Co vám přinesl odchod z organizace? Proč jste odešli?

Fortuna píše

jinak rozumně diskutovat jí jde lépe než mně a asi ji to baví.

Tvojí sestru ty diskuze určitě musí bavit, protože ona tím slouží Bohu a taky - promiň, je to hrozný - si veškerý ten čas, co s tebou mluví, může počítat, jako svou službu Bohu. Takže počet hodin, návštěv, eventuelně časopisů a knih stoupá a ona má dobrý pocit, že pro tebe dělá, co může.

To co SJ znejistí je, když vidí kolem sebe u lidí, kteří nejsou SJ, pěkné vztahy a lásku. Nebo můžou procitnout, když vidí problémy, špatné vztahy a nesrovnalosti ve vlastních řadách. To obojí se neslučuje s vyučovanou doktrínou. Protože vše, co je správné, má být jen u nich a to špatné, u těch ostatních.

Nehezká představa, takhle jsem se na to nikdy nedívala, i když to není nijak překvapující. Já jsem moc ráda, že jsem tyhle stránky objevila, pomáhá mi to pochopit souvislosti, které mi chybí do naší rodinné skládanky.

quaero napsal:To, co SJ znejistí, je, když vidí kolem sebe u lidí, kteří nejsou SJ, pěkné vztahy a lásku.

To ráda slyším Průběžně a "nenápadně" svému kamarádovi u SJ naznačuju, že známe Bibli, že to, co známe, také žijeme, že se máme rádi, že máme krásné manželství i po letech (mj. tohle hodně oslovuje i nevěřící - ale samozřejmě to musí být upřímné, ne jen nějaká póza), že je můj muž báječný a skvělý... Doufám, že mu to vrtá v hlavě, jak je to možné, když jsme v tom "falešném náboženství".
V poslední době mého SJ kamaráda podezřívám, že mě bere v diskusi jako rovnocenného partnera. Chová se tak. To mě dost mile překvapuje - a za to by ho VRO asi nepochválil
Stejně ale spoléhám na Boha, ne na sebe, protože stejně asi nemůžu nic víc dělat. Ale díky za povzbuzení, holky...

Guaero,to jsi vystihla přesně.Oni si plní závazky v průkopnické službě,aniž by se zvedli z křesla a vystrčili nos ze dveří.Je tu otázka,zda jsou SJ šťastní.Oni o sobě říkají,že jsou šťastní,protože si to přečetli ve strážné věži.Časté tendenčně zpracované články ve SV cíleně vyzdvihují průkopníky a misionáře,kteří zavrhli rodinnou lásku,dobré zaměsnání,domov a vydali se do nezapadlejčích pr....... světa ,aby tam šířili závislost na organizaci.Ano "ZÁVISLOST" to je asi to,co je tam drží.Vždyť i jedna píseň ze zpěvníku sj má slova "NAZÁVISLOST NECHCEME ZNÁT...".Když budet kuřákovi sebelépe argumentovat o škodlivosti tabáku,dopadne to stejně,jako když organizovanému věřícímu argumentujete o zlovolnosti jeho církve.

Když si seženete knihu od R. F. "Hledání křesťanské svobody", tak tam se dozvíte jaký je opravdový pohled na službu společnosti Strážná věž, a bude vám jasné, že to není vůbec o Bohu, ale o lidech a moci a busineesu.

Zdravím všechny, jen myslím , že Fortuna nevěděla co jsem chtěla říci tím evangeliem, které JE tou radostnou zprávou! po smrti mé máti, která nikdy nepřipustila kritiku organisace se stal otec přístupnějším! Řádově 4 roky jsem mu ukazovala verše v Písmě a zvěstovala biblické evangelium! Já vím, že SJ, ani CASD a podobní čisté evangelium nekáží pouze to, co vyhovuje jejich doktrínám o kterých se zásadně NEPOCHYBUJE! Otec pochybovat začal a byla to dlouholetá mravenčí práce a modlitby! Občas mně častoval hrubými poznámkami, jako kdo mi to řekl, když doktrína zní tak a tak... Bylo to silné, až najednou se to začalo měnit a on začal sám studovat Písmo sv a na br Franze jsem ho také vzala a tam myslím pochopil!!! Tam se to zlomilo, ten odpor! Ovšem s další rodinou žel kontakt je ustřižen a já jsem prohlášena za ZLO v rodině a všichni jsou přede mnou varováni! Osobně mi jde jen o jejich spásu a osvobození v Kristu, to pokládám za nejdůležitější! To co napsal Jirka P. a ta kniha br Franze je skvělá a o tom byznysu je to JISTÉ!!! Kdo je IN- vevnitř, ale ten to NEVÍ!!! Pán s vámi

