Trojjedinost

No tak, pánové, tohle nás u SJ rozhodně neučili, ale mému současnému poznání je to rozhodně bližší. Pěkně a pochopitelně formulované, Štefane.

Doteď jsem se k tématu „Trojice“ nevyjadřoval, protože jsem chtěl nejprve počkat, co vlastně z diskutujících vyleze. Trojice totiž není biblická nauka, nicméně uznávám, že je to způsob, jak lidé definují to, co o biblickém Bohu poznali nebo co se o něm domýšlejí. Stefan poukázal na to, že v praxi existuje víc způsobů, jak kdo trojiční učení chápe a musím přiznat, že nejsem schopen určit, do jaké míry jsou názory Stefana katolické. Obyčejný katolík se totiž, jak Stefan napsal, problémem katolického výkladu Trojice téměř vůbec nezabývá. Proto vidím jako největší problém v dokazování katolické trojiční pravdy tato Stefanova slova (pá 11 srpen ŕ 19:47):

S príchodom heretických bludov však Cirkev musela jasne definovať vzťahy medzi Synom a Otcom, lebo hrozilo narušenie apoštolského učenia. Teda formulovať vyznanie (krédo) bolo dôležité pretože, pred tým sa každý názor, ktorý sa v Cirkvi objavil musel posúdiť na nejakej synode. A keďže tých "názorov" bolo strašne veľa, bolo fyzicky nemožné zvolávať stále nové synody (koncily). Preto konečne v roku 325 cisár Konštantín (unavený z toľkých vnútorných šarvátok v Cirkvi) na žiadosť (po dohode) s pápežom zvoláva prvý ekumenický koncil do svojho letného sídla. Tento koncil (okrem ostatných náležitostí) definoval s konečnou platnosťou krédo, ktoré musí vyznávať každý kresťan a kto by bol opačného alebo iného názoru, ten bude z Cirkvi vyobcovaný. Týmto vyznaním sa Cirkev teda ochránila pred bludmi a dala tak šancu vzniku iných kresťanských spolkov, ktoré s jej definovaním dogmy nesúhlasia. Cirkvi táto dogma prospela, pretože teraz už "iné" názory nebolo potrebné diskutovať na synodách. Pretože sa konečne vedelo aká je pravda a ak niekto hlásal niečo iné, tak sa s ním do diskusie nešlo, ale rovno bol vyhlásený za heretika. Ak bol vo svojej heréze príliš horlivý a neodbytný, tak to pre neho malo zväčša nepríjemný dôsledok (najčastejšie vyhnanstvo alebo smrť).

Stefan totiž poukazuje na to, že katolická definice Trojice má za úkol chránit církev před bludy a herezí. Jenže problém je v tom, že i kdyby byl katolický výklad pravdivý, přesto se stal nástrojem pro pronásledování a zabíjení. Důvodem je, že se s jinak smýšlejícími „do diskusie nešlo“ a to údajně proto, že „sa konečne vedelo aká je pravda“. Jenže pravda je taková, že „do diskusie“ nešli obyčejně právě ti, kdo o té nauce příliš mnoho nevěděli, ale za to byli připraveni mučit a pronásledovat ty, kdo nesouhlasí s učením katolické církve.

To, že někdo umí nazpaměť nějaké církevní krédo, přece vůbec neznamená, že konečně ví „aká je pravda“. A tam, kde není poznání, je právě ve skutečnosti otevřena brána pro bludy a herezi. Proto mnoho katolíků včetně kněží se běžně modlí k panně Marii, protože nejen, že neznají nic z té trojiční pravdy, ale neznají ani téměř nic z Písem. Respektive z Písem znají jen to, co slyší v kostele, ale nikdy se nenarodili „z vody“ (Jan 3:5), takže by odložili „všechnu špatnost a všechno klamání a pokrytectví a závist a ostouzení všeho druhu a jako novorozená děťátka si“ vytvořili „touhu po nefalšovaném mléku“, aby „jim rostli k záchraně“ (1.Petra 2:1–3). Místo nefalšovaným mlékem je většina katolíků krmena hotovými dogmaty.

Je opravdu málo katolíků, kteří by měli potěšení v obyčejné četbě Písma a v rozjímání nad ním. Možná, že je Stefan výjimka, ale v některých chvílích mi připadá víc jako služebník katolické církve, než Krista. Přesto si Stefana vážím za jeho snahu vysvětlovat to, čemu věří, navíc musím uznat, že vysvětluje bez zbytečné hysterie, kterou mnozí současní i bývalí SJ nejsou schopni zvládnout.

Napsal jsem, že budu dočasně mlčet. Ale tady se mlčet nedá.

Tentokrát souhlasím plně a do puntíku s Martinem...

MĚL BYCH ZÁJEM O KOMPLEXNÍ VYSVĚTLENÍ POKUD MOŽNO NA MŮJ E-MAIL

niečo som Vám poslal.

Martin napsal:

Důvodem je, že se s jinak smýšlejícími „do diskusie nešlo“ a to údajně proto, že „sa konečne vedelo aká je pravda“. Jenže pravda je taková, že „do diskusie“ nešli obyčejně právě ti, kdo o té nauce příliš mnoho nevěděli, ale za to byli připraveni mučit a pronásledovat ty, kdo nesouhlasí s učením katolické církve.

