Duše - co to je podle Bible?

No to je dobrý postřech Quearo !
Zkrátka je rozdíl číst Bibli lidskýma očima ( duší ) , než-li Pánovýma ( oživlým duchem )

P.S. Já jen abysme zústali u tématu

Pro doktorku White:

Souhlasím, že biblický text rozlišuje mezi duchem a duší, respektive tím, kdy má být použito slovo duše a kdy duch. Nicméně nemyslím si, že by ty dva slova vůbec nebyly spojovány dohromady. Důkazem je právě text, který jsi sama použila. V Hebrejcům 4:12 je totiž napsáno, že slovo Boha „proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku“. Jinými slovy, slovo Boha rozděluje to, co jinak patří k sobě. Součástí hmotné části člověka je přece jak kloub, tak morek (obojí je součástí těla), a součástí nehmotné zase duch a duše.

Když tedy apoštol Pavel vybízí: „A ať jsou váš duch a duše a tělo zachovány v každém ohledu zdravé a bezúhonné …“ (1.Tesaloničanům 5:23), nerozebírá ani tak to, kolik složek člověk má, jako spíše to, na co si máme dát pozor. Ten důraz zvlášť na duši a zvlášť na ducha je pochopitelný, když si přečteme nejen 1.Korinťanům 2:14, ale i následující verš. Ve 14. verši je totiž řeč o hmotném člověku (doslova však duševním) a v 15. verši o duchovním člověku. Duševní člověk je ten, kdo myslí jen na svou duši a je tedy soběstředný, kdežto duše duchovního člověka hledá vedení u Boha a je tedy otevřená pro působení Ducha Božího. Někdy je však rozpor mezi našim duchem (směřování k Bohu), duší (péčí o své zájmy) a tělem, které nás vede „do zajetí zákona hříchu“ (Římanům 7:23).

Tak s tím by se dalo i trochu souhlasit..

˛Jakub 2:26 Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Tento text mluví o dvou složkách. Ta třetí, duše, tam není. Protože, tělo je mrtvé.
Není tedy třetí složkou. Touto třetí složkou bylo ve spojení těla plus duch. Za živa. Bylo duší. Živou lidskou, nebo zvířecí bytostí (duší),

Ahoj Martine!
Také s tebou souhlasím, proto píšu : "duše je duchové podstaty"
Opět laicky řečeno : duše a tělo je zdravé, vládne-li jim Pánem oživlý duch . Pak snad teprve můžu použít onen moderní výraz : "jsem v harmonii"
To rozdělení ducha a duše jsem zvýraznila pro ty, co jsou pod tlakem hereze, že existuje vlastně jenom duše.

P.S. Přátelé v tomto případě mně neberte za každé slovíčko, jak jsem předeslala - téma je velice obtížné, tak se ho snažím kreslit vodovkama

Dr.White,
díky. Asi potřebuju vaše "laické" slovo. Nějak mi to po vašich komentářích líp doklapává. Zatím nevím sice, jestli vždycky na správné místo, ale to se uvidí.
Teď mě napadlo, že duše byla vlastně stvořena tak, aby pracovala v souvislosti s Božím duchem. Při jeho absenci se stává Bohu nepodobnou a tudíž bližší zvířátkům. (I když zvířátka mám ráda, takhle blízko bych jim být nechtěla)

A víte že jo ?
Můžeme se pyšnit na to, že jsme obrazem Boha. Máme ducha a to zvířátka opravdu nemají.

4. Mojžíšova (Numeri) 31:28 A vezmeš díl na Hospodina od mužů bojovných, kteříž byli vyšli na vojnu, jednu duši z pěti set, [buďto] z lidí neb z hovad, neb z oslů, neb z ovcí.

3. Mojžíšova (Levitikus) 11:46 Toť jest právo strany hovada, ptactva a všeliké duše živé, kteráž se hýbe u vodách, a každé duše živé, kteráž se plazí na zemi,


˛Kazatel 3:21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?