Jsem šťastná, že přes mé úsilí se nikdo kromě mojí mamky (a ta to nikdy neprožívala tak jako já, spíš byla zpracovaná jinými, horlivějšími sestrami, ale asi nakonec ne dost a odešla týden po mém odchodu, když ji navštívili starší, aby zvěděli, co a jak, se slovy, že by nemohla chodit mezi lidi, kteří nezdraví její dceru a s dalšími výroky zdravého selského rozumu) SJ nestal a že nás tedy tyto problémy nezasáhly. Zasahují mne teď malinko odlišným způsobem - rodina se bouří, když jen naznačím, že bych si případně chtěla něco začít s nějakou jinou náboženskou organizací .
Takže já jsem vlastně vyvrhel jen pro své bývalé blízké ve sboru. Někteří mi to opravdu dávají velmi pocítit, ale zažívám i opačné situace - úsměvy, zdravení, dokonce popovídání... Každý není fanatik...ale jedná se spíš o lidi, kteří "ochladli ve své horlivosti". Ale i tak, mám z toho vždycky velkou radost.
Vláďo, drž se! Ale ty to se svým rozhledem zvládneš!
Zdravím, myslím na vás všecky,
Jane

Když už jsme tak v tématu odcházení od SJ, někteří tady mají ve své charakteristice vztahu k SJ různé variace na slovo formální, ono je možné být formálním SJ? Já si vždycky myslela, že pokud svědek začne být pasivní, nebo nedejbože začne mít veřejně pochybnosti, vyhodí ho.

kód:

že pokud svědek začne být pasivní, nebo nedejbože začne mít veřejně pochybnosti, vyhodí ho.

Asi to bude dáno postojem starších. Ve sboru, kde jsem byl (Vyškov) bylo tehdy několik "nečiných". To znamená na shromáždění nula, ve službě nula a jediná aktivita byla na pozvání a při zajištění dopravy na památnou.
Jednou za čas byla pastýřská návštěva, předala se nová literatura a především připomenuly dobrovolné dary.
Důvod k vyhození nebyl.

Byl i případ, že důvod k vyloučení byl, ale nebyl žalobce. Tak členská základna neměla mínus. A o to hlavně jde. Počet členů (především na sčítání o památné).

Ahoj Fortuno,

v našich městských sborech takových je.... prostě přestanou chodit na shrom. vykazovat činnost, a je to. Na mě osobně nikdo žádné tlaky nedělá, abych se znovu zapojila do aktivních činností. Návštěvu pastýřů se mi daří patřičně "odpálkovat" a mám klid. Žiji si celkem po svém. Dokonce jsme byla na místní bohoslužbě v kat. kostele. Sice jsem měla strach, aby se to na mě nějak nedoneslo..., ale žiji relativně daleko od sídla sboru SJ. Dětem již hóóódně roků peču dort na narozeniny, dáváme si dárky atd.... S tím vším bych měla problémy, kdyby se to "profláklo". No, doufám, že to nezakřiknu...
Jenže já zatím od NSSJ neodešla. Chybí mi společenství s někým, kýmkoli, kdo svou účastí na náboženském obřadu dává najevo, že je věřící. Doufám, že se do mě nyní "nenavezou" někteří ze zde přítomných s poznámkami, že celý svět je v moci toho zlého, atd. Já osobně zatím neumím být osamoceným křesťanem.

