Kdo je náš Pán Ježíš Kristus ?

Tedy meleseto,
já zírám. Jako nezúčastněný pozorovatel této diskuse tiše zírám... a nestačím se divit. Čteš to vůbec po sobě, co tady píšeš?

Ty dáváš najevo své evidentní neznalosti Písma a souvislostí a několik lidí se Ti tady snaží vysvětlit, že se mýlíš. Místo, abys uznala, že o tom opravdu moc nevíš, a nechala se poučit, tak je nakonec obviníš z jehovistické nenávisti.

Je to smutné, ale jako žena připouštím, že my ženy opravdu máme tendenci plést si pojmy a myslíme si, že když s námi někdo nesouhlasí, že nás nemá rád. Je potřeba si to ale uvědomit a trochu se sebou něco dělat, máme-li být schopny normálně s lidmi komunikovat. Pokud se hned urazíme, je v podstatě zbytečné pouštět se do nějaké diskuse. Tuhle stránku si tedy ze svých oblíbených klidně vymaž - ale snad aby ses nepouštěla do diskuse ani na jiných stránkách, zvlášť o věcech, o kterých mnoho nevíš. Dopadne to nejspíš podobně.

Snad ještě, než si nás vymažeš, by ses klukům mohla za to nepěkné obvinění omluvit. Měj se.

ví někdo o nějakém hodnověrném důkazu o pravdivosti biblických a podobných údajů o JK? Analýza starověkých mytologických systémů dokazuje,že biblické podání údajů o JK je dalším článkem v řetězu verzí téhož mýtu,jehož nejstarší dochovaná verze je z egyptské knihy mrtvích.
https://www.youtube.com/watch?v=LvzoJskUBfU
Je-li to tak,je úplně jedno,zda věříme v JK nebo věčně živého soudruha Lenina

Váženým spolubratrům se omlouvat nebudu. Já jsem je nenapadla, že PLÁCAJÍ NESMYSLY a že nerozumí Bibli. Ale pročetla jsem si pro jistotu jejich moudrá vyjádření v ostatních příspěvcích a tam jsem si udělala obrázek, že s těmito lidmi bude lepší nediskutovat.
Ohledně příspěvku "černé ovceů o věrohodnosti zpráv o Kristu.

Dnes je možnost se na internetu informovat o pravdách i nesmyslech. Je na našem úsudku co si vybereme.

Ohledně informací o životě Ježíše jsme (s manželem, kterému dělám písařku na PC) se dočetl, že kánon Bible byl sestaven pod vedením pohanského císaře Konstantina, který se prohlásil za hlavu jím vytvořené pohansko-křesťanské církve. Něco tedy zařadil do naší Bible a něco ne. V případě Ježíše tedy máme informace asi do jeho 12ti let života, potom je dlouhá mezera a pokračování je křtem Janem ve 30ti letech.
Tuto mezeru považujeme jako zásah satana, (podobně jako ve videu na YouTube o spoustě Kristů a Marií ve znamení zvěrokruhu atd) s cílem ZNEVÁŽIT KRISTOVO POSLÁNÍ. (to ale dělá i nauka o svaté trojici a výklad slova Elohim)
Díky tomu satan inspiroval své služebníky a tak vznikly knihy, které popisují život Ježíše v této "vyškrtnuté mezeře". Byl v Indii a jinde, nakonec se oženil a vše je jen křesťanský podvod.
Ty satanské prsty jsou i na jiných místech Bible a proto jsou hádky, jaká je asi pravda a možnost celé řady výkladů.
Někdo hledá porozumění na základě celkové myšlenky Písma, jiný dokládá svou pravdu hledáním hebrejských a řeckých slovíček ve starých opisech (které byly tehdy většinou chápány jinak než dnes) a na nich staví svá tvrzení. Celkový smysl jim uniká.
Problém tedy může být s porozuměním slov DUŠE, DUCH, JMÉNO, a dalších.

Včera byl u nás pán, který nám dokazoval bohorovnost Syna s Otcem slovem ELOHIM. Rozdělil toto slovo, vysvětlil význam jednotlivých částí se závěrem, že se jedná o množné číslo a tedy BOHOVÉ. A tím je jasná trojice.
Není totiž schopen myslet tak, jako v době, kdy tento výraz byl použit.
Bylo zbytečné dokazování biblickými texty, které mají na věc jiný pohled. Přijal teprve větu z dějepisné knížky pro děti, kde bylo asi toto. (nebudu to znovu hledat) MY, KRÁL A CÍSAŘ....VYDÁVÁME SLOVO...TO SLOVO JE NAŠE.
Otázka byla, kolik bylo těch panovníků? Jeden ve dvou postaveních a nebo dva? Co bylo tím slovem? další nějaký potomek a nebo jeho myšlenka a nařízení?
Pochopitelně jsme jej nepřesvědčili, ale končila debata.

