Pravé náboženství

To je ovšem šokující odhalení. Myslíš, že se shodujeme? Já si tím občas nejsem jistá, protože ty mluvíš jako učebnice sociologie, zatímco já jako ženská, co si na chvíli odskočila od plotny.

...neneneee jen asi je to fakt tezky tema, tedy na pouhe klaboseni na webu...

Petr W. napsal:

Jane, nabozenska konverze - tedy odpoutani se od jednoho nab. systemu k jinemu systemu (v konecnem dusledku to muze byt i zcela mimo-nabozensky), je problematicka faze zivota. Tedy clovek hleda, nekdy tape, vravora...kolisa, hodnoti, pochybuje a to nejsou jednoduche stavy rozumu a duse.

Pokoj všem!

Tutéž otázku řeším i já ve svém osobním životě. Já bych rád konvertoval od NSSJ, ale manželce se nechce, školní děti s tím zatím nezatěžuju. Zatím nechci psát všechny okolnosti, to by bylo na dlouhý příspěvek, ale dovolím si dát otázku. Setkali jste se někdo s případem, že by úspěšně přešla do jiné církve celá rodina i s dětmi?

Díky moc.
Robin

Dora

Ale modlitba ve smyslu - odříkám tři otčenáše a jdu umýt nádobí... Pokud něčeho lituji a chci o tom s Bohem mluvit, a taky naslouchat v rozjímání, co mi k tomu řekne, to je určitě fajn. Ale odříkat něco předepsaného...?

Chápem, že sa Vám to zdá čudné. Bližšie k tajomstvu pokánia sa človek dostane, až keď sa pokusí prežiť ho na vlastnej koži.

Lidé obchodují s Bohem: zhřeším, půjdu ke zpovědi, odhrkám pár modliteb a ty mi, Bože, odpustíš. Pak můžu jít k přijímání a všichni uvidí, že jsem v pohodě. Obchod uzavřen.

Hlavne nekatolícki kresťania sa častokrát na sviatosť zmierenia dívajú takýmto spôsobom. Hovorievajú, že katolíci len tak páchajú hriechy a potom sa z nich spovedajú a hotovo, a takto to ide dokola. A možnože aj niektorí katolíci k tomu takto pristupujú. Je to veľká chyba a ich škoda. Ak však niekto k tejto sviatosti pristupuje zodpovedne, tak môže zažiť skutočnú silu pocitu odpustenia. Viem, že asi všetci z vás si myslia, že niečo také, čo sa deje v katolíckej a pravoslávnych cirkvách nie je nutné, že spoveď je nepotrebná. Možno nie je nutná, ale ja si myslím, že je potrebná. Ak by ste sa hoci aj dnes opýtali G. K. Chestertona, že prečo sa stal katolíkom, tak aj dnes by vám určite odpovedal to svoje povestné: "To get rid of my sins." (Aby som sa zbavil svojich hriechov.)

Zbavit hříchů nás může jen Ježíš Kristus.Určitě se neočistíme vstupem do nejhříšnější církve dějin,ani její propagandou.

Z biblického popisu těch, kteří budou vzkříšeni jako nespravedliví a popisu velkého zástupu, který přežije velké soužení a stane se základem nové země, se dá usoudit, že ani jeden z těchto lidí, nemá odpuštěny hříchy. Z jednoduchého důvodu. podmínka pro život v Kristově království na zemi je "omýt svá roucha Kristovou krví. ¨
A to se stane až po vstupu na novou zem. Jinak by se nejednalo o vzkříšení nespravedlivých a velký zástup ze všech národů (tedy i nevěrců).

Něco jiného je dáno pro ty, kdo budou vládnout s ním nahoře. Tam je vyžadována svatost již teď ( buďte svatí, jako i já jsem svatý) . U nich odpuštění funguje teď a tady.
Proto je to náročnější a platí pro ně neodpustitelnost hříchu proti Duchu svatéme.

stefan napsal:Viem, že asi všetci z vás si myslia, že spoveď je nepotrebná. Možno nie je nutná, ale ja si myslím, že je potrebná.

Víš, u nás na Moravě, jsou "všichni" katolíci. Byli pokřtění jako děti, byli u prvního přijímání a od té doby chodí každé Vánoce na půlnoční. Asi tak. Není divu, že nevěřící lidé i protestanté smýšlí o katolících tak, jak smýšlí. Tady je každý katolík, z nich řekněmě nějakých 20 -30 % chodí do kostela a z těchto 20 - 30 % to myslí nějakých 10 % vážně.
To samozřejmě nejsou čísla nějakých statistik, jen jak to působí navenek. Znám hodně katolíků, ale jen několik, kteří žijí jako křesťané. Nechci nikoho soudit, to přenechám Pánu Bohu, ale když mi někdo vysvětluje, že je katolík, a přitom žije ve smilstvu, opíjí se atd., tak mám o jeho křesťanství velmi vážné pochybnosti.
Možná je v Čechách a na Slovensku situace jiná...

K té zpovědi: myslím, že je potřebná, ale spíš pro nás z psychologického hlediska, než pro Boha. Bohu se přeci můžu zpovídat a zpovídám přímo, ani k odpuštění nepotřebuju žádného prostředníka mimo Ježíše Krista. Ale je fakt, že taková zpověď někomu viditelnému nemusí být špatná. Chápu to tak, že kat. kněz má v náplni práce si to poslechnout a nehodnotit toho člověka, pouze mu zvěstovat Boží odpuštění.
Samozřejmě bych se taky mohla pastorovi vyzpovídat, ale do toho bych nešla, protože nevěřím tomu, že bych mohla říct upřímně cokoliv, nejlépe všechno, aniž by to mělo nějaké následky. Naše církev funguje jinak a mně by fakt vadilo, že nějaký člověk o mně ví všechno a dívá se na mě skrze to, co se o mně dozvěděl.
Teď nevím, jestli tomu rozumíš, ale tak nějak...

stefan napsal:. Viem, že asi všetci z vás si myslia, že niečo také, čo sa deje v katolíckej a pravoslávnych cirkvách nie je nutné, že spoveď je nepotrebná. Možno nie je nutná, ale ja si myslím, že je potrebná. Ak by ste sa hoci aj dnes opýtali G. K. Chestertona, že prečo sa stal katolíkom, tak aj dnes by vám určite odpovedal to svoje povestné: "To get rid of my sins." (Aby som sa zbavil svojich hriechov.)