Mojžíš píše, že i hovada jsou duše (živí tvorové, bytosti)

A kazatel dodává, že neví přesně, jestli lidský duch odchází k Bohu a hovadí duch do země,

Podstatné ale je, že duše, je každý tvor, člověk i zvíře, a ducha (osobnost) má jak člověk, tak i zvíře.

Rozdíl je jen v tom, že pouze člověk byl vytvořen k božímu obrazu (v souladu s jeho budoucím záměrem) a proto lidsdký duch se vrací k Bohu, kdežto zvířecí duch (osobnost) při smrti zaniká. Přestane tedy existovat zvířecí duše (bytost) i její duch (osobnost)...

Tak to je podle Písma těch pět a pět prstů = deset.. Určitě někdo zdůvodní, že je jich jedenáct...(Na jedné ruce 10, 9, 8, 7, 6 a pět na druhé, je jedenáct..)

Dědo, píšeš

Podstatné ale je, že duše, je každý tvor, člověk i zvíře, a ducha (osobnost) má jak člověk, tak i zvíře.

To se mi zdá, že je ale jinak.
Ty tu řešíš rozdíl mezi duší a duchem, duší říkáš že všichni jsou a ducha všichni mají. To je pořád to jedno pojetí. A to myslím není tak úplně jasné, vzhledem k předešlým úvahám.
Přitom by takhle ale mezi zvířetem a člověkem nebyl vůbec žádný rozdíl a lidi jsou přece, na rozdíl od zvířat, k obrazu Božímu.
Takže bych řekla, že duší opravdu jsou všichni (nebo ji mají, to bych už nijak nepitvala) ale ducha mají lidi, ale u zvířat se mi to dost nezdá.
Protože si myslím, že duše každého tvora, ať člověka i zvířete, má něco společného s osobností (u lidí je to jasně patrné,že jsme každý jiný, každý je originál, ale je to vidět i u zvířat - každé je přece jiné povahou, poznáš svého psa nebo kočku i když bude vypadat úplně stejně než druhý).
A duch, si myslím, má zase něco společné s Bohem, vztahem k němu. To je rozdíl mezi člověkem a zvířátkem, to je to, čím je člověk podobný Bohu. Že jeho duše spolupracuje s duchem.

Ty tu řešíš rozdíl mezi duší a duchem, duší říkáš že všichni jsou a ducha všichni mají. To je pořád to jedno pojetí. A to myslím není tak úplně jasné, vzhledem k předešlým úvahám.

Naštěstí debatíme o úvahách a netvrdíme své omyly...
Podle mne je rozdíl, jestli mám kabát a nebo, jsem kabátem...

Psal jsem, že to neříkám já, ale uvedené texty, které jdou spočítat i jako "jedenáct prstů", ale nebude to pravda,..

Přitom by takhle ale mezi zvířetem a člověkem nebyl vůbec žádný rozdíl a lidi jsou přece, na rozdíl od zvířat, k obrazu Božímu.

K obrazu Božímu, nechápu jako. že jsme mu z oka vypadli, ale že odpovídáme jeho představě a záměru. (obraz= plán, projekt, předsevzetí a ne podoba, vzhled)
Člověk, byl na rozdíl od zvířete, vytvořen se schopností a darem věčného života.
Za žádné zvíře Ježíš neobětoval život. (aby se mohl uskutečnit plán stvořitele) Takže, to je ten rozdíl. Věčný pozemský život..

Dědo,
já ti rozumím, jak to myslíš.
Mně se ale pořád zdá nějak logičtější, že jsme k Božímu obrazu tím, že jsme schopni duchovního života. Takže když si půjčím tvojí větu:

Člověk, byl na rozdíl od zvířete, vytvořen se schopností a darem věčného života.

tak bych to spíš napsala takto:

Člověk byl na rozdíl od zvířete vytvořen se schopností a darem duchovního života.

Co ty na to? Je ti to přijatelné?

Protože ten věčný pozemský lidský život se vlastně liší od toho zvířecího jen v čase, v délce, ale lidský duchovní život se liší v kvalitě, ve způsobu, nebo druhu. Prostě je totálně jiný.
Taky se mi zdá, že ten pozemský život, ač věčný, není zas tak podobný Bohu a jeho životu (nebo existenci), ale ten duchovní ano.

