Potřebujeme dnes církev?Působí Duch s.na církev i dnes?

Slavík Svatopluk napsal:

Modleme se tedy pokorně, co máme změnit, abychom byli lepšími vedoucími. Věřím, že Pán vyslyší naši modlitbu velice rychle.

Ano, to by asi bylo jedním možným řešením pro ty, které Pán pověřil vedením.
Ale kde jsou, V které církvi? Oldo, ty nám to jistě povíš.

Sdílíš názor citovaného pána z "Obnovy" i ty, Oldo???

NAJDOU SE V KAŽDÉ CÍRKVI UPŘIMNÍ NÁSLEDOVNÍCI JEŽÍŠE KRISTA.

OLDA

A zase máš pravdu, protože je psáno, že

Matouš 13:30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'"

Teď jsem natrefila na pokračování téhle diskuze a překvapilo mě, v jaké fázi se nachází. Nevím, jak teď sdělit, kam se dopracovalo moje hledání, ač bych na tu otázku (Která je ta církev, kde neplatí, že jedni jsou laici a druzí klérus...) ráda odpověděla, ale trochu se zdráhám, protože je to asi na hlubší sdílení. Asi jen navážu na tu Oldovu zmínku o Obnově...teď tedy nemyslím katolické charismatické obnově - vlastně se mi nelíbí nic, co má jméno (třeba v tomhle případě mi to taky příjde hodně absurdní - katolická a charismatická), Kristova nevěsta by měla čekat na jméno svého ženicha...tohle beru jako lidské snahy o zařazení a pojmenování a zaškatulkování. Našla jsem zatím jen jednu typickou církev tím, že se nesnaží se pojmenovat a registrovat a zapisovat a vybírat peníze a přesto na nich spočívá takové požehnání, že mě prostě Pán Bůh přesvědčuje, že to je opravdu ono. Zdá se mi, že všechno klape. Ale nechci se unáhlovat. Každopádně je to opravdu OBNOVITELSKÉ dílo. To si opravdu myslím, že je. A to se samozřejmě nachází i mezi různými těmi denominacemi a jinak nepříliš věrnými skupinami Božímu Slovu, ale jak je tu psáno (asi Oldou), opravdu jsou mezi těmito "tábory" opravdoví následovníci Páně. Osobně si myslím, že to obnovitelské dílo bude pokračovat skrze různá rozdělení a slučování až do té podoby, že na jedné strabně bude hrstka Pánových věrných (obroušených, tlakem a výhní prozkoušených diamantů) a na druhé straně mašinérie těch nevěrných, tělesných křesťanů, kteří si vystačí se svou svévolí a povrchními vztahy bez Ducha Božího. Anebo jestli si Pán vytrhne své věrné ještě předtím...???Alespoň jejich první část?Ještě z těch denominačních sruktur, jak je známe teď? Nevím.

Anebo jestli si Pán vytrhne své věrné ještě předtím...???

Kdysi jsem byl i nějakou dobu Adventista. Byla to jen malá zastávka v mém hledání, v kterém pokračuji dál. Ještě jsem nikde nezakotvil.
Adventisté tento námět umí také poutavě vysvětlit. Vytržení nevěsty ze země a zem spálená sluncem atd.

V Písmu je to ale hodně jinak popsané.

Sváťo, co má ale výklad adventistů sedmého dne společného s tím, co napsala Mrs.Brown? Víra o "uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu" (1.Tesaloničanům 4:17), je to, čím se mají křesťané navzájem utěšovat (viz 1.Tesalonočanům 4:18). Problém je spíše v tom, zda k onomu "uchváceni" dojde za stávající situace, kdy v místních sborech roste pšenice s koukolí, nebo se ještě před tou událostí některé místní sbory vyčistí, případně, zda vzniknou taková společenství, kde tato víra bude opravdu živá.

Já osobně problém onoho uchvácení, vidím v tom, že někdo jej chápe jako všeobecné pro všechny křesťany, ale já jej chápu, jen určené pro jeho vyvolené spoluvládce.

Proto jsem přirovnával Adventisty.

No, Sváťo, ale já jsem se ptal, co má společného výklad adventistů, o kterém jsi psal, s tím, co napsala Mrs.Brown!?

Když už ses ale dotkl problému toho "uchváceni" (1.Tesaloničanům 4:17), chtěl bych upozornit na to, že to je víra Kristovy církve. Pokud tuto víru nesdílíš, pak je otázka, jestli jsi vůbec údem této církve (viz 1.Korinťanům 12:12-31). A pokud nejsi jejím údem, jak potom víš, že ten problém chápeš správně?

