Jak Vám Bůh odpověděl na Vaše prosby aneb vyslyšené motlitby

jája napsal:Zbyšku a co na cestě k Bohu?

Mt 7:14 "Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá."

J 14:6 "Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."

Pasach napsal:někdo by řekl, že Bůh se mi snažil ukázat, že u SJ najdu kvalitní informace. Ty zas říkáš, že Bůh mi snad chtěl ukázat, že SJ jsou slepá ulička.

SJ hlavně neznají Krista, což je největší problém. Sice se o něm učí, ale nehledají s ním osobní vztah. Proto jsou slepou uličkou. A zkušenost je taková, že komu se podaří navázat živý vztah s Kristem, je vyobcován. Proto ani jejich informace nemohou být kvalitní, protože je nemají přímo od zdroje - tedy z Ducha Svatého.

jája napsal:je jediná cesta,jak nám Bůh dal o sobě přímo vědět a to je dopis od něj,Bible.

Ne. Tou cestou je živý Kristus. Bible je jen ukazatel k němu.

U SJ nám vtloukali do hlav,že bible je dopis od boha,Podobně je to i u jiných náboženství.spoléhajíc se na povrchní nebo žádnou znalost okolností jejího vzniku.Bible je především dílem římské církve a je ukazatelem cesty právě do té církve.Ony údajně inspirované svitky jsou pouze stavební materiál podobně jako kameny na stavbu domu.aby do sebe ty kameny zapadaly byly napřed řádně opracovány.konkrétně zcenzurovány,tj.seškrtány,pozměněny a doplněny.Není divu,neboť každé náboženství o své hlavní svaté knize tvrdí,že je slovem božím.mnoho let jsem si myslel,že je bible slovo boží.Seznámil jsem se s opozičními argumenty a v mnohém jim musím přiznat větší hodnověrnost,než některým textům v bibli.O konečném znění bible však nerozhodoval bůh ,ale nicejský koncil (sněm biskupů)r.325.Před tím jednotlivé sbory používali různý počet svitků,ať již později kanonizovaných nebo ne.Asi by se 1.krěsťané divili,že se ze souboru svitků udělala modla.Ježíš kristus by se měl co učít od církeních otců té dobyjelikož byl zcela neznalý o svaté trojici,očistci,svátostech,mukách pekelných,postavení Marie v nebesích,o svatém stolci ve Vatikánu.Ani nezmínil složité a důmyslné dokazovací postupy z knihy "Kladivo na čarodějnice" včetně nutnosti mučení a kremací kacířů zaživa.Učení Ježíše je nicotných pár řádků proti tomu jak jej rozvinuli a vypracovali jeho pozdější "následovníci".Otázka pro ježíše:
Kolika válkám jsi požehnal?
Kolik oponentů křesťanství jsi zahubil?
Kolik neviných jsi mučil zmrzačil a zabil?
Kolik majetku jsi nakradl?
Kolik domů měst a území jsi vyplenil?
ti kdo se těmito skutky proslavili přece říkají,že jsou TVOJI NÁSLEDOVNÍCI.

To co si zažil navozuje otázku, jestli skutečně řídí Bůh naše kroky. Léta jsem byl přesvědčen, že právě takto to funguje, že se ráno pomodlím a Bůh mě nějakým způsobem nasměruje. Nerozuměl jsem ale situacím, kdy po modlitbě následovaly celkem absurdní situace. Nejbizarnější - je to asi 10 let kdy se staly 2 vážné nehody skupinkám SJ, které cestovaly na své shromáždění. Jednu rodinu jsem osobně znal. Po cestě ze svého sjezdu SJ se samozřejmě předem pomodlili, poděkovali a poprosili o ochranu do zbytku dne. Měli nehodu, jiné auto jim nedalo přednost, jeden SJ to odnesl dost těžce, do dneška je postižený. Nevím jak se mu daří dnes, tehdy zůstával dál SJ. Ovšem zůstává otázka PROČ?
Zde se dostáváme do spletitých filozofií, proč to Bůh připustil. Samozřejmě se hned nabídne odpověď, že to mělo nějaký zvlaštní smysl, že to nakonec v něco pozitivního vyústilo. Ano, cokoliv se stane, můžeme po čase hodnoti různými způsoby, ale o to zde nejde. Jde o otázku jestli Bůh skutečně ohýbá a směruje dění kolem nás.

