Nauka o krvi

Jenže lachtane, nepřijímat krev není zásada organizace, ale Boží příkaz z Bible. A napiš mi adresu na nějaký ten hřbitov, já o žádném nevím, pokud sis to nepopletl s mrtvými lachtany na Antarktidě.

Melissko, děvče zlaté, když nějakou pravdu řekne nějaký křestan mimo SJ, je to bráno jako moudrost, SJ říkají pravdy opakovaně dlouhodobě a jsou nenáviděni a pomlouváni. Proč ? Jsou trnem v oku Satana. A proč ?
Satan ví že je to pravé náboženství a tak ho chce rozdupat, i když ví že nemá šanci.

Co se týče vyjádření, které jsem citovala, tak tam autor píše sám za sebe, jak rozumí biblickému příběhu o Kristu a minci - Co patří císaři, dej císaři apod...Píše to s plným vědomím, že to chápe on takto, předkládá svůj názor a nečeká, že jej všichni budou přijímat jako Bohem zjevenou pravdu.
To články v literatuře zní úplně jinak. Tam se jméno autora myšlenky nevyskytuje, tvrdí se, že to co tam je , tak to je názor Boha, který je nutno nejenže přijmout jako pravdu, ale ještě ke všemu si člen SJ nesmí dovolit veřejně o ničem polemizovat a nesouhlasit. Někdy se tam píšou i moudré věci, ale bohužel se tam vyskytují i omyly a přímo bludy, lidské výmysly, ale vše se z důvodu, že vyšly jako článek ve SV musí považovat za boží pravdu. Na shromážděních, kde se studuje SV, tam se nikdy neozve komentář, který by byť jen naznačil, že by to taky mohlo být jinak, než jak je psáno ve SV. SJ buď citují úryvky, nebo verš z Bible, nebo dají komentář, který utvrzuje ostatní, že je to pravda, co studují. Žádný jiný názor tam nikdy nepadne. Pokud ho někdo má, pak mlčí, aby neměl nepříjemnosti.

venku je tak krásně a já už nemám chuť tady rozebírat pitomosti...bohužel jsem narazil na starší, kteří byli pitomí jako tady transylvánec a další a já s nimi musel bojovat o takové věci, aby třeba nebylo shromáždění v neděli po obědě, protože nebyl čas na to, aby jsme s rodinou si třeba udělali výlet, když na sobotu byla naplánovaná sborová služba a oni mi řekli, teď v čase konce-myslíš, že je čas na výlety...? Pak jsem třeba našel článek o amerických bratrech, kteří v neděli večer po shromáždění kázali... a říkal jsem jim-vidíte v Americe maj shromáždění v neděli večer, což znamená, že rodina může o víkendu fungovat...když s takovým lidma nemůžete obhájit čas pro rodinu-jak s nimi můžete debatovat o složitějších věcech...to nemá cenu...buď to člověk cítí, že je s bohem a jedná správně, nebo potřebuje berličku v podobě sekty, která všechno rozhoduje za něj...díky bohu, že jsme našli sílu vystoupit, ač jsme tam nechali všechny přátele...

lachtan napsal:
Pak jsem třeba našel článek o amerických bratrech, kteří v neděli večer po shromáždění kázali... a říkal jsem jim-vidíte v Americe maj shromáždění v neděli večer, což znamená, že rodina může o víkendu fungovat......

Mám podobnou zkušenost, kdysi jsem byl v jednom sboru, kde bylo ve všední den shromáždění (škola+ služební) již v 17. 30.
Bylo velmi těžké najít zaměstnání, které umožňovalo být z práce doma natolik včas,
aby člověk už v tuto brzkou dobu byl na shromáždění umytý, převlečený a aspoň ještě o 10 minut dříve, aby nedoběhl na poslední chvíli.
Apeloval jsem na to, a to jsem byl starší sboru, a bylo mi řečeno, že tak brzká doba je kvůli matkám, které mají malé děti a musí je večer včas vykoupat a uložit do postele.
Pak jsem mluvil se dvěma anglickými SJ z městečka kousek od Londýna, kteří mi řekli, že u nich se začátek shromáždění ve všední den řídí zásadně podle živitelů rodin, takže začátek je ve 20h, protože poslední vlak s těmi, co pracují v Londýně, přijíždí do jejich městečka
kolem 19h.
Argument, že shromáždění se u nás řídí podle potřeb malých dětí považovali za úplně postavený na hlavu.

