Naša duša nie je nesmrteľná.

Zdravím všechny.

Martin, napsal:
Ještě před několika dny jsi tvrdil: " Genesis je pro mne takovým
základním kamenem od kterého se pak mohu odpíchnout - protože tam je
popis stvoření duše-živé bytosti, tvora, člověka" (Fri 14 Jan ŕ 14:55), a
teď je najednou důležitější Kazatel?

Ale Martine, proč to děláš? :-)

Ty moc dobře víš, proč jsem tak reagoval!

Martin, napsal:
Netělesné složky člověka (jako NEFEŠ či RUACH) se však nerozpadají v prach a nepřestávají existovat, ale z těla vycházejí.

Když jsem popisoval akt stvoření v Genesis a duše-živé bytosti, tvora, člověka, nevím kde zde vidíš, že tvrdím, že k Bohu odchází duše a duch? Jen jsem ukázal, že tělo a duch je duše-žívá bytost. Ty tady poukazuješ na nějaké netělesné složky, ale netělesnou složkou, když už, tak je viz Genesis akorát duch, protože duše je výsledek spojení té netěleskné složky duch a tělo-hmota, neživé maso. Proto ten Kazatel, místo aby si uznal, že Kazatel 12, 7 o duši nic nepíše nebo spíš popisuje jeho ukončení prach prachu a duch Bohu, tak jsi rozjel svůj již ohraný způsob překroucení odkazu tazatele a odvádění čtenáře někam jinam. Ale já jsem si na něj už zvikl, to jen pro připomenutí.

Zdravím všechny.

Ž 104, 29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.

Jak dělám co dělám, nikde tam nenacházím zprávu o tom, že s netělesnou složkou duchem, odjímá Bůh i netělesnou složku duši? Proč je v 30. verši narážka na stvoření, že by to bylo proto aby jsme si připoměli, že duch vdechnutý do chřípí uzavře akt stvoření a objeví ze znovu duše živá-živý tvor, bytost? Duše hyne, když je odejmut duch a hmota, tělo, se v prach navrací. Hmota a vdechnutý duch stvoření duše. Odejmutí ducha, hmota se v prach navrací a co bylo stvořeno-duše, není - zaniká. Kde prosím čtenář má vyhledat informaci o seslání duše s duchem, aby si mohl doplnit netělesné složky duši a ducha?

Ž 104, 29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.

Proč myslíš, yxoxsi, nutně znamenat, že duše před tím neexistovala, když se o tom v těch verších nezmiňovalo?
Luk.12:19 řeknu své duši: „Duše, uložila sis mnoho dobrých věcí na mnoho let; pohov si, jez, pij, těš se.“‘ 20 Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši.
Čili v tuto noc Bůh odejme jeho ducha, a jeho duše, ne člověk, jako osobnost, své vnitřní já, se bude Bohu zodpovídat. Ano? Nebo měl Bůh vyžádat celého člověka? Nelze mj. proto, že duch odchází a tělo se rozpádá v prach, ano? A jak v čem se Bohu zodpovídat? Svou duší! protože měla tělo a byla blažena svou domýšlivostí a i tak se může říct, že člověk byl blažen svou ... Duše, nikoli člověk odejme-li mu ducha, se v prach neobrátí.
Tedy tam, kde je mysl a srdce, je duše jako u duchovních tvorů. Duše je už ,mrtvá´ pro domýšlivost a pýchu a přece půjde k Bohu...

Dále: 1.Kor.15:44 dle Jeruz.bible: Je-li tělo obdařené duší, je také tělo duchovní. Tak je i psáno: První člověk Adam se stal živou duší, poslední Adam oživujícím duchem.

Ptám se tebe, Ježíš nemá duši jenom proto, že není uvedeno slovo ,duše´?

Pro Yxoxse, který napsal:

Ty moc dobře víš, proč jsem tak reagoval!

Samozřejmě! A proto jsem reagoval tak, jak jsem reagoval. Ty totiž ten Genesis neustále scvrkáváš na "akt stvoření v Genesis", z něhož dedukuješ, že "že tělo a duch je duše-žívá bytost", ačkoliv v Genesis 2:7, kde je o onom aktu stvoření zmínka, o RUACH člověka není vůbec řeč, a ignoruješ jiné místo Genesis, kde doslovně čteme, že z Ráchel, když umírala, vycházela NEFEŠ (duše).

Jsi to tedy Ty, kdo neustále tvrdí to, co v Písmu nikde není a nejsi ochotný uznat, že o té Tvé teorii, podle níž "duše je výsledek spojení té netěleskné složky duch a tělo-hmota, neživé maso", není zmínka ani u Kazatele ani v Žalmu 104:29-30.

Zdravím všechny.

sazeč napsal:
Proč myslíš, yxoxsi, nutně znamenat, že duše před tím neexistovala, když se o tom v těch verších nezmiňovalo?