Dnes jsem přesvědčen že Ne. Myslím, že Bůh prostě nezasahuje do našich životů. Že vše je skutečně jen na nás, jakým způsobem vše vyhodnotíme a rozhodneme se.
Pro mne osobně je to úleva. Je to sice pohodnější, se ráno pomodlit a věřit, že den je tako "pojištěn", že prostě bude mít nějaký smysl. Ale život pak dostává takový zvláštní fatalistický směr.
Nevím, lépe to nyní nedokážu popsat...

Máš pravdu, Zbyšku, Ježíš je prostředník mezi námi a Bohem, ale není to právě Bible, která ti umožnila poznat učení a život Ježíše?
Černá ovce sboru, to přece nemůžeš myslet vážně, že Bible vede k římské církvi. Není to právě Bible, která jednání jejich představitelů odsuzuje? Nakonec proč lidem ve středověku zakazovali Bibli číst? Nic nám dneska neřekne o Bohu a Kristu víc, než Bible.
Radime, i ve starověku postihovaly Boží služebníky tragické události. To ale nic neměnilo na jejich víře. Dál byli přesvědčení, že Bůh, stvořitel, nás miluje víc, než kdokoli jiný a naše utrpení ho bolí víc, než nás.

Martine Cibulko,

ano, snažím se to pochopit, ale v kontextu věků, skonání věku, v tomto a v budoucím, mezi věky a do toho ten Vodnář, před tím Ryba, před tím Reran a před tím Býk, což přesně sedí do zvěrokruhu.

a možná i ta panna, štír a krokodýl

Každý to čteme jak sami uznáme za vhodné. Přít se ale pořád dokola nechci. Nechci nabízet konkurenční výkaly ale kooperátní výklady

Díky za tvou snahu, za snahu všech.

Černá ovce sboru napsal:římské církve a je ukazatelem cesty právě do té církve.

Vzhledem k tomu, že Bible svědčí PROTI římské církvi, tak zrovna s tímto bych si hlavu nelámal.

Asi by se 1.krěsťané divili,že se ze souboru svitků udělala modla.

Proto taky říkám, že je to ukazatel, nikoliv cesta.

jája napsal:Máš pravdu, Zbyšku, Ježíš je prostředník mezi námi a Bohem, ale není to právě Bible, která ti umožnila poznat učení a život Ježíše?

To ano, proto taky píšu, že je to ukazatel. Nelze ale Bibli zbožštit, jak někteří dělávají. Je to výpověď a svědectví lidí o jejich zkušenostech s Bohem, v případě NZ i o sobním setkání.

Radim napsal:Myslím, že Bůh prostě nezasahuje do našich životů. Že vše je skutečně jen na nás, jakým způsobem vše vyhodnotíme a rozhodneme se.

Většinou je to na nás. Osobně jsem ale prožil několik situací, pro které nemám jiné vysvětlení, než zásah shůry.

Černá ovce sboru napsal:mnoho let jsem si myslel,že je bible slovo boží.Seznámil jsem se s opozičními argumenty a v mnohém jim musím přiznat větší hodnověrnost,než některým textům v bibli.O konečném znění bible však nerozhodoval bůh ,ale nicejský koncil (sněm biskupů)r.325.Před tím jednotlivé sbory používali různý počet svitků,ať již později kanonizovaných nebo ne.Asi by se 1.krěsťané divili,že se ze souboru svitků udělala modla.Ježíš kristus by se měl co učít od církeních otců té dobyjelikož byl zcela neznalý o svaté trojici,očistci,svátostech,mukách pekelných,postavení Marie v nebesích,o svatém stolci ve Vatikánu.

Dobře, ale odkud v tom případě víš, že Ješua vůbec existoval? Pokud Bibli nedůvěřuješ, jaký máš pak důvod věřit v Ješuu? A jaký máš důvod věřit v to, jakou měl jeho život funkci? A v to, že byl vůbec Synem Božím? Pokud se rozhodneš nedůvěřovat Bibli, ztratíš důvěru ve všechny její informace, nebo jen v jejich část? A kde je ta hranice? Jak ji určíš?

