Pánova večeře - jak a kdy a pro koho?

Souhlasím s tím, že Večeře Páně je velmi důležitá v životě křesťana a přijímání symbolů je její nezbytnou součástí. Není to jen můj pocit, považme, kolik našich předků bylo ochotno za přijímání podobojí položit i život. Mluvím o plné účasti.
S tou rolí pozorovatele však vidím spojeno jedno zcela konkrétní nebezpečí. Kolování symbolů bez toho, že by se přijímaly zřejmě nevymyslel C.T. Russell. Antičtí Satanisté měli rituál "odmítnutí Kristova těla", jako reakci na památnou večeři slavenou křesťany. Tento rituál byl tajně prováděn pod maskou Památné večeře a spočíval v tom, že symboly kolovaly, ale účastníci obřadu z nich nic nepřijali. Tím dávali ostentativně najevo své ODMÍTNUTÍ Kristovy oběti.
Z tohoto úhlu pohledu se mi zdá být účast na Památné v sále včetně dodržení zavedeného rituálu poněkud problematická.

Zase něco, co jsem nevěděl. To bude asi podobné, jako s těmi kořeny zednářů.
Aleši, četl jsi již stránky "strasnavez.cz"? Strašná, ne Strážná.

Četl. A ověřoval z jiných zdrojů věrohodnost. Dokonce jsem se na některé stopy zajel podívat do Paříže. K naší smůle to vypadá tak, že na tom serveru maj ve většině věcí pravdu. Tohle s tou památnou jsem vyšťoural právě při ověřování skutečností o rituálech zednářů a Satanismu.

Nedávno som o problematike Pánovej večere čítal a tak ponúknem zopár myšlienok. Hlavne teda čo sa týka tých kvasených versus nekvasených chlebov.
Čo sa tyka chleba na slávenie Eucharistie, tak tu je ten spomínaný rozdiel. Východné Cirkvi (gréckokatolíci i pravoslávni) používajú kvasený chlieb. Nekvasený chlieb používa cirkev latinská "rímskokatolíci" a z východných cirkví ho používajú Arméni.
Teda prečo je to tak. Len pripomeniem, že odpoveď Kongregácie pre Východné cirkvi, ktorá hovorí, že nie je potreba meniť zaužívané zvyky a tradície a každá cirkev nech si uchová zvyk ktorý zdedila po svojich otcoch. Teraz k problematike kvas-nekvas.
V Písme sa píše Mk 14,12 V prvý deň sviatkov Nekvasených chlebov, keď zabíjali veľkonočného baránka, povedali mu jeho učeníci: "Kde ti máme ísť pripraviť veľkonočnú večeru?"
V tomto prípade by to bola jasná záležitosť, pretože sa jasne píše, že to bolo v deň sviatkov nekvasených chlebov, teda keď sa zabíjali veľkonočné baránky. Mohli by sme teda bez debaty povedať, že chlieb ktorý použil Ježiš bol nekvasený. Avšak
Jan 13,1-2 Bolo pred veľkonočnými sviatkami. Ježiš vedel, že nadišla jeho hodina odísť z tohoto sveta k Otcovi. A pretože miloval svojich, čo boli na svete, miloval ich do krajnosti... Pri večeri....
Potom sa píše: Jan 18,28 Od Kajfáša viedli Ježiša do vládnej budovy. Bolo už ráno. Ale oni do vládnej budovy nevošli, aby sa nepoškvrnili a mohli jesť veľkonočného baránka.
Takže Ján podáva tieto udalosti trochu ináč ako synoptici. Všimnime si, toto sa udialo pred tým, než sa jedol baránok. Teda Ježiš asi použil chlieb kvasený. Okrem toho Ján dáva jasne najavo, že Ježiša súdili, odsúdili a ukrižovali v ten deň, keď Židia zabíjali veľkonočného baránka. O šiestej hodine napoludnie kňazi začínali zabíjať veľkonočných baránkov. Teda podľa Jána posledná večera nemohla byť v čase jedenia bránka, tak ako to je podľa synoptikov. Vedel by niekto odpovedať (vysvetliť) na tieto zdanlivo nezlučiteľné skutočnosti? Použil Ježiš chlieb kvasený, alebo nekvasený?

