Čisté a nečisté

Zdravím všechny.

Díky admine za doslovnější překlad, trochu jsem moc parafrázoval, pro větší objektivitu to nechám na tobě.

Jestli se ti chce, můžeš přeložit další závěry studií které sem hodím, ohledně fruktózy.

Také zdravím všechny zůčastněné
Při dnešní toulce vědou se podíváme jak je to s tou skvělou fruktózou, která je mnohými považovaná za naši původní stravu a z toho odvozují, že tento cukr je pro nás zřejmě zdravý.
Předem upozorňuji, že nemám nic proti střídmé konzumaci ovoce, protože skutečným problémem je především high fructose syrup, kterým se sladí dnes skoro vše, především limonády. Ale na druhou stranu, pokud člověk jako já bude žít na sladkém ovoci, může mít také velké zdravotní problémy. Po sladkém ovoci mi vyskočí glukoza i trygliceridy výše než je zdrávo, protože jsem jiný metabolický typ. Odhaduje se, že denní příjem fruktózy by neměl přesáhnout 50g, kolik to dělá na banány si můžeme později spočítat.

Takže tady jsou další odkazy , nejdříve krátké článečky k zamyšlení z našeho oblíbeného astrologického serveru : Fructose: pure, white, and deadly? Fructose, by any other name, is a health hazard.

Elevated dietary sugar and the heart: experimental models and myocardial remodeling

Fructose, exercise, and health.

The effects of high fructose syrup.

Nebudu to komentovat, snad jen si všimněte, že o vztahu vysokého množství fruktózy a špatného zdraví se hovoří již zcela jistě.

Nyní ale hlavní studie, ve které je dopodrobna rozebrán princip škodlivosti většího množství fruktózy, především jako sladidla v limonádách. Pro nás je určitě užitečná v tom, že je zde přesně popsán metabolismus fruktózy, jaké vznikají problémy. Je zde rozebírán vztah fruktózy k zatučnění jater ,fruktózy a inzulinové rezistence, vztah k srdečním onemocněním, k diabetu melitu, obezitě a vztahu k metabolickému syndromu.Soft drinks consumption and nonalcoholic fatty liver disease
Je zde vysvětleno jak fruktóza způsobuje úbytek ATP, což je přenašeč energie na mitochondriální úrovni (C10H16N5O13P3) což vede k hepatické nekroinflamaci (zánětu jater), inzulínové rezistenci atd.

Můj postřeh- Zajímavé je se podívat, kde všude je ATP potřeba, například při syntéze DNA a RNA, jak to asi potom je při reprodukci buňky? Další věcí je spuštění inflamačních procesů na mitochondriální úrovni z toho důvodu, že buňka nemá dostatek energie, protože ATP je přenašeč energie, vzniká pak problém přímo uvnitř buňky. Vztah ATP k inflamaci a cholesterolu zde:
ATP-Binding Cassette Transporters A1 and G1, HDL Metabolism, Cholesterol Efflux, and Inflammation: Important Targets for the Treatment of Atherosclerosis.

Navíc vzniká silný oxidativní stress ( produkce peroxidů, volných radikálů), které ničí buňku zevnitř. Reprodukce buňky musí být potom častější, tedy dochází ke zkracování telomerů DNA a člověk rychleji stárne. Můžeme tedy žít dlouho třeba jen na ovoci?

aktualizace 10.11.2010 17:40 o nedostatku ATP a jeho vztahu k srdečním onemocněním a cilvilizačním chorobám Lifestyle diseases and cardiovascular risk factors are interrelated to deficiencies of major substrates in ATP synthesis.

zbysek napsal:
Mám zcela konkrétní osobní zkušenost. Na jisté akci si dáváme tradičně pečené koleno. Jedná se tedy o tučné jídlo, navíc to dlabeme kolem půl desáté večer, tak 2 až 3 hodiny před spaním. Pokud si k tomu dám dostatek zelného salátu (a pivo) a vůbec nic z mouky (chleba a podobně), nynám potom jako miminko, i když se přežeru. Naopak mám zkušenost, když si dám podobně krátce před spaním například dvě housky se sýrem nebo šunkou, mám pak těžký žaludek.

Mám naprosto stejnou zkušenost Zbyšku, můžu sníst kilovej steak, pokud je to jen se zeleninou, cítím se naprosto skvěle, plný energie, pokud je to s velkou sacharidovou přílohou, sem naprosto zničenej. Já osobně sacharidy spíš omezuji nedělají mi dobře na žaludek a na pleť, kdežto maso v jakémkoliv množství pro mě neznamená žádný problém. Jestli voni to v tom ráji nerostly na stromě steaky?

Ahoj Martine

V Tue 26 Oct - 12:16, s. 3, jsi napsal:

Lv 1:1-17 není ustanovením o oběti za hřích, „u něhož není stanoveno, za co konkrétně je možné dané oběti přinášet“, ale je pouhým přehledem různých druhů obětí a toho, jak tyto oběti přinášet, aby člověk došel u Boha zalíbení.

Lv 1:3.4 ujišťuje: Bude-li jeho obětním darem zápalná oběť ze skotu, přivede samce bez vady. Přivede jej ke vchodu do stanu setkávání, aby nalezl zalíbení před Hospodinem. Položí ruku na hlavu zápalné oběti; ta bude za něj laskavě přijata a získá pro něj smíření. (Český rabínský překlad)

Nejde zde tedy o „pouhý přehled různých druhů obětí a toho, jak tyto oběti přinášet, aby člověk došel u Boha zalíbení“, nýbrž a právě o stanovení způsobu, jak Žid pod Sinajskou smlouvou může dosáhnout u Jahva zalíbení a smíření. Pokud ten, kdo jedl něco nečistého, přinese oběť tímto způsobem, dosáhne smíření, neboť Bůh je k tomu smluvně vázán.

Oběti Dne smíření (JOM KIPUR) nemohou přikrýt nevyznané hříchy ani nahradit pokání (TEŠUVA).

Přesně tak. Proto je nutné, aby Žid pod Sinajskou smlouvou, který jedl něco nečistého, své hříchy vyznal a činil pokání. Pak oběti Dne smíření (JOM KIPUR) mohou přikrýt hřích i toho Žida pod Sinajskou smlouvou, který jedl něco nečistého. Škoda jen, že dnešní Židé pod Sinajskou smlouvou neplní toto ustanovení Mojžíšova zákona a nezachovávají JOM KIPUR v souladu s nařízením Mojžíšova zákona. JOM KIPUR bez obětí je tak jen vyprázdněným svátkem podobně, jako je tomu u Svědků Jehovových při Večeři Páně, při které většina Svědků nejí chléb a nepije víno.

Pro Kovboje, který napsal:
Proto se domnívám, že je pokyn o rozlišování čistého a nečistého trvalý.
Ano, tento pokyn je sice trvalý, ale vztahuje se pouze na ty, kdo jsou ve smlouvě s Bohem skrze obřízku. Svatost značí „oddělenost“ a lidé z národů tuto svatost dosahují zachováváním Noachitských přikázání a přidružením se k Izraeli, který tuto svatost dosahuje zachováváním Tóry.

Ano, Martine. Svatost značí „oddělenost“. V případě izraelitů pod Mojžíšským zákonem, oddělenost od všech ostatních národů, tedy i od těch, kteří zachovávají Noachitská přikázání (Lv20:26; Dt 7:6, 14:2). Této oddělenosti se dosahuje dodržováním příkazů a ustanovení Zákona (Ef 2:14.15). Křesťané ze Židů a z národů se však již těmito věcmi nemají nechat rozdělovat (Ef 2:14-22).

