Duše - co to je podle Bible?

„NEŠEMA: duše či duch člověka, který je podle židovského učení věčný a nezničitelný. Bůh stvořil člověka k obrazu svému (Gn.1:27) a dal mu duši podílející se na Boží přirozenosti: čistou a neposkvrněnou, jež se má vrátit ke svému Stvořiteli ve stavu čistoty, až život skončí. V judaismu tedy neexistuje žádné učení o „prvotním hříchu“. Lidské tělo slouží jako schránka duše, jež se bude muset zodpovídat za hříchy spáchané na tomto světě; bude obnovena v posmrtném životě. Synonymy pro NEŠEMA jsou NEFEŠ a RUACH.“

Tak to je velice moudrá kniha. Moudřejší než samotné Písmo.
Jak lehce spojí v jedno, duši i ducha, a je bez problému..

Škoda jen, že Bible to píše nějak jinak. Dal (vdechl) mu ducha, a ne duši, a člověk se stal duší. Ne tedy, že duší již byl, ale stal se. teprve po tomto "vdechnutí ducha"

Pokud budeš Martine, čerpat moudrost z podobných pramenů, tak si neporozumíme.
Máme každý jiný zdroj poučení..

˛Jakub 1:5 Má li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.

Dědo, píšeš:

Škoda jen, že Bible to píše nějak jinak. Dal (vdechl) mu ducha, a ne duši, a člověk se stal duší. Ne tedy, že duší již byl, ale stal se. teprve po tomto "vdechnutí ducha"

Ještě tady vidím jednu možnost, nevím jestli správně, ale možnost to je.

Tam je napsáno přesně:1. Mojžíšova (Genesis)2:7:
I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.

Nestal se duší, jak píšeš ty, ale stal se živou duší.

Třeba to klíčové nebylo, že se stal duší, ale že to vdechnutí ducha způsobilo to, že jeho duše obživla. Třeba to důležité, čeho jsme si měli všímat bylo, že obživnul a ne že se stal duší.

Nebylo by to poprvé ani naposled, co jsme byli učeni si z textu všímat něčeho úplně jiného, než jsme ve skutečnosti měli.

Máš dobrý postřeh. Ano. Stal se živou duší. Před tím byl jen prach. Ale tím, že dostal ducha, stal se živou bytostí. Díky Adamově hříchu a naší nedokonalosti, každý takový živý tvor (duše) zemře. Bude¨li vzkříšen jako člověk, stane se opět živou duší.- Pokud jako spoluvládce v nebi, stane se duchovní bytostí (ne lidskou) a tedy stejně jako všichni nahoře, duchem..

Asi by tam stačilo jen "stal se duší" ale je to věc autora jak to napíše.

Jestli napíšu "mám Warbeca" a nebo "mám žlutého Warbeca" je to v podstatě jen nedůležitá podrobnost. Důležitý je Warbec.

Možná to slovo "živou" je tam pro zdůraznění "duše která hřeší zemře"..

Ale raději si přečti článek o jezuitech na vedlejším příspěvku
SJ jsou proti nim úplná nula a komunisti taky..

http://www.matrix-2001.cz/prispevky/projekty_konspirace/novpol/novpol_001.htm

Neboj, článek jsem četla. Už jsem ti tam napsala.
Tady jsi napsal:

Jestli napíšu "mám Warbeca" a nebo "mám žlutého Warbeca" je to v podstatě jen nedůležitá podrobnost. Důležitý je Warbec.

U Warbeca je možná důležitější jeho značka než barva, ale u duše bych si dovolila podotknout, že je přece jenom důležitější ten život.
A pak tam sedí i ta poznámka o tom, že když zhřeší tak zemře. To je totiž to podstatné. Život.
Nebo ne?

ale u duše bych si dovolila podotknout, že je přece jenom důležitější ten život.

Pokud bych to chápal také tak, potom souhlasím. Pro mne ale život a duše splývá v jedno a totéž.
Končí život, končí duše..U zvířete i člověka..

A co když ne?

Potom je to jednoduché. Když ne, tak duše která hřeší nezemře, ale je věčná.
Další omyl v Písmu.

Ten zákon smrti, v podobě slov "duše která hřeší (ne zhřeší) zemře", nebude vůbec platit v Novém světě. Proč?? Nebude tam hřích..

Nebo to je třeba ještě jinak.
Omyl v Písmu těžko, spíš v našem chápání...

Všechno může být jinak. Jen jedno nezměním, a to, že jdu do pelíšku a dobrou noc...