Domnívám se, že jsi vystihl podstatu lidských organizací obecně. I SJ více vyhovují prostí a příliš důvěřiví lidé, kteří aniž by věděli proč, tak obrazně "kamenují" každého, na kterého se ukáže, že jde proti učení organizace (VRO). Dnes již KC neupaluje, ale taky nevylučuje. Ale SJ pod vedením VRO naopak stále vybrušuje techniku, jak se zbavovat a umlčovat ty, kteří by jim mohli škodit. A toto je na SJ zrůdné a nebezpečné.

KC nevylučuje proto, že žádný člen nechlastá, nekrade, nechodí za ženskýma, všichni jsou čestní a poctiví a také praví křesťané. Není tedy koho vyloučit.

A nebo že by to bylo proto, že kdyby vylučovali za přestupky jako SJ, tak by jim víc než polovina oslabila členskou základnu??,

PÁNOVÉ ZLOPTE SE ČI NIKOLIV, ALE ŠTEFAN DLE MÉHO NÁZORU MÁ VÍCE DARU BOŽÍHO DUCHA, NEŽ VN A VRO NSSJ.
DOVEDE ARGUMENTOVAT VĚCNĚ BEZ EMOCÍ, TAK JAK SE NA BOŽÍHO MUŽE SLUŠÍ A PATŘÍ, VY VŠAK MÁTE VE SVÝCH ARGUMENTECH TOLIK EMOCÍ, ŽE NEZAPŘETE SVŮJ PŮVOD. PROTO SE USILUJTE NAJÍT SPOOLEČNÝ JAZYK S VN - NSSJ.

OLDA

Oldo, mám pocit, že kdyby nebylo SJ, tak nemáš o čem psát, že?!

PÁNOVÉ ZLOPTE SE ČI NIKOLIV, ALE ŠTEFAN DLE MÉHO NÁZORU MÁ VÍCE DARU BOŽÍHO DUCHA, NEŽ VN A VRO NSSJ.

Je-li tomu tak, potom běda nám, když reptáme proti nauce KC o Svaté trojici. Tato nauka je podle Oldy inspirovaná Duchem.

Nechme katolickou církev tam kde je, tj. ve Velkém Babylónu s ostatními církvemi. Ale že v tom má Štefan jasněji než my, s Oldou souhlasím. Rád bych poukázal na Štefanův duchovní náhled na věc (na rozdíl od našeho technokratickohistorickofundamentalistickoteokratického, které nutně vede k hádání vzpomínanému Oldou).

queens napsal:Oldo, mám pocit, že kdyby nebylo SJ, tak nemáš o čem psát, že?!

ANONYME = KDYBY NEBYLO NSSJ JISTĚ BY SATAN NASTROJIL ZASE JINOU LÉČKU, TAKŽE JE STÁLE ZA CO BOJOVAT A O ČEM PSÁT. BOHU - ŽEL JE TOMU TAK.

OLDA

To je pravda, ale tak jako SJ dnes již nemohou sdělovat data, kdy přijde konec, tak stejně i KC dnes již nemůže upalovat na hranici ty, kteří mají jiný názor. Tak v čem je rozdíl? Pokud je satan bohem tohoto světa, tak jak mu zabráníte, aby měl pod palcem každou církev? Proto je mi bližší názor, že Pastýř Ježíš Kristus, nepotřebuje své ovečky sdružovat do nějaké církve, protože jestli jsou jeho ovečky kdekoliv, tak ho následují. Nebo chcete tvrdit, že i židovští křesťané se nechali vypsat ze synagóg? Asi ne, jinak by je tam nepustili, ale přece je známo, že ap. Pavel měl ve zvyku, být účastný na bohoslužbách v synagóze. Proto to nerozhodneme, kdo má pravdu nebo která církev je blíž k pravdě, jsme jen ubozí lidé. Ale na názor má každý nárok, proto je respektuji od každého. Ale pokud se názor stává pravdou tak jsem opatrný!

queens napsal: Proto je mi bližší názor, že Pastýř Ježíš Kristus, nepotřebuje své ovečky sdružovat do nějaké církve, protože jestli jsou jeho ovečky kdekoliv, tak ho následují.

Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. /Židům 10,25/

Drobečku, ano neměli bychom zapomínat, že tam kde jsou dva nebo tři v jeho jménu, že je s námi. Proto udržuji pravidelný kontakt s jedním bratrem, kdy rozmlouváme o Písmu aj., a tehdy, věřím tomu, že je s námi i Pán Ježíš Kristus. Ano, takováto setkávání nechci opouštět. Děkuji ti za připomínku. Budu se jí vždy držet.

Trojičná náuka, časť tretia.