V Wed 3 Nov - 9:53, s. 5, jsi napsal:

U těch, kdo „vzdorují zákonu“, dochází k překrucování mnoha novozákonních textů. Těžce zneužívaným textem je např. Titovi 1:15, který v originálu nijak nezdůrazňuje, že by pro čistého bylo vše čisté, ale který naopak potvrzuje, že pro ty, kdo jsou čistí, jsou určeny čisté věci. Verš totiž začíná těmito slovy: PANTA (MEN) KATHARA TOIS KATHAROIS, což přeloženo doslova znamená: „Vše (opravdu) čisté těm čistým“

To jsou nesmyslně a neodůvodněně tvrdá slova, Martine. Klasický výklad Tit 1:15 (toho, kdo je čistý, nemůže nic znečistit) je jak v souladu s řeckou gramatikou (ta často vynechává sponové sloveso EINAI /být/), tak v souladu s následujícím veršem. Je i v souladu s tím, co Ježíš vysvětlil v Mk 7:14-23. Když uplatním tento Tvůj výklad i na druhou část verše, pak by to znamenalo, že pro nečistého nejsou čisté věci vůbec určeny a že tudíž nesmí jíst čistá zvířata, ale pouze nečistá. Takový výklad je však v rozporu s Gn 9:3.

Stejnou myšlenku jako u Tita 1:15, najdeš i v 1 Tim 4:3-5, kterou klidně můžeš pochopit jako komentář k Titovi 1:15 (včetně demonstrace toho, že se spona EINAI /být/ v těchto případech vynechává):

„Zabraňují lidem ženit se a nařizují jim zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním: posvěcuje se to skrze slovo Boží a přímluvu.“

v Mon 8 Nov - 11:03, s. 8 jsi napsal:

Věcí obětovanou modlám se jídlo stává tehdy, když Ti to někdo jako věc obětovanou modlám předkládá, a ne tehdy, když to jídlo (maso) někdo někde pouze prodává a nerozlišuje, co obětováno modlám bylo a co ne. Tvůj problém spočívá v tom, že neustále dáváš pokyny ze Skutků do protikladu k tomu, co napsal apoštol Pavel, místo toho, abys to dával do souladu.

No, potom by tedy totéž mělo platit i o mase, které nebylo zbaveno krve. Jen tehdy, když mi někdo prodává jitrnici jako krvavou jitrnici, tak si ji nekoupím. Pokud mi však tuto krvavou jitrnici prodává bez toho, aby řekl, že je krvavá, mohu si na ni s klidem pochutnat (já teda asi ne, protože mi žádná jitrnice nechutná). Takový výklad je však v rozporu s tím, co účí Tóra, kterou jsou, podle Tebe, povinni se křesťané za Židů řídit. Podle ní se totiž hříchu člověk dopouští, ať už o svém hříchu ví či neví (Lv 5:17-19).

Pro Jiřího Breie, který napsal:

Lv 1:3.4 ujišťuje: Bude-li jeho obětním darem zápalná oběť ze skotu, přivede samce bez vady. Přivede jej ke vchodu do stanu setkávání, aby nalezl zalíbení před Hospodinem. Položí ruku na hlavu zápalné oběti; ta bude za něj laskavě přijata a získá pro něj smíření. (Český rabínský překlad)

Nejde zde tedy o „pouhý přehled různých druhů obětí a toho, jak tyto oběti přinášet, aby člověk došel u Boha zalíbení“, nýbrž a právě o stanovení způsobu, jak Žid pod Sinajskou smlouvou může dosáhnout u Jahva zalíbení a smíření. Pokud ten, kdo jedl něco nečistého, přinese oběť tímto způsobem, dosáhne smíření, neboť Bůh je k tomu smluvně vázán.

Samozřejmě, že ty dva verše, které cituješ, nejsou přehledem. Přehledem různých druhů obětí a toho, jak tyto oběti přinášet, aby člověk došel u Boha zalíbení, je totiž celý úsek několika počátečních kapitol knihy Leviticus. Nicméně to, co cituješ, v žádném případě není způsob, jak někdo může dosáhnout smíření za úmyslné jedení nečistého masa. Přečti si celý úsek a zjistíš, že je neustále zdůrazňováno, že tyto oběti je možné předkládat pouze za neúmyslné přestoupení Tóry. O úmyslných činech bychom mohli uvažovat až v případě toho, co čteme v Leviticus 5:20-26 (6:1-7), i když ani tam není o úmyslném přestupování Tóry výslovná zmínka. Z celého přehledu navíc vyplývá, že cílem obětního systému nebylo ani tak samotné přinášení nejrůznějších obětí za hřích a provinění, ale účast na ZEVACH ŠELAMIM (oběti pokojné neboli oběti společenství), kdy jednotlivé zvířecí části byly děleny mezi dárce, kněze a oheň a člověk se během této zvláštní slavnostní hostiny těšil z živého obecenství s Bohem.

JOM KIPUR bez obětí je tak jen vyprázdněným svátkem podobně, jako je tomu u Svědků Jehovových při Večeři Páně, při které většina Svědků nejí chléb a nepije víno.

No, myslím, že víc vyprázdněno je to tehdy, když křesťané přecházejí JOM KIPUR jako něco, co se jich netýká, a místo zachovávání svátků ha-Šem, zachovávají svátky, které jim ha-Šem zachovávat nepřikazuje.

Ano, Martine. Svatost značí „oddělenost“. V případě izraelitů pod Mojžíšským zákonem, oddělenost od všech ostatních národů, tedy i od těch, kteří zachovávají Noachitská přikázání (Lv20:26; Dt 7:6, 14:2). Této oddělenosti se dosahuje dodržováním příkazů a ustanovení Zákona (Ef 2:14.15). Křesťané ze Židů a z národů se však již těmito věcmi nemají nechat rozdělovat (Ef 2:14-22).

Ale jdi! Který národ kdy přijal všech sedm Noachitských přikázání? A jestliže se oddělenosti „dosahuje dodržováním příkazů a ustanovení Zákona“, kdo z lidí této oddělenosti dosáhl? Jestliže nikdo kromě Ješuy (Ježíše), pak ta mezistěna nebyla zničena (viz Efezanům 2:14) kvůli pohanům, ale i kvůli Židům. Mezistěnou nejsou příkazy a ustanovení Zákona, ale naše neschopnost (jak pohanů, tak Židů) se jimi řídit. Proto byla ve svatostánku opona, která oddělovala svatou část od nejsvětější. Apoštol Pavel věděl o události, která se odehrála bezprostředně po smrti Ješuy, kdy „opona svatyně se roztrhla vedví odshora dolů“ (Matouš 27:51). Proto použil tuto skutečnost jako znázornění pro zrušení všech ostatních mezistěn, aby povzbudil Židy k větší otevřenosti vůči pohanům, kteří uvěřili v Ješuu ha-Mašiach, a věřící pohany k tomu, aby se neostýchali přistupovat „k Otci jedním duchem“ (Efezanům 2:18), ale chovali se jako „spoluobčané svatých a členové Boží domácnosti“ (Efezanům 2:19).

