Potřebujeme dnes církev?Působí Duch s.na církev i dnes?

Křesťanská církev byla založena přímo JK.Jak je to s "Boží ekllesií v dnešních dnech.Existuje vůbec?Podle mne ano!!!..Ale, kde jí hledat..?ŘEKNĚTE? .Většina z nás je od SJ..a po odchodu od SJ naše kroky vedou u každého jinam..Proč? Vede nás JK a Duch S. opravdu ,každého do jiné církve? Nebo nas vede mimo všechny tyto církve?Založit novou,kdy není žádná špatná minulost?..Nebo ,nás nevede nikdo a jsme ztraceni v tomto světě"lidských duchovních představ"

Nejprve k otázce: Potřebujeme dnes církev?

Kdybychom církev nepotřebovali, Pán Ježíš by ji nezakládal a neřekl by: „Ty jsi Petr, a na této skále chci vystavět svůj sbor a brány hádu jej nepřemohou.“ (Matouš 16:18) Tou skálou není apoštol Petr, jak tvrdí katolická církev, ale sám Pán Ježíš Kristus, o němž je psáno: „Pohleďte, kladu na Sionu kámen klopýtání a skálu pohoršení, kdo však na něm zakládá svou víru, nebude zklamán.“ (Římanům 9:33)

Z těch, kdo na něm zakládají svou víru, je Pánem Ježíšem budována církev a apoštol Petr to potvrdil slovy: „Když k němu přicházíte jako k živému kameni, lidmi sice zavrženému, ale Bohem vyvolenému, drahocennému, sami jste také budováni jako živé kameny, duchovní dům pro účel svatého kněžstva, abyste obětovali duchovní oběti přijatelné Bohu prostřednictvím Ježíše Krista.“ (1.Petra 2:4-5) Církev je tedy budována z těch, kdo slyší slova Pána Ježíše a činí je, neboť takové Pán přirovnává „k rozvážnému muži, který vystavěl svůj dům na skále. A lil se déšť a přišly záplavy a vanuly větry a bičovaly dům, ten se však nezbortil, protože byl založen na skále.“ (Matouš 7:24-25)

Každý křesťan potřebuje patřit k této církvi, protože právě ve spojení s ní může obětovat „duchovní oběti přijatelné Bohu“ (1.Petra 2:5). Jedině ve spojení s ní může každý křesťan dodržovat to, co napsal apoštol Pavel: „A dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějte své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24-25)

Kristova církev nepodléhá registraci světských úřadů, ale pouze toho, „jenž drží ve své pravici sedm hvězd“ (Zjevení 2:1). Členství v ní člověk nezíská vstupem podle stanov nějaké registrované církve či náboženské společnosti, ale jedině tím, že otevře dveře svého srdce tomu, kdo říká: „Pohleď, stojím u dveří a klepu. Jestliže někdo slyší můj hlas a otevře dveře, chci vejít do jeho domu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zjevení 3:20) Pravá Kristova církev přivádí ovce ke Kristu a ne do náboženského vězení se strážci, kteří se sice nazývají dozorci, pastýři, kněží atd., ale nemají „pomazání od svatého“ (1.Jana 2:20).

Kde najít církev, které je hlavou Kristus?

Pročetl jsem si příspěvek Martina Cibulky a nemohu jinak, než souhlasit.
Většina čtenářů, však bude postrádat konkrétní určení, kde tuto pravou, církev Kristovu najít.
Je to u KC, nebo u některé protestantské skupiny, nebo u nějaké sekty, jako SJ, Adventisté a podobně?
Protože je tam zmínka, že u této církve není potřeba státní registrace, mohlo by se stát, že někteří budou hledat to pravé jinde, v tomto směru, kde není registrace.

Kde mohou naplnit text „neopomíjejte společná shromáždění“ a další požadavky?

V předchozích článcích byla myšlenka, že údy tohoto těla Kristovi církve, které je on hlavou, mohou být v kterékoliv církvi. Ano, snad mohou. Ale nemají se rychle oddělit a připojit k tělu, a vytvořit celek? Nebo to jde, aby hlava byla jinde, jeden úd těla, tam na tom smetišti a jiný úd na jiné skládce neřestí?
Tak to by asi nešlo. Jak to tedy udělat, aby tělo bylo jedním celkem, jeden úd mohl spolupracovat s druhým údem a všichni společně, bez zábran a vlivu jejich církve, ke které přísluší, podléhali plně vedení hlavy?
To jsou zatím jen otázky, na které bych rád četl odpověď v podobě názorů dalších bratrů, tohoto našeho společenství.