Ten Chestertonův citát není špatný. Myslím si, že zpověď a pokud je dělaná poctivě může být velmi dobrou pastýřskou pomocí a od několika mých přátel jsem to slyšel i takto podané.

Jen na okraj Martin Luther, i když zpověď zrušil jako svátost, stále ji nadále praktikoval a doporučoval a jeho Malý katechismus je doplněn pomuckou jak zpovídat. Protestanské pastorační příručky sice obsahují něco jako zpovědní zrcadlo, ale v Lutherově důrazu už dál nepokračují. Někde ve sborech, alespoň těch s propracovanější liturgií, zůstává zpověď přítomná náznakem ve společném vyznání vin před večeří Páně.

Jen na okraj

Dóv

Robin napsal:Setkali jste se někdo s případem, že by úspěšně přešla do jiné církve celá rodina i s dětmi? Díky moc. Robin

No, o jedné rodině vím. Odešli z NSSJ do Apošt. církve ve Frýdku - Místku. Asi úspěšně. Založili tam obč. sdružení Filadelfia, které se zabývá pěstounskou péčí. O své minulosti asi moc nemluví, když je o nich slyšet, tak vždycky v souvislosti se službou dětem. Myslím, že tohle jim u SJ hodně chybělo a že to vždycky toužili dělat, takže teď si to vynahrazují - nejen pěstounskou péčí, ale dělají i nějaký klub a loutková křesťanská představení pro děti...

Dora

Víš, u nás na Moravě, jsou "všichni" katolíci. Byli pokřtění jako děti, byli u prvního přijímání a od té doby chodí každé Vánoce na půlnoční. Asi tak. Není divu, že nevěřící lidé i protestanté smýšlí o katolících tak, jak smýšlí. Tady je každý katolík, z nich řekněmě nějakých 20 -30 % chodí do kostela a z těchto 20 - 30 % to myslí nějakých 10 % vážně.
To samozřejmě nejsou čísla nějakých statistik, jen jak to působí navenek. Znám hodně katolíků, ale jen několik, kteří žijí jako křesťané. Nechci nikoho soudit, to přenechám Pánu Bohu, ale když mi někdo vysvětluje, že je katolík, a přitom žije ve smilstvu, opíjí se atd., tak mám o jeho křesťanství velmi vážné pochybnosti.
Možná je v Čechách a na Slovensku situace jiná...

Myslím, že ani u nás nie je situácia iná. Skutočne existuje veľa ľudí, ktorí pri sčítaní napíšu "katolík", ale vo svojom srdci vierou veľmi nežijú. Stále však existuje nádej, že sa do lona cirkvi vrátia. A cirkev sa z ich návratu bude veľmi radovať.

K té zpovědi: myslím, že je potřebná, ale spíš pro nás z psychologického hlediska, než pro Boha.

Neviem do akej miery by som to nazval "psychologickým hľadiskom". Boh chce, aby sme sa spovedali. On vie všetko, napriek tomu chce aby sme sa priznali a aby sme vyznali svoje poklesy a hriechy. Uvažujte v kontexte prvých veršov Písma. Boh sa Adama pýta: "Adam kde si?". Tu vidíme, že Boh, ktorý vie všetko, vie, že Adam zhrešil, dáva touto svojou otázkou Adamovi šancu, aby sa sám priznal. Čo urobí Adam? Zvalí vinu na Evu, a čo robí Eva? Všetko hádže na hada. To je naša ľudská psychika. Snažíme sa veľkosť hriechu nejako znížiť, hľadáme výhovorky. Preto skutočne zodpovedná spoveď, kedy sa človek na seba díva tak ako je, bez príkras, je veľmi ťažký úkon. Niekomu sa to nepodarí ani raz za život. V podobnom kontexte môžete uvažovať aj v príbehu o Kainovi. Boh sa Kaina pýta: "kde je tvoj brat"?...

Bohu se přeci můžu zpovídat a zpovídám přímo, ani k odpuštění nepotřebuju žádného prostředníka mimo Ježíše Krista.

Môžete. Skutočne nie je problém, aby ste svoje hriechy ľutovali a vyznali sa priamo Bohu. Podstata katolíckej a pravoslávnej spovede však väzí práve v týchto Vašich slovách. Prostredníka Ježiša Krista. Boh sa rozhodol spasiť svet tak, že do spasenia zapojil človeka. To nemôže nikto poprieť /kto sa hlási ku kresťanstvu/. Tým človekom je Ježiš Kristus. Takže skrze Krista sa nám odpúšťajú hriechy. A Kristus slovami "komu odpustíte bude odpustené" deleguje kňazov. Hriechy môže odpustiť iba Boh, to vedeli už židia. Ježiš suverénne odpúšťal hriechy hriešnikom, počas svojho života na zemi. A túto moc dal aj kňazom /mnohí z vás tieto verše interpretujú ináč, ja však teraz hovorím o katolíckom postoji/. Skrze človeka - kňaza, teda k hriešnikovi prehovára človek Ježiš, ktorý je však zároveň Bohom. Takže vyznanie hriechov cirkvi, či už spoločne, alebo súkromne - kňazovi, je pokračovanie novozákonného vyznania hriechov Ježišovi.