Černá ovce sboru

Je tu otázka,zda jsou SJ šťastní.Oni o sobě říkají,že jsou šťastní,protože si to přečetli ve strážné věži.

Mnohí tu píšete svoje zaujímavé príbehy a zážitky. Ja by som chcel reagovať na tento od Černej ovci sboru. Niekedy som sa aj ja pripájal k aktivitám mojich priateľov svedkov /a oni sa pripájali k nám - nesvedkom a dokonca z toho nemali problémy/. Už to určite viete, lebo som o tom písal. Na takých "aktivitách voľného času" mi mnohí pripadali spontánni a nadšení pre hru, ale niektorí mi pripadali "unavení predpisom", že tam sú, lebo aj oni chcú ukázať, akí sú šťastní. Prečo? Lebo čítali v Strážnej veži, že svedkovia by predsa mali byť šťastní, lebo sú "v pravde". A tak mi tam niektoré rodinky pripadali, že "pozrite, aj my sme tu, aj my sme šťastní a tešíme sa a - kedy sa už pôjde domov?". Neviem to presne popísať slovami, ale bolo to také - divné.

Alžběta - pre mňa ste hrdina, držím palce...

Přesně tak, souhlasím. Kdybych chtěla, mohla jsem pasívně v organizaci zůstat i nadále, i když už jsem "prohlédla". Ale to jsem nechtěla. Nevím, proč bych si měla hrát na něco, co není. A být v organizaci, o které si myslím, že ji Bůh odsuzuje.
A skutečně si myslím, že jde o ČÍSLA, o POČTY vykazovaných SJ. Pokud "vedoucí činitelé" nechtějí svým ovečkám vyloženě lhát v otázce počtu SJ, tak si radši každou duši nechají vést ve svých seznamech a mohou se jí chlubit v pravidelných přesných výkazech. I přesto, že dotyčný/-á už je dávno mimo!
Zdravím,
Jane

Ahoj Alžběto!

Taky jsem kdysi uvažoval nad variantou "mrtvého brouka", dokonce jsem určitou dobu takovým SJ byl také a to od mého odchodu z úřadu staršího, když jsem viděl, jak to "staršování" nevede k tomu, co jsem od toho původně očekával a jak se lidem lže do očí. To ovšem nechci rozebírat, to už jsem tady někde psal.
Ale rozumím Ti, vím jaké to je být bez přátel a opuštěn všemi, kteří pro člověka něco znamenali. Proto jsem doslovně z Ostravy utekl a začal vše úplně znova, ale to není řešení, které každý zvládne. Díky Pánu jsem to vydržel a dnes mám kolem sebe spoustu lidí, kteří vědí jaký jsem. Dnes mě již někteří veličané znají, netvrdím, že jsou mými přáteli, to nejsou, ale vědí, že nejsem "křivák", ale chlap, který drží slovo. No a osamoceným křesťanem taky nejsem, je tu spousta katolíků a evangelíků, kteří jsou fajn lidi s křesťanským zásadami ve svém životě a to nejsou SJ, jsou to ryzí lidé s přirozeným jednáním. Jedno věz, Adonai nesoudí podle příslušnosti k nějaké církvi, ale podle postojů našeho srdce, lásky, kterou mu projevujeme svými skutky. Takže otázku zda na to někdo přijde, nebo nepříjde bych neřešil, ono se to většinou nějak vykrystalizuje samo. V Ostravě bylo taky spousta "mrtvých brouků", nikdo s nima nehnul, když za nimi došli starší, jak píše Svatopluk, jsou potřebné dušičky do počtu.

Alžběta napsal:Chybí mi společenství s někým, kýmkoli, kdo svou účastí na náboženském obřadu dává najevo, že je věřící.

Jojo, to chápu. Jen nechápu, v čem je zádrhel. Nejsou v okolí tvého bydliště jiná společenství, kam bys mohla chodit - když toužíš být s ostatními věřícími? Nebo tam u vás lišky dávaj dobrou noc a je tam jen katolický kostel, kde Ti to zas až tak nesedne? Anebo nechceš ztratit přátele, které máš u SJ? Promiň, jestli jsou to moc osobní otázky, ale když Bůh chce, abychom žili ve společenství, i Ty chceš žít ve společenství, tak to chce zkusit, ne?