Minule som skončil pri náznaku vysvetlenia chápania ekonomickej a imanentnej Trojice. Teraz budem pozvoľne pokračovať. Ako som hovoril, ekonomická trojica nám hovorí o Bohu a jeho prejavoch voči svetu, imanentná Trojica sa pokúša odkryť vnútorný život Boha. Pre nás je zaujímavá ekonomická Trojica, pretože máme najviac svedectva (z Písma, aj z pozorovania sveta), ktoré nám môže čo to povedať. Imanentná Trojica je len náčrt toho, čo teraz ešte len vidíme hmlisto, a čo budeme vidieť jasne keď príde ten správny čas.
Perichoréza.
Perichoréza je definovanie Božskej jednoty, definovanie vzájomného prelínania sa osôb v Bohu.
Trinitárna perichoréza: Tri božské osoby sa navzájom prenikajú a v sebe navzájom prebývajú (dogma). Otec tým, že plodí Syna odovzdáva mu svoju podstatu a celý ide do Syna, taktiež Otec a Syn ako jeden dýchateľ odovzdávajú Duchu Svätému svoju podstatu a tým idú do Ducha Svätého. Otec od večnosti plodí Syna tým, že medzi nimi ustavične prúdi Duch Svätý. Každý z nich má božstvo iným spôsobom: Otec od seba, Syn plodením (nie stvorením) a Duch Svätý dýchaním, ale spolu majú to isté božstvo.
Posielania: Otec nie je poslaný; Otec posiela Syna; Otec a Syn posielajú Ducha Svätého (podľa svedectva Písma).
Perichoréza, teda hovorí o tom, že všetko čo sa deje, sa deje z počinu Boha jedného (trojjediného). Opakom perichorézy je apropriácia. Tá nám hovorí, že jednotlivé Božie skutky môžem prioritne priradiť jednotlivým osobám. Táto apropriácia je limitovaná práve perichorézou a to preto, aby nenastala situácie, že by sme jednotlivé Božie prejavy identifikovali práve jednej Božskej osobe. Apropriácia mám teda hovorí, ktoré skutky v dejinách spásy komu možno prioritne pripísať. Ale pozor. Iba prioritne. Ide vlastne o to, že Boh stvoril svet. Apropriácia nám hovorí, že prioritne Boh Otec stvoril svet, ale hneď v zapätí je tu mantinel od perichorézy, ktorá hovorí, že to nebol Boh Otec sám, ale rovnako to bol aj Boh Syn, aj Boh Duch svätý. Preto nehovoríme zle, keď povieme, že Syn je stvoriteľ… Ďalej, apropriácia hovorí, že Boh Syn je prioritne vykupiteľ (vtelil sa Syn, nie Otec), ale v zapätí perichoréza hovorí, že rovnako aj Boh Otec je vykupiteľ. To isté platí o Duchu svätom, ktorý je prioritne ochranca a pomocník (utešiteľ), ale rovnako aj Boh Otec, aj Boh Syn je utešiteľ.

Boh Otec.
Syn a Otec sú vzájomne relatívne termíny. Kto je podľa Písma Otec nášho Pána Ježiša Krista? Bezpochyby Boh. Neľahký problém, aký je vzťah medzi Bohom, ktorý v Novom zákone poslal svojho Syna (Jn 3,16), aby nezahynul nik, kto v neho verí..., a Bohom Stvoriteľom, Osloboditeľom, jediným Bohom Starého zákona.
Je Jahve 1. osoba Trojice?
Rahnerova odpoveď je kategorická. Jahve – Boh Starého zákona je Kristov Otec. Osobnosť Boha zjavená v Starom zákone bola neskôr odhalená ako 1. osoba Trojice.
Ako interpretovať skutočnosť, že Nový zákon (a neskôr Symboly) pripisujú prvej osobe to, čo Starý hovorí o Jahvem?
Zjavenie nevyhnutne používa slová, výrazy a obrazy, ktoré sú dobre známe tým, ku ktorým hovoria tí, ktorým je určené. Zjavenie Trojice bolo určené Židom, teda ľuďom formovaným podľa Starého zákona (cez nich potom svetu: spása príde zo Židov). Z toho vyplýva, že Ježiš Kristus sa nemohol zjaviť (byť zjavený) ako Syn bez odkazu na Jahveho: Boh (ho Theos – Jahve) poslal svojho Syna. Škandál pre jedných, ktorí to vyhlasujú za rúhanie, prekvapenie (úžas) pre ďalších, ktorí postupne odhaľujú atribúty tohto Syna (zjaveného ako odlíšená osoba, najskôr ako ľudská a napokon ako božská) atribúty Syna, ktoré patria Jahvemu (Sudca, Kráľ)
Keď sa priblížila "plnosť času", starozákonný Boží ľud si naplno uvedomil, že Boh je jeho Otcom i každého z veriacich. V rabínskych spisoch nachádzame o tom mnohé doklady, ba i doslovnú formulu. "Náš Otec, ktorý si na nebesiach."
Ježiš zjavuje, že Boh je jeho Otcom v jedinečnom zmysle. Ukazuje to tým spôsobom, že striktne rozlišuje medzi výrazmi "môj Otec" (Mt 7,21; 11,27; Lk 2,49;) a "váš Otec" (Mt 5,45, 6,1; 7,11...). Inokedy sa predstavuje ako "pravý Syn"(Mk 13,32), ako najmilší, to znamená jediný Syn, a najmä, že vyjadruje vedomie jednoty medzi sebou a Otcom, že on preniká do všetkých tajomstiev Otca. "Môj Otec mi odovzdal všetko. A nik nepozná Syna, iba Otec, ani Otca nepozná nik iba Syn a ten komu to Syn bude chcieť zjaviť." (Mt 11,27)
Ježiš tiež jedinečným spôsobom zjavuje Otca vo svojej modlitbe plnej dôvernosti. "V tej hodine zaplesal v Duchu Svätom a povedal: "« Zvelebujem ťa, Otče, Pán neba i zeme... Áno, Otče, tebe sa tak páčilo. Môj Otec mi odovzdal všetko...»" (Lk 10,21n) Ježiš plesá, raduje sa v Duchu Svätom a tak sa prihovára Otcovi; je to modlitba radosti a dôvery. Trojičný Boží život je radostné tajomstvo. Z Ježišovej modlitby môžeme aspoň z diaľky vytušiť, aké sú vnútrobožské vzťahy.
Pomaly sa prichádza na to, že nie Jahve má Syna, ale že Jahve je Otec a Syn. Boh Otec sa v Starom zákone zjavuje – avšak nie vo svojom odlíšení v rámci Trojice. Mnoho ráz a rozličným spôsobom hovoril Boh našim otcom ústami prorokov, v poslednom čase prehovoril v Synovi.