Chápu to tak, že kat. kněz má v náplni práce si to poslechnout a nehodnotit toho člověka, pouze mu zvěstovat Boží odpuštění.

Dalo by sa to takto povedať.

Naše církev funguje jinak a mně by fakt vadilo, že nějaký člověk o mně ví všechno a dívá se na mě skrze to, co se o mně dozvěděl.
Teď nevím, jestli tomu rozumíš, ale tak nějak...

Rozumiem tomu. Súkromná spoveď fakt nie je nič ľahké. Ale čím viac sa spovedáme, tým je to pre nás jednoduchšie. Lebo keď človek urobil veci, ktoré ho skutočne trápia a za ktoré sa hanbí, tak sa musí prekonať len raz, stačí sa z týchto hriechov vyznať raz. Ak to dokáže, tak tá druhá spoveď, kedy už tie prvé hriechy sú odpustené, tá bude pre neho oveľa ľahšia - už o nich nemusí hovoriť. A preto s každou ďalšou spoveďou sa cítime lepšie. Chápem, že nedôverujete súkromnej spovedi. Ale pochopte, že Vás môže nejaký Váš skutok trápiť dlhé roky, možno aj celý život. Vyznávate ho Bohu, kajáte sa a veľmi ľutujete. Ale lepšie sa necítite. Niekedy človek skutočne potrebuje počuť to: "Jsou ti odpuštěny hříchy. ... Jdi a už nehřeš!"

Pokoj všem!

Tutéž otázku řeším i já ve svém osobním životě. Já bych rád konvertoval od NSSJ, ale manželce se nechce, školní děti s tím zatím nezatěžuju. Zatím nechci psát všechny okolnosti, to by bylo na dlouhý příspěvek, ale dovolím si dát otázku. Setkali jste se někdo s případem, že by úspěšně přešla do jiné církve celá rodina i s dětmi?

Díky moc.
Robin

Robine, odhlednuto od teologickeho obsahu opousteneho a ziskavaneho (ne)nabozenskeho presvedceni, jevi se mi dobre, se seznamit alespon zcasti s tim, jak konverze ovlinuje takoveho jedince a jeho nejblizsi okoli.
Za klasiku na tomto tematu je kniha, ktera vysla v cestine (preklad z anglictiny) uz pred II. svet. valkou od Williama Jamese, Druhy náboženské zkušenosti, Praha: Melantrich, 1930.

Neber to vsak jako nutnost, ale spise jako doprovodny zdroj k tematu - neco take i na webu jsem objevil:

http://www.sekty.cz/www/stranky/poradna/5.pdf

Seriozni shrnuti problematiky, predevsim vsak z hlediska poradenstvi, nikoli klienta - "odpadlika". Ale i tak prospesne...

Pokud si Robine položil otázku všeobecně, tey z jedné libovolné církve, do druhé libovolné, tak jsem takových rodin pár potkal, které jako celek přešli. Takže si myslím, že to možné je, asi je důležité, aby se manžel i manželka ubírali stejnou cestou při rozpoznání momentu, kdy chtějí církev opusti, jaké je k tomu vedly důvody a proč si myslí, že nová církev je pro ně ta správná.

stefan napsal:Boh chce, aby sme sa spovedali. On vie všetko, napriek tomu chce aby sme sa priznali a aby sme vyznali svoje poklesy a hriechy."

Jasně, to je celkem logické. Je to stejné jako s modlitbou. Ví přesně, co prožíváme, co máme na srdci, co nás trápí - a přesto chce, abychom se modlili a řekli mu to, co ví líp než my.

A Kristus slovami "komu odpustíte bude odpustené" deleguje kňazov.

Ano. Rozdíl v našem chápání je v tom, že my, protestanté, věříme ve všeobecné kněžství (dle 1Pe 2:9, nerozdělujeme lidi na kněze a laiky - tudíž i já mohu zvěstovat Boží odpuštění druhému, který přede mnou vyzná hřích a lituje ho.

Naše církev funguje jinak a mně by fakt vadilo, že nějaký člověk o mně ví všechno a dívá se na mě skrze to, co se o mně dozvěděl.Teď nevím, jestli tomu rozumíš, ale tak nějak...

Rozumiem tomu. Súkromná spoveď fakt nie je nič ľahké. Ale čím viac sa spovedáme, tým je to pre nás jednoduchšie.

Aha, rozumíš, ale nerozumíš (co chci říct ) V protestantských církvích funguje jinak než v katolické církvi. V kat. církvi celou bohoslužbu vykonává kněz a laici sedí, stojí a klečí a říkají a zpívají předepsané. U nás se lidé nerozdělují na kněze a laiky. Na bohoslužbě se podílí spousta lidí. Jeden vede shromáždění, druhý káže, někdo vysluhuje Večeři Páně, někdo vede chvály (zjednodušeně řečeno zpěv). Na to, aby tyto úkony mohl vykonávat, musí splňovat určité standardy.
Možná to byl jen můj osobní problém, ale jde o to, že kdyby o mně druzí to či ono věděli, nemohla bych třeba vést chvály. A protože já jsem se cítila, že si před Bohem stojím nějak (tedy že jsem mu vyznala hříchy a bylo mi odpuštěno) a že On mě takovou přijímá, tak jsem s celkem čistým svědomím ty chvály vedla. Ale mohlo by se stát, že Bůh by mě přijal, ale druzí lidé by mě nepřijali a nemohla bych být v té službě. Proto mluvím o tom, že bych neměla důvěru se "vyzpovídat" lidem.
Je to o určitém pokrytectví, o kterém už jsme tady mluvili s Petrem W. - kdy se člověk snaží naplnit představy a standardy daného společenství, a tak "hraje divadlo". Ne před Bohem, ale před lidmi - aby nebyl lidmi odsouzen a zavržen. Je to paradoxní, ale možná se bojím víc lidí než Boha. Protože Bůh mě miluje a odpouští mi, ale lidé...?