Fortuna napsal:Ono je možné být formálním SJ?

Nechci to zlehčovat, ale je možné být SJ a přitom být neformální - přijít na program v riflích, vytahaném tričku, s baťůžkem, se žvýkačkou v puse a sluchátkama v uších?

Dora napsal:

Alžběta napsal:Chybí mi společenství s někým, kýmkoli, kdo svou účastí na náboženském obřadu dává najevo, že je věřící.

Jojo, to chápu. Jen nechápu, v čem je zádrhel.

Nejde o to KDE jsme nebo v jaké církvi. Jde o to CO tam děláme. Člověk byl stvořen k tomu aby nežil sám. Ani v přírodě člověk sám nepřežije. V první řadě rodina. Oživ vztahy se všemi příbuznými. V druhé řadě najdi si lidi kteří jsou opravdovými křesťany. Buď aktivní. Hledej ne svoje zájmy ale zájmy druhých. Budeš mít dobré přátele a šťastný život.
Hlavně to takhle nikomu neříkej protože ti řeknou -" to jsou ty jehovisti už zase by někoho nutili k nějaké činnosti, určitě si při tom nějáké peníze uleje do kapsy!"

Ani v přírodě člověk sám nepřežije.

To není tak docela pravda, současný člověk, který je závislý na této civilizaci a vyrostl ve městě, to ano, nic totiž neumí. Ale znám dost lidí, kteří si život na samotě nemohou vynachválit, nikdy by neměnili, mají tohoto stylu života plné zuby. Žijí přírodně, čtou si písma a kdyby nebyly pekárny a mlékarny a elektřina, snadno by přežili, nejsou na tom všem závislí. Je vidět, že jsi nebyl nikde ve světě, máš pouze zkušenost světa kolem sebe. Zajeď si do Mongolska a poznáš to, jak lidé dokáží snadno žít sami a nic na svém stylu života nechtějí měnit, civilizaci odmítají. Takových míst na naší planetě je víc.

milí priatelia,
troška sa vrátim k pôvodnej téme :"čo mi priniesol odchod z organizácie SJ".
1)problémy s rodinou.
2)strata priateľov
3)hnev, pocit straty a nádeje, že im budem chýbať.
Hodnotenie po 10 rokoch.
1)problémy s rodinou sú bez ohľadu na príslušnosť k náboženskej skupine.
2)akú hodnotu malo ich priateľstvo?
3)som vďačná a štastná, že im už 10 rokov nechýbam.
Len som akosi pocítila potrebu dôraznejšie a jasnejšie ukázať, že to nie je ani také jednoduché ani rýchle a stálo nás to zopár rokov vnútorného boja a síl.

Moje hodnocení po asi třech letech po odchodu je-

Jse rád, že jsem byl SJ. Poznal jsem věci, které bych jinak neznal, získal jsem schopnosti, které bych neměl.

Jsem rád, že již mezi nimi nejsem. Jsem svobodný člověk, získané schopnosti mě pomohly k novému startu, při rozhovoru o SJ a náboženství vůbec, se neopírám jen o "jedna paní povídala" ale znám fakta, včetně těch nových.
Změnil se i můj vztah k Bohu a to více v souladu s Písmem.

Dnes snadno rozliším pravé náboženství od fanatizmu, poblouznění, nechtěnému omylu, ale i záměrného podvodu.
A to vše, díky startu u SJ..a odchodu...

A také díky tomu, že "jsem nevlezl do žádné jiné církve" kde bych byl zotročen pro změnu jejich učením, a věřil jiným nesmyslům...

Milí bratři a sestry
Odchod z organizace NSSJ mám čerstvě za sebou. Pokusil jsem se popsat některé své pocity, názory a výsledky studia z poslední doby a zveřejnil jsem svůj dopis "Jak jsem znovu uvěřil" na www.rozcesti.org Máte-li chuť, přečtěte si ho. Snad Vás potěší.

Přeji krásný den, ne jeden, ale už všechny.