Sazeči, prosím já také nepsal nebo neptal se na duši jako živého tvora, ale jestli jsi si náhodou nevšiml, tak tady s Martinem, diskutujeme o netělesných složkách duše a ducha podle Martina, a já poukazuji na netělesnou složku viz Písma jen ducha. Proto jsem také se ptal kde tam mám najít duši, když se tam mluví jen o duchu a prachu tedy těle? Ptal jsem se ne na život-duši, protože když člověk žije je duše tedy spojení hmoty s duchem, ale na stav smrti když podle Martina odchází k Bohu netělesné složky duše a duch a já tvrdím, že jen duch. Proto jsem se ptal kde tam čtenář má najít duši!!!

Příště sazeči, pozorněji číst kontext naší diskuze s Martinem, ale to se stává, protože při tak velkém množství informací a názorů, se i já občas ztratím a tak jsem např. Martinem, nebo někým jiným, upozorněn na odpoutání se od merita věci. :-)

A k tomu Lukáši, sazeči, ještě jednou si to přečti. Co to znamená.

sazeč napsal:
Luk.12:19 řeknu své duši: „Duše, uložila sis mnoho dobrých věcí na mnoho
let; pohov si, jez, pij, těš se.“‘ 20 Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný,
tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši.
Čili v tuto noc Bůh odejme
jeho ducha, a jeho duše, ne člověk, jako osobnost, své vnitřní já, se
bude Bohu zodpovídat. Ano? Nebo měl Bůh vyžádat celého člověka?

Kdo si má odpočinout a jíst, pít a těšit se? Nějaké fluidum nebo člověk, živá bytost=duše? Když poukazuje na jeho nerozum, že si to myslí, tak nemluví o tom, že mu odejme duši fluidum, netělesnou složku, ale život tudíž duše zemře. A u aktu smrti platí např. to co čteme v Kazateli 12. kapitole nebo v Žalmu 104, tedy Bůh odnímá neboli k němu odchází duch a ne duše, atd. atd. Martin ti vysvětlí, že slova mají mnoho významů, víš, že Martine? :-)

Zdravím všechny.

Jsi to tedy Ty, kdo neustále tvrdí to, co v Písmu nikde není a nejsi
ochotný uznat, že o té Tvé teorii, podle níž "duše je výsledek spojení
té netěleskné složky duch a tělo-hmota, neživé maso", není zmínka ani u
Kazatele ani v Žalmu 104:29-30.

Aha, podle tebe tedy je prach a duch, co? Prach není hmota-tělo? A duch není oživující energie, která když vstoupí do těla chřípím, tak hmota ožije tedy se stane živou duší? Slovo duše tam není proto, protože se tam už o duši de facto nemluví, nebo chceš tvrdit, že mrtvola je žívá? Já tam vidím popis toho, co se děje ne za života, ale když život-člověk-duše živá, zemře. Proto tam je řeč jen o prachu-hmotě a duchu-oživující energii, která se navrací k tomu, který ji dal a ten ji pak také když se tak rozhodne vrátí a proto se také v Žalmu hovoří o stvoření.

to yxoxs

Jen tak mimochodem, jsem před chvíli četl a zaujalo mě:

(Kristus) Byl usmrcen podle těla a pak oživen podle ducha. A právě v něm dokonce odešel kázat duchům ve vězení, kteří byli kdysi neposlušní, když Boží trpělivost...
(určitě v 1.Pe 3:19)

Vidno, jak zemřel v těle, ožil v duchu a kázal... Bez duše čili bez citu, mysli, svědomí duch k čemu by byl?
Znamená to, že když žil v těle žil jako člověk (duše), v tom případě byla duše závislá na těle. A když (člověk, duše) zemřel v těle, duch (duše) ožil.

Proto ta souvislost, když mluvíme o duši v těle (hmotné tělo), myslí tím člověka (duše), a když mluvíme o duši v duchu (duchovní tělo), myslí tím ducha (duše). Možná je to komplikované, snad poopravím.

Jinak v Heb.4:12 Živé je totiž Boží slovo, je účinné a ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč, proniká až k místu, kde se dělí duch a duše, klouby a morek, může soudit hnutí a myšlenky srdce.

Takže Boží slovo dokáže ducha oddělit od duše z důvodu, že duše je závislá na těle, tedy překážka jakoby. No s pomocí čtení Písem a DS rozpoznáme Boha díky tomu, že duch vnímá aniž tělo vyruší, jelikož duše, ta špatná jakoby je v těle nemajíc pokoj a soustředění, toť tělo slabé.

Proto máme uctívat Boha Otce v duchu a pravdě. V duchu čili klid od těla aj duše, ta jakoby nedává pokoj pro soustředění potřeb pro tělo, v duchu, kde přebývá DS, uctívá Boha.