Meleseto, píšeš:

Váženým spolubratrům se omlouvat nebudu. Já jsem je nenapadla, že PLÁCAJÍ NESMYSLY a že nerozumí Bibli.

No, jak myslíš. Já Tě nenapadl a ani neobvinil z toho, že PLÁCÁŠ NESMYSLY. Pouze jsem napsal, že na tomto diskusním fóru „plácáš jen své domněnky, které sis zatím nikde neověřila“, a za tím si stojím. Nyní se dokonce chlubíš, jak jste s manželem doběhli jednoho kazatele textem z dějepisné knížky, kde bylo asi toto: MY, KRÁL A CÍSAŘ....VYDÁVÁME SLOVO...TO SLOVO JE NAŠE, a vůbec Ti nedochází, že v Písmu je to především spíše naopak: JÁ, BOHOVÉ, … VYDÁVÁM SLOVO … TO SLOVO JE MÉ. Že ELOHIM znamená Bohové není výklad, ale doslovný překlad.

Samozřejmě, že je to doslovný překlad.
Podobně jako ten MY, KRÁL A CÍSAŘ. Jde o tehdejší a dnešní porozumění tohoto textu, aby byl v souladu s myšlenkou Bible. A to v žádném případě není v duchu BOHOROVNOSTI (já a Otec jedno jsme)

Text nepsal Bůh, ale nechal na člověku jak popíše to, co mu bylo vnuknuto. K tomu je potřeba uvážit i možnosti a MYŠLENÍ pozdějších opisovačů. O překladech není potřeba ani debatovat. Tam je to asi jasné.
Postavit texty proti sobě. Třeba "je jeden pravý Bůh a jeden Pán....." proti tomu -jsou ELOHIM-ové. Co tím tehdejší pisatelé mysleli? Jak to ZNEUŽIL pozdější překladatel?

Nevím, jaké zneužití máš na mysli. Kdo je oním pozdějším překladatelem?

to Meleseto
Ano máte pravdu, že kdo byl u SJ tak chtě nechtě musel nasát jejich přístup a jednání s těmi, kteří mají odlišné názory než ty, které SJ mají od VRO. Ano máte pravdu i v tom, že i my kdo u nich už nejsme se takto mnohdy chováme. Je to logické, že se této formy reakcí nezbavuje snadno a rychle. Co ale musím podotknout, že co tady v posledních reakcích předvádíte s manželem i Vy, tak nemá daleko od toho z čeho některé z nás sama obviňujete.

Candy, trochu máš pravdu. Není to ale odpor zahořklého bývalého svědka proti všemu, co má i jen trochu náznak svědkovského a naopak ochotu přijmout cokoliv bez reptání co je jiné, než svědkovské.

U nás je to odpor ke všemu, co odporuje (podle našeho poznání) Bibli. Nikoho ale nebudeme nikdy označovat jako bludaře, člověka který něco PLÁCÁ A NEROZUMÍ TOMU, komu se to MELE.. odsuzovat jej, že je načichlý svědkovstvím, katolicizmem a podobně.
Podle nás to má být diskuze, kde má každý právo bez obav z budoucích urážek a napadání napsat VLASTNÍ NÁZOR A PŘESVĚDČENÍ. Vysvětlit, proč ON TO TAK CHÁPE.
Respektovat jiný názor. A jestli je to skutečně nehorázná pitomost, tak raději mlčet a nevidět to. (tady jsme viděli žluté karty a pří hledání důvodu, jsme našli jen NAČICHLOST SVĚDKOVSTVÍM)
Dostali jsme od někoho z vás mejla ve znění "vykašlete se na ně, jsou to.........a pojďte mezi nás". A uvedena pro nás známá adresa (čteme, ale nepíšeme tam) http://bibleforum-net.forumotion.com/zakladni-temata-f1/
Taky tam není vše v pořádku, hádají se o kult Marie a podobně, ale vztahy i náměty jsou mnohem příjemnější.
Nejsme učitelé, nemáme za nikoho nějakou odpovědnost a necítíme potřebu všude nějak zasahovat. Rádi tedy i tam si přečteme jejich názory, ale tady se cítíme trochu víc MEZI SVÝMI. Jsou zde bývalí naší spolubratři ze SJ (moji ne, jen manžela).

meleseto napsal:
Ohledně informací o životě Ježíše jsme (s manželem, kterému dělám písařku na PC) se dočetl, že kánon Bible byl sestaven pod vedením pohanského císaře Konstantina, který se prohlásil za hlavu jím vytvořené pohansko-křesťanské církve. Něco tedy zařadil do naší Bible a něco ne. V případě Ježíše tedy máme informace asi do jeho 12ti let života, potom je dlouhá mezera a pokračování je křtem Janem ve 30ti letech.

