Trojjedinost

Petr Štefek:

Jestliže by Ježíš reagoval tak, jak předpokládáme, že jako člověk neví vše, potom by tak ale musel reagovat i v těch jiných případech, kdy mu učedníci říkají, že ví vše nemyslíš ?
Alespoň tak to vnímám. Jestliže Ježíš v jednom případě říká učedníkům, že jako člověk neví vše, potom když mu říkají, že ví vše, by musel reagovat podobně ? Nenechal by učedníky v omylu ne ?

Mohol by reagovať podobne. Keďže sa v ňom stretávajú dve podstaty, tá ľudská (to sme videli, že to je človek) a tá Božská (to o sebe hovoril...), tak v jednom prípade mohol povedať, že niečo nevie a inom prípade mohol prijať vieru apoštolov, že vie všetko. Určite však vieme, že Ježiš nebol klamár. Teda ak by sa apoštoli mýlili, tak by ich (ako muž spravodlivosti) upozornil, že zle zmýšľajú, keď hovoria, že vie všetko. V skutočnosti existujú dva spôsoby pohľadu na tieto texty. Prvý, ktorý som popísal a pramení z viery v pravé Božstvo Ježia a druhý ktorý pramení z viery, že Ježiš je len dobrý učiteľ. Pri tom prvom spôsobe zmýšľania som ja význam textu o Ježišovej nevedomosti prispôsobil jeho ľudskej prirodzenosti, pričom iné texty považujem za prejav jeho Božskej podstaty. Pri tom druhom spôsobe môžeme uvažovať, že Ježiš je len človek, nanajvýš vznešený duch a tie texty o jeho vševedúcnosti prispôsobíme tejto podmienke, asi takto. Ježišoví učeníci hovoria, že vie všetko, ale to myslia obrazne, tak ako keď ja by som niekomu povedal, "Ty si taký vzdelaný, ty snáď vieš všetko". Pričom by som uznal jeho vedomosti, ale obrazná reč by neznamenala, že si myslím, že vie skutočne všetko na svete. A teraz, ktorý pohľad na tieto biblické texty je správny? To musíme ísť do širšieho kontextu.
V prvom rade sa jedná o evanjeliá, ktoré nám predstavujú Ježiša stále ako niekoho iného. O tom, že Ježiš nevie kedy nastane súdna hodina pojednávajú len Matúš a Marek. Matúš ho opisuje ako Kráľa, a tak rodokmeň v Matúšovi 1:2-16 prechádza cez všetkých Judských kráľov až k Jozefovi, manželovi Márie, z ktorej sa narodil Pán Ježiš Kristus. Preto je v tomto evanjeliu aj najviac podobenstiev o Božom kráľovstve. Marek sa na Neho pozerá ako na služobníka, a pretože u sluhu nie je dôležitý rodokmeň, ani toto evanjelium žiadny rodokmeň neudáva. Tu však už od 14. verša 1. kapitoly Pán Ježiš začína službu kázaním radostnej zvesti. V evanjeliu Marka je preto zaznamenaných aj najviac Pánových zázrakov. No a evanjelium Jána nám ukazuje Ježiša Krista ako Boha zjaveného v tele. Hovorím tak preto, lebo obraz v Zj 4,7 sú podoby štyroch evanjelií. Teda lev je obrazom kráľa, býk v Marekovi je obrazom služobníka, človek v Lukášovi je obrazom človeka (Ježiš bol človek, preto jeho rodokmeň Lukáš nepodáva cez kráľov ako Matúš, ale hovorí iba o Ježišovi ktorý bol ako sa nazdávali synom Jozefa a ten bol zaťom Héliho...) a letiaci orol, ktorého zrak padne na všetky končili bol v dobovej symbolike vždy obrazom Boha. A práve Jánovo evanjelium je to, ktoré o Kristovi pojednáva najviac ako o Bohu. Teraz si všimnime, že texty kedy Ježiš niečo nevie, sa objavujú v evanjeliách ktoré ho vykresľujú ako kráľa alebo ako sluhu, ale vždy v ľudskom tele, zatiaľ čo texty kedy Ježiš prijíma vieru apoštolov, že vie všetko sú len v Jánovom evanjeliu. Aby som ponúkol ešte jeden text ktorý nám môže čo to poodhaliť, tak poukážem na 1. Kr 8,39 ty vypočuj na nebi, na mieste, kde bývaš, a odpusť! Zasiahni a daj každému podľa jeho cesty, veď poznáš jeho srdce. Lebo len ty poznáš srdce synov človeka. v porovnaní s (opäť) Jánom 2,25 a nepotreboval, aby mu niekto vydával svedectvo o človekovi. Sám totiž vedel, čo je v človeku. Zatiaľ čo prvý text hovorí, že iba Boh vie čo sa skrýva v ľudskom srdci (ako človek myslí), Ján nám predstavuje Ježiša ako toho, ktorému netreba vyjavovať svoje túžby, lebo on vie čo je v človeku. A keď môžem, tak ponúknem ešte jeden text na zamyslenie Jer 17,10 Ja, Pán, skúmam myseľ a skúšam srdce: odplatím každému podľa jeho ciest, podľa ovocia jeho skutkov." v porovnaní so Zj 2,23 Jej deti pobijem smrťou a všetky cirkvi spoznajú, že ja skúmam vnútro i srdce, a každému z vás odplatím podľa vašich skutkov. Teda najprv je to sám Jahve, ktorý všetko skúma odplatí a potom je to Ježiš ktorý tak isto skúma a odplatí. Tieto a podobné texty mne nahovárajú, že Ježiš vo svojej Božskej podstate skutočne vie to isté ako jeho Otec, teda všetko a preto prijíma vieru apoštolov ktorí mu to hovoria. Navyše v Jánovom evanjeliu, sa hovorí, o tom, že apoštoli vyznali, že Ježiš vie všetko v prvom prípade keď im sám hovoril, že vyšiel od Otca a v druhom prípade mu to Peter povedal už ako zmŕvychvstalému. Obe tieto situácie naznačujú Ježiša z pohľadu jeho Božskej podstaty.

