Jsem, který jsem-je to jméno Ježíše?

Dědo, píšeš:
Domnívám se, že ovoce Ducha, nejsou jen planá slova, ale skutky. Jsou to skutky víry. Ve víře mají svůj základ a víra, má svůj základ v poznání

Takže, si ty tvoje myšlenky zformuluju: říkáš, že na základě poznání máme víru a ta víra se projevuje skutky, které jsou ovocem Ducha.
Připomíná mi to trochu židovský systém a hodně systém SJ.

Židovský národ na základě poznání Boha, který se tehdy projevoval viditelně, měl víru, že je Božím lidem a vede je JHVH. Tím, že dodržovali Zákon projevovali tu víru skutky. V podstatě mohli dodržovat zákon a nemuseli to brát srdcem, ale lepší bylo, když je k těm skutkům nevedla jenom litera zákona, ale i srdce, které mohlo projevovat vlastnosti jako dobrota, mírnost atd. dnes je známe jako ovoce Ducha. Bylo to pochopitelně lepší, protože Bůh odjakživa zkoumá srdce. Také, když přišel Kristus a změnil úplně systém uctívání ti, kteří uctívání podle Zákona nedělali povrchně, ho zřejmě přijali. Chápali to jako osvobození z uctívání povinnými skutky Zákona a mohli stavět na uctívání srdcem. Těm druhým, když bylo toto uctívání zrušeno, nezbylo nic, tak si ty pohnutky srdce buď musili vypěstovat nebo Krista asi nepřijali.

Když to analogicky převedu na SJ, je to typicky židovský přístup k Bohu a uctívání. Viditelné projevy Boží přízně vidí ve vzrůstu a požehnání od něho (růst organizace, různé davové zážitky). A tak dodržují v podstatě "zákony" od VRO a projevují svou víru, kterou si vybudovali na základě poznání, skutky, zejména kazatelskou službou. To vše se dá dělat v podstatě zase povrchně, nebo ze srdce. Jenže dnes nemáme jen "starý zákon" ale také "nový zákon" a tam v dopise Galaťanům je "ovoce Ducha", a protože s tím Duchem je u SJ problém, tak na tom ovoci "pracují" většinou sami. Podle toho pak ta úroda vypadá!
Mám pocit, že SJ by potřebovali, aby přišel Kristus a osvobodil je z útlaku Zákona (nebo spíš VRO?). Ale Kristus tu už byl a systém uctívání už změnil. Tak proč se vracet zpět k ubohým věcem. Gal. 4:9 a lopotit se nadarmo.
V Bibli čtu o víře, že je to dar od Boha. A dokonce, že Bůh každému uděluje určitou míru víry. (Řím.12:3-6) Také se tam píše o různých darech Ducha svatého. O darech Ducha je psáno i v 1. Kor.12. a 13. kapitole a je tam, že budou fungovat dokonce i dnes! V 1.Kor.13:10 se totiž píše: "Proroctví pominou, jazyky přestanou, známost pomine, neboť poznáváme jen částečně, prorokujeme jen částečně, ale až přijde dokonalost, pomine vše, co je částečné." Myslím, že "dokonalost ještě nepřišla" tudíž dary nepominuly.

Konečně se dostávám k tomu, že mám pocit, že dnes je nejdůležitější pochopit Kristovu oběť a duchovní rozměr té věci a to úplně jinak, než se o tom psalo v příručkách SJ. Že to totiž opravdu nejdřív zahrnuje přijmout svatého Ducha. Teprve potom můžeme mít to přesné poznání, nebo spíš pochopení Krista. Když se k tomu "poznání" jenom pročítáme, je to poznání založené na liteře a ne na Duchu.
Jsem na tom jako ty, taky se pořád k tomu všemu pročítám, ale modlím se a těším se, až působení Ducha pocítím ještě víc.
Promiň, že to bylo delší psaní, nějak mám problém to napsal stručněji.

Queensi, píšeš:
Je zde patrný i lidský faktor, jak to vyplívá z 6. a 7. verše, že?
6 Proto, jak jste přijali Krista Ježíše jako Pána, tak v něm choďte -
7 zakořenění a budovaní v něm a utvrzovaní ve víře, jak jste byli naučeni, rostouce v ní s díkůčiněním.

To máš určitě pravdu. Nechtěla jsem lidský faktor úplně popřít a poznání už vůbec ne. Jde mi jen o to, že pravé poznání je možné jen skrze svatého Ducha.