Radim napsal:Dnes jsem přesvědčen že Ne. Myslím, že Bůh prostě nezasahuje do našich životů. Že vše je skutečně jen na nás, jakým způsobem vše vyhodnotíme a rozhodneme se.

Dobře, ale znamená to potom, že Bohu nemáme děkovat? Vždyť přece pokud do našich životů skutečně nezasahuje, tak není za co. Nebo se mýlím?

zbyšku

a bylo to shůry?

Asi každý prožil něco o čem nejde jasně mluvit, ale co to bylo?

Když Bůh ti mluví do života, jak ten život vypadá? Jak Čteš jeho vůli?
Co po nás vlasntě Bůh chce? A když to chce, jak to že je to boj s mocnostmi temna? Jak to že ten kdo věří se nemá líp než ten kdo na to kaká?

Jak to že existuje několik úrovní, a v nějakých vyšších člověk začne za vším vidět Boha nebo ´dábla? Je to vztah mysli, nebo vztah s Bohem, nebo stupeň vymytí mozku?

Proč v některých církvích se neustále mluví o zázracích, které nikde nejdou vidět, nebo jsou v porovnání s nevěřícími na stejné úrovni? jak to že někoho uzdravila voda z studánky, někoho veliká a mocná přímluvkyně MARIE, Jiného Ježíš a někoho jiného šarlatán?

Říká se tomu pohled z húry, helicopterview

Proč nejde propojit teorie o mocném (všmocném) Bohu a praxí lidského života?

Co nám pomůže získat nadhled a normální uvažování a nežít v hledání pravdy v autoritě.

To jsou otázky které si neustále kladu. Je to můj život, nechci ho prohrát manipulací ani sugescí.

A6zvolen napsal:a bylo to shůry?

Bylo by to na delší vysvětlování, zkusím to ale aspoň ve zkratce.

Kdysi (ještě jako nevěřícímu) se mi zdál jeden dost komplexní a logicky ucelený sen, který zahrnoval v podstatných bodech období půl roku (byl to tedy jakýsi výběrový komprimát). Za dva roky se mi splnil, tak, jak se mi zdál. Podvědomé jednání při jeho naplňování mohu vyloučit, protože tam byly i vnější vlivy, které jsem ovlivnit nemohl.

Když jsem pochopil, že se nemohu jako věříci izolovat ale mám jít mezi nějaké křesťany, žádal jsem Boha, ať mi ukáže kam. Tak, abych to jasně pochopil. Stanovil jsem si k tomu dost "ostrou" podmínku - ať mě někdo osloví v krátké době, třeba u mě zazvoní a podobně. Nebo, víc než rok před tím mě osovil v metru jeden muž, párkrát jsme se sešli, pak to vyšumělo. Tak jsem k modlitbě přidal, jestli mě Bůh chce poslat do jeho skupiny, tak ať mi ten člověk zavolá nebo se se mnou nějak spojí. Při první příležitosti, kdy jsem vyšel do města, jsem toho člověk potkal takovým způsobem, že už dál nebylo o čem pochybovat. Další události, které následovaly za mého pobytu v té skupině mi potvrdily, že to tak prostě mělo být.

Také se mi stává, že když se o něco modlím, co chci pochopit, co se chci naučit a tak, že mi při nějaké příležitosti začne v hlavě hučet určité téma, něco ve smyslu, udělej to a to. Když to hučí dost dlouho a intenzivně (stanovil jsem si aspoň dva dny, jako kontrolní mechanismus) a já poslechnu a udělám to, pak zpravidla vypluje něco na povrch, v návaznosti na mé modlitby. Něco se přihodí, něco se dozvím, podstatné je, že to zapadne to mozaiky, že něco pochopím nebo se dozvím, co jsem vědět potřeboval.

Takové věci se mi nestávají zdaleka každý den. Ale dostatečně často na to, abych si všiml, že to není zcela "normální".

Jak to že ten kdo věří se nemá líp než ten kdo na to kaká?

Proč by se měl mít líp? Naopak, někdy bývá i bit za to, že se odlišuje. Já jsem to pochopil tak, že není smyslem tohoto života, abychom se měli dobře, ale abychom se naučili správně používat svobodu, kterou nám Bůh dal. Podle příkazu - miluj svého bližního, jako sebe samého. A to myslím nelze, když nebudeš překonávat překážky. Není těžké milovat toho, kdo tě taky miluje.