PS: rovnako je tu ešte niekto kto "skúma všetko": 1. Kor 2,10 Ale nám to Boh zjavil skrze Ducha, lebo Duch skúma všetko, aj Božie hlbiny.

Tieto a podobné texty mne nahovárajú, že Ježiš vo svojej Božskej podstate skutočne vie to isté ako jeho Otec,

I když někdy připouští, že jsou věci o kterých neví on, ani andělé, ale pouze Otec..

Já bych tak trochu souhlasila s Petrem Š., tedy co se týče protinázoru na Štefanův rozbor o vyjádření Ježíšovo lidské stránky. K tomu Matoušovi. Podle mého skutečně neznal den ani hodinu kdy příjde ve své slávě, ale znal okolnosti svého příchodu a také znal všechny požadavky, aby jsme my, jeho učedníci nebyli zaskočeni jeho příchodem . Je to plán Otce a je dokonalý.
Položme si otázku, jak by vypadalo šíření evangelia , kdyby Ježíš znal přesný čas Jeho soudného dne . Myslím , že by nad touto zvěstí každý mávnul rukou, pokud by např. zvěděl, že soudná Kristova stolice je vyměřena na rok 1998. Proto je tedy tento čas utajený a některá proroctví jsou zapečetěná. Až se čas bude chýlit ke konci, Ti kteří jsou spojeni s Duchem Svatým, budou naplňování konce času Milosti, jistě pociťovat.
Jak říkám, je to plán Otce a je dokonalý.

K těm otázkám, když se Pán ptá Petra, nebo když se Bůh ptá Adama " Kde jsi ?". Oni to přece vědí, jelikož nám vidí do srdíčka ... ALE
Jestliže se Bůh takto ptá, nechce o člověku vědět něco, co ještě neví - chce v něm způsobit něco, co bývá způsobeno jenom takovouto otázkou, předokládaje, že ho zasáhne přímo do srdce.