u nás šlo o to, že službu v sobotu dopoledne a shromáždění v neděli po obědě prosadil bratr, který tvrdil, že takto dáváme bohu to nejlepší...tím, že na naše záliby nám nezbyde čas...mít nějaký čas pro rodinu, to naprosto nechápal...vzpomínám jak tvrdil sestrám, že když jdou pro děti do školy, měly by to využít jako příležitostnou službu...a moje žena mu řekla, když jdu pro děti, tak si s nimi povídám co bylo ve škole a jaký měli den...zažil jsem společnost jak od Orwella, když manželka toho staršího tvrdila, že všechna literatura mimo organizaci pochází od ďábla...já přivedl lidi se kterýma jsem studoval na shromáždění, lapal po dechu a snažil se to žehllit...já už prostě nesnáším fanatiky a omezence...asi i tady nemám co dělat...:-)

Ahoj Pepokrocane, díky za odpověď z 21.4. Tak nějak jsem si ji představoval. Opravdu není bez právní fantazie a je navíc zcela v duchu systému, který stále podobnou službu potřebuje. Což jsem ostatně na vlastní kůži čtvrtstoletí zakoušel. Možná to tak opravdu cítíš jak píšeš, já to dnes vidím jinak. Tím se tě nechci nijak dotknout ani práva kohokoliv na vyjádření výstižného a hlavně stručného názoru.

Nedovedu pochopit, že potom, co se upřímný SJ dozví, jak to v průběhu let bylo s naukou o krvi a měněním těchto nauk, že dokáže pevně věřit ve vedení organizace SJ jakoby ji vedl Bůh. Nerozumím tomu. Nerozumím tomu, že se i zde vyskytnou lidé - SJ, kteří stále věří, že je vedou lidé vedení Sv. Duchem. Nerozumím tomu, že zde tvrdí, že v podstatě nikdo na učení o krvi z pera VRO nezemřel. Že umřeli proto, protože by zemřeli tak jako tak. Pro mě je to velmi omezené myšlení. Jak se na ně dívat? Pokorný člověk musí uznat, že fakta zde jsou. Že nauky se měnily. Že lidé v duchu těchto nauk odmítali léčbu, která jim mohla pomoci a bez tohoto snažení odevzdali svůj život smrti.

Přeji jim, aby je nepotkala situace, která je vystaví zbytečnému stresu s krví. Až se jich to osobně dotkne, budou snad více přemýšlet.

lachtan napsal:rozdíl je v tom ty trdlo, zemřít za boha a jeho zásady, nebo za organizaci, která si vytvořila svoje...hřbitovy jsou plné hrdinů...ale kdo chtěl jejich oběti...?

Nikdo neumírá za organizaci a její zásady. To zní jako nějaká obětní smrt což jsi i potvrdil otázkou v závěru. Pokud někdo umírá, je to kvůli vážné chorobě, na "stáří" či po úrazu. Obětní smrt se vyznačuje zcela jinými rysy. Takový jedinec například neběhá po nemocnicích a chce tu nejlepší dostupnou léčbu a je kvůli tomu ochotný sám zkoumat svůj stav a diskutovat další postup s více lékaři. A jak jsem už několikrát uvedl - nikdy se mi nedostal do ruky věrohodný a uceleně zdokumentovaný příklad toho, že někdo zemřel výhradně kvůli tomu, že nepřijal krevní transfúzi. Tím nepopírám, že k tomu mohlo dojít, jen tvrdím, že se spíše setkávám se zcela účelovými články a nedoloženými příběhy, které pak ústí ve vyjádření typu "hřbitovy jsou plné hrdinů...ale kdo chtěl jejich oběti...?" podobně jako nehorázné lži typu, že každý rok umírají tisíce svědků na odmítnutí krve. Přesto, ať se vrátím k hlavní myšlence, pokud by skutečně někdo zemřel a krev mu mohla zachránit život, pak takový člověk nezemřel nějakou obětní smrtí pro nějakou organizaci, ale kvůli vlastnímu osobnímu přesvědčení, že přijetí krve se jeho Bohu, ke kterému má osobní vztah, prostě nelíbí a zároveň věří tomu, že díky své věrnosti obdrží v budoucnu mnohá požehnání. V očích toho, kdo z Písma chápe zákaz krve tak, že se vztahuje i na krevní trasfúze je to tedy pochopitelně otázka ryzosti před Bohem, ne před organizací.