Ahoj Meleseto,

můžeš prosím uvést svůj zdroj informací? To co uvádíš je v příkrém rozporu k běžným historickým pracem. Jestli je zdrojem Brownova Šifra mistra Leonarda, tak jde o poněkud ahistorický zdroj. Konstantin se sice do církevních věcí zapojoval, ale kánon NZ jak jej známe se ustavoval působením Athanasia a synody v Kartagu jestli se dobře pamatuji roku 397 a to bylo dávno po císařově smrti.

Pro srovnání dat bych doporučil Nový biblický slovník vydaný Návratem Domů(www.navrat.cz). Je k zapůjčení i ve větších knihovnách.

K Trojici je jiné téma, kde je Boží jméno Elohím podrobně rozebráno, a proto si myslím, že diskuse zde je zbytečná.

Dóv

Kánon nekánon. Je to pořád dokolečka, ale nikam to nevede tedy abychom se mohli posunout dál. Co je rozhodující, jestli nás k Bohu a Synu přivedlo cokoliv a nebo jen a jen a pouze kánon tedy nám známá bible? Přece všichni se můžeme sjednotit na názoru, že i první informace v bibli nemohl pisatel sám zažít a přesto tomu každý do jisté míry věříme. Proč tomu ano, ale kánonu už s výhradami? Přece pro Boha není nic nemožné, že? V celé historii lidstva jsou nespočetné příklady kdy Bůh použil někoho o koho bychom dnešním žargonem řekli-neopřeli ani kolo tedy jízdní. Jestli jakákoliv a kohokoliv činnost nás vede k Bohu tak proč se tomu bránit. Přece nespočet zkušeností i na tomto fóru ukazuje na přiznání se k tomu, že i působení v řadách SJ bylo v určitých ohledech přínosné (mnozí psali, že to bylo pro ně jakoby se učili číst a psát). Rozhodující je mít svědomí a srdíčko na správném místě a být ostražitý jako Berojští i s vědomím, že přece chybovati je lidské a věřit a mít naději, že boží soudy jsou spravedlivé a milosrdné.

Otázka tohoto tématu zní: Kdo je náš Pán Ježíš Kristus?

Tato otázka už v sobě obsahuje tu nejzákladnější odpověď, že JE a že je PÁN. Tedy JE, byl vzkříšen a JE živý, JE po Boží pravici. Křesťanství není náboženství mrtvého muže a služba jeho odkazu. Ježíš vyřkl celou řadu zaslíbení, celou řadu podrobností, o tom, jak bude s lidmi jednat. Zápis o křesťanském sboru a o tom, jak s křesťany živý Pán po svém vzkříšení jednal, tu není jen tak. Je to vzor, jak to má vypadat. Pán je živý a lze s ním vstoupit do živého vztahu.
Ježíš Kristus je ten, kdo za nás zemřel. Je ten, před kým je třeba se poklonit a komu je potřeba za jeho oběť poděkovat. Je ten, koho bychom měli přijmout, jako svého Pána a poprosit ho, aby nás přijal a poskytl nám své vedení. On je ten, kdo může člověku dát nové srdce, které slyší jeho hlas.
Osobní otázka by mohla znít: stojíš o osobní vztah s Bohem a jsi ochoten, ochotná, nechat se přesvědčit jím samotným? Chceš se s ním setkat? Co všechno jsi ochoten pro to udělat?

Písmo svědčí o nebeském postavení a pravomocích Pána Ježíše Krista
po vzkříšení takto:

1.Bůh vyvýšil Pána Ježíše pro jeho oběť, nade vše. Musí se před ním sklonit každé koleno.
2. Za svoji oběť přijal ohromné uznání také od statisíců duchovních tvorů v nebi
3. Usedl s Otcem na Otcův trůn.
4. Je, a bude, po pravici Všemohoucího Boha navěky.
5. Přimlouvá se u Otce za svaté podle Boží vůle.
6. Přiznává se k věrným před svým Otcem a jeho anděly.
7. Chválí, napomíná, dává vizi i výstrahy církvím; ze svých věrných staví chrám pro svého Boha.
8. Píše jméno svého Boha na ty, kteří zvítězili.
9. Dostává od Boha informace o budoucím dění, aby je mohl předat svým služebníkům.
10. Čeká dokud mu Bůh nepoloží pod nohy nepřátele.
11 .Má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd.
12 .Má klíče od smrti i hrobu.
13. Vidí do nitra i srdce člověka a každému odplatí podle jeho činů.
14. Má titul Pán pánů a Král králů, ale nemá titul Bůh Bohů, který náleží pouze Nejvyššímu Bohu.
15. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy. Bude je pást železnou berlou.
16.Vyhraje bitvu se šelmou, která má deset rohů.
17.Spolu se Všemohoucím Bohem je chrámem a světlem nového Jeruzaléma.
18.Bude tlačit lis hněvu Boha Všemohoucího.
19.Zruší vládu všech mocností a sil.
20.Odevzdá království Bohu a Otci.
21.Bůh Otec zůstává, i po Ježíšově nanebevstoupení Bohem Pána Ježíše Krista.

zbysek napsal:

witness napsal:Máš pravdu, že Ježíš to výslovně jako požadavek neformuloval, ale to přece nemusí znamenat, že to nevyžaduje. Např. v Kristovu předlidskou existenci nevěříme proto, že to Kristus výslovně přikázal, ale protože je to jasné učení Písma a Kristus o ní sám mluvil.