S láskou
doktorka

předokládaje, že ho zasáhne přímo do srdce.
Je to plán Otce a je dokonalý.

Tyto dvě myšlenky mne zaujaly. Slovo "předpokládá". Skutečně, nemůže být vše dopředu stanoveno a naprogramováno. Veškerá odpovědnost by padla na toho, kdo to takto naplánoval.

Něco ano. Například proroctví, ta jsou příkladem plánování dopředu, jak a kdy...

Co se týká myšlenky že "je to dokonalý plán Otce", tam někteří souhlasit nebudou. Podle učení o bohorovnosti to musí být plán Otce i Syna i Ducha...

Já ale tady souhlasím s myšlenkou Dr (MuDr, JuDr, MvDr???) Whiteové..

Dr.White napsala:
K těm otázkám, když se Pán ptá Petra, nebo když se Bůh ptá Adama " Kde jsi ?". Oni to přece vědí, jelikož nám vidí do srdíčka ... ALE
Jestliže se Bůh takto ptá, nechce o člověku vědět něco, co ještě neví - chce v něm způsobit něco, co bývá způsobeno jenom takovouto otázkou, předokládaje, že ho zasáhne přímo do srdce.

To se mi zdá jako moc důležité si uvědomit, protože někdy z otázek opravdu usoudíme, že tazatel něco neví, proto se ptá, ale velmi často jde jen o způsob, jak dovést toho druhého k zamyšlení. Když si ale uděláme závěr, že je to opravdu jen otázka z nevědomosti, může nás tento náš závěr zavést úplně špatným směrem.


Děda Slavík napsal:
Co se týká myšlenky že "je to dokonalý plán Otce", tam někteří souhlasit nebudou. Podle učení o bohorovnosti to musí být plán Otce i Syna i Ducha...

Myslím si, že to nemusí být problém, jestliže Otec, Syn a Duch neexistují "vedle" sebe ale vzájemně se prolínají, tak vlastně plán Otce je současně plánem Syna i Ducha.

Myslím si, že to nemusí být problém, jestliže Otec, Syn a Duch neexistují "vedle" sebe ale vzájemně se prolínají, tak vlastně plán Otce je současně plánem Syna i Ducha.

Může to tak být, protože jsou "jedno". Ale jen Otec a Syn.
Duch nerozhoduje sám od sebe, ale vychází z Otce ( a možná i Syna) a plní jejich vůli.

Pokud je to jinak, musí se k tomu Písmo jasně vyjádřit a neponechávat nás v omylu našeho názoru..

Doktorka White:

K těm otázkám, když se Pán ptá Petra, nebo když se Bůh ptá Adama " Kde jsi ?". Oni to přece vědí, jelikož nám vidí do srdíčka ... ALE
Jestliže se Bůh takto ptá, nechce o člověku vědět něco, co ještě neví - chce v něm způsobit něco, co bývá způsobeno jenom takovouto otázkou, předokládaje, že ho zasáhne přímo do srdce.

No, presne tak, ale v tomto texte nejde o to, že Ježiš sa pýta niečo čo by nevedel, presne naopak, Ježiš vie odpoveď na svoju otázku, ale Petra proste donútil svojou dobiedzavosťou povedať to najdôležitejšie "vieš všetko". Neviem kto okrem Boha môže ešte vedieť všetko.

Petra proste donútil svojou dobiedzavosťou povedať to najdôležitejšie "vieš všetko". Neviem kto okrem Boha môže ešte vedieť všetko.

To byl názor Petra. Ježíš, daleko větší znalec než Petr, řekl, že neví všetko. Třeba ten den a hodinu.


Není tedy nejvyšší Bůh Otec, ale jen jeho Syn...

A pripustil by Ježiš vo svojej bezhriešnosti, aby Peter vyslovil klamstvo? Nenapomenul by ho, tak ako anjel keď sa mu chceli klaňať, povedal, že klaňať sa možno iba Bohu? Nechal by ho myslieť si, že Ježiš je vševediaci, keby to nebola pravda?