Rozprával som z JS čo sa venuje tejto oblasti - stará sa o JS ,ktorí potrebujú bezkrvnú liečbu /ťažké operácie srdca,kĺbov atď/ a za jeho 15 ročné pôsobenie v tom výbore ,ani jeden človek nezomrel pre odmietnutie transfúzie. A vždy sa našiel lekár ,ktorý nemal problém operovať bez transfúzie.
Takže je to len účelovo nafúknuty problém od odporcov JS. Ak niekto aj zomrel ,tak to mohlo byť pre rôzne iné komplikácie - zomrel by či už z transf. alebo bez transf.

witness napsal:

lachtan napsal:
Pak jsem třeba našel článek o amerických bratrech, kteří v neděli večer po shromáždění kázali... a říkal jsem jim-vidíte v Americe maj shromáždění v neděli večer, což znamená, že rodina může o víkendu fungovat......

Mám podobnou zkušenost, kdysi jsem byl v jednom sboru, kde bylo ve všední den shromáždění (škola+ služební) již v 17. 30.
Bylo velmi těžké najít zaměstnání, které umožňovalo být z práce doma natolik včas, aby člověk už v tuto brzkou dobu byl na shromáždění umytý, převlečený a aspoň ještě o 10 minut dříve, aby nedoběhl na poslední chvíli.
Apeloval jsem na to, a to jsem byl starší sboru, a bylo mi řečeno, že tak brzká doba je kvůli matkám, které mají malé děti a musí je večer včas vykoupat a uložit do postele.

Takové příběhy jsou smutné a věřím, že v dnešní době už velmi ojedinělé. Odrážejí totiž nejen neschopnost místních starších, ale především nerespektování doporučení od VS. To už je min. 10 zpátky kdy bylo na Škole služby Království (2-denní školení pro starší a služební pomocníky) a následně dopisem připomenuto, že časy shromáždění se mají jednoznačně přizpůsobit možnostem hlav rodin, kteří mají zodpovědnost za hmotné zabezpečení rodiny i její duchovní vedení. Když jsem byl ve Státech, byly sbory, které měly ve všední den shromáždění i od 20 hod. Výmluvy na matky s dětmi jsou nesmysl. Sestry by rády shromáždění třeba od 17, aby šli jejich malé děti brzo spát, ale v den kdy shromáždění není ještě lezou ve 22 hod. po lustru a pokud opravdu spát potřebují tak ve valné většině prospí celé shromáždění.

U nás je problém jiný, v Čechách jde zkrátka všechno strrrrrašně pomalu a staré struktury, které sbory vedou jsou pružní asi jako dubové polínko. Naštěstí se objevují noví mladí bratři, kteří mají zkušenosti i ze sborů venku a jsou stále šokovaní jak to u nás funguje. Pak to ale vůbec nemají snadné když přijdou do sboru plní elánu a narazí na partu pěti spolustarších, kteří ten sbor vedou beze změn už 30 let. VS o tom stavu ví a také jedná. Je tu řada výborných misionářů a budou další, kteří tu nejsou až tak proto, aby pomáhali propracovat území (které se zvládá propracovat i bez nich), ale jsou ve sborech jako KD a pomáhají změnit náhledy na posuzování druhých od oblékání přes pohnutky až na nutnost větší sounáležitosti a laskavosti. Kroutí hlavou nad často necitlivým přístupem starších a v mnoha sborech dochází ke změnám, byť opět pomalu. Ale duch těch sborů se pomalu začíná měnit po návštěvě těchto bratrů. Podpoří ty co to cítí správně a snaží se to měnit a dá přes prsty těm co lpí na pravidlech víc než na lásce.