To jsou nesmyslně a neodůvodněně tvrdá slova, Martine. Klasický výklad Tit 1:15 (toho, kdo je čistý, nemůže nic znečistit) je jak v souladu s řeckou gramatikou (ta často vynechává sponové sloveso EINAI /být/), tak v souladu s následujícím veršem. Je i v souladu s tím, co Ježíš vysvětlil v Mk 7:14-23. Když uplatním tento Tvůj výklad i na druhou část verše, pak by to znamenalo, že pro nečistého nejsou čisté věci vůbec určeny a že tudíž nesmí jíst čistá zvířata, ale pouze nečistá. Takový výklad je však v rozporu s Gn 9:3.

Stejnou myšlenku jako u Tita 1:15, najdeš i v 1 Tim 4:3-5, kterou klidně můžeš pochopit jako komentář k Titovi 1:15 (včetně demonstrace toho, že se spona EINAI /být/ v těchto případech vynechává):

O klasickém výkladu jakých lidí to píšeš? To mám být přívětivý k těm, kdo „vzdorují zákonu“ (2. Petra 3:17) a vykládají si slova apoštola Pavla tak, že jsou čistí i tehdy, když se vědomě znečišťují nečistými věcmi? Proč se schováváš za gramatiku? Jestliže píšeš, že řecký text „často vynechává sponové sloveso EINAI /být/“, tak to přece neznamená, že takto činí vždy a že si to sponové sloveso můžeme dosazovat, jak se nám zamane.

Mám za to, že v 1. Timoteovi 4:3-5 ani u Marka 7:14-23 není naznačeno, že každý může jíst, co chce. Už to, že někdo prohlašuje, že můžeš vzdorovat Tóře, ho znečišťuje, protože to je to, co z něho „vychází“ (Marek 7:15).

No, potom by tedy totéž mělo platit i o mase, které nebylo zbaveno krve. Jen tehdy, když mi někdo prodává jitrnici jako krvavou jitrnici, tak si ji nekoupím. Pokud mi však tuto krvavou jitrnici prodává bez toho, aby řekl, že je krvavá, mohu si na ni s klidem pochutnat (já teda asi ne, protože mi žádná jitrnice nechutná). Takový výklad je však v rozporu s tím, co účí Tóra, kterou jsou, podle Tebe, povinni se křesťané za Židů řídit. Podle ní se totiž hříchu člověk dopouští, ať už o svém hříchu ví či neví (Lv 5:17-19).

Rozumný člověk ví, že se jitrnice dělají krvavé i nekrvavé, a proto, chce-li se řídit alespoň Noachitskými příkazy a je zároveň barvoslepý nebo zcela slepý, tak se zeptá. Zrovna tak, když ví, že se na nějakém místě prodává maso z vykrvácených zvířat společně s nevykrvácených, tak se také zeptá. Bylo-li ale zvíře obětováno modle a pak jeho vykrvácené maso prodáno jako běžné maso ze zvířat, která nebyla obětována modle, pak to maso odpovídá požadavkům Tóry. Věcem obětovaných modle se nemáme vyhýbat kvůli tomu, že přišly do kontaktu s modlou, ale kvůli lidem, kteří jsou „zvyklí na modlu“ a „jedí jídlo jako něco obětovaného modle“(1. Korinťanům 8:7). To je výklad apoštola Pavla k pokynu, který čteme ve Skutcích 15:29.

Ahoj Martine,

v Tue 30 Nov - 10:14 jsi k Lv 1:3.4 napsal:

Samozřejmě, že ty dva verše, které cituješ, nejsou přehledem. Přehledem různých druhů obětí a toho, jak tyto oběti přinášet, aby člověk došel u Boha zalíbení, je totiž celý úsek několika počátečních kapitol knihy Leviticus.

Jsem rád, že jsme se shodli na tom, že i tyto dva verše ukazují, jak přinášet v nich zmíněné oběti, aby člověk mohl nalézat zalíbení u Boha a získávat smíření. Kdyby totiž možnost získávat zalíbení a smíření u Boha neexistovala, bylo by zbytečné popisovat způsob, jak přinášet oběti.

Nicméně to, co cituješ, v žádném případě není způsob, jak někdo může dosáhnout smíření za úmyslné jedení nečistého masa. Přečti si celý úsek a zjistíš, že je neustále zdůrazňováno, že tyto oběti je možné předkládat pouze za neúmyslné přestoupení Tóry.

Když si přečtu úsek od Lv 1:1 do Lv 3:17, zjistím, že tam nejenže není „neustále zdůrazňováno, že tyto oběti je možné předkládat pouze za neúmyslné přestoupení Tóry“, nýbrž že to tam není zmíněno vůbec, natož zdůrazněno. V celém tomto úseku není o neúmyslném přestoupení Tóry ani zmínka. O neúmyslném přestoupení Tóry se totiž začíná mluvit až od Lv 4:1. Že se zápalnou obětí získává smíření, říká jasně Lv 1:4.

Z celého přehledu navíc vyplývá, že cílem obětního systému nebylo ani tak samotné přinášení nejrůznějších obětí za hřích a provinění, ale účast na ZEVACH ŠELAMIM (oběti pokojné neboli oběti společenství), kdy jednotlivé zvířecí části byly děleny mezi dárce, kněze a oheň a člověk se během této zvláštní slavnostní hostiny těšil z živého obecenství s Bohem.

Ano, Martine, přesně tak. Koleje se nestaví jen proto, aby měl vlak po čem jezdit, ale především proto, aby vlak po těchto kolejích dovezl své pasažéry do cílové stanice. U obětí ZEVACH ŠELAMIM jde o vytvoření nebo obnovení pokoje a společenství s Bohem, nebo, jak říká Lv 1:3.4, omilostnění před Hospodinem a smíření. Nekajícný hříšník se totiž z takového společenství těšit nemůže, pro člověka, který činí pokání, však nechává Bůh otevřenu cestu zpět. Cožpak není pravda to, co je napsáno u Ez 18:23: „Copak si opravdu přeji smrt ničemy, je výrok Panovníka Hospodina? Nemám snad v oblibě, když se odvrátí od svých cest a bude žít?“ (Český studijní překlad)


Dále jsi napsal:

No, myslím, že víc vyprázdněno je to tehdy, když křesťané přecházejí JOM KIPUR jako něco, co se jich netýká, a místo zachovávání svátků ha-Šem, zachovávají svátky, které jim ha-Šem zachovávat nepřikazuje.

Trvám na tom, že pokud není JOM KIPUR slaven způsobem, jakým to předepisuje Tóra v Levitiku kap. 16, 23:26-32, 25:9; Num 29:7-11, nejde o zachovávání svátku JOM KIPUR. Povinnost slavit JOM KIPUR v podobě, která se nedrží Tóry, nemají ani Židé. K tomu, aby mohlo docházet ke smíření v souladu s Tórou, je nutné přinášet oběti, které Tóra předepisuje a každoročně vyhánět kozla s hříchy lidu do pouště.

Smíření, které dává Bůh skrze víru v Kristovu krev (Ř 3:25), není podmíněno zachováváním JOM KIPUR a to ani pro křesťany ze Židů. Smíření skrze Kristovu krev umožňuje až Nová smlouva, nikoli smlouva Sinajská.