Nenapomenul. Nebylo to tehdy podstatné. Sám dobře věděl, že by tomu stejně nertozuměl.

Jen jim všem řekl "Ještě hodně bych vám měl říct (asi i těch napomenutí), ale vy byste to nyní nestrávili".

A čo druhý text, kde mu všetci svorne hovoria, že "vie všetko"?

Ty myslíš, že ti všichni ostatní a tedy lidi, chápali co říkají?? Podle nich, toho věděl tolik, jako by znal vše.

Možná ho tak obdivovali a milovali, že si ani nepřipustili, že by to mohlo být i jinak. Byl jejich nejen Pán, ale i idolem..

Dědo Slavíku, napsal jsi:
Nenapomenul. Nebylo to tehdy podstatné. Sám dobře věděl, že by tomu stejně nertozuměl.
Tys to použil sice na jinou situaci, ale mně to připomíná situaci s Tomášem. Tomáš řekne "Můj Pán a můj Bůh!" A Ježíš mu řekne "Poněvadž jsi viděl, uvěřil jsi."
Spíš si si myslím, že by ho Kristus opravdu napomenul, kdyby nebyl současně Bohem. Nevím, proč by mu neřekl, že je to jinak, že se plete. Tenhle text mi vždycky přišel hrozně sporný.

že by ho Kristus opravdu napomenul, kdyby nebyl současně Bohem. Nevím, proč by mu neřekl, že je to jinak, že se plete. Tenhle text mi vždycky přišel hrozně sporný.

Nebyl důvod k napomenutí. Je skuterčně Bůh-
.
Již proroctví o tom psalo, že se STANE Bohem. Ne, že je jím od věčnosti, jako Otec.

Izajáš 9:6 Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.

Je tedy Bohem i Otcem. I Filipovi nelhal.

Ty myslíš, že se stal Bohem? Mně to přijde, že už u Jana 1:1 se říká, že to Slovo bylo Bůh. Tak si myslím, že byl Bůh dřív.

Těžko se o to přít. Záleží na překladu.

Logicky byl Bohem podle rodu.

Ale nezdá se mi že podle funkce. Ta mu byla svěřena až po jeho smrti a vzkříšení. "posaď se po mé pravici" a "byla mu svěřena veškerá moc, na nebi i na zemi".
Do té doby měl tuto moc pouze Otec. Alespoň jiný text jsem neobjevil.

Podle těch textů to tak vypadá, máš pravdu. Otázka je, jestli to nebylo zase tím, že se tam vrátil ze země. Že mu byla v podstatě zase dána veškerá moc....Protože nějakou moc zas musel mít, a docela asi velkou, když se podílel na stvoření, ne? Asi je to nejvíc zkreslený tím, jak jsem ti psala, že to vypadá, že se vzájemně prolínají, tím pádem nám lidem to někdy úplně nesedí, protože my lidi se naštěstí neprolínáme, to by byl děsnej zmatek.

Je ale psáno, že hlavou Krista je Bůh. A to bylo v době, dlouho po jeho, vzkříšení a odchodu ke "svému BOhu a vašemu Bohu. Ke svému Otci a k vašemu Otci"..

Ve stínu textu ze Sk. 3, 18 se ptám, platí to i na Otce?; platí to i na Ducha svatého? Zřejmě ne všichni chápou na co se ptám, proto ten verš vypíšu:
Sk. 3, 18 a Bôh, čo predzvestoval skrze ústa všetkých svojich prorokov, totiž že jeho Kristus bude trpieť, takto splnil. (ROH)

Skutky apoštolské 3:18 Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. (EP)

Je mi jasné, že tu budete operovat překlady, kde není žádné "jeho". Ale i tak se ptám. Je Kristem (pomazaným) i Otec a je Kristem (pomazaným) i Duch svatý? Pokud ano, není co řešit, ale pokud ne, tak má někdo problém, že? Kdo pomazává a kdo je pomazáván? Jestli se nepletu pomazává vždy ten, kdo je vyšší a zkušenější, kdo má nad tím, koho pomazává větší autoritu, kdo je např. někomu hlavou atd. A pomazáván je ten, kdo je podřízený, nižší, nemá stejnou autoritu, jako ten od koho je pomazáván, mladší atd. než ten, kdo jej pomazává.