Tedy duše je jak tělo, tak duch JAKOBY, pro tu skutečnost, že myslí, cítí, vnímá, plánuje, miluje atd. už kvůli tomu, pro koho to dělá (pro hmotné či duchovní tělo)

Tedy když duch odchází, nutně odchází spolu s duší, jak jsem výš uvedl v případě mrtvého Ježíše v těle. Neodchází-li duše v duchu k Bohu, zůstává v šeolu a čeká na soud. Odchází-li, předejde soud čili neuvidí a smrt už nepřemůže. Snad?

Dobrou noc. Jsi konsternován?

Zdravím všechny.

Určitě, zvláště když čtu nebiblický bláboly, a ještě vůbec nereaguješ na mé otázky, a meleš si tu svou! :-) Jako každý tady na diskuzi, že? :-))

Dobrou noc

yxoxs

Zdravím všechny.

V biblickém záznamu potažmo v NZ to vypadá, jako bychom měli učení o těle, duši a duchu jako třech podstatách, z nichž se skládá člověk (1Te 5,23 - 1K 15.44), zřejmě tu jde jen o protiklad "tělesnosti"(v ř. textu "psychického", tedy živočišného, přírodního, duševního) a "duchovního" (pneumatického, tedy obdařeného duchem. Žilka to vysvětluje - "První člověk, Adam, se stal živou, živočišnou duší; poslední Adam bude oživujícím duchem. Není ovšem napřed duchovnost, nýbrž pouhá živočišná duševnost a potom teprve duchovnost" 1K 15,45n). Člověk "duševní, psychický", tedy jako in natura přírodní bytost bez Ducha Božího, nechápe záležitosti Ducha Božího ( 1K 2,14 viz Jk 3,15, v řečtině "psychická", kraličtí "hovadná", Žilka "otroci smyslů"), proto ale člověk duchovní, pneumatický má DS naproti člověka tělesného (1K 3,1). Proto dle těchto příkladů můžeme tělo a duši popsat, že tvoří jednotu pozemského člověka ("duše živá" viz Gn 2,7), "duše" proto patří k pozemské, zanikající či pomíjející existenci člověka, a "duševní" je přímo pro označení nespasaného, pozemského člověka. "Duše" není sama o sobě vyšší, věčnou složkou lidské bytosti. Jako tělo a duše je člověk pro hřích Adamův ztracen. Ale DS tvoří nového člověka, nové stvoření (J 3,6), které má naději věčného života ( viz J 3,36; J 5,24; J 6,40, J 6,47). Že NZ poukazuje na nutnost vzkříšení z mrtvých, ukazuje, že si nedovede představit život bez těla, byť i těla "duchovního".

Pro Yxoxse:

Aha, podle tebe tedy je prach a duch, co? Prach není hmota-tělo? A duch není oživující energie, která když vstoupí do těla chřípím, tak hmota ožije tedy se stane živou duší? Slovo duše tam není proto, protože se tam už o duši de facto nemluví, nebo chceš tvrdit, že mrtvola je žívá? Já tam vidím popis toho, co se děje ne za života, ale když život-člověk-duše živá, zemře. Proto tam je řeč jen o prachu-hmotě a duchu-oživující energii, která se navrací k tomu, který ji dal a ten ji pak také když se tak rozhodne vrátí a proto se také v Žalmu hovoří o stvoření.

Ale, ale! Co to zase plácáš? To, že si Ty meleš neustále svou, ještě neznamená, že každý na této diskuzi! Podle Genesis 2:7 je tělo člověka skutečně vytvořeno "z prachu zemské půdy". O duchu, který by byl onou oživující energií, "která když vstoupí do těla chřípím, tak hmota ožije tedy se stane živou duší", však v tom verši není žádné zmínky. Naopak, je to pouze Tvá teorie, které jsi kdysi uvěřil a které přizpůsobuješ vše, co v Písmu čteš, místo, abys přizpůsobil svou teorii tomu, co doopravdy v Písmu čteme.

V Genesis 2:7 nečteme nic o duchu v Tvém pojetí (o RUACH není žádná zmínka), ale čteme o NIŠMAT CHAJIM, která byla vdechnuta do chřípí člověka, aby se člověk stal NEFEŠ CHAJA (doslova "duší živou"). To, co člověka oživuje, tedy podle Genesis 2:7 není ani RUACH ani NEŠAMA ani NEFEŠ, ale CHAJIM (vlastnost, která náležela NEŠAMĚ; mimochodem proto kabalisté CHAJA [doslova "žití, život"] chápou jako jednu z nehmotných složek člověka). Zde bych upřesnil, že NEŠAMA (základní tvar slova NIŠMAT) je doslova "dech, dechnutí, dýchnutí, co dýchá, co má dech", tedy něco, v čem je RUACH či jehož součástí je RUACH, ale co na druhé straně není pouhý RUACH.