Jak to že existuje několik úrovní, a v nějakých vyšších člověk začne za vším vidět Boha nebo ´dábla? Je to vztah mysli, nebo vztah s Bohem, nebo stupeň vymytí mozku?

Já si myslím, že to je individuální. U někoho je to tak, u jiného onak. Mělo by se to dát poznat podle ovoce.

Proč v některých církvích se neustále mluví o zázracích, které nikde nejdou vidět, nebo jsou v porovnání s nevěřícími na stejné úrovni? jak to že někoho uzdravila voda z studánky, někoho veliká a mocná přímluvkyně MARIE, Jiného Ježíš a někoho jiného šarlatán?

Nevím. Mě zajímají jen takové události, které mají nějaké dopady i v tomto hmotném světě. A vím, že se stávají.

Proč nejde propojit teorie o mocném (všmocném) Bohu a praxí lidského života?

Nerozumím otázce. Já tam žádný konflikt nevidím.

Co nám pomůže získat nadhled a normální uvažování a nežít v hledání pravdy v autoritě.

Dostatečné sebevědomí.

Ahoj Zbyšku,

na to co si napsal se dá odpovědět tisíci mylšnkami a na to já nemám. Já ti rozumím co mi chceš říct. Nabízím jiný úhel...

Mě zajímá, z čeho vyhází tvůj filtr myšlení, že se jedná o Boha. Spojovat to s nějakými prožitky a na to navazovat a dovozovat další, je jen další slepou a nereklamovatelnou cestou.

Jaký je rozdíl mezi ateistou a křesťanem, když ateista na něco intezivně myslí a jakoby to přivolá a křesťan se modlí a jakoby to do jeho života přijde. Jak je to možné? Jaká je pak přidaná hodnota věřit tomu co je nám předkládáno, když předpoklady toho co je nám předkládáno stojí na vodě, jsou manipulací, prožitky jiných, oblbování a sugescí?

Pokud někdo říká svědectví, je to jen jeho úhel pohledu, který má v ostatních posílit pocit že věříme v něco správného...

Mě se v mém životě taky stalo spousta věcí, lae byl to Bůh který mi je dal?

Neexistují náhodou všechny možnosti vedle sebe? Jak můžeme něco vědět, když nevíme vůbec nic. Ti co nám dávají vědění, jaké vědění to vlastně je... Není to tmářství? Není to jen cílená tma?

Bůh který má vypadat jako nemohoucí děda v pohledu křesťanů, debatující se Satanem o tom kdo bude vládnout... kdo bude škodit ...

Není Bible dehonestací Boha?

Co když existuje Bůh a je zcela jiný než Popsaný? Ten skutečný stvořitel?

A6zvolen napsal:Mě zajímá, z čeho vyhází tvůj filtr myšlení, že se jedná o Boha.

Je tam viditelné inteligentní pozadí. Zkrátka, je poznatelný rozdíl mezi jevy, které se dějí jen tak samy od sebe a jevy, které někdo způsobil vědomě. Jen je třeba si všímat a rozlišovat.

Jaký je rozdíl mezi ateistou a křesťanem, když ateista na něco intezivně myslí a jakoby to přivolá a křesťan se modlí a jakoby to do jeho života přijde. Jak je to možné?

Je to možné tak, že tu existuje inteligence, která má schopnost měnit směr toku hmoty. To se odvíjí i od člověka, který takovou schopnost má. Některé věci se však dějí inteligentně a mimo možnosti člověka, takže to cosi napovídá o existenci vyšší inteligence, potažmo Boha. Z tohoto pohledu je irelevatní, zda si takových jevů všimne věřící nebo ateista. Všimne-li si ji však ateista a zpracuje-li je, zpravidla se poté stává věřícím.

Jaká je pak přidaná hodnota věřit tomu co je nám předkládáno, když předpoklady toho co je nám předkládáno stojí na vodě, jsou manipulací, prožitky jiných, oblbování a sugescí?

Kým předkládáno? Lidmi, nebo Bohem?

Pokud někdo říká svědectví, je to jen jeho úhel pohledu, který má v ostatních posílit pocit že věříme v něco správného...