Niekedy človek skutočne potrebuje počuť to: "Jsou ti odpuštěny hříchy. ... Jdi a už nehřeš!"

To je fakt

Dora

Ano. Rozdíl v našem chápání je v tom, že my, protestanté, věříme ve všeobecné kněžství (dle 1Pe 2:9, nerozdělujeme lidi na kněze a laiky - tudíž i já mohu zvěstovat Boží odpuštění druhému, který přede mnou vyzná hřích a lituje ho.

No. Vo všeobecné kňazstvo veríme aj my. Ale asi iným spôsobom ako vy. Asi to bude v tom, že máme viac sviatostí pri ktorých vysluhovaní sa predpokladá istá dispozícia. A propo, ako je to u vás? Môžete vysluhovať Eucharistiu aj Vy osobne? Teda ste disponovaná premieňať chlieb a víno? /ja síce neviem ku ktorému prúdu reformácie patríte, ale predpokladám, že k tradičnému, teda k tomu, ktorý verí v reálnu prítomnosť Krista v Eucharistii - ak nie, tak moju otázku pokladajte za irelevantnú/.

Aha, rozumíš, ale nerozumíš (co chci říct Smile ) V protestantských církvích funguje jinak než v katolické církvi.... Ale mohlo by se stát, že Bůh by mě přijal, ale druzí lidé by mě nepřijali a nemohla bych být v té službě. Proto mluvím o tom, že bych neměla důvěru se "vyzpovídat" lidem.

Aha. Myslel som, že by ste nemali dôveru sa vyspovedať kňazovi. U nás existujú isté zásady a pravidlá. To čo sa vysloví v spovednici, tam aj zostane. Chápem však, že je to veľmi čudný pocit, keď ráno niekomu poviem o všetkých svojich hriechoch a potom, na obed s ním idem na túru po horách /existujú saleziánske spoločenstvá, kde sa kňazi venujú mládeži rôznou formou.../. Chce to veľa sebazapretia. Ale pravdepodobne to môže fungovať. Počul som o pekných dôverných vzťahoch medzi spovedníkom a veriacim, kedy spovedník mohol na základe vzájomného vzťahu veriaceho lepšie usmerňovať, aby sa on mohol lepšie vyvarovať hriechu.

stefan napsal:Vo všeobecné kňazstvo veríme aj my. Ale asi iným spôsobom ako vy. Asi to bude v tom, že máme viac sviatostí pri ktorých vysluhovaní sa predpokladá istá dispozícia.

Ano, my máme jen dvě svátosti: křest a Večeři Páně. Obojí může provádět pastor nebo starší sboru.

Môžete vysluhovať Eucharistiu aj Vy osobne? Teda ste disponovaná premieňať chlieb a víno? /ja síce neviem ku ktorému prúdu reformácie patríte, ale predpokladám, že k tradičnému, teda k tomu, ktorý verí v reálnu prítomnosť Krista v Eucharistii - ak nie, tak moju otázku pokladajte za irelevantnú/.

Naše pojetí je asi nejbližší kalvínskému pojetí: věříme v přítomnost Krista v chlebu i víně, ale ne tělesnou přítomnost. Věříme v duchovní přítomnost, proto neproměňujeme chléb a víno, jako je tomu v kat. církvi.
Ano, můžu vysluhovat Večeři Páně - právě s odkazem na všeobecné kněžství - v případě, že se rozhodneme udělat Večeři Páně na skupince nebo na nějakém setkání společenství, kde není přítomen žádný ze starších. Pak může vysluhovat Večeři Páně ten, kdo vede takovou skupinku. Jsem-li jejím vedoucím já, tak je to na mně.

U nás existujú isté zásady a pravidlá. To čo sa vysloví v spovednici, tam aj zostane. Chápem však, že je to veľmi čudný pocit, keď ráno niekomu poviem o všetkých svojich hriechoch a potom, na obed s ním idem na túru po horách...

U nás teoreticky taky. Teoreticky. Zpověď jako taková formálně neexistuje. Mohu o ni pastora požádat a pak by mělo být dodrženo zpovědní tajemství. Ale jak říkám, to jsou věci, které se u nás běžně neprovádí, proto mi tato důvěra chybí a proto bych zároveň očekávala, že i když snad nepředá informace o mně dál, přesto se na mě bude dívat ovlivněn tím, co se dozvěděl a možná pro mě nebude mít tolik milosti a přijetí, kolik ho má Bůh. Možná se mýlím... Jen se snažím vysvětlit své pocity v této věci.

možná pro mě nebude mít tolik milosti a přijetí, kolik ho má Bůh.

Snad ještě doplním... Je možné, že je to i důsledek toho, že laťka je postavena nereálně vysoko. Tedy nějak se automaticky počítá s tím, že budu žít svatě, téměř dokonale, že spousta věcí je nemyslitelných a skutečný křesťan se jich nemůže dopustit. Přiznat, že na tu laťku člověk sotva dosáhne, natož, aby ji přeskočil, může být těžké. Zvlášť, když to ve společenství vypadá, že všichni vesele přeskakují. Přiznat, že nezvládám, může být považováno za prohru a může být druhými lidmi nepochopeno... Rozumíš mi.

A Stefane, prosím, nevykej mi!!!