Ale jdi! Který národ kdy přijal všech sedm Noachitských přikázání? A jestliže se oddělenosti „dosahuje dodržováním příkazů a ustanovení Zákona“, kdo z lidí této oddělenosti dosáhl? Jestliže nikdo kromě Ješuy (Ježíše), pak ta mezistěna nebyla zničena (viz Efezanům 2:14) kvůli pohanům, ale i kvůli Židům.

Ano, Martine, vidím to stejně. Mezistěna byla zničena kvůli pohanům i Židům. Staletí existence Židů pod Mojžíšovým zákonem prokázala dostatečně jasně, „že jsou všichni pod mocí hříchu, jak je napsáno: ‚Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.“ (Ř 3:9-12)

Co se týče dodržování Noachitských zákonů národy, lze říci, že ten o jedení všeho živého, co se hýbe (Gn 9:3), lidé z národů dodržují. Jedení ze všeho živého, co se hýbe, není pro člověka, který není v Sinajské smlouvě hříchem, nýbrž životem v souladu s Boží vůlí.

Mezistěnou nejsou příkazy a ustanovení Zákona, ale naše neschopnost (jak pohanů, tak Židů) se jimi řídit.

Bůh v Kristu zničil naší neschopnost řídit se ustanoveními Mojžíšova zákona? Takže jsme již jako křesťané schopni naplnit Mojžíšův zákon úplně stejně jako Ježíš Kristus? Tobě se to již podařilo?

Proto byla ve svatostánku opona, která oddělovala svatou část od nejsvětější.

Opona byla ve svatostánku proto, že tím Duch Svatý ukazoval, „že ještě není zjevná cesta do svatyně, dokud stojí první stánek, který je obrazem přítomného času. Podle něho se přinášejí dary a oběti, které nemohou v jeho svědomí přivést k dokonalosti toho, kdo Bohu slouží“ (Heb 9:8.9). Křesťané však mají smělou důvěru, že smějí „vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo“ (Hebr 10:19.20).

Apoštol Pavel věděl o události, která se odehrála bezprostředně po smrti Ješuy, kdy „opona svatyně se roztrhla vedví odshora dolů“ (Matouš 27:51). Proto použil tuto skutečnost jako znázornění pro zrušení všech ostatních mezistěn

Nepředložil jsi žádný důkaz ani o tom, že „Apoštol Pavel věděl o události, která se odehrála bezprostředně po smrti Ješuy, kdy „opona svatyně se roztrhla vedví odshora dolů“ (Matouš 27:51)“ ani o tom, že „použil tuto skutečnost jako znázornění pro zrušení všech ostatních mezistěn“. Navíc v Ef 2:14 apoštol Pavel nemluvil o oponě (ř. KATAPETASMA), nýbrž o ochranné oddělující zdi (ř. MESOTOICHON TÚ FRAGMÚ). Obrazem mu tedy byla spíše ochranná zeď oddělující vinici od okolí a chránící ji před okolím (Mt 21:33; Mk 12:1; Lk 14:23), nikoli opona v chrámě (Mt 27:51).

O klasickém výkladu jakých lidí to píšeš? To mám být přívětivý k těm, kdo „vzdorují zákonu“ (2. Petra 3:17) a vykládají si slova apoštola Pavla tak, že jsou čistí i tehdy, když se vědomě znečišťují nečistými věcmi?

Když se podíváš do 2 Pt 2:7, zjistíš, že Petr slovo ATHESMOS neužívá explicitně o Mojžíšovu zákonu. Lidé ze Sodomy a Gomory přece nemohli „vzdorovat zákonu“, který neměli. 2 Petra 3:17 nepoužívá slovo NOMOS (Zákon), které je řeckým překladem pro Tóru.

Neobřezaní křesťané z národů jsou nečistí, když jedí vepřové a žijí tak v souladu s Noachitským zákonem o jedení všeho živého, co se hýbe (Gn 9:3)? Kdyby vědomé jedení vepřového znečisťovalo a bylo hříchem, jak by ho Bůh mohl dát lidem za pokrm?

Když Židé, kteří jsou pod Mojžíšovým zákonem, nepřinášejí oběti v souladu s Tórou, když nezachovávají své svátky tak, jak přikazuje Tóra, když nemají ustanovena útočištná města (Num 35:9-15), do kterých by mohl utéct „vrah, jenž zabil člověka bez úmyslu“ (Num 35:11 Český rabínský překlad), a nedělají mnoho dalších věcí, ke kterým jsou smluvně vázáni, tak to není vzdorování zákonu?

Mám za to, že v 1. Timoteovi 4:3-5 ani u Marka 7:14-23 není naznačeno, že každý může jíst, co chce. Už to, že někdo prohlašuje, že můžeš vzdorovat Tóře, ho znečišťuje, protože to je to, co z něho „vychází“ (Marek 7:15).

Když křesťan z národů dodržuje Noachitský zákon o jedení všeho živého, co se hýbe (Gn 9:3), tak vzdoruje Tóře?

Co k čistému a nečistému říká Svatý Duch skrze apoštola Pavla?

1 Tim 4:3-5: „Zabraňují lidem ženit se a nařizují jim zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním: posvěcuje se to skrze slovo Boží a přímluvu.“ Že by nebylo, Martine, „všechno, co Bůh stvořil dobré“?

Řím 14:14: „Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.“

Řím 14:20: „Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který pohoršuje druhého tím, co jí.“

Svatý Duch skrze Pavla v obou verších opakuje myšlenku z Tit 1:15. I zde uvádí v souvislosti s pokrmy, že jsou všechny, při dodržení určitých podmínek ze strany člověka, pro člověka čisté. Svatý Duch skrze Pavla v Ř 14:14 odhaluje, že problém jejich profánnosti pro člověka není v nich samotných, nýbrž v člověku.

Ani v Ř 14:14.20 Pavel nepoužívá sponu EINAI /být/. Sám Pavel tedy v Řím 14:14.20 dává odpověď na to, jak chápat Tit 1:15. Stejně tak tam dává odpověď i na to, zda v souvislosti se slovy KOINOS /profánní/ a KATHAROS /čistý/ vynechával sponu EINAI /být/.

Co se týče Tvého výkladu první části verše Tit 1:15, bylo by důsledné, uplatnit ho i na jeho druhou část. Když bys to udělal, znamenalo by to, že pro nečistého nejsou čisté věci vůbec určeny a že tudíž nesmí jíst čistá zvířata, ale pouze nečistá. Takový výklad je však v rozporu s Gn 9:3.

Myslím tedy, že texty v Ř 14:14.20 či v 1 Tim 4:3-5 mluví naprosto jasně a každý, kdo chce vědět, kdy je co pro křesťana nečisté, se to v nich může dočíst. Stejně tak si myslím, že dostatečně jasně ilustrují i to, co chtěl Pavel říci v Tit 1:15.

Ahoj Martine,

v Tue 12 Jul - 11:28 jsi v tématu Zemřít Zákonu na s. 7 napsal:

To, zda jedení vepřového masa pro lidi z národů nikdy nebude hříchem, bude záležet na nařízeních Mesiáše v době, kdy tito lidé "budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a" budou slavit "slavnost stánků." (Zachariáš 14:16, EP)

K této věci se již Mesiáš vyjádřil v Mk 7:18-23. Vysvětluje tam, co člověka znečisťuje a co ne. To potvrdil ve Svatém Duchu skrze apoštola Pavla v Ř 14:14.20. Apoštola Petra navíc napomenul, aby nepokládal za nečisté a poskvrněné to, co Bůh očistil (Sk 10:11-15). Mezi křesťany z národů a křesťany ze Židů, není, co se týče čistoty, žádný rozdíl (Sk 15:9). Proto není nutné, aby se dávali obřezávat a dodržovali celý Mojžíšův zákon (Sk 15:5), včetně nařízení o pokrmech.