A co ty, dostal jsi nějaké svědectví? Já ano, takže mohu-li mluvit za sebe, musel jsem uznat, že Bůh tu je. A slyším-li svědectví jiných, pak ho posuzuju podle toho, co jsem dostal já. Možná správně, možná chybně. Ale nemám právo soudit cizí svědectví.

Mě se v mém životě taky stalo spousta věcí, lae byl to Bůh který mi je dal?

Tohle za tebe nerozhodnu.

Neexistují náhodou všechny možnosti vedle sebe? Jak můžeme něco vědět, když nevíme vůbec nic. Ti co nám dávají vědění, jaké vědění to vlastně je... Není to tmářství? Není to jen cílená tma?

Tvůj hlavní problém je, že se pořád zaměřuješ na lidi. Zkus se zamřit na Boha, ať on ti dá vědění. Zkus mi věřit, že mnoho (ale samozřejmě ne vše) mám právě od něj. Ale myslím, že to, co je opravdu podstatné, mi nějakým způsobem objasnil právě Bůh, ne lidi. Prostě jsem se dostal do situací, ve kterým jsem to pochopil.

Co když existuje Bůh a je zcela jiný než Popsaný? Ten skutečný stvořitel?

A co by to měnilo na věci, že Bůh je a působí?

Zbyšku, to co jsi ze své vlastní zkušenosti popsal by znamenalo, že Bůh je s lidmi v takovéto interakci.
Vzniká otázka, proč takovou zkušenost nemají všichni, kteří takto Boha hledají. Budu raději mluvit za sebe. Skoro 20 let jsem se snažil o to, zažít něco takového, co zde popisuješ ty. Modlil jsem se, hledal, klepal, bušil, zkoušel, šel jsem tomu naproti.

Nabízí se dvě odpovědi.
1) dělal jsem to špatně. To připouštím. Ale já se opravdu snažil. Až jsem nakonec pochopil, že si tyto vyhlížené znamení spíše skládám sám. Navíc jsem poznával lidi kolem sebe, kteří na tom byli stejně.

2) interakce nastala, ale já jsem ji nepochopil. Tohle odmítám. Jak jsem již psal, nakonec jsem musel skutečně připustit, že věci by se vyvíjel stejně, že to, či ono nebyla vyšší moc.

V tomto čase jsem na tom tak, jak jsem již psal dříve. Nepopírám Boží existenci, nepopírám to, že Bůh má nějaký plán. Nesnažím se vnutit ostatním lidem svůj koncept, protože pro ně by byl neúčínný, stejně jako je neúčinný nějaký obrázek nějakého světce, kterému jinde na světě může člověk mého věku, stejných znalostí, přinášet něco, čemu nerozumím, zástupný symbol.

Mne by jen zajímalo, jestli skutečně jsou lidé, kteří moho potvrdit takovou interkaci s Bohem.
Tím nemyslím zkušenost, kdy se někdo pomodlil a nasledně se něco stalo. To samo osobě není důkaz, pouze náhoda. Ty jsi popisoval sérií takových událostí, to zní jinak. Chápu, že některé věci jsou příliš privátní, aby je člověk popisoval veřejně. Třeba mi někdy někdo něco takového odhalí - někdo, komu bych skutečně věřil.

Protože v tuto chvili si myslím, že Bůh s námi v takové interkaci není - není záměrně.
(Odpusťte mi slova ze Stopařova průvodce po galaxií: "...Odmítám prokazovat svou existenci, praví Bůh, protože důkaz je v rozporu s vírou, a bez víry nejsem nic..." )

Radim napsal:Zbyšku, to co jsi ze své vlastní zkušenosti popsal by znamenalo, že Bůh je s lidmi v takovéto interakci.

Ano.

Vzniká otázka, proč takovou zkušenost nemají všichni, kteří takto Boha hledají.

Netuším.

Mne by jen zajímalo, jestli skutečně jsou lidé, kteří moho potvrdit takovou interkaci s Bohem.

K tomu se zeptám: věříš tomu, co popisuje Pavel? To, co tu píšu já, je jen velmi slabý odvárek proti tomu, co píše Pavel. Nicméně i ten můj odvárek mi stačí na to, abych mohl věřit tomu, co píše o interakcích s Bohem Pavel.