Dobrou....

Martin napsal: To, že je psáno, že se Adam stal „živou duší“ (hebrejsky NEFEŠ CHAJA – 1.Mojžíšova 2:7), ještě neznamená, že po smrti jeho duše přestala existovat. Také to neznamená, že Adam nemohl být duší (NEFEŠ) dřív, než Bůh „vdechl do jeho chřípí dech života“ (NIŠMAT CHAJIM = dech života). On se přece po Božím vdechu do jeho chřípí nestal duší, ale stal se „živou duší“, jinými slovy, jeho duše ožila.

Martine vzhledem k tomu co jsi napsal mám otázku. Jaký smysl je tedy v tom textu. On se stal živou duší, anebo jeho duše ožila ? V tom vidím rozdíl. Nemohl by v tom pomoci známý text u Kaz.9.10....že po smrti neexistuje nic ? Jak tedy nazvat něco co umře ? Mrtvý člověk nebo zvíře, mrtvola, mrtvá duše, nebo mrtvý člověk s živou duší ? Prosím tě o vysvětlení děkuji.

Taky si počkám, ale... už trošku znám Martina, tak... nevím. Ale věřím, že se lidé mění.

Pro Petra Štefka:

Obávám se, že z textu Písma není úplně zřejmé, zda se člověk po Božím vdechu teprve stal duší nebo jen jeho duše ožila. Proto Židům ty tři slova, NEŠEMA, NEFEŠ a RUACH, splývají v jeden podobný význam. Osobně věřím, že Bůh ta slova rozlišuje, protože on dobře ví, jak nás stvořil. U lidí je však přesné rozlišení do jisté míry zahaleno, protože nemají takové poznání, a buď musejí Bohu prostě důvěřovat, že to, co čtou v Písmu je jeho slovo, nebo přestanou důvěřovat a začnou tvrdit, že např. v Genesis 2:7 by stačilo, kdyby bylo napsáno, že „člověk se stal duší“ (viz příspěvek Hvězdlického z Yesterday at 21:40).

Ta druhá skupina lidí však zapomíná, že autorem Písma je Bůh a ne člověk. Tito lidé by proto v Písmu klidně seškrtali všechno, co se jim nehodí, a v případě duše jen proto, že nechtějí připustit, že duše po smrti nepřestává existovat. Je pro ně totiž nemyslitelné, aby připustili, že duše člověka po jeho stvoření nebo zrození je buď živá nebo mrtvá, ale stále existuje. Mají totiž „jiný zdroj poučení“ (viz Yesterday at 20:15), než je Písmo. Proto jim „život a duše splývá v jedno a totéž“ (viz Yesterday at 22:33), kdežto NEŠEMA, NEFEŠ a RUACH již ne – nikdy se totiž původním jazykem Bible nezabývali a ani se nemíní tím zabývat. Takoví lidé, než aby připustili, že se mýlí oni, raději prohlásí: „Další omyl v Písmu.“ (viz Yesterday at 22:48)

Co se týče Kazatele 9:10, tak tam není napsáno, že po smrti neexistuje nic. Naopak, píše se tam o konkrétním místě, které se nazývá ŠE’OL. Šeol je tam označen jako místo, kde „ruka“ (tedy tělo) nemůže učinit nic a člověk tedy nemůže již na svých skutcích, které udělal v těle, nic změnit. Prostě duše v šeolu není schopná žádné „vymýšlení ani poznání ani moudrost“ uvést v čin, protože tam nemá tělo. Kromě toho nikdo z těch, kdo jsou v šeolu, nemá již „podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem“ (Kazatel 9:6) a nemůže tedy dění „pod sluncem“ nijak ovlivnit (viz Lukáš 16:27-31).

Hvězdlický

Co se týká otázky "duše která nehřeší" tam je marná odpověď. Taková duše (takový člověk) neexistuje.

No, ale jeden (pre niektorých dvaja) tu taký bol. Čo s ním? Nezhrešil a zomrel, zomrela aj jeho duša? Kalkulácia, že síce on nezhrešil, ale vzal na seba hriechy ľudstva, teda akoby zhrešil, neobstojí.

Proč tedy Kristus byl vzkříšen jako duch a ne duše???

Prosím Vás zamyslite sa nad textom Písma, Ježiš sa stal život dávajúcim duchom, nebol vzkriesený ako duch, toto je tak nešťastné slovné spojenie, že Vás privádza na absurdné myšlienky.

Tím, že dostanou zpět svého ducha, tak i když jiné tělo. budou to oni..

