Homosexualita a bible...

Když někdo neplnil ve Starém Zákoně smlouvu, byl trestán. Když si přečtěš požehnání a zlořečení na konci Pentateuchu, tak vidíš, že Bůh velmi dlouho shovívá. Trestá tak, aby člověk roztrhl své srdce a obrátil se. Smrtí neboli odehnáním od své tváře trestá jen člověka, který i přes opakované upozornění se nehledí napravit. Z historie izraelského národa vidíme typické příklady obou protipolů. Například Jošijáš se obrátil, když našli jeho služebníci tóru, Saul například i přes mnohá upozornění si dělal co chtěl. Schválně uvádím příklady ze Staré Smlouvy. Písma Starého Zákona byla totiž sepsána nejen jako historický odkaz židovského systému, ale hlavně jako obrazné vyjádření, jak Bůh jedná se svým lidem. S tím lidem se kterým uzavřel smlouvu. Od vzkříšení Ježíše Krista je tu nový lid s Novou Smlouvou. Pravidla jsou stejná, prostředky k dosažení naplňování Smlouvy jsou lepší, protože k nim se celou dobu směřovalo. Ježíš přece nepřišel zákon změnit, ale naplnit, a stejně tak jeho následovníci.
Ten, kdo vstupuje do Smlouvy s Bohem skrze krev Ježíše Krista, slibuje tedy Bohu, že své nitro nechá přetvořit k obrazu Božímu. POkud Ducha,který mu v tom pomáhá, neposlouchá, proviňuje se proti smlouvě. Může to poznat právě podle toho, že podléha tělesným touhám. To není konec, to je okamžik, kdy se má člověk obrátit a činit pokání a krev Ježíše Krista ho očišťuje. V té chvíli křesťan ucítí v srdci pocit odpuštění, pocit bezhříšnosti před Bohem, čili milost. A může jít na cestě k dokonalosti dál.
Pokud však člověk neměl Ducha v srdci a cítí se jako ten, který by rád činil spravedlnost, ale nejde to pro slabost těla, tak prostě ve smlouvě s Bohem není a čeká na "den navštívení". A ještě stále trvá ono Dnes....
KC tady zprofanovala pojem svatosti. Představila ho jako stav, který je téměř nedosažitelný, téměř transcendentální. Ale je to čistota před Bohem. A nejen čistota, ale i pohotovost v srdci naslouchat Božímu Duchu a v každém okamžiku hledat, co je Boží vůle. Čtěte v Písmech, všechno to tam je. Jen to buď chcete vidět, nebo nechcete, nebo třeba nemůžete.

Ahoj všem!!!
Já jsem sestra "doktorky White". (Biologická i v Kristu )

Dr.White mi až příliš často vypráví, co se tu děje, takže jsem se sem nakonec podívala a ráda bych se tu na něco doptala, jestli se mi to podaří

Takže:
Martin Cibulka:

Ukřižovat své tělo s jeho vášněmi a žádostmi tedy znamená vzdát se svého lpění na tomto těle ve prospěch Božího království a přijmout fakt, „že tělo a krev nemohou zdědit Boží království“ (1.Korinťanům 15:50). Takový člověk prostě věří, že ačkoli i u něho dojde dříve nebo později „ke zničení těla“, jeho duch bude „zachráněn v Pánově dnu“ (1.Korinťanům 5:5).

Na tohle už někdo reagoval ...aha, moment...ona na to reagovala i moje sestra (vida!!!), ale teď jsem myslela někoho jiného, koho mi to tady teď neukazuje...prostě tam jen padla námitka o tom, že pak asi nebude duše věčná?!?...a četla jsem na to odpověď. A právě teď mi jde o to, že mě jednou šokovala jedna moje myšlenka...je to o hledání toho, kde je duše a kde duch...co zůstane pro věčný život v Pánu a co ne. Hrozně jsem se zalekla, že veškeré mé vzpomínky a "euforické" zážitky, budou ponechány tady na zemi, spolu s mým tělem a budou zapomenuty, odloženy, vyhozeny, znehodnoceny. Dost by mě to zarmoutilo, protože jsem docela plná takových věcí a tudíž by mnoho těch duchovních věcí asi nezbylo. Takže vás prosím, kdo jste v Pánu starší a máte vyzrálejší ovoce Ducha svatého (hlavně asi sebeovládání a tichost) a jste takoví víc služebníci než já (chápu, že to neposoudíte, když mě neznáte ), napište mi, jestli u vás proběhl nějaký "výchovný" cyklus od Pána, kdy vás oddaloval od vašeho přirozeného temperamentu a získával ve vás místo pro víc duchovních pokladů, které budou zachovány "nafurt"*.

