Homosexualita a bible...

Víš Martine,

já na židovský zákon moc nedám. Ten byl pro ně, a ne pro křesťany.
Proto použiji jiný text, ten křesťanský.

Ta naše žádost, to je ten hříšný sklon. A přesto je psáno, že "teprve až dokonaný hřích, přinese trest" A ne samotná žádost, nebo sklon.

Jakub 1:14, 15 Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.
Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

Příklad.
Jsem (zatím) chlap a líbí se mi ženy. To je jedna žádost ve mně.
A přesto jsem nebyl manželce nikdy nevěrný. Ale i přes můj věk se mi ty opice líbí dál.

Měl bych být podle "zákona" ukamenován za smilstvo??

Ani ne tak za smilstvo , jako za ty "opice" !!!

Začíná se mi líbit tvůj způsob myšlení. Někdy..

Hezky rozverná diskuze Škoda, že jsme Jana trochu naštvali. Ale jestli nás ještě čte, tak mu vyjadřuji pochvalu, jak to vše pěkně sepsal a teď tomu rozumím, co tím chtěl říct a dobře se v tom orientuje.
Dospěli jsme tedy k nějakému závěru? Já jsem to pochopil tak, že:

1. Homosexualitu stejně bude posuzovat Bůh
2. vše ostatní jsou naše osobní názory a vývody
3. ženským nemáme říkat "opice"

Radost všem

Dobře, omlouvám se, budu říkat "opičky".

Ale dělám to proto, že se mi nelíbí označení "slepice".

Hvězdlický napsal:

Ta naše žádost, to je ten hříšný sklon. A přesto je psáno, že "teprve až dokonaný hřích, přinese trest" A ne samotná žádost, nebo sklon.

Jakub 1:14, 15 Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.
Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

Ne, Sváťo, žádost není hříšný sklon, ale sklon uspokojovat své vlastní potřeby, což je to židovské JECER RA. Pokud to naše JECER RA není pod kontrolou našeho dobrého sklonu (JECER TOV), porodí podle Jakubových slov (a Jakub byl žid) "hřích". Hřích (hebrejsky CHATAT - viz např. 1.Mojžíšova 4:7) je doslova "minutí cíle". Z Jakubových slov tedy vysvitá, že hřích je nejprve sformulován nebo přijat v mysli člověka (v případě Kaina to byla vražda, v případě homosexuálů to je pohlavní náklonnost k osobám téhož pohlaví) a teprve pak může být hřích dokonán.

Existence hříchu ve světě není samo o sobě ten důvod, proč umíráme, ale důvodem je to, že ho pácháme nebo že ho páchají jiní (bezhříšný Ježíš také zemřel, protože byl zabit lidmi, kteří páchají hřích). Myšlenka, že hřích se dědí, není myšlenka Bible, ale lidí, kteří se pokusili svou hříšnost svést na někoho jiného.

Ne, Sváťo, žádost není hříšný sklon, ale sklon uspokojovat své vlastní potřeby,

Řekl bych to jinak. A sice, že není každá řádost hříšná.

Ale ta hříšná, když je živena, porodí hřích.

Příklad.
Matouš 5:28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

Kdyby ten muž, neměl tuto žádost v sobě, ani by se neoženil. Tím, že se oženil, uspokojil svou žádost, nebo jak píšeš, svou vlastní potřebu, Ale to není hřích..

Ale v přépadě cizí ženy ji musí (tuto žádost, nebo touhu po uspokojení své potřeby) potlačit, aby se "chtivě" díval jen na tu svou. Jinak "cizoloží ve svém srdci" jak říká Pán..

Hvězdlický napsal:

Řekl bych to jinak. A sice, že není každá řádost hříšná.

A proč to neříct tak, jak to je, totiž že samotné uspokojování svých potřeb není hříšné, pokud to uspokojování je v souladu se zákonem Božím či Boží vůlí. Hříšné je pouze tehdy, když se řídíme jen tímto sklonem, tzn. "svou vlastní žádostivostí" (Jakub 1:14, EP).

Ale v přépadě cizí ženy ji musí (tuto žádost, nebo touhu po uspokojení své potřeby) potlačit, aby se "chtivě" díval jen na tu svou. Jinak "cizoloží ve svém srdci" jak říká Pán..

Myslím, že "potlačit" nepomůže, vše co je pod tlakem se jednou uvolní a opět se nabídne k "řešení". A řešením je : Galatským 5:24 Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi.

A teď ruku na srdce ? Začíná jaro ....... a kdo už je natolik duchovním člověkem, že nemá problém s "žádostmi" těla ?

Po sedmdesátce již to tak nezvládnutelný problém není. Ve větším ohrožení je špajz, nebo mrazák..