Ak ducha považujete za sídlo vedomia, spomienok, vôle a identity človeka, tak potom to čo pre Vás je duch, je pre ostatných duša.
Trochu ma udivuje, že na jednej strane priznávate, že duša môže mať viac významov (uvědomuje, že i tento výraz má několik významů.) na strane druhej však vehementne odmietate názor, že jedným z jej významov môže byť duch (Jak lehce spojí v jedno, duši i ducha, a je bez problému)
Martin hovorí o synonymách. Problém je ten, že ani Písmo nám nedá ucelený pohľad na dušu a ducha. Lebo ja si myslím, že to čo bolo v roku 1100 pr. K. pre hebrejov dušou, to môže byť v roku 200 pr. K. pre hebrejov duchom. A v Písme sa to prelína, iný pohľad ponúkajú staršie knihy, iný novšie. Najvšeobecnejšie rozdelenie však je asi také ako som písal, teda, že nefeš je životný princíp človeka, a teda to čo v Gen je popísané ako dych života plus sebauvedomenie, vôľa a myslenie, a duch je vnímaný ako vzťah k Bohu. Čím bol človek viac nábožný, tým sa o ňom povedalo, že má viac ducha. Ale aj židovská tradícia sa v tomto upravovala, a v čase Ježiša už bol pomer iný. Nový zákon dušu a ducha chce v koncepte dichotomickom vyjadriť ako jednu nehmatateľnú realitu života človeka. Kresťanstvo prišlo s myšlienkou, ktorá veľa vecí vysvetľuje. Duša je formou tela. Táto formulácia pochádza od Aristotela, ale v kresťanstve naberá absolútne inú podstatu. Dostávame sa teda k názoru, že "duch v človekovi je v takej úplnej jednote s telom, že na neho možno uplatniť termín "forma" v celom jeho rozsahu. A naopak forma tohoto tela je taká, že je duchom a tím činí človeka osobou. Duša nie je podstatou a zároveň formou, ale je podstatou ako forma jedného tela a je ako podstata formou tohoto tela. Oddelenie duše od tela je proti jej prirodzenosti a umenšuje jej podobnosť s Bohom stvoriteľom. Bytie v tele nie je činnosť duše, ale jej sebauskutočňovanie. Telo je živí prejav duše, lebo skutočnosťou tela je duša." Podľa Ratzinger J., Eschatologie, smrt a věčný žívot, s. 97. Teda takáto definícia vyriešila veľa problémov. Duša teda náleží telu ako forma, ale to čo je formou tela je duch a tak sa otvárajú brány nesmrteľnosti.
Neviem quaero, či toto je práve to čo od tejto diskusie očakávate, lebo diskusia je o duši, ale ťažko hovoriť o duši a opomenúť pri tom prechodný stav, šeol, očistec, peklo, nebo, ducha, vzkriesenie a život večný. Napíšte akým smerom a ja sa budem snažiť ho sledovať.

No, ale jeden (pre niektorých dvaja) tu taký bol. Čo s ním? Nezhrešil a zomrel, zomrela aj jeho duša? Kalkulácia, že síce on nezhrešil, ale vzal na seba hriechy ľudstva, teda akoby zhrešil, neobstojí.

Kdyby nezhřešil a nebo na sebe nevzal naše hříchy, žil by na zemi věčně, jako měl žít Adam, pokud by se nedopustil hříchu.
Protože smrt, se týká pouze duše a tedy života člověka, Ježíš za naše tělesné hříchy položil život svého těla. Ne ducha. Ten se vrátil zpět k Bohu a byl základem pro vzkříšení Krista v duchovní podobě, s tímto svým původním duchem. Slovo duch, jak jistě víš, má víc významů..

Prosím Vás zamyslite sa nad textom Písma, Ježiš sa stal život dávajúcim duchom, nebol vzkriesený ako duch, toto je tak nešťastné slovné spojenie, že Vás privádza na absurdné myšlienky.

Výborně. Proto nemohl být vzkříšen ve svém masitém těle, ale aby se učedníkům nějak prokázal, že byl vzkříšen, bral na sebe různé lidské podoby (nepoznali ho)..Ty řeči, že není doslovně psáno že "byl vzkříšen jako duch" ale je psáno "stal se" takové debaty jsou pro ty, co mají ještě mléko na bradě a ne pro tebe, Štefane.

Svůj názor jsem napsal již někoélikrát a trvám na něm. Nebudu tedy se dál pro nikoho opakovat...