Chápete otázku/prosbu???

Jen doplním pár údajů o sobě: věříme s manželem od našich asi 17ti let a letos "oslavíme 25té narozeniny"**, máme dvě děti počaté v řádném manželském svazku uzavřeném před Bohem a církví (nebo spíš před hrstkou křesťanů...víte co myslím, ne?)...

-----------------------------------------------------------------------------------
pozn. pod čarou:
Něco k mému stylu psaní...ráda se přizpůsobím, bude-li pro vás lepší psát místo "nafurt" něco jako na věky věků, Amen!...
...a ad**) to znamená, že nám letos bude 25..., ne, že to budeme opravdu oslavovat...ikdyž si určitě vzpomeneme!!

Z přečteného usuzuji, že přijatelná odpověď na otázky, bude od Martina a Datla..

Tím neříkám, že jediná pravdivá.

Odpovědět může samozřejmě každý, kdo se na to cítí...hlavně jsem tedy prosila ty starší a vyzrálejší, protože budou mít s takovou otázkou určitě spíš nějakou zkušenost ... ale kohokoliv to osloví může přispět!!!

Pro sestru W. Nějaká připomínka k vašemu zamyšlení nad tím, že si nedovedete představit, že vaše myšlenky a zážitky zůstanou na zemi.

Izajáš 65, 17 Spatříte, jak stvořím nové nebe a novou zemi. Nikdo si už nebude připomínat hrůzy minulosti a na to, co bylo, už ani nepomyslí.

Zjevení 21, 4 a setře jim každou slzu s očí.Tam už nebude smrt ani nářek ani bolest,protože starý svět zmizel v nenávratnu."

Zřejmě to bude taky proto, že si lidé ani nebudou moci vzpomenout na ty špatnosti, protože to, co to představovalo už není - stará země a stará nebesa už nejsou, tedy ne fyzicky, ale to co představovala - nespravedlnost a zlo, ne?

Jo, Pavle, ale vysvětluj to někomu, kdo věří pouze na život duše v nebesích a na nějakou novou zemi nemá ani pomyšlení...

Hm...ty verše určitě psali věřící smíření s tím, že to tu prostě zahodí a "nazdar bazar". Já s tím ještě tak úplně smířená nejsem, protože ne všechno, co v tomto věku zažívám je "slzavé údolí"...naopak, prožívám spoustu radostí a tak. Takže mě hodně zajímá, jestli se s tím tady někdo srovnal, tak jak ten citovaný Izajáš nebo Jan. Pokud by mohl popsat proces, ve kterém se s tím vypořádal, budu mu vděčná!!!

Pokud je tu někdo, kdo touží po míře natřesené a vrchovaté, tak se mi prosím vás ozvěte...já znám jen pár takových lidí a docela mi chybí nějaké bratrské povzbuzení od někoho, kdo v tom už něco zažil.

Pozn.: pokud mi nerozumíte, tak to přetlumočím...stačí říct.

Milá sestro White,
nejsem si jistá, že ti úplně rozumím a nepřipadám si moc kompetentní k odpovědi. Nicméně ti napíšu svůj pocit. Píšeš o krocení svého temperamentu a jakémsi nahrazování ho duchovnem. Mě spíš napadá, nešlo-li by to dohromady.
Chodíme teď s mužem do Křesťanského společenství a tam je kromě duchovních zážitků a povzbuzování taky hudba, rytmus, každý - právě podle temperamentu a taky podle momentální nálady - to prožívá jinak. Někdo zpívá, jiný u toho tančí, tleská, jiný sedí, každý jak to cítí. Tak si to představuju i v duchovní poloze - každý prožíváme duchovní zážitky jinak a pokud náš temperament nás nevede k věcem hříšným, tak snad není na škodu. Nemusíme být všichni šedé myši. A duchovně zralý člověk myslím nemusí být tichý, klidný, který nevyjadřuje city.
Takže si myslím, že je dobře vystavit se co nejvíc působení Ducha, a ten, podle naší povahy, nám pomůže dodat co nám chybí, nebo aspoň pomůže, abychom to pochopili, kde je naše místo
Nevím, jestli reaguju na to, cos měla na mysli nebo jsem vedle. Když tak napiš něco víc.
Měj se krásně.