A ano, jsou i dnes lidé, kteří mají různé úrovně interakce s Bohem. Osobně jsem skeptický k těm, kterým Bůh "řídí" život skoro do posledního prdu. To je jen jejich fantazie. Ale občas se lidem stávají věci, které by se v neřízeném prostředí prakticky stát nemohly - resp. jednalo by se o tak silnou kumulaci náhod, že už by to sotva bylo možné považovat za náhody. Je tam vidět příčinnost a následnost, ale způsobem, který je bez dodatečného zásahu patrně nevysvětlitelný.

Radim napsal:

2) interakce nastala, ale já jsem ji nepochopil. Tohle odmítám. Jak jsem již psal, nakonec jsem musel skutečně připustit, že věci by se vyvíjel stejně, že to, či ono nebyla vyšší moc.

No, mám za to, že je mnohdy problém právě v tom odmítání a přesvědčování sebe sama, že by se věci vyvíjely stejně ať tu interakci přijímám nebo odmítám. Ten, kdo Boží snahu o interakci již přijal a okusil, stěží může říct, že by se věci vyvíjely stejně. V tomto směru musím dát v mnohém za pravdu Zbyškovi. Podobné zkušenosti, o kterých psal, mají všichni znovuzrození věřící.

A6zvolen napsal:Co když existuje Bůh a je zcela jiný než Popsaný? Ten skutečný stvořitel?

Výborně, myslím, že se dostáváme k extrémně důležité otázce:

BŮH BEZPOCHYBY EXISTUJE, ALE JE TAKOVÝ, JAK HO POPISUJE BIBLE (ČI JINÉ KNIHY)?

Tato otázka i pochybnosti by zřejmě byly naprosto v pohodě, kdyby neexistoval jeden velmi klíčový bod, a tím je JEŠUA HA-MAŠIAH a jeho PŘIJETÍ.

Věřím, že OTÁZKA PŘIJETÍ BIBLE velmi úzce souvisí se zásadní otázkou SPÁSY: Přijmout Ježíše nebo nepřijmout???

Tady totiž končí sranda: O Stvořiteli nám svědčí vše kolem nás - příroda, zvířátka, věda, vesmír, naše vlastní psychika. Ale o Spasiteli nám svědčí pouze Bible, neboť pouze z ní se o Spasiteli můžeme dozvědět; z ničeho hmatatelného a viditelného kolem nás totiž Spasitelovo dílo patrné není! Dokud nepřišel Ježíš, byl vztah k Bohu daný jen pozorováním Stvořitelova díla, chválou Stvořitele, vírou, srdcem a osobním odhodláním milovat našeho Stvořitele, nebeského Otce - bez ohledu na nějaké informace ze svitků apod. Průšvih nastává v okamžiku, kdy přišel Ježíš, protože od tohoto okamžiku je pro nás jediný způsob, jak se rozhodnout zda v něj uvěřit, uvěřit Písmům, neboť právě písma jsou dnes jediným zdrojem informací o Něm. Tím se ale dostáváme do velikého maléru, protože pokud je to vše o Ježíši pravda, pak naše záchrana není závislá na ničem jiném, než na tom, jestli uvěříme oněm psaným materiálům: Tudíž otázka vlastní záchrany začíná přímo splývat s otázkou víry v psanou knihu - a z Bible se stává v podstatě modla.

Jestli je totiž pravda, že Ješua za nás zemřel a naše víra v to nás může zachránit z pekla, pak je de facto naše záchrana závislá na víře v Bibli!

Máte pravdu. Pokud věřím v to, že se všechny události popisované v Bibli odehrály doslovně jak byly posány (počínaje stvořením, potopou až po novozákonní dějiny), pak mohu věřit v to, že někteří lide v dnešní době mohou být přímo vedeni Bohem.
Žel stává se, že se sejdou dva, kteří mají důkazy o tom, že je na toto dané místo dovedl Bůh - ale místo aby se setkali, vzniká konflikt, naukový, morální apod.
Strom poznáš po ovoci. Někdy to ale poznáš až s odstupem času...