Přesně tak, Bible (i Ježíš) se zmiňuje na více místech o existenci Syna ještě před tím, než přišel na zem. V tomto směru je situace jasná. Bible se také zmiňuje o tom, že Otec je větší než Syn. Ale Bible se zmiňuje i o tom, že Syn je ve zcela vrcholném postavení jak vůči zemi, tak i v nebi. Že je stejné podstaty s Otcem, že Otec je v Synu a Syn v Otci. SJ i vyhranění trinitáři dělají stejnou chybu - vybírají si texty na podporu své představy a ostatní texty ignorují. To není přesné poznání, to je blamáž. A protože jsou texty takto víceznačné, celkem jednoduše mi z toho vychází, že nějakou přesnou představu o vnitřních vztazích v nebi mezi Otcem a Synem po nás Bůh nevyžaduje.

jestli se z Písma dá jednoznačně pochopit, zda Kristus je nebo není Bohem, zda má nebo nemá počátek apod.

Podle mě nedá. Právě proto, že texty jsou víceznačné. Všechny, ne jen ty účelově vybrané. V této věci jsem se mnohokrát modlil, ať mi dá Bůh v otázce důležitosti této věci pochopení. Výsledkem bylo právě zjištění té mnohoznačnosti, tedy ve výsledku, že spory mezi svědky a trinitáři jsou jalové a k ničemu, leda tak pro odlišení pšenice od plevele. Kdo hledá Krista a je jeho následovníkem, nese ovoce lásky. Kdo hledá něco jiného, nese (například) ovoce zarputilých sporů o neprokazatelné nauky.

není-li to z Písma poznatelné a tudíž to není vyžadováno, pak by opravdu bylo jakékoliv rozdělování a rozpor mezi zastánci a odpůrci trojice zbytečné.

Přesně tak. Je to zbytečné a k ničemu, nikoho to nebuduje. Ježíš se vyjádřil naprosto jasně, podle čeho se poznají jeho učedníci. O chápání vztahů v nebi tam není ani slovíčko. Proto můžeme mít u nás v církvi dost odlišné představy na toto téma, a nikoho to nijak nevzrušuje, protože to nevede ke spáse.

S tím mi nezbývá než souhlasit, díval jsem se do ranné církevní historie a jenom jse trnul, když jsem zjistil, kolik zbytečné nelásky tyto spory přinesly. Zvláště problematický je Efezský koncil. Teď nevím, co si mám myslet o Nestoriově odsouzení.

Nestórius bol odsúdený nespravodlivo, veď veľmi dobre poukazoval na nezmysel, ktorý napokon z trojičného učenia vyplynul. Ak je Pán Ježiš Bohom v tom zmysle ako je ním Otec, tak Mária je Bohorodička a dokonca s veľkým B. Všemohúci boh nemôže svoje Božstvo odložiť, ani znížiť. Je Bohom plne a to stále. Mária teda porodila dieťa - Božieho Syna, ktorého nazvú silným bohom, ale kedy? V budúcnosti keď dostane od Boha božskú autoritu a nie ako dieťa.

Ak je Pán Ježiš Bohom v tom zmysle ako je ním Otec, tak Mária je Bohorodička a dokonca s veľkým B.

Marie neporodila "Boha", v Písmu nikde není označena jako "Bohorodička" či "Kristorodička". Kristus se "vtělil" a přišel na zem v těle jako má člověk.

Všemohúci boh nemôže svoje Božstvo odložiť, ani znížiť. Je Bohom plne a to stále.

Nenapadá mne text, že by Ježíš "odložil" božství, Kol 2:9 říká, že je v něm vtělena všechna plnost božství. Spíše se zdá, že jej "oděl lidstvím", vystihuje to verš "v podobě člověka se ponížil"/Fil 2:7.8/. Podle těchto textů můžeme usuzovat, že Kristus nikdy nepřestal být Bohem.

Mária teda porodila dieťa - Božieho Syna, ktorého nazvú silným bohom, ale kedy? V budúcnosti keď dostane od Boha božskú autoritu a nie ako dieťa.

Nevím, zda máš na mysli Iz 9:5 v kralickém znění, v EB je to trochu jinak...
V čem si tu "božskou autoritu" Krista představuješ? Mně osobně se zdá, že "božskou autoritu" měl Kristus k dispozici minimálně po dobu, kdy vystoupil jako Mesiáš již na zemi.(odpouštěl hříchy, dal moc učedníkům nad nečistými duchy,působil mocné činy, učil s mocí), ale je možné, že to bylo již dříve, Písmo o tom mlčí.