Nebo snad by bylo možné, že ta původní Kristova církev, která byla během doby rozdělena „vlky hltavými“, se tady, na tomto společenství, opět formuje, do své původní podoby? Je to smělý názor. Ale co když je to tak. Nebo je ještě jiná možnost?

Kdybychom měli žít bez církve, Kristus by ji nevytvořil. Takže, ano potřebujeme církev ve smyslu místního sboru, který bude v daném místě sloužit jako sloup a opora pravdy. Kde ji hledat? Hledej ji tam, kde Kristus dosvědčuje svoji přítomnost dary ducha. A nečekej, že bude dokonalá, bude to jen to, co už tu bylo v prvním století. Důležité je jestli plní své základní funkce.

Dary ducha, tak jak je chápu dnes, má několik církví. (místních sborů)
Dar uzdravování, mluvení jazyky, proroctví a další. Přesto je nám dána rada "zkoumejte duchy".
Navíc, je zde upozornění, že mocné "dary ducha" bude napodobovat satan.

2. Tesaloničanům 2:9, 10 Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila.

No a jsme tam, kde na počátku.
Jsou zde sice nějaké osobní zkušenosti některých věřících, ale ty zase dělají propagaci jen "té své církvi".
Jestli je ale psáno, že zázraky pominou a bude jen navěky láska, tak měřítkem by dnes mohla být právě ta láska.
A církev jako pojem v celosvětovém pohledu.
Prostě, křesťanství.
Jsem.li křesťan, jsem automaticky členem, tohoto celosvětového sboru, kde je pšenice a koukol pohromadě.

1. Korinťanům 13:8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.

Je to zase ale jen názor

K tomu, co napsal děda Slavík přede mnou, bych chtěl poznamenat pár věcí.

Předně, „dary ducha“ nemají žádné místní sbory, ale pouze údy Kristova těla. Spojovat jakýkoliv projev ducha s podezřením, že se jedná o působení toho Zlého, je velmi blízké jednání znalců Zákona, kteří na adresu Pána Ježíše říkali: „Má Belzebuba a vyhání démony prostřednictvím panovníka démonů.“ (Marek 3:22)

Pán Ježíš však údy své církve upozornil: „Jestliže lidé nazvali hospodáře Belzebubem, oč více tak budou nazývat členy jeho domácnosti?“ (Matouš 10:25) Jestliže jsem tedy členem domácnosti hospodáře, proč bych měl „dary ducha“ zpochybňovat? Proč bych měl tvrdit, že proroctví již pominulo a že jazyky ustaly, když ještě nepřišlo „to, co je úplné“ (1.Korinťanům 13:10)?

Mezi dary ducha patří i „rozlišování inspirovaných výroků“ (1.Korinťanům 12:10). Jestliže by i tento dar v Kristově církvi již pominul, jak bychom potom zkoušeli „inspirované výroky“ (1.Jana 4:1)? Obávám se, že bychom je zkoušeli leda tak svou logikou a vlastním rozumem! Apoštol Pavel však napsal: „Nyní však zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.“ (1.Korinťanům 13:13)

Bez lásky bych byl opravdu pouhým „zvučícím kusem mosazi nebo řinčícím činelem“ (1.Korinťanům 13:1), ale bez víry, že můžeme „činit skutky“ (Jan 14:12), které činil náš Pán, ve skutečnosti nedosáhneme ani té lásky. Proto apoštol Pavel psal v pořadí „víra, naděje, láska“ a ne láska, naděje, víra!

Nechtěl bych, aby někdo bral můj názor jako vyučování. Já to tak chápu a rád se nechám poučit.

Škoda jen, že poučení, které dostanu, je většinou také jen názorem a nemohu se o něj opřít.
Na příklad k darům ducha bych dodal text

Marek 16:17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
16:18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."

Tady většina těch, kdo duchem disponují, budou tvrdit, že vložením rukou jsou schopni uzdravit, ale tu další část o jedu a hadech, musíme chápat jinak.
Jsou možná ochotni popřít i slova, která před chvilkou mocně zastávali. a to "celé Písmo je inspirované Bohem". Celé. I tato část textu o hadech a jedu.
Nebo, že by něco bylo jen tenkrát a něco dodnes?