Pokud to někoho zajímá - tak jen jedna myšlenka, se kterou objíždí sbory např. jeden mladý bratr z Británie, Thomas Savage se svojí krásnou manželkou Melanie. Přednáška o duchovním smýšlení (citace z toho jak to zaznělo ve sborech): "jsou 2 sestry. Jedna má ráda nakupování, používá kvalitní kosmetiku, pečuje o sebe, bydlí v hezkém domku se zahrádkou, který má ráda, je veselá, ráda se baví a je oblíbená. Také ráda cestuje, letos byla například měsíc na dovolené na Kostarice. Druhá sestra kosmetiku nepoužívá, málokdy si koupí něco nového na sebe a žije v nájmu v bytě ještě s jednou sestrou. Na dovolené nejezdí, jen jednou ročně do Krkonoš, kde týden káže s místním sborem v nepřiděleném území. Otázka: která sestra má větší duchovní smýšlení? Doufám milí bratři a sestry, že jediná odpověď, kterou řeknete je, že nevíme. A pak vyzdvihl různé aspekty proč to tak může být, ale hlavním sdělením bylo - duchovní smýšlení zpravidla nejde rozpoznat podle vnějších projevů, které můžeme vidět, neposuzujme druhé."

To jen taková malá ukázka. Mě to přijde naprosto jasné, ale jiným ne. Samozřejmě, že v některých sborech to zašumí, protože právě ti bratři co nosí 20 let stejný šedý oblek s bílou košilí a sestry v halenkách a asexuálních sukních až ke kotníkům jsou prostě někde považováni za to duchovní jádro sboru. Jinde se to neřeší. Třeba Praha-anglický, to je úplně jiná liga. Když jsem tam byl naposledy s přednáškou, jedna sestra přišla s kabelkou Gucci, druhá měla taštičku Luis Vuitton. Obě rudé dlouhé nehty a jehly, prostě kočky No a co, nikdo nic neřeší. Přijít takhle do některých českých sborů, bude halo. A to jsou drobnosti, střípky, které se musí postupně měnit a ze kterých vycházejí další věci a problémy. U nás je to opravdu z velké části o mentalitě a obecné úrovni mnoha starších, kteří na to zkrátka lidsky nemají, v životě nic zásadního nedokázali a jejich jediná seberealizace je ve sboru a každý úkol žerou jako poslání od prezidenta. Ale ono to půjde, časem

Chci říct, i k otázce krve, že SJ nejsou špatní lidé. Chtějí se líbit Bohu, upřímně studují Písma a chtějí být v jeho očích schválení. Nejsou to žádní skřípnutí chudáčci co se od rána do večera řídí jen pokyny organizace nebo nějakou bandou dozorců, která sleduje každý jejich krok. Pro mnoho lidí je organizace pojem, který vůbec neřeší. Jen si jdou 2x týdně sednout do sálu, popovídat s kamarády a zase jdou. A že nechtějí krev, neslaví Vánoce, narozeniny a svátky, a tu a tam jdou na 2 hodinky mluvit s lidmi s Biblí v ruce o tom, že přijde BK, které změní podmínky na zemi a že si milující Bůh přeje, aby z toho mělo co nejvíce lidí užitek, to myslím není nic, proč by měli být tito lidé pod palbou kritiky. Dám nevím co za to, že mezi SJ je mnohem více skutečně poctivých, pravdomluvných a slušných lidí, kteří se řídí třeba jen desaterem, než v jakémkoli jiném vzorku společnosti. Ale na kritiku jsou zvyklí, navíc jí považují za důkaz toho, že nejsou částí světa a i když jim to není osobně příjemné, jsou na to spíše hrdí než aby žadonili o přátelství s tímto světem.