Dora

Naše pojetí je asi nejbližší kalvínskému pojetí: věříme v přítomnost Krista v chlebu i víně, ale ne tělesnou přítomnost. Věříme v duchovní přítomnost, proto neproměňujeme chléb a víno, jako je tomu v kat. církvi.

No, tak to je trochu iné.

Rozumíš mi.

Áno. Určite všetci ostatní zmýšľajú podobne.

stefan napsal:Určite všetci ostatní zmýšľajú podobne.

To nevím. Myslím, že mnozí ano, ale možná je to jen můj pocit a ostatní s tím problém nemají a neřeší to.
Třeba to záleží i na míře toho, jak moc potřebuju, aby mě druzí přijímali. Čím méně mi záleží na mínění druhých lidí, tím je pro mě život asi snazší. No, učím se...

Dora napsal:

stefan napsal:Viem, že asi všetci z vás si myslia, že spoveď je nepotrebná. Možno nie je nutná, ale ja si myslím, že je potrebná.

Víš, u nás na Moravě, jsou "všichni" katolíci. Byli pokřtění jako děti, byli u prvního přijímání a od té doby chodí každé Vánoce na půlnoční. Asi tak. Není divu, že nevěřící lidé i protestanté smýšlí o katolících tak, jak smýšlí. Tady je každý katolík, z nich řekněmě nějakých 20 -30 % chodí do kostela a z těchto 20 - 30 % to myslí nějakých 10 % vážně.
To samozřejmě nejsou čísla nějakých statistik, jen jak to působí navenek. Znám hodně katolíků, ale jen několik, kteří žijí jako křesťané. Nechci nikoho soudit, to přenechám Pánu Bohu, ale když mi někdo vysvětluje, že je katolík, a přitom žije ve smilstvu, opíjí se atd., tak mám o jeho křesťanství velmi vážné pochybnosti.
Možná je v Čechách a na Slovensku situace jiná...

KOMENTÁŘ OLDY PRO DORU:

JSEM KATOLÍK OD NAROZENÍ! PRÁVĚ PRO TYTO POZNATKY O KTERÝCH PÍŠEŠ U KATOLÍKŮ, JSEM SE V 70 LETECH MINULÉHO STOLETÍ NECHAL PŘESVĚDČIT OD VNNSSJ. ZJISTIL JSEM VŠAK, ŽE U NICH NENÍ DOBROTA A UPŘIMNOST A VŮBEC JIŽ NECHTĚJÍ PŘIZNAT ŽE SE V MNOHÝCH DOMNĚNKÁCH - DOGMATECH MÝLILI!!!

PROTO JSEM NA JEJICH DOPORUČENÍ SE NAVRÁTIL OPĚT DO KATOLICKÉ CÍRKVE ZE KTERÉ JSEM VYŠEL A JIŽ JI NEHODLÁM MĚNIT. BUDU SE SNAŽIT, ABY OBRAZ O TÉTO CÍRKVI BYL STÁLE LEŠÍ CO DO POČTU UPŘIMNĚ VĚŘÍCÍCH, KTEŘÍ V ŽIVOTĚ SVÉM SVOJE POZNÁNÍ APLIKUJÍ TAK, BY SI TOHO VŠIMLO I JEJICH OKOLÍ!!

K té zpovědi: myslím, že je potřebná, ale spíš pro nás z psychologického hlediska, než pro Boha. Bohu se přeci můžu zpovídat a zpovídám přímo, ani k odpuštění nepotřebuju žádného prostředníka mimo Ježíše Krista. Ale je fakt, že taková zpověď někomu viditelnému nemusí být špatná. Chápu to tak, že kat. kněz má v náplni práce si to poslechnout a nehodnotit toho člověka, pouze mu zvěstovat Boží odpuštění.
Samozřejmě bych se taky mohla pastorovi vyzpovídat, ale do toho bych nešla, protože nevěřím tomu, že bych mohla říct upřímně cokoliv, nejlépe všechno, aniž by to mělo nějaké následky. Naše církev funguje jinak a mně by fakt vadilo, že nějaký člověk o mně ví všechno a dívá se na mě skrze to, co se o mně dozvěděl.
Teď nevím, jestli tomu rozumíš, ale tak nějak...

POKUD CHÁPEME KNĚZE JAKO ZÁSTUPCE JEŽÍŠE KRISTA ZDE NA ZEMI TAK PROČ BY MI MĚLA ZPOVĚĎ VADIT! JINAK MÁTE V MNOHÉM JISTĚ PRAVDU, ŽE MNOHEM DŮLEŽITĚJŠÍ JE STAV SRDCE A MYSLI NEŽ ZOPVĚD PŘED KNĚZEM, KTERÝ DO NÁS NAROZDÍL OD J.K. NEVIDÍ!

PŘEJI VŠE DOBRÉ A POKUD JSTE ZANÍCENOU SVĚDKYNÍ V NSSJ , TAK SE ZA VÁS MODLÍM BY JSTE POZNALA PRAVDU, KTERÁ VEDE K VĚČNÉMU ŽIVOTU SKRZE LÁSKU KE SVÝM BLIŽNÍM A POKORU PŘED BOŽÍM SLOVEM, JEŽ VZNIKLO ZA POMOCI SVATÉHO DUCHA Z OTCE A SYNA VYCHÁZEJÍCÍHO. KDO TO DOVEDE SKRZE SVATÉHO DUCHA NA NĚJ SESLANÉHO POCHOPIT JE NA DOBRÉ CESTĚ K VĚČNÉMU ŽIVOTU. DLE MÉHO NÁZORU A POZNÁNÍ!! V SOUČASNOSTI JSEM PEVNĚ PŘESVĚDČEN, ŽE V NSSJ NENÍ J.K. DUCHOVNĚ PŘÍTOMEN. COŽ NEDÁVNÉ SKANDÁLNÍ ODHALENÍ JENOM POTVRZUJÍ !!!