Jeden přítel - katolík, mi řekl, že nemůže popírat tu hromadu zkaženého ovoce, kterou jeho církev přinesla. Ale ptal se mně, jak bych ohodnotil výčet nesporných zásluh, kterou po staletí upřímně věřící katolíci přinášeli a stále přinášejí. Pozor, zde bychom se mohli vzdálit od tématu.

Proto zpět. Za 16 let u SJ, jsem slyšel mnoho 100% pravdivých historek, např. jak někdo se někde chystal oběsit a přesně v tu chvíli nějaký SJ zazvonil a s traktátem v ruce mu zachránil život, ten se pak následně stal horlivým SJ.

Osobně jsem nikoho takového neznal, vždy jen někoho, kdo o někom takovém slyšel, i když při té četnosti zvonících SJ se něco takového mohlo stát x krát.
Píšete zde, že Vy zkušenosti s Bohem máte (ne jen pocit, kdy se Vám něco před očima rozestře - to mívají všichni, říká se tomu jasná chvilka, nebo příjemné teplo na hrudi a pod.) - že takové nesporné zkušenosti máte osobně. Podělte se.

Nemám důvod Vám nevěřit a slibuji - nebudu je Vám vyvracet a zpochybňovat, doufám, že ostatní také ne...

Radim napsal:Máte pravdu. Pokud věřím v to, že se všechny události popisované v Bibli odehrály doslovně jak byly posány (počínaje stvořením, potopou až po novozákonní dějiny), pak mohu věřit v to, že někteří lide v dnešní době mohou být přímo vedeni Bohem.

Tohle je naprosto chybné spojení. Tyto dvě věci spolu nijak nesouvisejí.

Žel stává se, že se sejdou dva, kteří mají důkazy o tom, že je na toto dané místo dovedl Bůh - ale místo aby se setkali, vzniká konflikt, naukový, morální apod.

Vzniká-li takovýto konflikt, pak je načase přehodnodit, zda to, co si myslím, že je od Boha, je skutečně od něj.

Píšete zde, že Vy zkušenosti s Bohem máte (ne jen pocit, kdy se Vám něco před očima rozestře - to mívají všichni, říká se tomu jasná chvilka, nebo příjemné teplo na hrudi a pod.) - že takové nesporné zkušenosti máte osobně. Podělte se.

Já se o své zážitky, nebo aspoň princip jejich fungování, podělil. Zrovna jsem ve stádiu, kdy očekávám řešení dalšího zážitku. Momentálně mám však pocit, že bude nesdělitelný, protože někdo by o něj mohl z neznalosti širších souvislostí klopýtat. Jakási odpověď se tu snad začíná rýsovat, ale je zatím brzy na finální hodnocení. Cítím však, že nějaká odpověď přichází.

Píšeš, že v připadě konfiktu dvou názorů zakládájících se na osobních zážitcích s Bohem, je na čase přehodnotit zda jsou ty zážitky od Boha - kdo by je měl přehodnotit? Postavička A ne bo B? Nechtěl bych jim dělat soudce a jednomu z nich tvrdit, že to úžasné co zažili nebylo od Boha...

K těm osobním zážitkům. Chápu, že rozepisovat se podrobně je celkem těžké. Je to příliš privátní. Předhodit takové osobní zážitky skeptikům může bolet.
Hranice mezi náhodou a řízením z hůry se nedá vytýčit. Rozhodně bych neměl odvahu vyvracet někomu, kdo byl smrtelně nemocen, modlil se a byl následně zázračně uzdraven, že to byla náhoda, protože takové věci se prostě dějí, naopak miliony lidí vyslyšených není.
To, že mne Bůh dovedl do Sálu SJ po předchozí modlidbě, na cestě za jinou křesťanskou skupinou, by mohl být zázrak možná někde v Bangaldéši, kde jsou na 150 mil. lidí jen 3 sbory SJ.
Takto by se dalo nahlodat snad skoro vše. Nechci to dělat, nemám důvod kazit Vám vaše zážitky.
Taky, co by se dalo vlastně dnes označit za plnohodnotný důkaz, že ke mne promluvil Bůh...

Radim napsal:Píšeš, že v připadě konfiktu dvou názorů zakládájících se na osobních zážitcích s Bohem, je na čase přehodnotit zda jsou ty zážitky od Boha - kdo by je měl přehodnotit? Postavička A ne bo B? Nechtěl bych jim dělat soudce a jednomu z nich tvrdit, že to úžasné co zažili nebylo od Boha...