Tý jo, to jsem se rozepsal Jen reakce na ten čas shromáždění, protože to jsou věci, které mě osobně trápí. Sbory mají být pro lidi, ne lidi pro sbory. Stejně tak starší. A štve mě každá upjatá struktura, která si mele svojí a místo, aby třeba přátelsky objal a pochválil sestru, která dorazila na shromáždění během písně v kalhotách (protože maže rovnou z porady v práci), na ní hodí škleb jak je možné, že nemá sukni. To jsou ale drobnosti, kterými ti starší dokazují, že nemají na to vidět souvislosti, rozhodovat o tom co skutečně je a co není důležité a být opravdovou oporou a laskavým pastýřem pro členy sboru. Jsem rád, že jsem ve sboru, kde jsme víceméně samí mladí bratři a i když se ne vždy na všem shodneme tak tyhle věci docela fungují. Ale někdy je to boj to prosadit. Na druhé straně vždycky když se podaří vymýtit takový postoj, lépe se ve sboru dýchá a je výrazně radostnější a uvolněnější atmosféra. Ale ke sborům např. v UK nebo USA máme ještě velký kus cesty. To už ale není o pokynech od VS, ale o lidech, o češství a o jednotlivcích, kteří půjdou tak trochu hlavou proti zdi ve snaze dělat změny k lepšímu byť pro mnohé nepopulární. A teď už vážně končím

Ing.Peter napsal:Rozprával som z JS čo sa venuje tejto oblasti - stará sa o JS ,ktorí potrebujú bezkrvnú liečbu /ťažké operácie srdca,kĺbov atď/ a za jeho 15 ročné pôsobenie v tom výbore ,ani jeden človek nezomrel pre odmietnutie transfúzie. A vždy sa našiel lekár ,ktorý nemal problém operovať bez transfúzie.
Takže je to len účelovo nafúknuty problém od odporcov JS. Ak niekto aj zomrel ,tak to mohlo byť pre rôzne iné komplikácie - zomrel by či už z transf. alebo bez transf.

Tuto informaci mohu jednoznačně potvrdit. Tvá zkušenost bude zřejmě ze Slovenska, ale ani HLC (Hospital Liaison Committee - výbor pro styk s nemocnicemi) v ČR neřešil jediný případ, který by skončil smrtí kvůli krvi. Snad jen jednou si pamatuju, že pacient zemřel ještě než vůbec dorazil na traumatologii a cestou rodina kontaktovala HLC. Pro upřesnění rýpalů, nejsem členem HLC v ČR, ale čas od času s bratry z toho výboru spolupracuji a vzhledem k mým kontaktům mimo ČR jsem se několikrát podílel na setkání lékařů na odborné úrovni, kteří prezentovali zkušenosti v bezkrevní léčbě lékařům v ČR, se kterými právě HLC spolupracuje. Je to taková výměna zkušeností. Ani z těchto zdrojů jsem se nikdy nedoslechl (přímo od lékařů, kteří pracují pravidelně s pacienty SJ), že by znali případ kdy jim někdo zůstal na stole kvůli krvi. Proto jsem k těmto zprávám tak skeptický a výzvy typu "zajdi si do nějaké nemocnice a poptej se" jsou pro mě úsměvné.

Takže znovu - není o možnostech a dostupných alternativách, ale o přístupu a ochotě lékařů. Na druhé straně, pokud někoho třeba srazí auto, dovezou ho do nějaké místní nemocnice kde lejou do lidí krev jak můžou tak prostě pacient SJ krev dostane, protože k tomu dojde třeba dřív než někdo někomu vůbec zavolá. A co se stane? Nic, naprosto nic. Tedy až na velká následná zdravotní rizika po podání krve.

Áno, zo Slovenska. Konkrétne z Košic. Tuším ten pán sa volá Drančák.

Ing.Peter napsal:Áno, zo Slovenska. Konkrétne z Košic. Tuším ten pán sa volá Drančák.