Ve světle těchto detailů jsou v podstatě dvě možnosti, proč se z člověka po vdechnutí NIŠMAT CHAJIM do jeho chřípí stává NEFEŠ CHAJA. Buď se NEŠAMA po spojení s masitým tělem proměňuje na NEFEŠ, nebo je NEFEŠ již součástí stvořeného těla a vdechnutím NIŠMAT CHAJIM pouze ožívá. Každopádně však NEFEŠ není totéž, co masité tělo (hebrejsky BASAR). Ve světle Písma je totiž NEFEŠ žijících pozemských tvorů nedílnou součástí jejich těl, a ani ThDr. František Žilka to nepopírá. Proto čteme, že duše Ráchel, když umírala, "vycházela" (1.Mojžíšova 35:18), a proto apoštol Pavel u mladíka, jenž vypadl z okna, zjišťoval, zda "jeho duše je v něm" (Skutky 20:10).

Zdravím všechny.

Ale já nechci někoho přeargumetnovat a tak tzv. zvítězit nad někým, ale jen tu prezentuji svůj názor a momentální postoj k biblickým záležitostem. Přijímám tvé názory a tvá vysvětlení, ale to je vše. Jsem rád, že jsi uznal, že dech-duch je netělesná složka, ale Martine, nezlob se k tomuto, co jsi napsal:

Ve světle těchto detailů jsou v podstatě dvě možnosti, proč se z člověka
po vdechnutí NIŠMAT CHAJIM do jeho chřípí stává NEFEŠ CHAJA. Buď se
NEŠAMA po spojení s masitým tělem proměňuje na NEFEŠ, nebo je NEFEŠ již
součástí stvořeného těla a vdechnutím NIŠMAT CHAJIM pouze ožívá.

se musím ptát, to je podle tebe, co? pravda nebo tvá teorie? :-)

Martin, napsal:Naopak, je to pouze Tvá teorie, které jsi kdysi uvěřil a které
přizpůsobuješ vše, co v Písmu čteš, místo, abys přizpůsobil svou teorii
tomu, co doopravdy v Písmu čteme.

Pak si prosím tvé soudy nechej pro někoho jiného, ano!
Děkuji pěkně

Pro Yxoxse:

Asi takhle. Já nemám nic proti teoriím ani teoretizování, pokud to nebrání tomu, abychom přijímali to, co stojí v Písmu. Tobě však Tvá teorie brání, abys přijal to, co čteme v Písmu např. v 1.Mojžíšově 35:18 a Skutcích 20:10. Zatím jsi totiž raději pozměňoval význam těch veršů, aby vyhovovaly Tvé teorii, než abys pozměnil svou teorii, aby vyhovovala významu těch veršů. A teď místo, aby ses pokusil o novou teorii, pohoršuješ se nad mým teoretizováním, které není v té věci zcela definitivní.

Zdravím všechny.

Ale proč ne! Ty věříš v netělesnou složku duši, já zase ducha. Já když čtu o tom, že z někoho při smrti vychází život, duše, duch apod. tak nemám potřebu, ani to tomu neodpovídá, abych si myslel, že při smrti odchází duše, ale prostě a jednoduše kontext bible k životu ukazuje, že například v případě Ráchel (Gn 35,18) z ní vyšel život tudíž umřela. Ty v tom vidíš něco jiného, já tvrdím, že to podporuje bible, ty tvrdíš, že to tvoje podporuje bible. Kdo nás asi rozsoudí, co myslíš?

Poopravím svůj minulý příspěvek pro yxoxs:

Jinak v Heb.4:12 Živé je totiž Boží slovo, je účinné a ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč, proniká až k místu, kde se dělí duch a duše, klouby a morek, může soudit hnutí a myšlenky srdce.

Takže Boží slovo dokáže ducha oddělit od duše z důvodu, že duše je závislá na těle, tedy překážka jakoby. No s pomocí čtení Písem a DS rozpoznáme Boha díky tomu, že duch vnímá aniž tělo vyruší, jelikož duše, ta špatná jakoby je v těle nemajíc pokoj a soustředění, toť tělo slabé.

Chtěl jsem psát o oddělení ducha od duše a psal duše od těla, toť neúmysl.

Takže, duše byla živena sice tělem jelikož je v těle jako jedna duše, je také živena duchem, ovšem tím mrtvým, čili duše žije duchem světa odděleným od Boha pro abstinenci DS.
No a, člověk znovuzrozený DS má oživeného ducha pro pobývání DS v něm a díky čtení Písem a působnosti DS se duše od ducha odděluje to proto, že duch je ,svatý´ neporušený od té ,mrtvé´ duše a tento oživený duch bude této duši živit a tím duše rozpozná svůj postoj, myšlení, srdce, lásku Boha, sebe, miluje Boha a své bližní a svaté věci a uvidí Pána...

Vím, že to je pro tebe mimo mísu. Měj se a pros Boha o moudrost.

Zdravím všechny.