Ahoj quaero,
každopádně díky za odpověď...
...no, KS máme tzv. "za sebou"...nic moc duchovního na tom pohupování, skákání, tančení (třeba i s prapory) na hudbu neshledávám(e - i s manželem). Spíš tak nějak vnímáme, že duchovní znamená vše kolem Krista nebo spíš Kristus. Což zrovna není to, co se ve sborech obyčejně děje. Čímž ti po tom nechci v žádném případě šlepat! To ne! Jen chci vyjádřit, že hledám něco jiného. Myslím, že přestat kouřit, pít a sem tam sezobnout nějakou společensky tolerovanou drogu a začít se vybíjet v transech při uctívání na bohoslužbách v charismatických kruzích místo na tanečním parketu zrovna nepokládám za to oč tu mluvíme. (O tom ukřižování duše...nebo zapření...) Nějaké to vypořádání s přirozeným temperamentem - je to téma, které tu někdo nahlíží trochu jinak? (Doufám, že nevadí, že to vytahuju zde...myslím, že to s původním tématem pořád ještě souvisí a já se tu nechci ztratit.)

Taky mne nelákají ty zpěvy, kytary a radovánky, jako součást náboženství. Chápu to jen jako způsob, jak přilákat do církví mladé lidi...

Na druhou stranu odmítám život poustevníka a "svatozář" na hlavě. Takovou tu okatou zbožnost, dávanou na jevo všem okolo..

Kazatel 5:18 Pohleď, nejlepší, co jsem viděl, co je krásné, je, aby člověk jedl a pil a viděl dobré za všechnu svou tvrdou práci, na které pod sluncem tvrdě pracuje v počtu dnů svého života, jež mu dal pravý Bůh, protože to je jeho podíl.

Sestro White,
díky za vyjádření. Asi jsme si úplně nerozuměly.
To, že s mužem chodíme do Křest. společenství jsem použila trochu jako znázornění, že si myslím, že temperament se nemusí úplně utlumit. Jedině snad ten, který směřuje špatný směrem. My tam taky nechodíme proto, že bychom se tam chodili uvolňovat, (nejsme ve věku, kdy bychom nevěděli co s temperamentem), ale chodíme tam v rámci našeho hledání poté, co jsme se rozhodli opustit SJ.
Mimo to chodíme současně do kostelů různých církví a hledáme, kde bychom našli nějaký duchovní domov. Hledáme duchovní hloubku a současně uctívání Krista, kde se dá volně dýchat. Doby, kdy jsme měli energii na rozdávání jsme ji celou věnovali dílu SJ. Tam jsme opravdu neměli problém s nějakým zapíráním temperamentu, protože jsme ho celý dávali do této služby. Takže jsme měli spíš problém s fyzickou, duchovní, duševní i citovou vyčerpaností.
Tak se nezlob, úplně jsem tě nepochopila a odpovídala jsem trochu mimo.
Měj se...

Bible nám jednoznačně říká, že homosexualita je hřích (Genesis 19:1-13; Leviticus 18:22; Římanům 1:26-27; 1Korintským 6:9). Římanům 1:26-27 konkrétně učí, že homosexualita je výsledkem neposlušnosti a zapření Boha. Když člověk setrvává v hříchu a nevěře, Bible nás učí, že Bůh ho nechá „propadnout“ ještě horším a ohavnějším hříchům, aby bylo vidět nesmyslnost a beznadějnost života bez Boha. 1.Korintským 6:9 říká, že homosexuální hříšníci nezdědí Boží království.

