jeho vôľu ale nasledujme ju.

Vymyslela ? Co je to za výraz ? Ty všechno opisuješ z katechismu, nebo máš taky někdy názor vyprodukovaný vlastní myslí ? Takže opisuješ nebo si vymýšlíš ?

Ja hovorím o tom, že ste si fantasticky vymysleli argument, ktorým podporujete svoje tvrdenie. Chceli ste tvrdiť, že Abrahám veril, že nakoniec Boh nenechá jeho syna zomrieť. Teda všetko to, celý ten holokaust pripravoval len tak na oko, lebo veril, že Boh zasiahne. Ja som proti takémuto vymýšľaniu. Možno v to Abrahám veril... ale to my nevieme. Preto pracujem s tým, čo vieme.

To, že Štefanovo ONO je výkladem KC, je faktem pro KC .

Spýtajte sa nejakého žida, či sa niekedy pýta Boha "prečo"?

Reagoval si dle mého nerozvážně na :Bože, jestli jsi, dej se mi prosím tě poznat. A On odpověděl.

Myslím, že som reagoval zodpovedajúco. Veta, "Bože daj sa mi poznať" je dobrá a úprimná. Nemá žiadnu chybu. Ale veta "Bože, ak si, tak sa mi daj poznať" je veta, kde pokúšame Boha. Neveríme, že je, chceme aby to dokázal. Teda rozkazujeme mu čo má robiť. On je (existuje) a my sme ho touto otázkou pritlačili do kúta. Ak nič neurobí, tak prestaneme v neho dúfať a povieme, že Boh nie je, lebo sa mi nedal poznať. Bude to správny záver? Ak sa mi stane niečo zlé, napríklad mi pri nehode odtrhne ruku, tak čo mám myslieť? Bože prečo sa mi to stalo? Bude to dobrá otázka? Bude to otázka zodpovedajúca veriacemu človekovi? Alebo bude lepšie keď povieme "Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno"? Prečítali ste si toho Jóba? Keď prijmeme to čo nám Boh nadelil aby sme ho oslavovali. On vie, prečo sa nám stala nehoda. Možno preto aby sme išli na invalidný dôchodok a tam začali využívať svoju jedinú zdravú ruku. Napríklad na maľovanie obrazov. Až raz namaľujeme nádherný obraz, ktorý bude symbolizovať nejaký výjav z Písma a mnoho ľudí sa pred ním duchovne rozochveje. Alebo aby sme ako invalidi začali kázať v miestom zbore, lebo prácu ktorú sme vykonávali pred tým už robiť nemôžeme. A ako taký kazateľ možno privediem k viere jedného náhodného pristojaceho. Oplatí sa stratiť ruku pre vieru a záchranu jedného človeka?

Milý Štefane !
Už jednou jsem Ti nabídla tykání jakožto výraz bratrství. Ty jsi nereagoval ....
Než budu diskutovat dál, podívej se prosím v lásce Boží na svou úvodní větu : Pozrite sa. Ja som to vysvetlil snáď dosť podrobne, to čomu verím. Ak nechcete prijať toto posolstvo, je to Vaša vec. Trochu reagujem...

1. Ano, pozeram sa na to, že jsi prezentoval svou víru kritikou "rouhání" na ty, co mají k Bohu otázky a také výzvy na počátku své víry.
2. Ty mi chceš předat " posolstvo" ? Jaké poselství a od koho ?
3. Trochu reagujem .... a nezní to trochu povýšenecky ?

S láskou
dr.White

Som presvedčený, že svoje poznanie som napísal dosť jasne. Už viete čo som chcel povedať a ako som to chcel povedať, o tom svedčia aj Vaše ďalšie otázky, ktoré sa od problematiky pokúšania vzdiaľujú a sledujú iné témy. Odpovedám. (tým myslím, to isté ako keď "trochu reagujem", snáď to neznie povýšenecky.)

Doktorka White

1. Ano, pozeram sa na to, že jsi prezentoval svou víru kritikou "rouhání" na ty, co mají k Bohu otázky a také výzvy na počátku své víry.

Nie je to celkom tak, to dobre viete, lebo viete, že v prípade tých, ktorí sú na počiatku svojej viery som Vám dal za pravdu, že oni môžu mať tendencie dotazovať sa Boha. Môžeme to u nich vidieť a musíme to posudzovať ináč ako u veriacich. Doplnil som, že našou úlohou má byť, aby sme im už v počiatku ich viery vysvetlili, že takéto správanie sa Bohu nepáči ani nebude páčiť - to vieme podľa toho ako v Písme reagoval na pokúšanie, a ako požehnal a odmenil tých, ktorí aj napriek skúškam zotrvali verní.