Ale to jsi mě špatně pochopil, jinak díky za upřesnění, sazeči. :-)

Já se tu nebavím o postoji nebo pohledu Boha k člověku, který ještě za života je už mrtvý a nebo že, hříšný člověk je pro Boha aniž by umřel, živý. Já se tady celou dobu snažím poukazovat na to, že člověk, živý tvor je stvořitelským dílem našeho Boha, a tento akt, že je popsán v Genesis. Když jsem se díval do biblického slovníku, tak naopak víc je podporován můj pohled, že bible nepopisuje člověka jako tři složky tělo+duch+duše, ale jako dvě složky tělo+duch=duše živá. Taky jsem se tam dozvěděl, že pisatelé se na duši, ducha nebo tělo nedívali tak jak se někteří dívají dnes. Že se se svými názory zrovna netrefím Martinovi nebo tobě do krámu, přece nic neznamená, nebo i ty si myslíš, že zde na diskuzi musíme za každou cenu, dojít k nějákým "pravdivým" závěrům? Od toho není dikuze, nebo jo? Vyměňujeme si tu své názory a komentáře "svobodně" a o to jde, nikdo nás necenzuruje nebo netlačí do své nějaké fazóny, ale možná se pletu!? :-)
A mimo mísu jsem, protože momentálně nejsem na WC. :-)

Zdravím všechny.

Nevím, možná jsem si toho nevšiml, když tak mě opravte, ale proč jste třeba pro svou podporu nepoužili například tyto verše:

Job 34, 14 Kdyby k sobě nazpět přivedl svého ducha, kdyby svůj dech soustředil v sobě,
15 veškeré tělo by rázem zahynulo a člověk by se obrátil v prach. (JB)

Kazatel 8, 8 Žádný člověk není pánem větru, tak aby zadržel vítr, nikdo není pánem dne smrti. Ve válce není odkladu a zlovolnost nezachrání toho, kdo ji spáchá. (JB)
...
Jinak tady se mi líbí jak překladatelé výstižně použili smysl slova dech či duch.

Lukáš 8, 55 Tu se jí život(b) vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. (b) ř: duch, dech (CEP)

Lukáš 23, 46 Ježíš vykřikl hlasitě: „Otče, do tvých rukou skládám svého ducha.“ Jakmile to dořekl, vydechl naposled. (Zilka NZ)

Zdravím všechny.

Omlouvám se, ale už nemám čas dělat výtah, nebudu na PC, tak si dovolím zde citovat z biblického slovníku:
.....
V Písmu se mluví arci také o »duši«, to však zpravidla není vůbec »složka« člověka, nýbrž jeho »oživenost«, to, co odlišuje živou bytost [i zvířecí! Gn 1:20n] od mrtvé; nelze tedy mluvit ani o »rozdělení« člověka na »tělo« a »duši«, nýbrž o tom, že jeden a týž člověk, který jest po stránce své pozemské povahy »tělem«, jakožto žijící jest »duší«; přitom je nejednou naznačeno, že tato oživenost je darem Božího »ducha života« [sr. Gn 2:7 ; Gn 6:17 ; Gn 7:15 , Gn 7:22; Ž 104:29].
Také NZ se v hlavní linii přidržuje tohoto sz nazírání a způsobu vyjadřování. Obměňuje jej předně tím, že užívá dvou řeckých slov pro »tělo«: první z nich, sarx [maso], označuje pozemskost člověka, jeho odloučenost od Boha, jeho propadlost smrti, tedy celkem totéž, co míní SZ svým pojmem »tělo«, jenže v NZ je větší důraz na zaviněnost této bídy: télo-sarx je těsně spjato s hříchem. Druhý výraz pro tělo, sóma, označuje neutrálnějším způsobem vnější zjev člověka, jeho prostou existenci, bez zvláštního důrazu na jeho nedostatečnost a hříšnost. Proto mohou nz pisatelé mluvit o tom, že tělo-sóma má býti vydáno Pánu [ 1K 6:13; Ř 12:1 n], že má být chrámem Ducha 1K 6:19, že bude vykoupeno Ř 8:23, znovu obživeno Ř 8:10, připodobněno tělu slávy Kristovy Fp 3:21. Nic z toho není řečeno o tělu-sarx; tělo-sóma však může být zároveň duchovní 1K 15:44. »Duše« v NZ je většinou také oživeností, životem [na př. Mt 10:39; Mk 8:35; J 10:11 a mn. j.], při čemž může být dokonce zdůrazněna »živočišná« povaha tohoto života-»duše«, takže »duševní« může znamenati totéž co »pozemský, pomíjitelný« [tak 1K 15:44, kde předlohou Kral. »tělo tělesné« je řecký výraz znamenající doslova »duševní«!].
Lze tedy říci, že podle NZ proti tělu-sarx jakožto souhrnnému označení pomíjitelnosti a hříšnosti člověka stojí Duch jakožto souhrnné označení Boží skutečnosti k člověku obrácené a člověka se týkající. Tělo-sóma a duše [psyché] nejsou vlastně, přesně řečeno, protikladným pojmy: tělo-sóma označuje existenci člověka, která může být určena buď jeho hříšnou a pomíjející pozemskostí [»tělo duševní«], anebo naopak Božím milostivým děním [»tělo duchovní«]. Duše je v NZ pojem poměrně ne příliš častý, a zejména málokdy obdařený závažnějším zásadním obsahem. Jinak řečeno, NZ stejně jako SZ myslí ve dvojicích, ale základní a zásadní dvojitost je člověk - Bůh; jde-li o vystižení člověka samého, nelze přesně řečeno mluvit o žádném »dělení«, tedy ani o dichotomii ani o trichotomii: člověk je ve své podstatě jednotou, jednotou těla a duše, ale může být v této své jednotě, »s tělem i duší«, určen buď hříšnou sarx a tedy k zahynutí, anebo Božím Duchem a tedy k životu.
Připomněli jsme si ovšem hned na začátku tohoto oddílu, že bibličtí pisatelé nejsou pedantsky důslední ve svém užívání slov. Vyskytují se případy, v nichž »duše« označuje cosi jako vyšší polohu lidského bytí [na př. 1P 1:9 ; 1P 2:11] nebo »duch« lidskou niternost [na př. Ř 1:9; 1K 2:11] a sóma hříšnou a smrti propadlou lidskou skutečnost, tedy totéž, co se obvykle označuje slovem sarx [tak Ř 6:6 ; Ř 7:24 ; Ř 8:13]. Na pozadí této okrajové neostrosti v užívání slov nejlépe lze pochopit výroky, v nichž je výrazů tělo [sóma], duše a duch užito ve smyslu pravděpodobně anthropologickém a podle všeho »trichotomickém« [ 1Te 5:23, sr. Žd 4:12]. Je důležité pamatovat, že v těchto výrocích není vyjádřeno jádro biblického pojetí člověka, a že by bylo zcela nemístné budovat na nich náročné theorie o biblické anthropologii domněle trichotomické. Rozhodující je, jak jsme už naznačili, že se Písmo soustřeďuje na vztah člověka k Bohu jednajícímu v milosti i v soudu, nikoli na stav člověka samého o sobě. S.