TO VÁM SKRZE MODLITBU K JEŽÍŠI PŘEJE

OLDA

Old.Stloukal napsal:POKUD CHÁPEME KNĚZE JAKO ZÁSTUPCE JEŽÍŠE KRISTA ZDE NA ZEMI TAK PROČ BY MI MĚLA ZPOVĚĎ VADIT!

To právě říkám - že zpověď knězi by mi nevadila. Jen jsem řešila, že pastor není totéž, co kněz v katolické církvi.

PŘEJI VŠE DOBRÉ A POKUD JSTE ZANÍCENOU SVĚDKYNÍ V NSSJ , TAK SE ZA VÁS MODLÍM BY JSTE POZNALA PRAVDU, KTERÁ VEDE K VĚČNÉMU ŽIVOTU...

Nejsem zanícenou svědkyní v NSSJ, ale je prima, že se za mě modlíte. To je moc milé. To potřebuju. Vážně. A díky.

kód:

POKUD CHÁPEME KNĚZE JAKO ZÁSTUPCE JEŽÍŠE KRISTA ZDE NA ZEMI TAK PROČ BY MI MĚLA ZPOVĚĎ VADIT!

Nauka o trojici tvrdí, že Kristus je Bůh v jedné osobě s Otcem a Duchem sv.

KC mluví o trom, že papež je zástupce (náměstek) Boha na zemi.

Kdo je tedy zástupce, papež a nebo kněží a nebo všichni??? Kdo je tím pověřil??

Hvězdlický napsal:

kód:

POKUD CHÁPEME KNĚZE JAKO ZÁSTUPCE JEŽÍŠE KRISTA ZDE NA ZEMI TAK PROČ BY MI MĚLA ZPOVĚĎ VADIT!

Nauka o trojici tvrdí, že Kristus je Bůh v jedné osobě s Otcem a Duchem sv.

KC mluví o trom, že papež je zástupce (náměstek) Boha na zemi.

Kdo je tedy zástupce, papež a nebo kněží a nebo všichni??? Kdo je tím pověřil??

NAUKA O TROJICI DLE KC JE TATO: BŮH OTEC ZRODIL LOGOS SKRZE DUCHA SVATÉHO BYL U POČÁTKU STVOŘENÍ VŠEHO SVĚTA SE SVÝM OTCEM.

BŮH - JHWH MILOVAL POTOMKY ADAMA a EVY. PROTO SE ROZHODL SEJMOUT JEJICH PRVOTNÍ HŘÍCH Z NICH.

VYSLAL SVÉHO DUCHOVNÍHO SYNA - LOGOS - JEDNOZROZENÉHO A A SKRZE DUCHA SVATÉHO SE ZRODIL Z MARIE PANNY DOKONALÝ ČLOVĚK JEŽÍŠ KRISTUS.

BYL ZA NÁS ŽIDY UKŘIŽOVÁN A POHŘBEN. TŘETÍHO DNE VSTAL Z MRTVÝCH PODLE PÍSMA A SEDÍ PO PRAVICI SVÉHO OTCE A JE S NIM V DUCHOVNÍ JEDNOTĚ.

PAPEŽ JE ZÁSTUPCEM KRISTA ZDE NA ZEMI A KNĚŽÍM BYLA UDĚLENA MOC ODPOUŠTĚT HŘÍCHY ZDE NA ZEMI SKRZE VÝKUPNÍ OBĚŤ JEŽÍŠE KRISTA. PROTO DLE KATOLICKÉ- VŠEOBECNÉ NAUKY MÁ VYZNÁNÍ SE ZE HŘÍCHŮ KNĚZI TEN VÝZNAM, ŽE MU HŘÍCHY MOHOU BÝTI ODPUŠTĚNY ČI ZADRŽENY.

JISTĚ NAMÍTNEŠ SVATOPLUKU, ŽE NĚKTEŘÍ KNĚŽÍ JSOU SAMI VELKÝMI HŘÍŠNÍKY A TEDY JAK MOHOU ODPOUŠTĚT HŘÍCHY SVÝM FARNÍKŮM.

BŮH OTEC-SYN A JEJICH SVATÝ DUCH JE NATOLIK MOCNÝ, VŠEVĚDOUCÍ, ŽE VŠECHNY TAKOVÉ PASTÝŘE, KTEŘÍ ŠKODÍ STÁDU DŘÍVE ČI POZDĚJI ODHALÍ PŘED UPŘIMNÝMI KŘESŤANY A JÍM BUDOU ODSOUZENI DO VĚČNÉHO ZATRACENÍ.

JAK JE PSÁNO CESTA DO PEKLA BUDE POSÁZENA KNĚŽSKÝMI HLAVAMI. TEDY SVÉMU TRESTU ZA ŠPATN É VEDENÍ OVEČEK DOZASJISTA NEUNIKNOU. TO PLATÍ OBECNĚ PRO VŠECHNY TAK ZVANÉ PASTÝŘE, KTEŘÍ NEPEČUJÍ O SVÉ STÁDO OVCÍ, ALE JEN A JEN O SVOJE PREBENDY A VÝHODY VE SVĚTĚ LIDÍ.

NO ASI JSEM TĚ MOC NEPOTĚŠIL SVATOPLUKU, ALE TAK TO VIDÍM A CÍTÍM JÁ. PROTO BÝTI PASTÝŘEM JE VELMI VELKÁ ODPOVĚDNOST!!!
TO PLATÍ O PAPEŽI, KNĚŽÍCH, PASTORECH, VNNSSJ BEZ VYJÍMKY.