Cituješ:
Koloským 2, 1 Chtěl bych, abyste věděli, jaký zápas podstupuji za vás a za ty, kteří jsou v Laodikeji, i za všechny, kdo osobně neviděli mou tvář:
2 aby jejich srdce spojená v lásce byla potěšena, a to k veškerému bohatství plné jistoty porozumění, k poznání tajemství Boha - jak Otce, tak Krista,3 v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Zrovna tady se mi zdá úplně nutná pomoc svatého Ducha.
Bez něho nemůžu mít "plnou jistotu porozumění, k poznání tajemství Boha - jak Otce, tak Krista".
K odhalování Božích tajemství nikdy nedocházelo bez pomoci Božího Ducha, aspoň si to myslím.

Nemám ráda lehkověrnost, proto to tak zkoumám. Jen si myslím, že se nemůžu začít poznáním ale spíš svatým Duchem.

Tedy domnívám se, že před přijetím pomocníka Ducha svatého musí předcházet poznání a víra, ale ne opačně. Tak to momentálně chápu já.

Proto asi byla nejdřív výzva "jděte do celého světa a oznamujte" Oznamování přineslo, poznání něčeho, a teprve potom mohl člověk v to poznané uvěřit a udělat rozhodný krok..

Jinak, co se týká té podobnosti v poslušnosti zákona Mojžišova a VRO, proti tomu bych nic neměl. Byl takový požadavek. Byla a je to jejich věc a odpovědnost. Slouží svému pánu.
I my posloucháme zákon. Kristův.

Queensi, máš pravdu když píšeš:
Po dobu kdy s učeníky byl Pán Ježíš na zemi tak toho pomocníka nepotřebovali, protože měli to poznání zprostředkované přes Božího syna. Ale v momentě kdy od nich odešel, čekali na splnění slibu, že dostanou pomocníka Ducha svatého.

Právě podle toho si myslím, že poznání by mělo být zprostředkované přes Ducha svatého. Ale máš pravdu i v tom, že předtím, než ho prosím o pomoc, musím určitě mít nějaké poznání, jinak bych ho ani neprosila. To je jasný. Ale myslím si, že ty složité duchovní pravdy, o kterých se semtam dohadujeme, nemáme šanci pochopit bez pomoci Ducha, že Bible sama nestačí.

Dědo, píšeš
Proto asi byla nejdřív výzva "jděte do celého světa a oznamujte

To určitě máš pravdu. Tenkrát bylo potřeba říct lidem o Kristu, celou tu odhalenou pravdu o jeho oběti, prostě poselství O Kristu a Božím království. Dneska je situace nejspíš jiná, dnes téměř celý svět o Kristu ví, tak to poselství typu SJ asi nemá úplně tak smysl. Možná v ateistické zemi trochu jo, že to lidi trochu rozpřemýšlí směrem k Bohu. Ale celkově je asi potřeba, aby lidé pochopili asi to, že mohou vejít do kontaktu s duchovním světem - myslím s Kristem, svatým Duchem a měli by taky asi vědět o naději, která je pro ně připravena, o které mluvil Kristus.
Asi to, co si tu můžeme doplnit tady, protože u SJ jsme se to nedozvěděli.

poselství O Kristu a Božím království. Dneska je situace nejspíš jiná, dnes téměř celý svět o Kristu ví, tak to poselství typu SJ asi nemá úplně tak smysl.

Většina lidí chápe poselství o Kristu
v podobě křížku na krku a nebo vánočního Ježíška.

Skus se ptát lidí, co o tom vědí.

Toto poselství (evangelium) dnes nešíří jen SJ, ale mocně se na něm podílí většina církví.

Je to tak stanoveno. Musí to být, jako když Ježíš ukazoval "v proroctví je o mě psáno"...také to tak muselo být.

Matouš 24:14 A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

Dědo,
jasně, s tím se ani nedá nesouhlasit. Já myslela, to co říkají SJ okolo toho evangelia, jak jsou jediní správní a tak., to podle mě nemá cenu, ale o Kristu když bude víc informací, bude dobře.
Přesně jak píšeš: toto evangelium o království, to je přesně to, co je dobře šířit.