Boh Syn
V Starom Zákone bol predmetom viery výlučne Boh: Jahve. Príchodom Ježiša Krista na svet sa viera vzťahuje už nielen na neviditeľného Boha, ale treba tiež veriť vo viditeľného Boha-človeka.
Tejto novej viery sa Ježiš domáha svojou prítomnosťou medzi ľuďmi, svojim kázaním, znameniami. V synoptických evanjeliach nikdy neobjasňuje aký by mal byť predmet viery. Ale z celého kontextu je jasné, že vyžaduje hlavne vieru v neho samého, predovšetkým u tých, ktorí ho žiadajú o zázrak.
Jn 9,35-38
(Ježiš sa spýtal toho, ktorému prinavrátil zrak): "Ty veríš v Syna človeka?" On vravel: "A kto je to, Pane, aby som v neho uveril?" Ježiš mu povedal: "Už si ho videl - a je to ten, čo sa rozpráva s tebou." On odpovedal: "Verím, Pane," a klaňal sa mu.
Pri poslednej večeri Ježiš vyslovene žiada od svojich apoštolov, aby verili v neho. Táto viera je nerozlučne spätá s vierou v Boha, ktorú už mali aj doteraz.

Jn 14,1
"Nech sa vám srdce nevzrušuje! Veríte v Boha, verte aj vo mňa."
Veľkonočná večera sa v Izraeli slávila na pamiatku Jahveho, ktorý vykonal pre nich tak veľké veci (stvorenie sveta, potopa, Abrahám, vyslobodenie z Egypta...) Posledná večera Ježiša s apoštolmi je však výzvou, aby sa odteraz vykonávala na Ježišovu pamiatku:

Lk 22,19
"Toto robte na moju pamiatku."
Ježiš si takto privlastňuje najväčší náboženský sviatok Izraela. Toto bude jeho sviatok. Eucharistia je jednou z najväčších výziev k viere v Ježiša. Ježiš žiada, aby sa veľkonočné tajomstvo pripomínalo s jeho telom a krvou. Preukazuje svoju božskú moc nad stvorením, lebo mení chlieb na svoje vlastné telo a víno na krv. Toto telo sa vydáva na obetu novej zmluvy. Ježiš sa stáva telesným predmetom adorácie.

Ježiš si je vedomý vlastnej vznešenosti. Vedel, že je Boží Syn, a to vo výlučnom zmysle. V synoptických evanjeliách máme o tom množstvo dokladov, tu uvediem len niektoré. Ježiš nie je obyčajný rabín, ktorý vysvetľuje Písmo. On učí ako ten, čo má moc (Mk 1,22). Na rozdiel od prorokov nevyslovuje jednoducho Boží výrok, ale vyhlasuje: "No ja vám hovorím..."(Mt 5,22.28.34.39.44), a kladie pred svoje vyhlásenia slávnostné potvrdenie: "Veru, veru, hovorím vám", ako odpoveď na slovo, ktoré počuli v tajnosti. Ba opováži sa prirovnávať k slávnym osobnostiam Starého zákona: "A tu je niekto väčší ako Jonáš... a tu je predsa niekto väčší ako Šalamún!" (Mt 12,41n; Lk 11,31n)
Preto obrátiť sa k Bohu znamená nasledovať Ježiša, znamená rozhodnúť sa zaňho alebo proti nemu. "Kto nie je so mnou, je proti mne, a kto nezhromažďuje so mnou, rozhadzuje." (Mt 12,30) Počúvať Ježiša znamená počúvať Boha samého, lebo to znamená budovať svoj dom na skale (Mt 7,24). Ale ako sa možno takto rozhodnúť vo vzťahu k Ježišovi, ktorého správanie nás vyvádza z miery? Ježiš to dobre vie: "Blahoslavený je, kto sa na mne nepohorší." (Mt 11,6)