Ono by to hlavně chtělo místo takového teoretizování uvést konkrétní příklad, se kterým ses setkal. Zkusím si tedy něco vycucat. Například, někomu Bůh potvrdí, že učení SJ je falešné a má od nich jít pryč, jinému Bůh potvrdí, že učení SJ je správné a má tam zůstat.

Setkají-li se dva takoví, pak je na místě rozebrat, jakým způsobem se oběma toho potvrzení dostalo.

Potvrzení o správnosti SJ považuju za velmi nepravděpodobné, protože ti jsou vedeni ke slepému následování VRO, nikoliv k přímé komunikaci s Bohem, natož pak Duchem Svatým. Z osobní zkušenosti se kloním k názoru, že potvrzení správnosti SJ by nebylo od Boha. Ale jak píšu, bylo by nutné to prozkoumat na obou stranách.

K těm osobním zážitkům. Chápu, že rozepisovat se podrobně je celkem těžké. Je to příliš privátní. Předhodit takové osobní zážitky skeptikům může bolet.

Ani ne, protože skeptik nemůže znát všechny okolnosti tak, jak je zažiju já. On může vědět maximálně to, co mu řeknu (už zde je nějaký filtr) a ještě na to má vliv, jak to pochopí. Někteří se pokoušeli "shodit" můj prorocký sen. Nakonec to skončilo tím, ať navrhnou model, podle kterého bych mohl dostat vybrané a komprimované informace o budoucnosti, bez inteligentního působení. Na tom všichni skončili.

Taky, co by se dalo vlastně dnes označit za plnohodnotný důkaz, že ke mne promluvil Bůh...

Například předpověď budoucnosti, která se splní. Tedy, ověřený zápis, zveřejněný jen určitému okruhu osob, a takové splnění, které tyto osoby nemohly ovlivnit.

No, obávám se, že „předpověď budoucnosti, která se splní“, není sama o sobě plnohodnotným důkaz toho, že k někomu promlouvá Bůh, ale pouze důkazem toho, že za předpovědí stojí něčí inteligence. Tou inteligencí může být nejen Bůh, ale také inteligence člověka či inteligence někoho, s nímž je onen člověk ve spojení.

Podle Písma je v předpovídání budoucnosti tato jistota:

5.Mojžíšova 18:20-22: Avšak prorok, který se opováží mluvit v mém jménu slovo, jež jsem mu nepřikázal mluvit, nebo který mluví ve jménu jiných bohů, ten prorok zemře. A v případě, že by sis řekl v srdci: "Jak poznáme slovo, které Jehova nemluvil?" - když prorok mluví ve jménu Jehovy a slovo nenastane ani se neuskuteční, je to slovo, které Jehova nemluvil. Prorok je mluvil s opovážlivostí. Nezalekneš se ho.

Hodnotnějším důkazem, zda je to prorok, k němuž opravdu promlouvá Bůh, je to, zda onen prorok vybízí k následování JHVH ELOHIM a zachovávání jeho přikázání, právě jak čteme:

5.Mojžíšova 13:1-4: V případě, že ve tvém středu povstane prorok nebo ten, komu se zdá sen, a on ti dá znamení nebo předzvěst, a opravdu se splní znamení nebo předzvěst, o nichž k tobě mluvil, když řekl: "Pojďme za jinými bohy, které jsi neznal, a služme jim", nebudeš naslouchat slovům toho proroka ani tomu, komu se zdá sen, protože Jehova, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, zda milujete Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. Měli byste chodit za Jehovou, svým Bohem, a jeho byste se měli bát a jeho přikázání byste měli dodržovat a jeho hlasu byste měli naslouchat a jemu byste měli sloužit a k němu byste měli lnout.

Martin Cibulka píše napsal:

No, mám za to, že je mnohdy problém právě v tom odmítání a přesvědčování sebe sama, že by se věci vyvíjely stejně ať tu interakci přijímám nebo odmítám. Ten, kdo Boží snahu o interakci již přijal a okusil, stěží může říct, že by se věci vyvíjely stejně.

Tak já to říkám bez obtíží, nevidím rozdíl. Dějí se stejně