Jsem rád, že se do tématu „duše“ vložily i sestry se svým „laickým slovem“. Stále mám však problém s tím dědovým počítáním. Odvolává se např. na Kazatele 3:21, z něhož vyvozuje:

Podstatné ale je, že duše, je každý tvor, člověk i zvíře, a ducha (osobnost) má jak člověk, tak i zvíře.

Rozdíl je jen v tom, že pouze člověk byl vytvořen k božímu obrazu (v souladu s jeho budoucím záměrem) a proto lidsdký duch se vrací k Bohu, kdežto zvířecí duch (osobnost) při smrti zaniká. Přestane tedy existovat zvířecí duše (bytost) i její duch (osobnost)...

Ať totiž počítám, jak počítám, podle mého názoru totiž Kazatel nic ohledně rozdílu mezi zvířecím a lidským duchem netvrdil, jen se ptal. Myslím, že chtěl spíše upozornit na to, že se nemáme zabývat rozdíly mezi naším a zvířecím duchem (hebrejsky RUACH), ale že se máme spíše zabývat naším duchem a tím, kam směřuje.

Také se mi při tom počítání jaksi ztratilo hebrejské slovo NEŠEMA, které Židé považují za synonymum k výrazům RUACH a NEFEŠ. Je zvláštní, že např. v Přísloví 20:27 je slovo NEŠEMA přeloženo v překladu NS jako „dech“, kdežto v EP jako „duch“ a v KB jako „duše“.

Potřebuju si věci představovat nejdřív hmotně, abych je posléze pochopila duchovně. Už jsem taková. Tak bych trochu zkusila nějakou představu:
Duši bych si představila jako dětský gumový balonek, který se dá nafouknout buď vzduchem vydechovaným z úst anebo lehkým plynem. Výsledek pak, jak známe z dětských let, je ten, že balonek nafouknutý ústy leží na zemi a ten s plynem létá a někdy uletí.
Tak že když tu naši duši plníme jen naším lidským duchem - je sice něčeho plná, ale příliš se nevznáší. Ani nás to tolik nepovznáší.
Když dovolíme Bohu, aby ji naplnil svým duchem, tak se vznáší.
Ta duše svým způsobem jakoby toho ducha (jednoho nebo druhého) omezuje, nebo mu dává určitý tvar, on ji nemůže nějak přesáhnout, ale ona může být poddajná a nechat se plnit víc. Nicméně on - duch od Boha - ji může buď povznášet nebo naopak - jen náš duch - ji nechá ležet na zemi.
V momentě smrti již není balónek upoután do těla a tak v případě naplnění "lehkým plynem" - duchem od Boha, bez problému letí k Bohu, (tak se duch a v podstatě i duše vrací k Bohu)
V druhém případě naplnění jen naším duchem se tu povaluje na zemi. Tím nechci říct, že se k Bohu nějak nedostane - Bůh na to má zřejmě svůj způsob jak zajistit, aby se k němu dostala. Třeba by se to dalo představit tak, že už nazačátku dává každému člověku kousek svého ducha (to se může projevovat našemi duchovními potřebami, kterými se třeba lišíme od zvířat), ale ten kousek buď během života zvětšíme, nebo nezvětšíme. (Jako s těma zakopanýma hřivnama) Ale asi ten kousek pak stačí, aby se nahoru k Bohu nějak vrátila.
Tím znázorněním jsem si nějak chtěla představit tu souvislost duše a ducha, jak Martin píše, že se to někdy i zaměňuje a tak, prostě že to patří k sobě.
Doufám, že tu v tom zase nedělám nějaký guláš, ale zdá se mi, že by to tak nějak podobně mohlo být představitelné.