Nepochybuji o darech ducha tehdy. Ale dnes beru vážně upozornění "zkoumejte duchy, nevěřte každému projevu ducha a satan zuří a dovede cokoliv napodobit.".
Mimo to, jsou zde na toto téma i další texty, které zatím nikdo nevyvrátil jinak, než podobnou domněnkou, jako já.

Takže, zase jen názor. Neberte to vážně.

SJ tvrdí ,že dary Ducha zanikly v prvním století..Je to opravdu pravda?Dary Ducha s. tu nebyly a ani dnes nejsou jen pro lidi ale jsou pro "živou"církev a její posílení..Pavel nabádá k usilování o některé dary.Proč?.Protože i tak Duch s. ovlivňuje chod "církve" a to platilo v prvním století i dnes..Je nutné o tyto dary usilovat..Jak, aby to nebyla křeč?.Tam kde působí Duch s. to křesťané poznají..Tyto dary nejsou oslavou jednotlivce ale "Budují církev"tak jsem to poznal já.. :study:je to úžasné vidět toto působení na lidech a jejich vedení tímto Duchem třeba k "znovuzrození"..

Bratře Svatopluku, nerozuměl jsem dost dobře tomu, co jsi vlastně chtěl naznačit zmínkou o jedu a hadech. Jestliže tvrdím, že dary ducha nepominuly, musím brát vážně i to o jedu a hadech.

Nicméně to, že někdo má dar uzdravování, neznamená, že musí mít i jiné dary kromě víry, naděje a lásky. Apoštol Pavel se totiž ptal: „Jsou snad všichni apoštoly? Jsou snad všichni proroky? Jsou snad všichni učiteli? Provádějí snad všichni mocné skutky? Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Jsou snad všichni překladateli?“ (1.Korinťanům 12:29–30)

Proto také říkám, sbor nemá být klubem těch, kdo mají stejný dar! A jestliže některý sbor popírá dary ducha, kdo potom v tom sboru vyučuje? Leda snad ti, do nemají ani „řeč moudrosti“ ani „řeč poznání“ (1.Korinťanům 12:8)!

Nemám chuť nějakým způsobem znevažovat možnost darů.
Setkal jsem se a mluvil s lidmi, kteří údajně některý z darů vlastnili.
Žádný z nich ale neměl dar, v podobě ochrany před jedem, nebo jedovatým hadem a ani o nikom podobném, mezi svými stejně obdařenými bratry neslyšel.

Podle jejich vyjádření, tento druh darů dnes není.
K čemu tedy jsou ostatní dnešní dary?

Tehdy snad to bylo nutné, jako důkaz Kristovi podpory. Ale dnes? Na co, když snad v každé církvi je někdo. Znaméná to, že Kristus podporuje každou z nich?

Nechápej to jako posměch, ale jako otázku...jsou dary Ducha dnes omezeny jen na dar uzdravování a mluvení jazyky? A proč?

Co se týče konce Markova evangelia...tedy "braní hadů do ruky atd.Většina dostupných překladů jasně uvádí "pod čarou",že nejstarší řecké překlady, tento závěr evangelia nemají nebo mají jen jiný kratší závěr.. To však nevyvrací Pavlovu zkušenost s "jedovatýma hadama ani Mojžíšovu"Tak si můžeme myslet ,že i v podobných situacích může Duch s. působit stejně i dnes .

Jsem rád, Datle, že si toho někdo všiml. Je to důležité k pochopení spousty věcí. Na příklad spolehlivosti a věrohodnosti jednotlivých překladů, nebo jak dalece platí "celé Písmo je inspirováno" a další.

To nezpochybňuje Boží slovo, jehož originál nemáme. Ale vzbuzuje opatrnost k naším vlastním rozhodnutím a úvahám, založených na těchto překladech.

Jestli někdo na příklad trvá na darech ducha, protože tak je tam psáno, musí přijmout i "jedovaté hady a pití jedu", a další nauky, které jinak jsou sporné.

Jestliže někdo věří, že dnes již existují pouze dary uzdravování a mluvení jazyky, pak je to stejné jako když někdo popírá dary ducha úplně. Jestliže však dary ducha pominuly, pak se ptám, jakým právem někdo ve sboru vyučuje? Vždyť i to vyučování patří mezi „dary, které se liší podle nezasloužené laskavosti, jež nám byla dána“ (Římanům 12:6).