Vírou v Krista obdrželi křesťané z národů podíl mezi posvěcenými (Sk 26:18). Jako křesťané „máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo“ (Hebr 10:19.20) Máme přistupovat „s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“ (Hebr 10:22). Podle těchto věcí, a ne podle pokrmů, se posuzuje čistota křesťana a jeho blízkost Bohu (1 Kor 8:8).


Dále jsi napsal:

Konkrétně Izaiáš prorokoval, že přijde čas, kdy do Jeruzaléma už nikdy "nevstoupí neobřezanec a nečistý" (Izaiáš 52:1, EP) a že "ti, kdo jedí maso z vepřů a to, co je hodno opovržení, dokonce myši, společně zajdou" (Izaiáš 66:17, EP).

Ano a přesto nejen do Jeruzaléma, ale dokonce do svatyně vstoupili pohané mnohokrát a v roce 70 n. l. Titus Jeruzalém i chrám dokonce zničil. A nezahynuli za to. Naopak společně zahynul možná až milion těch, kteří maso z vepřů nejedli.


Dále jsi napsal:

A prorok Ezechiel připomínal, že Panovník Hospodin nikdy nezměnil tento příkaz: "Žádný cizinec neobřezaného srdce a neobřezaného těla nesmí vstoupit do mé svatyně ze všech cizinců, kteří žijí uprostřed synů Izraele." (Ezechiel 44:9, EP)

Přesto i jako neobřezaní křesťané „máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo“ (Hebr 10:19.20)

Jiří Brei napsal:Ahoj Martine,

v Tue 12 Jul - 11:28 jsi v tématu Zemřít Zákonu na s. 7 napsal:

To, zda jedení vepřového masa pro lidi z národů nikdy nebude hříchem, bude záležet na nařízeních Mesiáše v době, kdy tito lidé "budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a" budou slavit "slavnost stánků." (Zachariáš 14:16, EP)

K této věci se již Mesiáš vyjádřil v Mk 7:18-23. Vysvětluje tam, co člověka znečisťuje a co ne. To potvrdil ve Svatém Duchu skrze apoštola Pavla v Ř 14:14.20. Apoštola Petra navíc napomenul, aby nepokládal za nečisté a poskvrněné to, co Bůh očistil (Sk 10:11-15). Mezi křesťany z národů a křesťany ze Židů, není, co se týče čistoty, žádný rozdíl (Sk 15:9). Proto není nutné, aby se dávali obřezávat a dodržovali celý Mojžíšův zákon (Sk 15:5), včetně nařízení o pokrmech.

Vírou v Krista obdrželi křesťané z národů podíl mezi posvěcenými (Sk 26:18). Jako křesťané „máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo“ (Hebr 10:19.20) Máme přistupovat „s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“ (Hebr 10:22). Podle těchto věcí, a ne podle pokrmů, se posuzuje čistota křesťana a jeho blízkost Bohu (1 Kor 8:8).

Ty jsi doslova chrlič nesprávných úsudků. V Mk 7:18-23 se Ješu‘a nevyjadřuje k "jedení vepřového masa", ale k jedení "neomytýma rukama" (Marek 7:2, EP). A pokud už upozorňuješ na to, co podle Mk 7:18-23 člověka znečišťuje, pak jsi zcela slepý k těmto slovům: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje." Z Tebe totiž neustále vychází, že nařízení Tóry o pokrmech může každý, kdo uvěřil v Ješuu, klidně porušovat a přesto bude čistý jako lilie, a přitom si vůbec nevšímáš, že z Tebe leze prachobyčejná vzpoura. To je to, co v tuto chvíli znečišťuje konkrétně Tebe. Taková vzpoura nemá „s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou“ fakticky nic společného!

Jiří Brei napsal:Dále jsi napsal:

Konkrétně Izaiáš prorokoval, že přijde čas, kdy do Jeruzaléma už nikdy "nevstoupí neobřezanec a nečistý" (Izaiáš 52:1, EP) a že "ti, kdo jedí maso z vepřů a to, co je hodno opovržení, dokonce myši, společně zajdou" (Izaiáš 66:17, EP).

Ano a přesto nejen do Jeruzaléma, ale dokonce do svatyně vstoupili pohané mnohokrát a v roce 70 n. l. Titus Jeruzalém i chrám dokonce zničil. A nezahynuli za to. Naopak společně zahynul možná až milion těch, kteří maso z vepřů nejedli.

Pokud uznáváš Izaiáše za pravého proroka, pak bys měl očekávat, že se jeho slova teprve naplní. Zatím ale vystupuješ jako někdo, kdo to v žádném případě neočekává, takže i v tomto případě platí: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje."

Jiří Brei napsal:Dále jsi napsal:

A prorok Ezechiel připomínal, že Panovník Hospodin nikdy nezměnil tento příkaz: "Žádný cizinec neobřezaného srdce a neobřezaného těla nesmí vstoupit do mé svatyně ze všech cizinců, kteří žijí uprostřed synů Izraele." (Ezechiel 44:9, EP)

Přesto i jako neobřezaní křesťané „máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo“ (Hebr 10:19.20)

A Ty už jsi do oné svatyně vstoupil? Nevím, jak Ty, ale já očekávám, že do ní vstoupím v proměněném těle (viz 1.Korintským 15:51-55)!

Ahoj Martine,

za ty čtyři roky, co navštěvuji tento web, jsem si již stačil povšimnout, že se zde na odlišný názor, když to řeknu mírně, mnohdy reaguje velmi nelaskavě. Je škoda, že i bratr jako jsi Ty, kterého si vážím a s důvěrou mu předkládám svůj pohled na věc, aniž bych se odvažoval tvrdit, že je nutně správný, se nechal ovládnout tímto duchem.

Co se týče Ježíšova postoje k tomu, co znečišťuje člověka, Ježíš od Mk 7:14 nemluví k farizeům a nereaguje již primárně na jejich výtku, že jeho učedníci jedí neomytýma rukama. Jeho reakce na tuto výtku je v Mk 7:6-13. Od Mk 7:14 mluví Ježíš opět k zástupu, který si k sobě zavolal. Výtka farizeů ohledně čistoty jeho učedníků mu zde slouží jako podnět k tomu, aby se vyjádřil k otázce čistoty jako takové, k tomu, v čem čistota a nečistota vlastně spočívají. Stanovisko našeho Pána a Boha (J 20:28) vzhledem k pokrmům (včetně způsobů, jakými jsou jedeny) je: „Nic, co je vně člověka a vchází do něho, ho nemůže znečistit, ale co z člověka vychází, to je to, co ho znečišťuje.“ (Mk 7:20). Marek k tomu dodává: „Tak prohlásil za čisté všechny pokrmy.“ (Mk 7:19 Český studijní překlad). Pán a Bůh prostě má právo takové věci prohlásit.