Pro Quaero:

Znázornění je to sice pěkné, ale já bych ten výklad viděl trochu jinak. Ten gumový balónek je naše tělo a samo o sobě má v sobě něco vzduchu a obsahuje tedy duši. Při stvoření však Bůh do toho balónku vdechl, aby se balónek vznášel a byl naplněn duchem. Tak se balónek stal živou duší. Když člověk zhřešil, jakoby se utvořila v balónku malá dírka, a balónek přestal poletovat. To by se dalo přirovnat k tomu, když je člověk duchovně mrtvý a pachtí se jen za pozemskými věcmi. Protože však člověk není balónek a jeho duše cennější než nějaký plyn, rozhodl se Bůh, že po tělesné smrti uchová to, co tělesné nebylo.

Člověk byl na rozdíl od zvířete vytvořen se schopností a darem duchovního života

To je pravda. Zvíře není k Božímu obrazu. No, dál se nebudu opakovat.
Svůj názor jsem řekl, podpořil Písmem a nějaký slovnik nepotřebuji. Ty slovníky které mám, jsou k ničemu (i ten biblický slovník z řečtiny) protože ukazují u každého slova několik významů. A vybrat si může, kdo co chce.

Takže se na Martina nezlobím, že si vybírá zrovna takový význam, jaký podle sebe uzná za vhodný.

Já bych to dělal taky tak a proto to nechci.

Jestli píše Kazatel o duchu člověka a zvířete, u lidského ducha uvažuje jako Ježíš a Štěpán před smrtí, že se vrací k Bohu, a u ducha zvířete mluví v tom smyslu, že jde do země a tedy zaniká (do země- hrobu), je to jeho věc. Patrně pod inspirací a potom je nějaký slovník pro kočku.
(i SJ používají na podporu svých tvrzení rádi slovíčka řeckého a hebrejského slovníku a přesto, jak sami vidíte, není to, to pravé ořechové).

Takže, to je můj NÁZOR.

Uvědomme si přátelé, že my máme blíže k řeckému myšlení než k hebrejskému. Faktem totiž je, že SZ ( zvlášť ty starší spisy ) nás dosti matou svými zaměny NEFEŠ - duše a RUACH - duch. Ale během doby se opravdu začlo dbát na rozlišování pojmu , tedy RUACH ( spojení s Bohem ) a NEFEŠ ( životní princip ). A tak se zvířátkům začlo připisovat pouze NEFEŠ ....

Je to možné, Ale chyba je, že nemáme originály překladů. Jen přepisy a opisy z opisů.

Je to asi jako se starou Kralickou. Její výrazy, mají občas jiný význam, než který se jim připisuje dnes...Takže je lepší brát v úvahu všechny spojité okolnosti, než klást důraz na nějaké jedno slovo, možná s jiným významem...

Já jsem si teď vzpomněla na výrok mého milovaného bratra. On říká, že spasení ducha dostáváme zadarmo ( dar víry z milosti ), obnovené tělo dostaneme také zadarmo ( při vzkříšení ) a na nás je abychom podrobili svou duši Boží vůli a tím se stali dokonalými v Kristu.
Když se tak na to koukám, takhle to asi neřekl, ale já prostě neumím odpapouškovat Slovo, já ho musím prosít svým duchem a duší. ( chcete-li myslí a srdcem )

Zkrátka celou svou bytostí - jsme celek !

Souhlasím, bez námitek.

Jen ta slova "podrobili svou duší Boží vůli" bych doplnil textem

Marek 12:33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."

No a podle mého myšlení, srdce, rozum i síla (v našem těle) tvoří celek, duši..

S tím "prosit duchem" také souhlasím. Tu duši chápu jako celou hmotnou bytost. Ducha, jako to, co je v nás. To duchovní...

Je to taková hra se slovy. Udělat malou nebo velkou rošádu? Ale myslím, že je moc dobře nepřestávat ji hrát. Přitom nevíme přesně, jak to původně bylo napsáno a ještě míň víme, jak to bylo myšleno, nezbývá než se spoléhat na Boha a jeho Ducha. Na koho jiného bychom se ale měli spoléhat, že? Díky tomu, že víme, že Kristus je Pánem, dostal veškerou autoritu a moc, a tak, myslím, můžeme být klidní. Nezáleží zase tak dalece na tom, jak něco chápeme, ale jak to cítíme. Nezáleží na tom, jestli to vůbec pochopíme, ale na tom, jak se spolehneme.
Kristus je Pán a on ví...