Martine, nikde a nikdy netvrdím, že něco chápu správně.
Píši to jen jako svůj názor, na kterém trvám, dokud někdo nepodá takové pádné důkazy, abych jej mohl změnit.
A rád to udělám. Nepociťuji to jako porážku nějaké své prestiže.
Zatím to ale nikdo neudělal. Podal jen protinázor, o kterém tvrdí, že je pravdou.
Abych to přijal, musel bych kus Bible vygumovat...

Ale k tomu "uchvácení.

Je zde otázka, kdo bude "uchvácen a proč???

1. Tesaloničanům 4:14 Vždyť máme-li víru, že Ježíš zemřel a opět vstal, tak také Bůh přivede ty, kteří usnuli ve smrti, prostřednictvím Ježíše spolu s ním.
4:15 To vám totiž říkáme podle Jehovova slova, že my žijící, kteří přežijeme do Pánovy přítomnosti, nijak nepředejdeme ty, kteří usnuli ve smrti,
4:16 protože sám Pán sestoupí z nebe s přikazujícím zvoláním, s hlasem archanděla a s Boží trubkou a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve. (a to je první vzkříšení, nad kterým druhá-věčná smrt nemá moci)
4:17 Potom my žijící, kteří přežijeme, chceme být spolu s nimi uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu; a tak budeme vždy s Pánem.

A PROČ? Protože sním budou po tisíc let vládnout. Nikdo jiný tuto výsadu nemá. Toto "uchvácení".

2. Timoteovi 2:12 Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme li ho, i on nás zapře.

No jo, ale toto téma je o církvi, a ne těch, kteří k ní nepatří. Pokud jsem údem Kristovy církve, potřebuji ji, pokud nejsem, nepotřebuji ji či spíše neuvědomuji si, že bych ji potřeboval.

Podle přístupu k tomuto tématu lze snadno rozpoznat, kdo kde patří. Úd Kristovy církve totiž nemůže zpochybňovat víru, která je vlastní Kristově církvi. Povinností údů Kristovy církve je zvěstovat Kristovo evangelium pro ty, kdo chtějí zdědit Boží království, a ne pro ty, kdo nechtějí.

No jo, ale toto téma je o církvi, a ne těch, kteří k ní nepatří.

Souhlasím s tebou.
Církev Kristova nejsou Katrolíci, ani SJ, ani Adventisté, ani jiní podobní, ale pouze ti, které si vyvolil. (je hodně povolaných, ale málo VYVOLENÝCH)
Tak, když si ten pojem "Kristova církev" zúžíš jen na ony vyvolené spoluvládce, kteří půjdou k němu do nebe atd. tak jsi doma a je konec dohadů...

Co se týče toho vytržení, tak teda nejdřív chci poznamenat, že vytržení jsou v Písmu popsaná tři a když teď budu mluvit o tom, který je nám nejblíž, tedy o tom prvním, tak koho se týká? To je víceméně ta otázka, která se tu řeší. No, týká se Vítězů. Přemožitelů. Tedy těch z řad Církve, kteří dokáží v zápasu s ďáblem zapřít sami sebe, ztratit svou duši vzít svůj kříž a následovat Krista. Dokáží nejen přijmout spasení zadarmo, ale i podstoupit proces vykupování z vlastní hříšnosti a dorůstání do Kristovy podoby, což už stojí mnohé odpírání (dokázat říct jasné NE ďáblovi a to několik(set)krát denně, nepodlehnout vlastní pýše a aroganci, sebeúctě atp.) a následování Krista. Pak se i sami staneme cestou do Božího Království pro ostatní. Ve smyslu, že se staneme následování hodní, tak jako Pavel byl. Vítězové jsou ti, kteří dokáží za celou Církev ustát nápor toho Zlého. A díky tomu se i budou mít ti pošetilí z řad Církve kam vracet nebo kam přijít, s kým se spojit. Ale zatím jsou hluší, slepí nebo neposlušní. Každopádně nejsou hned zavrženi. Budou mít ještě šanci se vzpamatovat a připojit se. Všechno záleží na tvrdosti jejich srdcí. Budou-li schopni činit pokání (třeba jako Petr, který Pána 3x zapřel) nebo Pána zradí (tak jako Jidáš, který své samospravedlnosti podlehl a stal se Synem zatracení). Každopádně, Pán se staví proti pyšným a Pán některé vymaže z Knihy Života. Určitě takový osud nepotká moudré - tj. bázlivé před Hospodinem.
Amen.