Stefane,
nevím jestli stíhám sledovat tvé myšlenky, tak pro kontrolu se chci zeptat:

takže duše = přibližně něco jako určující originelní identita jedince, její přirozený projev je tělo,
duch = přibližně něco jako forma těla ve smyslu života
Z toho by se pak dalo vyvodit :
tělo(což je vlastně projev duše)resp. duše a duch = živý člověk
Při smrti opustí tělo duch, čímž "vzniká" mrtvý člověk, ze kterého uniká i duše (protože její přirozený projev je tělo, ale bez ducha se duše nemůže přirozeně v těle projevovat).

Nevím, jestli jsem to ještě víc nezamotala.
Je to hodně složité. Ale je to asi tím, že se to přímo dotýká života a stvoření života je prostě tak složité, že na to lidé dodnes nepřišli.
Myslím, že je to základ pro velkou pokoru. A taky pro nesmírné ocenění, že smíme život předávat, v případě našich dětí a že s ním můžeme manipulovat, v případě přírody, zvířat. Je to opravdu velká důvěra v člověka, kterou mu stvořitel tímto projevil.
Jedna manipulace s životem ale nebyla běžně člověku svěřena, to je vzkříšení. Tu Bůh svěřil asi jen sv. Duchu, a následně Kristu. A ještě některým z mála vybraných...
Možná, že to by mohl být ten směr úvah - duch, vzkříšení a život věčný.

Dědo,
zase jsem si hledala ty texty, kterými podporuješ tu myšlenku, že byl Ježíš vzkříšen jako duch.
1. Petra 3:18
Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.
Je to i v meziřádkovém překladu:1. Petra: tw BY THE pneumati SPIRIT

A potom 1. Korinťanům 15:45:
'První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím.EP
První člověk Adam se stal živou duší." Poslední Adam se stal životodárným duchem.NS

Tak se mi z 1.Kor. zdá, že se Kristus stal Duchem obživujícím, ale není tu nikde řečeno kdy a jestli to bylo hned při vzkříšení.
A v 1. Petra to zas vypadá spíš na způsob jeho vzkříšení, než na to, v jaké formě vstal.
Nevypadá to, že by to bylo tak jednoznačné jak píšeš.

Stefan napsal:

Problém je ten, že ani Písmo nám nedá ucelený pohľad na dušu a ducha. Lebo ja si myslím, že to čo bolo v roku 1100 pr. K. pre hebrejov dušou, to môže byť v roku 200 pr. K. pre hebrejov duchom. A v Písme sa to prelína, iný pohľad ponúkajú staršie knihy, iný novšie.

Stefane, pokud tomu je tak, jak píšete, pak to jistě musí jít z Písma doložit. Obávám se však, že tomu tak není, a že Bůh pisatele Písem spíše inspiroval v každém období k tomu, aby buď použil slovo NEŠEMA, NEFEŠ nebo RUACH podle toho, jak to má být podle našeho Stvořitele. Sám si totiž všímáte směru - NEFEŠ dovnitř, RUACH ven - a ten směr platí i v řeckých Písmech pro PSYCHÉ a PNEUMA.

Jasně člověk dělá skoro všechno složitě i to, co je jednoduché, tak proč by to nepoužil i v duchovní oblasti. Ale to mně už nepřekvapuje. Že to na shromáždění SJ je nuda a duch tam taky není, mě už dlouho neudivuje, ale že tady to začíná být nuda až na světlé vyjímky, tak to mě překvapuje a udivuje, ale takový je život.

Tak se tu mějte hezky, nějaký čas vám nebudu dělat společnost, až se tu budou rozebírat věci, které budují tak snad, ale jak je vidět je to všude stejné. Lidé jsou nepoučitelní, pořád by jen druhé poučovali o své pravdě, ano i já jsem takový, ale vím kdy mám skončit. Nic proti vám nemám, učím se mít rád všechny lidičky, co jsou kolem, ale momentálně mi tyto stránky nedávají to, co kdysi. Asi to bude i tím, že věřící člověk potřebuje víc pomoc od Boha a Krista, než od lidí.

Mnoho Božího požehnání a milosrdenství.

P.S. Arago, dědo S., V.K., doktorko W., Quaero, P.Š. budu na vás myslet a jak rady převáží rozum nad egoismem, tak se zase objevím.

Hezký den

Pavel Q

Pavle Q asi tě budu následovat. Svůj názor jsem již řekl a nového nic není...

Pavel Q napsal:

Jasně člověk dělá skoro všechno složitě i to, co je jednoduché, tak proč by to nepoužil i v duchovní oblasti.