Apoštol Pavel na toto Kristovo kritérium čistoty a nečistoty navazuje v Ř 14:14: „Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.“ Já toto přesvědčení s Pavlem sdílím. Připomínání slov Ježíše Krista a apoštola Pavla žádnou vzpourou proti Bohu není. A jen jako perlička. Právě za „vzpouru“ proti Bohu a Duchu Svatému jsem byl vyloučen od Svědků Jehovových, když jsem trval na tom, co říká Písmo a nechtěl jsem se podřídit tomu, co tvrdili lidé. A dnes mne Ty, bývalý Svědek, obviňuješ stejnými slovy a ze stejného důvodu, protože trvám na Písmu a odmítám přijmout Tvůj názor?

Co se týče slov Izajáše 52:1, tak jejich naplnění očekávám tak, jak o tom mluví Zj 21:27, pouze ho interpretuji jinak, než Židé, na jejichž srdci leží při čtení Staré smlouvy závoj (2 Kor 3:13-15). Podle apoštola Pavla totiž „v Kristu Ježíši nic neznamená obřízka ani neobřízka, ale víra působící skrze lásku.“ (Gal 5:6). V Kristu Ježíši je každý křesťan obřezán obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když křesťan byl spolu s ním ve křtu pohřben a v něm byl spolu i vzkříšen skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých (Kol 2:11.12). Totéž platí i o čistotě a posvěcení získaném skrze Kristovu krev (Hebr 9:13.14, 10:10). Izajáš 52:1, stejně jako Zj 21:27, totiž nemluví o tělesné obřízce a nečistotě skrze pokrmy.

Co se týče našeho vstupu do svatyně, nepsal jsem nic jiného a neočekávám nic jiného, než očekáváš ty. Protože do svatyně vstoupíme v proměněném těle, nebude to jistě o tělesné obřízce a nečistotě z pokrmů.

Pro Jiřiho Breie, který napsal:

Ahoj Martine,

za ty čtyři roky, co navštěvuji tento web, jsem si již stačil povšimnout, že se zde na odlišný názor, když to řeknu mírně, mnohdy reaguje velmi nelaskavě. Je škoda, že i bratr jako jsi Ty, kterého si vážím a s důvěrou mu předkládám svůj pohled na věc, aniž bych se odvažoval tvrdit, že je nutně správný, se nechal ovládnout tímto duchem.

Mrzí mě, že mou odpověď vnímáš jako nelaskavou, nicméně nemohu negaci Božích přikázání z Tvé strany jen tak přecházet a tvářit se, že je to po těch 4 letech v pořádku.

Co se týče Ježíšova postoje k tomu, co znečišťuje člověka, Ježíš od Mk 7:14 nemluví k farizeům a nereaguje již primárně na jejich výtku, že jeho učedníci jedí neomytýma rukama. Jeho reakce na tuto výtku je v Mk 7:6-13. Od Mk 7:14 mluví Ježíš opět k zástupu, který si k sobě zavolal. Výtka farizeů ohledně čistoty jeho učedníků mu zde slouží jako podnět k tomu, aby se vyjádřil k otázce čistoty jako takové, k tomu, v čem čistota a nečistota vlastně spočívají. Stanovisko našeho Pána a Boha (J 20:28) vzhledem k pokrmům (včetně způsobů, jakými jsou jedeny) je: „Nic, co je vně člověka a vchází do něho, ho nemůže znečistit, ale co z člověka vychází, to je to, co ho znečišťuje.“ (Mk 7:20). Marek k tomu dodává: „Tak prohlásil za čisté všechny pokrmy.“ (Mk 7:19 Český studijní překlad). Pán a Bůh prostě má právo takové věci prohlásit.

To, že Ješu’a jednou mluví k farizeům a zákoníkům a podruhé k zástupu, přece neznamená, že nemluví o téže věci. Je zřejmé, že Marek neuvádí všechny podrobnosti. Ve 14. verši čteme, že Ješu’a „znova svolal zástup“ (EP). Proč ho svolal? Aby mluvil úplně o jiné věci, než té, o níž předtím hovořil s farizeji a zákoníky? To může být úsudek jedině toho, kdo chce Ješuu vidět jako toho, kdo „přišel zrušit Zákon“, ačkoliv on sám jasně říkal: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ (Matouš 5:17, EP) Proč máš i po těch 4 letech problém brát tento Ješuův výrok za východisko při výkladu ostatních míst tzv. Nového Zákona? Jenom proto, že to křesťanství jako celek odmítlo?

Apoštol Pavel na toto Kristovo kritérium čistoty a nečistoty navazuje v Ř 14:14: „Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.“ Já toto přesvědčení s Pavlem sdílím. Připomínání slov Ježíše Krista a apoštola Pavla žádnou vzpourou proti Bohu není. A jen jako perlička. Právě za „vzpouru“ proti Bohu a Duchu Svatému jsem byl vyloučen od Svědků Jehovových, když jsem trval na tom, co říká Písmo a nechtěl jsem se podřídit tomu, co tvrdili lidé. A dnes mne Ty, bývalý Svědek, obviňuješ stejnými slovy a ze stejného důvodu, protože trvám na Písmu a odmítám přijmout Tvůj názor?

Pokud toto přesvědčení s apoštolem Pavlem sdílíš, proč potom nechápeš, že ten zástup, jenž Ješu’a „znova svolal“, nepovažoval vepřové za pokrm a že ho Ješu’a jistě nepřesvědčoval o opaku? Vždyť pokud by je přesvědčoval o opaku, byla by to v očích toho zástupu jasná vzpoura vůči Bohu. Jak tedy můžeš Ješuova slova interpretovat tak, že vepřové prohlásil za čisté pro všechny, tedy i pro ty, kdo uznávali a uznávají Tóru za Boží slovo a normu pro život? To, že jsi byl vyloučen svědky Jehovovými za „vzpouru“, neznamená, že se vzpoury nedopouštíš. Tehdy ses vzpíral učení svědků Jehovových, nyní se vzpíráš učení Boží Tóry. Kdybys opravdu trval na Písmu, pak bys trval i na slovech Tóry a tzv. Nový Zákon bys neinterpretoval v rozporu s ní.

Co se týče slov Izajáše 52:1, tak jejich naplnění očekávám tak, jak o tom mluví Zj 21:27, pouze ho interpretuji jinak, než Židé, na jejichž srdci leží při čtení Staré smlouvy závoj (2 Kor 3:13-15). Podle apoštola Pavla totiž „v Kristu Ježíši nic neznamená obřízka ani neobřízka, ale víra působící skrze lásku.“ (Gal 5:6). V Kristu Ježíši je každý křesťan obřezán obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když křesťan byl spolu s ním ve křtu pohřben a v něm byl spolu i vzkříšen skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých (Kol 2:11.12). Totéž platí i o čistotě a posvěcení získaném skrze Kristovu krev (Hebr 9:13.14, 10:10). Izajáš 52:1, stejně jako Zj 21:27, totiž nemluví o tělesné obřízce a nečistotě skrze pokrmy.

Já také očekávám, že se slova Izajáše 52:1 naplní podle slov Zj 21:27, pouze je interpretuji tak, jak Židé, kteří se obrátili k Pánu a jejichž závoj byl odstraněn (viz 2. Korintským 4:16). Židé, „na jejichž srdci leží při čtení Staré smlouvy závoj“, totiž knihu Zjevení neinterpretují. Místo nich však knihu Zjevení rádi interpretují lidé z národů, kteří se od židovské víry zcela odstřihli a mají závoj na srdci při čtení tzv. Nového Zákona. Jestliže Izajáš 52:1 nemluvil „o tělesné obřízce“, o jakých vepřích a myších potom mluví v 66:17?