Teraz ešte trochu k téme Jahve vs. Ježiš.
Iz 51,5 Moja spravodlivosť je blízko, moje spasenie vyjde a moje ramená budú súdiť národy, na mňa čakajú ostrovy a nadejú sa na moje rameno. Toto hovorí Boh Jahve. Starý Zákon nám ako sudcu predstavuje Jahveho, Žalm 9,5 Lebo ty si sa ujal môjho súdu a rozriešil si môj spor, zasadol si na trón ako spravodlivý sudca. Pozrime sa však do Nového Zákona, kto bude sudcom Jan 5,22 A Otec nikoho ani nesúdi, ale všetok súd odovzdal Synovi. Teda to bude Syn ktorý bude súdiť. Otec teda nikoho nesúdi. Ale Jahve je sudca. Otec nie je sudca, ale Syn je sudca. Môžeme veľmi ľahko vidieť, že Ježiš je identifikovaný s Jahvem. Iná možnosť nie je. Syn bude súdiť aj skrze Ducha, ktorý "všetko skúma" 1. Kor 2,10. Jahve ďalej hovorí, že na Neho a na Jeho rameno čakajú ostrovy. Je to podobné, ako v proroctve Malachiáša 3,1 A príde náhle do svojho chrámu Pán, ktorého hľadáte a Anjel zmluvy, po ktorom túžite.. Pán - Jahve, ktorý mal prísť do svojho chrámu, mal byť zároveň aj anjelom zmluvy. Tak isto Ten, na koho čakajú ostrovy (Iz. 51,5) a Ten na koho sa nadejú (Jeho rameno), je Ten istý. Z uvedeného môžeme mať takmer dojem, akoby boli totožní. Tak výrazne je v Biblii ukázaný úplný obraz Otca v Synovi.

Syn je "ramenom", alebo "pravicou" Jahveho. Potvrdzujú to aj mnohé Biblické verše Žalm 89,14 Ty máš rameno s hrdinskou silou, mocná je Tvoja ruka, vyvýšená je Tvoja pravica. Iz 48,13 Veď moja ruka založila zem a moja pravica rozopäla nebesia. Kto je Stvoriteľom neba a zeme? Podľa listu Hebrejom 1,10 a Jána 1,3 je to Boží Syn - Pán Ježiš. On je rameno, v ktorom spočíva Jahveho sila, Žalm 89,11 ...ramenom svojej sily, si rozptýlil svojich nepriateľov. Jahve je ten Iz 63,12 ktorý dal, aby išlo rameno Jeho veličenstva, po pravici Mojžišovej. Kto išiel po pravici Mojžišovej? Boh, ktorý tam bol prítomný v Synovi, ako Anjel Jahveho, alebo samotný Jahve (2 Moj 14,19 porovnaj s 2 Moj 13,21)?
Iz 53,1 Kto uveril našej zvesti? A komu bolo zjavené rameno Jahveho? Z kontextu 53. kapitoly je jasné, že tým ramenom, o ktorom je celá táto kapitola je Mesiáš. Iz. 52,10 Jahve obnažil rameno svojej svätosti pred očami všetkých národov, a uvidia všetky končiny zeme spasenie nášho Boha. Boh poslal svojho Syna a tak sa dal poznať všetkým národom, ako Spasiteľ.

Žalm 98,1 Spievajte Jahvemu novú pieseň, lebo učinil divy. Pomohla Mu Jeho pravica a rameno Jeho svätosti. Ako tomu rozumieť? Pomohol niekto iný Bohu? To je predsa vylúčené. Tou pravicou je Pán Ježiš, ktorý nemôže byť iným Bohom, lebo ako hovorí Izaiáš 45,22 ...iného už niet.
Iz 40,10-11 Hľa Pán Jahve príde ako mocný a Jeho rameno Mu bude panovať...pásť bude ako pastier svoje stádo, svojím ramenom zhromaždí jahňatá... Podľa 1 Kor 15,25 bude kraľovať Pán Ježiš. On zhromaždí aj ovečky do svojho ovčinca (Ján 10,9-16). Môže byť ešte jasnejšie zobrazená jednota Otca so Synom? Koho budeme chváliť, keď budeme chváliť Božiu pravicu (rameno)? No predsa samého Boha! Ján 5,22-23 Veď Otec nikoho ani nesúdi, ale všetok súd odovzdal Synovi, aby všetci ctili Syna tak, ako ctia Otca. Tak ako ctíme Boha Jahve máme ctiť aj Syna, aj Otca. Ide tu len o obraz, ktorý ale úžasným spôsobom vystihuje jednotu Otca a Syna.