2. Ty mi chceš předat " posolstvo" ? Jaké poselství a od koho ?

Ako kresťan vidím, že chcete byť veriacou, ale z nejakého dôvodu Vám unikajú základné časti viery. Lebo byť veriacim len do chvíle, keď sa nám darí, a potom keď sa prestane dariť, tak hneď z toho obviníme Boha - to teda nie je veľká viera. Posolstvo, ktoré Vám chcem povedať je to, aby ste sa chránili hriechu pokúšania Boha svojou nevierou. Nebuďte ako židia, ktorí na púšti pokúšali Boha (Ex 14,11-12), najlepšie urobíte ak si prečítate celý príbeh exodu, jedno veľké pokúšanie židovského národa, čo má svoju konzekvenciu ako v Starom (Nm 14,21-23), tak aj v Novom Zákone (Heb 3,7-11), ale buďte ako Abrahám, či Mária (nech sa mi stane podľa tvojho slova). To je asi všetko čo som Vám chcel vysvetliť.

Ako kresťan vidím, že chcete byť veriacou, ale z nejakého dôvodu Vám unikajú základné časti viery. Lebo byť veriacim len do chvíle, keď sa nám darí, a potom keď sa prestane dariť, tak hneď z toho obviníme Boha - to teda nie je veľká viera. Posolstvo, ktoré Vám chcem povedať je to, aby ste sa chránili hriechu pokúšania Boha svojou nevierou. Nebuďte ako židia, ktorí na púšti pokúšali Boha (Ex 14,11-12), najlepšie urobíte ak si prečítate celý príbeh exodu, jedno veľké pokúšanie židovského národa, čo má svoju konzekvenciu ako v Starom (Nm 14,21-23), tak aj v Novom Zákone (Heb 3,7-11), ale buďte ako Abrahám, či Mária (nech sa mi stane podľa tvojho slova). To je asi všetko čo som Vám chcel vysvetliť.

Milý Štefane !
Já jsem pokřtěná společenstvím křesťanů ve jménu našeho Pána Ježíše. Jsem křtěná klasickým, biblickým způsobem ponořením do vody. Toto jsem absolvovala dobrovolně a s jasným cílem oddání se mému Bohu, po svém obrácení a také vyučování částečně i katolickými bratry.
A teď se Tě zeptám : Odkud si vzal, že jsem nevěřící a v čem mi unikají základy víry ?
Toto jsou dost vážná obvinění i z toho důvodu, že jsem Ti i soukromou poštou odpověděla na otázky do které denominace patřím. Kéž Ti tedy náš Pán odpustí ....

Ty rád každému říkáš co má dělat a co hlavně nemá. A také jak má a nemá myslet. Podle čeho usuzuješ, že obviňuji svého Boha, když se mi nedaří ?

Ja hovorím o tom, že ste si fantasticky vymysleli argument, ktorým podporujete svoje tvrdenie. Chceli ste tvrdiť, že Abrahám veril, že nakoniec Boh nenechá jeho syna zomrieť. Teda všetko to, celý ten holokaust pripravoval len tak na oko, lebo veril, že Boh zasiahne. Ja som proti takémuto vymýšľaniu. Možno v to Abrahám veril... ale to my nevieme. Preto pracujem s tým, čo vieme.

Proč do této diskuze zavádíš problém holocaustu ?
A také nechápu, kdo že ten holocaust" len tak na oko pripravoval" ?

Doktorka White

Odkud si vzal, že jsem nevěřící a v čem mi unikají základy víry ?

Nikde nehovorím, že ste neveriaca. Hovorím, že chcete byť veriaca, to neznamená, že ste neveriaca. Aj ja som veriaci, ale myslím si, že k viere takého sv. Pavla mám ešte dosť ďaleko. Ale prečo by som hovoril o sv. Pavlovi, aj k viere takého Jána Pavla II. mám dosť ďaleko. Nie je viera ako viera. Ale viera, že Pána nemožno pokúšať je jedným zo základných pilierov vzťahu k Bohu. Praktický jedna celá epocha Izraelského národa stojí a padá na tejto otázke. Príklady som dal. Preto ak sa nedokážete vyrovnať s myšlienkou, že pýtať sa Boha "prečo?" je hriech, tak ja (priznávam) neskromne hovorím, že jeden zo základov viery Vám chýba. Neberte to ako poučovanie, neberte to ako povyšovanie, berte to ako že hoci sám mám trám v oku, Vám chcem vybrať špinku. Aby ste boli Bohu ešte bližšie... alebo aby On bol bližšie Vám.