Mrs.Brown napsal:Co se týče toho vytržení, tak teda nejdřív chci poznamenat, že vytržení jsou v Písmu popsaná tři a když teď budu mluvit o tom, který je nám nejblíž, tedy o tom prvním, tak koho se týká? To je víceméně ta otázka, která se tu řeší. No, týká se Vítězů. Přemožitelů. Tedy těch z řad Církve, kteří dokáží v zápasu s ďáblem zapřít sami sebe, ztratit svou duši vzít svůj kříž a následovat Krista. Dokáží nejen přijmout spasení zadarmo, ale i podstoupit proces vykupování z vlastní hříšnosti a dorůstání do Kristovy podoby, což už stojí mnohé odpírání (dokázat říct jasné NE ďáblovi a to několik(set)krát denně, nepodlehnout vlastní pýše a aroganci, sebeúctě atp.) a následování Krista. Pak se i sami staneme cestou do Božího Království pro ostatní.

S výše uvedenou citací v podstatě souhlasím.

JE VŠAK NUTNO REAGOVAT NA ONU SKUTEČNOST, ŽE SVATOPLUK JE PŘESVĚDČEN, ŽE NENÍ CÍRKVE BOHEM SCHVÁLENÉ JAKO CELKU.

JÁ SI NAOPAK MYSLÍM A JSEM PŘESVĚDČEN, ŽE VŠEOBECNÁ CÍRKEV VE SVÉ NAUCE ZAHRNUJE VŠECHNY OSTATNÍ CÍRKVE, KTERÉ SE Z NÍ ODŠTĚPILY, NEBOŤ SE NAŠEL URČITÝ POČET LIDÍ, KTEŘÍ NESOUHLASILI S VÝKLADEM V TOM DANÉM OKAMŽIKU. CHÁPÁNÍ BOŽÍHO SLOVA SE MĚNÍ NĚKDY NEÚMYSLENĚ V DOBRÉ VÍŘE, ALE VĚTŠINOU ÚMYSLNĚ Z DŮVODŮ NEPOKORY TĚCH, KTEŘÍ ZATOUŽILY PO VEDENÍ A SNAŽÍ SE NEBÝTI LAIKKY, ALE UČITELI. PŘITOM JSOU BOHEM TOHOTO SVĚTA OKLAMÁNI A UPADAJÍ DO EXTAZE, ŽE JEDINĚ ONI SPRÁ VNĚ CHÁPOU BOŽÍ SLOVO A JEDINĚ ONI JEJ MOHOU SPRÁVNĚ VYLOŽIT TĚM DRUHÝM. ČASEM JIM BŮH LÁSKY A TRPĚLIVOSTI UKÁŽE ŽE NESLOUŽÍ JEMU, ALE DUCHU TOHOTO SVĚTA, NEBOŤ ON JE VELICE SILNÝ JAKO DUCHOVNÍ TVOR NÁS LIDI MNOHONÁSOBNĚ PŘEVYŠUJE. PROTO JSEM TOHO NÁZORU, ŽE JE NUTNÉ STUDOVAT BOŽÍ SLOVO CELÝ ŽIVOT A STÁLE V NĚM NACHÁZET OPORU V TĚŽKÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍCH, KTERÉ PŘIPRAVUJE PÁN TOHOTO SVĚTA SKRZE SVÉ SLUŽEBNÍKY PRO VŠECHNY, KTEŘÍ JEJ NECHTĚJÍ POSLOUCAT A USILUJE O ONU SKUTEČNOST JE ZLOMIT VE VÍŘE VE VÝKUPNÍ OBĚT V JEŽÍŠE KRISTA, KTERÝ NEZKLAMAL SVÉHO OTCE JHWH, NEBOŤ MĚL OD NĚJ DUCHA SVATÉHO JAKO MOCNÉHO POMOCNÍKA A PROTO NEDOŠLO K VÍTZSTVÍ BOHA TOHOTO SVĚTA NAD J.K. BOHO-ČLOVĚKEM. NAŠIM ÚKOLEM KŘESŤANŮ JE VYTRVAT VE VÍŘE AŽ DO KONCE SVÉHO ŽIVOTA. TEN KDO KALKULUJE O VYTRŽENÍ A NAKONEC JE SCHOPEN ŘÍCI, ŽE PROTI NĚMU SI NEDOVOLÍ PROMLUVITI ANI ANDĚLÉ V NEBI SEŠEL SE ŠLÉPĚJÍ J.K. A JDE PO CESTĚ DUCHA TOHOTO SVĚTA, KTERRÝ MU BOHU-ŽEL K NEPROSPĚCHU VŠEHO LIDSTVA VLÁDNÉ. PROSME TEDY V MODLIDBÁCH PÁNA ŽNĚ, ABY NÁM SKRZE UPŘIMNÉ SRDCE A MOC MODLITBY ZAJISTIL SVOJI PŘÍZEŇ AŽ DO KONCE SVÉHO ŽITÍ. ČLOVĚK, MŮŽE POUZE POODHRNOUT TAJEMNO STVOŘENÍ JHWH, KŘESŤAN PAK VÍ, ŽE SKRZE VÝKUPNÍ OBĚŤ KDYŽ ZEMŘE BUDE SPASEN PRO SKUTKY VYKONANÉ SKRZE VÍRU V J.K. ; JHWH a DUCHA SVATÉHO PRO NĚŽ NENÍ NIČEHO NEMOŽNÉHO.KDO VYTRVÁ AŽ DO KONCE TEN BUDE SPASEN. TEDY KONCE SVÉHO ŽIVOTA ČI NASTOLENÍ BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ J.K DANÉHO MU OD OTCE DUCHEM SVATÝM.