Tuto nezaslouženou laskavost neuděluje člověk ani organizace, ale svatý duch (viz 1.Korinťanům 12:11). Pokud někdo vyučuje ve sboru Boží slovo bez duchovního daru, pak „se nedrží hlavy, toho, z něhož celé tělo, zaopatřené a harmonicky spojené prostřednictvím svých kloubů a vazů, roste dále růstem, který dává Bůh“ (Kolosanům 2:19).

Je dobrý učitel a špatný učitel. Mnohdy ten, kdo vyučuje ve sboru, je po čase označen podobně, jako učitelé SJ. I VRO si přivlastňuje postavení učitele.
Je ale otázka, jak se pozná učitel. který má potřebnou moudrost, a který ne? Po čase se to jistě pozná.

Domnívám se, že byly dary ducha na úrovni zázraků, a jsou obdarování duchem v podobě moudrosti, rozlišovací schopnosti a dalších schopností, které jsou potřeba i k vyučování.


Jakub 1:5 Má li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.

A potom může jistě i vyučovat. Není to zázračný dar, ale moudrost od Boha a vlastní úsilí o poznání a schopnost vyučovat.


Jsou ale i učitelé s jinou moudrostí
Jakub 3:15 To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská

Navíc jsou dary rozděleny do několika skupin.
Dar, jako postavení ve sboru, dary v podobě mocných činů a zázračné dary.

V jiných textech je vysvětleno, které dary pominou a které budou neustále součástí života sboru.

˛1. Korinťanům 12:27, 28 (Všechny duchovní dary dává tentýž Duch) Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. V církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.

A také dar proroctví a podobné, o kterých se zmiňují další texty.

Berte to, jen jako názor. K tomu bych dodal, že osobně nevěřím, že uzdravování, jazyky a další zázračná činnost je darem Ducha, ale jejich původ je jinde.
Jinak by nebylo psáno, že tyto dary (a jsou doslovně citovány) pominou a zůstane jen láska, jako určení pravosti křesťana.

(asi na deset dní bude ode mne pokoj. Jedu do nemocnice)

Dědo, snažil jsem se vystopovat původ tvých úvah, alespoň náznak vratkých nožek, na kterých to stojí. Abych se tedy pokusil to trochu definovat, tak si z toho, že se o všech darech nemluví na jednom místě pohromadě a navíc jsou dokonce snad rozděleny do skupin a na jednom místě a ne na všech se píše, že dary jednou - až přijde to, co je úplné, pominou, usoudil, že pominou jen některé a ty druhé budou imitovány démony nebo někým jiným.
Hmhm zdá se mi to dost vratké a nemohu s tím souhlasit. Jsem sice stále ve sboru SJ, ale bojím se, že na Tobě zahlodaly zuby doktríny Strážné věže daleko horším způsobem než na mě. No, není se co divit. Taky mi je půlka let, co tobě, takže přece jenom lze ještě očekávat nějakou pružnost a vývoj.
Tedy smekám před tvými šedinami, ale zásadně nesouhlasím.

pro admina

to, co jsem napsal, není tvrzení, ale názor. Nemám proto povinnost jej nějak obhajovat. Pravda i omyl, vyjdou po čase najevo samy.

Přece ale jen k tvojím výhradám k vratkým nožkám o rozdělení darů do skupin.

˛1. Korinťanům 12:27, 28 (Všechny duchovní dary dává tentýž Duch) Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. V církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele;
potom jsou mocné činy,
pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.

Text, který uvádím se zmiňuje o třech druzích darů.
za prvé-dary v podobě zodpovědných postavení va sboru,
potom-mocné činy atd
pak-dary uzdravování atd.

K tomuto textu si mohu přidat i jiné, podobné dary, o kterých je zmínka jinde, a roztřídit do skupin. Jestli se jedná o dary v podobě bratrů, nebo v podobě mocných činů, nebo v podobě zázračných chopností (uzdravování, mluvení jazyky, proroctví)

Jinde je jasně psáno, které z těchto darů pominou (patrně smrtí apoštolů a těch, kterým vkládáním rukou byly tyto schopnosti předány apoštoly dál)
Některé dary (například v podobě schopných bratrů) pochopitelně zůstanou, ale jak je psáno, hlavní dar, bude láska.

V pohodě, ty jsi napsal svůj názor a já napsal zase svůj. Zeptám se, myslíš, že jsou dnes dary méně potřeba než v prvním století?