.......

Myslím, taky zajímavý pohled, co pánové? :-)

Ahoj yxoxsi,
vážím ti za čas a úsilí připravit zajímavý materiál. Díky tomu víc porozumím, ale přes to hlavně pro sebe hledám uspokojující odpověď a proto se pokusím objasnit (taky pro sebe hlavně). Vím, že bys byl zas konsternován, proto ti to říkám.

Lukáš 8, 55 Tu se jí život(b) vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. (b) ř: duch, dech (CEP)

Život čili duch, dech, aj duše, že ano? Martin citoval 2-3 verše, ve kterých z těla jestli odchází duše, kdežto u Lk duch (život). Souhlas? Duch a duše v tomto případě mají stejný význam. Proč ne u člověka jako duše? A přece jeden není totéž co druhý, jsi v dalším příspěvku vysvětlil. Jestli jsem dobře pochopil, souhlas. Doufám, že později na to sám přijdeš, neboť jsi velmi blízko.
Tělo a duch = duše, tak to má být, ovšem tělo je závislé na duchu, ale duch na hmotném tělu nikoli, ale duchovním. Pokud by měl být člověk, duše, pak potřebuje tělo i ducha. Tak tomu rozumíš? Kde tedy je mysl, postoj, ,srdce i ledví´, láska, rozum, svědomí? V těle? Ano. Pak v těle, srdce = sídlo duše, je duše hnaná duchem. Ve skutečnosti je duch a duše jakoby jeden duch či také jedna duše, tak jako tělo a duše a duch = duše, ale můžeme hovořit o třech věcech (složkách) jako jen o jedné duši či člověku či tělu (viz chrám).
S tím nemám problém.
Duše tedy vždycky existuje buď bude s oživujícím duchem nebo s novým tělem a duchem. ,Mrtvé duše´ bez ducha jsou schraňovány v šeolu ke dni soudu. Všiml sis, ,mrtvé duše´, že je samostatná věc (složka)?
Nyní ,mrtvá duše´ existuje v těle díky duchu jako člověk či duše (možno nazvat).
Jinak duše je osobnost, možná vlastnost, a Bůh bude soudit vnitřní stav člověka jakkoli je živen duchem světa či znovuzrozeným duchem, a tělem-sarxem či tělem-sómou.

Lukáš 23, 46 Ježíš vykřikl hlasitě: „Otče, do tvých rukou skládám svého ducha.“ Jakmile to dořekl, vydechl naposled. (Zilka NZ)

Nebylo by chybou ... ,, skládám svou duši.", protože duše putuje s duchem jako jedna duše či jeden duch. 1 složka či 2 složky?

S tím si nelam hlavu!

Zdravím všechny.