POZNÁMKA :
Zdraví člověka do značné míry zavisí od duchovní vyrovnanosti.

(Dnes magazín, M. Riebauerová, č. 43)
Jen málokdo poukazuje na skutečnost, že prvotní a hlavní příčinou řady chorob je pocit viny, s nímž se nemocný člověk nedovede vypořádat a hledá příčinu zdravotních poruch všude jinde, než ve své duši. Dr. Karl Menninger vzbudil pozornost prohlášením, že problémem špatného zdravotního stavu populace je nemocné srdce člověka - to srdce, které nevyléčí žádný kardiolog. Skutečností zůstává, že většina současných zdravotních problémů vyplývá z porušené duše, mysli a jednání, nikoliv z funkční poruchy tělesných orgánů.

Pokud se nevrátíme k biblickému pohledu na hřích a na to, jak se vypořádat s pocity viny, stav našeho fyzického a mentálního zdraví se nevylepší. Mlčet o hříchu, předstírat, že hřích je něco zastaralého, něco, co se nás osobně netýká, je pouze lakování světa na růžovo. Dříve než se začtete do několika následujících článků na téma Křesťan a psychologie, dovolte, abych řekla pár slov úvodem. Zatímco se psychoterapie stala na západě módou, nadějí a všemocným lékem pro duši nejméně před dvaceti lety, kdy postupně pronikla téměř do všech oblastí života, u nás doposud nehrála významnější roli. Časy se mění a jak z malé citace vidíme, můžeme očekávat, že se psychologie a především nejrůznější metody poradenství stanou součástí každodenního života i u nás. Psychoporadenství jak zvládat stres a jak zvyšovat své sebevědomí a pěstovat asertivitu, postupně zaujme své významné místo nejen v zaměstnání, ve školství, v armádě, v policejních složkách, ale i v církvi.

A protože se lidé (i křesťané) čím dál více zabývají sami sebou než Božím slovem, očekávají, že duchovní prázd- notu může vyplnit světská psychologie, která člověka hledajícího pomoc ujistí, že to, čemu říkáme v teologii hřích, je břemeno, které si životem nese z minulosti. Návraty do dětství, regrese až do okamžiku početí. V rukou terapeutů se jedinec dozví, že prožil traumatické chvíle v rodinné péči... a odpovědnost padá na nejbližší okolí. Hloubání v podvědomí člověka dokáže napáchat nedozírné škody. Často dochází k tra- gickému obviňování a v konci konců k bolestné separaci dospělých dětí a rodičů. Místo, aby pouto rodiny pomáhalo řešit pocity samoty a odloučení, dochází k pravému opaku.

A protože v ateistickém světě neexistuje jiný "vědecký" obor než psychologie, která se klinicky zabývá chováním a pocity lidí, vznikají nejrůznější poradny pro ty, kdo v životě nevědí kudy kam. Mělo by nám být jasné, že je třeba řešit krizový stav jinak. Biblická psychohygiena ukazuje správným směrem, když odhaluje příčinu našeho soužení a pocitů marnosti nad nesmyslností lidského pachtění. Špatné svědomí či pocity viny nemohou léčit chirurgové ani praktičtí lékaři. Nemusíme být velkými teology, abychom si vzpomněli na verše z Genesis:

I řekl Bůh Hospodin: "Není dobré, aby člověk byl sám." (Gn 2:18)
Stvořitel pamatoval na blaho člověka od první chvíle, kdy jej stvořil jako muže a ženu. Byl to Bůh, kdo ustanovil rodinu. Byl to Bůh, kdo dal svému lidu zákon a ustanovil pravidla pro funkční společenský řád. Pomocí biblických událostí a ilustrací bychom mohli najít odpověď na příčinu svého trápení. Křesťané procházeli nejrůznějším soužením a pronásledováním, ale pocit marnosti nepociťovali. Jejich osobní zkušenosti s křivdami, odpuštěním, nesením břemen jedněch druhými, ... až po empatii a umění naslouchat - to není vynález psychoterapeutů, ale je to nedílná součást křesťanského života.