Hvězdlický ohledně argumentu Quaero, že podle Jana 1:1 byl Pán Ježíš Bohem již před tím, než se narodil jako člověk, napsal:

Těžko se o to přít. Záleží na překladu.

Logicky byl Bohem podle rodu.

Ale nezdá se mi že podle funkce. Ta mu byla svěřena až po jeho smrti a vzkříšení. "posaď se po mé pravici" a "byla mu svěřena veškerá moc, na nebi i na zemi".
Do té doby měl tuto moc pouze Otec. Alespoň jiný text jsem neobjevil.

Ohledně překladu se můžeme leda tak přít o velké nebo malé písmeno „B“ ve slově „Bůh“, ale ne o to, zda Slovo bylo Bohem jak rodem, tak funkcí. On totiž od počátku byl Bohem i podle funkce a proto se ke svému Otci modlil takto: „Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ (Jan 17:5)

V úloze Krista se Boží Syn plně podřídil svému Otci, ale při tvoření byl rovnocenným partnerem a bude rovnocenným partnerem, až „se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším“ (1.Korinťanům 15:28). I nyní, kdy je Kristu „dána všechna autorita v nebi a na zemi“ (Matouš 28:18), Kristus uznává za svou hlavu Boha a nedělá nic, co by bylo v rozporu s vůli „Majestátu ve výšinách“ (Hebrejcům 1:3). V době, kdy Kristus svou absolutní vládu nad nebem a zemí předá Bohu, bude Boží Syn svou funkci Boha opět uplatňovat společně se svým Otcem a Duchem svatým. Stane se totiž plnou součástí „Majestátu ve výšinách“ tak, „aby Bůh byl každému vším“.

Hvězdlický:

Je ale psáno, že hlavou Krista je Bůh.

Ale je tiež napísané, že hlavou ženy je muž, a to dokonca v tej istej vete. Nuž odpovedzte, má muž nad ženou nejakú autoritu? Pokiaľ sama žena mu to nedovolí?
A poprosil by som, aby odpovedala aj quaero.

Nenapomenul. Nebylo to tehdy podstatné. Sám dobře věděl, že by tomu stejně nertozuměl.

Keď si to takto vysvetľujete, tak prosím. Ale žeby dokonalý Ježiš necha svojich učeníkov v nepravde, no ja osobne tomu neverím.

ale vy byste to nyní nestrávili".

Že nie je Bohom a nie je vševediaci by asi strávili.

Ty myslíš, že ti všichni ostatní a tedy lidi, chápali co říkají?? Podle nich, toho věděl tolik, jako by znal vše.

No, ja verím, že dobre vedeli čo hovoria, veď neskôr sme ich slová začali považovať za Bohom inšpirované. Ale ako som povedal, buď text "o tej hodine nevie nik" ja prispôsobím svojmu pohľadu, alebo tie iné texty keď "vieš všetko" Vy prispôsobíte svojmu pohľadu. Tie texty sa musia prispôsobovať, lebo ináč by si Písmo protirečilo a to by bol dôvod na pochybnosť o jeho inšpirovanosti.

Nebyl důvod k napomenutí. Je skuterčně Bůh-
Již proroctví o tom psalo, že se STANE Bohem. Ne, že je jím od věčnosti, jako Otec.

Pán Hvězdlický, koľkých pravých Bohov nám Jahve dovolil mať v Starom zákone? Keď hovoríte, že Ježiš je Boh, tak to musí byť Jahve, lebo iného pravého Boha mať nesmieme. Alebo teda Ježiš ešte môže byť boh nepravý.

queens. Skúste sa pozrieť do Starého Zákona, čo ohlasovali ústa prorokov, kto je ten mesiáš.

Jan 17,1-26 (EKUM)

17,1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
17,2 stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
17,3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
17,4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
17,5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
17,6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
17,7 Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
17,8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
17,9 Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
17,10 a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.