Zdravím všechny.

Když se tedy Ježíš vtělil, tak proč podstupoval to martyrium 9. měsícu v lůně Marie? Kovboji, buď tu vysvětli přesně jak si takové vtělení představuješ, nebo ukaž biblicky, kde můžeme takové vtělení pozorovat!

Filipským 2, 6Ačkoli sdílel Boží podstatu,
na své rovnosti s ním netrval.
7Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka,
vzal na sebe lidskou podobu.
8Ocitl se v těle jako člověk,
ponížil se a byl poslušný,
a to až k smrti – k smrti na kříži!

Proto Jan mohl ve svém úvodu v evangeliu napsat, co napsal. Je zvláštní, že to byl právě ap. Jan, a že to napsal v době kdy to skutečně mohl a měl potvrzené opět zase od toho, který se jako člověk vzdal sám sebe, tedy sdílení na Boží podstatě a byl jen služebníkem, poníženým a poslušným. Proto veškeré diskuze, že Bohem byl až po vzkříšení jsou liché.

Když se tedy Ježíš vtělil, tak proč podstupoval to martyrium 9. měsícu v lůně Marie? Kovboji, buď tu vysvětli přesně jak si takové vtělení představuješ, nebo ukaž biblicky, kde můžeme takové vtělení pozorovat!

Jak Ti mám odpovědět na otázky, které bible neřeší? Napadá mne jenom, že Bůh chtěl nějak odlišit toto vtělení, proč se Ježíš narodil jako malé dítě a nevtělil se např. do nějakého čověka.Na světě totiž už existovaly různé filosofické představy, vtělení bohů do lidí, zvířat atd.(viz. třeba vtělování dalajlámů)
Takže mohu odkázat pouze na to, co je v Písmu-Marie počala z Ducha svatého,Kristus prožil na zemi život v podobě těla, jako má člověk, jak spávně píšeš "vzal na sebe lidskou podobu".

Proto veškeré diskuze, že Bohem byl až po vzkříšení jsou liché.

také nevěřím, že by se Bohem stal až po vzkříšení.

yxoxs napsal:Zdravím všechny.

Když se tedy Ježíš vtělil, tak proč podstupoval to martyrium 9. měsícu v lůně Marie?

Kdyby toto obešel, tak by v tomto případě nebyl pravým člověkem, jak o tom svědčí bible.

Zdravím všechny.

Já, ale nepolemizuji nad prenatálním obdobím, ptal jsem se, a přiznám se že ironicky, protože pro mne je výraz "vtělení" spojen s "reinkarnací". A nemyslím si, že by bible toto podporovala.

Ahoj,

v biblickém vnímání není jistě vtělení spojeno s reinkarnací. Zvlášť protože reinkarnace je jako myšlenkový pojem bibli vzdálený.

Nevím zároveň jakým výrazem popsat skutečnost, že Boží syn se stal člověkem než vtělení? Pojem vtělení znamená, že přijal lidskou podobu. Stal se člověkem. No a šlo by pokračovat výše zmíněným oddílem z Filipských. No a některé detaily jsou tajemstvím