Sazeči, kdyby byla pravda, když skonal Kristus a před tím Pán vykřikl k Otci, že do jeho rukou vkládá svého ducha i s duší, tak proč pisatelé tam nedali i duši nebo nenapsali přímo duši? Je zřejmé, že pisatelé obecně neřešili, co si čtenáři budou pod slovy nebo složkami duch, duše, tělo, představovat, prostě to tak je. Člověk jako i zvíře je živou bytostí protože má v sobě dech či ducha živého a když přestane dýchat, tak již duší živou není, to je logické, nikde se nedozvíš když tedy duch odejede kde je jestli vůbec složka duše? Také ve SZ máme položenou otázku jak to tedy s tím odcházejícím duchem je, jde u člověka k Bohu a u zvířat dolů do země? Takže ani v této rovině nemáme jistotu nebo vůbec nic o tom nevíme. Ale co od zvířat odlišuje člověka je jeho způsob stvoření k obrazu Božímu, sounáležitost, společnost s Bohem. Proto klidně může člověk za svého života být mrtvý, protže svým životem i když žije tak se odpoutal nebo vymanil z tohoto společenství s Bohem a je hříšníkem, také máme např. v NZ zprávy nebo náznaky, že ti, kteří jsou ve společenství s Bohem, znovu se narodili také říkáme byli pokřtěni v Duchu, tak v ožích Boha jsou živí i když jsou stále v hříšném těle. A tyto faktory pisatelé jednou popsali jako duši nebo duševnost pozemskost či tělesnost a jindy duchovnost v tom smyslu aby odělili hříšného člověka bez ducha-společnství s Bohem, jako ducha či duchovního člověka, který obnovil společenství s Bohem v Kristu. Proto máme v NZ popis složek tak, že to vypadá jakoby člověk neměl jenom dvě složky, ale měl tři složky, atd.

Sazeči, kdyby byla pravda, když skonal Kristus a před tím Pán vykřikl k Otci, že do jeho rukou vkládá svého ducha i s duší, tak proč pisatelé tam nedali i duši nebo nenapsali přímo duši?

Vypadá to tak, že duše ve sz pojmu znamená doslova krev či náplň v nádobě (v těle) čili život, kdežto v nz pojmu pisatelé brali duši jako obraznou prostě stav srdce a mysli především, jelikož litera zaniká a Duch ožije.
Jinak si myslím, že duše je vnitřní stav těla, která oživí tělo díky duchu, tj. krev, srdce, mozek, ledví a možná další části tak jak viděli tehdy. Nyní neřeším a v duši vidím jako vnitřní stav mysli a srdce, rozhodné pro nynější i budoucí život v Bohu

Cituji: http://www.straznavez.cz/ZJS/3heller.htm

Pro Yxoxse, který napsal (Yesterday at 14:05):

Ty věříš v netělesnou složku duši, já zase ducha.

Ale to je pouze částečná pravda! Já totiž věřím, že jak duch (hebrejsky RUACH), tak duše (hebrejsky NEFEŠ) jsou netělesnými složkami člověka, jehož tělo je utvořeno z prachu země.

Já když čtu o tom, že z někoho při smrti vychází život, duše, duch apod. tak nemám potřebu, ani to tomu neodpovídá, abych si myslel, že při smrti odchází duše, ale prostě a jednoduše kontext bible k životu ukazuje, že například v případě Ráchel (Gn 35,18) z ní vyšel život tudíž umřela.

V hebrejské předloze v Gn 35,18 však nečteme "život, duše, duch apod." podle potřeb teorií, kterým kdo věří, ale čteme o NEFEŠ, která vychází. Takže pokud se dovoláváš nějakého kontextu, tak ten kontext je všechno možné jen ne biblický.

Kdo nás asi rozsoudí, co myslíš?

Naším soudcem je Ješua ha-Mašiach, a ten soudí podle pravdy a ne podle toho, co si kdo vymýšlí a přizpůsobuje svým teoriím.

V jiném svém příspěvku píšeš (Yesterday at 15:43):

Jinak tady se mi líbí jak překladatelé výstižně použili smysl slova dech či duch.

Lukáš 8, 55 Tu se jí život(b) vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. (b) ř: duch, dech (CEP)

Jak víš, co je výstižné, když ti je jedno, zda v řecké předloze stojí slovo PNEUMA, PSYCHÉ či jiný výraz? A co je zajímavého na Tvé obsáhlé citaci Biblického slovníku v příspěvku z Yesterday at 16:40, když Ti nejde o pravdu, ale libuješ si v tom zmatku, který nadělali překladatelé? Ty sis ty biblické odkazy skutečně prověřil? A jestliže ne, proč stále chrlíš další a další informace, které sis nikdy neověřil?

Pro Sazeče, který napsal (Today at 13:32):

Vypadá to tak, že duše ve sz pojmu znamená doslova krev či náplň v nádobě (v těle) čili život, kdežto v nz pojmu pisatelé brali duši jako obraznou prostě stav srdce a mysli především, jelikož litera zaniká a Duch ožije.