Takmer okamžite po Veľkej noci postoj prvej kresťanskej komunity voči Kristovi je identický s postojom veriaceho Žida voči Jahvemu. Meno Kyrios (Pán), ktorým doteraz prekladali Božie meno Jahve do gréčtiny sa teraz používa na Krista.
Peter vo svojej kázni na turíce cituje z knihy proroka Joela slová:
Sk 2,21
"Každý, kto bude vzývať Pánovo meno, bude spasený."
V tomto proroctve proroka Joela Pán v hebrejčine je Jahve. Kresťania sú skutočne tí, ktorí vzývajú Pánovo meno, ako to pripomína v kázni sv. Peter, avšak za tým menom sa skrýva Ježiš:

Sk 9,14
(Ananiáš videl po udalosti obrátenia Šavla vo videní Krista. Ježiš od neho žiada, aby vyhľadal Šavla a prinavrátil mu zrak. Vtedy Ananiáš namieta): "Pane, od mnohých som počul o tomto mužovi, koľko zla narobil tvojim svätým v Jeruzaleme. Aj tu má moc od veľkňazov poviazať všetkých, čo vzývajú tvoje meno."
Šavol iste neprenasledoval tých, čo vzývajú meno Jahveho, ale tých, čo vzývajú meno Ježiša. Ananiáš sa skutočne stretol so Šavlom a prinavrátil mu zrak. Pripomenul mu stretnutie s Ježišom, ktoré zažil Šavol na ceste do Damasku. Potom ho vyzval:

Sk 22,16
"A teraz - čo čakáš?! Vstaň, daj sa pokrstiť, zmy svoje hriechy a vzývaj jeho meno."
Pavol neskoršie takto oslovuje adresátov svojho listu Korinťanom:

1 Kor 1,2
"Božej cirkvi v Korinte, posväteným v Kristovi Ježišovi, povolaným svätým aj všetkým, čo vzývajú meno nášho Pána Ježiša Krista na každom mieste u nich aj u nás..."
Timotejovi radí v liste takto:

2 Tim 2,22
"Chráň sa mladíckych žiadostí a usiluj sa o spravodlivosť, vieru, lásku a pokoj s tými, čo z čistého srdca vzývajú Pána."
Meno Ježiš bolo povýšené nad každé meno. Vzývať Pánovo meno znamená vzývať Ježiša, pretože "Ježiš Kristus je Pán".

Flp 2,9-11
"Preto ho Boh nad všetko povýšil a dal mu meno, ktoré je nad každé iné meno, aby sa na meno Ježiš zohlo každé koleno v nebi, na zemi i v podsvetí a aby každý jazyk vyznával: Ježiš Kristus je Pán! na slávu Boha Otca."
V deň posledného súdu sa bude rozhodovať o spáse alebo zatratení podľa toho, kto vzýval a kto nevzýval Pánovo meno, podľa toho, kto uznával alebo nie, že Ježiš Kristus je Pán. Peter a Ján vyznávajú, že v mene Ježiša Krista Nazaretského uzdravili chromého pri chrámovej bráne a zároveň vyznávajú:

Sk 4,12
"A v nikom inom niet spásy, lebo niet pod nebom iného mena, daného ľuďom, v ktorom by sme mali byť spasení."
Preto Pavol vyzýva Židov, aby aj oni uznali, že Ježiš je Pán. Je to totiž podmienkou spásy:

Rim 10,9
"Lebo ak svojimi ústami vyznávaš: „Ježiš je Pán!“ a vo svojom srdci uveríš, že Boh ho vzkriesil z mŕtvych, budeš spasený."
Ježiš Kristus je cieľom obrátenia. Tak ako pri obrátení v Starom Zákone išlo o Boha, tak teraz výzva k obráteniu smeruje na Ježiša:

Sk 9,35; 11,21
(Peter uzdravil ochrnutého.) "A videli ho všetci, čo bývali v Lydde a Sárone, ktorí sa obrátili k Pánovi."
(Keď prišli kresťania do Antiochie, zvestovali tam Pána Ježiša.) "Pánova ruka bola s nimi a veľa ich uverilo a obrátilo a k Pánovi."

Boh duch
Poslanie Syna v podobe "ľudskej osoby" vošlo na pole medziosobných ľudských vzťahov. Preto niet žiadnych zvláštnych ťažkostí rozpoznať v ňom samostatnú osobu. Javí sa ako osoba jasne odlíšená od Boha a zároveň vierou prijatá ako Božská, preto ju treba definovať ako druhú Božskú Osobu, odlíšenú od Otca.
Avšak poslanie Ducha Svätého nemá takú istú evidentnosť. Aj poslaný Duch Boží je Božský, avšak nie je hneď jasné, že on sám je Boh, osoba odlíšená v Bohu.