Bůh nestvořil člověka s homosexuálními tužbami. Bible říká, že člověk se stává homosexuálem v důsledku hříchu (Římanům 1:24-27), a v konečném důsledku z vlastní vůle. Člověk se může narodit se sklony k homosexualitě tak, jako se může narodit s násilnickými sklony a náchylností k jiným hříchům. To však neomlouvá člověka, když se rozhodne pro hřích tím, že se poddá svým hříšným tužbám. Narodí-li se člověk se sklony k hněvu, zuřivosti, dává mu to právo poddat se těmto sklonům? Jistěže ne! To platí i v případu homosexuality.

Bible však nepopisuje homosexualitu jako „větší“ hřích nežjiné hříchy. Všechny hříchy urážejí Boha. Homosexualita je jednou z mnoha věcí vyjmenovaných v 1.Korintským 6:9-10, které brání člověku vstoupit do Božího království. Podle Bible je Boží odpuštění dostupné stejně tak homosexuálovi jako cizoložníku, modláři, vrahovi, zloději atd. Bůh také zaslíbil sílu zvítězit nad hříchem včetně homosexuality všem, kteří uvěří v Ježíše Krista a chtějí být spaseni (1.Korintským 6:11; 2.Korintským 5:17).

ANO HOMOSEXUALITA JE V ROZPORU S BOŽÍM SLOVEM. JSEM PŘESVĚDČEN, ŽE NENÍ VROZENÁ, ALE VYPĚSTOVANÝ ŠPATNÝMI ŽIVOTNÍMI NÁVYKY.

OLDA

Co se týče homosexuality, plně se přikláním k názoru Old.Stloukala.

Doktorka White však reagovala i na to, co jsem napsal tak trochu mimo témat. Napsala (Yesterday at 18:18):

Martine, kdyby mi stačilo pouze věřit, že mé tělo zahyne a duch bude zachráněn, mohla bych si rovnou přilepit nálepku " Jsem spasená křesťanka , páč věřím v Ježíše " a pozvala bych své známé na hostinu plnou jídla, alkoholu s příslibem parádního striptýzu.
Řekla bych, že toto ukřižování těla je spojeno se žádostmi duševních rozkoší ( stav před mísou vepřové pečeně, lehkým příslibem krásné ženy, výhry v loterii ...atd ) a tedy je ve spojení se "zapíráním duše".

Věřím, že jsi spasená křesťanka, a tak nevěřím, že bys někoho pozvala na hostinu plnou jídla, alkoholu a striptýzu. Mám za to, že toho, kdo přestává lpět na svém těle, by něco takového ani nenapadlo. Ukřižování těla opravdu souvisí s našimi žádostmi, ne však vše, co se týká těla, je žádost ve smyslu toho, o čem píše Jakub 1:15. Hříchem totiž není uspokojování tělesných potřeb, ale život, který je zaměřen jen na takové uspokojování.

Řeknu to asi takto: Např. apoštol Pavel napsal: „Tělesné cvičení je totiž prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1.Timoteovi 4:8) On netvrdí, že se nemáme věnovat tělesnému cvičení ani netvrdí, že je to hřích. Naopak uznává, že i to tělesné cvičení je prospěšné, pokud nám nebrání v činnosti pro opravdový život v Kristu.

Právě nyní jsem na vlastním těle poznal, k čemu může vést, když člověk zanedbá tělesné cvičení. Jsem totiž v letech, kdy mužům, kteří necvičí, obyčejně ochabují určité svaly, a trhavý pohyb spojený se zátěží tedy může vést k namožení páteře, což je dost bolestivá záležitost. A to se mi právě včera přihodilo a zdálo se, že dnes nebudu moci vykonávat své zaměstnání, které živí mou rodinu. Naštěstí mám spolupracovníka, který má masérskou průpravu, a na začátku směny mi trochu pomohl. Upozornil mě však, že pokud nezačnu cvičit, budu mít s páteří, čím dál větší problémy.