Preklad, ktorý použil YXOXS je nepresný, uvádzam preto článok na toto téma:
V tom je práve tá irónia, že text, ktorý jednoznačne vyvracia rovnosť Syna s Bohom Otcom, sa zástancovia trojice snažia použiť na svoju podporu. Ako je to možné? Väčšina prekladov je ovplyvnená názorom prekladateľov, ktorí sa snažili v dôsledku svojej viery v trojicu, upraviť tento text tak, aby podporil rovnosť Božieho Syna s Bohom Otcom. Katolícky preklad uvádza tento text takto: „On hoci mal božskú prirodzenosť, nepridŕžal sa svojej rovnosti s Bohom“(Fil. 2:6). Už prvá časť vety nie je presne preložená, ale neprotirečí pritom kontextu Biblie. Môžeme povedať, že Pán Ježiš mal božskú prirodzenosť, pretože jeho otcom bol Boh. Horšie je to však už s druhou časťou vety, ktorá potom budí dojem, že mať božskú prirodzenosť, alebo podľa presného prekladu podobať sa Bohu, znamená byť mu rovný. Časť vety „úch harpagmon égésato“ – „nepovažoval za vytúženú korisť,“ je tu však preložená v úplne inom zmysle. V texte nie je slovo, ktoré by sme mohli preložiť ako: „nepridŕžal sa“ a ani slovo „svojej“. Slovo „harpagmon“ aj podľa slovníkov neznamená, držať sa pridŕžať sa niečoho, ale skôr niečo negatívne: lúpež, korisť (Grécko-český slovník Václava Pracha str. 88 vyd. z roku 1993). V podobnom duchu hovorí Součkov Grécko-český slovník k NZ: lúpež, korisť (vec už ukoristená i vec po ktorej ukoristení sa túži). Foerster: zisk, ktorý treba využiť (Zv. I-II, strana 87, ods. 472). To všetko je v súlade zo skutočnosťou, že podstatné meno harpagmos je odvodené od slovesa harpazein , ktoré znamená: uchmatnúť, potom lúpiť, plieniť, uchvátiť (Souček, str. 46; podobne Prach, str.88). Handkonkordanz zum Griechischen Neun Testament od Schmollera uvádza 14 výskytov slovesa harpazein a nikdy vo význame: lipnúť držať sa, ale skôr: vytrhnúť, zmocniť sa, uchvátiť. Preto podst. meno odvodené od tohto slovesa musí mať logicky podobný význam: predmet lúpeže, vytúžená korisť, niečo čo je výsledkom zmocnenia sa.
Slovenský evanjelický a tiež aj ekumenický preklad prekladajú Filipanom 2:6 takmer zhodne: „On hoci mal Božiu podobu a svoju rovnosť s Bohom nepovažoval za ulúpenú“(Fil. 2:6). Keď si to porovnáme s doslovným prekladom gréckeho textu, slovo za slovom uvidíme, že slová „a svoju“ v pôvodnom texte nie sú: „hos – ktorý, en – v; morfe – podobe; hyparchón – súc, hoci bol (je to možné preložiť aj za pomoci spojky, pretože je to particípium bez člena); Theú – Boha; úch - nie; harpagmon – vytúžená korisť, zisk ktorý si nikto nenechá újsť; égésato - považovať, pokladať; to enai - byť, jestvovať; isa - rovný; Theó – Bohu“. Po lepšom preskúmaní môžeme vidieť, že doplnením slova „svoju“ tieto preklady vedú čitateľa k tomu, že Ježiš bol rovný Bohu. Nesnažili sa teda upraviť text tak, aby nám urobil pôvodný text zrozumiteľnejším, ale aby neodporoval trojičnému chápaniu. Pridaním spojky „a“ spojili druhú časť vety s prvou tak, akoby aj druhá časť vety bola pokračovaním opisu jeho vysokého postavenia v nebi. Druhá časť vety je však podľa pôvodného textu úplným zvratom oproti prvej. Teraz uvediem preklady, ktoré v porovnaní s doslovným prekladom jednotlivých slov tohto textu sa javia ako najpresnejšie: „Aj keď mal božskú podobu, nepokladal rovnosť s Bohom za žiadúcu korisť“(preklad Žilka); „ktorý hoci bol v podobe Božej, nepokladal rovnosť s Bohom za vytúženú korisť“(preklad Bohuslava Košu - Nový Testament). Prvá časť tohto verša hovorí o veľmi dobrom postavení v ktorom bol Boží Syn v nebi, podobal sa Bohu. Hovorí nám Biblia v čom? Osobne verím, že sa tu nejedná o podobu vo výzore, ale v povahe, z čoho vyplýva aj konanie. V liste Židom je (citát zo Žalmu) o Synovi napísané: „Miloval si spravodlivosť a nenávidel si neprávosť, preto ťa pomazal Boh (bože), tvoj Boh olejom radosti väčšmi ako tvojich druhov“(Žid. 1:9). Syn Boží teda už v nebi uplatňoval spôsoby, ktoré videl u svojho Otca (Ján 8:38) a tak mu bol podobný. List Filipanom je však písaný ľuďom. U ľudí je prirodzené, že keď majú vysoké postavenie, siahajú ešte po vyššom. Pán Ježiš však ukázal opak. Vysoké postavenie mal, ale to ešte vyššie ktoré mal Boh, nepovažoval za niečo, po čom by mal siahať, ale práve naopak ponížil sa, aby oslávil toho, kto bol od neho vyšší.
Správny preklad musí byť samozrejme v súlade aj s kontextom. Pavol píše Filipským kresťanom: „...nič nerobte z hašterivosti a márnej ctižiadosti, ale radšej v pokore iných pokladajte za hodnejších než seba a nehľadajte každý len na svoj prospech, ale aj prospech iných.“ (Fil. 2:3-4). Pavol napomínal kresťanov vo Filipis, aby medzi sebou nesúperili, pretože snaha zdôrazniť seba je u Boha márnosť. Povzbudzuje ich, aby radšej považovali jeden druhého za vyššieho od seba, hoci niektorí z nich, ktorí mali dobré postavenie mohli túžiť po ešte lepšom. Pavol im tu chce ukázať, že viac môžu dosiahnuť, keď sa pokoria a ako príklad použil Krista: „Tak zmýšľajte medzi sebou, ako aj Ježiš Kristus, ktorý hoci bol v podobe Božej, nepokladal rovnosť s Bohom za niečo, čo by mal uchvátiť, ale vzdal sa hodnosti a vzal na seba podobu služobníka“ (Fil. 2:5-6). Tak si všimnime zjavnú spojitosť. Filipania boli v postavení, ako kresťania, Kristovi učeníci. Na základe svojej hriechom poškvrnenej ľudskej prirodzenosti mohli byť ctižiadostiví a túžiť každý pre seba po väčšej sláve a lepšom postavení. A práve tu majú mať zmýšľanie, ako Ježiš Kristus. Ako však zmýšľal Ježiš Kristus? Nepovažoval svoju rovnosť s Bohom za ulúpenú (ekum. preklad)? To by bolo predsa ospravedlnenie najvyššieho postavenia a nie príklad pokory, ktorý potrebovali vidieť kresťania vo Filipis. Ak by bol preklad tohto verša z ekumenickej Biblie správny, čo mali potom kresťania vo Filipis vlastne robiť? Nepovažovať svoje postavenie za lúpež? Im bolo predsa jasné, že ich ku kresťanstvu povolal Boh a o nijakú lúpež z ich strany sa pri tom nejednalo. Oni nepotrebovali ospravedlniť svoju pozíciu. Ich problém bol aby nedávali priechod „hašterivosti (straníckosti, svárlivosti) a márnej ctižiadosti (sebectvu).“ To sú všetko postoje srdca a následné spôsoby jednania, pri ktorých ide o dosiahnutie vyššieho postavenia a nie o obhájenie svojej pozície.
V texte potom nasledujú slová o Kristovom ponížení, pri ktorých je dôležité si všimnúť, že začínajú slovom „ale“. Takže Pán Ježiš „nepovažoval rovnosť s Bohom za niečo, po čom by mal siahať“(Nová Jeruzalemská Biblia), jeho „zmýšľanie“ nebolo teda smerom hore, „ale“ dole: „seba samého vyprázdnil, prijal podobu otroka, stal sa podobným ľuďom“(Fil. 2:7 preklad B. Košu Nový Testament). Ak by sme použili preklad tohto verša z evanjelickej, alebo ekumenickej Biblie: „svoju rovnosť s Bohom nepovažoval za ulúpenú“ potom by nasledujúce slovo „ale“ a to čo je za tým, už nevytváralo kontrast, ako pri správnom preklade. Tak môžeme jasne vidieť, že nepresný preklad nie je v súlade ani s kontextom okolitých veršov.
Je tu ešte jeden aspekt ktorý stojí za pripomenutie. Nemôže byť ten, kto bol splodený, rovný tomu, kto ho splodil a tiež ten, kto má počiatok, nemôže byť rovný tomu, kto je bez počiatku. Už to, že Boh Otec preniesol Synovu existenciu nebeskej duchovnej bytosti do tela Márie, aby sa narodil ako človek nám hovorí, aký je medzi nimi rozdiel. Napokon o tom svedčí aj fakt, že pri sporoch medzi Áriom a Alexandrom nepoužíval Filipanom 2:6 Alexander, ktorý obhajoval rovnosť Syna s Otcom, ale práve Árius, ako dôkaz, že Syn je nižší ako Otec. Texty, ktoré používali títo dvaja učenci je možné si pozrieť v knihe evanjelického teológa Adolfa Harnacka: Dějiny dogmatu (str. 166-169).