Starý Zákon
Jahveho Duch zohráva v Starom Zákone významnú úlohu. Od počiatku je pôvodcom života. Život akoby pozostával v komunikácii života, ktorý je v Bohu (Gn 2,7). Jahve vdychuje do hlinenej figúry dych života (Gn 6,3: "môj dych nezostáva v človekovi navždy"). Keby odobral svojho ducha stvoreniu, všetko by zomrelo a človek by sa vrátil do prachu (Jób 34,14). Duch je senzibilná sila, avšak tajomná a neviditeľná, tak ako je predstavovaná v obraze vetra. Život i smrť sú tajomné.
Tejto sile sú pripisované mimoriadne zvláštne účinky u niektorých ľudí, ktorí boli pod vplyvom Božieho Ducha (Sdc 3,10; 14,6; 19; 15; 14).
Pod proroctvom sa má na mysli viac duchovný účinok - evidentne Božský. Prorok ohlasuje Božie Slovo pod vplyvom Ducha. Stáva sa tak Božím nástrojom, jeho úzkym spolupracovníkom (porov. 1 Krľ 19,12nn).
Duch je zdrojom spravodlivosti a svätosti. Bude spočívať na výhonku z kmeňa Jesseho (=Mesiáš): Iz 11,2.
Jahve ho zošle na svojho Služobníka, ktorý vďaka tomu bude národom ohlasovať spravodlivosť, opravedlní mnohých a Boh v ňom bude mať zaľúbenie: "Hľa môj služobník…" (Iz 42,1).
Mesiáške časy sú charakteristické vyliatím Ducha na ľud i na všetkých, ktorí vzývajú meno Jahveho (Joel 3,4). Toto vyliatie Ducha prinesie život, spravodlivosť, otvorenosť na Božie Slovo a koniec koncov poznanie Jahveho.
Ez 39,29 "Neukryjem viac pred nimi svoju tvár…"
Joel 3,1 "Vylejem svojho Ducha na každé telo…"
Duch pretvorí srdcia: "Dám im jedno srdce a vložím do nich nového ducha…" (Ez 11,19-20). Tak Boh zosiela človekovi svojho Ducha ako princíp vnútornej obnovy a svätosti a nie iba ako účinný princíp na vykonávanie mocných zázračných skutkov pri prorockom ohlasovaní.

Nový Zákon
To, čo bolo v Starom Zákone len v nejakých náznakoch sa stáva plne evidentným v Novom Zákone: mesiášske časy už prišli, Duch je prítomný.
Pri krste spočinul na Ježišovi Duch Svätý, ako to bolo predpovedané o Pánovom Služobníkovi a Ježiš je výslovne označený ako ten, v ktorom má Otec zaľúbenie. (Mt 3,17 Mk1,11).
Keď boli proroci pomazaní Duchom Svätým, boli už v dospelom veku, on je konsekrovaný už od počatia: "Duch Svätý zostúpi na teba… ktorý sa narodí bude Svätý…" (Lk 1,35)
Tento Duch nie je pre neho len nejaká cudzia sila, ktorú by si prisvojil. Je to jeho vlastný Duch. Prisľubuje ho Cirkvi a po nanebovstúpení ho aj zosiela. Duch v Cirkvi spôsobuje dva účinky:
1. zázraky, znamenia, vonkajšie znaky
2. premenu srdca, odpustenie hriechov, nový život
Ovocím ducha je: láska radosť… (Gal 5,22-23).
Je ale tento Duch, ktorý má tak významnú úlohu v dejinách spásy len menom na označenie spásonosnej a posväcujúcej Božej akcie alebo je tak ako Otec a Syn odlíšenou osobou jediného Boha?

Odlíšená personalita Ducha Svätého
Apelatív: Duch Boží sám o sebe nehovorí nič o odlíšenej personalite Ducha Svätého. Iba v Kristovi nám bola táto odlíšená personalita zjavená. Duch Svätý sa kladie na tú istú rovinu spolu s Otcom i Synom v mnohých formulách v najstarších svedectvách apoštolskej kerygmy.
Prvá Petrova kázeň:
• Sk 2,33
Fundamentálna schéma v ohlasovaní sv. Pavla:
• Rim 1,4; 15,16; 15,30
• 1 Kor 6,11nn; 12,4-6
• 2 Kor 1,21; 13,13
• Flp 2,1
Zhrnutie dejín spásy podáva sv. Pavol v Gal 4,6

Postrehy. Alebo to čo sa nevošlo do predchádzajúceho príspevku.
Martin napísal:

Proto mnoho katolíků včetně kněží se běžně modlí k panně Marii, protože nejen, že neznají nic z té trojiční pravdy, ale neznají ani téměř nic z Písem.

Zdá sa, že nemáte ani tušenie ako prebieha príprava kňaza do úradu. Je tu štúdium. 5+1 ročné (sú aj iné formy, ale päť rokov je najmenej) štúdium, po ktorom je kňaz skutočne pripravený vydať svedectvo o Ježišovi Kristovi. Pošlem Vám nejaké sylaby ak chcete.

Možná, že je Stefan výjimka, ale v některých chvílích mi připadá víc jako služebník katolické církve, než Krista.