To je pro mě takové ponaučení o tom, že ani křesťan nemůže zanedbávat své tělo (k tomu patří i odreagování v podobě zábavy, která vyhovuje našemu temperamentu), pokud chce ve svém těle zde na zemi žít ve zbožné oddanosti. Ostatně opravdová zbožná oddanost má slib života nejen budoucího, ale i „nynějšího“ (1.Timoteovi 4:8) a to v těle, které momentálně máme. To je z mé strany tak trochu odpověď na to, co napsala sestra doktorky White.

sestra White napsal:Hm...ty verše určitě psali věřící smíření s tím, že to tu prostě zahodí a "nazdar bazar". Já s tím ještě tak úplně smířená nejsem, protože ne všechno, co v tomto věku zažívám je "slzavé údolí"...naopak, prožívám spoustu radostí a tak. Takže mě hodně zajímá, jestli se s tím tady někdo srovnal, tak jak ten citovaný Izajáš nebo Jan. Pokud by mohl popsat proces, ve kterém se s tím vypořádal, budu mu vděčná!!!

:afro:

U Lukáše 14,25-33 se píše, že za Ježíšem šly veliké zástupy. On se obrátil k nim a řekl něco velmi (pro mnohé a mnohé) tvrdého. Kdo chce být mým učedníkem a nedovede se zříci sám sebe, je podoben člověku, který začal sice stavět, ale nakonec nemohl dokončit. A já se ptám: Kolik učedníků z těch zástupů lidí nakonec zůstalo ? A odpovím si: jistě se nejednalo o většinu. Mám snad říci, že tím byla ta většina odsouzena jen proto, že si spočítala,že na to nemá? Já věřím tomu, že nikoli. V podobenství o ovcích a kozlech je naděje pro ty, kdo si náklady spočetli a do "toho" nešli a naopak odsouzení pro ty, kdo do toho po hlavě šli a nakonec to nebyli schopni dotáhnout do náležitého konce. Ti kdo na to neměli a přesto do toho šli se podobají línému a zlému služebníku, který dostal na starost minimum financí právě proto,že na víc neměl. Je hezké, že jsi upřímná a neděláš ze sebe něco co nejsi. Mám na mysli ty, kteří o sobě říkají jak jsou plni Ducha Svatého a při tom si neuvědomují o čem vůbec mluví. Citují zasvěceně z Písem a kdo ví jakým kouzlem umrtvují svou tělesnost. Moje rada je jediná: Hlídej si svoje srdce, aby v něm nevzklíčila nenávist. přemáhej zlo dobrem. Znám spoustu lidí, kteří nejsou věřící a kterým mnozí takzv. věřící nesahají v dobrotě srdce ani" po kotníky." Vždyť nemůžeš nic zkazit, když budeš např. pohostinná. víme přece, že mnozí ve starověku, aniž to věděli hostili Anděly. Natož, když náhodou budeš mít za hosta skutečného Ježíšova bratra. To je má odpověď, to je má rada teď. Jsem zvědav, která "postřelená" začne kejhat na můj příspěvek jen a jen pro Tebe.

Ahoj sestro White,

i když se mi tvůj styl jeví jako veselý, což mám rád, moc jsem asi nepochopil, na co jsi se vlastně ptala? Jak se srovnat se svou tělesností? Já to vnímám, že to je dar. Je tedy zvláštní, že to píšu v tomto tématu, ale dar může být i to, že má člověk blíže k juchání, skotačení, rozplývání se . A jako dar to můžeme buď využít nebo zneužít. Znal jsem dost těch, kteří byli nabiti energií a při práci s dětmi si užili spousty legrace, ale večer byli jak spráskaní psi, protože co si budeme povídat, smečka dětiček na výletě nebo na táboře, dokáže svoje. Tak doufám, že jsem ti neodpovídal na něco úplně jiného. Jo a ještě na závěr, když už tu máme doktorku White a sestru White, tak byste děvčata mohli doplnit personál o primáře White, anesteziologa White a ... no vy na něco přijdete

Arago, myslíš že jich je víc??? Nebo jedna, ale vlastně třeba tři?

Děkuji za odpovědi a příspěvky - všem !
Dneska ze mně nic nevypadne, tak alespoň ujistím Araga a Pavla, že třetí ségru už nemám ALE máme ještě bráchu ....to by byl opravdu nářez, zvlášť kdyby nám dělal primáře ) V jeho případě ( "prořízlé pusinky" ) by mu více méně sedl nick anesteizolog doktorky Whiteové

Arago, přesně tak. Ta sestra v mém nicku má znamenat i zdravotní sestru (což ve skutečnosti nejsem), ale je tím založeno na slušný nemocniční tým. (Ještě jsem se poohlížela po nějakém obrázku zdravotní sestry, ale zatím jsem žádný nenašla! )

Kdo nepochopil mou otázku, tomu se ani nedivím
Víceméně jde o moje hledání "zapření přirozeného temperamentu". Pokud na to někdo máte nějaký kloudný názor, tak, jak už jsem psala, budu ráda, když ještě napíšete, každopádně děkuju všem, co mi už napsali.