Tak to může vypadat jedině po letmém pročítání toho zmatku, který se v Tvých a Yxoxsových příspěvcích objevil. Pravda je však taková, že se starozákonní pojem pro duši (NEFEŠ) nijak neliší od novozákonního pojmu (PSYCHÉ). V 3.Mojžíšově 17:11 čteme: "Duše těla je totiž v krvi", a ne "že duše ve sz pojmu znamená doslova krev". Verš v hebrejštině zní takto: KI NEFEŠ HABASAR BADAM HIV, což můžeme doslova přeložit takto: "Neboť duše toho těla v krvi (je) ona". Blíž pravdě je tedy, že NEFEŠ či PSYCHÉ ("duše") v sobě také zahrnuje "vnitřní stav mysli a srdce", jak sám píšeš.

Zdravím všechny.

Martine, gratuluji ti a zároveň ti závidím tu tvou jistotu, a promiň, že já se se svou neověřenou jistoutou, jdu na trh diskuzního světa! :-)

Já nejsem první, který se tu ohání slovníky a já nevím čím ještě, proto mne udivuje, ale vlastně ani ne, protože z tvých komentářů je vidět, když nemáš také jasno, tak na druhé útočíš a obviňuješ je z nedbalosti, povrchnosti a neověřených informací. Jestli ty máš všechny své komentáře a data, která zde předkládáš ověřená, tak to jsi machr. Zajímalo by mne jak to děláš u informací, které si fyzicky nemůžeš už nikdy ověřit, protože například byly napsány dávno tomu, a ještě takové o kterých se hodně spekuluje jestli na tom či onom je vůbec co dokazovat nebo je bla pravdy. Opravdu obdivuji tvou nadřazenost, která čiší z tvých některých komentářů. Pozor, ale to je pro nás pro všechny výstraha, přílišná horlivost se také může změnit v demagogii!!!

Pro Yxoxse:

Zřejmě vůbec nechápeš, k čemu slouží slovníky, co je neověřená informace, co znamená, když je někdo demagog apod. Píšeš:

Zajímalo by mne jak to děláš u informací, které si fyzicky nemůžeš už nikdy ověřit, protože například byly napsány dávno tomu, a ještě takové o kterých se hodně spekuluje jestli na tom či onom je vůbec co dokazovat nebo je bla pravdy.

Asi sis ještě nevšiml, že zde neargumentuji informacemi, které si nemůžeš ověřit (hebrejská a řecká předloha Písma je dnes totiž k dispozici každému). Ty sice naproti tomu argumentuješ informacemi ze slovníku, které si také ověřit můžeš (např. tím, že se podíváš do hebrejské a řecké předlohy těch odkazů, a zkontroluješ, zda onen slovník bere v úvahu i odkazy, na něž jsem Tě upozornil já), ale nejsi takový "machr", abys to udělal. Zřejmě uznáváš "nadřazenost" těch slovníků, ale ne poctivost při studiu. Než, abys přidal ve studiu, to raději oponenta obviníš z nadřazenosti a demagogie.

Zdravím všechny.

Martine, je pátek veekend před námi, tak reagovat nebudu, mám totiž raději klídek a pohodu, kterou mohu využít bez rušivých elementů se svojí rodinou, a kdybych se snažil ná tvá invektiva odpovědět tak bych si bezdůvodně mohl narušit můj klídek a pohodičku.

Přeji krásný večer.
Jak to tak čtu - tak se mi zdá ,že ta debata sklouzává již někde jinde - než byl původní cíl.
Mám zato ,že to není soutěž - kdo více ví a nebo neví ? Kdo umí lépe vyhledávat ve slovníku a kdo ne ?
Já osobně jsem rád když někdo přijde s novou myšlenkou ,nebo mě poučí na základě slovníku. Já to vítam.
Když tady někdo napíše třeba hebrejský - nebo řecký překlad a rozvede myšlenku - tak mě to nutí se nad tím zamyslet.
Na základě toho reviduji své vlastní poznání. Vítám když mně to dovede k jinému pohledu na věc. Neříkám ,že vše člověk
má hned přijmout , ale měl by se zamyslet nad tím - jestli ten jiný pohled ,nebo překlad nestojí za větší zamyšlení.

Mám takoví pocit ,že se to některých lidi tady dotkne - když má třeba někdo větší vědomosti s překladem a informacemi.
Nechápu proč ? Buďme rádi ,že se lépe poučíme. Nové myšlenky nás mohou obohatit a přivést k lepšímu pochopení písma.
Myslím ,že asi každý z nás už musel přehodnotit své myšlenky a uznat ,že pohled který měl ,asi nebyl ten správný a na
základě nového pochopení dostal jiný pohled ne některé biblické myšlenky. Já to osobně beru jak přirozený biblický vývin.

Věřím ,že nikdo moje slova nepochopí špatně.

Přeji hezký podvečer a pohodičku.