Jirka Hrádek
Žatec

Milý Jirko,
pod Tvůj příběh a pocity se mohu s čistým svědomím podepsat i já, protože jsem to zažila velice podobně. Nečekala jsem však, až mne vyloučí, ale odešla jsem napsáním dopisu.
Myslím na Tebe i na Tvoji rodinu.
Tvá sestra
Jane

Díky Jane
Jirka

Odchod od NSSJ mi přinesl duševní pohodu, klid, štěstí a zbavil mě neustálého stresu a pocitů nedostatečnosti. Když mi bylo 15, začal jsem se zajímat o duchovní věci, cítil jsem nějakou potřebu a protože moje matka tou dobou studovala se svědky tak jsem začal číst jejich literaturu a záhy i studovat atd atd. Dost mě to pohltilo a ovlivnilo asi jako všechny můj život. Až teď vidím že některá dogmata jsem příjmal slepě a ani je nedokázal rozumně vysvětlit protože jsem bezmezně věřil že absolutně všechno co je od VRO je neomylná pravda. Je neuvěřitelný, že jsem byl ochoten abych se vyhnul civilní službě, jít do vězení nebo emigrovat, což se naštěstí nestalo, protože jsem se vojně vyhnul cestou kterou mladí praktikovali na doporučení zasvěcených starších a rozhodně to nebylo vše košér. Jenže to tenkrát nevadilo dopustit se menšího podvodu aby se člověk civilky vyhnul. Ale uklízet v nemocnici ano. Za to bylo vyloučení. Byl jsem u SJ do svých 26ti let. Najednou mě začalo vše strašně unavovat. Děsnej stereotyp. Uplně ve všem. Nejhorší byly ty nekonečný a unavující studia Strážný věže kde se do nekonečna rozpytvávaly témata typu - Nový Jeruzelém, Starý Jeruzalém, Jruzalém dole, Jeruzalém nahoře, Nová smlouva, Stará smlouva..atd atd. Já už jsem toho měl po krk, nezajímalo mě to, byla to nuda. Jednou řečník na přednášce řekl že by se křesťan měl čas od času prozkoumat. Tak jsem to upřímně a poctivě udělal. A položil si otázku.-Co je mým smyslem života? Ale neodpověděl jsem si napapoškovanou odpovědí SJ což by mělo být-Sloužit Bohu a plnit jeho vůli. Ne. To já nechtěl. Já jsem chtěl být šťastný. A to jsem v žádnym případě nebyl. Měl jsem neustálý pocit že nedělám pro Boha dost, nechodím dost do služby atd atd, však to znáte. Starší, kteří mi byli dávány za vzor rozhodně nebyli mými vzory. Položil jsem si otázku. Chci být a žít jako oni? Já si jich nevážil. Byli směšní. Jen měli funkci a zvednutý prst mravokárce a názory typu že by člověk po zkončení základky měl nastoupit průkopnickou službu, mít televizi je špatný, v novým světě nebudou auta atd. Taky mi vadilo že bylo přikazováno přátelit se jen s lidmi ve sboru. Já byl mladý a moc mladých tam nebylo. A když jo tak jsem si s nimi neměl co říct. Pro mladý tam vlastně nebylo nic. Nikdo se o mě ani nezajímal. Všichni se zajímali hlavně o ty mimo, aby měli biblický studia a taky o starý sestry. A chodit po večerech "povzbuzovat starý sestry" jsem teda jako fakt nechtěl. Takže vzory žádný, přátelé ve sboru takřka žádný, věčný stres, studování pro mě po letech už nudných a stokrát řešených témat, věčný zasahování do soukromýho života, starším se nelíbila moje práce, typický svědek by měl dělat někde v kotelně a žít z minimální mzdy, kolikrát jsem šel do služby se svědkama který byli oblečení v saku z roku 1960, no katastrofa, styděl jsem se ale hlavně že měli kravatu a 100 hodin měsíčně. Některý ani neuměli mluvit, spíš dělali ostudu..Další věc co mě trápila byla vpodstatě nemožnost navázat vztah. Furt jsem nějak čekal že to nějak přijde, začal jsem jezdit na nějaký společný akce, výlety atd. ale nepřišlo to a taky seznamování se pod dohledem organizace, chodit na rande ve čtyřech, přestupovat dočasně pod různými záminkami do jiných sborů, jak to mnozí dělali, pusa už skoro znamená svatba, tak to fakt ne. Přišlo to všechno najednou, totální vyhoření z lidí ale i u Boha. Po dvou měsících rozhodování jsem vystoupil z organizace a začal konečně žít. Vždycky jsem si myslel že lidi kteří odešli, jsou určitě strašně nešťasní ale ejhle, já byl a jsem šťastný. Konec stresu že něco dělám špatně, že klopýtnu, že něco musím. Naštěstí jsem si za celých 11let udržel přátelé zvenčí takže jsem nebyl izolován, jak mnozí tady píšou nebo se kvuli tomu bojí odejít. Až teď vidím v jaký ILUZI jsem celou dobu žil. V hodně věcech uplně MIMO REALITU. Dnes nad tím jen kroutím hlavou. Měl jsem všeho tak po krk že jsem se uplně přestal zajímat o duchovní věci. Dá se říct že svědci pohřbili mojí víru v Boha. Už je to 9 let co jsem odešel ale bude trvat ještě hodně hodně dloho jestli někdy v životě, možná až ke stáří, najdu k duchovním věcem cestu..