List Filipanom je však písaný ľuďom. U ľudí je prirodzené, že keď majú vysoké postavenie, siahajú ešte po vyššom. Pán Ježiš však ukázal opak. Vysoké postavenie mal, ale to ešte vyššie ktoré mal Boh, nepovažoval za niečo, po čom by mal siahať, ale práve naopak ponížil sa, aby oslávil toho, kto bol od neho vyšší.
Správny preklad musí byť samozrejme v súlade aj s kontextom. Pavol píše Filipským kresťanom: „...nič nerobte z hašterivosti a márnej ctižiadosti, ale radšej v pokore iných pokladajte za hodnejších než seba a nehľadajte každý len na svoj prospech, ale aj prospech iných.“ (Fil. 2:3-4). Pavol napomínal kresťanov vo Filipis, aby medzi sebou nesúperili, pretože snaha zdôrazniť seba je u Boha márnosť. Povzbudzuje ich, aby radšej považovali jeden druhého za vyššieho od seba, hoci niektorí z nich, ktorí mali dobré postavenie mohli túžiť po ešte lepšom.

Biblický křestane, tenhle tvůj příspěvek se nepovedl, ba naopak ap.Pavel zdůraznil, aby každý smýšlel o sobě míň než druhé,
a porovnal postavení Ježíše s Bohem Otcem.
Vidno, lidé jsou si všichni rovni, a přece se máme chovat druhé za větší a neuchopit kořist být s nimi roven jako v případě Ježíše s Otcem.