Dříve o duši člověka pečovala především rodina a církev, ale protože obojí dnes neplní svoji funkci, živou pastorační službu a křesťanské obecenství, k naší škodě, nahrazují nejrůznější psychoterapie. Kam se podíváme, všude přibývá poradenských center. Lapidárně řečeno - např. ze zkušenosti center drogové závislosti se dozvíme, že mladí lidé se "potřebují vykecat". Psychologové určují, co je normální a co ne, už u dětí. Obzvláště ve školství v USA, jsou například méně přizpůsobivé děti označeny jako hyperaktivní, a aby byly lépe zvládnutelné, jsou "zklidňovány" pomocí nejrůznějších tlumících preparátů, které je mají "normalizovat".

Sami zakladatelé a na "slovo zvaní odborníci" z oblasti psychologie uznávají, že většina problémů člověka se nachází v oblasti duchovního strádání. Carl Jung napsal v díle "Psychotera- peuti nebo duchovní" toto:

"Náboženství jsou systémy léčení pro psychickou nemoc ... To je důvod, proč pacienti nutí psychoterapeuta do role kněze a očekávají a požadují od něho, aby je vysvobodil z jejich soužení. Proto se my psychoterapeuti musíme zabývat problémy, které přísně řečeno náleží teologům."

Dr. Hobart Mowrer, bývalý předseda psychiatrické asociace, řekl: Peklo je reálné a skutečné místo na zemi. Je to peklo neuróz a psychóz, k nimž nás přivádí hřích a neodpykané viny.

Postmoderní doba odsunula Boha Stvořitele do říše bájí, Ježíšova přikázání dnešní člověk nezná, zato poznal na vlastní kůži, co je to samota, odcizení, nezájem, nenávist, zklamání, nedůvěra a beznaděj. Současný stav společnosti odhaluje, jak se bez víry a biblických zkušeností neobejdeme.

A protože církev často reaguje na světské potřeby opožděně, pomíjí, že výzkum psychologických metod a stovek nejrůznějších psychoterapií vyvolává pochybnosti o jejich účinnosti a vědeckosti především v řadách sekulárních kritiků a samotných psychologů. Protože většina lidí nezná biblické duchovní hodnoty ani moc Božího slova, světská a nyní i křesťanská psycholo- gie získává své příznivce. Ukážeme si, že přijímat rady psychologů v křesťanském hávu je poněkud ošemetné.

Psychologie v otázkách mezilidských vztahů a sexuálního chování ve své podstatě opomíjí a často výslovně popírá mravní a duchovní zákony Božího slova. Chci ukázat, že dílo každého psychologa, i křesťanského, je poznamenáno učením evoluce a často vychází z pozorování vzorů chování v říši zvířat. Tyto poznatky jsou pak aplikovány na člověka. Člověk se často chová hůř než zvíře...

Současní antropologové, Craig Palmer a Randy Thornbill, považují např. znásilnění za "přirozený biologický fenomén vycházející z lidské evoluční potřeby reprodukce". Hnací síla přírodního výběru upřednostňuje určité cesty, včetně znásilnění, jako strategii předávání genů. Pro evolucionisty je znásilnění pouhý prostředek boje o přežití silnějšího. Z biblického hlediska je znásilnění kriminální čin, za který byl v době Starého zákona trest smrti. (Ethics 101, Biblical Worldview, 16/3)

Integrace (propojení) teologie a psychologie je nejen zavádějící, ale i nemožná. Světská psychologie teologii odmítá a teologie "křesťanskou" psychologii nepotřebuje. Nevěřící, nespasený člověk potřebuje berličku psychologie, aby mohl zdolávat životní překážky. Nevěřící nemá jinou možnost - jde cestou svévolníka, jež vede do záhuby.

Člověk, který žije bez víry, má mnohem těžší postavení, než ten, kdo svůj životní postoj staví na biblických základech a věří, že ať se v životě děje co se děje, vše je pod Boží kontrolou. To není fatalismus, ale živá naděje v Kristu. Křesťan, který žije podle Božích principů a v modlitbách zkoumá postoje své duše k Bohu a bližním, řeší stresové situace průběžně a jen zřídka dojde ke krizové situaci. Křesťan se nemá utápět v trvalých pocitech nemohoucnosti, protože žije podle slov apoštola Pavla:

Dovedu žít v nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu... Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. Amen. (Fil 4:12-13, 19-20)
Předpis na vnitřní pokoj duše nenajdeme v ordinacích lékařů; tam sice můžeme získat uklidňující prostředky, které naše smysly dočasně otupí, ale problém nevyřeší. Je jasné, že patologické projevy nemocí, které jsou způsobeny biologickými příčinami, budou vyžadovat jiný postup léčení než poradenství . Nejlepší rady, jak pěstovat osobní psychohygienu - hněv a odpuštění - najdeme v Božím slově. Nepodceňujme moc Božího slova a nezanedbávejme obecenství se svým Stvořitelem. Jde nám o to, aby církve, sbory a jednotlivci byli připraveni naslouchat, zajímat se o potřeby bližních a aby pomáhali nést břemena jedni druhých, ne abychom přesouvali osobní odpovědnost do péče psychologických, sociálních pracovníků a v konci konců na stát. V Božím slově najdeme řadu biblických postav (klinických případů), které překonaly řadu problémů a mají odpověď i pro nás. Pro zajímavost, v USA má psychologie konkurenci. Jednotlivci si podobně jako sportovci najímají osobní trenéry, personalisty - kteří je dokáží motivovat a vést tak, aby využili co nejlépe osobní vlohy a kvalifikaci.

OLDA

Hezký, moc hezký A ješte nějakou zkušenost z natáčení nemáš?

Dříve o duši člověka pečovala především rodina a církev, ale protože obojí dnes neplní svoji funkci,

JE VŠAK NUTNO REAGOVAT NA ONU SKUTEČNOST, ŽE SVATOPLUK JE PŘESVĚDČEN, ŽE NENÍ CÍRKVE BOHEM SCHVÁLENÉ JAKO CELKU.

Dál není co dodávat

To co napsal Štefan je zajímavý pohled na církev. Vyplývá z toho, že vlastně nelze dosáhnout dokonalosti církve jako takové, tudíž měřítkem správnosti tohoto společenství by nemělo být příblížení se k dokonalosti, ale něco jiného. Nebo stále platí, že čím dokonalejší, tím lepší?
Pohled by mohl být zajímavější z několika rovin :
1. Podle toho, co činí její členové
2. Podle toho, co hlásá
3. Podle toho, jakým způsobem zacházejí s řadovými členy její duchovní
4. Podle toho, jak se chovají k ostatním církvím

Těch kritérií byste se mnou určitě nalezly daleko více. Dnes jsem se náhodou setkal s člověkem z jedné církve, který byl před tím v církvi jiné. Řekl, že to je především o lidech. A to si myslím je významné. Jestliže měli být lidé jako dary od Boha, možná to bylo to důležité, čím nás Bůh vede. Abych odlehčil, někdy se může jednat i o pěkné "dárečky" . V minulosti tato instituce také existovala. Nebo co jiného byli proroci? A že jich asi bylo, kteří se zaklínali Božím jménem a teprve až pravdivost jejich proroctví potvrdila jejich pravost.
Pro mě osobně je ta nejlepší církev ta, kde se nebojím vyjádřit své myšlenky, pocity a hloubat nad tím, kam mám směřovat bez strachu nad tím, zda mě někdo předáhne holí přes hlavu, odkopne či upálí. Svobodné vyjadřování bylo také jedním z důvodů, proč lidé Ježíše následovali

Oldo, děkuju za Váš příspěvek, jak za Váš osobní, tak ten v poznámce. Právě dnes jsem citovala z jendoho článku z magazínu Pátek Lidivých Novin a říkala jsem si, že jsem ráda, že se tu dá z běžných časopisů něco číst, což se v případě mnohých napudrovaných křídových sešitů plných reklam na drahé voňavky a make-upy říct nedá. A pomlouvačné a jiné časopisy taky nemyslím. Líbila se mi tam tato pasáž s citací Božího slova: Křesťan se nemá utápět v trvalých pocitech nemohoucnosti, protože žije podle slov apoštola Pavla:

Dovedu žít v nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu... Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. Amen. (Fil 4:12-13, 19-20)

Chci říct, že se jakožto křesťan někdy utápím v těch pocitech nemohoucnosti, ale opravdu nejsou trvalé. Právě proto povzbuzení mého bratra Pavla, který to dokázal a tak mám naději, že i já to dokážu. A vlastně už jsem to už i mnohdy dokázala, akorát jsem na to třeba v tlaku okolí pozapomněla. Děkuju za znovupřipomenutí, Oldo. Opravdu pěkný článek.

Dříve o duši člověka pečovala především rodina a církev, ale protože obojí dnes neplní svoji funkci,

JE VŠAK NUTNO REAGOVAT NA ONU SKUTEČNOST, ŽE SVATOPLUK JE PŘESVĚDČEN, ŽE NENÍ CÍRKVE BOHEM SCHVÁLENÉ JAKO CELKU.