Co se týče našeho vstupu do svatyně, nepsal jsem nic jiného a neočekávám nic jiného, než očekáváš ty. Protože do svatyně vstoupíme v proměněném těle, nebude to jistě o tělesné obřízce a nečistotě z pokrmů.

K čemu potom slouží Tvé dokazování těmito slovy? Cituji: "V Kristu Ježíši je každý křesťan obřezán obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když křesťan byl spolu s ním ve křtu pohřben a v něm byl spolu i vzkříšen skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých (Kol 2:11.12). Totéž platí i o čistotě a posvěcení získaném skrze Kristovu krev (Hebr 9:13.14, 10:10)."

Ahoj Martine,

v Sun 17 Jul - 21:52 jsi napsal:

To, že Ješu’a jednou mluví k farizeům a zákoníkům a podruhé k zástupu, přece neznamená, že nemluví o téže věci. Je zřejmé, že Marek neuvádí všechny podrobnosti. Ve 14. verši čteme, že Ješu’a „znova svolal zástup“ (EP). Proč ho svolal? Aby mluvil úplně o jiné věci, než té, o níž předtím hovořil s farizeji a zákoníky?

přečti si, prosím, ještě jednou můj komentář k této věci. Netvrdím tam, že by Ježíš svolal zástup, aby mluvil o úplně jiné věci.

To může být úsudek jedině toho, kdo chce Ješuu vidět jako toho, kdo „přišel zrušit Zákon“, ačkoliv on sám jasně říkal: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ (Matouš 5:17, EP)

I k této věci jsem zde již psal několikrát. V Mt 5:17 Ježíš vysvětluje svojí úlohu vzhledem k Mojžíšovu zákonu. Je jasná – jako smlouvu s Izraelem ho nepřišel zrušit. Mojžíšův zákon bude platit jako cesta ke spravedlnost, k životu a k Bohu tak dlouho, jak dlouho budou existovat nebesa a země. Ten, kdo o jeho úloze cesty ke spravedlnosti a k životu učí, bude nazván velkým v Království nebes, neboť cesta plnění Mojžíšova zákona, cesta vlastních skutků podle Zákona, je právoplatnou cestou k Bohu, spravedlnosti a životu. Je to cesta, kterou ukázal a otevřel Bůh. Také ten, komu by se podařilo celý Mojžíšův zákon naplnit, bude nazván velkým v království nebes. Zatím se to povedlo pouze Ježíši Kristu. To však nic nemění na tom, že Mojžíšův zákon cestou spravedlnosti před Bohem a cestou k životu stále je. Jestliže někdo učí, že už neplatí nějaká část Mojžíšova zákona, ruší Zákon v jeho úloze cesty ke spravedlnosti a k životu.

Protože však žádný člověk není schopen naplnit celý Mojžíšův zákon ( Kaz 7:20; Ř 3:10-20.23), otevřel Bůh ještě jednu cestu ke spravedlnosti a životu. – cestu bez vlastních skutků Zákona, cestu bez Zákona – cestu víry/důvěry v Krista (Ř 3:21-26).

Jak tedy můžeš Ješuova slova interpretovat tak, že vepřové prohlásil za čisté pro všechny, tedy i pro ty, kdo uznávali a uznávají Tóru za Boží slovo a normu pro život?

Protože slova v Mk 7:14-23 byla primárně určena Židům, které k sobě zavolal (Mk 7:14), nikoli lidem z národů, kteří tam tehdy zřejmě přítomni vůbec nebyli. Ježíš jim přeci nenařizoval, že mají začíst jíst vepřové, pouze jim vysvětlil podstatu toho, co, kdy a jak člověka znečisťuje. Žid dál nemusí jíst vepřové, i když se od Krista dozvěděl, že je za určitých podmínek čisté.

Jestliže Izajáš 52:1 nemluvil „o tělesné obřízce“, o jakých vepřích a myších potom mluví v 66:17?

O těch tělesných. Nebo si myslíš, že když Izajáš 52:1 mluví o obřízce srdce Duchem, tak už nesmí v 66:17 mluvit o tělesných vepřích a myších?

Pro Jiřího Breie, který napsal:

přečti si, prosím, ještě jednou můj komentář k této věci. Netvrdím tam, že by Ježíš svolal zástup, aby mluvil o úplně jiné věci.

Takže se můžeme shodnout na tom, že opravdu mluvil o závaznosti tradice (viz Marek 7:3), aby se „naučili smýšlet „ne nad to, co je napsáno““ (1.Korintským 4:6, ČSP)?

Nebo si myslíš, že když Izajáš 52:1 mluví o obřízce srdce Duchem, tak už nesmí v 66:17 mluvit o tělesných vepřích a myších?

Já si právě nemyslím, že by se u Izajáše 52:1 mluvilo pouze „o obřízce Duchem“, ale mám za to, že se tam mluví i o obřízce těla. Já nemám problém, aby se Boží slovo vykládalo v jiné úrovni, než v úrovni PEŠAT, ale prostě pokládám PEŠAT za základ porozumění v jiné úrovni. Na základě čeho by měl někdo text u Izajáše 52:1 vykládat pouze duchovně?

Ahoj Martine,

ve Wed 3 Aug – 21:25 jsi napsal:

Takže se můžeme shodnout na tom, že opravdu mluvil o závaznosti tradice (viz Marek 7:3), aby se „naučili smýšlet „ne nad to, co je napsáno““ (1.Korintským 4:6, ČSP)?

Proč bychom se na tom neměli shodnout? Nebo si myslíš, že Ježíš tím, že „prohlásil za čisté všechny pokrmy“ (Mk 7:19), šel nad to, co je psáno?

Já si právě nemyslím, že by se u Izajáše 52:1 mluvilo pouze „o obřízce Duchem“, ale mám za to, že se tam mluví i o obřízce těla. Já nemám problém, aby se Boží slovo vykládalo v jiné úrovni, než v úrovni PEŠAT, ale prostě pokládám PEŠAT za základ porozumění v jiné úrovni. Na základě čeho by měl někdo text u Izajáše 52:1 vykládat pouze duchovně?

Do nového Jeruzaléma, který sestoupí z nebe od Boha (Zj 21:2) nebude možno vstoupit bez obřízky? Aby mohli národy ke stromu života, budou se muset nechat obřezat (Zj 22:2.14)?

Pro Jiřího Breie, který napsal:

Proč bychom se na tom neměli shodnout? Nebo si myslíš, že Ježíš tím, že „prohlásil za čisté všechny pokrmy“ (Mk 7:19), šel nad to, co je psáno?

Protože jsi to „prohlásil za čisté všechny pokrmy“ vztahoval i na příkaz Tóry, jenž zakazuje Židům jíst určité pokrmy. Kdyby tomu tak bylo, pak by tím prohlášením Ješu’a opravdu šel „nad to, co je psáno“ (1. Korintským 4:6, ČSP). Já však nevěřím, že by Ješu’a něco takového zamýšlel.

Do nového Jeruzaléma, který sestoupí z nebe od Boha (Zj 21:2) nebude možno vstoupit bez obřízky? Aby mohli národy ke stromu života, budou se muset nechat obřezat (Zj 22:2.14)?

To je něco nepředstavitelného?