Nuže, pokud je Ježíš opravdu menší, jak praví Bible, je opravdu menší, nepřekvapuje mne, neboť Ježíš je Přesný obraz Boha Otce, a dle Iz.9:6,7 sám Věčný otec a Silný Bůh, ukazuje, že jím je to proto, že Ježíš pochází přímo od Otce, od Otce dostává VŠE, co má, prostě VŠE nechal na Synu
z toho vyplývá, alespoň si myslím, že je zplozen Bůh jednorozený úplně podobný Bohu Otci, zplozen to proto, aby mohl Bůh skrze Syna tvořit vše a v Synu mohl se pohybovat skrze Ducha kam chce.
Strom vydá ovoce, ovoce tudíž menší než strom a přece ovoce znázorňuje, reprezentuje, ukazuje strom, který vyživuje ovoce a ovoce jako prostředník dává život všem, tvoří, se přeměnuje, aby ukázal všem tvorům totožnost Otce v Synu.
Vidno, Syn právem Bůh sic menší je Bůh jako Otec s Otcem díky Němu roven co se týče podstaty.

yxoxs napsal:Zdravím všechny.

Já, ale nepolemizuji nad prenatálním obdobím, ptal jsem se, a přiznám se že ironicky, protože pro mne je výraz "vtělení" spojen s "reinkarnací". A nemyslím si, že by bible toto podporovala.

Ono je otázkou jak si ono vtělení představujeme, řecký text totiž zdánlivě může zavádět, poněvadž vyvolává zdání jakési metamorfózy, jak si to například mylně představují SJ, že se archanděl Michael metamorfoval do člověka Ježíše a vzkříšení byla metamorfóza nazpět do duchovní bytosti, což je však vyložený nesmysl. Musíme mít na paměti, že autoři NZ přemýšleli hebrejsky a za druhé, že v té době byla LXX zcela běžně používaná. V Jn 1,14 KAI HO LOGOS SARX EGENETO což se obvykle překládá A SLOVO SE STALO TĚLEM, to pak vyvolává dojem jakési metamorfózy. Se slovem egeneto je tu potíž, pochází z řeckého slovesa gignomai, které znamená stávat se, rodit, vytvářet. T tomu musím poznamenat, že hebrejština používá sloveso být velice úsporně. Vůbec ho nepoužívá ve funkci spony. Pokud se sloveso být v řeckém textu neobjevuje, překladatelé LXX ho s požadavky řecké gramatiky doplňují. Tato skutečnost má velký význam pro pochopení některých Janových formulací. Tam, kde hebrejština sloveso být používá, překládá ho LXX nejčastěji slovesem gignomai. A to zváště, následuje- li po hebrejském být částice le. Částice le naznačuje směr nebo záměr, doslova bychom to mohli vyjádřit jako šipku. Je téměř jisté, že řecký text, který čteme, byl původně původně apoštolem Janem formulován hebrejsky. Pak v původní formulaci chybí skutečnost, že se něco stává. Nejedná se tedy o žádnou metamorfózu duchovní bytosti nebo dokonce Boha jak se někteří domnívají, ale o bytostné sjednocení nestvořeného souvěčného Božího Slova a naprosto zváštním způsobem od Boha utvořeného ( bez semene muže), naprosto pravého člověka, posledního Adama, Božího Syna Ježíše. Pro toto zvláštní početí( poněvadž bez semene muže, tak jde o naprosto fungl nové stvoření), byl tento nový Adam uchráněn dědičného hříchu a mohl být tedy bez naprostého hříchu, což u jiného normálně narozeného člověka není vůbec možné. Při zvěstování anděla nedošlo jenom od Ducha svatého k tomuto zcela zvláštnímu početí( fungl novému stvoření), ale i k bytostnému sjednocení tohoto nově počatého člověka se souvěčným nestvořeným Božím Slovem do jedné osoby, osoby Božího Syna Ježíše Krista. Toto nemá s reinkarnací vůbec nic společného. Doufám, že se mi podařilo popsat skutečnost vtělení srozumitelně.

Ještě jsem jsem chtěl dodat, že souvěčné nestvořené Boží Slovo není vůbec žádná svébytná duchovní bytost jak se někteří naprosto mylně domnívají. Jedná se o zváštní projev Boha, dalo by se říci , že je to v podstatě Bůh sám, ale odlišný od Otce, ve Starém zákoně se o tom dá nalézt celý kopec důkazů.

Biblicky krestan napsal: Texty, ktoré používali títo dvaja učenci je možné si pozrieť v knihe evanjelického teológa Adolfa Harnacka: Dějiny dogmatu (str. 166-169).

To sis našel opravdu toho nejfundovanějšího teologa. Liberální teolog Adolf Harnack, aby obhájil své vývody a mohl prokázat falešnost učení o Božství Kristově, zavrhl pravost Janova evangelia a vyřadil ho z bible.