Martin píše:

duše cennější než nějaký plyn, rozhodl se Bůh, že po tělesné smrti uchová to, co tělesné nebylo.

Taky mě hned napadlo v jakém smyslu "uchová" Bůh tu duši, v jakém "stavu" atd. V bezvědomí, při vědomí, v nečinnosti....Kdoví jak daleko můžeme nahlédnout, jak daleko se domnívat.
Určitě je na zase dost vysvětlení. Vysvětlení, která chtějí přiblížit nám hmotným to co není vidět.
Už jenom proto si myslím, že jsou moc užitečné duchovní rozhovory, v církvích a nebo tady, protože jsme každý jiný a svým pohledem můžeme druhému pomoci vidět lépe a on zase nám.
Myslím, že je moc dobře hledat neustále pravdu, ale je dobře to dělat i s vědomím, že ji vlastně celou nalézt nikdy nemůžeme.
Děkuju vám, že tu jsme na to spolu.

duše cennější než nějaký plyn, rozhodl se Bůh, že po tělesné smrti uchová to, co tělesné nebylo.

Tato myšlenka pramení z učení KC a protestantů, o nesmrtelné duši.

V Písmu není. K Bohu se "vrací" a tedy je uchován pouze duch člověka. (i Ježíšův, Štěpánův, každého člívěka a jestli mu vrátí život či ne, je jeho záležitost)

Asi je nad síly lidského mozku, zatíženého tímto učením pochopit, že Písmo slovem "duše", vždy označuje kompletního živého tvora (tělo a duch= duše).
S těmi výklady významu řeckých slov, to je jen záměrná manipulace s Písmem..

Jestli řeknu "má duše hladoví", nemá hlad něco ve mně, ale já. Jestli řeknu "na fotbale se sešlo stovky duší" mylím tím lidí..a ne něco v nich.

Je potřeba se snést z oblak na zem a uvažovat normálně a ne nad to, co je psáno, jen proto, že to učí, třeba největší církev na zemi...

To ale neříkám já, ale tak je to psáno..

Dědo,
můžeš mít jistě pravdu když píšeš:

K Bohu se "vrací" a tedy je uchován pouze duch člověka

V Písmu se o tom píše, že se k Bohu vrací duch. Jenže, otázka je, jestli opravdu stoprocentně víme, co je ten duch?

Tato myšlenka pramení z učení KC a protestantů, o nesmrtelné duši.........nebo....
Je potřeba se snést z oblak na zem a uvažovat normálně

Zní to velmi kategoricky, ale když se zamyslíš, ta myšlenka nepramení vůbec jenom z učení KC a protestantů, domnívám se, že tu byla přece dřív.

A pak, co je to uvažovat "normálně"?
Myslím si, že na rozdíl od hmotných věcí, které mají své hranice a tvar, takže i myšlení o nich má své hranice, přemýšlení o duchovních věcech prostě hranice nemá, takže svým způsobem vznášet se v oblacích je někdy nutné. A přemýšlet o duchovních věcech je úplně jiné než o hmotných, takže z pozice těch hmotných, počitatelných a ohmatatelných věcí je možná trochu nenormální. Ale to přece není chyba, nebo jo?
Myslím si, že racionálně a materialisticky Boha nepochopím...

A přemýšlet o duchovních věcech je úplně jiné než o hmotných,

To je pravda. A protože se to nedá ošahat, je dána zelená fantazii a hádkám.

Dohadovat se, co to je duch, je nekonečná debata.
Ale, co to je duše, může být bez hádek, pokud přijmu POUZE vysvětlení Písma...