Domnívám se, že v prvním století byly dary Duchy nutností. Jak jinak dotvrdit pravost církve? Jak, nebo čím, upevnit víru i samotných jejich členů? (viz letnice, kdy všichni obdrželi zázračný dar mluvení jazyky. Proč?)

Dnes, pokud by někdo mluvil jazyky, bude označen za pomatence a podvodníka, pokud bude léčit, je na tom stejně, pokud prorokuje, stejně se mu to nesplní, atd.

Zastávám názor, že dary ducha jsou nutností v podobě bratrů. Učitelů atd. Také dary moudrosti a porozumnění. To ale není zázrak. Duch jen podpoří osobní víru, úsilí, vytrvalost, obdaří potřebnou moudrostí.

Ale zázračné dary? K čemu? Křesťanství je zaběhnutá věc, Krista zná skoro celý svět, Bibli může mit každý a potřeba dokazovat nějakým zazračným darem, jakoby od Ducha, pravost církve, to nejde. žádná pravá dnes není:

V prvním století byla. Mimo to, řada náboženských skupin se honosí tím, a dokazuje svoji pravost, že mezi nimi, tyto dary fungují.

Říkám ano, fungují, ale z moci satanova ducha a ne Ducha Božího.

Ale ber to jako jen názor.
Pokud jej někdo Biblicky a logicky vyvrátí, nebudu na něm trvat.

To je zajímavý názor. Jak si přišel na to, že dary fungují ze satanova ducha? Mám totiž strach, že by člověk při tomto uvažování mohl být podobný farizeům, kteří Ježíšovi vytýkali, že mocné skutky činí z moci Belzebuba panovníka démonů.

Dědo Slavíku,s tvým názorem nemohu souhlasit.Protože vím ,že "Dary"od Boha jsou přítomny ve sborech i dnes.Tyto dary "nejsou"pro jednotlivce ,ale jsou"TU" pro budování celého sboru!!Tak to bylo i v prním století.Tyto dary byly přítomny mezi křesťany po celé jejich dějiny tedy ,2000 let.I dnes, tyto dary od boha "existují".Tam,kde se ukážou tyto dary je třeba vidět zároveň i "ovoce"Ducha s.Pokud tam nejsou přítomny tak bych pochyboval o jejich pravosti a zdroji..Pokud prorokuje "notorik" a ještě mlátí ženu.Nevěřím ,že má Boží poselství.Další věc co si myslím je,že všechny dary ,musí být vidět vedle sebe.Tam kde je proroctví musí být i výklad.Tam kde jsou jazyky platí to samé..Mám mnoho svých vlastních zkušeností s "dary"o nich však psát nechci.Není to jen teorie alestoň pro mne.Dědo Slavíku ,učení SJ je i v této oblasti mimo Bibli..Pavel mluví o nutnosti usilování o tyto dary.Ano je třeba o nich učit a mít touhu.Pavel, mluvil ze své vlastní zkušenosti a tak mohl popsat vliv těchto darů na něho samotného.Proto ,psal to co psal..

K názorům dědy Slavíka:

Pravost církve se od počátku dotvrzuje ovocem ducha. Víru prvních učedníků upevnilo zvláště to, že se jim Pán Ježíš po svém vzkříšení „ukázal živý mnoha nespornými důkazy“ (Skutky 1:3). Dary ducha jsou naproti tomu církvi od počátku dány pro „usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla, dokud všichni nedosáhneme jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře vzrůstu, který patří ke Kristově plnosti“ (Efezanům 4:12–13).

Proto si myslím, že popírat dary ducha bez zlého úmyslu může jedině ten, kdo si buď myslí, že již nastala Kristova plnost, nebo ten, kdo nikdy nezažil působení svatého ducha. Tvrdím však, že Kristova plnost ještě nenastala, a působení ducha je nutné k tomu, abychom mohli „vstoupit do Božího království“ (Jan 3:5). Jestliže Kristova plnost ještě nenastala, pak také nemohly pominout dary ducha a nemohla zůstat pouze láska. Stále totiž „zůstává víra, naděje láska, ty tři; ale největší z nich je láska“ (1.Korinťanům 13:13). Kde je ale dnes víra mnohých v dary ducha? Jestliže zde tato víra není, o jaké naději a lásce se to vlastně mluví?

Vypadá to, jako jeden proti všem.