Izaiáš 62,8 hovorí: Jahve prisahal na svoju pravicu a na rameno svojej sily. Pritom v Liste Hebrejom 6,13 je napísané: Keď totiž Boh dával Abrahámovi zasľúbenie, keďže nemal na koho väčšieho prisahať, prisahal sám na seba. Ak teda rameno Jahveho identifikujeme so Synom, tak jasne vidieť, na koho Jahve prisahal. Takže keď prisahal na svoje rameno, neznamená to, že by prisahal na niekoho iného, ale na svoj dokonalý obraz, ktorým je Syn. Tak prisahal vlastne na seba samého. Pretože väčšieho niet a na menšieho by neprisahal. Z uvedeného sa nám môže zdať, ako by bol Syn súčasťou Otca. Tak dokonale je Otcove Božstvo zobrazené v Synovi Ján 1,18 Boha nikto nikdy nevidel, jednorodený Boh, ktorý je v lone Otcovom ten (Ho) zobrazil.

To len tak, na premýšľanie nedeľného večera. Ak však rameno Jahveho nepredstavuje preexistenčného Krista, tak ma na to upozornite.

Toto poselství (evangelium) dnes nešíří jen SJ, ale mocně se na něm podílí většina církví.

To je pravda,ale toto evangelium někdo přijme v očích Svědků jen tehdy,pokud začne s nimi studovat a později vstoupí do jejich řad.Evangelium v podání SJ dnes bohužel vidím spíš jako berličku,která má dopomoci k přísunu nových "nevědoucích" ovcí,které budou matku organizaci s "láskou" podporovat.Podle SJ prakticky nepřijímá člověk evangelium,pokud nespěje k tomu,aby se stal SJ,což je samo o sobě pro myslícího člověka dost podezřelé...

Je smutné že i dobrá zpráva se dá zneužít v prospěch různých církví,k podpoře jejich panování nad lidmi,ale má to tak být.

Jsou různé způsoby "kázání" evangelia. U SJ je to spíše nábor do jejich řad, pod rouškou evangelia...

Co se týká Štefanových úvah "na neděli", nespojoval bych Otce a Syna v jedno a totéž, kdyby něco takového bylo tady na zemi, taky by táta byl jeden jedinec a syn druhý. Jen by se o nich říkalo "ten kluk, jakoby otci z oka vypad".
Nahoře se říká něco podobného, jenže slovy "já a Otec, jedno jsme".

Hvězdlický:

Co se týká Štefanových úvah "na neděli", nespojoval bych Otce a Syna v jedno a totéž,

Pán Hvězdlický, keby som spájal Otca a Syna v "totéž", tak by som bol v očiach Cirkvi heretik, lebo Cirkev učí "Otec je iný, Syn je iný, Duch svätý je iný". My sa tu snažíme dopátrať, či nie Syn je Otec, to je jasné, ale či Syn je Jahve. V tejto súvislosti ma napadá text, ku ktorému by som chcel počuť Váš komentár.
Iz 40,3 Čuj ! Ktosi volá: "Na púšti pripravte cestu Pánovi. Vyrovnajte na pustatine chodník nášmu Bohu!

Mk 1,3 Hlas volajúceho na púšti: "Pripravte cestu Pánovi, vyrovnajte mu chodníky!"

Izaiáš predpovedá, že ktosi bude volať "pripravte cestu Pánovi, nášmu Bohu".
Evanjelista hovorí, že je to Ján Krstiteľ ktorý toto volá. Kto je ten Pán a Boh ktorému máme pripraviť cestu a vyrovnať chodníky? Jahve alebo Ježiš?

Ptáš se mne jak malého kluka. No nevadí. Odpovím otázkou. Kdo měl přijít? Koho očekávali? Jehovu a nebo Mesiáše?.

Že se o Synu mluví jako o Bohu, neznamená, že je totožný s Otcem, ale jak katolíci říkají (je to pro mne od nich novinka) "Otec je iný a Syn je také iný".

Podle Kristových slov "odcházím k svému Bohu" je zřejmé, že jeden Bůh má absolutní moc a druhý Bůh (Syn) je mu podřízen...