Zná nás Bůh dobře ? Určitě souhlasíte že lépe než se známe mi sami. Ví, že nejsme schopni pochopit všechny záležitosti duchovního života ? Jistě že ano, vždyť ví že jsme tělesní lidé. Proto připustil, aby se o duchovních záležitostech psalo v Písmu v našem lidském, tedy tělesném pojetí. Vždyť víme, že Bůh nesedí na trůnu, nemá oči ani paže a podobně. Proč to tak nechal zapsat v Písmu ? S ohledem na nás. Můj názor je, že když se člověk snaží popsat duchovní věci a nestačí mu Písmo, vždy stroskotá a odvede jej to jinam než si náš Pán přeje.

Hvězdlický píše:

Jestli řeknu "má duše hladoví", nemá hlad něco ve mně, ale já. Jestli řeknu "na fotbale se sešlo stovky duší" mylím tím lidí..a ne něco v nich.

Je potřeba se snést z oblak na zem a uvažovat normálně a ne nad to, co je psáno, jen proto, že to učí, třeba největší církev na zemi...

To ale neříkám já, ale tak je to psáno..

Právě, že tak to psáno není. Jestliže naše duše pociťuje hlad, je to způsobeno tím, že naše duše je součástí těla, které hlad rozpoznává. Zrovna tak sčítat duše na fotbale můžeme díky počtu živých těl, které vidíme tělesnýma očima. Víme totiž, že v pohybujícím se těle je živá duše, neboť podle Písem víme, že „duše těla je … v krvi“ (3.Mojžíšova 17:11).

Dále Hvězdlický píše, že mé příspěvky vycházejí z učení KC a protestantů o nesmrtelné duši. Jenže já jsem nikdy neprosazoval pojem „nesmrtelná duše“, pouze jsem upozornil na starý židovský pohled, který Pán Ježíš nikdy nekritizoval ani nevyvracel a který považuje lidskou duši za věčnou. Podle hebrejských Písem totiž duše člověka při tělesné smrti nepřestává existovat, ale je uchovávána v místě, který nazývá slovem ŠE’OL. Duše, která je v ŠE’OLu nebo do něho při vyjití z těla odchází (viz např. 1.Mojžíšova 35:18), je mrtvou duší, protože odpočívá od svých skutků ať dobrých nebo zlých. Ta mrtvá duše však může být zapsána v nebesích v knize života a to se týká těch, o nichž Písmo říká, že jsou živí, i když jejich duše odpočívá v ŠE’OLu (viz Matouš 22:32).

Pokud bychom chtěli RUACH (duch, dech) jasně odlišit od NEFEŠ (duše), pak bychom podle Písem mohli tvrdit, že mrtvá duše (NEFEŠ) živých odešla sice do ŠE’Olu a tělo se rozpadlo v prach, ale jejich duch (RUACH) odešel k Bohu a při vzkříšení živých bude opět jejich duch i duše spojena s tělem.

Biblickou pravdu nemá problém pochopit ten, kdo uvažuje jako Žid, ale ten, kdo je zatížený názorem, že „duše, vždy označuje kompletního živého tvora (tělo a duch= duše)“ a tedy podlehl manipulaci s Písmem v domnění, že originály překladů nejsou k dispozici. Kdyby opisování Písma bylo svěřeno jinému národu, pak by ty originály zřejmě opravdu nebyly k dispozici (viz dědovo škrtání slov), ale Bůh věděl, proč svěřit „Boží posvátná prohlášení“ (Římanům 3:2) právě Židům.

Nejsem žid a nežil jsem v době Krista. Četl jsem jen, že v té tehdejší době, bylo náboženství židů obrovskou směsí "židovství a řecké filozofie".

Takže spolehnout se na jejich názor, co je a nebo není duše, je nespolehlivé. Proto se asi Ježiš s nimi o této problematice nedohadoval. Stejně by jeho fakta nepřijali, podobně jako dnes..

Že "duše těla je v krvi" to je skutečně psáno. Ale protože "duše" ve větřšině případů znamená živý komplet, tedy bytost, snadno myšlenku pochopím, když si tam dodám slova "život, je v krvi"..A nebo dnešním jazykem "krev je nositelka života".

To není jen učení SJ, ale logicky vychází z Písma..