Dál není co dodávat


Já myslím, že je co dodávat a sice to, co dodával Olda, než byl ten komentář zanechán a citát bez kontextu vytržen. Navíc, to že není člověkem viděna církev ještě neznamená, že ji nevidí Pán Bůh. Co třeba nevěstka? Vidíme dnes pohromadě nevěstku? Já mám za to, že mi nikdo nemůžete podat v pravdě kladnou odpověď. Přes to ji Pán už třeba v zárodku nebo prostě ze své perspektivy pohromadě už teď vidí.
Nastínila jsem tou ilustrací jasně mou myšlenku? Podařilo se to?

Nastínila jsem tou ilustrací jasně mou myšlenku? Podařilo se to?

Trošku jo...

Jen bych dodal. Pokud budeme hledat církev, s jejími farami, kostely, motlitebnami, sály království, a vůbec s celým tím lidským aparátem, potom tvrzení, že se jedná o Kristovu církev, je podle mého názoru nepravdou.

Pokud připustíme, že Kristova církev, se skládá s jedinců, kteří jsou jako pšenice uprostřed koukole, potom, taková církev zde je.

Není ale vidět. Nebere plat od státu, nemá zaregistrované jméno u ministerstva, prostě pro lidské oči není. Jen Pán ji zná.

Takže podle mne, dohady na toto téma jsou jen nedorozuměním a nepochopením skutečnosti...

Myslím, že ne, Sváťo. Jak jsem řeka, nechci se unáhlovat, ale myslím, že jsem spatřila (já svýma očima) Církev. Normální shromáždění svatých, dokonce jsem se ho účastnila, normálně v Den Páně při lámání chleba - bylo to úžasné a s bratry to budeme provozovat i u nás. Je to církev bez kostelů, far a modliteben, doktrín a rozdělení na laiky a klérus, bez Jezábel a Baala, seznamů členů apod. Není to nic metafyzického, je to organismus z masa a kostí, Kristovy krve a jeho Ducha, kterého se můžeme dotýkat skrze našeho obživeného Ducha a skrze proces nesení kříže a zapírání sebe sama se stávat zralými na ovoce Ducha a dorůstat do podoby Krista.

Samozřejmě, že spoustu bratří je zajato a zaslepeno uvnitř denominací a sekt, ale věřím , že časem prozří a připojí se k Pánovu záměru. Amen.

Pokud připustíme, že Kristova církev, se skládá s jedinců, kteří jsou jako pšenice uprostřed koukole, potom, taková církev zde je.

Není ale vidět. Nebere plat od státu, nemá zaregistrované jméno u ministerstva, prostě pro lidské oči není. Jen Pán ji zná.

S tím mohu jen souhlasit a dodat. Amen!

S pokojem jsem přišel a v pokoji odcházím a přeji jej i ostatním.

Queens z O. Poruby

Přeji pěkný den přátelé!
No, konečně jste se na něčem tak trochu shodli. Hurá!!!
Já se taktéž připojuji k výše uvedenému. Cítim to tak podobně.
Pokoj s Vámi všemi.

Já si tedy myslím, že není moc dobré se uzavírat do tohoto názoru o metafyzičnosti Kristova Těla, protože Pán ji takovou nechce, On ji chce živou, reálnou a pospolu se milující a žijící, tak jako ve Skutcích. Navíc není zdravé být sám, taktéž ani pro věřícího není dobré být bez společenství bratří, které má sloužit k sycení se Slovem, napomínání a povzbuzování a společnému svědectví pro okolí. Izolacionismus jednotlivců je podle mého názoru výhrou Satana. Důsledek toho je, že člověk nevidí, co se děje,m protože je i dál od Pána - vychládá a ztrácí přehled o tom, co Pán dělá. Například v tomtopřípadě se děje to, že Pán dává svou Církev dohromady. (Samozřejmě nemyslím nějaký bláhový ekumenismus, ale Pánovo dílo obnovy.)