OK, toho sice neznám, ale myslím, že podobné zkušenosti budou ve všech zemích kde HLC působí. A od jinud, kde umírají lidé i na zánět slepého střeva, asi nebudou informace příliš relevantní, budou-li tedy vůbec nějaké k dispozici. Zkrátka obecně platí, že v zemích, kde je medicína a lékařské vzdělání na moderní úrovni, dnes není léčba bez krve žádným velkým tématem a je jen otázkou výběru jedné z několika dostupných alternativ, případně spolupracujícího lékaře, který se nezasekl v postupech před 20-ti, 30-ti lety.

Navíc se stále objevují nové a nové argumenty proč krevní transfúze vyřazovat z portfolia používaných postupů. Jeden z posledních "objevů" z letošního roku hovoří o tom, že důkladnějším zkoumáním vlastností odebrané krve dochází již během prvních hodin po uskladnění k zásadnímu poklesu schopnosti okysličovat (a to výrazně více než jak se předpokládalo doposud) a proto, aby měla být transfúze dostatečně účinná, musela by se zásadně zkrátit doba uskladnění, tj. doba mezi vlastním odběrem a podáním. Ve většině případů to není technicky ani jinak možné a podání krve po této době už často ztrácí smysl (resp. je účinnější podat náhražky pro doplnění objemu) nebo jí musí být výrazně větší množství což činí tento postup neúměrně nákladný a dále spolu s tím stoupá pravděpodobnost následných komplikací. Mimochodem tyto informace nemám z publikací SJ (tam se ještě ani nemohli stihnout dostat), ale z odborného lékařského tisku.

Zkrátka je ten trend omezovat krev nezastavitelný a dnes už i nepopiratelný. Žel kromě čistě medicínského pohledu jsou tu ještě jiné zájmy, které zase a opět v ČR budou všechny změny k lepšímu jen protahovat. Důkazem je stále silné podvědomí Čechů, že odmítnutí krve = smrt. Je to nesmysl, ale jsou jedinci a organizace, kterým toto ovzduší velmi vyhovuje, protože z toho mají osobní finanční prospěch. Nebýt toho, že se to týká zfanatizovaných SJ, věřím, že by to kde kdo rád uznal. Takhle je lepší dělat blázny ze svědků a ne z těch co proplácejí lékařské úkony a těch co je na svých pracovištích prosazují

Od vás z Prahy už poznám jedného právnika asi Ľubomír ,ale druhé meno už nepametám. Stretol som ho v Prešove, keď tam riešil na súde prípad JS ,ktorí boli vo vezení za odmietnutie vojenskej služby.

Lubomír Muler

Ing.Peter napsal:Lubomír Muler

Tady ho máme kluka jednoho

[You must be registered and logged in to see this link.]

Melissko, sestřičko drahá, to že nejsou podepisovány články v publikacích SJ je snad dobře ne ? Sláva vždy patří Bohu a ne nějakému autorovi. A žádný SJ netvrdí, že publikace jsou přímo inspirovány Bohem, avšak Boží vedení tam je.

Lachtane, a to kvůli jednání nějakých lidí zahodíš celou organizaci ? Zahodil bys celou svou rodinu kvůli blbému chování strýčka ? A on ti někdo tvrdil, že SJ jsou dokonalí ? Mě také jeden starší řekl, že nemám vyučovací schopnosti a vzal mi veřejné přednášky, které jsem jako služební pomocník měl. A přitom sám při přednášce huhňá a všichni chrápou. A myslíš že to bylo jediné zklamání, co mě jako SJ ve sboru potkalo ? A mám snad kvůli tomu Boží organizaci odvrhnout ? Vždyt mi to dalo mnoho dobrého. Jseš snad chlap tak něco vydržíš ne ? A přitom dobře víš, že u SJ je zdaleka více toho dobrého, neříkej žes to nezažil.

můj vztah k bohu už není vázán nějakou organizací a nějakými lidmi, je to osobní věc...a nezavrhl jsem ji já, ale ona mne, ani dopis který jsem do sboru poslal, tam nebyl přečten...tož tak...a bývalí spolubratři a spolusestry mne nezdraví, ne já je...