OLDA

Oldo, docela jsi mne potěšil. Srozumitelným a krátkým výkladem. Dokonce jsi napsal myšlenku, na kterou můj mozek nepřišel a sice, jak to, že hříšný kněz může hříchy odpouštět.

Vysvětlení postačí, Kc to má "vymakané" do všech podrobností...
Nemám nic proti tomu co a jak mají..

Hvězdlický

Nauka o trojici tvrdí, že Kristus je Bůh v jedné osobě s Otcem a Duchem sv.

Napriek našej pomerne veľkej snahe, priblížiť Vám náuku o sv. Trojici, vidím, že ste nič nepochopili. To čo píšete, žiadna náuka o Trojici netvrdí. Už to proste nechajte tak.

KC mluví o trom, že papež je zástupce (náměstek) Boha na zemi.
Kdo je tedy zástupce, papež a nebo kněží a nebo všichni??? Kdo je tím pověřil??

No. Myslím, že to znie trošku ináč. Pápež je zástupcom Krista na zemi a to zásluhou sv. Petra, ktorému Ježiš povedal, že bude rybárom ľudí, a ktorému odovzdal stádo, aby ho pásol. Rybármi ľudí mali byť aj ostatní apoštoli, ale stádo dostal len Peter. Peter dostal aj kľúče, ale moc zväzovať a rozväzovať dostali všetci. Tomu rozumiete aj Vy, asi problémom pre Vás je, že prečo by sa táto moc mala odovzdávať nástupníctvom. Nuž preto, lebo veľkonočná nová cirkev má trvať. Pekelné brány ju nemajú premôcť. A že je to cirkev viditeľná? O tom hovorí sám Ježiš: Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.

Našel jsem článek,který napoví něco o tom ,komu slouží církev.Ačkoli se s ním plně neztotožňuji,základní myšlenka je zřejmě pravdivá.

Zednáři ve Vatikánu
Po dlouhá léta se zabývám církevní a církevně politickou problematikou. Proto bych se rád podělil s čtenáři o svůj názor na současný stav vatikánské hierarchie; začnu tedy nejdříve o
posledních papežích.
Pius XII. (1938-1958), Jan XXIII. (1858-1863), Pavel VI. (1963-78), Jan Pavel I. (1978-33
dní pontifikátu), Jan Pavel II. (1978-2005). To je stručně přehled papežů, o nichž bude zmínka.
Papež Pius XII byl geniální muž Církve a svatého života, asketa. Byl zvolen papežem krátce
před vypuknutím druhé světové války. Věděl velmi dobře, že za jeho pontifikátu je již Kristova
Církev podkopávána protibožskou a proticírkevní zednářskou infiltrací, především na těch
nejvyšších místech. Proto také velmi dlouho nejmenoval žádné nové kardinály, jichž tehdy
mělo být kolem sedmdesáti, jako při jeho vlastní volbě papežem. Když papež Pius XII. zemřel,
zůstalo jen 45 kardinálů. Pius XII. byl posledním ještě skutečně vládnoucím papežem,
který brzdil zednářské plány ve svaté Církvi. Proto měli všichni zrádci Církve zájem na jeho
bezživotí. Asi čtyři roky před tím, než skutečně zemřel, ohlásil jinak dobře informovaný Hlas
Ameriky jednoho večera, že papež umírá a sotva se dožije příštího rána. K ránu se papež při
plném vědomí modlil modlitbou sv. Ignáce: „Anima Christi, santifica me… (Duše Kristova,
posvěť mne…)“, a když došel k prosbě „in hora morfia voca et iube me venire ad Te… (v hodině
smrti povolej mne a rozkaž mi přijíti k Tobě)“, zjevil se mu Kristus. Vatikánský rozhlas
pak citoval jen poslední dvě slova Kristova: „Sequere me!“ (Následuj mne!) – což znamenalo,
že jako Kristus nezemře přirozenou smrtí…
Pius byl nejspíš otráven svým osobním lékařem (papežská kurie byla tehdy ještě bez zrádců
ve vlastních řadách), který za velké peníze rozprodával nepřátelům Církve fotografie agonií se
svíjejícího papeže. To je skutečnost.
Za svého zástupce navrhl Pius XII. janovského kardinála Siriho. Shromážděné konkláve
dlouho nebylo schopno se sjednotit na volbě nového papeže. K volbě totiž nestačila pouhá
většina, ale dvoutřetinová většina plus jeden hlas. Volba se neúměrně protahovala, a tak nakonec
kardinálové zvolili papežem 77letého a nemocného kardinála Roncalliho jako „papeže
přechodného období“. (Zřejmě se počítalo s tím, že nebude dlouho žít, a pak se situace nějak
vyjasní).
Zvolený kardinál Roncalli přijal jméno protipapeže doby velkého západního církevního
schismatu Jana XXIII. Předním na tuto tradici nenavázal žádný z papežů… Celý „světový“, tj.
Židy a zednáři kontrolovaný tisk jásal... Ve Vatikánu byla provedena nekrvavá revoluce: Začalo
se „smýčit a větrat, všechny brány až do té doby nedobytné vatikánské pevnosti se otevřely
Židům, zednářům, komunistům (připomínám, že i papež byl nikoli nemístně označován
za komunistu) a všem ostatním nepřátelům Kristovy Církve.
Tuto „revoluční“ změnu neomylně vyjadřují dvě hesla: Apertuta a ministra (otevření doleva)
a Aggiornamento (něco jako zevšednění)! Měl to být vznik nové, moderní církve, vycházející
vstříc „požadavkům“ nové doby! Vznik církve, která ztratila svou tisíciletou tradici a
tím ztratila svou totožnost! A tak se mohli později progresisté chlubit, že kdyby Pius XII.
vstal z mrtvých, že by svou Církev nepoznal…
Hned poté začaly být kazatelům dávány otevřené pokyny, držet se „úrovně horizontální“ (tj.
láska k bližnímu) a aby zanedbávali „úroveň vertikální“ (tj. láska k Bohu), což se i skutečně
děje! Znamená to, že se Kristova Církev má vzdát biblického, Bohem zjeveného náboženství,
a má se zapojit do zednářského úsilí o L Eglise Universala, všeobecnou církev, vyznávající
náboženství humanity a sociálního vykoupení lidstva, tak jak to bylo naplánováno v příšeří
zednářských lóží na konci minulého století, a tím má Kristova Církev spolu se zednáři budovat
New Age, tedy Nový věk![b]