Stefane, psal jsi jinde:
Napríklad som sa snažil nadviazať na debatu o matérii chleba v threade o poslednej večeri. Ale asi to nikoho nezaujíma, tak nikto neodpísal.

Není to tím, že by mě to nezajímalo, ale přečetla jsem Janovo evangelium a nic jsem nezjistila. Teda přišla jsem na to, že se mi začlo zdát, jakoby ta Pánova večeře proběhla vlastně den před Pasachem, což mi bylo divné, ale co se týče chleba, jestli kvašený nebo nekvašený nevím.

Tak, nedávno som niekde čítal, že aj napriek tomu, že v Písme sa hovorí, že "V prvý deň sviatkov Nekvasených chlebov...", existujú dva vážne protiargumenty, ktoré hovoria, že Ježiš pravdepodobne použil chlieb kvasený. Prvým z nich je gréčtina. Grécke "azymos" znamená chlieb v zmysle "chlieb nekvasený" (sviatky Nekvasených chlebov sa povie "tón azymón"), zatiaľ čo slovo "artos" znamená riadny kvasený chlieb. Argumentom pre používanie kvaseného chleba je fakt, že všade kde sa v evanjeliách hovorí o ustanovení eucharistie, tak sa píše, že Ježiš vzal do ruky "tón artón", teda kvasený chlieb.
Druhým argumentom v prospech chleba kvaseného je skutočnosť, že všetky cirkvi až do štvrtého storočia používali riadny chlieb kvasený, až v štvrtom storočí ako prvá začala používať chlieb nekvasený arménska cirkev a západná katolícka až v storočí deviatom.

Tak teda kvasený alebo nekvasený? Nie žeby na tom záležalo, ale ktorý by ste volili vy?

Stefane,
poslední dobou mám pocit, že není tolik důležité jaký druh chleba, ale spíš mám divný pocit, že nepřijímám vůbec žádný. To víš, ze zvyku spíš mám sklon k nekvašenému, když to znázorňuje Kristovo tělo....

Tak teda kvasený alebo nekvasený? Nie žeby na tom záležalo, ale ktorý by ste volili vy?

2. Mojžíšova 12:8 Tu noc budou jíst maso upečené na ohni a k němu budou jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami.

Mám dojem, že "večeře Páně", byla vyvrcholením svátku pesah.
A ježíš použil takový chléb, který byl pro tento svátek předepsaný.

Hvězdlický:

Mám dojem, že "večeře Páně", byla vyvrcholením svátku pesah.

Veď to sa v synoptických evanjéliách aj píše, že to bolo "v prvý deň Nekvasených chlebov", ale práve Jánovo evanjelium nám (ako správne hovorí quaero) odkazuje, že to bolo pravdepodobne pred "prvým dňom Nekvasených chlebov". Teda pred prvým takýmto dňom sa používal chlieb kvasený, čo podporuje aj gréčtina ako som písal. Ja sám neviem, ale priklonil by som sa ku chlebu kvasenému. Napíšem prečo.

˛Lukáš 22:8 Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: "Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři."

Tato "velikonoční večeře" (večeře pasah) se slavila s nekvašeným chlebem, na památku vyjítí z Egypta. Bylo k tomu přidáno jen víno, které tehdy v Egyptě se nepoužilo.

No právě, dědo Slavíku, to je divné, že všichni kromě Jana tohle píší a z evangelia Jana to vypadá, jako když to bylo o den dřív. Možná ani na tom datu zas tolik nezáleží....
Kristus říkal, že to mají učedníci dělat "na památku". Takže mám pocit, že není ani tak důležité, jestli je zrovna úplněk nad Jeruzalémem a je zrovna 14. nisan, jestli mám zrovna přesně nekvašený chleba (pro jistotu upečený doma) a víno (hlavně bez příměsi něčeho, co by z něho udělalo jiné víno, než má přesně být), ale že Ježíš hlavně myslel, aby to "dělali na jeho památku". A to jsme teda jako SJ nedělali, a dávali jsme důraz na věci kolem, trochu jako farizeové a možná, že nám smysl toho unikl.

Jenže, v tu dobu, když tuto "památku" zaváděl, měl již víc učedníků, než oněch dvanáct, které si osobně vyvolil. A přesto nepozval nikoho jiného, než je.
Otázka tedy je, platí pokyn, který dal, jen pro vyvolené a nebo kohokoliv, kdo se hlásí ke křesťanství?.

Pavlova slova "kdo by jedl a pil nehodně, jí a pije si odsouzení" mohou také zanamenat "neprávem". Nebyl k tomu vybrán, nebyl pověřen...

Jedni budou tvrdit (zastánci názoru, jen jedna naděje) že to platí pro všechny, jiní mohou mít názor, že je to požadavek a nutnost pouze pro pomazané (zastánci pozemské i nebeské naděje).

Dědo, píšeš:
Pavlova slova "kdo by jedl a pil nehodně, jí a pije si odsouzení" mohou také zanamenat "neprávem". Nebyl k tomu vybrán, nebyl pověřen...

Jedni budou tvrdit (zastánci názoru, jen jedna naděje) že to platí pro všechny, jiní mohou mít názor, že je to požadavek a nutnost pouze pro pomazané (zastánci pozemské i nebeské naděje).


Taky mám ten pocit, že si to každý může vyložit různě.
Zaráží mě, že o tom Kristus podrobněji a jasněji nemluvil, když to bylo tak důležité. O tom, že by někdo mohl přijímat nehodně píše až Pavel. U něho mě to ani tak nepřekvapuje, protože Pavel, vzhledem ke své farizejské minulosti, měl sklon často dávat rady a někdy některé věci pitvat. Někdy až tak, že si to sám uvědomil, že zachází daleko a napsal - "pravím já, ne Pán". To mu budiž ke chvále. Kéž by tohle uměli občas říct i někteří dnešní duchovní vůdci!
Ale ještě k tomu "kdo by jedl a pil nehodně". V 1.Kor.11:28,29 je, že se má člověk zkoumat (není tu řečeno jestli se to týká pověření nebo třeba jeho chování atd) ale je tu napsáno: "kdo jí a pije, ale nemá správného soudu o těle, pije a jí si odsouzení". A ve verši 34 je psáno, že se mají dotyční najíst doma "abyste se neshromažďovali k odsouzení". Třeba se to nemělo brát jako běžné jídlo a pití. Kdo ví....


Ale píšeš taky, že Ježíš
měl již víc učedníků, než oněch dvanáct, které si osobně vyvolil. A přesto nepozval nikoho jiného, než je.
Otázka tedy je, platí pokyn, který dal, jen pro vyvolené a nebo kohokoliv, kdo se hlásí ke křesťanství?.


Vzhledem k tomu, že tehdy i podle SJ měli přijímat všichni, protože všichni patřili k nebeské naději, možná to, že Kristus pozval jen dvanáct souvisí s tím, že mu byli nejbližší a taky, že ta místnost nebyla sjezdová hala.
Na druhé straně nikde neřekl, že by to měli dělat jen někteří a jen jednou v roce. Naopak na jiných místech zdůraznil, že "přijímání" úzce souvisí s věčným životem. To je docela na pováženou, protože je otázka, jestli to, že to někteří neděláme, není třeba velká chyba. Nevím...kdo ví....

Kristus řekl prostě: "To čiňte na mou památku." Všechno ostatní je nad to co je psáno, nemyslíš?

píše až Pavel. U něho mě to ani tak nepřekvapuje, protože Pavel, vzhledem ke své farizejské minulosti, měl sklon často dávat rady a někdy některé věci pitvat. Někdy až tak, že si to sám uvědomil, že zachází daleko a napsal - "pravím já, ne Pán". To mu budiž ke chvále. Kéž by tohle uměli občas říct i někteří dnešní duchovní vůdci!


Všechno ostatní je nad to co je psáno, nemyslíš?

Jsem rád, že tady někdo, alespoň v něčem, uvažuje podobně jako já.

Mojžíš byl například vychován "vší egyptské moudrosti" takže i u něj to muselo zanechat stopy, jako u Pavla, a nebo u dlouholetých SJ, či od narození katolíků...

Dědo, to je ono, píšeš:
Jsem rád, že tady někdo, alespoň v něčem, uvažuje podobně jako já.

To mi povídej! To mi taky dělá radost. A asi nebudeme jediní.
Tohle dělá radost asi úplně každému člověku, když zjistí, že ten druhý myslí podobně a nebo, že s ním aspoň někdy souhlasí.

Možná, že právě proto, Bůh i Kristus tolerují, (nevím, proto píšu"možná") že si lidé založili různé cirkve a skupiny, kde se scházejí sobě podobní jedinci a snaží se tak, jak oni nejlépe dovedou, uctívat Boha a Krista. To by bylo ještě jakžtakž dobré, ale horší je, když začnou ukazovat na ty druhé, že ti to dělají jinak než já, jinak než my, čili že úplně špatně. Možná, že to jsou opravdu jen různé cesty ke stejnému cíli. A taky možná, že "se znepokojujeme o mnoho věcí, přitom jest potřebí jen málo, jen jednoho."

Možná, že právě proto, Bůh i Kristus tolerují, (nevím, proto píšu"možná") že si lidé založili různé cirkve a skupiny, kde se scházejí sobě podobní jedinci a snaží se tak, jak oni nejlépe dovedou, uctívat Boha a Krista.

Teď, před vánocema, a hlavně po první adventní neděli, se to v televizi a rádiu hemží reportážemi ze všech možných konců světa a ze všech možných církví a náboženství.

Jsou to příklady horlivosti, nadšení, obětavosti a silné víry, ale namísto toho "možná", bych raději dal slovo SOTVA.
Protože Bůh stanovil své požadavky, jak a co má vypadat. Jistě nechce dokonalost.

Ale ty příšerné obřady, uctívání potkanů a Boha zároveň a jiné podivné věci, tu pompu, bombast, zlato a třpyt u katolíků, prostě, -jsem jen nedokonalý člověk a někdy mizera. Ale to se mi nelíbí. Bůh je dokonalost a svatost sama, tak, že by to toleroval?

Říká přece "nebo tak Bůh miloval svět, atd. atd" a tam stanovil zároveň podmínku..

Dědo, použiju tvou větu:
Teď, před vánocema, a hlavně po první adventní neděli....

Byla jsem se teď v neděli podívat na mši. Chtěla jsem víc vědět o adventu. Upřímně - bylo mi špatně, fyzicky, z toho cinkání a klanění, opravdu to bytostně nesnáším - ale byla jsem ráda, že jsem se přemohla a počkala, protože kázání, vydalo za několik našich přednášek. Kněz mluvil o tom, jak se nemáme nechat vtáhnout předvánočním shonem, (opakoval to třikrát, ví asi o čem mluví) abychom nezapomněli, o co vlastně hlavně jde. Že nejde jenom o kampaň v tom smyslu, že teď si budem chvíli projevovat lásku a pak nic, ale jde o připomínku a o to, abychom byli takoví celý rok. O celém lidském životě pak mluvil jako o přípravě na poslední okamžik, na smrt, abychom odcházeli ze života lepší. Spokojení, že jsme ho mohli prožít s Kristem. Že Boží soud nespočívá v tom, že nás bude posuzovat, kde jsme o milimetr přešlápli, ale že při Božím soudu nám pomůže se na sebe podívat tak, jak nás vidí on. Kde jsme se přeceňovali, kde třeba zase podceňovali....Tak abychom se pak nemuseli stydět.
Celé to působilo klidně, neodsuzovalo mě to, naopak jsem měla chuť fakt být lepší. Využít život k dobrému...Bylo tam myšlenek víc, kněz mluvil klidně, lidé nevypadali o nic jinak než u nás a mladí lidé, takových pár náctiletých, tam podle mě byli určitě dobrovolně. V klidu si vše vyslechli a ačkoli měli džíny šli pak v klidu k přijímání. Byli tam bez rodičů. Napadlo mě několik mladistvých od nás ze sboru, kteří tam chodí sice v kravatě, ale jen čekají až jim padne 18let a budou mít od všeho pokoj.
Tak ti můžu říct, že tady to nebylo vůbec ani bombastické, ani pozlacené, na obyčejném adventním věnci svítila jedna svíčka a já nechápala co je na tom tak zlé a okázalé. Kdykoliv jsem chodila dřív okolo pod paží s časopisy, měla jsem pocit jací to jsou hrozní modláři a pokrytci... tak ti teď nějak nevím.

Jen na okamžik jsem se díval, když čt2 vysílala z návštěvy papeže v turecku. Ten obřad mi stačil. Nevím z čeho ti představitelé církve poznali, že právě tak se mají obracet k Bohu a chválit ho. Nic mi to neříkalo.

Qeensi, to jsem neviděla. Tyhle obřady a oficielní návštěvy dost nesnáším. Ani nechápu...
Na druhou stranu ale taky nechápu, že jako SJ jsme si byli tak jistí, že právě tohle myslel Ježíš, že takhle mají křesťani žít. SJ jsou taky dost uhnutý, nemyslíš?

Snad ti to pomůže pochopit, že je to všude stejné. Jen kulisy a oblečení jiné, ale kus se hraje všude stejný, podle scénáře jejich pána.

Co se týká té mše, jak jsi byla. Tam připočítej skutečnost, že bylo dopředu všem oznámeno, že tam bude natáčet televize a vše se pečlivě připravilo. Jako na sjezdu SJ.
Prostě, všude jen divadlo pro lidi. A lidem se to líbí.
Kde je kněz, nebo kazatel výborný žečník, má i plnou kasičku. Jinak se žádná změna nekoná...

Dědo Slavíku,
tam kde jsem byla ale žádná televize nebyla! Byla jsem tam už podruhé a bylo to celé dost podobné, poklidné, jen téma kázání jiné.

Jinak s tebou ale souhlasím, že všude je to stejné v tom, že všude jsou chyby, nedokonalí lidé, někteří upřímní a jiní prevíti. A zase jiné v tom, že někde je vojenská disciplína a jinde zase volnost. Každý si vybere, co je mu bližší, ale "pravá" si myslím, není žádná. Prostě různé cesty, po kterých se může dojít - pokud člověk opravdu chce a prosí Boha o pomoc a o Ducha - k Bohu.

quaero:

Upřímně - bylo mi špatně, fyzicky, z toho cinkání a klanění, opravdu to bytostně nesnáším -

Ja viem, že obrad sa časom mení a menil, ale niektoré úkony by sme nemali obchádzať, teraz myslím na to "klaňanie". Neviem presne čo myslíte Vy, ale keď myslíte kľaknutie si na kolená pred sviatosťou oltárnou (telo Kristovo), tak to je prejav "klaňania" sa Bohu. Ono totiž slovo "klaňať", môže znamenať rôzne veci. Keď sa ukloním pred niekým, koho považujem za autoritu, tak to ešte nie je klaňanie. Klaňať sa môžeme iba Bohu. To znamená ukloniť sa (ponížene) a v duchu si predstaviť akoby som kľačal pred tvárou Boha, so strachom pozdvihnúť zrak. Len takýto úkon môžeme považovať za "klaňanie". Samozrejme tí ktorí Krista nepovažujú za Boha, budú toto klaňanie odsudzovať ako modlárstvo. Nemyslím si však, že by sme sa tohoto úkonu prejavu úcty (uctievanie) mali vzdať len preto, že v dnešnej dobe sú ľudia oveľa pohodlnejší a proste sa im nechce kľačať. Kľačanie má obrovský zmysel pre prežívanie kontaktu s Bohom. Ak sa človek modlí a pritom sedí, tak modlitbu neprežíva tak, ako keby kľačal. Pretože pri pokľaku sa človek dostáva do polohy zraniteľnosti a takto sa odovzdáva Bohu ako pokorený a nevládny.

Stefan napsal ohledně Pánovy večeře (Tue 28 Nov - 20:45):

Takže Ján podáva tieto udalosti trochu ináč ako synoptici. Všimnime si, toto sa udialo pred tým, než sa jedol baránok. Teda Ježiš asi použil chlieb kvasený. Okrem toho Ján dáva jasne najavo, že Ježiša súdili, odsúdili a ukrižovali v ten deň, keď Židia zabíjali veľkonočného baránka. O šiestej hodine napoludnie kňazi začínali zabíjať veľkonočných baránkov. Teda podľa Jána posledná večera nemohla byť v čase jedenia bránka, tak ako to je podľa synoptikov. Vedel by niekto odpovedať (vysvetliť) na tieto zdanlivo nezlučiteľné skutočnosti? Použil Ježiš chlieb kvasený, alebo nekvasený?

Mám za to, že problém toho rozporu ohledně času, kdy byla poslední večeře konána, spočívá ve výkladu doby, kdy měl být beránek poražen. Co se týče doby zabití pesachového beránka, je totiž napsáno toto: „A budete ho dál u sebe bedlivě střežit až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, a celý sbor izraelského shromáždění ho porazí mezi dvěma večery.“ (2.Mojžíšova 12:6) Výraz mezi „dvěma večery“ může být chápán různě (u Židů totiž začíná den večerem) a je docela možné, že v 1. století n.l. byly prostě dvě různé tradice. Podle první tradice byl pesachový beránek zabit večer (mezi smrákáním a tmou) na začátku 14. nisana a beránka jedli tentýž den, podle druhé (chrámové) tradice byl pesachový beránek zabíjen prostě mezi večerem 14. nisana a večerem 15. nisana (tedy v době, kdy byl přibíjen náš pravý pesachový beránek na kříž) a beránka jedli až během noci 15. nisana.

Možná, že Pán Ježíš využil tento dvojí výklad, a jedl tedy s učedníky pesachového beránka ještě předtím, než kněží oficiálně pesachové beránky zabíjeli v chrámu. Každopádně však tuto večeři ustanovil během sederového obřadu, kdy bylo povinností jíst nekvašené chleby. Řecký výraz ARTOS znamená prostě chléb a je jedno zda kvašený nebo nekvašený. Výraz AZYMOS naproti tomu označuje opravdu jedině nekvašený chléb. Nicméně AZYMOS je přídavné jméno, které by se mělo správně překládat slovy „nekvašený, čistý“ a ne výrazem „chléb“. Že výraz ARTOS může znamenat i nekvašený chléb je vidět např. z Lukáše 24:30, kde se píše: „A když s nimi spočíval u jídla, vzal chléb (ARTOS), požehnal jej, lámal a podával jim jej.“ Popisovaná situace se totiž udála „třetí den“ (Lukáš 24:21), co Ježíše ukřižovali. Židé v té době měli svátek nekvašených chlebů a tak i učedníci s Ježíšem po jeho zmrtvýchvstání zřejmě nejedli kvašený chléb, protože i na ně se vztahoval příkaz, že sedm dní od pesachové večeře nemají jíst nic kvašeného (viz např. 2.Mojžíšova 12:19-20).

To je rozumné vysvětlení, oceňuji že si Martin dal tu práci. Skutečně je velice důležité znát prostředí a tradice té doby, jinak bychom se nikam nedostali. Uvědomuji si, že to je hodně dávno a v proudu času se mohlo leccos změnit, zaměnit, vynechat apod. Ale tak jak to popsal Martin, myslím vystihuje podstatu věci.

Milý Stefane, píšeš:
niektoré úkony by sme nemali obchádzať, teraz myslím na to "klaňanie". Neviem presne čo myslíte Vy,

Víš, u mě je ten problém, že jsem nikdy do kostela nechodila a vždycky mě kostelní scény třeba ve filmech vadily. Mám tam to prostředí prostě spojené jen se špatným - pokrytectví, faleš, odpustky, pokroucené desatero, klanění se modlám atd. Snažím se v sobě najít jedinou kladnou věc, se kterou bych to spojila, ale o žádné nevím. Dokonce, což je docela ironie, se v kostele chci modlit o pomoc, ale nemůžu. Tak mě občas jen napadne - odpusť mi Bože že tu vůbec jsem. Je to hrozný, ale mám pocit, že pro mě je Bůh skoro všude, jen v kostele ho teda nevidím. Takže pochop, že mi i to klekání přijde hrozné - já se za to omlouvám, ale nemůžu za to - protože mě svátost oltářní prostě vůbec nic neříká, spíš mám pořád pocit, že si tam jen na něco hrají. A když se rozhlídnu a vidím ty lidi, že tam jsou očividně spokojení, tak bych nejradši utekla, protože mě je úplně zle. A tak beru jako úspěch, že to vydržím do kázání, protože to mě zajímá. A jak začne kněz mluvit, tak se mi najednou uleví, jako bych se najednou dostala ze sevření, protože konečně slyším něco duchovního a rozumného. (což je na shromáždění SJ přesně obráceně, tam jsem úplně klidná, do té doby, než se začne mluvit z pódia) Taky se mi mocně ulevuje, když se v kostele čte Bible, snesla bych, kdyby se četla víc. Ale rituály, obřady jsou pro mě problém. Nerozumím jim. A tak kdybych si tam klekla, tak to nebude projev úcty k Bohu, ale jen úkon, abych se nelišila.
Jinak co se týče modlitby vkleče, to máš stoprocentně pravdu, to vím, ale v soukromí a ne v kostele.