ANO JEŽÍŠ KRISTUS A JEHO OTEC JEDNO JSOU COŽ JASNĚ PLYNE Z VÝŠE CITOVANÉHO TEXTU. BŮH A SLOVO JEDNO JSOU.

1.Korinťanům 15:28).
15,28 Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

DALŠÍ DŮKAZ ONÉ SKUTEČNOSTI ŽE J.K. A JHWH JEDNO JSOU.

(Matouš 28:18),
28,18 Ježíš jim řekl: "Je mi dána všecka moc na nebi i na zemi.

DŮKAZ ŽE JEŽÍŠ JE V DUCHOVNÍ JEDNOTĚ SE SVÝM OTCEM Z KTERÉHO VYŠEL. NENÍ TEDY JINOU DUCHOVNÍ BYTOSTÍ, ALE JE PODSTATOU SVÉHO OTCE, KTERÝ JEJ PRO LÁSKU K LIDEM POSLAL, ABY NÁS VYKOUPIL ZE HŘÍCHU JAKO BŮH Z BOHA A SVĚTLO ZE SVĚTLA.

(Hebrejcům 1:3)
,1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;
1,2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
1,3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
1,4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
1,5 Komu kdy z andělů Bůh řekl: "Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!" A jinde praví: "Já mu budu Otcem a on mi bude Synem."

K TOMU NENÍ CO DODÁVAT. TO MOHOU POUZE VNNSSJ, KTEŘÍ NEMAJÍ DUCHOVNÍHO OLEJE A PROTO USILUJÍ PŘIVÉST NA ZCESTÍ I SVATÉ. JSOU VŠAK JIŽ ODHALENI A BUDOU TAKÉ PO ZÁSLUZE JEŽÍŠEM KRISTEM ODMĚNĚNI. JSOU PROKAZATELNÝMI FALEŠNÝMI PROROKY A TEDY JE NENÍ POTŘEBNÉ POSLOUCHAT!!!

OLDA

Je ale psáno, že hlavou Krista je Bůh.

Stefane píšeš:
Ale je tiež napísané, že hlavou ženy je muž, a to dokonca v tej istej vete. Nuž odpovedzte, má muž nad ženou nejakú autoritu? Pokiaľ sama žena mu to nedovolí?
A poprosil by som, aby odpovedala aj quaero.

Myslím, že to je přesné znázornění, ve kterém jde o autoritu, ale taky o vztah a vzájemnost.

Když začnu tím, že hlavou ženy je muž a jinde je zase napsáno, že jsou ti dva jedním tělem, chápu to, že se zde jedná o vzájemný vztah, který se dá popsat nejen jednotou, ale téměř vzájemným prolnutím, splynutím. Jde tedy o to, že jsou jedno tělo, ve kterém je hlavou muž.

V tom druhém případě, že hlavou Krista je Bůh jde vlastně o totéž. Jedná se zde o vztah, vzájemnost, prolnutí, jedno tělo ve které je zase hlavou Bůh.

Nevidím tu žádný problém, spíš bych řekla, že je to text, na kterém se dá pochopit trojjedinost Boha, a dokonce i logicky. Protože, je-li někdo hlava, musí být i tělo a většinou to funguje, když je to spojené dohromady. Zvlášť je to mrtvé.

Nevím jestli jsem ten verš pochopil správně, ale domnívám se, že se zde mluví o ženách, které jsou provdány, tudíž hlavou jim je vždy jen jejich manžel. Tak ty ženy, které nejsou provdány, kdo jim je hlavou?

Queensi píšeš:
Tak ty ženy, které nejsou provdány, kdo jim je hlavou?

Přesně na tohle jsem se kdysi ptala jednoho bratra SJ, a on mi řekl, že svobodná žena má hlavu přímo JK. Vzpomínám si, že jsem tehdy děsně záviděla všem svobodným sestrám, že mají dokonalou hlavu, a já jen nedokonalou. Jinak jsem nad tím už nikdy nepřemýšlela.