Dědo

Děda S. nakousl časovost sexuality. Byl jsem vždycky přesvědčen, že nejvíc výbušné hormonální energie se kupí u mladíků do 30ti let. Psychologové však tvrdí, že pohlavní zdrženlivost (resp. spořádanost manželství) je nejvíc v ohrožení mezi 40. a 50. rokem života. Potvrzuje to ve svých zkušenostech i Tomáš Halík, který píše, že když se rozhodují mladí kněží k doživotnímu celibátu, netuší, že po 40. roce života je to větší problém než v mladickém zápalu pro víru. Také manželská nevěra a nečekaná sexuální vzplanutí se statisticky nejvíc objevují ve středním věku, kdy se u mužů projevuje druhá míza. (A to i u lidí do té doby naprosto spořádaných).

To jen tak na okraj.

Doktorka White napsala:

Myslím, že "potlačit" nepomůže, vše co je pod tlakem se jednou uvolní a opět se nabídne k "řešení". A řešením je : Galatským 5:24 Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi.

A teď ruku na srdce ? Začíná jaro ....... a kdo už je natolik duchovním člověkem, že nemá problém s "žádostmi" těla ?

Lepší řešení, než potlačovat např. smilstvo, je utíkat před smilstvem. Takové řešení použil Josef v Egyptě, když ho sváděla Putifarova manželka.

Co se týče Galatským 5:24, tak zrovna tak bych se mohl ptát, kdo z těch, kteří již „ukřižovali tělo (řecky SARX) s jeho vášněmi a žádostmi“ (KMS), nemá problém žít bez hříchu? Ti lidé, kteří stále zůstávají v těle z masa a krve (což je právě ono SARX), prostě nemohou prohlašovat: „Nemáme hřích“ (1.Jana 1:8), protože by tím zaváděli „sami sebe na scestí a pravda“ by v nich nebyla.

Ukřižovat své tělo s jeho vášněmi a žádostmi tedy znamená vzdát se svého lpění na tomto těle ve prospěch Božího království a přijmout fakt, „že tělo a krev nemohou zdědit Boží království“ (1.Korinťanům 15:50). Takový člověk prostě věří, že ačkoli i u něho dojde dříve nebo později „ke zničení těla“, jeho duch bude „zachráněn v Pánově dnu“ (1.Korinťanům 5:5).

P.S.: Omlouvám se za původní záměnu jmen.

.

Takový člověk prostě věří, že ačkoli i u něho dojde dříve nebo později „ke zničení těla“, jeho duch bude „zachráněn v Pánově dnu“ (1.Korinťanům 5:5).

Takže z toho jaksi vypadla ta věčně existující duše...(podle některých zde)

Ne, nevypadla. Již jsem to několikrát zdůrazňoval, že "duch" (řecky PNEUMA) může být synonymem "duše" (PSYCHÉ). V 1.Korinťanům 5:5 je tím "duchem" myšlen směr duše, která se upíná k Pánovi. Lidský duch, duše či život (tedy nehmotná stránka člověka) prostě směřuje buď vzhůru k Božím věcem nebo dolů k pozemským věcem právě jak je uvedeno: "Stezka života směřuje vzhůru tomu, kdo jedná s pochopením, aby se odvrátil od šeolu tam dole." (Přísloví 15:24)

Již jsem to několikrát zdůrazňoval, že "duch" (řecky PNEUMA) může být synonymem "duše" (PSYCHÉ).

Je-li duch a duše jedno a totéž, potřeboval by autor Bible pokárat za to, že zbytečně uvádí čtenáře ve zmatek...(celé Písmo inspirováno)

V opačném případě potřebují napomenutí ti, kdo vše háží do jednoho pytle...

Sváťo, nikdy jsem netvrdil, že "duch" a "duše" je jedno a totéž. Pouze jsem poukazoval na to, že hebrejské i řecké předlohy těch výrazů jsou chápany většinou vykladačů Písma jako synonyma. Synonymum je podle Slovníku spisovného jazyka českého "jazykový prostředek (slovo, tvar), který vyjadřuje týž nebo podobný význam jako prostředek jiný".

Například Stefan se přiklání k názoru, že používání a chápání těch slov v průběhu dějin izraelského národa se měnilo a že tedy v 1.století n.l. se již slovo "duch" používalo plně ve významu "duše". Já si to však nemyslím a trvám na tom, že to jsou slova podobná, nikoliv však stejná. Mám za to, že duše vystihuje celou naši osobnost se vším všudy, kdežto duch náš směr (k sobě dovnitř nebo ven, ke světu nebo k Bohu atd).

Proto je biblické slovo "duch" též synonymem pro "dech", kdežto "duše" již ne. Náš dech totiž poukazuje na nestálost našeho ducha či závislost na Stvořiteli. Pokud chceme žít ve svém hmotném těle, musíme se nadechovat a tedy přijímat to, jak jsme stvořeni (v opačném případě přichází smrt), a musíme vydechovat a být si tedy vědomi, že život nejsme schopni udržet sami v sobě. Jinými slovy, místo pobytu a způsob existence naší duše určuje náš Stvořitel, přesto však naše duše v tomto směru není odsouzena k pasivitě, což je vyjádřováno slovem "duch".