Jsem sice s tímto názorem sám, ale ne proti všem. Někteří souhlasí, jiní mlčí, jiní se neví rady a ostatním je to fuk.

Ohledně darů dnes, vzniká řada otázek. (mluvím pouze o zázračných darech, jako je mluvení jazyky, o daru překládání těchto jazyků, uzdravování, dar proroctví a podobné)

Dnes máme kompletní Bibli, a další dary, v podobě schopných bratrů a dalších opatření k budování sboru, o kterých se v prvním století mohlo jen zdát. Jak říká Pavel, vše, co mají, je jen částečné. U nás také není „plnost“, ale jsme přece o mnoho dál.

A teď ta otázka. K čemu by například byl dnes dobrý, dar mluvení jazyky?. Jak by budoval sbor?
A co ty ostatní zázračné schopnosti, jsou vůbec k něčemu?
Jaký je rozdíl mezi uzdravováním Kristem a např. kazatelem letničářů? Že by i on, a jemu podobní dostal dar Ducha od Pána? Potom hurá za těmito vůdci. Jsou to Kristem vyvolení služebníci. Je to pravá církev. Dary ducha to dokazují.

Tím se vám nechci vysmívat, ale jen ukázat na nebezpečnost těchto a podobných názorů.

Tehdy tyto dary budovaly křesťany ve víře, že jsou na správné cestě, že jejich církev je ta jediná pravá. Žádná jiná křesťanská skupina neexistovala, ale byla spousta jiných náboženství. Tyto mocné činy, tedy byly nutností.

Dnes tyto dary najdeme u letničářů, adventistů, baptistů a jinde. Která skupina z nich je ta pravá? Jak je tyto dary budují? Nebo se k nim můžeme bez obav připojit, protože dary Ducha dokazují jejich vyjímečnost a pravost?
Mezi SJ tyto dary nejsou. Odešli jsme tedy v pravý čas.
Jsou ale tyto dary i u katolíků. Potom je zlaté naučení od Štefana.

Satan dokáže napodobit a zneužít vše.

Nemám chuť se rozepisovat dál. Ale zkuste poctivě rozebrat a zamyslet se nad několika texty.

Matouš 24:24 Povstanou totiž falešní Kristové a falešní proroci a budou dávat velká znamení a divy, aby zavedli na scestí, pokud možno, i vyvolené.

1Jana 4:1 Milovaní, nevěřte každému inspirovanému výroku, ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha, protože do světa vyšlo mnoho falešných proroků.

1. orinťanům 13:8 Láska nikdy neselhává. Ale jsou-li dary prorokování, budou odstraněny; jsou-li jazyky, přestanou; je-li poznání, bude odstraněno.

2. Tesaloničanům 2:9 Ale přítomnost toho bezzákonného je podle Satanova působení s každým mocným skutkem a lživými znameními a předzvěstmi
2:10 a s každým nespravedlivým podvodem pro ty, kteří hynou odplatou za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni.
2:11 Proto Bůh na ně nechává působit omyl, aby uvěřili lži,
2:12 aby všichni byli souzeni, protože nevěřili pravdě, ale měli zalíbení v nespravedlnosti.

Ještě dodatek. Stále mluvíte o Darech ducha, ale při tom vám jde (jak ksem pochopil) hlavně o dary v podobě zázračných schopností.

Jenže podobnou schopnost mají i šamani v kmenových náboženstvích. A jestli tyto dary jsou i dnes, jako důkaz pravosti církve, potom můžeme bez obav kamkoliv, protože všude se nějaké ty "kejkle" najdou, o kterých se tvrdí, že jsou dary Ducha.

Martine,
ještě maličkost. Píšeš-
"Stále totiž „zůstává víra, naděje láska, ty tři; ale největší z nich je láska“ (1.Korinťanům 13:13).
Kde je ale dnes víra mnohých v dary ducha? Jestliže zde tato víra není, o jaké naději a lásce se to vlastně mluví?"

Velice šikovně se ti podařilo pod myšlenku "víra" dodat svou myšlenku- "kde je víra mnohých v dary Ducha?"

SJ by řekli "kde je dnes víra mnohých ve starší sboru, organizaci a VRO?"

O jaké víře se jedná, O jakou naději a v co, O jakou lásku a ke komu?

Kdysi tady byla myšlenka o předsudcích a zaujetosti. Skusme své úvahy oprostit od těchto dvou nešťastných vlastností a skutečně prosit o dar Ducha, ne v podobě zázraků, ale stačí moudrosti.