New Age, jenž má propuknout hned počátkem třetího tisíciletí… Pak by se Církev mohla
uplatnit jen na poli charitativním, to znamená, že by se měla namísto katechizování starat
prakticky jen o ubytování bezdomovců, jak se dnes také děje. Ale dovolte, abych se vrátil
k dobrému papeži Janovi…
Po svém zvolení se musel ukázat lidu, shromážděném na náměstí sv. Petra v papežském
rouchu. A tu vyvstal problém – nebylo roucho pro tak tělnatého papeže. Nakonec museli roucho
rozstřihnout, aby se do něho vešel. A jako takový byl pro dnešní svět přijatelnější, než byl
jeho asketický předchůdce… Nato vyšel se svým tajemníkem zadním vchodem na římskou
ulici. Náhodou zastavili u krytu kanálu, který byl označen písmeny SPQR. Papež se otázal
tajemníka, co ta zkratka znamená. „Senatus populisque Romanum – Senát a lid římský“. „Co
znamená, čte-li se zkratka od konce?“ To tajemník nevěděl a byl papežem poučen.
„RQPS, Rideo, quia papa sum – je mi to k smíchu, že jsem papežem!“ V této souvislosti
budiž připomenuto, že v hebrejštině se čte právě zprava doleva.
Takových historek bylo možno číst v té době ještě mnohem víc, třeba i v tzv. Katolických
novinách. Kardinál Roncalli byl (tedy pozdější papež Jan XIII.) nunciem v Paříži. V této
funkci byl navštěvován židovskými rabíny, a kdykoli k tomu byla příležitost, dával rabín při
vstupu do místnosti přednost slovy, že Starý Zákon byl dříve než Nový… Když byl nunciem
v Turecku, vstoupil podle tvrzení italského žurnalisty Carpiho do mystické sekty Bratrstva
Růže a Kříže (Rosenkruciáni). Je to zednářská odnož, která si vytkla za cíl zničit papežství.
Carpi to napsal v knize „Proroctví papeže Jana“. Pokud by toto tvrzení bylo pravdivé, a mnohé
tomu nasvědčuje, pak by šlo doslova o hroznou věc, protože automatická exkomunikace
„ipso facto“ podle can. 2335 se vztahuje nejen na zednáře, nýbrž i na zednářské neregulérní
odnože.
„Mozkem“ papeže Jana XXIII. byl kuriální kardinál Augustin Bea, pocházející ze staré židovské
rodiny, vypovězené před staletími ze Španělska a později usazené v Německu.
Nicméně Jan XXIII. byl pravověrný a konservativní. O tom svědčí např. to, že založil v Římě
fakultu pro výuku latiny, jež však nakonec pro odpor biskupů neuspěla. Když viděl, jak situace
na koncilu (Druhý Vatikánský koncil 1962) vypadá, trpěl strašnými výčitkami svědomí. Na
Boží hod svatodušní umírá v hrozném duševním rozpoložení… Dal svolat všechny, o nichž se
domníval, že jsou jeho přáteli, a zapřísáhl je, aby vyřídili jeho nástupci, že nemá v koncilu
pokračovat, protože on si to takhle nepředstavoval… Přítomní to umírajícímu slíbili, aby mu
ulehčili odchod na věčnost, i když příliš dobře věděli, že přání umírajícího o zastavení koncilu
již nelze splnit.
Jako svého nástupce navrhl papež Jan milánského arcibiskupa Montiniho, který pak byl
skutečně zvolen a přijal jméno Pavel VI. Montini byl původně kuriálním kardinálem, když se
však Pius XII. dozvěděl, že Montini za jeho zády jednal se Sovětským svazem, odstranil ho
z kurie podle zásady „promoveatur ut amoveatur“ (budiž povýšen, aby byl odstraněn) a jmenoval
ho arcibiskupem milánským. Pavel VI. byl slabý a pod vlivem progresivistů, zejména
zpočátku svého pontifikátu.
Jmenoval progresivity na mnohá důležitá místa a svým tajemníkem a státním sekretářem
jmenoval francouzského kuriálního kardinála Jeana Villota, který mu zadržoval korespondenci
a pozměňoval jeho písemné projevy. Papež Pavel VI. zemřel roku 1978. Po něm nastoupil
papež Jan Pavel I.
Ve třicátý druhý den jeho pontifikátu mu byl předložen kompletní seznam vatikánských
zednářů. (Bylo to právě v době, kdy v Itálii propukla aféra se zednářskou lóží a při ní vyšlo
najevo, že ve Vatikánu je kolem stovky zednářů). Nový papež řekl týž den večer poněkud nediplomaticky
kardinálu Villotovi, že na jeho služby dále nereflektuje. Dále ať už mluví jen
fakta. Když druhý den ráno nepřišel papež sloužit mši svatou, šli se podívat do jeho ložnice, a
nalezli papeže mrtvého. Byl okamžitě přivolán kardinál Villot, který papeže v době jeho nepřítomnosti
zastupoval, a postaral se o to, že nebyla zjištěna žádná stopa příčiny úmrtí. Přátele