Bohatýre, nakousnul jsi téma "plný Ducha"...je to ošemetné. Duch je jako stlačitelný plyn. Pořád je plno, ale pořád ještě se vejde.
Fakt je, že na ty vnější oblaky už nějak nejsem, ikdyž jsem si na tom dřív docela ulítavala. Docela bych se styděla, kdyby mi to mělo zůstat až do stáří.

Quaero, díky moc za příspěvky, hodně si vážím toho, když píšeš o svém životě. Já jsem SJ nikdy nezažila, ale to, co píšeš o službě v SJ se myslím děje i jinde. Ale je to jen můj, víceméně hodně kritický názor. Trochu i zavání hořkostí, takže se jím nechci zabývat.

No, zatím to svoje hledání neuzavírám. Hodně se v tom uvnitř sebe krotím, ikdyž to mnohdy asi navenek nevypadá (někdy zas možná jo )...ani nevím. Ráda bych v tom byla moudřejší, takže "rozhazuju sítě".

znamenat i zdravotní sestru (což ve skutečnosti nejsem), ale je tím založeno na slušný nemocniční tým.

Zdravotní sestra obětavě pečuje o nemocné pacienty. Já osobně se takovým ozdravujícím činitelem necítím. Počítám se mezi marody a nebo po případě rekonvalescenty..

Nevidím tady žádný potencionální zdravotnocký tým, ale jen těžce, nebo lehčeji nemocné, kteří potřebují léčit...

Pokud chceš fungovat jako "duchovní zdravotní sestra", vzala jsi na sebe pořádnou odpovědnost.

Navíc, to někteří neunesou, protože jsi žena..

Je to jen recese. (Aspoň u mně. ) A složení toho týmu je asi myšleno pro ty, kteří se vzájemně znají. Tak jsem to tedy pojala já i v tom, co psal Arago. Lékař je přece jen jeden. Ježíš Kristus. Duchovní zdravotní sestra neexistuje. Ale kdybych si měla vybrat, tak bych byla instrumentářka při operacích.

Sváťo, píšeš jako by lékaři a zdravotní sestry nikdy nebyli marod. Kromě toho na rozdíl od Pána Ježíše je každý lidský duchovní lékař jen specialista na určitou oblast, podle toho, jak ho Pán vyškolil a pověřil.

Hmmm...

Sváťo, píšeš jako by lékaři a zdravotní sestry nikdy nebyli marod. Kromě toho na rozdíl od Pána Ježíše je každý lidský duchovní lékař jen specialista na určitou oblast, podle toho, jak ho Pán vyškolil a pověřil.

To je v pořádku, Marttine.

Psal jsem jen, že já, osobně se necítím být součástí tohoto zdravotního týmu, ale považuji se za nemocného, který potřebuje duchovní léčbu.

Psal jsem také, že "věřit, že někdo je pověřen" tady o ostratní duchovně pečovat, že byl k tomu Pánem vybrán, je velká odpovědnost. Nesmí podat místo léku nějaký jed...

Myslím, že dnes zatím žádní duchovní lékaři mezi lidmi nejsou. Jsou opravdu jen marodové. Někteří si to uvědomují, někteří ne. Duchovním lékařem je duch Kristův (Zj 5:6). Čili dnes jen každý služebný duch poslaný na pomoc těm, kteří se chtějí uzdravit a věří, že je to možné. Až se jednou ujmou vzkříšení křesťané svého úkolu v Nových nebesích, tak se pak dnes uzdravující se marodové stanou těmi nejlepšími lékaři ostatních lidí, kteří budou na zemi napravovat svá nitra k obrazu Božímu.

Duchovní pastýř dnes jen přisluhuje při duchovní nápravě, ovšem i ta příslužba je něčím velmi zodpovědným. Je to podobné jako když lévijci měli vyučovat zákonu, přitrhovat Izraele k Bohu.