Napsal jsem kdysi. že píšeš "moc učeně".
Tady to nechtěně přiznáváš.

Píšeš co někteří vykladači chápou tak, nebo onak co některé slovo znamená, nebo může znamenat, a tím do všeho zanášíš jen zmatek

Snad každému je jasné, že překlad do češtiny má spoustu významů a možností a jestli někdo neférově vybere ten, který jemu vyhovuje, no potom jsou hádky..

Kdybys VŽDY napsal na rovinu, "já to chápu tak a tak" (ne proto, že slovník a předloha atd) ale tvoje zdravá soudnost a srdce, ubylo by dohadů o tom, co si myslíš a nebo nemyslíš ty..

Pro někoho možná píšu učeně, pro někoho jsem po akademické stránce nula. Mě to ale nevadí, píšu tak, jak mi Bůh dává a umožňuje. Proč mi ale vytýkáš, že do všeho vnáším zmatek, to opravdu nevím.

Když někoho cituji, tak obvykle uvádím zdroj a důvod proč, a když něco není jednuché, netvrdím, že je. Nemohu vždy říct "já to chápu tak a tak", protože mnohdy si sám teprve utvářím svůj úsudek. To platí i na téma "duše" nebo "homosexualita". Nějaký názor na určité věci v této oblasti jsem samozřejmě vždy měl, ale nikdy jsem nepronikal do takové hloubky.

Kromě toho málo kdy do této diskuze vstupuji jako ten, kdo něco předkládá (otevřel jsem minimum témat a to, co jsem otevřel, bylo na cizí popud), ale spíše jako ten, kdo zkoumá, zda to, co se zde již předložilo, je pravda nebo ne, a z jakého ducha to pochází.

protože mnohdy si sám teprve utvářím svůj úsudek. To platí i na téma "duše" nebo "homosexualita". Nějaký názor na určité věci v této oblasti jsem samozřejmě vždy měl, ale nikdy jsem nepronikal do takové hloubky.

To je příjemné doznání. Zatím jsi vzbuzoval dojem autority, která zamete každého, kdo si dovoílí uvažovat jinak.

Ukřižovat své tělo s jeho vášněmi a žádostmi tedy znamená vzdát se svého lpění na tomto těle ve prospěch Božího království a přijmout fakt, „že tělo a krev nemohou zdědit Boží království“ (1.Korinťanům 15:50). Takový člověk prostě věří, že ačkoli i u něho dojde dříve nebo později „ke zničení těla“, jeho duch bude „zachráněn v Pánově dnu“ (1.Korinťanům 5:5).

Martine, kdyby mi stačilo pouze věřit, že mé tělo zahyne a duch bude zachráněn, mohla bych si rovnou přilepit nálepku " Jsem spasená křesťanka , páč věřím v Ježíše " a pozvala bych své známé na hostinu plnou jídla, alkoholu s příslibem parádního striptýzu.
Řekla bych, že toto ukřižování těla je spojeno se žádostmi duševních rozkoší ( stav před mísou vepřové pečeně, lehkým příslibem krásné ženy, výhry v loterii ...atd ) a tedy je ve spojení se "zapíráním duše".
Je velmi jednoduché říci, vzdávám se svého lpění na tom či onom ..., pomocí zákona a mého svědomí mohu rozlišovat JACER RA a JACER TOV...ale i v tomto případě jde pouze o potlačování, proč?===> jsem nenapravitelným hříšníkem. Bez Boží milosti, nelze obnovit svou mysl, svědomí, srdce .... natož zničit lidské touhy směřující do propasti hříchu.

Píši to pro všechny ty, kteří si uvědomují svou vlastní nemohocnost v boji proti sebe samým.

Píši to pro všechny ty, kteří si uvědomují svou vlastní nemohocnost v boji proti sebe samým.

Takže to platí i pro mne. Je to marný boj a když se přinutím, dělám to nerad..Jen proto, že musím.

Římanům 7:14- 24 Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Tak mluví Pavel. Jak se uvažuje dnes???

Jenže Pavel o tom takhle mluvil řečnickou figurou, kterou si připravoval následující slova, kterými vysvětloval, že v Kristu tahle rozpolcenost odpadá. Dá se říci, že Zákon měl v lidech, kteří pod ním žili, tento pocit vyvolat. Měl vyvolat pocit, že potřebují lékaře, protože není v silách drtivé většiny lidí překonat hříšnost. Duch však, podle jiných textů v apoštolských dopisech, umí hříšné sklony (a to jakékoliv, nejen ty sexuální) umrtvovat. Ten rozpor mezi chtěním a činěním v křesťanovi nemá být. Je-li přece, hřeší proti smlouvě, kterou s Bohem uzavřel- nepřijímá Ducha.

Ten rozpor mezi chtěním a činěním v křesťanovi nemá být. Je-li přece, hřeší proti smlouvě, kterou s Bohem uzavřel- nepřijímá Ducha

Nechtěl bych tě mít za soudce...