rals.....Až teď vidím v jaký ILUZI jsem celou dobu žil. V hodně věcech uplně MIMO REALITU. Dnes nad tím jen kroutím hlavou. Měl jsem všeho tak po krk že jsem se uplně přestal zajímat o duchovní věci. Dá se říct že svědci pohřbili mojí víru v Boha. Už je to 9 let co jsem odešel ale bude trvat ještě hodně hodně dloho jestli někdy v životě, možná až ke stáří, najdu k duchovním věcem cestu..

Přeju hodně štěstí a gratuluju k životu bez iluze dokonalosti SJ. Falešné úsměvy, zdání spořádanosti a neustálý dozor - to opravdu není duchovní cesta. Ta je o něčem jiném, hezký je aragův příspěvek o duchovním vývoji - ten pokračuje a naopak roste, pokud člověku dojde, jak málo má opravdový život společného s hraním si na vzorné křestany podle pravidel organizace.

Dobrý den,
dřív než napíši několik řádek o mé zkušenosti chtěl bych podotknout,že né všichni lidé jsou stejní..!
Proto bych rád napsal,že můje osobní setkání a posléze studování bible a různých literatur SJ mi asi po půl roce otevřela oči.Když jsem se ptal proč tohle a nebo proč tamhleto bylo mi sděleno poslouchej a neruš aspoň se něco dozvíš.Je to dobře,že si zvýdavý,ale teď ne.Potom jsem viděl kastaci,falešný úsměv a podávání rukou.Pořád jsou upjatý neposlouchaj,vedou si svou a nepolevý žadný znich.To nejdůležitější byla pro mě nedělní přednáška která mi většinou nic nedala kromě čtení z bible,uhozená témata strážné věže pro trumpety kteří kteří nemaj svoje myšlení a potřebují opravdu vedení jinak by nevím jak asi dopadli.Pracuj a usiluj oto abys byl lepší a nepolevuj.To jsou hesla to by jeden ............A samy by nepolevili ani o píď.A tak jsem si řekl dost už těch hlupáků kteří sami nevědí která bije prot-že takových je tu po světě dost.V Boha samozřejmě věřím spolu s Ježíšem,on sám je nám předlohou života nikoli SJ.Proto ať mě sám Buh soudí a né lidi kteří něco kážou a jsou odtoho asi tak na míli daleko.Můj osobní názor
Přeji pěkný den

- lásku Pána Ježíše a poznání jeho osoby
- skutečnou pravdu
- odpuštění
- poznání mnoha úžasných Božích služebníků
- klid duše
- hluboké štěstí
- hlubokou lásku v srdci

Nikdy jsem nebyla šťastnější....