Pán Hvězdlický, Váš názor o tom, že jeden Boh je pravý ten druhý (Ježiš) je menej pravý, jeden je nadradený a ten druhý je podradený už poznám a vnútorne s ním nesúhlasím, lebo podľa mňa neodzrkadľuje posolstvo Písma. Ale na toto som sa nepýtal. Chcel som vedieť niečo iné. Takže ešte raz sa pýtam (a vôbec nie ako malého kluka), o kom hovorí Izaiáš? O Bohu Jahve, alebo o Bohu Ježišovi? Pre mňa tento text nerobí problém, lebo v súlade s Písmom verím, že novozákonný Ježiš je starozákonný Jahve. (okrem Boha Jahve niet spasiteľa kontra Ježiš je pravý spasiteľ sveta, Boh Jahve je náš sudca kontra Otec nesúdi nikoho, ale súd odovzdáva Synovi)
Ale chcel by som vedieť ako je to pre Vás. Z Vašej odpovede sa dá vytušiť, že si myslíte, že Izaiáš hovorí o tom menej pravom Bohu Ježišovi. Ja si len chcem byť istý, či to tak naozaj je. Ako tento text znie v NS?

Queens mě ušetřil práci s pracným vysvětlováním Štefanovi, jak to chápu já.

Rozumím tomu přesně tak, jak popisuje Queens...

queens:

Já bych v tom až tak neviděl problém. Na mě všechno působí tak, že v Písmu se nikdy Bůh neprojevoval osobně, vždycky v zastoupení.

Z časti by som súhlasil, ale nie celkom. Čo napríklad Jakubov boj s Bohom?

Proto si myslím, když se píše, že volající na poušti podněcuje k přípravě cesty pro Boha, tak neočekávám, po zkušenostech z Písma, že se objeví Bůh osobně, ale opět v zastoupení.

V tejto súvislosti ma napadá iný text Iz 43,10, kde Jahve hovorí o služobníkovi, ktorého pošle, a ktorý ľuďom má zjaviť, že je to vlastne on, ...a môj sluha, ktorého som si zvolil, aby ste vedeli a uverili mi a pochopili, že som to ja,...
Hovorí o sluhovi, človekovi, Ježišovi Kristovi, skrze neho ľudia budú vedieť, uveria a pochopia, že je to sám Boh.
A propo, Vaša špecialita, stále som nepočul odpoveď, či Izaiáš hovorí o Bohu Jahve, alebo o "b"ohu Ježišovi?

Jenže, Queensi, konkrétně znovuzrození není neosobní setkání s Bohem. Při znovuzrození totiž člověk obdrží "ducha přijetí za syny, a tímto duchem voláme: "Abba, Otče!" Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti." (Římanům 8:15-16) Buď si toho člověk je vědomý nebo ne. Chceš-li, Duch Boží je ten králův posel, ale i tak se s ním Tvůj duch setkává osobně a ne neosobně.

Podívej, Queensi, já jsem Ti nepotvrzoval, že jsi znovuzrozený, jen jsem Ti na příkladu toho znovuzrození, o němž se Písmo zmiňuje, chtěl ukázat, že to není tak, jak jsi napsal:

Na mě všechno působí tak, že v Písmu se nikdy Bůh neprojevoval osobně, vždycky v zastoupení.

Jestliže budeš Pána Ježíše Krista a Ducha svatého stále považovat za něco jiného, než Boha, tak se Ti to tak bude jevit stále. Pokud se však člověk opravdu narodí "z vody a ducha" (Jan 3:5), začínají se mu některé věci jevit naprosto jinak.

Queensi, Tvou svobodu Ti neberu, stejně jako se Tě nesnažím nutit k tomu, abys uvěřil lžím. Znovuzrození totiž není lež, ale skutečnost, o které svědčí Písmo.

Skrze popírání Trojice v jakékoliv podobě a zpochybňování nároku Božího Syna na jméno JHVH se však nikdo nestává novým stvořením, a mám za to, že Ti, kdo to popírají a zpochybňují, nemohou svědčit o opaku. Kdybys totiž mohl svědčit o opaku, jistě bys to již dávno udělal. Samotné slovo je totiž mocnější, než si zřejmě uvědomuješ.

Obyčejné slovo, stejně jako vytvoření názoru na základě slova, však může udělat mnoho dobrého, ale zrovna tak může napáchat mnoho zlého.

Jenže znovuzrození je výsledek jednání a čekání na Boží milosrdenství, které nepřichází obvykle pouze tam, kde se to nečeká a zpochybňuje nebo kde se vstup do Božího království řeší jiným způsobem.