Myslím, že když se autor podepíše pod své myšlenky, tak to není jen vyjádřením pýchy, ale znamená to, že podepisuje své vlastní dílo. Na čtenáři je ponecháno, s čím bude souhlasit, co si ověří, co zamítne, s čím bude polemizovat. O literatuře SJ se pochybovat nesmí. Je to prohlášeno za pravdu, světlo, pravé poznání. Omyly se nikdy nepřiznávají, jen se na ně tiše zapomíná, či se použijí výrazy jako "nové světlo", apod. Jakoby pravda mohla být jiná dnes a jiná před deseti lety. A řadový věřící SJ to musí "spolknout" a mlčet a přizpůsobit se. Nesouhlas je brán jako vzpoura proti Bohu - ale s kým vlastně ten člověk nesouhlasí? - On se nebouří proti Bohu, jen se vzpírá falši a omylům.
A taková společnost skrz naskrz lidská a chybující určitě není jediná pravá.
Staví se mezi Boha a člověka, místo Krista se postavila na místo prostředníka, který určuje co má kdo dělat, aby se zavděčil Bohu. Nevede nikoho k tomu, aby se přiblížil Kristu osobně, k Bohu vede člověka svými vlastními doporučeními. To Kristus má být tou cestou, pravdou, životem, nikoli členství v nějaké organizaci.
SJ jsou známi jako jehovisti, nikoli jako kristovci. S Kristem je lidé nijak nespojují, tak jacípak to jsou vlastně křesťané?

Melissa

Naprostý souhlas,lépe bych to nevyjádřil.Holt ale někdy člověku trvá než se začne orientovat v té kalné vodě SJ do které přd lety s důvěrou vstoupil...

Přeji krásný den.
Osobně si myslím ,že není žádná pravá organizace. A ani nemůže být.
V každé organizaci se najdou lidi kteří se více - nebo méně k Bohu a Kristu přiblíží.

Melissa napsal:O literatuře SJ se pochybovat nesmí. Je to prohlášeno za pravdu, světlo, pravé poznání. Omyly se nikdy nepřiznávají, jen se na ně tiše zapomíná, či se použijí výrazy jako "nové světlo", apod. Jakoby pravda mohla být jiná dnes a jiná před deseti lety.

Tohle je zapřičiněno slepým tvrzením, že dary DS skončily v 1.st. pro úplnost poznání nemající nikdo krom SJ.
Tedy církev SJ je postavena ,,svým přesným poznáním" a jakkoli mění nauky ohledně krve, autoritě vůči státním správám, přijetí orgánů do těla, náhradní služby, generace atd., přisuzují moudrosti Boha a nazvou jako ,,nové světlo".
Tím SJ mají Boha nejistého, záhadného a to tím víc závisí na učení VRO jako Boží kanál a i když mají svobodu číst Písmo a svobodu klást otázky, nakonec odpověď dostanou tak jako tak. Nepodstatné si můžou nechat pro sebe takové, které nemají s vírou v Pána společného, zásadního.

A řadový věřící SJ to musí "spolknout" a mlčet a přizpůsobit se. Nesouhlas je brán jako vzpoura proti Bohu - ale s kým vlastně ten člověk nesouhlasí? - On se nebouří proti Bohu, jen se vzpírá falši a omylům.

Mnozí si to ovšem neuvědomují, jsou nasyceni ,,chytrým vysvětlením na pohled důležitým pro život", tak únavným, že číst SV, knihy jsou nad síly, tedy nelze odporovat. Odporovat lze Božím duchem. No a dary DS stále potřebujeme.

A taková společnost skrz naskrz lidská a chybující určitě není jediná pravá.
Staví se mezi Boha a člověka, místo Krista se postavila na místo prostředníka, který určuje co má kdo dělat, aby se zavděčil Bohu. Nevede nikoho k tomu, aby se přiblížil Kristu osobně, k Bohu vede člověka svými vlastními doporučeními. To Kristus má být tou cestou, pravdou, životem, nikoli členství v nějaké organizaci.