No. Keďže Kristus je hlavou Cirkvi (Ef 5,23) a Cirkev je telo Kristovo (Kol 1,24), a Cirkev má v Písme svoju formu (1 Pet 5,13), a kresťania ju mali budovať (Kor 14,5), preto verím, že táto viditeľná Cirkev do príchodu Krista nezanikne ( Mat 16,18 ), tak keď som služobníkom Cirkvi, ktorá je telom Kristovým, tak som služobníkom Krista. Problém však je, či je to katolícka Cirkev. Zatiaľ sa prikláňam k názoru, že áno. Z historického hľadiska.

stefan napsal:
No. Keďže Kristus je hlavou Cirkvi (Ef 5,23) a Cirkev je telo Kristovo (Kol 1,24), a Cirkev má v Písme svoju formu (1 Pet 5,13),

V trojici máš jasno a máme se co učit. Ale tohle s tou církví tady asi nedojdeš uznání, to jsou trochu silné myšlenky, které jsme poslouchali (včetně uvedených textů) léta u Svědků.

Štefan naznačuje, že Kristus je hlavou KC.
A mnozí budou mlčet.

Kdyby někdo jen naznačil, že je hlavou SJ, to by byl řev!..

A při tom je to obojí stejné. A protože KC je starší než SJ, tak těch "prasečin" nadělali o mnoho víc.

Kdyby byl Ježíš hlavou těchto církví, měl by tělo nakažené neléčitelnou spoustou nemocí a samý vřed...

Stefan napsal:

Keď boli proroci pomazaní Duchom Svätým, boli už v dospelom veku, on je konsekrovaný už od počatia: "Duch Svätý zostúpi na teba… ktorý sa narodí bude Svätý…" (Lk 2,35)

Že sis spletl kapitolu, to se stává (překlep), ale proč jsi neuvedl místo, ze kterého bychom poznali na koho to vlastně sestoupil duch svatý? Nevím proč mi tvůj způsob vypsání textu, připomíná praktiky VRO?! A proč jsi nepokračoval, protože na Alžbětu taky sestoupil nebo-li naplnill duch svatý, jinak by se jí nenarodilo dítě.

Luk. 1:34 A Mária povedala anjelovi: Jako sa to stane, keď neznám muža?
35 A anjel odpovedal a riekol jej: Svätý Duch prijde na teba, a moc Najvyššieho ti zatôni, a preto aj to splodené sväté bude sa volať Syn Boží.


Luk. 1:13 Ale anjel mu povedal: Neboj sa, Zachariášu lebo tvoja prosba je vyslyšaná, a tvoja manželka, Alžbeta, ti porodí syna, a nazovieš jeho meno Ján.
14 A budeš mať radosť a plesanie, a mnohí sa budú radovať jeho narodeniu;
15 lebo bude veľký pred Pánom a vína ani nijakého nápoja opojného nebude nikdy piť a Svätým Duchom bude naplnený ešte od života svojej matky.

Podle tvých úvah bych usoudil, že jsi zapomněl na dalšího boha , který se narodil z Alžběty, jinak nechápu, co jsi tím textem z Lukášova evangelia, chtěl říci?!

Můžeš mi ukázat, kde bereš tu jistotu, že ve Sk. 2:33 se poukazuje na sounáležitost ducha svatého a Ježíše Krista, tedy syna? Ptám se proto, protože jsi napsal:

Duch Svätý sa kladie na tú istú rovinu spolu s Otcom i Synom v mnohých formulách v najstarších svedectvách apoštolskej kerygmy.
Prvá Petrova kázeň:
• Sk 2,33

Sk. 2:33 Vyvýšený súc tedy pravicou Božou a dostanúc zasľúbenie Svätého Ducha od Otca vylial toto, čo vy teraz vidíte a čujete.

Hoši, jenže tyto stránky jsou určeny pro debatu o problematice nauk SJ a ne o Katolických naukách.

Kdo má zájem o trojici a podobné nauky, (které u SJ neexistují a tudíž nikdo z nás jimi není zatížen) může navštívit podobné, ale katolicky zaměřené stránky a Štefan dodá jistě ochotně adresu.

Máme dost problémů se zasetým zmatkem od SJ a ještě bychom se nechali zatěžovat dalšími bludy???

V tom máš pravdu, ale zapomínáš na jednu věc dědo Slavíku, kdo ty bludy přináší? Jsou to lidé-představitelé nebo zakladatelé. V případě SJ to nám známé je, ale u KC si nejsem tak jistý jestli si to ti, co nauky KC obhajují uvědomují, že i jejich všeobecná církev, má původ u lidí a ne u Boha. Proto obé smrdí člověčinou a živočišnou touhou po moci a vlivu nad ovečkami.

Proto obé smrdí člověčinou a živočišnou touhou po moci a vlivu nad ovečkami.

Tuto nemoc, mají ale všechny církve. Nejen SJ a KC.

Stefane, napsal jste:

Zdá sa, že nemáte ani tušenie ako prebieha príprava kňaza do úradu. Je tu štúdium. 5+1 ročné (sú aj iné formy, ale päť rokov je najmenej) štúdium, po ktorom je kňaz skutočne pripravený vydať svedectvo o Ježišovi Kristovi.

I kdybych nevěděl, jak přesně probíhá příprava katolického kněze do úřadu, přesto vím, co je vysokoškolské studium. A v tom je ten háček. Katoličtí kněží se tak důkladně připravují na svůj úřad, že se nakonec nezastávají ani tak učení Písma, jako spíše učení a politiky své církve. Proto jim nevadí, že se katolíci modlí k panně Marii. Místo, aby vedli všechny ovečky k Pánu Ježíši Kristu, nechají je pobíhat od jedné nebiblické nauky k druhé, jen když zůstanou dobrými katolíky.