V případě "duše" je problém v tom, že ti, co to chtějí jednoduše vysvětlovat, tak si myslí, že lze český výraz "duše" nahradit jiným českým výrazem, který by líp vystihl jeho význam. Jenže to nejde.

Když totiž v jednom textu nahradí slovo "duše" např. tím, co doporučil na počátku diskuze Hvězdlický (tělo + duch), tak to možná bude domněle sedět v pár textech, ale ne ve všech. Podobně tomu je se všemi jednoduchými návrhy, které zde zatím zazněly.

Možná, že pro někoho to je nuda, když něco nejde jednoduše vysvětlit, ale to na problému nic nezmění. Někomu jde totiž hlavně o to, aby se nenudil, jinému, aby řekl svůj názor, a když je problém náhodou složitější, než si mysleli, dávají ruce pryč, podobně jako ti, co řekli: "Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?" a "odešli k věcem za sebou" (Jan 6:60,66).

No chlapi kam zdrháte ?
Téma je fakt složité, tak to pojďme vzít trochu po lopatě. Já Vám řeknu mojí verzi a pak třeba Martin i Štefan opustí termíny NEFÉŠ , PNEUMA , RUACH a PSYCHÉ . Ne snad proto, že je nesprávné jít k jádru hebrejštiny či řečtiny , ale všeho moc škodí.

Bible jasně rozlišuje ducha a duši. Nespojuje je v jedno.
zatím 4 příklady:
Te5,23 A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. ( 3 - složky )
Žd 4,12 Neboť slovo Boží je živé a činné, je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.
Ko 2,14 Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.
Lu 9,23 Všem pak říkal: "Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne.
24 Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.

Z toho je pro mně patrné , že DUŠE je sice duchové podstaty , ale má pro tělo funkci vegetativní, smyslovou a rozumovou. Bez duše není tělo uschopněno k životu . Když dáme do kontextu, kterak duši zapřít, vyjdou nám z toho jakoby 3 složky obsažené v duši člověka : rozum, vůle a cit. Ten kdo se řídí vlastním rozumem, vůlí , citem je v Božích očích svévolník. Z toho vyplývá, že oživlý duch je jakási spojnice mezi člověkem a Bohem . Píšu zaměrně oživlý, protože mě teď napadlo, že mrtvý jei ten duch, který komunikuje s duchovním světem, ale ne s Bohem Jahvem. Řekla bych, že složkou nebo jakýmsi orgánem ducha je to čemu se říká intuice.

To by zatím mohlo stačit. Vraťte se k diskusi a zkuste to jako já - laicky.

Chlapi nikam nezdrhají.

Svůj názor jsem již mnohokrát napsal, není opřený o žádné slovníky, protože to považuji za možnost záměrné manipulace. Každé slovo má v češtině i spoustu významů a kdo to dovede, a má neznalého posluchače, snadno tu svou pravdu dokáže.

A "tomu posluchači" který vzhlíží k podobným učeným osobnostem je díky tomu najednou vše jasné.
Jenže, ve skutečnosti naletěl...

Proto používám jen Bibli.

Tvrdím, že Písmo rozlišuje ducha od duše. Tvrdím, že slovo "duch" má v Písmu víc významů..
Tvrdím, že duše je smrtelná a je jí i zvíře. Tedy každý živý tvor.

A jsem tady už celkem unavený z toho debatění o ničem.

Uvádím jen příklad pohledu ekumenického překladu, kde na místě slova "duše" je slovo život a živý tvor.


Lukáš 9:24 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.

1. Mojžíšova 2:7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Dědo, píšeš

Proto používám jen Bibli.

Taky mě učili, že v Bibli je odpověď na všechny otázky. Teprve později jsem zjistila, že ne. To jen šikovný manipulátor používá tuto metodu.
Myslím si, že některé organizace a církve vydávají křesťanství za "náboženství knihy" - tedy Bible. A pak na to doplatí, protože se stanou náboženstvím strnulým, mrtvým, založeným jen na liteře a ne na Duchu.
To by Kristus neposílal Ducha jako pomocníka, ale řekl by: "Čtěte Bibli tam to všechno je. "
Jenže ono tam všechno není...

Možná, že to, co tam není, je nad to, co je psáno.
A to, co tam je, potřebuje moudrost Ducha pro správné pochopení.

Pomůže i několik různých překladů k rozlousknutí problému.

1. Korinťanům 1:19,26,27 Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.'
Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;
ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi; a Bůh vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci;