Máme být k Bibli tak kritičtí jako jsme se stali ke SV?

Nemáme být k Bibli tak kritičtí jako jsme se stali ke Strážné věži?

Je Bible více než dobové vyznání lidské víry? Pokud ne - může být její čtení přesto užitečné?

A neplní se její proroctví stejně „úspěšně“ jako ta ve Strážné věži?

Není na čase se zbavit se ideologických předsudků která nám za použití Bible sugerují různé církve a křesťanské sbory? Nejsou to zase slepé ideologie zaobalené do lákavého obalu?

Není naopak sama Bible díky své vnitřní rozporuplnosti a nejednoznačnosti pramenem nesnášenlivosti, fundamentalismu a zla kterými se projevovali a projevují křesťanské církve?

A může přes všechny oprávněné pochyby být Bible knihou inspirativní, a Ježíš víry prstem ukazujícím cestu k něčemu co nás učiní lepšími?

Je třeba uznat že odhodit tkzv. jistoty není snadné, ale přijde mi škoda se vymanit z vlivu SJ a SV za cenu jistých obětí a pak zůstat na půl cesty u nějaké podobné ideologie a opět věřit v neuvěřitelné a omlouvat si rozpory a nechat sebou manipulovat přes probuzený pocit viny a obratem nabídnuté osvobození - to vše v úhledném balíčku ideologických pouček.

Příklady nesplněných prvokřesťanských očekávání:

1. Petra 4 kap.

7 Všemu se pak přiblížil konec. Buďte tedy rozvážní a střízliví k modlitbám.

Zjevení

kap. 3

10 Protože jsi zachoval slovo mé trpělivosti, i já tě zachovám od hodiny zkoušky, která má přijít na celý svět, aby byli vyzkoušeni ti, kdo bydlí na zemi.
11 Hle, přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby nikdo nevzal tvou korunu.

22. kap.

18 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: kdo by něco přidal k těmto věcem, tomu Bůh přidá ran zapsaných v této knize.
19 A kdyby někdo ubral ze slov knihy tohoto proroctví, Bůh odejme jeho díl z knihy života a ze svatého města a z těch věcí, které jsou zapsány v této knize.
20 Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: "Jistě, přijdu brzy. Amen." Ano, přijď, Pane Ježíši!

Mat. 24 34 Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se toto všechno stane.

1.Tes. 4. kap

13 Nechci pak, bratři, abyste nevěděli o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději.
14 Věříme-li totiž, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, právě tak věřme, že i ty, kdo zesnuli v Ježíši, Bůh přivede s ním.
15 Říkáme vám totiž Pánovým slovem toto: My, kdo zůstaneme živí až do Pánova příchodu, rozhodně nepředejdeme ty, kdo zesnuli.


A co na to Mojžíš? -

CEP[1] Deuteronomy 18:18-22

Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře." V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.

Další údajné proroctví,

o kterém se v Mt 1:22-23 uvádí, že se vyplnilo v osobě Ježíše, je založeno na Iz 7:14, o kterém se tvrdí, že předpovídá jisté zrození z panny. Ohledně tohoto se však vyskytuje mnoho potíží. Hebrejské slovo „almá“, které použil Izajáš neznamená „panna“, nýbrž „mladá dívka“. Správný překlad je v ekumen. překladu, nesprávný v Bibli kralické. Chybný překlad se rovněž vyskytuje u Matouše, který se pravděpodobně spolehl na chybný překlad Septuaginty. V hebrejštině existuje slovo „betúlá“, které jednoznačně znamená „panna“. Protože zrození z panny je výjimečná událost, Izajáš by podle všeho dal přednost tomuto slovu, kdyby chtěl říci, že ta dívka je panna. Znamení, o kterém hovoří Izajáš se týká jisté osoby, která je známa mluvčímu i posluchači (podle mnohých historiků se jedná o Izajášovu ženu), a která je už těhotná, a nikoli nějaké neurčité osoby, která má teprve otěhotnět. Správný překlad (z Tanachu) zní: „Hle, mladá dívka je těhotná a brzy porodí syna.“

Bylo to znamení judskému králi Achazovi v 8. stol. př.n.l. ohledně jistých událostí, které měly následovat v brzké budoucnosti. Nemělo to nic společného s Mesiášem nebo s událostmi daleké budoucnosti. Část znamení králi Achazovi spočívala v tom, že dítě dostane jméno „Immanuel“. Toto jméno znamená „Bůh s námi“, mělo to sloužit k tomu, aby se Achazovi ukázalo, že Bůh je na jeho straně.

Přestože Matouš bezdůvodně tvrdí, že Ježíš dostane jméno „Immanuel“ (Mt 1:23), ve skutečnosti dostane jméno „Ježíš“ (jak Matouš sám prohlašuje v 1:25). Že by Izajáš poukazoval na zrození z panny se zdá nepravděpodobné, protože takováto představa byla Izraelitům naprosto cizí. Tato představa se nevyskytuje v judaistické teologii a je cizí judaistickému pojmovému rámci. Pokud by Izajáš měl v úmyslu zavést takovouto myšlenku, bylo by to poprvé v celé historii Izraelitů. Podle všeho by v takovém případě použil jasnějšího výrazu „betúlá“ místo „almá“ a jistě by ohledně takové pozoruhodné události sdělil více.

Myšlenka zrození z panny se však vyskytovala běžně mezi jinými skupinami obyvatel ve starověku. Mimo jiné mezi Řeky a Římany. O mnoha známých lidech a o mnoha mýtických hrdinech se soudilo, že byli zrozeni z panny. Z tohoto důvodu se zdá pravděpodobné, že Matouš a řečtí autoři Septuaginty neobjevili myšlenku o zrození z panny v textu Izajáše, ale vložili ji sami do textu.

Podrobnější poznámky pro ty kdo chtějí bádat - a nemusí to být zrovna bývalí svědkové :

Izajá š 7:14
WTT Isaiah 7:14
hm 'ªl.[;h ' hN Eåhi t A a + ~k,Þl' a Wh± yn"ïd oa ] ! T e’yI ! kel'û
`la e( WnM'î[i A m ßv . t a r"îq'w> ! B eê t d <l,äyOw> ‘hr"h ':
BHT läkën yiTTën ´ádö näy h û ´ läkem ´ôt h innË h ä`alm â
h ärâ w üyö le ºde t B ën w üqärä´t šüm ô `im m äºnû ´ël
CEP Proto vá m dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S
ná mi Bů h).
BKR Protož sá m Pá n dá vá m znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazů ve jméno jeho Immanuel.
NJB The Lord will give you a sign in any case: It is this: the young woman is with child and will give birth to a
son whom she will call Immanuel.
NLT All right then, the Lord himself will choose the sign. Look! The virgin will conceive a child! She will give
birth to a son and will call him Immanuel-- 'God is with us.'
NRS Therefore the Lord himself will give you a sign. Look, the young woman is with child and shall bear a son,
and shall name him Immanuel.
RSV Therefore the Lord himself will give you a sign. Behold, a young woman shall conceive and bear a son, and
shall call his name Immanuel.
TNK Assuredly, my Lord will give you a sign of His own accord! Look, the young woman is with child and
about to give birth to a son. Let her name him Immanuel.
-------------------------------------------------
1.Pojem hm 'ªl.[;h ' přepsaný jako h ä`alm â označuje mladou ž enu. Mnohdy je
nesprá vně překlá dá n jako panna. Pro pannu má vš ak Hebrejská bible označení
b ®tûlâ.
2.V hebrejš tině se slovesa nečasovala. K určení přítomnosti či budoucnosti je třeba
vychá zet z významu okolního textu. Proto je hebrejský text popisující tě hotenství
mladé ž eny překlá dá n nejednoznačně , časem přítomným nebo budoucím:
a) Mladá žena otěhotní a porodí syna…
Překlad vyvolá vá otá zku, proč je vůbec uvá dě no, že ž ena otě hotní. Je předpovídá no,
ž e porodí syna. Je tedy jasné, ž e musí nejprve otě hotně t. Informace o jejím
otě hotně ní je nadbytečná .
Tento překlad by mě l logiku v případě , ž e otě hotně t má panna. Předpově ď takového
zá zraku by pak stá la za zaznamená ní. Dnes již ale víme, ž e se zde nepíš e o panně
ale o mladé ž eně .
K uvedenému překladu není důvod. Vlastně jeden ano – vě roučný. Křesťané vě ří, ž e
tě mito verš i je proroková n příchod spasitele – Jež íš e Krista. A bez už ití budoucího
času je jejich idea neudrž itelná . Mladá ž ena nemůž e být v době vyřčení proroctví
tě hotná , protož e spasitel se má narodit až za sedm století.
b) Mladá žena je těhotná a porodí syna…
Ně které překlady (viz. NJB, NRS, TNK) dnes volí tuto verzi. Logika okolních verš ů
tomu odpovídá . Prorok nejprve předpovídá , ž e spasitel vzejde z rodu judského krá le
Davida (Iz11:1-2). V pozdě jš ích verš ích upřesňuje, ž e syna porodí mladá ž ena, která
je již tě hotná (pravdě podobně se jedná o mladou ž enu judského krá le Achaze). Dá le
předpovídá , ž e chlapec bude dospívat v době , kdy na judské krá lovství krá le Achaze
zaú točí asyrský krá l… a nakonec ohlaš uje narození spasitele – Bož ského bohatýra,
Otce vě čnosti a Vlá dce pokoje. Spasitelem je Chizkiá š , krá lovský syn Achazův.
Ve prospě ch tohoto chá pá ní textu vypovídá i verš Gen 16:11. Zde je témě ř stejný
hebrejský text překlá dán časem přítomným - viz porovná ní:
Gen 16:11
‘A m v . t a r"Ûq'w> ! B E+ T .d >l;äyOw> hr"Þh ' %N "ïh i
h innäk h ärâ w üyö ladT B ën w üqärä´t
šüm ô
Hle, jsi těhotná , porodíš syna a dá š mu
jméno ...
Iza 7:14
A m ßv . t a r"îq'w> ! B eê t d <l,äyOw> ‘hr"h ' hm 'ªl.[;h' hN Eåh i h innË h ä`alm â h ärâ w üyö le ºde t B ën
w üqärä´t šüm ô
Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu
jméno ...
Mož né je, ž e sá m prorok znal text Genesis 16:11 a použ il jej zámě rně ve svém
proroctví.
Obdobný text nalezneme také ve verš ích Jud 13:7 a Jud 13:7. Vě tš ina překladů zde
sice už ívá budoucího času, ale LXE čte " for behold, thou art with child". A podle
kontextu by zde skutečně mohl být použ it i přítomný čas.
Neumíme jednoznačně určit, zda má být pojem h ärâ chá pán v přítomném či
budoucím čase. Na zá kladě kontextu se vš ak spíš e kloníme k času přítomnému.
Verš Izaiá š 7:14 pak můž eme překlá dat:
Hle, mladá žena je těhotná a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.

Další často uváděné údajné proroctví

se týká zničení města Týru. Dle Ez 26:3-21 měl babylónský král Nebúkadnesar zničit Týr, který již nikdy nebude vystavěn (Ez 26:14), nikdy nebude nalezen (Ez 26:21) a navěky zanikne (Ez 27:36, Ez 28:19). Ve skutečnosti to je trochu jinak. Dle historiků Týr sestával ze dvou částí, ostrovní a pevninské. Nebúkadnesarovi se podařilo zničit pouze pevninskou část po třináctiletém obléhání (585-572 př.n.l.). Nebúkadnesar proto nevyplatil mzdu svým žoldákům, jak připouští sám Ezechiel (Ez 29:18). Pevninská část Týru byla zničena až o více než 200 let později Alexandrem Velikým, kterého Ezechiel nezmiňuje. Týr se však rychle zotavil a r. 64. př.n.l se stal součástí říše římské. V samotném Novém zákoně se o Týru hovoří v přítomném čase (Mt 11:21-22, 15:21, Mk 3:8, 7:24, 31, L 6:17, 10:13-14, Sk 12:20, 21:3,7). Dnes Týr stále existuje a leží na pobřeží Libanonu.

Pánova církev v Praze:[4]

Nejvýznamnějším důkazem o Božském původu biblických zápisů jsou proroctví. Proroctví je "takové vyhlášení budoucích událostí, kterého není schopna žádná lidská moudrost či předpověď - závisící na znalosti nespočetných souvislostí lidských záležitostí, náležející výlučně Boží vševědoucnosti." (M'Llvaine Evidences of Christianity, str. 238)
Proroctví není hádání, nejasná a všeobecná předpověď, kalkulace, pouhý dohad či analýza nastávající situace na základě
zkušenosti.


Pánova církev v Praze. Základní nauky.
www.panovacirkev.cz/Základní ucení.htm

U křesťanů nepanuje v otázce biblického kánonu shoda :

Protestanti zahrnuli do svého kánonu 39 knih starozákonních a dále 27 křesťanských knih Nového zákona.
Římskokatolíci se řídí starozákonním kánonem alexandrijským. Ten zahrnuje navíc knihy deuterokanonické (7 knih a dodatky ke starozákonním knihám Daniel a Ester), tedy celkem 46 knih. U knih Nového zákona panuje shoda s protestanty (27 knih).

Pravoslavní považují za kanonické několik dalších textů označovaných ostatními jako apokryfy (1.Ezdráš, 3. a 4.Makabejských atd.).

Etiopští pravoslavní uznávají navíc další knihy a ze všech zde uvedených církví jich mají ve svém kánonu nejvíce (81 knih).

Syrští křesťané uznávají v novozákonním kánonu pouze knihy obsažené v Pešitě (22 knih, chybí zde 2J, 3J, 2P, Žd, Zj).[13]

Milý Jonasi !
Myslím si, že by pro Vás bylo dobré zaměřit se na princip Boží milosti k pochopení výkladu Nového zákona. Je třeba oddělovat od sebe Věk zákona a Věk milosti. Je třeba správného pochopení ke komu a z jakého konkrétního důvodu mluví Ježíš a zvolení apoštolové. Pokud bude motiv vašeho srdce zaměřen na "odhalování rozporů" Bible a neustálé hledání apokalyptického zjevení bez Ducha Pravdy - nikam nedojdete. Historická fakta ? Sám při své inteligenci víte, že je nelze s přesností ověřit.
Konkrétně k těm Tesaloničanům. Co je vlastně nesrozumitelné ?
Čemu nerozumíte ?

P.S. Zkuste se zastavit aspoň na této kapitole a ptejte se. jistě je tu mnoho následníků Krista, kteří Vám s tím rádi pomohou.

Kanonizace křesťanských textů proběhla kolem let 170 až 220 n.l.[11] Podle díla Dějiny křesťanství[12] existovalo na konci 2.stol.n.l. ohromné množství písemného materiálu, který pokrýval širokou oblast různých nauk, mnohdy si vzájemně protiřečících. Křesťanské církve tato skutečnost trápila.

Znamenala však existenci mnoha teologických, etických i historických rozporů. Proto byla později (3. až 5.století) mnohá evangelia opět z kánonu vyjímána. Jiná díla byla v kánonu ponechána jen proto, že byl jejich autorovi připsán i text cizí, a nebezpečně znějící původní dílo tak bylo otupeno (např. evangelium Janovo a jemu později připsané tři epištoly).

Mezi navzájem si konkurujícími středisky křesťanství, a nejvíce mezi východní a západní skupinou, docházelo k neustálému boji o podobu kánonu. Texty považované některými autoritami za jednoznačně kanonické byly jinými autoritami z kánonu odstraňovány.

V prvých třech stoletích n.l. kolovalo mezi křesťany přibližně 200 různých evangelií. Z nich byly nakonec do Nového zákona vybrány čtyři.

Celý proces kanonizace byl v podstatě dovršen roku 367, kdy Athanasios uvedl soupis kanonizovaných textů.[12] Prvý kompletní soupis kanonických knih pochází z roku 382. O kánonu se však stále vedly diskuze, nejvíce snad o knize 2.list Petrův a Zjevení.[13]Většina křesťanských církví však v novozákonním kánonu ponechala 27 knih a z hebrejské Bible převzala 39 knih.


Křesťanský apologeta R.Sisson[15] píše:
Ve skutečnosti, se po smrti Ježíše objevila celá záplava knih, ve kterých se tvrdilo, že jsou inspirovány... Spory o to, které z nich jsou pravé, byly tak silné, že probíhaly po staletí. Nakonec, v pátém století, skupina církevních hodnostářů svolala koncil a nechala hlasovat. 66 knih zahrnutých do naší Bible bylo prohlášeno za Písmo volbou 568 proti 563.

Doktorka White napsal:Milý Jonasi !
Pokud bude motiv vašeho srdce zaměřen na "odhalování rozporů" Bible a neustálé hledání apokalyptického zjevení bez Ducha Pravdy - nikam nedojdete. Historická fakta ? Sám při své inteligenci víte, že je nelze s přesností ověřit.
Konkrétně k těm Tesaloničanům. Co je vlastně nesrozumitelné ?
Čemu nerozumíte ?

j - k těm Tesaloničanům - nejasného není nic, je to jen pro ilustraci toho že tehdejší křesťané počítali s tím že již nezemřou, čímž se jejich očekávání podobá očekávání svědků

k těm rozporům - ve skutečnosti pokládám písmo za inspirativní, ale smyslem víry jistě není přehlížet nekriticky rozpory a manipulace na poli náboženství + uzavřenou mysl

a to nemluvím o šířícím se fundamentalismu - islámském (střední východ) a křesťanském (USA)

Na biblických proroctvích jsme dosud nenalezli nic zázračného, nic nevysvětlitelného. Tvrzení, že v Bibli jsou desítky vyplněných proroctví, což dokazuje její božský původ, pramení ze základného nepochopení.
Bibličtí proroci nebyli věštci. Jejich hlavním úkolem nebylo věštit budoucnost. Dnes si již sami můžeme ověřit, že pokud byla v biblickém textu předpovězena nějaká konkrétní událost, často se nevyplnila.
Proroci měli za úkol povzbudit víru Izraelitů a později i křesťanů v jejich boha, povzbuzovat lid v těžkých dobách beznaděje. Ukazovat, že důležitější než náboženský formalismus, je živá víra.

J.R.Tretera píše[3]:
Proroci (hebr. nevi'ím, řec. profetoi) byli ti, jimž byla svěřena služba slova a kdo "rokovali pro Boha" v jeho věci. Biblický prorok byl více kazatel, společenský a mravní reformátor než věštec. Proroci mohli pocházet z kteréhokoliv kmene. Byli charismatickými osobnostmi, mnozí z nich však prošli nejprve formací v prorockých školách. Zdá se, že tyto školy, zakládané předcházejícími proroky, byly skutečnými institucemi. Prorocká zvěst zdůrazňuje, že milosrdenství je více než vnější dodržování kultického zákona. Před kultickou oslavou Boha je třeba dát přednost pomoci slabým.

Mnozí dnešní apologeti chápou biblická proroctví v širším významu zprostředkování božího poselství, mluvení a psaní pod boží inspirací. Nemá se tedy jednat pouze o předpověď určité události ale spíše o boží napomenutí, vysvětlení či varovnou prognózu. Tím zároveň vysvětlují, proč se řada konkrétních předpovědí historických událostí nevyplnila.


[3] Tretera.J.R. 2000. Právní dějiny starověkého Izraele.
spcp.prf.cuni.cz/vyuka/izrael.htm

66 knih zahrnutých do naší Bible bylo prohlášeno za Písmo volbou 568 proti 563.

Velice zajímavý poměr hlasů, který něco napovídá.

Jinak Jonasi, před tvými příspěvky klobouk dolů. Nezavání náboženským fanatismem, jak tomu občas bývá.

Bible tím není "nabouraná" ale jen odhaleno pokrytectví církví a lidí, kteří tvrdí, že jdou ve stopách Písma...

Dnes si již sami můžeme ověřit, že pokud byla v biblickém textu předpovězena nějaká konkrétní událost, často se nevyplnila.

No nevím, ale na Kristu Ježíši se toho splnilo dost! A na Izraeli taky. Velký důraz bych klad i na Josefa v Egyptě atd.

Ještě pár zajímavostí resp. podrobností k tomu Izaijášovi:

Izajáš 7 píše o znamení, které bude dáno judskému králi Achazovi:

CEP Izajáš 7:10-14

Hospodin promluvil znovu k Achazovi: "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin." Achaz odpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina." I řekl Izajáš: "Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).

Znamení bude dáno judskému králi. Má tak získat odvahu k boji se svými nepřáteli, kteří na něj hodlají zaútočit (Iza 7). Tím znamením bude narození syna, spasitele:

CEP Izajáš 7:14-20

Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu. Na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce Hospodin v těch dnech, jakých nebylo ode dne, kdy Efrajim odpadl od Judy, přivede asyrského krále." V onen den hvizdem přivolá Hospodin mouchy z delty řeky egyptské a včely z asyrské země. Přiletí a všechny se snesou do roklí v úvalech, do skalních rozsedlin, na všechny houštiny a na všechny mokřiny. V onen den Panovník břitvou, kterou si najme za Řekou, totiž asyrským králem, dočista oholí každou hlavu i chlupy na nohou a ostříhá bradu.


Výše uvedený překlad však nemusí být správný.[3] Podle referenčního hebrejského textu lze verše překládat spíše jako "Hle, mladá žena je těhotná, a porodí syna...".

Proroctví nic nepíše o narození spasitele v daleké budoucnosti. Izajášův spasitel Immanuel je počat v prorokově době (proto-Izajáš cca 700 př.n.l.).

Spasitel se narodí mladé ženě (nikoliv panně, což bývá chybný překlad pojmu 'alma v Iza7:14). Bude dospívat v době, kdy na judské království krále Achaze zaútočí jeho protivník, asyrský král.

Ve verši Iza 8 se píše již o tom, že se syn narodil.

Mnohé nasvědčuje tomu, že se jedná o předpovídaného spasitele. Verš 8 spojují s veršem 7 zmínky o porobení zemí dvou králů před tím, než chlapec dospěje do určitého věku, a zmíněno je i stejné jméno - Immanuel.[3]

CEP Izajáš 7 CEP Izajáš 8
... Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel ...Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu... ... a ona počala a porodila syna... Neboť dříve než bude chlapec umět volat »otče« a »matko«, bude odneseno bohatství Damašku a kořist ze Samaří před krále asyrského." ..., ó Immanueli!" ... Dohodněte se, dohoda bude zmařena, mluvte si, ani slovo neobstojí, neboť s námi je Bůh - Immanuel!

A v pozdějších verších autor Izajáše potvrzuje narození spasitele - Božského bohatýra, Otce věčnosti, Vládce pokoje


Jaký byl smysl Izajášova proroctví o spasiteli? Immanuel hebrejsky znamená "Bůh s námi". Prorok ubezpečuje, že v době protivenství judského království (7. stol př.n.l.) je Bůh na jejich straně. Mír a řád judskému království zajistí Achazův syn Chizkijáš.

Izajášovo proroctví se snažil využít také autor Matoušova evangelia. Udělal chybu, která možná hluboce ovlivnila celou křesťanskou věrouku.

CEP Matouš 1:21-23

Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo

queens napsal:

Dnes si již sami můžeme ověřit, že pokud byla v biblickém textu předpovězena nějaká konkrétní událost, často se nevyplnila.

No nevím, ale na Kristu Ježíši se toho splnilo dost! A na Izraeli taky. Velký důraz bych klad i na Josefa v Egyptě atd.

j - myslíš třeba toho Izaiáše o kterém píši výše?

Že se něco nesplní anebo je jinak, na to Bible upozorňuje.


5. Mojžíšova 18:20 Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře."

5. Mojžíšova 18:22 Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.

Narození z panny?
CEP Matouš 1:21-23

Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'.

Autor evangelia nás informuje o tom, že příchodem Ježíše se vyplnilo proroctví o panně, která počne syna, Mesiáše, který dostane jméno Immanuel.

Podobné proroctví existuje v Hebrejské bibli jedno jediné:

NRS Isaiah 7:14

Therefore the Lord himself will give you a sign. Look, the young woman is with child and shall bear a son, and shall name him Immanuel.


Proto vám dá sám Pán znamení. Hle, mladá žena je těhotná a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.

V Izajášovi se nepíše o panně ale o mladé ženě. A samozřejmě už vůbec ne o příchodu Mesiáše v daleké budoucnosti. Izajášův Mesiáš přišel na svět v Izajášově době (proto-Izajáš cca 700 př.n.l.), pravděpodobně v postavě Chizkijáše (Hezekiah, judský král cca. 715-690 př.n.l.).
Přesto se mnozí editoři snaží ve svých překladech Bible dát přednost tradiční křesťanské víře před přesností překladu. Víře v to, že Izajáš předpovídá narození spasitele Ježíše z panny.

Důvodů, proč Matouš vložil Izajášovi do úst slovo "panna", může být více. Víra ve spasitele narozeného panně byla velice rozšířená. V řadě "pohanských" náboženství vystupují bohové-spasitelé takto zrození. Krišna se narodil panně Devaki. Spasitel Dionýsos se narodil Semele. Buddha, egyptský Horus a Osiris byli zrozeni z panny. Syna porodila i germánská bohyně Herta, panna oplodněná svatým Duchem. Balder, léčitel a spasitel lidstva, se narodil skandinávské Frize oplodněné bohem Odinem.
Mitra, Spasitel, Syn Boha a Osvoboditel se narodil panenské matce 25. prosince v jeskyni. Putoval po světě jako učitel s dvanácti žáky. Byl pohřben v hrobce, ze které vstal z mrtvých. Jeho následovníci světili sobotu hostinou, chlebem a vodou či vínem, které symbolizovaly tělo a krev posvátného býka.[6]

Pisatel evangelia tedy mohl úmyslně zkreslit Izajášovo proroctví. Možná však jen nerozuměl přesně Izajášově textu nebo se nechal zmýlit nepřesným překladem. Je také možné, že si nepamatoval Písmo dostatečně přesně, jak o tom svědčí i další jeho omyly, kterým se budeme věnovat někdy příště.

V novozákonních textech (kromě vlastní zmínky Matouše) se nedočteme o tom, že by někdo dal Ježíši jméno Immanuel. Evangelista snad chybně předpokládal, že jméno Ježíš (Joshua - Yahweh je spása ) je helenizovanou formou jména Immanuel (Bůh s námi).[3]

A evangelista přehlédl i Izajášovu zmínku o tom, že syn mladé ženy se bude muset naučit rozeznávat dobro a zlo, což vzbuzuje pochybnosti o mesiášově božství.

Mýlil se opravdu evangelista v tolika směrech? Evangelista pouze nepatrně změnil Izajášův text "...mladá žena je těhotná..." na "... panna počne... ". Tato drobná změna však měla velký dopad na celé křesťanské učení o životě Ježíše Krista. Jednalo se o několik náhodných omylů, nebo záměr autora evangelia?

Možná chtěl svým veršem pouze ukázat na jistou podobnost mezi zrozením spasitele za časů Izajáše a narozením spasitele Ježíše?

Jisté je jedno. Izajášovo proroctví o zrození spasitele není proroctvím o příchodu Ježíše.

Mýlil se opravdu evangelista v tolika směrech? Evangelista pouze nepatrně změnil Izajášův text "...mladá žena je těhotná..." na "... panna počne... ". Tato drobná změna však měla velký dopad na celé křesťanské učení o životě Ježíše Krista. Jednalo se o několik náhodných omylů, nebo záměr autora evangelia?

Sám jsi nás ale upozornil, že originál textu nemáme. Takže patrně se evangelista nemýlil, ale později mohla být udělána úprava. Nebo ne???

Hvězdlický napsal:

Mýlil se opravdu evangelista v tolika směrech? Evangelista pouze nepatrně změnil Izajášův text "...mladá žena je těhotná..." na "... panna počne... ". Tato drobná změna však měla velký dopad na celé křesťanské učení o životě Ježíše Krista. Jednalo se o několik náhodných omylů, nebo záměr autora evangelia?

Sám jsi nás ale upozornil, že originál textu nemáme. Takže patrně se evangelista nemýlil, ale později mohla být udělána úprava. Nebo ne???

j - rozbor odlišných slov pro "mladá žena" a "panna" je uveden výše i s tím že Izaiáš použil slovo maldá žena.

Zkusil jsem to přkopírovat v hebrejštině ale rozsypalo se to.

Čili originál máme, známe původní smysl proroctví a víme tedy, že v případě Matouše a toho jak s tím pracuje se nejedná o proroctví či sutečnost ale o vyznání víry.

Na podporu této víry nesprávně uplatňuje Izaiášovo proroctví.

Je to možné. Nebral bych Matoušovi upřímnost, ale i když Levita, nemusel mít tak velké znalosti, aby neúmyslně nedošlo k nějaké chybě.

Navíc, v těch starých dobách možná panenství u mladé ženy a tedy neprovdané, bylo samozřejmostí, tak i ten název "mladá žena" by odpovídal pozdějšímu "panna".

Hvězdlický napsal:Je to možné. Nebral bych Matoušovi upřímnost, ale i když Levita, nemusel mít tak velké znalosti, aby neúmyslně nedošlo k nějaké chybě.

Navíc, v těch starých dobách možná panenství u mladé ženy a tedy neprovdané, bylo samozřejmostí, tak i ten název "mladá žena" by odpovídal pozdějšímu "panna".

j - ale již tehdy mohla porodit pouze mladá žena a nemohla porodit panna

Matouš i v těch ostatních tkzv. proroctvích natahuje SZ za účelem dokázat nedokazatelné a podpořit svojí víru

a získat konvertity

no nepřipomíná to SJ?

ne že by to kř. sbory nedělaly...

Co se týká toho porodu panny, to je jasné.
Domnívám se že šlo pisateli o to, zdůraznit její početí, bez účasti muže.

Jinak, co se týká všelijakých "upřesnění podle vlastních potřeb" tak tyto snahy jsou skutečně ve všech církvích..

Hvězdlický napsal:Co se týká toho porodu panny, to je jasné.
Domnívám se že šlo pisateli o to, zdůraznit její početí, bez účasti muže.

Jinak, co se týká všelijakých "upřesnění podle vlastních potřeb" tak tyto snahy jsou skutečně ve všech církvích..

j - ty snahy jsou jak vidíš i v evangeliu Matouše

Izajáš o početí panny bez účasti muže nemluví ani náhodou

Izajáš o početí panny bez účasti muže nemluví ani náhodou

Domnívám se, že proroctví není přesný popis budoucí události, ale mnohdy jen velice obrazná řeč. Takže, by to nebylo na závadu..

Co se týká těch snah "u Matouše" o tom jsi již psal, jaký cíl, mněli pozdější cenzoři a překladatelé...

Hvězdlický napsal:

Izajáš o početí panny bez účasti muže nemluví ani náhodou

Domnívám se, že proroctví není přesný popis budoucí události, ale mnohdy jen velice obrazná řeč. Takže, by to nebylo na závadu..

Co se týká těch snah "u Matouše" o tom jsi již psal, jaký cíl, mněli pozdější cenzoři a překladatelé...

j - no na základě toho co již dnes víme bych to ještě zhustil:

proroctví není popis budoucí události, ale jen obrazná řeč

na závadu to není pouze pokud o tom víš

jinak jsi manipulován podobnými názory jako je tento:

Pánova církev v Praze:

Nejvýznamnějším důkazem o Božském původu biblických zápisů jsou proroctví. Proroctví je "takové vyhlášení budoucích událostí, kterého není schopna žádná lidská moudrost či předpověď - závisící na znalosti nespočetných souvislostí lidských záležitostí, náležející výlučně Boží vševědoucnosti." (M'Llvaine Evidences of Christianity, str. 238)
Proroctví není hádání, nejasná a všeobecná předpověď, kalkulace, pouhý dohad či analýza nastávající situace na základě
zkušenosti.


Pánova církev v Praze. Základní nauky.
www.panovacirkev.cz/Základní ucení.htm

Mnozí se domnívají, že Starý zákon předpověděl, že Mesiáše zradí nevěrný přítel za odměnu třiceti stříbrných, které později odhodí v Hospodinově domě a za které bude koupeno hrnčířovo pole (Ž 41:10, Za 11:12-13) a že přesně to se odehrálo v Ježíšově příběhu. Uvádí se, že Jidáš zradil Ježíše za třicet stříbrných, ale později pocítil výčitky a vrátil odměnu tak, že peníze odhodil v chrámě, a ty byly posléze použity k nákupu hrnčířova pole (Mt 26:15, 27:3-10). Avšak ohledně tohoto se vyskytuje mnoho potíží.

Žádná z uváděných pasáží Starého zákona se netýká Mesiáše. V knize Zacharjášově dobří lidé autorovi vyplatí mzdu třiceti šekelů stříbra za správnou věc, a to je přesný opak toho, o čem se předpokládá, že se odehrálo v případě Jidáše. Ani ve verši z knihy Žalmů se nevyskytuje žádný odkaz na Mesiáše. Předcházející verš (Ž 41:5) jasně říká, že ten zrazený (tj. autor David) je sám hříšníkem, čili se to těžko může týkat Ježíše.

Matouš tvrdí (27:9-10), že koupi hrnčířova pole předpověděl Jeremiáš, v knize Jeremiášově však o tom vůbec nic není, a proto se také místo toho obvykle odkazuje na pasáž z knihy Zacharjášovy. Matouš se asi přepsal. Překlad relevantní části Za 11:13 Tanachu zní: “Vzal jsem těch třicet šekelů a uložil jsem je do pokladny v domě Hospodinově.“ Není zde žádná zmínka o odhazování peněz, o hrnčíři ani o hrnčířově poli.

Údajné proroctví se tedy nevyskytuje ani v Zacharjášově knize.

Jde zřejmě o výtvor Matoušovy fantazie.

Jonasi.
takže již jsi také prohlédl "Pánovu církev" z Prahy???

Nechtěl jsem se o tom zmiňovat, protože v podstatě do této diskuze nepatří, ale jako dodatek a příklad, (z bláta do louže) ano.

A odděluj pořádně, kdo co řekl. Potom je zatrženo i to, co řekl někdo jiný a druhý na to reagoval. Je v tom potom zbytečný zmatek a nedorozumnění.