Proto jste zřejmě nepochopil ani můj druhý citát, na který jste reagoval. Já jsem nenapsal, že mi připadáte víc služebníkem Kristovy církve, než Krista, ale že mi někdy připadáte víc služebníkem katolické církve, která má s Kristovou církvi ve skutečnosti společné jen to, že má zájem o Pánovy ovce. Ten, kdo vydává svědectví o Kristu, nemůže zůstat lhostejný k tomu, když vidí své spolubratry páchat modloslužbu a modlitba k panně Marii modloslužbou je.

Nyní bych se rád vrátil k tématu této diskuze a poukázal na jednu z věcí, která ve Vašem chápání Trojice nesouhlasí s Písmem. Napsal jste ( út 25 červenec - 22:23):

Oddelený vzťah k Otcovi a k Synovi ani mať nemôžem, pretože je napísané "že máme rovnako ctiť Otca ako Syna", teda sa klaniam jednému Bohu rovnako Otcovi a Synovi. Iný vzťah k Otcovi a Synovi tiež mať nemôžem, lebo to nie je môj Otec a môj Syn. Naším Otcom je Boh (Otec aj Syn), teda len Ježiš môže hovoriť s "svojom otcovi".

Pán Ježíš totiž např. Marii Magdaléně řekl po svém vzkříšení toto: „Přestaň se mě držet. Ještě jsem totiž nevystoupil k Otci. Jdi však k mým bratrům a řekni jim: „Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.““ (Jan 20:17) Jinými slovy, Pánův Otec je opravdu i našim Otcem a mohu tedy o Otci našeho Pána říci, že je mým Otcem.

Ve skutečnosti to byl Boží Syn, kdo umožnil, abychom ve starozákonním Jehovovi Bohu rozpoznali zvlášť osobu Otcovu a zvlášť osobu Synovu. Pokud by tedy trojiční nauka měla sloužit k tomu, aby se opět přestalo rozlišovat mezi Otcem a Synem, pak by to byl krok zpět v poznání Boha. Jestliže by to v tomto případě byl krok zpět, tak kroky SJ, kteří „nectí Syna“ tak, jak říkají, že ctí „Otce“ (Jan 5:23), jdou úplně mimo zjevenou pravdu.

Snahy těch, kdo kráčejí zpět a kdo kráčejí úplně mimo, jsou však naprosto shodné v jedné věci, oba se totiž snaží na toho druhého ukázat, že neuctívá Boha „duchem a pravdou“ (Jan 4:24). Tak se stává, že např. katolík označuje organizaci svědků Jehovových za nekřesťanskou sektu a svědek Jehovův pro změnu katolíky za falešné náboženství, já však mám za to, že se pletou oba. Tam i tam jsou ovce, které Pán Ježíš volá vlastním „jménem a vyvádí je ven“ (Jan 10:3).

Aleš napsal:Nechme katolickou církev tam kde je, tj. ve Velkém Babylónu s ostatními církvemi. Ale že v tom má Štefan jasněji než my, s Oldou souhlasím. Rád bych poukázal na Štefanův duchovní náhled na věc (na rozdíl od našeho technokratickohistorickofundamentalistickoteokratického, které nutně vede k hádání vzpomínanému Oldou).

PÁNOVÉ,
MY, POKUD SE CHCEME NAZÝVAT BOŽMI SLUŽEBNÍKY, NEHLEDEJME JEN ROZDĚLENÍ V JEDNOTLIVÝCH CÍRKVÍCH, ALE SNAŽME SE TAKÉ NAJÍT PRVKY, KTERÉ BY NÁS MĚLI SJEDNOCOVAT, ABY BYL JEDEN PÁN JEDNA CÍRKEV JEDNO STÁDO OVCÍ, KTERÉ SKRZE LÁSKU J.K. A JEHO VÝKUPNÍ OBĚŤ DOKÁŽÍ V BOŽÍM SLOVĚ NAJÍT JEDNO POZNÁNÍ, KTERÉ VEDE KE SPASENÍ LIDSTVA. PRO ZAČÁTEK JSEM TOHO NÁZORU, ŽE UZNÁTE ŽE JEDINĚ SKRZE KRISTA MŮŽEME ZÍSKAT ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ, TEDY ABY JSME SLOVA O DOBROTĚ NAPLŇOVALI V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ A PROSILI PÁNA ŽNĚ O JEHO KAŽDODENNÍ POMOC, BY CESTA J.K. BYLA PRO NÁS VZOREM A SNAŽILI SE LÁSKOU K DRUHÝM DOCÍLITI S POMOCÍ BOŽÍ JEDNOTY DUCHOVNÍHO CHÁPÁNÍ BOŽÍHO SLOVA. NENÍ TAK TAK SLOŽITÉ, POKUD BUDEME VYCHÁZET JEDINĚ A POUZE Z BOŽÍHO SLOVA V NOVÉM ZÁKONĚ PRO NÁS NAPSANÉM.

BOŽÍ POKOJ NECHŤ NÁS VŠECHNY PROVÁZÍ.

OLDA