Ahoj Martine,

v 8 Aug - 15:14 jsi napsal:

Protože jsi to „prohlásil za čisté všechny pokrmy“ vztahoval i na příkaz Tóry, jenž zakazuje Židům jíst určité pokrmy. Kdyby tomu tak bylo, pak by tím prohlášením Ješu’a opravdu šel „nad to, co je psáno“ (1. Korintským 4:6, ČSP). Já však nevěřím, že by Ješu’a něco takového zamýšlel.

Jestliže Ježíš „prohlásil za čisté všechny pokrmy“ (Mk 7:19), pak mluvil i o těch, které Mojžíšův Zákon za čisté nepovažuje. Přesto tím však nešel, nad to, co je psáno.

Jiří Brei napsal:Ahoj Martine,

v 8 Aug - 15:14 jsi napsal:

Protože jsi to „prohlásil za čisté všechny pokrmy“ vztahoval i na příkaz Tóry, jenž zakazuje Židům jíst určité pokrmy. Kdyby tomu tak bylo, pak by tím prohlášením Ješu’a opravdu šel „nad to, co je psáno“ (1. Korintským 4:6, ČSP). Já však nevěřím, že by Ješu’a něco takového zamýšlel.

Jestliže Ježíš „prohlásil za čisté všechny pokrmy“ (Mk 7:19), pak mluvil i o těch, které Mojžíšův Zákon za čisté nepovažuje. Přesto tím však nešel, nad to, co je psáno.

A proč jsi podtrhnul zrovna slovo "všechny" a ne rovnou i "pokrmy"? Slouží snad Židům podle Tóry vepřové za pokrm? A jestliže ne, pak ho nestačí pouze prohlásit za čisté, aby se stalo pokrmem. Ještě stále nechápeš?

Přátelé.

Když tedy naplňuji toto:
Gal 5, 14Celý Zákon je totiž obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“

Mt 22, 37Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38To je první a největší přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

ale jím třeba vepřové, tak mám smůlu, jo? Dobrý zmatek, ještě že jsem pod jiným zákonem než tímto zmatkem!

Pro Yxoxse:

Zmatek v tom začínaš nyní dělat především Ty sám. Kdyby platilo to, co jsem zde napsal, v čem by podle Tebe spočívala ta smůla?

Přátelé.

OK, nechejme toho, asi chápu proč politický stát Izrael má pořád takový problémy s okolím a potažmo, celým světem. A ty jsi Žid? Nejsi, tak proč ti vadí můj názor?

P. S.
Byl Abraham Izraelita? Byl Mojžíš Izraelita? Koho vyhlížel Abraham? A koho vyhlíželi Izraelité a přehlédli? Je to pořád dokolečka. Už jsem starší člověk a z toho se mi točí hlava. Aby se tak nestalo, nemíním se toho kolotoče dál účastnit.

Hezký den

yxoxs

Pro Yxoxse:

Mě nevadí Tvůj názor, ale vadí mi, když se do diskuze plete někdo, kdo ve skutečnosti diskutovat nechce.

Přátelé.

Aha, díky že vím v čem je problém! :-)

Rádo se stalo!

Jiří Brei napsal:nedávno proběhl v Izraeli spor mezi většinovou společností a ortodoxními Židy o tom, zda smějí ženy jezdit ve stejné části autobusu jako muži. Ortodoxní Židé se velmi hlasitě domáhali, aby ženy byly povinné, jezdit pouze v zadní části vozu. V pozadí byl ortodoxní výklad Tóry o nečistotě žen během menstruace (Leviticus 15:19-22)....

Nějak mi to připomnělo toto:

Následující text je otevřený dopis jednoho občana Spojených států, který zveřejnil na Internetu:

Drahá paní doktorko!
ze srdce Vám děkuji, že vynakládáte tolik obětavého úsilí, abyste lidem přiblížila Boží zákony. Lecčemus jsem se díky Vašemu vysílání naučil a o toto poznání se snažím podílet s co největším počtem lidí. Například, když se někdo pokouší obhajovat své homosexuální chování, připomenu mu prostě Třetí knihu Mojžíšovu (Leviticus 18,22), kde jasně stojí, že jde o ohavnost. A basta fidli.
Jenže od Vás ještě potřebuji poradit ohledně několika speciálních zákonů a způsobů, jak je dodržovat.

Za prvé: Když u oltáře obětuji býka jako zápalnou oběť, vím, že je to libá vůně pro Hospodina (Leviticus 1,9).
Problémem jsou ale moji sousedé. Ti tvrdí, že je to nelibá vůně pro ně. Mám je jako své přátele zavrhnout?

Za druhé: Rád bych prodal svou dceru do otroctví, jak to dovoluje Druhá kniha Mojžíšova (Exodus 21,7).
Jakou přiměřenou cenu bych dnes podle Vašeho názoru měl za ni chtít?

Za třetí: Vím, že se nesmím dotknout žádné ženy, je-li ve stavu menstruační nečistoty (Leviticus 15,19-24).
Problém je v tom, jak se to o ní dovědět. Zkoušel jsem se ptát, ale většina žen reaguje na můj dotaz agresivně.

Za čtvrté: Leviticus 24,44 ustanovuje, že mohu vlastnit otroky, muže i ženy, získám-li si je ze sousedních národů.
Jeden přítel má za to, že se to vztahuje na Mexičany, ale nikoli na Kanaďany. Proč by se to nemělo týkat i Kanaďanů?

Za páté: Mám souseda, který je pracovitý a o sobotách většinou pracuje. Exodus 35,2 stanoví, že musí zemřít. Znamená to pro mě morální závazek, abych ho usmrtil?

Za šesté: Jeden můj přítel si myslí, že i když pojídání všeho, co nemá ploutve a šupiny, jako mušlí a humrů (Leviticus 11,10) je prezentováno jako hodné opovržení, je tato ohavnost menší než homosexualita?

Za sedmé: Leviticus 21,20 praví, že se nesmím přiblížit k Hospodinovu oltáři, jsou-li mé oči stiženy nějakou nemocí. Trpím oční chorobou zvanou krátkozrakost a na čtení nosím brýle. Je mých 4,5 dioptrií a astigmatismus překážkou návštěvy chrámu Páně?

Za osmé: Většina mých mužských přátel si dává stříhat vlasy i přistřihovat vousy, přestože to Leviticus 19,27 jednoznačně zakazuje. Jakou smrtí mají sejít?

Za deváté: Podle Leviticu 11,6-8 vím, že dotknu-li se kůže mrtvého vepře, budu nečistý. Vztahuje se to i na můj luxusní kufřík a synův kopací míč (je brankářem)?

Za desáté: Strýc má statek. Proviňuje se proti Leviticu 19,19, protože osívá totéž pole dvojím druhem semene. Jeho žena navíc nosí šaty utkané z dvojího druhu vláken (bavlna 70% + polyester 30%). Strýc nadto často zlořečí a rouhá se. Je opravdu zapotřebí té námahy se svoláním celé vesnice, abychom je mohli ukamenovat (viz Leviticus 24,10-16)?
Nestačí, když je formou drobného rodinného obřadu upálíme, jako se to dělá s těmi, kdo se vyspí s tchyní (Leviticus 20,14)?

Vím, že jste se všemi těmito věcmi podrobně zabývala a jsem pln důvěry, že nám budete moci poradit. A ještě jednou mockrát děkujeme za to, jak nám připomínáte neměnné a věčné Boží slovo.
S obdivem Váš Jake