SJ jsou známi jako jehovisti, nikoli jako kristovci. S Kristem je lidé nijak nespojují, tak jacípak to jsou vlastně křesťané?

Styvi:
Přeji krásný den.
Osobně si myslím ,že není žádná pravá organizace. A ani nemůže být.
V každé organizaci se najdou lidi kteří se více - nebo méně k Bohu a Kristu přiblíží.

Spíš církev, Kristovo tělo s mnoha údy. Jen chtít a uvěřit, že jsi jeden z nich.
Ovšem máš pravdu, i tam se vyskytují falešní křestané jako všude, proto odstraníme takové lidi ze středu, pokud je to možné. Nemožné-li, zůstávají mezi námi až do sklizně.

Bráškové a sestřičky.

Kde se v Písmu vůbec píše o nějaké pravé církvi? Když tak se zmiňuje o tom, že je Kristovo tělo, že mají tito Kristovi učedníci lásku mezi sebou, což bude jeden z rozpoznávacích znaků křesťanů. Jestliže je Kristovo tělo postavené spíše na duchovních základech, proč někdo má stále potřebu jej hledat v tělesné podobě, tedy jako nějakou konkrétní instituci? Kdyby tomu tak bylo, nemohlo by vzniknout podobenství o rozsévači, světě-pole a pšenici a plevelu, ne? To by nedávalo smysl! Ano, slučují se věřící do skupin ve kterých jsou jak pšenice tak plevel, ale právě dle jejich chování je mohou jiní rozpoznat, ne podle toho, že někdo je u katolíků nebo u svědků či evangelíků atd. Je jedno kde jsou fyzicky, ale není jedno jak se cítí duchovně, tedy že věří tomu, že jsou součástí Kristova těla a jako údy tohoto těla-církve, jsou obdařeni dary Ducha, jak Pán slíbil, ne? :-) I první učedníci reptali, dokonce jak plyne ze skutků apoštolů, tak mnohokrát například ap. Pavel kritizoval nebo varoval před těmi, kteří se jeví jako křesťané, ale nejsou z toho stejného "těsta", když to tak pojmenuji. Proč se tedy divíme, že i dnes je spousta skupin, které si myslí, že jsou tou správnou skupinou, čemu určitě taky věřili první učedníci, ale Pán dal jasné a vcelku jednoduché znaky, dle kterých jeho ovečky mohou být i v tak nepřehledném prostředí, jakým svět ve kterém vládne ten zlý určitě je, rozpoznatelní, že?

Místo toho abychom se neustále obviňovali z různých dogmat nebo příslušností k té či oné skupině, měli bychom se více snažit, o co tu mnozí usilují, abychom byli v jednotě s Kristem. Co řekl Pán Janovi, když mu vadilo, že někdo kdo nechodil s nimi a tedy i s Pánem, koná to, co dělali oni? "Kdo není proti nám je s námi"! Taky jsme mnohokrát ujišťováni, že to nebude jednoduché, protože odpůrců a nepřátel je hodně, ale kdo vytrvá až do konce, tak dostane odměnu takové ceny, která překryje všechna strádání a utrpení ve fyzickém těle!

transylvánec napsal:to že nejsou podepisovány články v publikacích SJ je snad dobře ne ?

I každá biblická kniha je připisována nějakému konkrétnímu člověku. Nepodepisování článků je tedy nebiblické.

zbysek napsal:

transylvánec napsal:to že nejsou podepisovány články v publikacích SJ je snad dobře ne ?

I každá biblická kniha je připisována nějakému konkrétnímu člověku. Nepodepisování článků je tedy nebiblické.

Navíc je to i věc odpovědnosti za to, co někdo napíše. Pokud pod něco hodlám podepsat, pravděpodobně si dobře rozmyslím, co napíšu = nesu náklad odpovědnosti. Budu-li psát anonymně, jsem z obliga, nikdo na mě nemůže ukázat prstem "to on".