Podle čeho usuzuješ, že obviňuji svého Boha, když se mi nedaří ?

Už som písal. Zo samej podstaty veci. Žalujeme za Boha, že sa nám nedarí a otázkou "prečo" chcem počuť ospravedlnenie. Ako keď v škole sa učiteľka pýta, prečo som si neurobil domácu úlohu. Jej je to jedno prečo, ale čaká ospravedlnenku aby mi mohla prepáčiť. Tak aj my otázkou "prečo" žiadame vysvetlenie, aby sme sa na neho nemuseli hnevať, že niečo urobil zle. A tu sa prejavuje v skrytosti naša neviera, lebo my predsa vieme, že Boh všetko robí dobre. Tak načo sa ho pýtať?

Proč do této diskuze zavádíš problém holocaustu ?

???

A také nechápu, kdo že ten holocaust" len tak na oko pripravoval" ?

Predsa Abrahám pripravoval holokaust. Jeho syn niesol drevo na oheň. Veľmi dobre ste minule postrehli, že je tu akási podobnosť s Izákom a Ježišom. Aj Ježiš si sám niesol drevo na Golgotu. Takže vlastne obaja synovia niesli drevo na obetu.
Termín holocaust je anglická odvozenina z řeckého holokauston (česky zápalná oběť, resp. celopal), což je označení pro náboženskou obětinu, která se celá spálí. http://cs.wikipedia.org/wiki/Holokaust
Hebrejský výraz ‘olah je používaný hlavne v súvislosti s ľudskou zápalnou obeťou ako tomu bolo v prípade Abraháma a Izáka ako aj s obeťou nemluvniat, ktoré židia obetovali bohu Bállovi tak, že ich zaživa spaľovali v jamách ktoré voláme "tophet".

To už zní lépe...
Ale já se Boha ptám PROČ, abych mohla vykomunikovat smysl Jeho záměru se mnou. Vložila jsem svůj život v naději, že hlídá každý můj krok. Proto je pro mne třeba hledat tímto způsobem otázek, abych věděla zda-li jdu správně po Jeho cestě nebo o kousek mimo, kdy je třeba mne "rovnat".

"PROČ" není vždy přímé proč s otazníkem. Je to zkrátka součást našeho rozhovoru, kde se odráží a přímo i zviditelňuje mé případné " proč " ve stínu starého človíčka ve mne. Ale i uvědomněním si těchto "malicherných " ??? je zapotřebí, pro můj duchovní růst.

Doufám, že mi už rozumíš .

Doktorka White

"PROČ" není vždy přímé proč s otazníkem. Je to zkrátka součást našeho rozhovoru, kde se odráží a přímo i zviditelňuje mé případné " proč " ve stínu starého človíčka ve mne.

Pripúšťam, že "prečo" v rozhovore s Bohom môže zaznieť tak, aby to nebolo pokúšanie. Je to snáď ten jediný prípad o ktorom hovoríte Vy, že to "prečo" je bez otáznika. Napríklad v takejto vete: Pane neviem prečo sa stalo to čo sa stalo, prečo si to dopustil, ale viem, že Tvoje cesty sú nad mojimi a preto verím, že ma cez to prevedieš a ukážeš mi správny smer, tak aby môj život bol svedectvom o Tebe pre iných.
To by som odporúčal jeden rozhovor:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanskavlna/_zprava/319765

Nevidím ni hříšného na tom slově "proč".Já se taky ráda zeptám jak jinak budu vědět co dělám špatně a co mám změnit.Ale neznamená to že bych mu něco vyčítala a myslím, že Doktorka to myslí taky tak.

Nikdy jsem po tom nějak moc nepátral, a neberte to jako obhajobu kohokoliv, ale myslím si, že když se něco stane katolíkovi nebo protestantovi, tak se mi jeví z některých informací, že více Boha z něčeho obviňují než např. u SJ. V mém případě, když zemřel tatínek a onemocněla maminka, tak mě vžádném případě nenapadlo ptát se nebo vytýkat Bohu, proč to udělal? Natolik jsem obeznámen proč se to děje člověku, že vinu nepřisuzuji stvořiteli. Opět se k tomu vrátím, zřejmě je to ve víře, čemu a v co věříš, tak pak buď obviňuješ a nebo přijímáš útěchu a milosrdenství. Tak si vyberte, co je lepší?