Mrs.Brown, přeji pěkný den!
Pravda je, že člověk, který je sám ve víře, bez bratří, je jako strom na poušti. Nemyslete si, že jsem sám, nejsem, bydlím na Horňácku a tady lidé nejsou sami. Lidé ve městě žijí v anonymitě, ale zde nikoliv. Někdy si zajdu poslechnout kázání různých náboženských skupin a některé mě zaujme, jiné nikoliv. Stále však mou učebnicí jsou Písma, tam nacházím útěchu. Během několika let zpět, jsem přečetl značné množství literatury různých náboženských směrů a pokaždé jsem v určitých bodech našel společné pojítko - důležitost lásky - , ne té, která je dnes propagována v ďáblově světě, ale lásky agápé. Bez ní by jistě také neexistovalo toto fórum. Mám možnost komunikovat o své víře v rodině, mezi známými. Vždy se najde příležitost k budujícímu rozhovoru. Místní SJ se však se mnou nestýkají a tak jsem ušetřen jejich náhledu na "absolutní pravdy". Na tomto fóru jsou sice SJ, ale jsou ochotni připustit, že je možno hledat pravdu svobodně, bez přetvařování a opakování "přežváchaného, zavádějícího, vymyšleného omylu", tak jak se to děje na shromážděních SJ. Tam totiž málokterý dozorce sboru připustí svobodnou výměnu myšlenek, běda, kdyby někdo uvažoval jinak, než je psáno!!! Byl jsem dozorcem u SJ dost let, abych to mohl potvrdit. Každý, kdo odbočil, byl usměrněn tak, aby viděl myšlenky napsané ve Strážné věži pouze tak, jak je to napsáno. Když někdo odbočil, byl opraven, pokud trval na svém, nikdo jej potom do další diskuze nepustil. Na těchto stránkách jsem již napsal, že každý člověk je po duchovní stránce jiný. Někdo ve svém životě dojde k uctívání model a není ochoten připustit nic jiného. Jiný ve svém přesvědčení dojde k tomu, že pro svou víru a vztah k Bohu potřebuje kostelní liturgii a stačí mu to, jiný má zase hluboké studijní potřeby, návyky, které jej nasměřují k uctívání Boha. Jsme prostě různí a je těžké někoho přesvědčit, že to má změnit. Pokud jej k tomu nevede srdce, může být Slovo na zlatých podnosech a nikdo s ním nepohne. Víte, velice si Vás vážím, protože se nebojíte odvážně presentovat svůj pohled na uctívání Boha. Nemusí to být ovšem pro každého to "pravé ořechové", nedá se svítit, je to o srdci a o tom, jak se každý svobodně rozhodne. Škatulkování do denominací, není zrovna moudré, přináší spousta mezilidských problémů a nenávisti, to tady už bylo. Ježíš předložil lidstvu lásku, jako sjednocující prvek. Myslím, že na této potřebě se spolu asi shodnem, bez ní nic nejde v před, nic nefuguje. V té věci máme všichni na sobě hodně práce, protože jedině tak se budeme líbit Pánu. Co vy nato Mrs. Brown? Pán s Vámi.

Co já na to? No, já jsem pro. Samozřejmě, že škatulkování do denominací je špatně a bez lásky se obecenství bratří stává svazem zahrádkářů nebo podobným zájmovým spolkem. Mě rozhodně nejde o to, aby někdo patřil do nějaké denominace nebo sekty či organizace.
Osobně je pro mě všechno tohle nepřípustné, ale nadruhé straně právě že i druhý extrém - jak jsem nazvala izolacionismus. Pravda je, že Pán někdy člověka možná vede nějakou pouští, kdy jen Pán prověřuje jeho víru a spoléhání jenom na Něm. To jsem tím nemyslela. Varovala jsem pouze s tím, se smířit se situací, že církev je prostě nejednotná a konec. Realita je taková, že Pán svou nevěstu připravuje. Je ještě čas, ale pokud nemáme pokoj v tom, že máme dost oleje a nedojde nám jako pošetilým pannám světlo, abychom se dočkali příchodu Pána, tak bychom neměli házet flintu do žita - neměli bychom být v klidu.

Co se týče modelu uctívání, tak tu neprezentuju nic, než uctívání toho, co známe, tedy Krista jako osobního Boha, jenž se stal oživujícím Duchem a semenem pro nás. On sám nás posvěcuje a z Něho se modlíme a přimlouváme. A to prostě jen cituju Písmo. Není to žádná má vymoženost.
Co se týče modlářství včetně liturgie a přirozeného rozumování, tak to už je úplně o jiném duchu, než o tom Božím.

Jinak, jestli jste tou láskou spíš narážel na tu poznámku o ekumenismu, tak já opravdu nepokládám tyto snahy nesnahy za nebeskou vizi. Pán staví výhradně na základním kameni, kteří tito stavitelé povětšinou zavrhli, anebo k němu něco přidali, což nesměli a kvůli tomu celá ta stavba spadne. Všeho dočasu.

Pro Mrs.Brown!
Ekumenismus, ani náhodou, to bychom se vraceli do "Babylona". To tady taky už bylo, je to na smetišti dějin. O Bohu se musí stále s láskou mluvit, On je záchrana. Mluví o něm celá příroda, celý vesmír, zpívají o něm andělé, ba dokonce kameny "křičí ze země". V něm je naděje a záchrana pokřiveného světa. Přeji pěkné odpoledne Mrs. Brown!