Je to vzácný dar, a mnozí jej postrádají. Protože, jestli má někdo třeba vysokoškolské vzdělání, nebo dokonce titul, nemusí mít nutně i moudrost. Má jen dar dobré paměrti a dokázal si něco dobře "našprtat".

Sváťo, na jedné straně vybízíš, abychom své úvahy oprostili od předsudků a zaujatosti, a na druhé straně hned zase píšeš, abychom zkusili prosit o dar ducha ne v podobě zázraků, ale moudrosti. To ale nejde k sobě, neboť právě to je Tvůj předsudek. Chceš totiž, abychom si vybrali podle Tvého gusta a ne podle toho, co nabízí svatý duch. Abys mohl přijmout jakýkoliv dar ducha, musíš nejprve přijmout svatého ducha a opravdu se narodit „z vody a ducha“ (Jan 3:5). Žádný bratr se nemůže stát schopným a nemůže sloužit k budování sboru, pokud není znovuzrozeným křesťanem, který přijal duchovní dar.

Další Tvůj předsudek a zaujatost spočívá v představě, že mi jde hlavně o dary v podobě zázračných schopností. Nevím totiž o tom, že bych někdy zdůrazňoval duchovní dar v podobě nějakého mocného činu. Mocný čin skutečně sám o sobě není důkazem pravosti, jak jsi správně poukázal, ale popření jakýchkoliv zázračných schopností těch, kteří mají dar ducha, je z Tvé strany opět jen další předsudek a dokonce popření pravdivosti Písma, které o duchovních darech mluví s úplnou samozřejmostí. Z toho pramení i Tvé otázky.

Ptáš se: „K čemu by například byl dnes dobrý dar mluvení jazyky?“ Odpověď je ale úplně jednoduchá a najdeš ji v Bibli: „Kdo mluví jazykem, buduje sebe, …“ (1.Korinťanům 14:4) Jestliže nejsi spokojený s takovou odpovědí, pak nevím s čím chceš být vlastně spokojený. Proto Tě ve skutečnosti znepokojuje i to, že nějaký letničář uzdravuje ve jménu Pána Ježíše Krista. Mě to ale neznepokojuje, protože na daru uzdravování nestavím.

Samotná schopnost uzdravování či mluvení jazyky není důkazem, že takový člověk jde po správné cestě a že je členem jediné pravé církve. Sám víš, že láska je důležitější, a pokud máš duchovní dar jako „řeč moudrosti“ či „řeč poznání“ (1.Korinťanům 12:8), pak nemáš nižší dar. Ale pokud říkáš, že dary ducha pominuly, nemůžeš obdržet ani to, k čemu vybízíš. Buď je Tvá moudrost darem svatého ducha nebo není.

Proto jsem se ptal: „Kde je ale dnes víra mnohých v dary ducha? Jestliže zde tato víra není, o jaké naději a lásce se to vlastně mluví?“ A nyní připojuji další otázku: „Jestliže zde víra v možnost získání duchovního daru není, protože prý pominuly, jak ten dar chceš získat?“ Bez víry ho opravdu nikdo nezíská. Proto všeho schopní bratři již neučí o nebeské naději, ale klidně slibují na základě své našprtané bezduché logiky: „Můžeš žít navždy v pozemském ráji.“ Říkám s jistotou, že to není ani evangelium, které hlásal Pán Ježíš Kristus a jeho apoštolové, ani to nejsou duchem pomazaní bratři.

Nemohu jinak, ale se závěrem tvého příspěvku a úvahy musím souhlasit.
To ostatní mi snat dojde. Všechno chce svůj čas.
Já žádný dar ducha nemám, ani jsem se s ním nikdy nesetkal. Jen jsem o něm slyšel a to nic pochvalného. Tak se nediv, mému nedůvěřivému a snad příliš opatrnému přístupu.
Navíc mám pocit, že o něco takového ani nemám zájem. A to je asi celý kámen nedorozumnění.
Neberu nikomu jeho dary, ale sám se jich bojím.
Svůj názor k tomuto tématu jsem tedy již řekl. Nezbývá, než sledovat vývoj další debaty (pokud bude) a připojit se později, až snad pochopím víc souvyslostí.
Zatím to byly skutečně jen mé názory. Nejsem učitel, a proto nemohu nést odpovědnost za vyučování. A ani to nechci...